Dcéra ma vymysleného kamaráta. Čo mám robiť?

My sme mali tiež vymysleného člena rodiny - vevericu z doby ľadovej 😀 bola súčasťou všetkých rozhovorov, aj keď sme debatovali dospelí o niečom, tak vždy sa krpec zaplietol do toho, že veverica by to urobila takto a takto...samozrejme s úplnou vážnosťou. No už je prvák a veverica našťastie v dobe ľadovej, ale môžem povedať že je fakt rozumovo na vysokej úrovni. Je to môj synovec...

Ubehol mesiac a stále to trvá! A ten jej kamarát sa volá Jacko.
Skutočných kamarátov má.

mě přišlo právě z rodiny...že dítě si kolem 3 roku začně vymýšlet imaginárního kamaráda a trvá to zhruba do 7 let...takže opravdu nic divného 😉

To je super, ja by som to nepotlacala, deti maju fantaziu ale aj velké schopnosti a vidia co my nevidime. Neboj sa do 18tich nebude chciet dva taniere na stole. 😉

Nase nelka ma taky imaginarni kamaradku😅 jmenuje se Adelka😅 jeste lepe, mala Adelka😅 a je vsude s nama😅 snida s nama, sedi na kocarku vedle theusky, koupe se s nelinkoha vecer se udajne drzi za rucicky pri usinani😅 Dneska jsem se ptala, jak Adelka vypada?😅 je malicka, ma cerne vlasy, kratke😅 a bryle😀 mne to prijde strasne roztomily a vubec mi to nevadi🙂

no holky horší je, že Dála má kamaráda Dálu 😀 a když jsem se ptala co chce k vánocům řekl, že Dalíčka...tak fakt nevím aby to nebyl narcis 😀 😀

Ahojte, velmi stara tema, ale chcem sa opytat na vas nazor. Mam 2,5 rocnu dcerku. Asi tak pred 3 mesiacmi prisla s tym a hra sa s imaginarnymi kamaratmi. Ma aj skutocnych kamaratov, chodi do kolektivu, ale teraz momentalne su s nou 2 dievcatka. Miselka a Terezka. Hojda ich na hojdacke "akoze", vozi na trojkolke, dokonca ju volaju hore po schodoch, ze su hladne a mamina pod nam spravit nieco papat. Volaju ju vraj do pivnice pozerat na ocinkov a maminkin velky bycikel.... poviem vam pravdu, neviem ako mam reagovat. Byvame v starsom dome, prerobili sme ho, sme na dedine. Zatial to hram s nou, ze ano ideme vam spravit jest, alebo podte sa hrat radsej tu, lebo...... niekedy mam z jej viet zimomriavky po tele. Nehra sa takto kazdy den, len obcas ako ze su tam, bud obe. Citala som o tom na internete, ale som nasla, ze takato fantazia byva okolo 4 rocneho dietata, nie u dvojrocneho... bojim sa, aby nebola nahodou nejak psychicky narusena. Obaja s manzelom ju velmi lubime. Je jej spravanie v tomto veku normalne? Je to OK?

@miriam11 náš honzík měl kamaráda kryštofa zhruba před rokem, to mu taky bylo 2,5 roku. chodil s náma na procházku, večeřel s náma.... taky mi to občas nahánělo trochu strach, ani ne tak jestli je psychycky zdravý, ale spíš jsem občas vážně věřila, že někoho vidí. bylo to v době, kdy jsem byla čerstvě těhotná, ještě jsme nevěděli, že čekáme chlapečka, tak si možná povídal s duší svého budoucího brášky (věřím na tyhle věci) každopádně tak náhle, jako to začalo, to i zkončilo 😉

Ja mam uz 28, a stale si pamatam na moju imaginarnu kamaratku Katku. Mala som ju straaasne dlho, asi od 3 do 9 rokov, a pamatam si, ked 'ma opustila', ako mi bolo hrozne smutno za nou. A som tu, nejak zvlast nenarusena 🙂 mala som vtedy aj kopu ozajstnych kamaratov, takze samotou to nebolo. Jednoducho, Katka bola pri mne stale, mohla som jej vsetko povedat. Takze ziadne strachy, fantazia je bujna 🙂