• Prihlás sa
  • Registrácia nového člena
  • Získaj PLUSPRO
  • Odporúčame:  Mojasvadba.sk Modrastrecha.sk
  • Prihlás sa
  • Registrácia nového člena
  • Získaj PLUSPRO

Depresia. Ako sa jej najrýchlejšie zbaviť?

19. septembra 2017 
Ferka, 2 tyzdne je este kratka doba, prve vysledky cakaj o mesiac, ale uplne stabilizovana mozes byt az po 3-4 mesiacoch.....
a predtym si nebrala AD?
12. máj 2010 o 20:07  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Ferka aj ja som na zaciatku brala 30mg ako Ti ale tiez som nepocitovala niake zlepsenie skor naopak zhorsila sa mi uskost citila som sa stale zle tak mi po troch tyzdnoch zvysil na 45mg
12. máj 2010 o 20:15  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Ferka ked mi doktor zvysil na tych 45mg zlepsenie som zacala pocitovat asi do mesiaca ono sa to postupne bude zlepsovat ako pise filipal 2 tyzdne je malicko este si len na zaciatku mozno ti len treba zvysit davku a pred tym si brala tiez 30mg
12. máj 2010 o 20:23  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Ja som ich brala už pred rokom a potom som prestala /postupne som znižovala dávku/ no 4 mesiace bolo dobre a potom to znovu začalo a teraz beriem opäť tu 30 mg,ale ako píšem akosi mi nezaberajú a je mi horšie...všetko sa dá vydržať,ale tie závraty a triaška sú hrozné
12. máj 2010 o 21:20  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
ferkaa
mě Mirtazapin taky nezabíral a brala jsem 45 mg. potom mi doktor přidal další AD i na den a až potom mi bylo líp. Mě to připadalo na deprese hodně slabé.
12. máj 2010 o 23:01  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Ferka moja kamoska tiez uz druhy krat berie tento liek prvy krat ho brala rok bolo jej dobre tak ho vysadila po 3mesiacov sa jej depresia vratila a znovu jej doktorka predpisala ten isty liek a ten jej zabral ovela neskor ako ten prvy krat ja beriem Mirzaten 5 mesiacov a som snim spokojna sice este nie som celkom ok ale uz je rozhodne lepsie ako na zaciatku mozno u teba to chce len cas kym poriadne zaberu
13. máj 2010 o 09:15  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Ferkaa pripajam sa k filipal a monci,za 2 t. Ti ad este nemohli zabrat,aj ked si ich uz raz pred tym brala.prave naopak,citis sa zle jednak kvoli chorobe a mozu to byt aj neziad.ucinky ad,tie sa za chvilu vytratia.takze este trpezlivost.
13. máj 2010 o 12:55  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Ďakujem kočky za podporu, hádam to nejako vydržím do toho termínu u lekára a potom uvidím čo mi povie...a dievčatá vy ste taktiež pribrali od tých AD,myslím calixta / mirtazapin/ či ako sa teraz volajú?Lebo ja som moc pribrala :frowning2:
13. máj 2010 o 13:08  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Baby,môžete aj mňa podporiť?mám ani nie 2r.dvojičky,chlapcov, od malička náročné deti. muž sa mi začal odsudzovať už v tehotenstve, myslela som že je to šok z tohoto stavu.ani po 3rokoch manželstva- 8 r. chodenia predtým, sa veci nezmenili, deti ho nezlepšili ale práca ho pohltila a pokazila. ja som sa vzorne starala o VŠETKO!jeho aj malých, a on stíhal pokukávať po iných,aj ked tvrdil že nestíha zavolať cez den, že má veľa roboty preto chodí pozde...nakoniec ho aj nejaká zbalila,Predtým taký nebol, ale od pôrodu sa menil stále viac.Stal sa vulgárny,arogantný, on ma už roka pol psychicky utláčal,nedával mi peniaze, zmenil účty kde nemám prístup. nerozprával sa so mnou, len ked chcel, spával so mnou tiež len ked on mal chuť, posledne sa vraj pretvaroval a vyprovokoval hádku...dostali sme byt a tam sa skoro vôbec o mna nestaral. ako manžel..koniec koncov po poslednej hádke na noc odišiel a ja na druhý den k našim.teraz sa chce ťahať po súdoch atd.som psychicky na dne,po takej fyzickej a psych. záťaži mám nervy v čudu...som strašne ponížená,smutná, s obavami o budúcnosť a osamotenie...vdaka
13. máj 2010 o 14:14  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
monaart - na to se dá říct to úsloví " je to posraným navrch". Jestli chceš podržet psychicky, myslím, že ti každý psychiatr dá léky na lepší náladu , aby jsi nepropadala tolik smutku kvůli sobě i dětem. Ty rozvodové tahanice pak zvládneš s pozitivnějším naladěním.
Hlavně si ujasni, co chceš: zachraňovat manželství? Majetek? Jestli nic z toho, tak zabouchni dveře a zařiďte si s klukama nový život ve třech - máš-li podporu v rodičích, tím lépe.
13. máj 2010 o 15:25  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Monaart- predpokladám, že máš dve krásne a zdravé detičky, podľa toho čo píšeš si myslím, že si silná osobnosť keď si to doteraz takto zvládala...moja ja viem len jedno ja pochádzam z rozvedenej rodiny a moja mamka bola presne takto utláčaná ako ty!Tiež sa otec takto zmenil po narodení mojej staršej sestry. Našej si frajerku a nie jednu, a aby mu nebolo málo týral mamku psychický aj fyzický a nestaral sa vôbec o nič, jedine čo ho zaujímalo boli tie jeho frajerky a kamaráti.Toto všetko mu mamka trpela celých 16 rokov,bola už úplne nadne psychický.Veľakrát od neho chcela odísť,no akosi mala strach, tak stále mu trpela viac a viac jeho rozmarov...až sa raz už poriadne naštvala a nechala ho...no v jeden deň ten pohár trpezlivosti pretečie aj tebe.Ja osobné si myslím, že ti nestojí to ponižovanie,urážanie,utláčanie a psychický teror zato, len aby si za každú cenu aj na úkor svojho zdravia a zdravia svojich detí zostávala naďalej s takým človekom....nehnevaj sa na mňa za takú úprimnosť, ale podľa mňa ti to zato nestojí.Nedaj sa zničiť jeho osobou, ak on už ďalej nechce byť pri vás,tak ani nezostane a budeš sa trápiť jedine ty lebo jenu to je ukradnuté, súdiac z toho čo píšeš....Kubaka ma pravdu ujasní si čo chceš, no hlavne sa nedaj zničiť, veď ešte máš pre koho žiť,máš tie detičky...a možno ťa tam niekde čaká v živote ešte niečo lepšie, než tvoj manžel...a ja byť na tvojom mieste, tak určite by som si nejaké tie lieky zohnala, aby sa ti ten smútok neprehĺbil do ťažkej depresie. Držím ti prsty, aby si to zvládla.
13. máj 2010 o 17:07  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Monaart,vsetko sa da riesit.musis mat jasno,co chces robit.ak sa rozhodnes ukoncit manzelstvo,lebo podla toho co pises,su na to dane podmienky,cakaju ta sice tazke ale oslobodzujuce casy.a zapamataj si,ty nasilnikovi ustupovat nemusis, su moznosti ako ho elegantne vykopnut z domu. Co sa tyka tvojej psychiky,ak uz sa ti vsetko vymyka z ruk,treba navstivit lekara,len on ti povie,ako dalej.
13. máj 2010 o 18:00  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Monaart, vobec to nemas lahke, ale ked je to takto urcite by som od neho odisla, ked uz dojde k ponizovaniu a psychyckemu si fyzickemu natlaku, niet nad cim rozmyslat, ja viem ze to nebude lahke, ale hladaj utociste u svojich rodicov, ak ho najdes bude dobre, urcite sa z toho dostanes a uvidis cakaju ta este krasne casy, len vydrz a urcite navstiv lekara, aby si naozaj neobal na dne ako niektore z nas, nestoji to za to. :wink:
13. máj 2010 o 21:59  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Dievcata, andy dnes som konecne navstivila po roku moju lekarku ze si s nou pohovorim o tom vysadzovani, no poviem vam dopadlo to tak ako som cakala, vypocula si ma a hotovo. Povedala vysadzovat po polke denne a to je vsetko. Darmo som jej hovorila ze som to skusila a nejak sa mi nedarilo, psroste ze tak sa to ma a inac by to nerobila, mam skusat a ked mi bude zle, mam si dat Xanax.
Ja si nemyslim, ze toto je riesenie, uz je mi luto, ze som nesla za inym lekarom, ale skusim trocha zabojovat. Manzel - laik, ale akoze muuuudry a pomoctchtivy tvor, xixi :slight_smile: mi nariadil, ako mam skusit vysadzovat a mozno to aj skusim, lebo ten plan vyzera dobre.
Andy co hovoris na vysadzovanie typu - Seroxat 20mg. Cely tyzden cela tabletka a v nedelu polka. Druhy tyzden polka v sobotu aj v nedelu. Treti tyzden polka pocas troch dni a potom pocas styroch atd atd atd. Kym sa nedostanem na pol tabletky denne, ktoru by som brala cca mesiac a potom po stvrtke to iste. Myslis ze by to islo? ZDa sa mi to setrnejsie ako vysadzovat hned kazdy den polku.
Som zvedava na nazory. :unamused:
13. máj 2010 o 22:04  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
kornelia - už jsme to popisovali na minulé stránce - o pozvolném vysazování. Koukni tam. jít na nepatrně menší dávku a zůstat chvíli na ní. Obden o čtvrt méně atd.
13. máj 2010 o 22:27  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
No kornelia keď ti ja poviem ako som prvýkrát prestavala brať AD, tak ťa porazí :slight_smile: ...každé dva týždne som si po trošku z tej tabletky odrezávala asi tak po milimetri,ale skutočne len po tak malých častiach,no môj priateľ sa zo mňa tak smial, že až mi to bolo trápne, no pomohlo to, hoci tá "odvýkačka" trvala pomaly pol roka a v podstate sa nevyplatila/lebo sa mi to o 4 mesiace vrátilo/ ale už aspoň viem ako nato do budúcna keď budem chcieť prestať brať antidepresíva :slight_smile:
13. máj 2010 o 22:54  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
kornelia - já si pořád myslím, že chceš zbytečně brzo vysadit - dlouho ti bylo zle, než ti AD zabrala a rok je velmi krátká doba. Aby si tím vysazením tu dosavadní léčbu nezahodila. Ono to vypadá, že člověk je naprosto fit - a je - jenže začne snižovat a už v tom lítá a ukáže se, že to vůbec tak dobré není. Mě doktor po roce sám řekl, že je to velmi krátká doba , můžu to zkusit, ale jakmile se začnu horšit, mám se hned vrátit na původní dávku. Měl pravdu. Říkal, že se to nedá jinak zjistit, než zkusit vysadit, ale čím kratší doba od zahájení, tím menší je šance na úspěch - i vzhledem k zážavnosti a délce stavu, jaký byl před tím.
Není žádná hrůza být na lécích několik let. A co na tom? Když si tělo neumí vyrobit samo to, co potřebuje, tak se mu prostě musí pomoct. Nechci tě odrazovat, ale mám stejnou zkušenost jako ferkaa. Dokonce jsem to zkusila takhle třikrát.
V současné době mě ani omylem nenapadne se pokoušet vysazovat. Jsem ráda, že jsem v pohodě a funkční a nad pokoušet to štěstí, když na něj člověk tak dlouho čekal :sunglasses:

Doktorka ti k tomu nic neřekla? Jsi zralá na vysazování? Jestli s tebou takhle nekomunikuje, tak bych si asi našla jiného.
14. máj 2010 o 09:22  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
monaart, je mi líto,co se ti děje. Ani já teď nemám, vlastně už delší dobu, lehké období. Proti tobě však nemám tak velké partnerské problémy.
Ale myslím, že není dobře ani nutné, aby si chování svého manžela nadále snášela. Není to dobře pro tebe, ani pro děti. Pokud máš oporu v rodičích, je to prima.
Asi bych být tebou, vyhledala také odbornou pomoc. Čeká tě ještě mnoho překážek, v podobě chování tvého manžela. Já jsem se pro začátek rozhodla, pro návštěvu psychologa.
Držím ti palce, aby jsi se dokázala správně rozhodnout, hodně sil.
14. máj 2010 o 11:15  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
baby dakujem že ste sa ozvali... :frowning2: akurát sa chystám ku psychologičke,je toho na mna strašne veľa,pridružili sa aj fyzické problémy, chudnutie a kadečo žalúdočné od nervov. som naozaj veeeľmi nešťastná že ani slovami to neviem opísať.vdaka za písanie, máte vy nejaký"fajn" recept aby som sa pozbierala?neviem, či niekedy dokážem fungovať ešte ako niečia partnerka a niekomu veriť. moji chlapci sú krásni, zdraví klop-klop,riadni chlapi- ale riadne tvrdé oriešky...asi veľa zdedili po mužovi! ten ich teraz chce silou mocou hned za čerstva vodiť k nej- ani neviem kto to je, odkiaľ je atd...sám s nimi nikdy nebol, bojím sa že ked tam pôjdu, niečo sa im stane.nevie ani poriadne aký majú režim.on ich má rád, len mna od nich oddelil akoby som ich len porodila a dosť.aj ked prednedávnom tvrdil že ma má rád a že sa nechce rozvádzať, aj tak skočil hned k nej a býva tam akoby to bola dlhotrvajúca známosť. neviem sa s tým vysporiadať, ako môže niekto takto "zrazu" prestúpiť na inú loď, ked sme ešte nedávno "fungovali" ako pár a celkom fajn??? :confounded: rada by som tresla za ním dverami, ale ked cez tie deti to strašne ťažko zvládam.nechápem že ani tie roky, ani malí ho nepresvedčili, že ak toto stratí, viac to tak nebude. :pensive:
14. máj 2010 o 13:15  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Monaart, urcite by som mu deti nedavala brat novej zene, frajerke....neviem ako nazvat, hlavne ak s nimi ani nebol. NEch si ich vezme najprv sam a vyskusa a urcite nie k inemu, to nebude dobre ani detom, budu mat z toho iba misung, ak sa k tej zene bude spravat tak ako sa spraval doteraz k tebe, proste ja by som to nedovolila. Nezavidim ti, bude to tazke ale drz sa a mysli na to, ze ak by to slo na sud, aby si ty vystupovala v tom najlepsom svetle ako sa len da, nerob ziadne hluposti voci nemu, co by on neskor mohol vyuzit voci tebe. Skus byt kludna, nemysli tolko na neho, viem ze je to tazke, ale proste ked sa stalo stalo sa a radsej svoju energiu vyuzivaj na premyslenie toho noveho zivota, aby to slo co najlepsie a najlahsie.
Urcite ani spolubyvanie s rodicmi nebude lahke, ked ste uz byvali zvlast, ale skus a uvidis. Postavis sa na nohy ver mi.

Kubaka moja lekarka chcela tabletky vysadzovat uz po 5 mesiacoch co ja som nechcela, lebo som sa tak necitila. Teraz sa na to citim a verim si. Inac mi povedala ze keby to neslo,zmeni mi Seroxat na nieco ine, co nespomaluje tak travenie - lebo co som pribrala je hrozne 15kg za rok. No zasa toho by som sa bala menit lieky, neviem. Takze skor vysadit, a uvidime, ak to enpojde vratim sa na davku a budem fungovat na nej, ale ked clovek neskusi tak nevie - vmysli sa do tvojej situacie ked si vysadzovala, hnalo ta to, byt bez liekov a skusala si aj trikrat ako si pisala. Viem ze clovek sa ma ucit na chybach toho druheho, ale tu kazdy organizmus je iny, a preto ak neskusim, neprezijem ake to je bez tych liekov konecne, preto idem skusat. Ja verim ze bude dobre.
Dari sa mi celkom pekne odstranit dovody toho celeho, tak si myslim, ze ked sa dostanem do normalnych kolaji, bude dobre. :slight_smile:
14. máj 2010 o 14:04  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
monaart, je moc dobře, že jsi se rozhodla jít k psycholožce. Bohužel já sama ti poradit neumím. :pensive:
Myslím, že psycholog, případně psychiatr ti pomůže a budeš i své synáčky zvládat mnohem lépe, všechno pěkně popořádku.
Já také moc věřím, že mi odborník pomůže a můj stav se nebude zhoršovat a každodenní věci kolem dětí pro mě nebude takovým problémem. Nebudu na to sama :wink:
14. máj 2010 o 14:07  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
ahojte, on sa pýta stále len na deti...kedy mu ich dám.chcela som aby sme šli k "svokre" ale jeho mama je s ním na nože za toto...ona by aj ustúpila ale on je ešte frajer. nechcem z toho vyjsť pred súdom že mu nedávam deti, ale viem že chce ísť k nej lebo zase trepe piate cez deviate kde s nimi chce ísť ale nič konkrétne.nemôžem mu nič veriť, ale tlačí na mna,že on má na nich právo...ja viem,ale ako to urobiť ked neprijíma žiadne moje "návrhy" kým bude rozhodnuté.viem že aj tak mu ich budem musieť dávať aj k nej, ale nezvláda pocit, že má aj jeho a oni tam ešte budú...ako to preboha prežívate, ten pocit?ved ked si predstavím že sa bude dotýkať mojich detí,tak ma ide rozhodiť.som sebecká,viem, ale som náramne sklamaná a nešťastná, znechutená...ešte čo všetko sa o nom dozvedám, aký notorický klamár a podrazák sa z neho stal!to len kvôli tomu že začal mať ôfajn"robotu, kopec kontaktov a príležitostí- ktoré mu prerástli cez hlavu a sám si nevedel vybrať "ktorú" príležitosť" skôr.po tých spoločných rokoch je ako odtrhnutý z reťaze a nevie čo so sebou...počula som že sa vyjadril že to aj ľutuje-aj ked hrdosť mu nikdy nedovolí to pre do mnou priznať!- ale na druhej strane , nevie čo skôr...som zničená pocitom, že tento človek si ma prednedávnom dobrovolne zobral, a dobrovolne chcel dieťa!!!jak môže to takto svinsky fungovať?sorry za výraz. :angry:
14. máj 2010 o 14:35  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
kornelia - rozumím, zkušenost je nepřenosná.... OK.
ale nechápu, jak ti je chtěla doktorka vysazovat už po 5 měsících? To mi teda přijde jako úplný nesmysl - proti smyslu léčby. Vždy¨t po 5 měsích to teprve začíná úplně fungovat a člověk se stabilizuje. No, nevím, co by na to řekla Andy.

Ale určitě zkoušet, máš pravdu, :slight_smile:
14. máj 2010 o 15:10  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Kubaka dakujem, urcite vyskusam a to po piatich mesiacoch neviem, ale ked som zacala brat lieky povedala ze max pol roka a hotovo, nechodila som na ziadne kontroly, nevolala ma ze mam ist, takze kedze mi chvalabohu bolo dobre, nemusela som tam ist, iba lieky predpisovat, takze to tu funguje nejak cudne.

Monaart - uplne ale uplne sa vzivam do tvojej situacie, nie ze by som bola v podobnej, ale som velmi empaticka a dokazem si zivo predstavit to o com pises, ja som tiez tzv. tigria mama, prvorodeneho syna som nikomu nedavala do troch rokov, prsote vsetko som chcela sama, u dcery som uz polavila, ale stale je vo mne ten krc ze musim vsetko ja, hoci po tom co som prezila tieto stavy som polavila a musim sa ucit, doverovat aj inym, ze dokazu to iste ako ja a detom je s inymi tiez dobre, takze tak. No zivo si viem predstavit, ako by som sa trapila pocitom ked viem ze je s mojimi detmi ina zena, ktore zije s manzelom, to by som asi nevedela spracovat.
Dobre robis ze hladas pomoc, urcite tu zostan medzi nami a hlavne chod za tou psychologickou, uvidis pomoze ak natrafis na dobru.
15. máj 2010 o 11:56  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Monaart, ja ta uplne chapem, ze nechces dat svoje deti cudzej zenskej.. Ja som to prezila ako dieta, otec si nasiel frajerku a dodnes si pamatam ako mi rozpravala, ze preco sa otec s mamou rozviedol (vraj bola neporiadna, nevedela viest domacnost, atd) a ja ako dieta som z toho mala dost traumu. Pre deti to vobec nie je lahke a jednoducho vystavovat ich takemu stresu - ja by som to nedovolila! Povedala by som mu, ze mu ich das, ale len ked bude s nimi sam. Ty svoje deti tiez nevodis k cudzim chlapom, tak sa ho spytaj, ako by sa to jemu pacilo, keby sa o nich mal starat nejaky cudzi chlap. Musis si proste presadit svoje, si matka a mas na to pravo rozhodovat o svojich detoch. Ked sa ti to nepaci, on to musi jednoducho akceptovat
15. máj 2010 o 13:42  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
ahoj, chtěla jsem se vás zeptat, které jste už svou depresi řešily, na její začátky, nebo příznaky. U Kubaky jsem ji myslím, v té akutní fázi uz četla.
Mám pocit, že se u mě objevují nové, nepříjemné věci. Bojím se, že nic nezvládnu. Úplně běžnou péči o děti, jako přebalit, připravit synovi oblečení, připravit s ním tašku do školy, úkoly. Tak nějak jedno po druhém by šlo,ale musím se na to hodně soustředit. Nemyslet na něco jiného, dopředu... Ale mám u toho samozřejmě ještě Barunku, která v té chvíli chce pochovat a úplně normální batolecí věci. Moc nemluví, takže se dožaduje ukazováním nebo opakováním zvuků, výrazů... pořád dokola. Prostě úplně běžný chod domácnosti, bez nějakých dalších aktivit. Když je doma manžel, tak to jde. Pomůže mi. A hlavně já ze sebe shodím tu tíhu zodpovědnosti, můžu vše dělat pomalu a postupně. Teď vidím, jak to člověka všechno zpomalí, prostě rychleji to nejde.
Taky jsem se dnes vzbudila ve třičtvrtě na devět ráno, v šest jsem dělala malé mlíko a zase si lehla. Manžel udělal snídani, já jsem se najedla a šla zase do postele. Jako bych úplně splynula s postelí... manžel musel odejít, vzal si sebou syna a já jsem byla zoufalá, že nevím, zda zvládnu z té postele vylézt, postarat se o malou, uvařit oběd. Zvládla, ale po hodině a půl jsem volala manželovi, jestli by se už mohli vrátit a pohlídat Barunku.
Vůbec mi teď nepomáhá, když si MM vezme třeba na 2 hodiny děti. Jsem moc ráda, ale po jejich návratu zjistím, že jsem si "od nich" neodpočinula, tak jak to bylo dřív. Nová energie nikde.
Mám také pořád jakoby zalehlé uši a cítím někdy, jako když ztrácím rovnováhu. Trošku jako po kocovině, slabé motání a táhne mě to k levé straně. Chodím pomalu, rychle to ani nejde.
MM má jet v pondělí na týden pryč za prací. Strašně se bojím, že to nezvládnu. Pro mě vypjaté situace řeším křikem na děti :cry: , nebo brečím.
15. máj 2010 o 13:45  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Raady, to mi znie ako poporodna depresia :frowning2: Prepac, necitala som si tvoje prispevky predtym, ale beries AD a chodis k psychatrovi? Ja som mala nieco podobne ( nechcem zlahcovat tvoju situaciu, ale mne sa pridruzovali este psychoticke symptomy ) a dostala som sa z toho pomocou liekov, dokonca velmi rychlo.. A potom som si nadavala preco som sa trapila 3 mesiace :angry: :angry:
15. máj 2010 o 14:07  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Ahoj raady-ja som na úplnom začiatku s depresiou bola na tom presne takto ako ty, len s tým rozdielom, že ja ešte nemám svoje detičky, takže neviem čo je to k nim v noci vstávať, prípadne iná akákoľvek starostlivosť o ne, no verím ti ten strach, že to nezvládneš. Ja som tiež mala také pocity, no len ja som z tej postele zo strachu, že hneď keď sa postavím odpadnem radšej nevstávala vôbec a ani som nechodila do školy 4,5 mesiaca, proste absolútne ma to odtrhlo od ľudí, spoločnosti a vôbec zo života... tiež som mala ten stav, kedy mi zaľahlo na uši a v hlave som mala kolotoč, keď som už bola nútená vstať z tej postele tak nohy sa mi motali ako opitému čo má v sebe minimálne 3 promile alkoholu,no proste to bola hrôza...musela som sa nejako prekonať a isť ku psychiatrovi a tam mi dali hneď injekciu, aby som vôbec došla domov od lekára a zase do postele a takto dookola som fungovala, až kým nezabrali tie antidepresíva a potom to už bolo len lepšie a lepšie,hoci teraz je to opäť zlé, začo si môžem v dôsledku sama/mohla si čítať písala som o tom trochu vyššie v príspevku/, no dúfam, že to čoskoro prejde,aj keď radšej nechodí teraz nikam medzi ľudí lebo mám strach, že niekde skolabujem na ulici....najdôležitejšie je nemyslieť nato, že ach Bože dnes musím zvládnuť ešte toto a k tomu ešte toto a tak ďalej, proste vstať s tým, že všetko kľudné stihnem a pomaly si urobím čo potrebujem, hoci by som medzitým mala aj 10x do dňa ľahnúť a vstať a pokračovať v robote ďalej, ja viem, že najťažšie je nato nemyslieť, ja to momentálne tiež nezvládam, no proste sa snažím ukľudňovať tým, že je a bude všetko ok už čoskoro, že tie lieky zaberú. Držím Ti prsty,aby si mala dostatok novej energie a síl a aby si to úspešne zvládla :slight_smile:
15. máj 2010 o 14:34  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
bejby, AD neberu, k psychiatrovi zatím nechodím. Na 24.5. jsem objednaná k psychologovi.
Nevím, myslíš, že by se poporodní deprese projevila až teď, malé budou v červenci 2 roky. Asi je to spíš nastřádáno za poslední 3 roky. Chvilku nahoře, chvilku dole....
15. máj 2010 o 14:35  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
ferkaa, děkuji.
Také si teď říkám, že všechno počká. Nesmím myslet dopředu, co je ještě potřeba udělat.
S manželem nemáme v současné době úplně ideální vztah, ale musím říct, že posledních pár dní mi dost pomáhá. Sice nechápe, co se se mnou děje, nemám sílu ani chuť mu to do detailu vysvětlovat. Prostě si myslí,že jsem jen přetažená a že to po nějaké době samo přejde. Jsem ráda, že ho mám. Jen doufám, že to ještě se mnou chvíli vydrží.
15. máj 2010 o 14:41  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Choď na stranu:   Zruš
Tvoj príspevok