• Prihlás sa
  • Registrácia nového člena
  • Získaj PLUSPRO
  • Odporúčame: Mojasvadba.skModrastrecha.sk
  • Prihlás sa
  • Registrácia nového člena
  • Získaj PLUSPRO

Depresia. Ako sa jej najrýchlejšie zbaviť?

3. decembra 2016 
@lubka888 jaaaj Lubka, to este nemam vyhrate! najhorsie bude prezit jar.....vysadit nie je take tazke, ale po dvoch mesiacoch od vysadenia vraj nastava kriza....no, uvidime.

su rozne smery psychoterapie. asi pred 3-4 mesiacmi o tom niekto pekne pisal. neviem ci nie
@savanna . skus sa jej spytat.
7. dec 2010 o 10:11  • Odpovedz  • Páči sa mi to
ahojte,kde zacat.minuly rok som planovane otehotnela,v auguste porodila zdraveho synceka a teraz mam pocit prazdneho zivota.manzelstvo ok,postaveny dom,sme dobre zabezpeceny-akoby som od dobroty nevedela co so sebou...cele moje tehu bolo dost o nicom,jeden blb do nas v 14tt narazil autom?bola to vazna nehoda,manzel bol dlho na ARO plus v nemocnici na odd.ja odreniny,pomliazdeniny.cele tehu bolo o starani sa o muza,umyvala som ho,vynasala podlozne misy,travila cele dni v nemocke.cely cas okolie akoby zabudalo,ze som tiez bola v tom aute,pamatam si celu nehodu,mam to pred ocami.a ked som raz vysla po obriadeni 90kg chlapa z oddelenia tak mi svokor zahlasil ked som bola unavena,ze ved som len tehotna.odvtedy svokrovcov neznesiem,som na nich alergicka.a muzovi to ani nemozem povedat.potom muza pustili domov,kde nemohol chodit este 5tt,takze zase kolotoc.kym zacal byt sebestacny tak sme isli rodit.no a prisli velke problemy s laktaciou,trpla som aby bol malicky kvoli tej nehode ok.no a vlastne uz rok len myslim na druhych a ja som na poslednom mieste.plus som na seba velmi narocna a to tiez cloveku neprida.chcem aby maly mal vhodne zamestnanie,podnety,venujem sa mu 100% a je aj narocny,nenecha ma vydychnut.stale pri mne,na mne, so mnou a ja mam obcas vycitky,ze ho nelubim dostatocne a niekedy mi lezie na nervy-ked nespi,place...a kedze chcem byt 150%na tak ma to mrzi a zase je to zacarovany kruh.obcas som mala chut mu zapchat usta alebo ho hodit na postel,ale radsej som si ho pritulila este viac.ved mal tiez narocne prenatalne obdobie.nastastie je to pomerne kludne,usmievave babo.naucila som si ho na zaspatie na prsniku takze moj den konci o 19tej ked idem s nim spat lebo keby od neho odidem tak je hned hore.no a mne nezostava nic ine len raz pocit unavy,potom sklamania,prazdnoty,obcas stastia.je mi zvlastne.hanbim sa pred niekym hovorit,lebo som vzdy bola ta dokonala,mila,uctiva,usmievava.aj teraz som -naoko.len tie pocity.scasti som sa otvorila kamoske psychologicke a ta,ze nech si najdem cas na seba.ale tak maleho svokre nenecham,mamu mam daleko,manzel sa moc strazenia nechyta a cez tt som sama,muz ma robotu,rehabilitaciu,anglictinu.jeho zivot sa moc prichodom baby nezmenil.co uz,myslim,ze mi pmohlo sem prispiet a urovnat si tak svoje pocity.
7. dec 2010 o 10:41  • Odpovedz  • Páči sa mi to
ach babenky co tu toho pribudlo....

som rada ze pise lubka888, myslim tiez, za spoluziacky zatial nie, no ale nevycitaj si to, ja by som to bola tiez vyskusala.., clovek nikdy nevie a myslim, ze individ. plan ucenia je dobry napad, mladsi syn bol tiez jednotkar a teraz je druhak na najtazsom gympli, ktory je u nas v meste, odhovarala som ho od tej skoly, su tu 4 gymple a on ma nepocuvol, niekedy byva uplne vycerpany a ked mu dohovaram za zlu znamku vidim, ze to nezvlada psychicky, urobila som ustupky a je to lepsie, nie si na dceru v skole moc prisna?, ked sme na neho vela tlacili mal strach zo skoly a odpor...

moj muz je dobry, zo zaciatku do mna hudol a hudol aby som sa pozbierala, aby som vsetko tak neprezivala, liezol mi na nervy, hadali sme sa a zistil kedy mi ma dat pokoj, neustale ma pozoruje a niekedy mu poviem, ze nech mi da pokoj, nevladzem ho pocuvat, hlavne ked rozprava o svojej praci, vidim, ze to je na mna vela... a prestanem ho vnimat..., ale ze by ma nejako dokazal vypocut ako mi je a ako sa citim , to on nechape, preto chodim sem...
ale je ohladuplny, pomaha s domacimi pracami, robi vsetky nakupy a tak...

citim, ze ta alventa zacina zaberat, mne je dnes lepsie, minuly tyzden mi bolo hrozne...mala som menzes a to mi velmi pohorsilo...
7. dec 2010 o 12:04  • Odpovedz  • Páči sa mi to
@verux5 juj boze boze. Mas to zle. Ja som mala vo februari 2010 nehodu, mala som v aute obe dcery. Auto vyzeralo ako po nehode lietadla, este 150 metrov od vraku na poli v blate boli rozhadzane nase veci z auta. No idem si to cele precitat este raz, necham si to ulozit a skusim nieco mudre napisat :dizzy_face: . Ale kazdopadne by si mala zlavit !!! Musim porozmyslat, co by mi pomohlo, keby som bola v Tvojej situacii.
7. dec 2010 o 13:19  • Odpovedz  • Páči sa mi to
@filipal myslím, že to zvládneš a chodíš ještě na nějakou psychoterapii nebo něco podobného? Ty jsi instruktorka jogy?, někde jsem to tu četla. Já jsem dlouho u psy. nebyla, ale musím se zase objednat, protože mi to pomáhalo.



@verux5 Ahoj, to sis teda užila.... :rolling_eyes: :rolling_eyes: Kamarádka měla pravdu, najdi si nějaký zájem a nebu´d pořád jenom s mimčem. Maminka by nemohla k vám přijet třeba na čas? Myslím, že u tebe dělají svoje hormony plus to, že jsi asi trošku perfektcionalistka? :slight_smile: Vůbec se nesty´d o tom s někým mluvit neuzavírej se do sebe. Jinak mně přijde, že ženám se o hodně změní život víc než mužům příchodem dítěte, to nejsi sama co má ten pocit. drž se , bude zase líp!
ahoj clare, jsem ráda, že ti je lepe. já jsem taky chodím, protože s manželem to pořád řešit nemůžu, jednak to nazažil a druhak oni na tom budou asi všichni chlapi podobně. Většinou všichni mají rádi, když je žena veselá, nemá žádné problémy a doma je pohoda :slight_smile: Taky mi říkal, že se málo snažím, že on by se v tom tak nebabral, nedokázal pochopit, že já už to nemám pod kontrolou a že deprese je ztráta vůle...... :pensive: :pensive:






7. dec 2010 o 13:49  • Odpovedz  • Páči sa mi to
@daniela1974dakujem pekne za tvoje slova + pripadne rady :slight_smile: no ten "nas vinnik" utekal ozraty pred policiou a napalil to do nas celne..este teraz citim ako lietam po aute a mam prach z airbagu v puse. mali sme stastie, ze sme prezili a hlavne, ze som nepotratila. sudny znalec nam povedal, ze taketo nehody sa neprezivaju. som rada, ze s dcerami ste zive a zdrave!
@radulinka00 moja mamina tu bola nastastie 2 tt po porode a pomahala mi + chodi obcas na vikend mi pomoct a upratat a tak...no veru hormony, nespracovane traumy z tej nehody + starostlivost o krpca a ano ten perfektcionalizmus :unamused: bohovska kombinacia len co je pravda. a manzelove prichody o 19tej domov tiez nie su bohvieco ked vtedy chodim spavat s malym - veru im sa teda skoro vobec nemeni zivot, akurat nemaju taky full servis ako kedysi :stuck_out_tongue_closed_eyes:
7. dec 2010 o 14:05  • Odpovedz  • Páči sa mi to
@verux5 inak medzi nami Tvoj svokor je podla toho co pises jedno arogantne sebecke hovado.
7. dec 2010 o 14:14  • Odpovedz  • Páči sa mi to
@daniela1974 je teda riadny egoista, ale cloveka poznas najlepsie v krizovej situacii. ja som sa "spoznala" v pozitivnom zmysle (myslim, ze som to zvladla skvele - vybavovala som za muza kopec veci a nelutovala sa-proste som ficala, ani sama neviem odkial som brala energiu) a svokrovcom som spoznala v negativnom zmysle. len to nemozem povedat manzelovi. a tesne po nehode ked moja mama volala svokre (lebo oni boli v rovnakom meste ako my- a isli za nami hned do nemocnice) a svokra jej zahlasi : "tvoja dcera je v poriadku" no co k tomu dodat :unamused: takze "moj pohlad" na svokrovcov rozoberam aspon s mojou mamou- ale nechcem jej popisovat moje pocity co som vam sem opisala lebo by sa zlakla, velmi ma lubi a boji sa o mna :slight_smile:
7. dec 2010 o 14:19  • Odpovedz  • Páči sa mi to
@verux5 je tazke na to reagovat co si prezila, niekto ako ja si casto krat myslim ze --aky tazky zivot---a ked sa pohybujem na tejto stranke aj spätne, citam tu neuveritelna pribehy zien, asi kazda ktora sa tu zastavime, sme nieco v zivote uz okusili a ty verux5 --vela--, len si teda uvedom ak sa to da...lebo radulinka vyssie napisala, ze depresia je strata vole a to je sväta pravda, uvedom si co povedal ten sudny znalec, ze taketo nehody sa neprezivaju..., ty mas chvile, ze ta zivot nebavi a pritom si dostala druhu sancu, bolo jednoducho rozhodnute, ze este tu budes na tomto svete zit, ale mala by si chciet aby to bol fajn zivot...len keby sa to dalo, ze? skusit tak najprv volnopredajne AD a psychologicku? aspon by si niekde vypadla a vykecala sa, a ked pises, ze si financne dobre zabezpecena, co takto si sem tam zaplatit nejaku varovku pre dieta? ja ked som bola doma na MD 7 rokov s dvomi chlapcami -nezbednikmi a manzel robil do vecera, dohodli sme sa s kamoskami raz u jednej a potom u druhej...aspon raz tyzdenne stravit cely den a to bolo tak, ze doobeda sme sa u jednej z nas stretli, deti sa pohrali aj pobili, mi sme kavickovali pokecali, navarili spolu obed, potom sme ulozili deti, ked, sa vyspli zobrali sme ich napr. spolocne do mesta, alebo do cukrarne, prechodili obchody, nieco si pekne kupili a na vecer domov...

radit je ale tazke mam problemy sama zo sebou, teraz som zacala citat knizku, radili ju dievcata na tejto stranke Miluj svoj zivot od Louise Hayovej, pise to vsetko tak pekne, len keby to clovek dokazal, ale mysli to dobre...
7. dec 2010 o 14:40  • Odpovedz  • Páči sa mi to
@verux5 a ozaj ved si bola neuveritelne silna, ked si manzela tak opatrovala, aku velku energiu si dostala a to si bola este tehotna..., mas tu silu v sebe len ju potrebujes znovu najst...,tak nestracaj nadej...
7. dec 2010 o 14:45  • Odpovedz  • Páči sa mi to
@verux5
v tvojom pribehu sa tak trochu spoznavam....tiez som sa v urcitej zivotnej etape zatala a tahala som na 150% a ked uz bolo dobre som sa zosypala...a tiez som to drzala v sebe, lebo aj to priznanie sa k vlastnej slabosti bola pre mna akasi prehra. tiez som taka matka, pre ktoru je dieta prvorade a dokonca nikto iny nebol dost dobry aby ho postrazil.
ano, je to trochu perfekcionisticka povaha, ale zaroven precitlivela....a ta hanba za vlastne zlyhanie....presne viem, o com hovoris.
myslim si, ze rady typu, oddychni si, venuj sa sebe ti nepomozu....ty si s tvojim dietatom spata stale, aj ked s nim nie si.
podla mna si jedine mozte vytvorit urcity stereotyp, ktory ta bude upokojovat, potrebujes si dodat akusi rovnovahu, istotu.
mne pomahala joga a priroda. zobrala som sa so syncekom do lesa, chodila som s nim vela na bicykli a pod....trhat sa od dietata nema vyznam....ak si taka matka ako si.
toto obdobie nepotrva vecne. tvoje dieta bude rast (kolko ma mesiacov?) a budu sa menit aj tvoje moznosti.

@radulinka00
ano, som vyskolena cvicitelka jogy, ale kurzy som viedla pred 20 rokmi.... :sweat_smile: teraz cvicim len sama pre seba.
a na psychoterapiu nechodim, zvladam to zatial sama.
7. dec 2010 o 14:50  • Odpovedz  • Páči sa mi to
@clare1 no s tymi kamoskami si to mala super-to stretavanie :slight_smile: ja mam 26 a kamosky este zvacsa deti nemaju.maly ma 3 mesiace-to ho nenecham este s nikym cudzim.ja som vzdy bola tak trochu introvert (podla kamosky psychologicky som navonok nauceny extrovert) a nejako mi nechybala spolocnost kamosiek. pred 2 rokmi sme postavili dom a prestahovali sa a tu nemam nikoho na take "intimne pokecanie" . susedia ohovaraju vzdy toho kto aktualne nie je pritomny a to k stastiu nepotrebujem :pensive:
7. dec 2010 o 14:52  • Odpovedz  • Páči sa mi to
@filipal no krajsie by som to nenapisala :slight_smile: vidis do mna! maly ma len 3mesiace a je zima tak moje moznosti su obmedzene :pensive: a presne ako pises, tesim sa ked podrastie a bude to uz "partak" na vylety. to sa zoberiem k mojej mame a necham sa "obskakovat" - aj ked to zatial nedokazem, ale naucim sa :slight_smile:
7. dec 2010 o 15:02  • Odpovedz  • Páči sa mi to
Ahoj holky, chodím sem číst, jak se máte, vidím, že některým se přitížilo, to mě mrzí, ale určitě bude líp :slight_smile: :slight_smile: .
@verux5 Ahoj, není divu, že po tom, co se ti přihodilo se takto cítíš. Já jsem po porodu spadla do strašné deprese a dokonce jsem svého synka nechtěla. Hodně plakal a já jsem to od něj brala jako útok a opravdu jsem se bála, abych mu něco neudělala :frowning2: :frowning2: :frowning2: . Musela jsem brát léky a dneska se dá i kojit s antidepresivama. Chodím stále k psycholožce a v tom, cos napsala jsem poznala sama sebe. Já vždycky jela na 150% a žila jsem jen pro ostatní, všechno jsem měla "dokonalé" - studium s červeným diplomem, naklizený domov, starala jsem se s láskou o muže a dělalo mi radost o něj pečovat. Pak přišlo mimčo a všechno se zhroutilo a já paní dokonalá jsem neměla chuť do života. :unamused:
Můžu ti poradit jediné - začít musíš jenom sama od sebe. Pracujeme na tom s mojí psycholožkou už dlouho a ona mě učí, že v první řadě musím myslet na sebe a své potřeby. Pokud bude šťastná máma, bude šťastné i miminko a manžel. Manžela do péče o dítě určitě zapoj a co neumí, to ho nauč. nesmíš se cítit jako otrok, každý z nás má právo na svůj vlasní prostor, i když jsi máma od miminka! Můj muž chodí z práce v 19hod a do toho sportuje a 2x týdně večer trénuje a o víkendu jezdí na zápasy, ale jak přijde domů, dostane malého na starost. Koupe, krmí, já si chodím na půl hodiny do vedlejšího pokoje číst. ve středu chodím cvičit a když jsem kojila, tak jsem mlíko odstříkala do lahvičky. V neděli mám dopoledne pro sebe, oni chodí plavat. Pro mě bylo strašně těžké přiznat, že potřebuju pomoct, ale naučila jsem se o ni nahlas říkat. Pokud s tchánama nevycházíš, je to blbé, nemají ani zájem povozit kočárek? Já svoji tchýni taky moc neprožívám, ale je to jednou babička od malého, takže jí ho tam 1x za 14dní vozím a chodím k psycholožce. pokud nikoho v okolí nemáš, kdo by ti s malým pomohl, o to víc musíš zapojit manžela. Já jsem ze začátku nesnesla, aby bylo moje dítě s někým jiným, ale to, jak mě hodina bez něj nabije, je neskutečný. A neboj, jak malý poroste, nebude už na tebe tolik závislý. Moc držím palce
7. dec 2010 o 15:03  • Odpovedz  • Páči sa mi to
ahojte, som tu medzi vami nova. Chcem sa opytat na rozdiel medzi citalopramom a escitalopramom? Totizto mam stredne tazku depresiu atypicku, prevlada unava a apatia a do toho sem tam uzkosti. Psychiatricka mi uz nasadila viacej AD, ale zatial ziadna zmena. Prve AD bol citalopram, ale aj po 4 tyzdnoch som mala silne neziaduce ucinky, rozsirene zrenicky, rozmazane videnie, mikanie celym telom, a citila som sa ako opita, zhorsila sa mi kratkodoba pamat. Na to mi zmenila na AD Elontril, po nom ma akurat bolela hlava, a troska ustupili uzkosti, ale stale som bola apaticka, do nicoho sa mi nechcelo, mala som naladu o nicom, takto to bolo asi 2 mesiace a dalsie dva tyzdne na to sa mi zase zhorsila nalada, bola som nervozna, smutna, uplakana, rozhodila ma aj uplne malickost a prezivala som to akoby mi niekto umrel. Na to mi psychiatricka nasadila Mollome venlafaxin, a z neho som dostala hrozne stavy uz po prvej tabletke, podobne ako u citalopramu - rozsirene zrenicky, rozmazane videnie, nemozem zaostrit, mota sa mi hlava, vypravam spomalene aj myslienky mam totalne spomalene, mika mi svalmi, som uplne bez citov, a mam take pocity v hlave ako opita. Po 2 tyzdnoch trapenia mi to teda dnes vymenila za Escitalopram Lenuxin 10mg, mam zacat stvrtinkou tabletky, ked mi prejdu neziaduce ucinky potom polku a takto postupne az na celu tabletku. Aky mate na to nazor? Ja sa bojim aby som z toho nemala zas tie stavy ako z citalopramu a venlafaxinu :frowning2: Mam male babenko o ktore sa musim starat a ked sa motam, som bez citov, nevidim dobre atd tak to nie je najjednoduchsie.
7. dec 2010 o 15:07  • Odpovedz  • Páči sa mi to
@verux5 aj my sme sa pred dvoma rokmi prestahovali do domu a to bol pre mna dalsi stres. tiez, zadne blizke duse.
jediny rozdiel, ze moj syn je uz velky a uz ma skoro nepotrebuje....
ano, v zime to je tazsie...ale uvidis ako sa to bude rychlo menit. ja som pocitovala strasny smutok, zima, sama doma len s babom, ktore stale place .....uplna beznadej. :frowning2: :frowning2:
podla mna aj ja som preuceny introvert na extroverta...sice mi to nikto nepovedal, ale ako si to napisla, nejako mi to docvaklo... :sweat_smile:


@clare1 tak, tebe Alventa zabrala? super! tesim sa ! :dizzy_face:
7. dec 2010 o 15:09  • Odpovedz  • Páči sa mi to
@veronika.h no pani dokonala sedi aj na mna. no je to tazke, musim sa s novou zivotnou situaciou popasovat a "nieco vymysliet" . ja verim, ze na jar to bude lepsie - pocasie, moznost niekam vypadnut, maly uz bude vacsi...dufam, ze to zvladnem tak dobre ako ty! vela radosti zo synceka :slight_smile:
7. dec 2010 o 15:15  • Odpovedz  • Páči sa mi to
@radulinka00 ahoj,no tak skúsim aj ja od zajtra zvýšiť dávku,chcela som ešte počkať,či mi tá terapia pomôže,ale nemôžem čakať,chcem byť do vianoc ako tak fit,nech si ich aj ja a aj moja rodina užije...byť na tom takto mám pokazené celé sviatky :frowning2:
7. dec 2010 o 15:19  • Odpovedz  • Páči sa mi to
baby ste SKVELE - dakujem kazdej, ze si nasla cas a odpisala mi. budem toto moje "trapenie" musiet vyriesit a byt zase stastna. asi zajdem aspon k tej kamoske psychologicke a budem konecne uprimna aj k nej aj sama k sebe...asi to nejde dusit v sebe, lebo uz len toto vyrozpravanie vam mi citim pomohlo. velmi ste ma povzbudili, dakujem!
7. dec 2010 o 15:23  • Odpovedz  • Páči sa mi to
@darinka78 raz tu Andy (psychiatricka) pisala o rozdiele citalopramu a escitalopramu.
ide o rozdielne lieky. kym citalopram je serotoninove AD prvej volby.
escitalopram je netypicke AD, original Cipralex. ucinnejsie.
viac si mozes precitat v tejto teme Depresia str. 238 v prispevku Andy.a
7. dec 2010 o 15:25  • Odpovedz  • Páči sa mi to
dievcata to je stasneeee, my depkarky sme podobne..., ja som strasna introvertka, sem tam sa hram na extrovertku, ale potom potrebujem byt neskutocne aspon na cas sama...,som precitlivela, vsetko prezivam, o vsetkom neskutocne vela rozmyslam, pre deti by som bola ochotna v hociktorej sekunde umriet, len aby mali vsetko ako treba..., perfekcionistka ?, tiez a to by ste mali vidiet v praci som uctovnicka a preto ma to znicilo aspon zatial, vsatko som chcela bez chybicky do detailu nad vsetkym som sedela....ja som dokonca znamenie panna, vzdy trpim strachom, co keby niekto prisiel a ja mam neupratane..., vlastne to len bolo, uz mi je to jedno...,a tiez sme sa prestahovali pred rokom a pol...

no co na to poviete ?
7. dec 2010 o 15:30  • Odpovedz  • Páči sa mi to
@filipal prosím ťa,pri mojich Ad-Cipralex môžem hocijaké lieky proti teplote a chrípke?Už to začína :frowning2: :frowning2:
7. dec 2010 o 15:36  • Odpovedz  • Páči sa mi to
ale uz si zvykam aj ked som sa po prestahovani citila osamelo, ale dom je dom a dnes mi je s tou Alventou a s vami ozaj super... a s tymi detmi je to tak, sme ako matky s nimi späte, ked boli mali tiez som si rada od nich odpocinula ale fak, ze najradsej som bola ked ich varoval manzel, bola som spokojna iba vtedy, nikomu inemu som neverila...ale viete si predstavit ako je to potom ked dospeju a zacinaju zit vlastny zivot? mne k depke dopomohlo asi aj to, ze sme sa prestahovali a starsi syn odcestoval o par dni na druhy koniec Slovenska do Kosic na veterinu, najprv chodil domov kazde 2 tyzdne a teraz uz raz do mesiaca..., aj bola pre mna strasna zmena...,

dnes ked mi je stou alventou dobre som zobrala psiskov na dvor a tam som sa jasila s nimi ako blazon, jedna fenka je mala2,8 kg a nasa postelna a gaucova maznoska a druhu doniesol syn mozno buduci veterinar borderkoliu, neskutocne rozumna fena ,len jednu chybu ma, ta plzne..., do postele ani na gauc nesmie...ale ako osamela matka mozem povedat som stastna, ze mam psov, a ta laska co z nich citim...a chapu aj moje depresie..., chcem tym povedat. je neskutocne narocne byt s detmi späty ked su male ale potom strasne chybaju ked vyrastu...
7. dec 2010 o 15:48  • Odpovedz  • Páči sa mi to
@verux5 Ahoj, drž se, bude líp:slight_smile:)). Já jsem se loni strašně osamostatnila, doma jsem se necítila dobře, tak jsem se naučila řídit a každý den někam vypadla. jezdila jsem na výlety, nakupovat, malý v kočárku spal a já jsem si vyřídila všechno potřebné. Ta zima je strašně ubíjející, brzo tma, já už si kolikrát nevím rady, jak malýho zabavit, už spí jen po obědě a do večera dlouhááá doba:slight_smile: Ale vždycky se na něco těším - teď na Vánoce, potom na jaro :slight_smile:, tak to nějak uběhne. A taky navštěvuju svoje rodiče a natrénovala jsem si, že si tam sednu a o malýho se starají oni. BYlo to ale těžké :slight_smile:.Nebo jdu v klidu nakoupit. Ale je pravda, že když je s někým jiným, než s manželem nebo mýma rodičema, tak se necítím moc dobře, on je strašně živej a třeba tchýně ho nedokáže uhlídat a mám strach, aby si tam neublížil :stuck_out_tongue_closed_eyes: :slight_smile:
@clare1 I my máme psa a když je mi smutno, tak mě náš pes utěšuje a olizuje, je to super:slight_smile:. Já se teď strašně těším, až se syn osamostatní, ale na druhou stranu je mi jasný, že až to nastane, tak to pořádně obrečím. Musí to být strašný pocit, když vidíš, že tě dítě najednou nepotřebuje :frowning2:
7. dec 2010 o 19:30  • Odpovedz  • Páči sa mi to
@lubka888 Drž se, je to moc smutné, že tahle mladý človíček má takové trápení :frowning2: :frowning2: :frowning2: . Skvěle to zvládáš :wink:
@radulinka00 Určitě je to jen přechodné, já jsem taky mívala výkyvy. Akorát jsem se strašně moc sledovala a pak jsem často panikařila, že se to vrací, že léky nezabírají. Já mám v manželovi velkou podporu, když mi je zle, vždycky mě utěšuje a dodává sílu a pomáhá mi. ZAto když mi je dobře, velmi rachle si zvykne, že všechno zvládám sama, tak ho občas musím upozornit a požádat o pomoc a útěchu :pensive: . Strašně lehce mě vykolejí každá maličkost a já panikařím, nevím, jestli se toto někdy zlepší :frowning2:
7. dec 2010 o 20:05  • Odpovedz  • Páči sa mi to
@filipal dakujem uz som nasla a pochopila:slight_smile:

A uzivate tu niekto escitalopram? Ako na vas zo zaciatku posobil? Nejake neziaduce ucinky?
dakujem
7. dec 2010 o 20:42  • Odpovedz  • Páči sa mi to
@janulkama ano, bezne lieky s AD mozes. ak ti bude nejaky lekar nieco predpisovat, vzdy ho upozorni, co uzivas.
vcera som uz musela odist a zda sa, ze teraz vypinaju Konika....
vraj az do piatku.
8. dec 2010 o 08:32  • Odpovedz  • Páči sa mi to
@clare1 ja si to viem predstavit....tiez syn zrazu vyrastol a lezie mu na nervy, ked mu vobec nieco hovorim.....
pritom tiez to bol taky maznak, ze sa odo mna nepohol. opustenie hniezda, to je dalsi stresor v zivote zeny. (este nas caka prechod )
moj syn sice studuje v nasom meste, ale odputal sa tak ci tak. no, ved to ani inac nemoze byt.....
a :slight_smile: veterina, jeeej, to je super!
8. dec 2010 o 08:38  • Odpovedz  • Páči sa mi to
@filipal díky...no to že vypínajú koníka sa mi vôbec nepáči :stuck_out_tongue_closed_eyes: Čo ja budem robiť :grinning: :grinning: :grinning:
8. dec 2010 o 08:52  • Odpovedz  • Páči sa mi to
@veronika.h ahojky, taky plaším, doufám, že se to zase srovná..... podle mě to je v povaze a to jen tak lehce změnit nejde, ale můžem se o to alespoń pokusit.

@janulkama Ahojky, tak co vzala jsi si celou a půl? já z toho taky radost nemám, ale měla jsem pocit, že se mi to vrací......ach jo, doufám, že budeme zase brzo ok.

@darinka78 Ahoj, já ho užívám. První týden 5 a potom 10mg. Vedlejší účinky jsem neměla jenom malinko nevolnost, ale to pak přešlo. po 3 měsících se mi stav zhoršil a mám zvednutou dávku na 15 mg, tak uvidím.... Ještě beru večer Mirtazapine. ty spíš dobře? jinak ten Esci. má mít min. vedlejších účinků, tak si myslím, že ho budeš snášet.
8. dec 2010 o 09:04  • Odpovedz  • Páči sa mi to
Choď na stranu:   Zruš
Tvoj príspevok