• Prihlás sa
  • Registrácia nového člena
  • Získaj PLUSPRO
  • Odporúčame:  Mojasvadba.sk Modrastrecha.sk
  • Prihlás sa
  • Registrácia nového člena
  • Získaj PLUSPRO

Depresia. Ako sa jej najrýchlejšie zbaviť?

25. septembra 2017 
filipko, Ty si sem uz pisala pred troma rokmi, poporodna depresia, ano? Takze skusenosti s depresiou uz mas. Poculi sme o nej, ale mala by si ist k odbornikovi.
31. mar 2010 o 18:49  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
ahojte dievcata :slight_smile: :slight_smile: :slight_smile:

Filipko, ty si vlastne zakladatelka tejto temy, vsak? :sweat_smile: takze aj vdaka tebe sa to tu takto rozbehlo... :sweat_smile:
ja som tiez pocula o larvovej depresii. moze sa prejavovat roznymi priznakmi....dokonca aj migrenoznymi bolestami hlavy....a pod. musi ju diagnostikovat psychiater. asi sa musia najprv vylucit ine diagnozy...

Wewwe, ano, Seroxat brali niektore diavcata a citia sa lepsie...trva to ale urcitu dobu. kym sa stabilizujes, tak par mesiacov a potom by si ad mala aspon rok brat.
zivotosprava o ktorej pises, ti urcite prospeje. cvicenie aj mne velmi zlepsovalo stavy. neboj sa uz dopredu toho priberania, lebo niektore kocky vobec nepribrali. je to indivdualne. :stuck_out_tongue_closed_eyes:
a to ze nemas momentalne partnera, je v tejto situacii mozno aj vyhodne.... :sweat_smile: :stuck_out_tongue_closed_eyes: aspon mu nemusis vysvetlovat, ze ta boli hlava.... :grinning:
31. mar 2010 o 19:49  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
filipal, hej má to aj výhody. presne takto som to aj ja skonštatovala :grinning:. takže vidím že nie som jediná kto to tak vidí :slight_smile:. mne psychiatera dokonca povedal že tým, že sa mi tá hnusoba vrátila tak rýchlo po vysadení predchádzajúcich liekov a tie mi už potom ani nezabrali, musela som meniť, tak ich vraj budem musieť brať minimálne dva roky :-P . Tak ale čo už. budem sa snažiť myslieť pozitívne a snáď to bude dobré. odkiaľ máš toľko info že si taká zbehlá? normálka ani psychiater mi nedal také uspokojivé odpovede ako ty :grinning: .

filipko tak ja som sa stretla s týmto teraz prvý krát u teba. tak dúfam že to bude fajn. a ako dlho to už takto cítiš?
31. mar 2010 o 21:21  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
jaaaj Wewwe, parmesacna prax na koniku! :grinning:
vies, tocili sme to tu stale dokola, utesujeme sa vzajomne....
ja sa liecim od juna....tak sa uz na mna vselico nalepilo... :sweat_smile: kludne sa pytaj a pis, ako sa ti dari. :slight_smile:
31. mar 2010 o 21:50  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Ano filipko,ved ty mas uplne prvy,prvucicky prispevok v teme depresia.tak by si nam mohla napisat ako odvtedy bojujes s depresiou. Filipko a wewwe uz sme v sukromnej teme s nazvom vesele dievcata s depkou a panikou,tak sa pridajte k nam :dizzy_face:
31. mar 2010 o 21:54  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
ano Hroska, ale paralelne funguje aj tato! :sunglasses: neodlakaj vsetky fajn kocky.... :sweat_smile:
31. mar 2010 o 21:58  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
ahaaa filipal, tak dúfam že aj ja sa zapraxujem nech aspoň sama sebe rozumiem :grinning:
som veeeeľmi rada že som vás našla. konečne nejaké pochopenie a nielen pocit že som samojediná trápiaca sa na svete :grinning:
lebo zdravý človek nepochopí aj keby sa roztrhol...
a nemôžeme byť naraz aj tu aj v súkromnej téme? či to sa nedá?
31. mar 2010 o 22:17  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Ahojte
jasné wewwe ze mozes aj tu aj v sukromnej v ktorej chces. :slight_smile:
Ja teda vacsinou iba v sukromnej-lebo sú takí fajn ludia ktorí nevedia co od rozkose a chodia sa sem zabávat-ja mám taku skusenost s jednou "kamarátkou" a potom to slo vsetko po okrese. :angry:
Takze ja pridám do sukromnej skupiny Teba aj filipka a je rto na Vás :slight_smile:
1. apr 2010 o 05:20  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
autor
Ahojte dievcata,

ano , som zakladatelka tejto temy a len s uzasom zistujem kolko zien postihlo podobne trapenie ako mna.

Ale aj napriek vsetkemu trapeniu som nakoniec rada ze ma to postretlo, pretoze po prekonani tychto utrab som , tak ako ma v tom utvrdzovala moja psychoterapeutka, zosilnela.

Takze skusim Vam napisat v strucnosti moj pribeh a pokusim sa vam uviest niektore metody ako sa z depresii a uskosti da dostat.

V prvom rade si myslim, ze som bola prilis ovplyvnena mediami a casopismi kde som sa stretavala s rozdielnymi nazormi na vychovu deti. Kupovala som si azda kazdy aby som vedela co ma caka a ako sa o drobceka co najlepsie postarat.
A tak ked som si moj batoztek donieskla z nemocnice, nebola som si ista, kde je jeho spravne miesto. Ci v detskej izbe , alebo pri mne v spalni. Nakoniec som sa rozhodla dat si maleho do jeho izbicky, no vtedy som este netusila co to obnasa. Vstavala som ku nemu 4 krat v noci, co by nebolo take strasne, ale mojou prehnanou starostlivostou o neho som sa postupne vycerpavala pricom som si to vobec neuvedomovala.
Prilisna starostlivost - 30 min. kojit, prebalit, odgrgnut, - tak ako sa uvadza v casopisoch - no , ked si odgrgol , tak sa uplne prebral a trvalo mu dalsiu pol hodinu kym zaspal. Takze som pri nom stravila hodinu niekedy viac .Celkom som spala asi 3 hodiny, nakoniec som si vyrobila nespavost a potom prislo vyhorenie... Depresia a uzkosti, ale myslim , ze u mna viac prevladali uzkosti. Nehovorim o tom, ze cez den som si nepospala, a ked maly spal tak som len upratovala. Samozrejme zabudala som jest a kedze som kojila a primala malo potravy skoncila som so 45 kg.
11 mesiacov som uzivala AD, no stale vo vnutri ma nieco presviecalo aby som ich vysadila, ze sa s tym musim vyrovnat sama. tak som po 11 tich mes. prestala.

Nasla som si dobru psychologicku, psychoterapeutku Phdr. Zlatku Bartikovu , ktora mi ukazala cestu ako sa uzkosti zbavit aj bez AD. Casto navstevovala knihkupectva, pokupila som si knihy hlavne od Louise L. HAY - Miluj svuj zivot - uzasna kniha, ktora mi taktiez dopomohla k uzdraveniu. A hlavne, zacala som cvicit aerobic, spinning, rano som vstavala o 6 a chodila som behat, to ma vzdy vzpruzilo a zacal sa mi krasny den..., prechadzky s koćarom do kopca, na kolibe su paradne...proste to telo cim najviac zatazit , vypotit , urobit mu svalovicu..
Dalej som zacala cvicit jogu, vrele odporucam kazdej. Naucite sa tam spravne dychat a tak budete vediet predychat uzkosti, uvolnite sa. Uzkosti treba vyskakat, povytlacat do steny, do podlahy, do zeme...kopanie v zahrade je super...vykricat do vankusa...Uzkosti sa hlavne netreba bat, su to len pocity, clovek si mysli, ze odpadne alebo za sa mu nieco stane , ale v skutocnosti sa nestane nic a to si treba uvedomit, neublizia vam, treba ich len predychat, uvolnit sa a oni odozneju. A ked zvladnete jednu, tak zvladnete aj druhu, aj tretiu, a budu sa opakovat coraz menej az nakoniec vymyznu.

Ludia ktory trpia tymto ochorenim musia taktiez vela relaxovat, zohnala som si relaxacne CD ktore nahral L. Chudik a vzdy po cviceni som si dala relaxaciu.
Ludia s tymto ochorenim si hlavne neveria, stale si myslia ze su chori a behaju po lekaroch a ked im doktor oznami, ze su Ok, chvilu sa s toho tesia ale ked pridu domou, zase si najdu novu chorobu, preto si treba casto opakovat , aj 300 krat denne...SOM ZDARVA, SOM ZDRAVA a STASTNA ( kupte si spominanu knihu , tam to najdete). Hlavne treba zmenit sposob myslenia, pretoze hlava je zvyknuta na negativum , treba ju nasilne prinutit aby rozmyslala pozitivne. A ked si na to pozitivne privykne, bude to jej samozrejmostou a uz nebude mysliet na to zle.

Ked to vsetko budete praktizovat a hlavne si verit a taktiez zmenite svoj zivotny styl, tak sa uzkosti a depresii zbavite.

Ja som sa zbavila , tak som si naplanovala dalsie babatko. Uzkosti ani depresii sa uz nebojim, viem ze ich zvladnem.
Po tomto druhom porode ma zacalo bolet telo a hrdlo, moja psychologicka si mysli, kedze vsetky testy mam v poriadku, ze sa jedna o Larvovanu depresiu, je to depka, ktora sa ukryva vo vnutri a nevyjde na povrh. Pred 4 mesiacmi mi navrhla prestat kojit a uzivat AD, pretoze som zostala s bolestami a velmi slaba. V tomto pripade, kedze som chcela dcerku velmi kojit, tak som AD odmietla. Myslim, ze teraz je namna hrda, ze som bojovnicka a ze to zvladam bez liekov, aj ked nie vzdy sa citim prijemne.
Aj v tomto pripade verim, ze sa z toho dostanem , jednoducho depresii nemienim podlahnut. Su horsie choroby s ktorymi treba bojovat.

Dievcata, dufam, ze som Vam aspon trosku pomohla, ukazala cestu ako s tych poondiatych uzkosti von, ked budete potrebovat radu, kludne piste, co budem vediet rada odpoviem.
Prajem hlavne vela sily...a bude to dobre, uvidite.
1. apr 2010 o 11:10  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
filipko :sunglasses: ... presne !!! :dizzy_face:
1. apr 2010 o 12:29  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
ano Filipko, opisala si nam svoj boj s uzkostami a depresiou...
blahozelam ti, ze si to zvladla! :slight_smile:
su zastancovia liecby bez liekov, tak ako sa to darilo tebe. aj ja som dlho bojovala, podobnymi metodami ako ty.
vies co by ma zaujimalo? preco si odporca AD? chapem, ze kym kojis, alebo si tehotna, je bezpecnejsie byt bez akychkolvek liekov....ale si proti AD aj v ostatnych pripadoch?
pri inych chorobach uzivas lieky, alebo si taky prirodny typ, ze sa liecis bez chemie?
tie knizky od Hayovej poznam, mna zase az tak neoslovili....pripada mi to taky americky system..."odpustam vsetkym , co mi ublizili" atd...v skutocnosti, to nie je take lahke, nestaci si to dokola opakovat, treba to prijat vnutorne.
bolo by dobre, keby sa rozprudila diskusia ... :wink:
1. apr 2010 o 13:21  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
filipal... ak sa možem zapojiť do debaty... aj ja som začala svoju "liečbu" s knihou "Miluj svoj život" v ruke. Nech by to bol aj americký systém ale účinný. Ak človek naozaj chce, tak prijme. Okrem toho odpustenie je najdoležitejši, ak má byť človek šťastný... odpustenie druhým ale aj sebe.
1. apr 2010 o 13:46  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
souhlasím s filipal - není to zdaleka tak jednoduché s "odpouštěním" - ty populistické, zjednodušující Hurá americké návody na život taky znám a jsou to jen povrchní pozlátka. Lidské emoce jsou mnohem složitější, je to individuální záležitost -žádný jednotný princip neexistuje.

Člověka s fakt těžkou depresí nedonutíš ani vstát z poslete a uvařit - natož jít cvičit spinning nebo v šest ráno běhat po okolí, nebo jen shlédnout celý film. Popsaly jsme tu skoro 200 stran, takže odhaduju že dost jasně plyne z našich zkušeností, že deprese, úzkosti nejsou černobílé..

Navíc, s určitým typem AD se dá i kojit. Já kojila s AD od 6. týdne. Nedalo se to zvládnout, po porodu se to zase otřesně rozběhlo, ale rychle taky upravilo k normálu. Ostatně tvoje problémy po druhém porodu, obávám se jen dokazují, že jsi nad depresí a úzkostmi nezvítězila, jen je důkladně zatlačila do organismu a ony si našly svou cestu na povrch a maskují se jako něco zcela nelogického.larvové deprese - pokud ti léčbu navrhla i sama psychoterapeutka, tak už byl opravdu důvod začít užívat léky. Pochybuju že je hrdá na někoho, kdo se odmítá efektivně léčit.
Takže si v dobrém rýpnu (spíš to napíšu tvrdě ale srozumitelně)- nevím, z jakého titulu nám tu radíš, jak zvítězit nad depresí, když jsi se sama dopracovala po pár letech akorát tak k larvové depresi. Nechci ti brát iluze, ale tvoje hraní si na bojovnici je falešné hrdinství, kterým si nijak nepomáháš a nepomohla sis.
Moje (a ostatních holek zee) poctivě a zodpovědně zaléčené deprese jsou dávno zažehnané, nevrátily se, jsem stabilizovaná, zdravá, pracuju, nic mě nestresuje a žije se mi nejlíp za celý život. V průběhu sedmileté léčby jsem taky porodila další dítě. A kojila jsem ho s AD 9 měsíců.

Holky mě znají už dva roky, co sem píšu - píšu jasně a narovinu - tak to neber osobně a jako útok, ale vyvrať, že nemám pravdu - filipal chtěla zažehnout diskusi, tak taky je.
1. apr 2010 o 19:06  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
jo tak rozeberu tu larvovou depresi - je to maskovaná deprese, která se projevuje zdravotními problémami - tváří se jako něco jiného. Je to pořád deprese, která se léčí standartně. Je o to horší, že se špatně rozpoznává - takže pokud ti ji rozpoznali, tím líp, nebudou tě zbytečně honit po čertech ďáblech a neefektivních vyšetřeních. Když už se ti projevuje takto hrozně fyzicky, nic jiného než důkladnou léčbou antidepresivy se jí nezbavíš. Tak moc jsi nad tím chtěla zvítězit, přála sis to, vsugerovala sis to, že sis depresi zatlačila hlouběji do těla a ona si takto našla cestu ven se projevit.

Mě se zpočátku taky objevovaly nelogické výbuchy bolestí v kloubech, záněty, ztuhlosti - po zaléčení to všechno přešlo a nikdy se už nevrátilo. Patřilo to prostě k depresi. A než zabraly léky, měla jsem ji fakt těžkou - 9 měsíců jsem byla v neschopnosti - nebyla jsem schopná ani jít do obchodu, přejít ulici, uvařit, koukat na film, sledovat komunikaci s druhým - tak jsem měla utlumené psychické reakce. Takže opravdu nic, co by se dalo zvládnout jen vůlí nebo změnou životního stylu. to přišlo nařadu až potom,co mě léky dostaly z nejhoršího - pak se vše měnilo samo od sebe - jinak to ani nešlo.
1. apr 2010 o 19:15  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Filipko,som rada,že si sa z depresie a úzkosti dostala :slight_smile: :wink:
ale tých 11 mesiacov by si asi bez AD nezvládla :confused: :stuck_out_tongue_closed_eyes:

ad larvovaná/maskovaná,vitalizovaná,somatizovaná/ depresia...teraz sa podľa medzin.klasifikácie zaraďuje medzi tzv.atypické depresie...platí to čo písali Filipa a Kubaka :dizzy_face: :dizzy_face: :dizzy_face:
prejavuje sa somatickými/telesnými/ problémami,bolesti všetkého možného,únava atď...liek voľby je citalopram/napr.Citalec/ alebo účinnejší escitalopram/originál Cipralex,t.č. na trhu aj generiká Elicea,Lenuxin,Escitil,Escitalopram Teva atď.../ :wink:

samozrejme,tie ďalšie veci-relaxačné techniky,joga,pohybové aktivity,rôzne knižky a metódy vedúce k pozitívnemu mysleniu atď...všetko OK,ale v akútnom stave ťažko....najprv sa treba preliečiť AD,lebo zo začiatku,ako píše Kubaka,je pri depresii a úzkosti ťažké človeku čo len ráno vstať z postele :astonished: :unamused:
a nie ísť behať alebo cvičiť spinning :stuck_out_tongue_closed_eyes: :stuck_out_tongue_closed_eyes: :stuck_out_tongue_closed_eyes:

mala som dosť pacientok s popôrodnou depresiou..všetky museli byť hospitalizované,lebo to boli závažnejšie formy,mali elektrokonvulzívnu liečbu,samozrejme zástavu laktácie a potom brali dlhší čas AD :wink:
teraz sú všetky OK :wink:

Dali,za pomoci Louise L.Hayovej si sa aj vyliečila,či len si liečbu začala ?? :confused: :confused: :confused:
Knihy sú OK,ale musí sa človek s nimi stotožniť....na knihe Miluj svoje telo som sa miestami dosť bavila :stuck_out_tongue_closed_eyes: :stuck_out_tongue_closed_eyes: :grinning: :grinning: :grinning:
pacientom-hlavne pacientkám-ich niekedy odporúčam/chlapi na takéto niečo neveria :stuck_out_tongue_closed_eyes: :stuck_out_tongue_closed_eyes: :sweat_smile: :sweat_smile: /,ale človek naozaj tomu musí veriť :confused: :confused: :confused:
1. apr 2010 o 19:33  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
andy liečbu som začala... potom nasledovalo ešte vela vecí ktoré som musela urobit ale to tu nebudem rozpisovat... ked tak do IP
Ja beriem aj to že ak je depresia naozaj akútna treba si tými liekmi pomoct... aby sa naštartoval proces uzdravovania... no ten človek musí chciet... je to ako so závislostou....
1. apr 2010 o 22:54  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
A podla mna je samozrejmé že ked má človek depresiu tak má dlho neriešný problém, a ked je dlhodobo neriešený problém tak sa to odrazí aj na fyzickom zdraví.
1. apr 2010 o 22:57  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
...a popôrodná depresia ... je popôrodná depresia. Tam je rýchla zmena hladiny hormonov a to s ženou môže zamávať. Ja som mala popôrodnú euforiu :grinning: ... asi dva týždne som bola ako zhulená... len som sa usmievala, hlava sa mi točila ako keby som si dala extázu... Teda nie že bysom s nou mala skúsenosti :grinning: to nie, ale tak som si pripadala... že svet je krásny, všeci ludia mi pripadali krásni, aj tí ktroý na mna boli zlý... ja som vtedy lúbila všetkých :sweat_smile: ... to nebol nejaký šok alebo čo :grinning: :sweat_smile: ?
1. apr 2010 o 23:23  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Dali, to mohlo byt poporodne blues. preziva to skoro kazda zena, ked sa jej zacne tvorit mlieko. asi 2. den po porode - placlivost, neustale zm,eny nalad, precitlivenost .....atd. trva len zo 2 tyzdne. skutocna poporodna depresia sa dostavi zvycajne neskor a ma vaznejsie prejavy. u matiek po porode sa prejavuje aj poporodna psychoza, ta je najnebezpecnejsia. vtedy je ohrozene aj dieta, v tychto pripadoch asi dochadza najcastejsie k hospitalizacii matky. :frowning2:
1. apr 2010 o 23:32  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
souhlasím s Filipal - po porodu se to hodně mele - taky jsem prošla rychle se střídajícími pocity eurofie, nadšení, slzavé údolí - opravdová poporodní deprese přijde plíživě po pár týdnech a žena může miminku i ublížit. Je dost případů, kdy ho zadusila nebo vyhodila z okna, protože nezvládla pláč.
Musí se i rozlišit druhy deprese: exagenní je reakce na nějakou vnější událost (přreracování, porod, nějaký šok, zážitek) - příčina je tedy vnější a sám člověk nemusí mít žádný výraznější problém. Samozřejmě ale tyto zážitky je nutné zpracovat a ujasnit si příčiny.

Pak je endogenní deprese - vzniká zvnitřku, bez příčiny, prostě mozek nedokáže udržet rovnováhu v hormonech a chemikáliích. Ta je i dědičná a nedá se s ní dělat nic jiného, než celý život držet pod kontrolou pomocí léků. Při obojích je důležité pracovat i psychoterapeutikcky, protože se i tak dá ovlivnit stav.
Pořád je to ale nemoc a jako s takovou se s ní musí zacházet: zodpovědně: léčit se léky, být aktivní a nápomocný k uzdravení, chodit k terapeutovi. Je to proces na dlouhou dobu.
Nejde to šmahem shodit ze stolu tak, že kdo "chce, ten se z toho dostane" , není to vůbec záleižost vůle - vůli potřebuju hlavně k tomu požádat o pomoc, přiznat si problém a léčit se - člověk s endogenní depresí se z toho nedostane prakticky nikdy. Jen se svojí zodpovědností si může život docela dobře stabilizovat.
2. apr 2010 o 09:51  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
zasa len súhlasím s Filipou aj Kubakou,v podstate nemám čo dodať....akurát mám pocit,že tých endogénnych depresií t.č.ubúda a pribúdajú reaktívne-exogénne-reakcia na súčasnú ťažkú dobu,stresy,traumatizujúce udalosti a pod.. :confused: :confused: :confused:

a pozor-popôrodná depresia sa môže objaviť ešte aj 6 mesiacov po pôrode :unamused: :confused:
2. apr 2010 o 10:02  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
autor
Baby, nikomu neradim, kazdy ma svoj usudok, len som tam zachytila, ze mam napisat ako sa mi po troch rokoch dari. ,
Tak som napisala....no vidim, ze ste sa poriadne rozcertili.

Rozhodne nie som proti liekom, ved aj mne pomohli...ale....ked som sa rozhodla , ze ich zacnem uzivat, doktor mi povedal, ze musim malu odstavit, pretoze sa neodporuca vraj kojit a sucasne brat antidepresiva, nakolko prechadzaju do mlieka...odstavit malicku a davat jej umele som nebola schopna urobit, radsej som sa rozhodla zostat v bolestiach a hladat inu cestu.

V cera som bola za homeopatkou, ktora mi potvrdila, ze dusa je chora , preto ju treba preliecit. Dala mi nadej , ze to pojde.
Vyskusam a uvidim....potom vam napisem skusennost, ci ma homeopatia ucinok.

Pa
2. apr 2010 o 11:31  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
cafte tak mne je teraz troska horsie nic strasne ae ako kazdy rok na jar :frowning2:
Ale ja som max spokojna s mojou liecbou stale berem alventu a je to oki ved uz 4ty rok pred tym som to striedala ,ale ja nemam depku ako taku mam problem s vela ludmi a tak :slight_smile: ale uz je to ok akurat,ze lieky budem brat cely zivot ...
2. apr 2010 o 11:44  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Lindda, na jar sa zvykne depresia zhorsit.... Alventa je AD? mas socialnu fobiu, alebo nieco take?

Filipko a nepovedala ti homeopatka, ze by si mala brat aj AD? lebo moja sestra chodila tiez k homeopatke, ale k lekarke a ta jej neradila vysadit medikamentoznu liecbu....
to sa mi zdalo zodpovedne. je to dost velke riziko zahravat sa s takymito diagnozami. je ta homeopatka lekarka?
ved len diskutujeme, neber to ako utok na svoju osobu....mas pravo sa liecit ako chces ty, aj mas pravo na svoje nazory... :wink:
2. apr 2010 o 16:36  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Tak vám prajem krásne sviatky a veľa zdravia.... :dizzy_face:
2. apr 2010 o 16:36  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
aj ja vam prajem kludne a pokojne sviatky.... :slight_smile:
2. apr 2010 o 16:37  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
k tej homeopatke, pokial je poriadna tak by nikdy netvrdila ze homeopatika to zvladnu, je to blbost, sama mam diplom z homeopatie a nepcham do seba len homeopatika, snazim sa liecit poriadne ak sa chcem toho zbavit.

a k tomu odpustaniu, neviem co bol spustac u teba ale vecina z nas tu ma spustac v destve ale v traume, pochybujem ze by si trebars chlapovi co ta tyral roky ale chlapovi co ta znasil, matke co ti ublizovala od malicka..... a mnoho dalsich, dokazala odpustit, to neuverim nikomu co nieco take napise ze odpustit treba najprv druhym a potom sebe. to znamena ze za to co nam robili druhy si mozme sami a potom ked odpustime im si mozme odpustit sebe? toto moze len tvrdit clovek co nic podobne nezazil
2. apr 2010 o 17:26  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
meum souhlasím - mě homeopatka sama řekla, že deprese se prostě léčí antidepresivyi, ona že jen může něco podpořit - ovšem sama byla vyškolená psychoterapeutka , takže už jen rozhovor s ní měl silný účinek. Pojem "nemocná duše" - nikdo mi z venku nevyléčí nemocnou duši - traumaty si musím prostě projít, rozmotat je, pochopit a vymanit se z jejich vlivu tím, že je zpracuju - nebudou už tak bolet. To žádná pilule, natož homeopatická za mě neudělá. Ani AD se netváří se vyléčí duši - jen prostě mechanicky napraví nerovnováhu v mozku.

s "odpouštěním" - na to jsem alergická, protože je to tak vznešeně se tvářící prázdné klišé, až hamba. Když mě moje psychopatická matka deptala od dětství - jak to mám odpustit ? A co mám odpouštět jako sobě? Můžu se s tím vyrovnat, pochopit proč se tak chovala -že prostě byla sama nemocná a jinak to nedokázala, neuměla. Pochopím včem mi ubližovala, jak to na mě působilo, představím si, jak by se v určitých situacích bývala měla zachovat jinak atd - vše při sezeních s psychoterapeutem, který klade ty správné otázky a vede po důležitých věcech. Když si projdu tímhle "očistcem", propláču se jím, spadne ze mě určitá tíha, pár měsíců bude trvat, než se to pochopení dostane hlouběji do citů a prožívání - než se prostě prosákne do cítění a stane se novou součástí mého Já. Pak možná vyvane vztek, zlost na matku a z toho pramenící úzkost atd.. Ovšem tímhle vším si musím projít krůček po krůčku, z týdne na týden, měsíce a měsíce než se dopracuji k nějakému pozitivnímu efektu. JE to proces, který se musí projít a pochopit.
To pak hlášky typu" odpusť druhým a pak sobě" vyznívají opravdu směšně a nereálně. a jsou určeny pro ty, kdo opravdovým traumatem nikdy neprošli a skutečnými rodičovskými zločiny netrpěli. Protože na takto postižené lidi tyhle laciné fráze neplatí.
2. apr 2010 o 18:15  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
rekla si to presne tak jak ja myslela, jen kdyz jsem rozcilena z takovych fraz tezko se mi davaj dokopy nejak slova aby vyzneli spravne. vystihla si to tak jak jsem se snazila

bych ji chtela videt jak odpousti nekomu kto ji znicil detstvi, zivot, celou budoucnost, protoze je diky tomu cloveku pripoutana ke svemu strachu.

nebo treba kamaratka, jak ma odpustit zasratemu ozratemu chcipakovi ktery ji zmrzacil dite na celej zivot, tim ze sedl za volant.ona se zritila v okamihu kdy syn bojoval o zivot a ten hajzl ani nesel sedet. uz bych chtela videt jak by ji rikala "odpusteni" ti pomuze

jasne "odpustim" muzskymu co me tyranizoval nekolik let jak dite, a diky tomu nevychazim mezi lidi, jasne "odpustim" i chlapikovi co me znasilnil, a diky nemu se strhavam v okamihu kdy se me nekto dotkne.
jo a pak musim "odpustit" sobe ze sem to vubec dopustila.

a pokud tohle nahodou nepochopila popri teh stupidnich knihach tak to bylo psane ironii
2. apr 2010 o 18:44  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
a čo má robiť taký človek ktorý trpí touto chorobou a nemá komu čo odpúšťať??? keď by bola teda toto podstata celého problému tak prečo majú toto svinstvo aj takí ľudia ktorí na to nemajú žiadny takýto dôvod?
bodaj by to bolo celé také jednoduché... odpustiť celému svetu za všetko a zrazu by sme boli všetky v poriadku...
nejak tomu celému nerozumiem...
2. apr 2010 o 20:51  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Choď na stranu:   Zruš
Tvoj príspevok