• Prihlás sa
  • Registrácia nového člena
  • Získaj PLUSPRO
  • Odporúčame:  Mojasvadba.sk Modrastrecha.sk
  • Prihlás sa
  • Registrácia nového člena
  • Získaj PLUSPRO

Depresia. Ako sa jej najrýchlejšie zbaviť?

23. novembra 2017 
bejby29:
já doufám, že se srovnám a ani to třeba doktorovi říkat nebudu. AP beru taky. Nejdříve jsem brala dvoje AD, ale nebylo to pořád dobré, tak mi doktor připadl Ap a teprve po nich mi bylo dobře. Hormony asi dokážou v těle udělat pěknou paseku. Mě to začalo v přechodu, který přišel trochu dřív. Nevím, jestli to má souvislost, ale je to možné. Zvláštní to je, když jsme byly zdravé. Taky to pořád nemůžu pochopit. I proto jsem vysadila, říkala jsem si, že to přeci muselo být jen přechodné.
Ty to určitě s doktorkou zkonzultuj. Más malé dítě a měla bys být OK. A ta maminka z videa už je zdravá? Musí brát ještě léky?
9. apr 2010 o 22:58  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Sasi:
V tom videu len hovorili, ze sa z toho dostala pomocou liekov a terapii, ale viac neviem, ci tie lieky este berie, atd... Uplne tam plakala a ja s nou, tu je link http://www.youtube.com/watch?v=MJ6ALUrwSRM ak by si si to mala chut pozriet.. Je to presne to, co som si ja prezila, do bodky.
A ty mas deticky?
9. apr 2010 o 23:05  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Sasi, niekedy je lepsie priznat farbu, ja urcite poviem mojej, ze som vysadila.. Urcite je to hlavne hormonami, ale vraj aj ine faktory tam hraju rolu..
9. apr 2010 o 23:15  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Skoda, ze ste uz vsetky odisli, tak dobru noc prajem :frowning2:
9. apr 2010 o 23:35  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Bejby29:
ahoj a přeji pěkný den. Snad buden dnes lepší. Video je bohužel v angličtině, takže nerozumím. Kdyby to bylo v němčině. Já mám dva syny, už jsoou velcí. Jsou to bezva kluci, mám z nich radost. ale je mi i smutno, žze už nejsou doma, je to takové divné, když máš tolik let děti a najednou jsou dospělí a jsou pryč.
Tak se měj. a jak je dnes? Já trochu lepší, ale ještě to není ono.
10. apr 2010 o 10:35  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Dobrý deň alebo ahojte,
práve som sa zaregistrovala, túto stránku mi poradila kamarátka, a ja som vás tu našla...
Snáď mi budete vedieť poradiť aj ked úplne netvrdím ze sa u mňa jedná o depresiu, sú to skôr také zvláštne stavy, neviem či to budem vedieť aj dobre popísať, niekedy ma prepadne hrozna uzkosť začnem sa triasť, potiť , je mi zima...väčšinou ma to chytá ked si predstavím čo sa môže stať mojmu dieťaťu alebo manželovi...ono realne ani nič nehrozi to len ja sa morim takymi predstavami
Ale k veci, problem je niekde inde, som 2 x vydata a moj sucasny manzel je dost uspesny clovek, mame jedno dieta - moje z predosleho vzathu...problem je v mojom muzovi, raz som sa mu zdôverila a nemalo to efekt, ma velke predsudky, ze co o jeho zene pojdu za reci, ze chodi po psychiatrii a jeho pozna vela lekarov a ze mu to pokazi povest, takisto vklada nadeje do nasho syna a ze aj jemu pokazim povest chce ist na VS a podobne....ja mu ako manželovi nemôžem nic vyčítať je milý dobrý pozorný aj má v niečom pravdu v našom malom meste a v jeho branži sa nič neutají, navyše pozná aj kopec lekárov mimo. takže keby som sa aj niekde vybrala určite by sa to dozvedel a bolo by zle, a ja sama neviem či chcem...,,,chvíľu som brala Persen ale len som spala a spala....velmi mi pomáha kamarátka, môj muž ju však nemusí a čo je horšie vyzerá to tak ze sa bude so svojím mužom sťahovať...ono to vyzerá akoby som mala muža tyrana, ale nie máme super manzelstvo, všetko klape len niekedy ma prepadne tento stav mojich katastrofických predstav ani ja nechcem zbytočne vysedávať a niekomu rozpitvávať svoje vnútro ale potrebujem aspoň radu alebo pochopenie
Ked som to po sebe prečítala nie som moc spokojná neviem či sa mi podarilo vyjadriť to čo cítim a prežívam
11. apr 2010 o 12:46  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
nepochopena - předně to jsou úplně stupidní předsudky - nevím, kde žijete, jak inteligentní je tvůj manžel.
nepředpokládám, že ostatní lékaři jsou stejného ražení a budou se na tvého muže dívat skrz prsty jen proto, že jeho manželka onemocněla úzkostnou poruchou. Je to choroba, léčí ji psychiatři a ti jsou bezpochyby i mezi známými tvého muže.
Je úplně absurdní, aby ti bránil navštívit lékaře -jako kdyby ti bránil jít na chirurgii se zlomenou rukou. Je to stejné. A už vůbec nechápu, co má vysoká tvého syna společného s tvou návštěvou odborného lékaře. Jaká pověst???? Když jdeš na gynekologii, budeš podezřelá z pohlavní choroby? tohle si prostě musíš ustát.

Mfěla bys svému mužovi pádně vysvětlit, že se potřebuješ poradit s psychiatrem, protože když svoje úzkosti nebudeš řešit, popř. léčit antidepresivy, přerostou časem do horších problémů a mohou se začít projevovat i tělesně. Čím horší stav a čím déle neléčený, tím hůře se z něho potom budeš dostávat.
Tvé právo je jít k lékaři když uznáš za vhodné - a ve tvém případě se již opravdu jedná o úzkostné záchvaty, které se léčí stejně jako deprese - jsou to spojené nádoby.
Jestli ti to bude příjemnější, zajeť si třeba do jiného města a hlavně - existuje lékařské tajemství a doktor nemá důvod a ani nesmí sdělovat, kdo a proč k němu chodí. Myslím, že je mu to i ukradené - vzhledem k tomu, jak jsou psychiatrické ordinace zavalené pacienty. Čas psychiatrů je drahý a rozhodně nemají čas ještě špitat okolo a roznášet drby, kdo k němu všechno chodí. Ani rodinným příslušníkům. Na to jsou dost rozumní a seriozní.
Tak se vůbec ničeho neboj a jednej - čím dřív, tím líp :slight_smile:
11. apr 2010 o 13:39  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
nepochopena, kubaka má úplnú pravdu vo všetkom čo napísala. nečakaj že sa to vyrieši samé. keď raz potrebuješ pomoc tak ju vyhľadaj. skús ísť do iného mesta k nejakému neznámemu. skús si dohodnúť nejaký súkromný termín alebo niečo také keď sa bojíš že sa tam s niekým stretneš v čakárni. od lekára sa to dozvedieť nikto nesmie veď oni nemôžu rozprávať kto a prečo k nim chodí a ako hovorí kubaka majú predsa plno práce a na toto čas nemajú. jednoznačne to rieš. uvidíš aká budeš šťastná keď ti to pomôže.
11. apr 2010 o 14:00  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Nepochopena viem ako sa citis a co prezivas pretoze presne tak isto to zacalo mne mam dvoch synov asi pred 5 rokmi starsi syn si zlomil ruku mal dvojitu zlomeninu ked sme ho viezli na pohotovost v aute nam od bolesti odpadol ani neviem vtedy ako som to prezila bolo to nieco hrozne vtedy zacali u mna uskosti strach velky az chorobny strach o deti strach ze sa im nieco stane ze im niekto ublizi a tie negativne myslienky ked boli v skole prirode na tyzden bolo to pre mna hotove peklo v noci som nespala lebo som si predstavovala to najhorsie vtedy som si ani neuvedomovala o co vlastne ide asi pred pol rokom som prestala spavat nechutilo mi jest prestala som mat radost zo zivota az som bola nutena vyhladat odbornu pomoc tymto Ti chcem povedat ze u mna to tiez zacalo uzkostami a teraz sa uz 4 mesiac liecim na tazku depresiu moja rada necakaj a vyhladaj odbornu pomoc cim skor tym lepsie
11. apr 2010 o 20:13  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
nepochopena, ja sa len pripajam k ostatnym dievcatam. mam podobny osud ako ty, tiez 2. krat vydata, tiez mam velkeho syna z prveho manzelstva a trpim uzkostno-depresivnou poruchou. jedine co mame rozdielne je to, ze mne pripada uplne normalne ist k psychiatrovi, ked mam problemy. tvoj muz trpi predsudkami a je na tebe, aby si mu ich pomohla zburat. mozno by bol prekvapeny, keby zistil kto vsetko tam chodi... a nakoniec ti, co vyhladaju pomoc konaju spravne. psychicke problemy ma dnes kazdy druhy a nie je hrdinstvo potlacat to. problemy sa maju riesit. nazor tvojho muza nie je spravny a ty sa musis rozhodnut, ci sa budes podla neho riadit. ako by bolo zle, keby si sa niekde vybrala? bol by nasilny? co by ti urobil? a preco si myslis, ze by to ohrozilo studium tvojho syna? (aj moj syn ide na VŠ a neviem ci sa ho budu pytat, ci sa jeho matka liecila z depresie? :stuck_out_tongue_closed_eyes: :sweat_smile: )
este mi tam nieco skripe....tvoj muz nema rad tvoju kamaratku....ty sa ho bojis, vsak?
11. apr 2010 o 21:57  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
ahojte kočky :slight_smile:
po dlhej dobe som Vás prišla kuk :wink:
dnes mi vymenila moja doktorka MOLLOME 150mg s pozvoľným... + 1lexaurin 1,5mg večer,
na---- Voxatin150mg s predľž.uvoľňovaním + 1,5mg lexaurin ráno, 3mg lexaurin večer+ 1Calmaben večer na spanie
ale nejako sa mi to zdá, že budem z toho viac oťapená ako fit :grinning:



nepochopena,
veru kočky majú pravdu :slight_smile:
12. apr 2010 o 16:20  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
zase ja :grinning:
ako tak googlim, nedala mi náhodou to isté??? :grinning: :grinning: :grinning:
12. apr 2010 o 16:44  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Mimi,Mollome a Voxatin sú venlafaxíny,čiže to isté,máš pravdu :grinning: :grinning: :stuck_out_tongue_closed_eyes: :stuck_out_tongue_closed_eyes:

navečer máš toho dosť...aj Calmaben by stačil :stuck_out_tongue_closed_eyes:
spávaš nejako extra zle ??

a Lexaurin by som užívala len podľa potreby-pri nervozite,úzkosti a pod. :wink: :stuck_out_tongue_closed_eyes: :wink:
12. apr 2010 o 16:56  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
andy.a
ďakujem. a ona vraj, že dáme iné lieky tie majú trošku iné účinkovanie, fungujú na inom princípe :grinning:

no,posledné dva týždne veru zle spím, a posledné 4 noci som hore do 2-3-3:30hod

a lexaurin si dávam pp, to som Ťa vtedy poslúchla :wink: naposledy
12. apr 2010 o 17:24  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Ahojte,
tak som si prečítala vaše reakcie a cítim sa ako úplná " krava" sorry za výraz ale je to fakt.
Asi som to zle napísala možno zle formulovala alebo neviem ale môj muž nie je žiaden násilník ani nič iné, je to super chlap, ktroého milujem a je mi s ním maximálne dobre, len sa oňho bojím a takisto o syna. Aby som to uviedla na správnu mieru, raz alebo 2x sme sa o tom bavili že sa o neho aj o Paťka bojím a že ked si predstavím čo sa môže stať ze mi je zle. Jednoducho dnes je hnusná doba a zlý svet a takisto som uvažovala že by som šla k psychológovi, ale nakoniec som to zavrhla a MM bol toho názoru ze ak sa necítim zbytočne zle ze radšej nie aby som do seba zbytočne nepchala lieky....
Ono, asi som to zle napísala, možno som bola v zlom rozpoložení.....Filipa a nie, nebojím sa ho...a s tou kámoškou, to by bolo nadlho on ju nemusí, kvôli jej práci a ja tiež jej robotu neschvalujem ale beriem ju aká je a je to jej život, v podstate je to také ze ona radšej príde ked je MM v práci a to je asi normálne že sa kámošky lepšie pokecajú ked im nepočúva za chrbtom chlap
tak neviem, snáď som to vysvetlila
Kubaka, ty si strašne milá a inteligentná osoba, z tvojho prejavu srší sebaistota, klobúk dolu
Ešte jedna vec, ja som chcela len radu ako z toho von, myslela som nejakú činnosť, nie hned lieky a doktora, myslíte ze trpím depresiami???? Ked ma tieto obavy chytaju dajmetomu 5x do roka???
Neviem, snď som vás neurazila, nenaštvala ale ako viete ze naozaj už potrebujem lieky???
12. apr 2010 o 19:19  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
ahoj nepochopena :slight_smile:

ja som sa pytala len pre istotu, na tvojho muza. naozaj to trochu vyznievalo tak, ze ta ovplyvnuje viac ako by mal.
niekedy je tazko sformulovat par vetami nejaky problem. takze som rada, ze to nie je tak ako som si myslela...
aj to chapem, ze si nemusi sadnut s tvojou kamoskou. ved to je normalne...
ale co sa tyka toho psychologa, myslim si, ze si sa nerozhodla spravne. psycholog ti ani nemoze predpisat lieky, takze zbytocne sa bojis. moze ti poradit, prave aj nejaku cinnost o ktorej hovoris. mozno relaxacie, mozno sport na vybitie energie, alebo mozno usudi, ze by si mala ist k psychiatrovi vyskusat nejaku liecbu... to neviem, ani nemozem posudit z jedneho- dvoch prispevkov... moze ist aj o panicku poruchu, alebo uzkostnu poruchu. ved na to su odbornici, aby to posudili.
pochopila som vsetko, co si napisala, len jedna vec mi zostava nejasna: nevysvetlila si ako je to s tymi predsudkami.
ma ich tvoj manzel, alebo nema? ovplyvnuje ta to v tvojej pripadnej liecbe, alebo nie?
12. apr 2010 o 19:56  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Ahoj nepochopena
Som toho názoru ako všetky dievčatá a nemysli si, že pomoc psychiatra nepotrebuješ a keby si vedela aké osobnosti tam chodia tak by si sa divila. Ale stačí ti , keď sa s ním porozprávaš a nemusíš hned lieky on ti poradí čo a ako dalej a už v najhoršom prípade prídu lieky tak neboj a ak cítiš úzkosť tak tam chod či sa to manželovi páci alebo nie ved tvoj syn ťa potrebuje a lepšie začať čím skôr.Len sa nesmieš báť tak sa snaž . :slight_smile:
12. apr 2010 o 20:35  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Ahojte baby,

už nejakú dobu čítam vaše príspevky, snáď mi trošku poradíte.. :slight_smile:
Hneď na začiatku sa priznávam, že u psychiatričky som už bola. Momentálne som na PN s Dg. F33 - depresia.
Mám 5 ročnú dcérku a dobrého a starostlivého manžela, takže i kvôli nim by som sa rada z tohto všetkého dostala.
Môj problém sa začal pred 10 rokmi, keď som prišla o dieťa v treťom mesiaci tehotenstva. Odvtedy mám pocit, že som sa z toho nevyhrabala. Myslím na to takmer každý deň, stále cítim zlyhanie,...ja viem, je to choré...ale veď preto chodím za psychiatričkou. 1O rokov som to neriešila, ale pridali sa kŕče rúk i nôh cez deň i v noci,som nervózna, protivná...šla som na neurológiu, diagnostikovali mi tetaniu a poslali ma na psychiatriu.Nasadili mi pred 2 mesiacmi Paretin, po ňom mi bolo strašne, celé dni som spala, potom mi dali Alventu, nechutilo mi jesť, stále mi bolo na zvracanie, schudla som 6 kg za mesiac-to mi síce nevadilo, ale naozaj mi bolo veľmi zle, mohla som jesť len rožok a vodu, iné jedlá som nemohla ani ovoňať, hneď mi prišlo zle. Teraz som 3 týždne bez liekov a je to zlé. Majú mi teraz nasadiť znova nejaké lieky, ale ja už neviem...ale dúfam, že sa to zlepší.
Má niektorá z vás podobné skúsenosti? Alebo - pomohla by mi hospitalizácia? Nezhoršilo by sa to v uzavretom prostredí psychiatrického oddelenia? Prosím o rady, tiež by som bola rada, keby sa Andy ako špecialista k tomu vyjadrila. Ďakujem.
14. apr 2010 o 23:29  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Bodka,len rýchlo,lebo bežím do práce...na tetaniu pri depresii je najlepší escitalopram/Cipralex a od neho generiká/... :confused: :wink:
nežiad.účinky zo zač.cca týždeň -10 dní môžu byť pri každom lieku,ale Cipr.je z najlepšie tolerovaných AD :wink:

hospitalizácia....je dobrá možno na nastavenie a odsledovanie liečby,ale v tvojom prípade sa mi nezdá byť vhodná....a čo dcérka doma ?? :confused: :unamused:

na lieky si zrejme citlivejšia,takže žiadaj si ten escitalopram a prvé 3 dni začni brať len 1/4 tabl,potom már dní polku a až tak o cca 2 týždne celú.....ale musíš si to aj sama trocha manažovať a Dr.povedať,že ako zle znášaš AD :confused:

páčko a drž sa :slight_smile: :wink: :dizzy_face: :dizzy_face: :dizzy_face:
15. apr 2010 o 06:30  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
..ahoj...tak som vyfasovala Valdoxan, o 2 týždne kontrola a že sa uvidí...a ešte mi chce k tomu Valdoxanu pridať na ráno Cipralex.. Máte s touto kombináciou niekto skúsenosti?
15. apr 2010 o 12:54  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Valdoxan je OK,ale momentálne má indikáciu len na veľkú depresívnu epizódu :wink:
pred jeho nasadením treba skontrolovať pečeň.testy :wink: /štandardný postup/

kombinácia je v pohode,Bodka,ale Valdoxan podľa fi,ktorá ho robí,by sa mal užívať v monoterapii/teda nie v kombinácii s iným AD/...ale ja tiež bežne dávam na noc Valdoxan a ráno nejaké iné AD...aj Cipralex :stuck_out_tongue_closed_eyes: :stuck_out_tongue_closed_eyes: :stuck_out_tongue_closed_eyes:
15. apr 2010 o 17:15  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Bodka musíš to vydržať a nedaj sa uzatvoriť na oddelenie lebo si myslím, žeby to dopadlo ešte horšie tie prvé dva až tri týždne sú ťažké a potom bude lepšie len vydrž a snaž sa.
15. apr 2010 o 20:28  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Bodka, drzim palce, nech sa z toho dostanes co najskor.. Musis si hlavne najst dobreho psychiatra a nemusis hned rozmyslat nad hospitalizaciou, najlepsie sa lieci doma, kde si obklopena ludmi, ktori ta potrebuju a lubia :wink: :wink:
15. apr 2010 o 20:57  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Ahojte,
nepodarí sa mi ísť na net každý deň
Filipal neviem či som už písala ale môj muž má proti tej kamarátke, len také bežné namietky, nepáči sa mu jej práca ale to ani mne nie ale jednoducho ona si to vybrala tak nech žije ako vie, ak to mám povedať tak jednoducho, no nesadli si
To že má môj muž predsudky ... to je na dlho a súvisí aj s jeho ženou, teda predošlou, neviem či je vhodné písať to sem, až by to nenašiel náhodou môj syn,,,nikdy nevieš a nerada by som aby to čítal alebo niekto známy a mohol by nás spoznať, ja nemám velkú dôveru k verejným fóram :confounded: a moje súkromie si strážim, ked budem mať čas a chuť sa k tomu vracať napíšem IP
Len jedna vec, ja sa necítim až tak na AD a lieky, samozrejme ked sa to nezlepší psychologa vyhladaám, mne šlo skôr o iné, porozrávať sa s niekým kto má podobný problém a získať nejaké povzbudenie do života, sorry ale ja som taká aj ked mám chrípku, najskor skúsim cibulu, citron, med a az potom antibiotika, vždy hladam tú zdravšiu cestu, nie však za každú cenu
Prajem vám krásny a dúfam že konečne slnečný víkend, myslím že slnko už všetci potrebujeme :sweat_smile:
16. apr 2010 o 12:46  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
ved samozrejme Nepochopena, najlepsie, ked to zvladnes sama....a ak nie, chod k tomu psychologovi.
ja sa snazim cvicit, chodit do prirody....ale niekedy ti tieto bezne rady nepomozu.... ty sa najlepsie poznas, ty vies, ake mas problemy. ano, toto je verejne forum, ale tazko by ta s tvojim nickom niekto spoznal...ved nepochopenych je nas viac! :sweat_smile:

cibula a cesnak su vyborne! :wink: na chripku sa ani ATB nemaju uzivat, oni posobia na bakterie a chripku a rozne prechladnutia sposobuju virusy. :slight_smile: viem, ze si to uviedla len ako priklad, ale neda mi to upresnit.

a ty akymi metodami zvladas svoje psychicke rozlady? robis nejaky sport, alebo nieco podobne?
vikend sa ti vydaril?
18. apr 2010 o 17:07  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Ahojky…
Dlouho jsem na tomto foru nebyla, naposledy jsem tu řešila své těhotenství a přítele…ve zkratce, o mimčo jsem v 9tt přišla, ted to jsou 2 měsíce, a o přítele také, nebyl to zrovna ideální vztah, já ho milovala jako dosud nikoho, opustila jsem kvuli němu i manžela a on se ke mně v těžké chvíli otočil zády. Po 2 letém vztahu. Tou těžkou chvíli bylo to že on dítě nechtěl, nedokázali jsme se dohodnout co a jak bude. Řekli jsme si hodně zlého….po potratu se na chvili začal snažit, mě bylo hodně těžko, chtěla jsem zpět co bylo ale bohužel mě zase podrazil a zachoval se jako hajzl. Nějak jsem se s tím v tu dobu poprala a snad jsem si i myslela že smíříla. Pak ale přišla už poslední kapka a já o něj přišla na dobro. Hrozně jsme se pohádali a od té doby se nestýkáme a nejsme v kontaktu. Vím že tak to má být a mělo to tak být už dávno. Já se s tím ale nedokážu vyrovnat. Nedokážu se vyrovnat s tím že jsem přišla o jeho dítě, možná o jediné dítě které jsem kdy mohla mít, mrzí mě že jsem přišla o něj, lituju toho že jsem zničila život i manželovi a nakonec zustala sama. Poslední týden to na mě hodně dolehlo, v práci se snažím být ok, přemáhám se jak je vše v pohodě a že jsem v pohodě, ale pak dojedu domu a je to na zbláznění. Víkendy jsou pro mě děsný, protože jsem je trávila s ním a ted už vím že ho nikdy neuvidím. Asi to sama nezvládnu, ty stavy jsou fakt hrozný. Uff, budu ráda za každou radu jak se s tím vyrovnat, už jsem zkusila snad všechno !
19. apr 2010 o 13:35  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Brookbank, mozno je aj dobre, ze ho uz neuvidis, ked sa choval tak, ako sa choval. Cas to pomaly zahoji, aj ked nie uplne, ale uz to nebude take tazke. Teraz ti to pripada, ze sa ti zrutil cely svet a nevies odkial kam, ale skus mysliet pozitivne, ked sa ti otocil v najtazsej chvili chrbtom tak ti za to nestoji, aby si sa trapila, haj... jeden!!
19. apr 2010 o 22:16  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Ahojte,
Filipa, neviem prečo ale zdalo sa mi že z tojho prispevku cítiť iróniu...
Viem ze podla nicku by ma asi ťažko niekto identifikoval, ale myslím ze by sa našli ĺudia, ktorí by ma, resp. nás mohli spoznať keby som napísala prečo môj muž nemá kladný vzťah k psychologom :frowning2:
To čím si prešiel ho do značnej miery ovplyvnilo a ovplyvňuje nadalej a nielen jeho ale celý náš vzťah
A áno, snažím sa tie rozlady - ináč pekné slovo - zaháňať športom, turistikou a tak,,,neprpúšťať si to a nájsť na všetkom zlom aj niečo pozitívne čo ma posunie ´dalej
Brookbank, to mi je ĺúto ale bohužial suhlasím s názorom bejby, nestál ti zato, ale časom sa s tým snáď vyrovnáš, čas všetko zahojí, len musíš byť silná a nehádž flintu so žita ešte ťa možno čaká velká láska o akej ani netušíš :grinning: zo srdca ti to prajem
20. apr 2010 o 23:08  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
jejeeej, to je mi luto Nepochopena! :frowning2: :frowning2: :frowning2: vobec som to nemyslela ironicky. naozaj uplne uprimne...
ved aj ja bojujem s uzkostami cvicenim vo fitku a cvicenim jogy. len som si musela pomoct aj sertralinovymi AD.
jednoducho mi uz moje metody nezabrali...
este som sa snazila dat do mojho prispevku trochu humoru, mozno preto si to vnimala ako ironiu.... to ma mrzi. :frowning2:

Brook, pamatam si tvoj problem....tak nakoniec ste sa rozisli uplne.... :frowning2: podla mna je uplne pochopitelne, ze sa ti dostavili tieto stavy. vies, prezit potrat aj rozchod, dokonca aj rozpad manzelstva v tak kratkom case, by neskolil len slona!
skor by som sa cudovala, keby si sa s tym v pohode vyrovnala.... podla mna nutne potrebujes odbornu pomoc. zajdi sa psychologom, aj ked ja by som isla asi hned za psychiatrom...potrebujes liecbu. dostanes sa z toho, len to musi von!
tym, ze v sebe negativne pocity potlacas, to robis este horsim. cim skor vyhladaj odbornika a napis ako pokracujes. :dizzy_face:
21. apr 2010 o 07:39  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Ahojte baby ,Som mesiac po pôrode a nemôžem sa zbaviť mýšlienok na pôrod.A to som mala pohodovy.Mam pocit,že to mohlo byť ine,že som sa mala spravať inak ,že som nedala jednej sestre prezent,lebo bola vaľmi zlata.Som normalna..
21. apr 2010 o 08:54  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Choď na stranu:   Zruš
Tvoj príspevok