Ako sa najrýchlejšie zbavím depresie?

filipko
16. nov 2006

Ahojte, prosim o radu tie, ktore mali skusenosti s depresiou.
Mam 7 mesacneho synceka, ktoreho strasne lubim, no kedze som bola na neho viac menej sama, v noci som k nemu vstavala 3 x, navodila sa u mna depresia ( zrejme z vycerpania). Bola som v nemocnici 2 tyzdne, uzivam antidepresiva. Chcela by som vediet ako sa tejto choroby co najrychlejsie zbavit. Po prichode domou z nemocnice sa citim lepsie. no dnes v noci som mala naval horucavy, potom zase zimnicu a nakoniec hnacku.
Kto to poznate, napiste prosim.
Dara

usak
8. okt 2009

Ahoj lenkoOO - deprese se může samozřejmě objevovat i pokud jsi ztratila maminku - deprese se bohužel objevuje i v situacích, které třeba jiní zvládají v pohodě ale na nás to zrovna tak zapůsobí.........je mi moc líto,že jsi ztratila maminku - což musí být v případě že máš miminko hodně těžké. Já tu svou bohužel ztratila v 15 letech a chybí mi pořád - nejvíc teď kdy jsem sama mamka.
Nevím jestli se poporodní deprese vyznačuje tím, že maminka nesnáší svoje dítě - u mě je to tak, že nesnáším vše nepříjemné, co ta role obnáší, nemůžu se s tím stále srovnat, vytvořit si ten "pravý" vztah k dcerce, nenávidím, že mi převrátila život naruby - což je naprosto šílené - já ji chtěla, mám ji.............pláč nezvládám, mám záchvaty agresivity - mám chuť ji zabít, zabít sama sebe......je to šílené, pak se stydím, výčitky.........dokola a dokola. Pak se na ni zadívám, nejradši bych se neviděla, nenávidím sama sebe, že jsem ji přivedla na tenhle svět když má tak šílenou matku...........

dzio2
8. okt 2009

usak steba ide strach nechcem kritizovat ale ty sa pocuvas co vravis? 😠 tak neviem ci toto uz nehranici s niecim inym ako s depresiou je ine ak takto uvazujeme osebe aj ja som mala ystavy ze sa zabujem ale na dieta ?Preboha sapametaj sa a to rychlo 😠

mimikyky
8. okt 2009

filipal

ono, tentokrát som to nenahlásila......vysvetlím, prečo:

pred 6timi rokmi ma znásilnil vtedy už môj bývalý manžel......už vyššie spomínaný 😠
išla som na políciu okamžite, neosprchovaná.....
poslali ma samozrejme na polikliniku....
môj doktor obvodný robil až poobede, a gynekologička ku ktorej nepatrím,ale ordinovala,ma najprv odmietala vyšetriť, a potom napísala,že ona ma nepozná ako zo spodu bežne vyzerám 😕 takže sak tomu vyjadruje tak, že nález asi v norme,nebadá žiadne veľké rany 😔 ....
policajtka ktorej to pridelili, muža poznala,lebo ona už riešila moje podanie trestného oznámenia za neplatenie alimentov a týranie syna, a všetko to zamietala,a strácala papiere... 😠 😠 😠 ........
po 4rokoch bolo konečne 1.súdne pojednávanie, a celé dva roky saon nedostavoval!!!!!!!!!!!
min.leto ho na chvíľu sudkyňa dala do cely,ale pustila ho,lebo sa menili nejaké paragrafy o príslušnosti súdu k môjmu mestu.......
nakoniec jej ten náš prípad zostal, a dokonca sa aj bývalý dostavilvo februáry, ožratý ako delo, tak nepojednávala......
v máji bolo pojednávanie, na ktoré zase došiel ožratý,ale menej, a oslobodila ho!!!!!!!!!!!!!! lebo dali urobiť súdnoznalecký posudok na základe mojej zdravotnej karty!!!!!!!!znalec ma vôbec nevidel,ani len môj ksycht,nieto ešte šušku 😉 .........a napísal posudok, že asi nie......

a po takýchto skúsenostiach s policajtami, 😔 😔 lekármi 😔 😔 , súdnictvom...... som jednoducho nemala náladu niečo riešiť......na čo??? 😔 😔 😔

a môj muž mu až po mesiaci ako sa to stalo, až keď som spravila prvý drastický reset a dala si pár xanaxov navyše ☹ ☹ ☹ niečo povedal!!! to bolo všetko.....a dal sa preložiť s iným parťákom,a potom zmenil zamestnanie.....

takže asi tak 😠 😔 😢 ☹

usak
8. okt 2009

dzio2 - to bylo obrazně řečeno a nikdy bych ji nic neudělala..........ty máš asi své myšlenky naprosto pod kontrolou - to ti moc přeji. Jak říkala moje psycholožka - za své myšlenky nemůžeme, má v ordinaci spoustu "takto" uvažujících lidí - nejen maminek. A věta "preboha spametaj se" na depresi fakt sedí - máš zlomenou nohu? Proboha, rychle vstaň a choď - spametaj sa............
Pekný zbytek dne.

usak
8. okt 2009

kubaka,filipal - díky za podporu............

dzio2
8. okt 2009

usak nechcem sa ta dotknut ale namna to boli fest silne slova az som sa zlakla a to fakt 😒

usak
8. okt 2009

Dzio2 - víš i jiné holky - jak jsem tu četla psaly jak měli vztek na miminko, jak mu "chtěly" ublížit..........já to jen napsala drsněji.......já se jen trápím, dcerka je zlatíčko a já to moc dobře vím, chci moc aby byla šťastná, pokud je vše v pořádku tak jsem i já v pohodě, mazlíme se, hrajeme.........jen nezvládám "stresové" situace, to mám myšlenky různé - divoké - podotýkám opět - jen myšlenky...........jsem zlá, říkám hrozné věci - prostě se nedokážu smířit, srovnat ze situací.............agrese se bojím ,proto jsem začala brát AD. Psycholožka i psychiatrička mi říkaly, že agrese je doprovodný příznak mé deprese - četla jsem o tom hodně na netu, nechci být pasivní, moc se snažím - jen mám někdy pocit, že jsem v tom sama - že jsou kolem mě jen samé šťastné maminky.............a ty mi pak napíšeš tohle - ale zas chápu, vím, zní to hrozně...........

veronika.h
8. okt 2009

Ahojte holky, teda tady se to rozjelo, nestíhám dočítat, malej mi dává pěkně zabrat....
mimikiky, bože prošla sis teda pěkným peklem, moc ti držím palce !!!

usak-já se léčím s poporodní depkou a mívám stejné pocity. Už beru víc jak 2 měsíce AD a je to už téměř super, včera jsem dokonce po dlouhé době byla š´tastná🙂
Co píšeš o vztahu k miminku moc dobře znám - ten vztek a zuřivost, když syn začal ječet a já to totálně nezvládala. Dokonce jsem i třepala s kočárem, byla na něj zlá a hnusná, pak mi to tak bylo líto, že jsem plakala......
Strašný stavy ☹

kubaka
8. okt 2009

usaku - musím se tě taky před dzio zastat - to bylo nevhodné od ní - ale ustálas to dobře. Tyhle myšlenky prostě nejdou jen tak zvládnout, je to nutkavé a protože to nejde ovládat, musí se to léčit. Myšlenky jsou jedna věc a činy druhá. Myšlenky můžeme mít úplně různé a všlijaké a nesmíme se za ně stydět. Když je držíme pod kontrolou je to jen naše věc. Stydět se můžeme za to, co jsme udělali. Ale zase je veliký rozdíl stydět se za konkrétní čin a jen mít pocit "viny za něco" Ten je vždycky špatný a zbytečný.
Takže i ty se snaž nemít pocit viny za to, co cítítš - fakt tě chápu, já taky měla chuť to miminko děsně zmlátit a bylo to otřesné, protože jsem se na něj podívala a zároveň bych ho umačkala láskou. To je ta hrůza duševních nemocí.
Při prvním synovi jsem byla po císaři, úplně od začátku sama, od byl děsně ubřečený, já s antibiotiky na nějakou baktérii a s průjmy, otřesně vyčerpaná a když on řval a řval, seděla jsem na záchodě a on třeba najednou přestal, tak jsem byla už v takovém stavu, že jsem si říkála - třeba umřel a konečně bude klid. Samozřejmě za dva měsíce už byla pohoda a všechno jsme překonali.

dzio - jsi bezva a obdivuju tě, ale když někdo upřímně nahlídne do svým emocí a je upřímný a ví, že to není dobře a jde se léčit, tak to se dá jedině povzbudit a odsouhlasit. To všechno JE deprese a matky s laktační psychozou jsou schopny miminko i zabít - a děje se to. Je to nemoc - pořád to opakujeme a oddělujeme od něčeho, co lze zvládnout vůlí a vzpamatováním se. NEJDE. 😉

hroska
8. okt 2009

Usak, ja sa tiez pridavam na Tvoju stranu 🙂 , hoci ja som poporodnu depresiu nikdy nemla. Tie hrozne myslienky su jednoznacne priznakom depresie a urcite Ti to coskoro prejde ucinkom AD, vobec Ta to uz nenapadne a ked budes uz O.K. sama zbadas, ze to vsetko bolo nerealne a len bujny vyplod hlavy, ktora trpi, trpi poruchou, ale nastastie liecitelnou... 😉 Dobre by bolo, keby si mala teraz niekoho pri sebe, aby Ti pomohol aj s babom. Velmi je mi luto co sa stalo Tvojej mamine, fakt muselo to byt pre Teba, vpodstate este dieta moc traumatizujuce. Ja mam depresiu tiez v rodine, ma ju tato, hrozne tazku, trvalo mu to niekolko rokov kym sa z toho dostal, mala som vtedy 12, ked mu to zacaloa pamatam si na to, ze boli Vianoce a on sedel v kuchyni pri stole a plakal, plakal, nechapala som to, ze preco, ved su Vianoce.... Zdalo sa mi, ze je zdravy a on chudak pri tom trpel dusevne, co decka este nechapu.
Moc Ti drzim palce, si na dobrej ceste k vitazstvu pre Teba a Toje dieta. 🙂 😉

Dzio, no, no, no, to nebola od Teba odborna terapia 😝 😝 🙄

dzio2
8. okt 2009

kubaka ja viem ale ja som sa fakt zlakla a asi som nevhodne reagovala len to bolo dost drsne namoju povahu a prave preto ze viem ze baby s touto chorobou su schopne ublizit detickam a je tu nova tak ju este nemam scitanu a nevedela som ci to nemysli vazne a bol to moj nazor v danej chvili a k danej situaciji

parwati
8. okt 2009

Ahojte dievcence.

Som z terapeutickej brandze. Sucitim s vami, par stran som tu presla a tie stavy su naozaj tazke, preto rozhodne nejdem odradzat od AD - maju svoj velky vyznam pri zakladnej akutnej pomoci, aby sa clovek dostal do poriadku. No zaroven vam radim skutocne sa poriadne pozriet na svoj problem aj inak. Tie AD riesia len symptom a nie pricinu. Z odboru viem,ze mnohe problemy takehoto charakteru suvisia s potlacenym hnevom na rodicov. Hnev nie je spracovany ale prehltnuty a obrateny do seba. Potom sa ta nakumulovana energia vali von formou zlych snov, uzkosti a smutku. A roky dokola a dokola...
Skutocne dobra psychoterapia moze mat taky ucinok, ze mozog po spracovani traumatickych situacii uz vie nabehnut na svoj prirodzeny okruh bez umeleho podporovania serotoninovych zasob.
Riesi sa pricina.. nie len nasledok. Ta ulava je potom uplne ineho druhu... je ozajstna, bytostna.

Drzim vam palce

sarlotta
8. okt 2009

ahojík holky🙂
hlásím, že docela funguju i bez frontinku... 2dny jsem ho nebrala vůbec, teď jsem vzala 1 den půlku z 0,25mg a zítra zkusím zase bez něj... rána jsou čím dál lepší - i když už chodím do práce.
Není to ještě úplně ono... během dne mám někdy lehkou úzkost- ale rozhodně mi není na omdlení🙂
Tak jsem šťastná 😎

parwati - ono je to jistě fajn své problémy rozebrat s dobrým psychologem--- ale v tom je leckdy ten háček- jak mi ten psycholog sedne je velmi důležité... musím mít pocit, že mi to něco dává... protože když přijdu k někomu a on na mě zkouší svou terapii a já mu na sebe vykecám úplně všechno a jemu se nepodaří mi poradit, tak jsem v ještě větší depresi než jsem byla 😒

Zajímalo by mě jak konkrétně se vyrovnat třeba zrovna s tím potlačeným hněvem na rodiče ??? Jak probíhá terapie ?
Co má člověk udělat aby se toho zbavil ?
Protože tomuto bych věřila... vztah rodiče a dítěte je dost komplikovaná věc... je tam to přirozené pouto- dané přírodou, které je napořád a neměnné i kdyby se ti lidé k sobě chovali hůř něž k cizím- jak se říká- a tím pak vzniká ten rozpor v hlavě. Nejde nemilovat své rodiče- vždycky tam nějaký cit je, i když si to třeba vůbec nezaslouží.

kubaka
8. okt 2009

parwati - bezva výpověď odborníka. Holky jsou většinou tady na začátku, takže se prokousali zatím k těm AD 😵, já jsem přesně takovou ale terpaií procházela několik let - teď mám pauzu, ale chystám se zase navštívit terapeuta a utnout tomu draku další hlavu 😵
Ano, ze svého případu jsem pochopila, že mají deprese často kořeny až v dětství- moje bylo poznamenané hysterickou narcistní matkou, se kterou se už 8 let nestýkám. Přesto se mi o ní někdy dost intenzivně zdá. 😠 Takže vím, že ještě cosi někde hlkuboko zůstalo a čeká na vyřešení.
S Andy to tu občas připomínáme, že je psychiatra dobrý kombinovat s terapií - člověk prostě musí vymést ty tmavé kouty ve sklepě plné odpadků 😵 No, ne každý na to má vždycky sílu - ale mělo by se to udělat.

Akorát - když jsi tu - sama pořád neumím odlišit, kdy je to už jen čistě fyzický problém, který už terapií neovlivním? Co lidé s endogenními depresemi - vrozenými a dědičnými, kteří prožili celkem normální dětství a žijí jiank bez problémů? A nebo lidé, co žijí ve vypětí a ve stresu až se prostě zhroutí - ti se prostě přepracovali? Tomu pořád nějak nerozumím - dokážeš to nějak oddělit?
Já třeba fyzicky vím, že prostě už nemám tak dobrou paměť, zapomínám, když je toho víc. Nebo prostě snesu podstatně míň rozruchu, zmatku, napětí okolo - prostě vypnu a přestávám vnímat - spadne opona a jsem jinde. To má kde příčinu? To dřív nebylo a s matkou to taky nesouvisí - to prostě dělá můj mozek, či jak?
Už jsem třeba dávno (doufám teda) zpracovala jakýsi vztah sama k sobě : poslouchat se, rozumět si, udělat si radost, starat se o sebe, netrestat se a mít se za všech okolností ráda, oddělit Já od zbytku a od okolí atd. To se změnilo podstatně. Ale co ty přetrvávající projevy,? Je nějaká hranice mezi polemi psychoterapeuta a psychiatra?? Prosím, zkus to nějak osvětlit 🙂 Myslím, že to bude užitečné i pro ostatní holky. 🙂

usak
8. okt 2009

veroniko,kubaka,hrosko - díky - po přečtení vašich příspěvků se mi ulevilo - občas si připadám jako netvor....ráda bych se s vámi, co prožíváte to stejné jako já podělila o pocity, prosím i o rady jak to vše zvládnout.
hroska - to co jsi prožívala se svým tatínkem znám i já - pamatuji se, jak jsem chodila ze strachem ze školy - mamka leželav posteli, jen zírala, podřezaný žíly omotaný ponožkami. Příště fén do vany, sáček na hlavu......nakonec pistole.
Proto věřím tomu, co napsala parwati, že co se děje teď je mnohdy vyustěním toho, co bylo dřív - nedořešené traumata, vztahy - já to nechala být, uzavřela to a teď to možná v této podobě "vyplavalo"......právě proto jsem se tak dlouho bránila AD - nechtěla jsem jen "uměle" navodit "štěstí", chtěla jsem se k pohodě dopracovat zjištěním PROČ?????
Chodím k psycholožce - jenže - jak psala sarlotta - mám pocit, že ona tak uplně neví, o co mi jde.........nechci po vysazení AD při příští "náročné" životní situaci zažít tohle znova - i když další dítě bych si opravdu nezopakovala ☹

parwati
8. okt 2009

Zdravim opat. Som rada, ze sa pytate, rada odpoviem, ak budem prave mat cas. Sarlotta - mas velku pravdu v tom, ze je potrebne hladat terapeuta dovtedy, kym cloveku naozaj sadne. Ucitis to tak, ze sa v Tebe (Tvojom vnutri a aj vonkajsom zivote) bude diat pohyb... veci sa budu hybat. Dobry terapeut spôsobi mozno najprv rozruch - stare emocie vylezu na povrch, clovek moze byt docasne rozhodeny - no je to POHYB. Mam skusenost, ze taky pohyb moze byt aj neprijemny, no po case ustane, vyleze hnev a detske slzy von.. a potom ulava. Je to ale praca na mesiace, niekedy roky. Mam aj taku skusenost, ze klient prisiel od rogerianov a bol nespokojny. Pohyb nenastal, zazil sice akceptaciu a prijatie, no tam terapia ostala a dalej nepokracovala. Nechcem ohovarat rogerianov, aj medzi nimi su uzasni terapeuti, no ja osobne (je to moje subjektivne stanovisko) by som volila bud hlbinnu, dynamicku alebo existencialnu psychoterapiu, velmi dobre su rodinne konstelacie (tam sa riesia vztahy modelovo - ozaj to funguje paradne). Takze hladat terapeuta, ktory vyvola pohyb je podstatne.

Kubaka - hranica medzi psychiatriou a psychoterapiou nie je striktne dana. Okrem toho kadzy clovek to ma jedinecne a individualne, kazdy prezil iny pribeh, ma inu konstituciu, inu nervovu sustavu a pod. V skutocnosti existuje depresia aj endogenna, ktora vznika bez dominantneho pricinenia vonkajsich faktorov. Mozog funguje inak, je treba lieky. Tazsie formy su zvacsa vrodene a clovek ich jednoducho má. Moze ale nastat aj taka situacia, ze clovek ma len slabsiu a labilnejsiu sustavu - konstitucne je inak vybaveny, citlivy, jemny.. v tom pripade moze zaposobit stres alebo trauma a vyvolat az psychicke ochorenie. Tu je potrebne pracovat individualne, najlepsie psychiatricky aj psychologicky. Casto je pri dobrej a kvalitnej terapii mozne naucit cloveka existovat dobre aj bez liekov. Jednoducho sa nauci zit so svojou citlivostou a dokaze s terapeutovou pomocou predvidat, ako sa o seba starat, kedy relaxovat, kedy sa vyhnut zatazi a pod. Takto predide zhruteniu a moze dobre fungovat. Niekedy sa aj stava, ze psychicky na pohlad "silna" osoba odrazu dostane zachvaty uzkosti. Je to vacsinou tak ze zazitky z detstva alebo traum spojenych s udalostami (rozvod, umrtie, kradeze..) neboli spracovane a raz to proste "prepukne". Na zaciatok je dobre nasadit zachranne lieky, klient sa tak zbavi symptomov, aby vobec mohol fungovat. V terapii potom je dobre pozriet sa na to,co je za tou uzkostou - najst zdroj, odkial sa berie. Niekedy to naozaj mesiace trva, nakolko klient ma zazitky tak potlacene, ze tazko prichadza na to, kde je zdroj problemu. Ak ten zdroj ale najde, nastane pohyb.. emocie sa valia von, znovu sa s nimi stretne, no ako dospely si svoje detske zazitky uz moze spracovat, pustit to, nechat to vsiaknut do minulosti a zit pokojne pritomnost.
Ak sa objavuju sny s matkou, este tam naozaj nieco je.. obzvlast ak sa podobny sen vracia. Casto sa stava, ze u klienta je hnev na rodicov vyvolany, ale nespracovany - toci sa to dokola. Potom osoby podobne mame alebo otcovi klienta irituju, stvu.. a on ani nevie preco... alebo to ma aj ine formy.. no nechcem pisat elaborat😀
Zatial teda takto.
Prajem krasne dni.

kubaka
8. okt 2009

parwati - teda úplně jsi mě dostala - souhlasím do puntíku. Chodila jsem k rogersovské terapeutce, potřebovala jsem to základní přijetí , bylo hůř, pak líp a po letech se "pohyb" zastavil a pak mi to přestalo stačit. Oslovila mě naopak právě tebou zmiňovaná Logoterapie a právě tam se chystám, protože je mi jasné, že opakující se sen o matce mi něco naznačuje. Popsala jsi to, k čemu jsem došla. Skoro týmiž slovy. 😀 Jednou jsem měla konkrétní obrovský vztek na matku, ale netušila jsem to, zdálo se mi o lvech vypuštěných z klece a budila jsem se hrůzou úplně šílená. Stačilo jedno sezení, pochopení a sen zmizel, i pocit vzteku. A přesně si uvědomuju, jak mě podobné typy lidí jako má matka strašně iritují. 😅 Přesně to poznám , jsem na ně jak morka-krocan česky- na červenou barvu 😀
Takže až půjde mé děťátko do školky, hupky dupky k vyhlédnuté logoterapeutce 😎 Musím na to prostě mít čas. Kdo ví, třeba se těch léků jednou i zbavím 😎

... je to jak vidno v těch hlavách velmi kompllikované a zašifrované- prosím nakukuj sem, je tu andy za doktory a ty za terapeuty - ideální kombinace 😵 😵 😵

hroska
8. okt 2009

Joooooooooooj dievcata, parwati, tak toto je uz aj na kona zlozite 😝 😕 😨

Pre nas, jednoduchsie 😉 , ako by si to mohla v skratke "prelozit"?? A co, ak clovek nie je nejaky hlbavy, rozoberacny typ, ale je napr. introvert a proste nema vztah k nejakemu vrtaniu sa v minulosti, zije spontanne, prirodne a slova ako terapia, autogenny trening, psycholog su mu uplne cudzie , ale depresie ma ???? A vobec ma vyznam zaoberat sa otazkou PRECO ??? A co taki onkologicki pacienti, tiez su chori a ma vyznam riesit PRECO a Z COHO???

Mozno sa mylim 😒 , neviem, ale rada sa dozviem nove veci... 😨

Pekny vecer vsetkym.

usak
9. okt 2009

Dobré ráno - mám na vás zkušenější dotaz - jak už jsem psala, s AD jsem teprve začala . 2x jsem si vzala půlku a včera celý - jenže jsem se vzbudila v jednu a už jsem do rána neusla - je možné, že je to práškem? Beru seropram - máte některá zkušennost?

usak
9. okt 2009

ještě jsem chtěla napsat, že nespavostí občas trpím - jen se mi vždy ještě - byť i podlouhé době podařilo usnout. V příbalovém letáku je napsané, že nespavost je zřídkakdy jako nežádoucí účinek.

hroska
9. okt 2009

Usak, teraz s AD len zacinas 😉 , Tvoje telo si musi na ne navyknut, bude to dlhsie trvat, mna napr. natahovalo na vracanie este aj v 2. mesiaci uzivania, tiez som mala zo zaciatku tremor - tras ruk, hrozne potenie (to mam prakticky doteraz a uz berem 3. mesiac), naruseny a povrchny spanok. No a samozrejme clovek sa aj viac sleduje, ze "co sa bude diat". A to som brala AD hned v plnej davke, nesla som postupne hore.... 😝 . Myslým si, ze tak do 14 dni (mozno uz aj na 10. den) by si mala pozorovat uz malicku zmenu - male zlepsenie a obvykle to zacina tym, ze sa Ti upravi ako 1. ten spanok - aj ked bude este taky povrchny. Ale neviem ako spavas, mala Ta v noci nebudi?? 😨 😝 Inak, Ty si uz v minulosti brala AD, alebo teraz je to 1. krat?? 😕. Drz sa, dobre to bude uz coskoro, vydrz.... 😉 🙂

usak
9. okt 2009

hroška díky moc - beru poprvé 🙂 jinak se cítím relativně dobře - jen nemám moc chuť do jídla - to je ale spíš plus 🙂 , trošku sucho v ústech a jak kdybych byla víc nesoustředěná a měla víc energie.....pár let zpátky jsem blbla s adipex retard - jestli znáš -prášky na hubnutí - tak nějak podobně jsem se cítila když jsem brala je......s malou teď spí manžel, takže mě max, vzbudí když jí dělá jídlo.....v tom problém není. Je pozitívní, že by se měl jako první upravit spánek - všechno jiné vydržím, jen ten spánek potřebuji - když se mám starat o malou.........ale když čtu tvé příznaky, tak jsem na tom zatím super. Nečetla jsem příspěvky nějak dozadu - ty se léčíš s čím?

povuma
9. okt 2009

ahojte, hlasim sa po dlhsej dobe, parwati, super ze si sem zavitala, ja sa priznam, ze som ziadnu terapiu neabsolvovala, ☹ , len sa liecim, placam v liekoch, a pritom je vo mne toho tolko nevypovedaneho, som dost introvert a so svojimi myslienkami sa malokomu zverujem, mam s tym problem, skor som ten typ, co donekonecna nacuva inym, absorbuje ich problemy, vsetci za mnou chodia ako za butlavou vrbou a ja im radim, pomaham, organizujem, len na seba nemam cas, stale odkladam moje problemy, a potom sa zrutim 🙄 ......a mam pocit viny, ze ked nefungujem ako mam, ze tym vsetci trpia okolo mna.........stale sa viac divam na ostatnych ako na seba 😖 ......

este k tej hanbe chodit k psychiatrovi......... 🙂 ja som bola u obvodnej si pre kartu, potrebovala som ju k psychiatrovi a v ambulancii bola vtedy jedna asi 50-60rocna dama, a ked som sestricke vravela, ze potrebujem ist k psychiatrovi, tak ta pani sa az odsunula 😖 , normalne som mala chut pustit slinu, bolo to az smiesne a smutne zaroven......tych par minut,co som tam bola, hladela bez ostychu na mna ako na exoticke zvietatko, ako na uplneho debila, s prepacenim 😠 ..........ani sa neunuvala odvratit zrak, ked som si ju premerala........ 😠
...........nastastie MM ma pre mna pochopenie, zato moji rodicia absolutne nie, nechcu sa o tom bavit, tak ich neobtazujem
😒 .........celkovo mam pocit, ze mladsi ludia su chapavejsi, generacia 50a vysiie povazuje pacientov psychiatrie za uplnych blaznov chodacich v kazajkach ☹

filipal
9. okt 2009

veru Povuma,
ale prave tato generacia by psychiatra mala castejsie vyhladat! ☹
to iste pozorujem v nasej sirsej rodine. radsej by absolvovali neviem aku operaciu,
len aby navstivili psychiatra, ktoreho by urcite potrebovali...

moja sestra isla dokonca do Vadkerti- show, pri teme o poporodnej depresii,
len aby pomahala burat predsudky! 😲
to som ju obdivovala, lebp vsetci ju spoznavali : kadernicka, vzdialena sesternica... atd. a priznavali sa,
ze same maju - mali podobne problemy, len sa hanbili.

Usak
ja beriem Sertralin Aktavis a mala som podobne priznaky, ako opisujes ty.
sucho v ustach a pri zvysovani davky nespavost.
mam ten isty typ nespavosti - zobudim sa okolo 3 hodiny a nemozem dlho zaspat.
cca 2 hodiny.
tebe nedala lekarka k AD ziadne ine lieky? lebo kym zacnu uplne fungovat zvykne sa
este nieco davat. na predchadzajucich strankach su vymenovane, aj Andy ma k nim komentar.
ja beriem Rivotril, ale davam si ho len v pripade nudze.
zo zaciatku som si ho davala castejsie, rychlo utlmuje uzkosti.
tieto lieky su ale navykove, preto je lepsie, cim menej...
ty vsak kojis, preto neviem, ci vobec nieco mozes. tusim, ze lenka00
spominala, ze nieco berie aj pri AD a tiez dojci.
v kazdom pripade by sa ti ta nespavost mala upravit, na kotrole
by sa ta to mala lekarka spytat.
drz sa.

usak
9. okt 2009

filipal - díky, dala mi léky na spaní dormicum - jenže tymi nedávala k AD - o ty jsem si řekla, když jsem ještě nevěděla, že budu AD brát. Včera jsem si dala půlku a nic. Pak mám neurol a oxazepam - ty jsem taky dostala už dřív. A jak dlouho takhle spíš?

kubaka
9. okt 2009

hrosko - bohužel a právě: na psychoterapii člověk musí být svým způsobem zralý a připravený. Jsou lidé, se kterými se úplně míjí, nezvládli by ji. Už sám pan Freud si vybíral lidi, které se k analýze hodili.
A proč se vrtat v minulosti? Zminulosti rosteme, stojíme na nich, jsou to stavební kameny, kořeny, ve kterých obvykle najdeš příčiny - traumat a duševních problémů NIKOLIV rakoviny - to je přeci něco úplně jiného. Duševní nemoci jsou vázané na zážitky a problémy v životě, v dětství.
Z historie taky čerpáme zkušenosti a poučení - když znáš historii lidstva, vyznáš se v současnosti.
U terapie jde o to, pochopit mechanismy, jakým se ubírají lidské emoce, to má ohromný význam, protože pak si člověk dokáže už alespoň něco umí rozšifrovat sám, umí se sám sebe ptát, rozumět si. přesně jak psala parwatti.
Je to složité, není to pro každého, ale když se terapie daří, má to nenahraditelné a opravdu trvalé výsledky.

Ale úplně chápu proč tahle diskuse začíná a končí právě u návštěvě psychiatra: přiznat si problém, přestat se stydět a udělat ten vůbec první a nejtěžší krok směrem do psychiatrické ambulance je začátek, první velký krok a myslím, že pokud těmito výpověďmi zde dodáme odvahu trpícím a hambícím se ho udělat, překročil MK bohatě své ambice a pole působnosti. Dobrý psychiatr už určitě nasměruje své pacienty dalším směrem k terapeutům, do skupinové terapie atd.

usáku: není to léky, je to stále projev deprese - každé AD upravuje spaní, vydrž

lenka00
9. okt 2009

Ahoj holky, vy jste se tady uzasne rozepsali, trosku nestiham...

usak...moc drzim palce, at je to lepsi, pochopila jsem, ze nekojis, ja uz pomalu asi taky prestanu, chtela bych se uz z toho opravdu pomalu dostat a tak si zacnu sem tam brat i na zklidneni...uzivas taky neco na to zklidneni nebo jen Seropram...ja jsem uzivala Citalec, to je myslim to same a kvuli nespavosti jsem prestala, ted mam Zoloft a pomalu taky zacinam spatne spat, ale oproti minule mi uz to tak nevadi...ten spanek jak psala hroska je neuveritelne povrchovy a i kojeni zpusobuje povrchovy spanek, takze ja slysim i spendlik spadnout 😝

hroska...a ten spanek se ti casem zlepsil? ja zacinam mit pocit, ze pomalu mi uz behem dne problikavaji svetle chvilky, mam i nejak moc energie a mozna to mi pak dela, ze se mi i dost spatne spi...ale zatim se jeste straaaasne moc pozoruji, vzbudila jsem se v pet a premyslela jsem, ze mi je nejak moc dobre, ze bych sla nekam behat a litat, tak jsem se lekla, ze uz mam z toho maniii a zase nervy- bych si nafackala 😒 prijde mi jako bych vnitrne nechtela byt stastna, za co bych si taky nafackala 😝

musim priznat, ze i ja se stydim za to, ze chodim k psychiatrovi a hrozne se bojim, ze me nekdo pozna 😖

usak
9. okt 2009

A už nekojím.

usak
9. okt 2009

To už nekojím bylo k předešlé odpovědi 🙂
lenkoOO - nic na zklidnění neužívám - bojím se šíleně i těch antidepresiv - vím, že to musí být ale jsem vystrašená.........jak dlouho jsi nespala po tom citalecu než jsi ho vyměnila? A jak staré máš dítě?

filipal
9. okt 2009

ja neviem, asi by mali AD vyriesit nespavost.
ale u mna to tak nie je.
ale ja sa predsa obcas nad ranom zobudim a riesim vsetko mozne i nemozne ( v myslienkach)
je to asi 2 krat do tyzdna.
ked som to vravela na kontrole lekarke, povedala, ze to moze byt pri zvyseni davok...
a kedze si Usak zvysovala davku...
ale u teba je to skor ta kratka doba uzivania.
naozaj musis pocat 2-3 tyzdne, mozno aj viac.

ja som trpela tymto typom nespavosti uz niekolko rokov.
hlavne, ked mam vela starosti.