Ako sa najrýchlejšie zbavím depresie?

zofien , souhlasím se sarlottou - jsi v depresi jako pr... 😝 Neurol, Xanax, Lexaurin a podobné uklidňováky to nespraví a opravdou jsou návykové. Mě je dávali 4 měsíce, než jsem se nechala poslat na psychiatrii a tam mi konečně natrvalo pomohli AD
Taky jsem se zhroutila z přepracování, ze stresu, je to prostě vyčerpání organismu, nemohla jsem ani zapnout počítač, jít nakoupit, ležela jsem neschopná ani uvařit - složitý intelektuální výkon 😀 a když je to v takovéhle fázi, už se z toho sama nedostaneš - bylinky jsou fajn, ale slabý kalibr. Na nic nečekej a utíkem za psychiatrem, čím dřív, tím se rychleji začneš léčit. I tak je to běh na dlouhou trať, lepší se to pomalu, ale stabilně. 😵 Přeju zdar.

Díky moc za rady, dnes jsem učinila důležitý krok a objednala se na psychiatrii, tak jsem zvědavá co s doktorem vymyslíme. Zatím do telefonu říkal, že to nejspíš nějakou medikaci AD chtít bude.

svija držím palečky, určitě se Ti uleví a bude líp... nečekej zázraky první týden, ale po 14dnech už bymohlo být o dost lépe 😉 Kdyžtak dojdi pokecat. 🙂

ahojte vsetky 😎 😎 😎

dnes bol krasny slnecny den, keby nam to slniecko vydrzalo cim dlhsie 🙂 🙂 Ked si spomeniem na tie kratke zimne zamracene dni br, br, br 😝 😝, na jesen je to asi s tymi nasimi depkami horsie alebo nie, ale ku podivu mna depresia drapla na zaciatku leta 😨 😨

svija, chvalim 🙂 😉 , velmi dobre postupujes, len tak dalej ........

Dievcata ja beriem AD Seroxat 45. den na depresivno-uzkostnu poruchu a skutocne je to lepsie, postavilo ma to na nohy, mozem normalne fungovat, staram sa o deti a domacnost, chodim do prace, spim normalne a chuti mi jest. 🙂 😉 Takze to zlepsenie prislo pomerne rychlo,ALE .... Po "fyzickej" stranke akoby to bolo uz O.K., ale po tej "psychickej" to este nie je ONO 😢 ☹ . Neviem to dobre vyjadrit slovami, ale akokeby sa hlava stale nevedela vyprazdnit a zabudnut na minulost, resp. sa vyrovanat s niektorymi vecami...........

Co som si vsimla, tak Kubaka, Ty mas velmi dobre opisne schopnosti 😕 🙂 kedze si profesionalka a mas aj "skusenost" s depresiou, prosim Ta, vedela by si mi poradit ako to pri liecbe postupuje, alebo sa mam zmierit s tym, ze uz to nikdy nebude ako predtym. Vdaka, Kubaka. 😵

Weronka, co je s Tebou, kedy ides do tej prace?? 😲

Sarlotta, dakujeme za rady, ja som uz aj zacala a najviac ma z Tvojich "protiuzkostnych" rad zaujalo odmenovanie. Takze som si kupila jednu tucnu cigaru 😀 😝 (inak, som nefajciarka) a vecer, ked uz dam deti spat, vyjdem si pred dom a zapalim si ju,len tak, slukovat nebudem 😝 , len do ust a von. (Andy prepac, toto si nemala citat) , uz sa hrozne tesim.... 🙂 🙂 🙂

ahojte, som spat z dovolenky, mam sa blbo, hlavicisko sa mi zase toci 😢 , vlastne mi to zacalo uz ako sme dosli na dovolenku, beriem stale 20mg seroxat, tak uz neviem co so sebou 😖 , ci je mozne aby sa to chvilu zlepsilo a potom zas zhorsilo ...

Rada by som Vám napísala moju skúsenosť. Ani som nemusela porodiť a veľmi dobre viem, čo je to depresia.
Začalo to v puberte. Stal sa mi jeden úraz a ja som mala odvtedy problém s úzkosťou, tzv. postraumatický syndrom, čo som sa dozvedela až neskôr.. Dovtedy som snáď nebola u lekárky, zdravá ako ryba. Začali nekonečne dlhé vyšetrenia, eeg, ekg, neurológia, všetko možné a nič mi nezistli. časom som prestala spávať a moje stavy sa zhoršovali. Začala som sa liečiť až dva roky od vtedy ako sa to spustilo. Veľmi neskoro. Ale to je už cca 8 rokov spätne. Myšlienky sa mi splietali do jednej, nevela som myslieť, mala sompocit, že je koniec. Ten posledný deň pred návštevou psychiatria som si myslela, že som sa naozaj zcvokla. Bolo to niečo príšerné. Samozrejme nasadili mi lieky, prvý bol zoloft a ten zabral dokonale. Na to koľko mám rokov som zažila veľmi veľa nepríjemných vecí, niektoré kamošky hovoria, že aj na 3 životy by stačilo a to mám len 26. Dokopy som sa liečila sedem rokov s prestávkami, pretože to bolo neskoro podchytené. Ale chcem napísať jedno, dnes som čistá. Po prvé uvedomila som si vďaka regresnej hypnóze, ktorú mi robila moja psychiatrička, čo mi túto chorobu spustilo+zistila som veci, ktoré by ma v živote nenapadli a to ako moje detstvo ovplyvnilo moju psychiku. Ale pozor, ja som mala krásne detstvo,len boli tam veci, ktoré ma urobili úzkostlivou a zraniteľnou.Ako dieťa som ich nevedela pochopiť, nevedela som si ich vysvetliť, čo mi nabudzovalo ešte väčšiu úzkosť a strach. Všetko som musela odznova spracovať. Ako bolí pôrod a zrod nového života, tak bolí aj prerod duše.
Na záver, antidepresíva sú pomocná barlička,to áno, ale milé dámy ostatné je na vás, prehodnotiť vaše priority a trošku viac sa uvolniť, nemusí byť všetko tip top, dokonalosť aj tak neexistuje. Keď budete ok vy, bude v pohode aj vaša rodinka🙂.

daiana 30, depresia je chemicka nerovnovaha v mozgu 😕 a na to Ti nic ine nepomoze iba antidepresiva, ja som len vedcom vdacna, ze ich vymysleli a pomohli aj Tebe 🙂 , preto si teraz "cista"!!! V ziadnom pripade to nie su to barličky ,ale su to velmi ucinne lieky, ktore zachranili zivoty mnohym ludom a ich rodinam a lieky su predsa na to, aby pomahali ludom!!! K tej regresnej hypnoze sa nevyjadrujem.....,ale dolezite je to ze, ze si tomu verila a urcite to malo potom svoj vplyv na vyliecenie. ...a to ci je dolezite hladat, co spustlo depresiu je tiez pochybne lebo, co potom tzv. endogenna depresia (teda d. bez vonkajšieho spustaca). .... a co deti z rozvedenych manzelstiev alebo deti z detskych domov alebo z alkoholickych rodin, poznam mnohych, ktori mali tazke pomery v detstve, rozne traumy a nemaju priznaky depresie....ale kazdopadne dik za prispevok a napis este

🙂 😉

Hroska viem o tom vela. Robila som neskor aj seminare zo psychiatrami. A sami tvrdia, ze je to len barlicka, pretoze myslenie nasledne robi velmi vela(hovorim o ziskanej depresii). Na zaciatku pomozu, ale ak chces byt raz bez nich treba makat. Je potrebne rozlisit endogennu a exogennu. A ked ide o exogennu, kolko krat treba najst pricinu. Napr. zober si taku panicku poruchu. Je velmi dolezite si uvedomit, v ktorom momente a kde vznikla. Mali sme pacienta, ktory nato prisiel a zacal sa tejto situacii vystavovat, bolo to nieco priserne, ale on je dnes zdravy. Takze pricinu hladat treba. Nechat vsetko len na lieky, je trosku pohodlne. Ano pomozu, ale kolko krat maju ludia strach vysadit ich a potom je tu dasli velky problem. Ja sa venujem ludom so psych. poruchami, odkedy som nou sama presla. Je to taka spolupraca s lekarmi a viacmenej som tam uz ako doma, az nato, ze som z toho von. A to som si niekedy myslela, ze je koniec. Keby si ma videla, mavla by si nado mnou rukou, ze tato to ani s liekmi nezvladne. Ja som len pochopila svoj zivot, to je vsetko. A samozrejme, ze ine je, ked to ma niekto geneticky dane. Ja teraz pisem o exogennydh poruchach, pricina nasledok. Naozaj sa da velmi na sebe popracovat. A viem, ze ide o chem. nerovnovahu,zly vzruchovy prenos medzi neurotrasmitermi, nedostatok serotoninu alebo nadbytok dopaminu, ale to je uz o inom ako schizofrenia atd. Lenze aj nase myslienky dokazu vytvarat nove zdrave neur.bunky. Je to cely mechanizmus, mala skladacka. Je to naozaj tazke, ale ide to. Spojenie viacerich aspektov vytvara podu pre nase uzdravenie.
A za lieky som aj ja. Neodsudzujem ich, prave naopak🙂. Len davam aj torsku iny pohlad na vec.

A este raz podotknem som za AD, lebo mam pocit, ze to tak nevyznelo. A podala som moju story, ked uz nikto neveril, ze ja raz budem aktivna bez nich. Studujem, pracujem, zijem🙂.

Ahoj holky,

dnes jsem byla druhy den sama doma se synem, no uz mi odpoledne nebylo dobre...proste mi nedela dobre byt sama se svou hlavou...vareni, zehleni, uklizeni - oki vse se snazim, ale stejne si clovek premysli nad blbostma...nevim, co vymyslet, abych tolik nepremyslela 😝 zapeklita vec...

Myslim si, ze AD jsou velmi dulezita, stejne jak vetsina pisete, jako diabetik musi doplnovat inzulin...ale zaroven i ten diabetik se musi hlidat, zdrave se stravovat apod. tak i clovek s depresi, musi svou dusi lecit i jinak nez se jen spolehat na AD...myslim, ze je rozdil endogenni deprese a uzkosti...u endogenni deprese- diky Bohu, ze jsou AD, na uzkosti take, ale tady si myslim, ze kdyz clovek nejde hloubeji a nezacne trosku jinak premyslet, tak AD vse nevyresi...ale to pisu opravdu jen podle sve zkusenosti...bohuzel zatim to neumim prakticky aplikovat...zatim se jeste kvuli tomu kojeni drzim bez AD, ale je to se mnou jako na horske draze...porad doufam, ze mi treba ten Zoloft opravdu zabere a ja budu mit potom vetsi silu ucit se premyslet trosku jinak...uz to bude skoro 5 mesicu, co umrela maminka a boli to cim dal tim vic...umrela 2 dny po narozeni meho andilka...mam to vsechno tak divne proplete..narozeni- radost.. smrt- neuveritelna bolest...pere se to ve me a ja nevim jak si se vsim poradit...zivot je sakra nevyzpytatelny a asi to me tak strasne desi...

drzte se holky..papa

hroška - pěkně jsi to napsala , máš pravdu s těmi spouštěči, je to složité a někdy to fakt nemá žádný důvod - jen jsem pochopila regresní hypnozu do dětství diana 30, ne jako do minulých životů - to by žádný soudný psychiatr neprovozoval. Zvláštní je, že na to šla přes hypnozu a ne přes "vědomou" terapii..
dianna to napsala taky pěkně, v dětství jsou kořeny traumat - není to růžová zahrada - šťastné dětství je fakt až na výjimky iluzí. Taky jsem se z něho dostávala řadu let - ale na terapii - prožila a otevřela jsem spoustu věcí, pochopila je a fakt je to bolavé. Trvá dlouho, než se emoce přeprogramují...

jak jsi myslela, že jsem profík? 😀 Nejsem doktor, jen bývalá redaktorka, takže možná to umím lépe napsat, ale to je všechno. 😅 Bohaté zkušenosti ovšem bohužel mám.
Nedávno mi doktor potvrdil, co jsem si už nějakou dobu myslela: 😖 přemítala jsem, zda se někdy léků zbavím, že prostě nemohu vysadit, že mě pak ta "tíha" bytí a každodenního stresu prostě válcuje, maximálně mohu snížit na udržovací dávku Citalecu, ale bez něho to prostě nejde. rozdeje se úzkost v žaludku, třes, panika, začnu špatně vnímat, zmatenost ad... Vyslovila jsem obavu, jestli když jsem na tom byla tak zle, že mám pocit, zda se ty nervy už nedokáží zregenerovat do původního stavu a už zůstanou prostě křehčí. Odpověď byla jednoduchá: "ano, i to je pravděpodobné" 😒 😒 😒 To samé řekl švagrové psychiatr, která byla i hospitalizovaná na psychiatrii a bere léky o dva roky déle než já. Ovšem zvládla vystudovat pedagogiku, dělá postgraduál na psychiatrii a do Prahy jezdí na psychoterapeutický výcvik. Jen prostě nemůže bez léků fungovat. S nimi žije úplně bezvadně. Doktor mi řekl, že kdyby lidi věděli, jak si pomoct bez léků, tak by to udělali a než se trápit celý život, tak je pro léky - říkal, že konkrétně ty SSRI nejsou nijak výrazný zásah do organismu, takže nemají ani vedlejší účinky (kromě teda snížení libida - u někoho 😖)

Takže se pomalu smiřuju s tím, že prostě ještě pár let na nich budu - třeba jen na té minimální dávce. Akorát, jak psala Andy, AD se musí jednou za pár let změnit, pač přestávají zabírat .
tak nevím hrosko, jestli jsem tě potěšila nebo rozesmutnila. 😵 Ale hlavu vzhůru, důležité je, že jsme z toho pekla venku a víme, že se z něho dá dostat a žijeme spokojeně: bez léků nebo s nimi - hlavně že je nám dobře. Protože to je v životě zásadní - být rád ve svém těle 🙂

Kubaka to bola vedoma terapia. Ale mne povedali, ze ide o regresnu terapiu. Robila mi to jedna z najlepsich psych. na slovensku, ziadna sarlatanka, do ziadnych minulych zivotov sme nesli:D. Len sme riesili moje detstvo aj to je regresia🙂.

Kubako ja si myslim, ze pride raz den, kedy ich aj ty nadobro vysadis. A ked nie, medicina ide dopredu, hlavne psychiatria. Verim tomu, ze raz sa bude dat presne "odmerat", co kde chyba, na tom sa pracuje. Lieky budu mat menej neziaducich ucinkov a vsetko bude este jednoduchsie.
Dievcata drzte sa, ste velmi silne, uz len preto, ze s takou mrchou bojujete🙂.

a zajtra vam napisem ako ta regresna terapia(hypnoza)vyzerala. bolo to zaujimave.

to mě zajímá - pochopila jsem, že jste řešili dětství, ale s tímhle druhem terapii nemám zkušenost ani z vyprávění. 🙂

taky by me to dost zajimalo...diana30 poslala jsem ti IP...opravdu by me zajimalo, kdyz clovek zhruba vi, co ho v detstvi potkalo a co prozil a ovlivnuje ho to dodnes, jak s tim dale pracovat...

Takze vyzeralo to nasledovne, ospravedlnujem, ze vynechavam diakritiku, ale uz som zvyknuta pisat na fora, takymto stylom.
Lahla som si na karimatku, pod hlavu vankus. Psyc. ma zacala uvolnovat, klasika ako pri autogennom treningu, neviem ci poznate. Prava ruka tazka, lava ruka tazka atd, zvycajne to trva 10 min., clovek ma pocit akoby by splynul s podlozkou. Potom nastava cielena terapia. Uplne to prezivate akoby ste tam boli.
Ona zacne rozpravat. Ste na luke, ste uplne male dievcatko. Co vidite?Ja popisem, co vidim. To by som vam tu musela cele rozpisat, ale to uz prilis zachadza do sukromia. V podstate s nou komunikujete a vynaraju sa vam same obrazy a ide to same. Cele som to dokonale prezila, mala som zrazu pocity, ktore som mala ako male dievcatko. Potom ked skonci terapia, to co ste videli nakreslite. A prave ked som to nakreslila, vela veci som pochopila. Bola tam luka, daleko stromy, chata, ktora bola zavreta a jeden jediny kvet na luke. Bol sam a opusteny. Potom zacne osobna psychoterapia aj s vasim obrazkom. A vy vlastne prichadzate na korene svojho problemu. Najlepsie je, ze mne vzdy prisli taketo veci smiesne:/,ale potom som stichla. A aj si velmi poplakala.
Pre mna zazitok na cely zivot.
Dalsia terapia. Navodenie stavu pokoja a ona opat zacala ropravat. Ste pri rieke, vsade v okoli je ticho a pokoj. Aka je ta rieka? Ja som videla rieku rozburenu, na konci hradzu. Ktorou cestou sa vyberiete, pojdete pozdlz rieky alebo proti prudu? Ja som sa vybrala proti prudu....
Je tazke to popisat, lebo niektore veci sa ani popisat nedaju. Potom som to musela opat nakreslit.
Napisala som vam to len v skratke, lebo to trvalo dlho.
Vratila tam, kde boli moje trhliny, chyby, ktore boli ulozene hlboko v podvedomi a ja som o nich netusila. Asi tyzden vkuse som preplakala, mala som pocit akoby ma niekto zvliekol z koze:/. Pocit prazdnoty, nicoty. Tych bremien som sa zacala casom zbavovat, zrazu som sa citila ako vtak. Prestala som sa bat veci, kt. som sa predtym bala. Ale sem tam sa este niekedy ozvali v podobe neprijemnych fyz. problemov, uzkost=stuhnuta sija, bolest hlavy atd, postupne to odoznievalo. Lieky som uzivala dlhych sedem rokov s minimalnymi prestavkami. Teraz uz dost dlho nic neberiem, ten strach z veci, ktore som mala predtym, neexistuje. Ja som si myslela, ze som dozivotne odpisana na psychiatriu a lieky. Neviem, co sa stalo, ale som nato hrda. Aj ked sem tam problemy mam, ale to ma kazdy. O tomto by sa dalo pisat dlhe hodiny. Je to jedna cela etapa mojho zivota.

Ospravedlnujem sa za chyby, niekde mi vypadli slovicka, ked som doplnala a zmazala aj ine 🙂.

Ahojík holky, tak já jsem vcelku ok, dneska jsem jela s malým vlakem k doktorovi na jedno vyšetření- malého jsem brala protože je nachlazený. Cesta byla horší o to, že jsem nemohla zavřít oči a nechat se odvézt🙂)) , ale musela být ve střehu a odpovídat na milion otázek... tak asi o to, že už beru jen 1tbl.0,25mg frontinu ráno - večer neberu nic 😎
A k tomu samozřejmě Asentru 50mg. Tak jsem to prožívala torchu hůř, ale šlo to. Zvládla jsem to.

No ale večer mi bývá divně, točí se mi zase hlava, když vstanu a jdu někam po bytě, dělá se mi na omdlení.
Co s tím ? Nechci se zase vracet k večernímu frontinu, protože ho chci vysadit co nejdřív. Tak mělo by to přejít i bez něj ? jen s AD ? Máte někdo zkušenost ? AD mám 19den. Ten ranní bych chtěla příští týden napůlit a taky vysadit, ale ty stavy... uuuuuuu. 😠

Ahoj Sarlotta, tak to Ti gratuluji k snizeni davky 🙂 mela si nejake nezadouci ucinky, kdyz jsi nasadila Asentru? nevim, ale mam dojem, ze toceni hlavy a nizky tlak by mohl souviset s tou Asentrou nez si telo zvykne...me to delalo, kdyz jsem zacinala brat Citalec...a pak kdyz jsem se rohodla prestat uzivat Fevarin, protoze jsem nechtela navysovat, tak se mi tri dny dost tocila hlava a mela jsem zavrate...tak nevim, zda to vse spolu souvisi...premyslela jsem jak si tady minule psala, ze na uzkosti je dobry presny denni program a odmenovat se, mohla bys to vice rozepsat...ja jsem na MD s 5 mesicnim ditetem a nekdy mam chvile, ze proste nevim, co delat dale...je to blby, ale je to tak...

lenka00 myslím, že jsem neměla nežádoucí účinky, spíš jsem měla stavy úzkosti než mi aspoň trochu zabrala, když jsem brala ten první týden jen půlku...samozřejmě sem si přečetla leták a pak jsem měla ráno pálení rukou a průjem atd 😅 ale potom co jsem začla brát celou tbl. tak se to ztratilo a taky asi díky frontinu je to lepší.

Už jsem se rozhodla že tomu dalšímu vysazování dám ještě měsíc nebo dva- jak bude potřeba a s dalším těhulením počkám 😉 Potřebuju si najít novou lepší práci a opravdu se cítit dobře. To bude základ.

S tím plánem, no já ho mám takový, že ráno vstanem-jdem do školky-pak jdu třeba do obchodu, když dojdu domů, tak si dám svačinku a chvilku si sednu-přečtu časák, nebo jen tak koukám z balkona. Pak nastrkám prádlo do pračky, vysaju, utřu prach, ustelu, poklidím malému hračky-když je potřeba 😉 , pak mrknu na koníka 😎 , nachystám oběd, naskládám nádobí do myčky, jdu se psem na procházku, poobědvám, někdy si lehnu-ale jen na chvilku-30min. - jak ležím déle tak se pak těžko hrabu🙂)), no pak jdu pro malého kolem 2hodiny a cca do 6hodin jsme někde venku- na hřišti, na kole, jdem na zmrzku, do obchodu, pak už přijde manža z práce a jdou si hrát, okoupat se a večer žehlím, nebo už jen ležím u telky a piju čaj na dobrou noc🙂)) každý večer si říkám, že zítra mi bude lépe, že se probudím odpočinutá, že bude krásný den. Všechny špatné myšlenky si v duchu škrtnu, a klidně to můžeš udělat i fyzicky rukou🙂

Když není co uklízet, tak dopolko sednu na vlak a jedu do jiného města a tam courám a něco si koupím, něco malému a hned mám radost.

Když byl malý ještě prcek, tak jsem se cítila dost sama.. s miminkem doma... takže jsem chodila ke kamošce snad denně- tehdy jsem neměla vysloveně úzkosti, ale spíš to bylo furt dokola- takže to mi přijde normální, že nevíš co pořád dělat, to má asi každá máma 😉 , já jsem jezdila celé odpoledne venku s kočárkem- není normální aby byl člověk najednou zavřený celé dny doma.., před těhu jsi někde pracovala a měla spoustu podnětů a najednou je to úplně jinak... takže střídat návštěvy u kamarádek s nakupováním a nebo jen tak courat s kočárkem a nechat se hladit podzimním sluníčkem - venku je teda mě vždycky líp - když si všimneš detailů, jako spadaného listí...🙂

Taky můžeš hledat na internetu diskuze kde se probírá zrovna Váš věk🙂, jak to prožívají ostatní maminky.
V 5měs už můžeš prckovi číst říkanky- kup si nějakou krásnou knížku a čti a zpívej, nebo s ním tancuj🙂,
Zkus něco tvořit- barvičky na sklo, pletení, vystřihovánky, vyšívání, fotografování....
Zkus nějaký pohybový kroužek- spolu s mimčem nebo sama.
My chodili plavat a já teď chodím tančit orient- dává mi to neskutečně energie 😉

Věř že bude líp, musí... já už se z tohoto vyhrabala jednou před 5ti lety... takže se vyhrabu znova a Ty taky 😎

Sarlotta, dekuji moc...mas ve vsem naprostou pravdu, u me je to vse porad dokola, kdyz jsem sama, porad myslim na maminku, pak zacnu byt nervozni, nekdy az vztekla, nic me nebavi, koupila jsem si barvicky na malovani, ale proste se nemuzu do toho dokopat, z niceho nemam poradnou radost, krome samozrejme meho chlapecka...jak to u sebe pozoruji, asi taky zacnu brat ten Zoloft, doufam, ze ten uz mi sedne...z tvych prispevku uz cisi radost a energie, moc Ti to preju a drzim palce, at to brzy zvladnes uplne bez frontinu...a ja asi nasadim ten Zoloft 😝

Ahoj dievcata,

Kubakaaaaaa, ano, to je ta velka pravda, presne ako si to napisala: "bez léků nebo s nimi - hlavně že je nám dobře" 😉 🙂, tak sa mi to potvrdilo ze si profesionalka, samozrejme, ze som vedela, ze si robila redaktorku. Citala som aj predchadzajuce strany, ked som este ja na konovi nebola a ak som dobre citala tak uz si aj slusna "modrokonska veteranka" 😀 😀. Kazda z nas urcite presla tou hamletovskou otazkou -"brat ci nebrat", ale potom pride proste taky stav, ze to citis, ze bez AD to nepojde, ale nie pretoze si slaboch ☹ , ale preto ze mas rad svoje deti, manzela, rodicov .....a potrebujes tu byt pre nich, postarat sa o nich, proste fungovat ... Zoberes lieky, tie Ta postavia na nohy a Tebe to staci, uz vies ze to pojdes a naberas pomalicky, krok po krociku v sebe opat silu az sa tomu cudujes, a vtedy uz bojujes aj Ty, nie len lieky. Aspon u mna to tak bolo. A ci ich vysadit, ked Ti uz je dobre.....tazko povedat, treba si pri tom zodpovedat este aj na ine otazky, napr. stoji mi zato vysadit, ked mam este male deti a tie ma este stale potrebuju silnu a schopnu sa o ne starat alebo stoji mi za to vysadit, ked moze prist recidiva a znova sa hrabat hore alebo stoji mi za to vysadit, aby som si mohla na par mesiacov povedat, som cista a potom znova pad do bahna. Na druhej strane verim tomu, ze su ludia, ktori si povedia, ze im to zato stoji a prikladom je diana 30, ktorej sa to podarilo. 🙂 😉 Takze Diana 30 mas moj obdiv a drzim Ti palce v Tvojej urcite prospesnej praci. ...a neboj sa mi co sme na AD, sa nespoliehame len na AD, ale ver tomu, ze len co sa nam polepsilo tak makame ako sa da 😝 😀, len este neprisiel ten spravny cas, skusit to aj "bez AD" a mozno ze ani nepride, ale nemyslim ze by sme boli preto menej hodnotni ludia ako ti co "neberu". Sorry, nejak som sa rozfilozofovala.

Sarlotta, tych 19 dni sa mi zda este malo, ale myslim ze 6-8 tyzdnov urcite urobi svoj efekt a neboj sa potom uz budes sama citit, ze Ti Frontin netreba. Ja som bola na ten Frontin tiez taka uzkostliva (inak mne ho Dr. ani vobec k AD nepredpisala, ani nazačiatku), ale proste ked uz to bolo uplne total na prd 😝 😝 , tak som si ho dala, len 0,25mg. Potom to prislo velmi nenapadne, pomaly, zacala som citit zlepsenie a to, ze Frontin uz netreba. A myslim, ze to zachvilu zacnes citit aj Ty 🙂 😉 , lebo fakt z Tvojho pisania vidno, ze si dost aktivna a makas na sebe. Co sa tyka toho, ze sa Ti toci hlava a je Ti na odpadnutie, to neviem, lebo to som nemala, ale skus sa nejako od toho odputat, ja neviem napr. otvorit okno a zhlboka dychat a hlavne povedat si, ze to je blbost a nic Tvojmu zdraviu nehrozi, ze je to len malo serotoninu.

Baby, nejako moc kecam 😀 😝, nezda sa Vam....., boze dufam ze nemam SEROTONINOVY SOOOOOOOOOK 😨 😲 😕 😲

Dobru a kludnu noc s peknymi snami prajem

Tak ja si vobec nemyslim, ze ludia, co beru AD su menej hodnotni ludia🙂.
Prave naopak, pre mna su to bojovnici a verim im. Vazim si ludi, co sa nehanbia zato, ze AD beru, ale riesia svoju situaciu. Ja nemam problem hovorit o sebe, ze som sa liecila. Prave naopak, som nato hrda a tym chcem ukazat ludom, ze to nie je hanba, ale naopak odvaha postavit sa problemu. Ked zaberu AD nastava cas prehodnotenia niektorich veci a makanie na sebe, ale nie nasilne, pozvolne🙂.
Ja si ovela viac rozumiem s ludmi, co tymto presli🙂.

hroška - hezky kecáš 🙂 🙂 Máš pravdu, na mě leží celá domácnost a děti a ty mě potřebují a prostě si nemohu dovolit nefungovat. Od toho se to odvíjí všem- brát či nebrat. Když jsem byla na hadry, všechno se zastavilo, syn byl v depresi taky, prostě to jim nesmím udělat. MM se bohužel o nic moc nestará, veze se ☹ takže je to těžké a nejde z toho vyskočit.
samozřejmě jsem prošla intenzivní terapií, kde jsem taky řešila bolavá místa z dětství - ale dokázala jsem si je vybavit za bdělého stavu, rozhovorem, pomocí otázek. Ona ta hypnoza má svá úskalí, že se člověku vynoří i to, na co ještě není připraven, co prostě nezkonzumuje a může se mu i přitížit. Protože do vědomí mozek pustí jen to, co zvládne zpracovat. Proto je to s tou hypnozou tak citlivé - musí to umět terapeut dobře zpracovat, aby člověk neodcházel se zmatkem v hlavě, vyděšený.
Mě taky ještě zůstává cosi s mou matkou kdesi hlubokovo v hlavě, pač se mi o ní zdá a není to příjemné. Jenže se právě musím cítt dost silná a zralá se do té "špinavé" vody zase ponořit. NA to člověk musí být právě zaléčený a dostatečně stabilizovaný, aby tu terapii zvládl a rozdýchal. Takže opravdu AD jdou ruku v ruce s terapií - dokonce jsem byla na celodenním semináři pro terapeuty a tam vysvětlovali, že terapeut musí odhadnout, na co klient stačí a nejdřív ho nechat zaléčit, než s ním začne něco řešit. Protože samotná terpaie dost rozhodí a člověk v depresi to prostě neustojí. Považovali to za první věc, která se musí vyřeišt - odeslat k psychiatrovi a stabilizovat léky. Takže AD nejsou strašák, ale první krok, který se musí udělat na cestě za dalšími kroky k uzdravení. 😉 😉
V jednu chvíli jsem terapeutce řekla, že už nemám sílu nic řešit, že už si chci odpočinout s AD a jen se "vést" klidem a pocitem úlevy, nechat se hýčkat. 🙂
Až marián půjde v únoru do školky, chystám se zahájit další kolo noření do kalných vod mého dětství. 😵

piš hroško, hezky se to čte 🙂

Ahojte babuľky...
som tu len na skok, tak vás aspoň pekne pozdravím 😉 😀

diana - přesně, já si taky líp rozumím s lidmi, co to zažili, protože ti fakt vědí, jaký je to průšvih a pak si mnohem víc váží toho, že jim je dobře a každého dne, kdy jsu v pohodě.
Nechat se léčit je totiž zodpovědné - nemá cenu si hrát na hrdinu, když to nikam nevede, to je falešné hrdinství.
Ona je to hanba asi v určitých vrstvách populace - mám známé mezi publicisty, umělci a spousta jich je na AD a vůbec se tím netají, berou to jako nutnost, aby mohli vůbec pracovat a existovat. Můj profesor z faktulty a výborný filmový teoretik Jiří Cislar před pár lety skočil z okna - léta se pral s maniodepresí a prostě ve fázi, kdy mu bylo zle a nijak zodpovědně se neléčil, ho prostě démoni uhnali 😔 Takových je víc. Jaromil Jireš trpěl opakovanými depresemi, když začal při natáčení šeptat, štáb věděl, že je zle, Marián Varga se v tom plácal mnoho let, když si šel na podium pro cenu, vůbec nevěděl, co se kolem něho děje, Petr Kracík - divadelní režisér se oběsil den před premiérou v divadle...
To je otřesné memento, co dokáže s člověkem udělat nemocná duše. Takže jsem vděčná tomu, že se to dá léčit a že u mě to zabírá a ani nepípnu ....

Ahojte,
já se mám kupodivu dobře, ráno mi bývá mnohem líp, dokonce jsem zvládla být i sama doma s malým a dneska byl super den 🙂
já kromě AD taky navštěvuju psycholožku a jednu paní, která se mnou dělá kineziologii a taky jsme spolu dělali regresi, odblokovávala mně stavy z dětství, nevím, jestli je to tím, ale od té doby je mi mnohem líp. holt na sobě musí člověk pracovat, úplně jsem přehodnotila svůj život a začala jsem se radovat z obyčejných věcí. Chválím se za všechno, co se mi podaří - vyžehlit, uvařit, když jsem s malým sama apod a myslím pozitivně a několikrát denně si opakuju - život je krásný.
Já stále kojím i na Zoloftu, zhodnotila jsem všechny rizika a kojit te´d nemůžu přestat, protože je to pro mě moc důležitý. Za stavu té nejhnusnější deprese mě kojení zachránilo, protože jsem věděla, že prostě MUSÍM vstát a svoje dítě nakrmit, že to nikdo jiný nemůže udělat. To byl můj jediný úkol. Kdyby byl malej na UM, tak bych to asi zabalila, protože by ho mohl nakrmit kdokoliv a mě to aspoň donutilo bojovat a snažit se to překonat.

Zdravim dievcata, 🙂 🙂

veronika.h, tak to je pozitivna sprava, len sa drz, dolezitu su tie rana a ak sa Ti zlepsuju, vyzera to tak, ze AD Ti uz zacinaju zaberat, tak vela stastia a este viacej mliecka pre maleho 🙂 😉

Kubaka, dik za pochvalu, normalne mi stuplo sebavedomie, ked si ma pochvalila. 😵 😵 Vies, ja som nikdy necitala ziadne knihy 😝 (okrem Remarqa - 3 kamarati) 😀 😀 😀 , proste som v tejto literarno-zurnaliticko-redaktorskej oblasti uplny analfabet. Jazyk sice podrezany mam, ale to je vsetko. Inak MM sa zas dost strara, hlavne vari, z coho mam radost, ale o depresii sa s nim vobec nedalo. Nechapal, ze co to so mnou je, asi si myslel, ze som scvokla. 😝 Takze radsej som to s nim ani neriesila a som rada, ze mam Vas, ktore to chapete a hlavne to zijete.