• Prihlás sa
  • Registrácia nového člena
  • Získaj PLUSPRO
  • Odporúčame: Mojasvadba.skModrastrecha.sk
  • Prihlás sa
  • Registrácia nového člena
  • Získaj PLUSPRO

Ako sa zmieriť s bezdetnosťou?

5. septembra 2016 
Mirush, pokojne píš citáty, ja si ich rada prečítam. :slight_smile:
1. aug 2008 o 09:59  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
No ved prave Kveti,nikdy nevies kto je darca :unamused: .
1. aug 2008 o 10:19  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
autor
Uf, a to nemusia darci prejsť nejakými testami? Ja som myslela, že dotazníky, že im skontrolujú krv a tak, či nemajú nejakú závažnú chorobu... no, ešteže nad týmto nemusím uvažovať. Ale ani pri adoptovaných deťoch človek nevie.

"Ak si si postavil vzdušné zámky, tvoja práca nemusí byť stratená. Proste postav pod nimi základy."

"Ľudia vedia, čo robia. Často vedia aj prečo robia to, čo robia. Nevedia však, čo to, čo robia, spôsobí."

"Duša by nemala dúhu, keby oči nemali slzy."
:dizzy_face:
1. aug 2008 o 10:42  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Mirush, nemusia a neoveruje sa čo uvedú o sebe do dotazníku. Robia sa len genetické testy na najčastejšiu chorobu /cystickú fibrózu/ a testy na infekcie. Viac sa po nich nechce, aby to neodrádzalo darcov, lebo ich je málo.
1. aug 2008 o 10:57  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
autor
To fakt??? :confused: Tak to som myslela, ze to maju lepsie skontrolovane. Ak sa mi bude chciet, tak kuknem ako to je v DE, aj ked len zo zvedavosti. Ale je to sila potom... :pensive:
1. aug 2008 o 14:05  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
:slight_smile: a ja som si myslela,ze odoberaju len VŠ z fakulty TV a sportu,ciernym,kuceravym...2x za zivot,aby to nebrali ako biznis... :wink:
1. aug 2008 o 20:03  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
autor
Mimusiacik :grinning: Takeho by som brala :grinning: Ale ja som mala v hlave taku informaciu, ze clovek dostane na vyber, aku farbu pokozky, farbu oci, vlasov,vysku...Teraz neviem, ci tu informaciu mam z Nemecka alebo z USA, skor mi to vyzera na to druhe :confused: A ked uz kukaju na CF, tak isto kuknu aspon chromozomy, ci nie je geneticka porucha. A HIV tiez, nie? No ale nic, len ma to udivuje...
1. aug 2008 o 21:52  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
dievcata este mi povedzte ako dokazete jest iba ovocie vecer, ja sa potom v noci budim totalne hladne a neda sa mi spat. O jednej druhej si hovorim ze to vydzim do rana a o tretej vylupim celu chladnicku :frowning2:
Po ET som schudla 3 kg a mam naspat 4 :unamused:
Jedine obdobie ked nemam chut na sladke je ked mam v brusku embrysky, fakt.. vtedy nemusim ani cokoladu bez ktorej to inak nevydrzim. Ak raz budem normalne tehu, tak isto schudnem :unamused:

Neviem si uz rady, stale pribram, hovori sa ze ked je PCO tak je nadvaha, ale poznam baby s PCO a su chude...
1. aug 2008 o 22:04  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
jeeeeeeeeeeeeeeeeeej dievcata, ospravedlnujem sa, tento prispevok patril do uplne inej temicky, som si skocila do kuchyne pre nieco sladke :angry: a som si neuvedomila ze som medzitym otvorila Vas :grinning:
Som si chcela precitat vasu temicku uz davnejsie, no tak idem na to :slight_smile:

Ahoj Mirusch :slight_smile:
1. aug 2008 o 22:06  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
autor
Marione :grinning: to teda paslo, fakt...taky prispevok medzi bezdetnymi :grinning: :grinning: Inak, ja by som tiez nedokazala na veceru jest iba ovocie, tiez by som v noci vyramovala chladnicku, ked uz sme pri tom.
Napis mi do IP ako to s tebou vyzera, mam ta v tabulke s otaznikom... :confused:
1. aug 2008 o 22:19  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
mirush, no ved ja som v podstate taka bezdetna (slusne povedane 'nenajedena ') snazilka :grinning: :grinning: :grinning:
oki nebudem rusit :wink:
jeeej violocielku vidim hore ahooojky :slight_smile:
1. aug 2008 o 22:26  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
No este raz :wink:
Som si Mirush klikla na Tvoj albumik. Cakala som fotecky a akoze Wow, ake krasne sofistikovane tabulky, hm klobuk dole, idem ich prestudovat :grinning:
1. aug 2008 o 22:28  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
autor
Marione a to si nevedela predtym? :confused: :grinning: :grinning: Ale dakujem ti :dizzy_face:
2. aug 2008 o 14:33  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
:slight_smile: Co ak prave Vase buduce male vynajde liek na rakovinu...to predsa ludstvu nemozes odopriet! :wink:
2. aug 2008 o 20:03  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
3. Stigma neplodnosti u mužů a žen je odlišné. Mužská plodnost je spojována více se sexualitou a neplodnost implikuje impotenci, neplodné ženě je přisuzována psychická labilita, přílišné upnutí se na touhu po dítěti nebo podvědomé odmítání mateřské role (Miall 1994, Whiteford, Gonzalez 1995; Hargreaves 2007; Ragoné, Willis 2000).[9] Pro to, jak muž prožívá neplodnost, je klíčové, na čí straně je příčina, u žen to nehraje tak významnou roli (Greil 1991, Thompson 2005). Rodičovství je více spjato s identitou ženy než muže, i v rámci ženské interakce hraje téma mateřství podstatnější roli než v interakci mužské, ženy jsou ale schopnější vyvinout si v případě problémů s plodností podpůrnou sociální síť (Abbey, Andrews, Halman 1991). Podle Miall (1994) ženy často přebírají stigma neplodného partnera v interakci s okolím na sebe.
Sociální věda není k revolučnímu potenciálu reprodukční medicíny pro charakter rodinných vztahů netečná a aktuálně se vynořujícím otázkám, jakými je např. stigmatizace adopce, postoje společnosti k jednotlivým technikám asistované reprodukce, právo dětí počatých díky dárcovským gametám na to, znát svůj genetický původ atd., se v hojné míře věnuje. Vliv na tuto pozornost má jistě i nárůst počtu lidí, kteří realizují své rodičovství prostřednictvím asistované reprodukce, a s tím i zdůrazňovaný růst významu asistované reprodukce ve stárnoucích a málo plodících západoevropských a severoamerických populacích. U nás můžeme za první kvantitativní sondu do postojů k adopci a asistované reprodukci považovat výzkum „Rodina, práce a reprodukční strategie“ provedený na podzim roku 2005 prostřednictvím dotazování 1708 respondentů.[10] Sběr dat pro tento výzkum probíhal ve 208 místech, která byla vybrána pravděpodobnostní metodou. Respondenti byli vyhledáni metodou náhodné vycházky s kvótní koncovkou. Do výzkumu byly zařazeny pouze ženy ve věku 20–40 let a jejich partneři, pokud s nimi žili ve společné domácnosti. Závěry výzkumu proto nemůžeme zobecňovat na celou populaci, ale na populaci žen, popřípadě partnerských párů. I přes tato omezení nám analýza dat tohoto výzkumu poskytuje cenné informace o tom, jaké jsou postoje českých žen a jejich partnerů k adopci a asistované reprodukci. Potvrdí se zkušenost z jiných zemí o výrazné genderové strukturovanosti těchto postojů (Hargreaves, Daniels 2007; Miall 1994)? Potvrdí se i u nás severoamerický a evropský ideál genetického základu rodiny (Edgar 2000)?

Muži, ženy, rodičovství
Tak jako v jiných výzkumech,[11] i v tomto se ukázala výrazná pronatalitní orientace mužů i žen. Ženy takové postoje zastávají častěji než muži – s výrokem „Člověk musí mít děti, aby byl jeho život naplněn,“ souhlasí 91,5 % žen a 81,2 % mužů. Jen 8,5 % žen a 18,8 % mužů se ztotožňuje s opozitním výrokem: „Dnešní svět nabízí tolik různých příležitostí.“[12] Rozdíl mezi názory mužů a žen nacházíme také u výroku, „je možné prožít plnohodnotný a šťastný život bez dětí“, se kterým nesouhlasí 41,7 % žen a 30,1 % mužů.[13]
Předpoklad, že rodičovství hraje větší význam v životě ženy než muže, zastávají muži i ženy stejně často. Na tom, že mít dítě je nezbytné pro psychickou pohodu ženy, se shoduje 72,8 % respondentů, stejný výrok o mužích podporuje 55,8 % respondentů. S těmito názory souvisí také větší podpora tvrzení, že pokud žena nemůže mít děti, je to pro ni těžší než pro jejího partnera (55,7 % respondentů) ve srovnání se stejným výrokem o mužích (31,5 %).[14]
Tak výrazná podpora rodičovství jako naplnění života je překvapivá vzhledem k tomu, že respondenty byli převážně lidé ve věku 20–40 let (113 respondentů ze 1708 bylo starších). Jde tedy o generaci, která je považována za nositelku hodnotových změn, spojených s druhým demografickým přechodem (van de Kaa 1987). Tito lidé svou reprodukci z valné většiny realizovali a budou realizovat v podmínkách tržní ekonomiky; ve společnosti, která je sociology a demografy charakterizována jako společnost diferencovaných životních stylů, mizení centrality mateřství ze života žen a stoupajícího počtu singles a dobrovolně bezdětných (Sobotka 2006; Rabušic 2001). Strmý pokles porodnosti, který Česká republika zažila v uplynulých letech, nevypovídá o devalvaci rodinných hodnot. Rodičovství je považováno za nezbytné naplnění života a zůstává pevně spjato s dospělou identitou, více v případě žen než mužů – a to jak v postojích samotných žen, tak v postojích jim připisovaných.

Postoje k adopci
Na postoj k adopci jako způsobu řešení neplodnosti ukazuje míra souhlasu s výrokem „adoptované dítě nedá člověku tolik co dítě vlastní“, stejně jako procento respondentů, kteří by adopci zvažovali, pokud by měli problém s neplodností (kromě adopce se respondenti vyjadřovali k umělému oplodnění s použitím vlastního vajíčka a spermie a k umělému oplodnění s použitím dárcovského vajíčka, spermie nebo embrya).[15] Při interpretaci těchto dat musíme mít na paměti, že se pro většinu respondentů jednalo o ryze teoretické úvahy a že se vyjadřovali k otázkám, se kterými nikdy dříve konfrontováni nebyli.[16]
S výše uvedeným výrokem souhlasila jedna třetina respondentů (30,6 %) a nesouhlasilo 41,4 % respondentů. Souhlas s tímto výrokem neukazuje na jednoznačné odmítnutí adopce, ale na nadřazení biologického rodičovství nad rodičovství sociální.
Adopci jako způsob řešení neplodnosti by zvážilo téměř 70 % respondentů a ve způsobech řešení neplodnosti je druhou nejčastěji volenou variantou po umělém oplodnění (to by zvážilo 84,6 % respondentů) a před umělým oplodněním s využitím dárcovských gamet.
Postoje k adopci jsou genderově diferencovány – zatímco výrok „adoptované dítě nedá člověku tolik, co dítě vlastní,“ odmítlo 47,4 % žen, muži s ním vyjádřili nesouhlas ve 35,3 %.[17] Ženy jsou k adopci vstřícnější - i pokud by ji měly zvážit jako způsob řešení neplodnosti – udělalo by to 75,4 % žen a 61,8 % mužů.[18] Tento vzorec se potvrdil i u ostatních způsobů řešení neplodnosti – ženy by je zvažovaly ve větší míře než muži.
Přesto, že dvě třetiny respondentů si myslí, že touha mít vlastního potomka je pro muže záležitostí jeho hrdosti (63,3 %), jen třetina předpokládá, že muž přijímá adoptované dítě hůře než žena (34,2 %). Postoje mužů a žen se v těchto otázkách významně nelišily.
Kritika reprodukčních technologií zdůrazňuje, že rozvoj nových cest k dosažení žádoucího těhotenství odsunul adopci jako způsob řešení neplodnosti na poslední místo a jen zdůraznil její stigmatizaci (Miall 1989; Edgar 2000). Ta vyplývá zejména z absence biologické vazby mezi potomkem a rodiči. Není tomu tak vždy, protože jak ukázalo několik výzkumů, i poloviční nebo žádná genetická vazba v případě umělého oplodnění s použitím dárcovských gamet je preferována před adopcí (Batsedis 2003). Adopce znamená také nutnost přiznat vlastní neúspěch ve snaze o početí vlastního potomka, a tedy zdvojené stigma – absence biologické vazby a neplodnosti. Podle Haškové a Zamykalové (2006) je příčinou nadřazování biologického rodičovství nad adopci hierarchizace rizik s nimi spojených. Za nejméně rizikové je považováno biologické rodičovství, vzniklé spojením muže a ženy (heterosexuálního páru), dále rodičovství realizované prostřednictvím asistované reprodukce (včetně dárcovských gamet, kdy sice chybí genetická vazba k jednomu nebo oběma rodičům, ale zůstává možnost ovlivnit prenatální vývoj dítěte a zažít těhotenství a porod), a jako vysoce riziková forma rodičovství je naopak popisovaná adopce, na konci škály je pěstounství a ne-rodičovství.
Naše data neukázala výraznou preferenci rodičovství dosaženého prostřednictvím asistované reprodukce před adopcí. Hierarchizace rodičovství, tak jak vzešla z analyzovaného výzkumu, má následující podobu: 1. umělé oplodnění 2. adopce 3. umělé oplodnění s použitím dárcovských gamet (vajíček nebo spermie) 4. umělé oplodnění s použitím dárcovského embrya (viz graf č. 1). Takto jsou jednotlivé typy rodičovství hierarchizovány shodně v postojích mužů a žen. Hypotézu o tom, že muži kladou větší důraz na biologické rodičovství než ženy a budou tak více odmítat adopci a více preferovat medicínské řešení neplodnosti zachovávající jejich genetický vztah k potomkům, jako je umělé oplodnění, popřípadě umělé oplodnění využívající dárcovské vajíčko (Adair 1998; Ragoné, Willis 2000), naše data vyvracejí.
Ženy by sice adopci zvažovaly při problémech s plodností častěji, totéž však platí o všech jiných způsobech řešení neplodnosti. Ženy jsou otevřenější všem typům řešení neplodnosti, bez ohledu na jejich potenciál zprostředkovat genetickou vazbu k potomkům, muži jsou ke všem typům řešení neplodnosti bez ohledu na jejich potenciál zprostředkovat genetickou vazbu k potomkům méně otevření.

Párová shoda a neplodnost
Způsob sběru dat prostřednictvím průzkumu v domácnostech sice omezuje zobecnitelnost výsledků na populaci, nicméně nám nabízí cenné analytické možnosti – můžeme data zkoumat po jednotlivých párech a ukázat, jaká shoda nebo neshoda panuje v postojích sezdaných nebo kohabitujících mužů a žen.
Některé výše uvedené rozdíly v postojích naznačují, že rodičovství je muži a ženami přisuzován jiný obsah i význam. Jak by mohlo vypadat rozhodování partnerské dvojice v případě, že by byli nuceni řešit problémy s plodností? Shodnou se partneři na svých preferencích? Jak by vypadalo případné vyjednávání, pokud se neshodnou? Je shoda v těchto otázkách důležitá?
Neplodnost partnera či partnerky považuje za důvod pro ukončení vztahu jedna pětina respondentů (22,1 % žen a 18,8 % mužů). Na shodu na způsobech řešení neplodnosti kladou větší důraz ženy než muži – případná neshoda by mohla být důvodem k ukončení vztahu pro polovinu žen (50,5 %) oproti 40,7 % mužů.[19]
Nyní se pokusíme odpovědět na otázku, zda je pravděpodobnější, že se páry na řešení neplodnosti shodnou, nebo neshodnou – nejprve prostřednictvím nepárových – oddělených dat. Graf č. 1 ukazuje, jaké možnosti by respondenti zvažovali v případě problémů s neplodností. Nabídnutými možnostmi byla adopce, umělé oplodnění (IVF) s použitím vlastního vajíčka a spermie, umělé oplodnění s použitím dárcovské spermie, umělé oplodnění s použitím dárcovského vajíčka a umělé oplodnění s použitím dárcovského embrya.

http://www.genderonline.cz/view.php?cisloclanku=2008012712
2. aug 2008 o 20:08  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Respekt, 02.06.2008, str. 56, autor: Iva Skochová, rubrika: Civilizace
Dítě s cizím mužem
Zdravá žena a neplodný muž - to je situace, v níž se ocitá stále více párů. Jedinou cestou k vlastnímu dítěti může pro ženu být umělé oplodnění dárcovskými spermiemi. Není to ovšem jednoduché rozhodnutí.

Když byla Daniela mladší, těhotenství si představovala jako jeden z nejromantičtějších okamžiků života. Její manžel je však neplodný a Daniela se ve svých 34 letech smiřuje s tím, že další kroky k vysněnému dítěti budou nejen krajně neromantické, ale zřejmě se také obejdou bez pohlavního styku. Zato v nich bude znít spousta cizích slov.

Hormonální stimulace vajíček. Anonymní dárce spermií. Inseminace nebo oplodnění ve zkumavce. Implantace embryí do dělohy. Čekání, jestli se chytnou.

„Takhle jsem si to nepředstavovala, ale co se dá dělat,“ krčí rameny Daniela (její jméno je kvůli zachování anonymity změněno). „Adopce není pro mě. Já jsem zdravá, a tak chci mít své dítě. Sama ho odnosit a porodit. Chci, aby mělo aspoň moje geny.“

Jenže právě geny jsou tím, co dělá Daniele u anonymního dárce největší starost. „Nevěřím, že ty dárce nějak moc testují. Dítě pak může zdědit nějakou vážnou psychickou nemoc po úplně neznámém člověku,“ říká Daniela a nahlas pochybuje, že darovat sperma chodí „normální chlapi“.

Přiveď te kamarády

Dárcovství spermatu a vajíček je u nás sice oficiálně bezplatné, ale každé pracoviště asistované reprodukce poskytuje dárcům „náhradu ušlého zisku“, takže v praxi je dárcovství vnímáno jako příležitost k výdělku.

Na diskusní stránce jednoho z českých center reprodukční medicíny najdou potenciální dárci spermatu výmluvnou informaci: „Platba za jednu porci je 1000 Kč a většinou je jich 10-20. Těšíme se. Dárců je málo, přiveďte kamarády.“

Takové vábení dárců znamená pro Danielu noční můru a jiné ženy v podobné situaci to nejspíš vnímají stejně. Kdo na podobnou nabídku může reagovat? Je rozumné počít dítě s cizím mužem, jenž za tisícovku ochotně chodí masturbovat do reprodukčního centra?

Dárci procházejí poměrně jednoduchými zdravotními testy, ženám jde ale zpravidla o víc než jen o to, aby se dozvěděly, že budoucí biologický otec jejich dětí je HIV negativní a nemá žloutenku či pohlavní nemoc. Chtějí vědět, jaký je to člověk. V Česku dárce nejen nemohou poznat osobně, ale nelze si vyžádat ani jméno nebo fotografii, jako je tomu třeba ve Spojených státech. Identitu dárce chrání zákon.

Co když je to alkoholik? Cholerik? Člověk s dědičnými sklony ke schizofrenii či rakovině? Podle Šárky Vilímové, embryoložky působící v Centru reprodukční genetiky při nemocnici v Motole, lze podobné informace shromáždit jen stěží. Lékaři u dárců provádějí vyšetření chromozomů a zjišťují, zda nejsou nakaženi některými infekčními chorobami a zda nemají gen pro cystickou fibrózu, nejčastější vrozené metabolické onemocnění v Evropě. Sklony k většině geneticky podmíněných chorob však toto vyšetření neodhalí. Jak je to třeba se zhoubnými onemocněními? Člověk, který se chce stát dárcem a prodělal rakovinu, bude sice vyřazen, ale zájemce, jenž má mutovaný gen, rakovina u něj však ještě nepropukla, vyřazen pravděpodobně nebude - právě proto, že testy na příslušné geny se běžně nedělají.

Dárci musejí také vyplnit takzvané rodokmenové dotazníky, pomocí nichž se lékaři snaží riziko přenosu mutovaných genů snížit. Pokud zájemce o darování spermií například uvede, že má v rodině dvě ženy v reprodukčním věku s diagnózou rakoviny vaječníku nebo prsu, neuspěje. Jenže pokud dárci nejsou schopni tyto údaje dohledat nebo zamlčí v dotazníku pravdu, nemohou lékaři nic dělat. „Nemáme žádné nástroje, jak ty informace ověřit,“ říká Vilímová.

Jan Payne, předseda Společnosti lékařské etiky ČLS JEP, v tom vážný problém nevidí. Předpokládat podvod u někoho, kdo je dobrovolným dárcem, není podle něj zcela přiměřené. „Očekával bych to leda snad u nějakého psychopata,“ uvádí.

V tom je právě ta potíž. Jak příjemce zjistí, že dárce spermií nebo vajíček psychopat není?

Současná věda by dokázala testovat dárce mnohem podrobněji. Otázka je, nakolik toho lze využít. Vynořuje se tu obrovské množství problémů, a Daniele proto není jednoduché na její otázky odpovědět. Vybrat si z katalogu

Dárcem se pochopitelně nemůže stát kdokoliv. Každé centrum má trochu jiná kritéria, většinou ale upřednostňují muže s minimálně středoškolským vzděláním, věkem do 40 let a kvalitními spermiemi. Sítem úspěšně projde jen zhruba deset procent dárců spermií (a přibližně polovina dárkyní vajíček).

Reprodukční centra mají dárců nedostatek a každé další omezení by situaci zhoršilo. Pokud by lékaři striktně odmítli každého, kdo má v rodině jakékoli onemocnění s podílem genetických faktorů, v podstatě by jim žádní dárci nezůstali. Například cukrovka II. typu (takzvaná cukrovka dospělých) se vyskytne téměř v každé rodině.

V lidském genomu je navíc podle posledních odhadů kolem dvaceti tisíc genů. Testy, které by se snažily zachytit všechny typy genetických mutací, jsou proto zatím příliš drahé a časově náročné. „Jistě je možné u každého provádět vyšetření na spoustu různých genů, avšak musíme počítat s tím, že každé stojí desítky tisíc korun, což by umělé oplodnění výrazně prodražilo,“ říká Payne.

V současnosti proto lékaři sahají po takových testech jen tehdy, existuje-li k tomu pádný důvod. Pokud má například žena v rodině mutovaný gen, který znamená vyšší riziko rakoviny tlustého střeva, může požádat, aby lékaři prověřili, zda dárce spermií není rovněž nositelem této mutace. Technologie testování DNA ovšem prodělává bouřlivý rozvoj srovnatelný s počítačovou revolucí; až klesnou ceny a zvýší se rychlost testů, nynější praxe se možná změní.

Něco se však budoucí matky přece jen dozvědí už dnes. „Příjemkyním dáváme na výběr většinou ze dvou až tří dárců. Sdělíme jim všechny údaje, které sdělit lze: výšku, váhu, tělesnou konstituci, barvu vlasů, očí, vzdělání, věk dárce,“ říká Vilímová.

Další informace, například IQ test nebo psychologické vyšetření budoucího otce či matky, zůstávají nicméně českým ženám nedostupné. Důvodem je již zmíněný nedostatek dárců; lékaři v centrech asistované reprodukce nechtějí zájemce odrazovat dalšími požadavky.

Daniela proto zvažuje, zda nebude raději hledat v cizině. V některých zemích jsou totiž k dispozici katalogy dárců. Vybírat se v nich dá třeba podle fotografií, výšky a IQ dotyčného muže.

Nejít proti přírodě?

Problémy, s nimiž se Daniela nyní potýká, jsou přitom jen částí etických dilemat, která asistovaná reprodukce přinesla. Sporná je například skutečnost, že lékaři zpravidla z různých důvodů vytvářejí „ve zkumavce“ více embryí, než kolik potom vnášejí do dělohy. Většinu těch nadbytečných už nikdy nikdo nedonosí a nepřivede na svět.

Někteří odborníci na etiku s asistovanou reprodukcí jako takovou problém nemají, žádají ale, aby lékaři nadbytečná embrya nevytvářeli. „Nikdo nemá nárok na to, aby nutil medicínu vzdorovat přírodě za jakoukoliv cenu,“ říká Jiří Vácha z Ústavu patologické fyziologie Lékařské fakulty Masarykovy univerzity.

Rýsují se také další kontroverzní otázky. Za určitých okolností podrobují lékaři vytvořená embrya genetickému testu a vybírají ta zdravá. V budoucnu by to mohlo znamenat výrobu dětí na zakázku metodami genetického inženýrství. „Na vyřazení embryí s výraznými genetickými defekty bychom se snad shodli, co když si ale rodiče budou časem chtít objednávat pohlaví, barvu očí a hudební nadání potomka?“ ptá se Vácha.

Předzvěst něčeho takového tu ostatně máme již dnes: pohlaví potomka na přání. Rodiče, kteří si chtějí vybrat chlapečka nebo holčičku, se nemusejí setkat s odmítnutím. „Netvrdím, že některá pracovišti těmto párům nevyjdou vstříc, ale je to krajně neetické,“ říká Vilímová.

Etické hranice, které bychom neměli překročit, se přitom jen obtížně nastavují plošně. Odborníci i veřejnost již léta polemizují o tom, v jakém stadiu představuje asistovaná reprodukce ještě jednoduchý lékařský zásah, a kdy už je „hraním si na Boha“. Kam na takové škále zařadit dárcovské spermie? Univerzální odpověď neexistuje.

Daniela paradoxně zjišťuje, že čím víc se snaží „nejít proti přírodě“, tím hlubší je její morální dilema. „Možná se nakonec na nějakého anonymního dárce vykašlu a řeknu nějakému zdravému, hezkému kamarádovi, aby mě prostě oplodnil přirozeně,“ říká Daniela a do očí se jí na okamžik vrací jiskra romantiky. „Jenže to taky není jednoduché. Manželovi bych to říct nemohla a ono by se to asi jednou provalilo.“ Q

„Zkumavkové“ děti slaví 30 let Umělé oplodnění (in vitro fertilizace, IVF) se provádí již od roku 1978. V červenci oslaví své třicetiny první „zkumavkové“ dítě světa, Britka Louise Brownová, která v roce 2006 porodila vlastního zdravého potomka. O bezpečnosti IVF se nicméně stále vedou spory. Kontroverzní australská studie z roku 2004 zjistila, že děti „ze zkumavky“ mají o 30-40 procent vyšší riziko vrozených defektů. Podle většiny výzkumů jsou ale tyto děti stejně zdravé jako děti počaté přirozenou cestou. Metoda IVF spočívá v chirurgickém odběru vajíček z ženských vaječníků, jejich oplodnění mimo tělo ženy a vložení vzniklých embryí zpět do dělohy. V Česku přichází pomocí metody IVF na svět skoro 4 % všech narozených dětí. Celkem se po léčbě neplodnosti (která může probíhat i jiným způsobem) v ČR narodí kolem 10 % všech dětí.

http://www.neplodnost.cz/web/verejnost/napsalose/?article=632
2. aug 2008 o 20:21  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
autor
Oj, Mimusiacik, tak mam co citat na dobru noc :confused: :confused: :grinning: Ale uz ten prvy odstavec, co som zatial kukla, ma presvedcil, ze to bude zaujimave, lebo z mojej skusenosti je to tak....
2. aug 2008 o 21:13  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
autor
Hm, zaujimave :wink:
2. aug 2008 o 22:16  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
tak sup pohladajte i vy nieco,nech citam i ja Vase info...pokojny den! :wink:
3. aug 2008 o 13:59  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
autor
Mimusiacik, zatial som nasla toto. Tiez zaujimave-rozne pohlady na bezdetne manzelstva... http://www.odkazy.sk/mambo1/index.php?id=118&option=com_content&task=view
3. aug 2008 o 16:10  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
3. aug 2008 o 16:30  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
autor
Uf, prave som sa docitala, ze v SR je 54% parov bezdetnych (dobrovolne aj nedobrovolne) a v Nemecku az tri stvrtiny!!! Ani sa mi nechce verit.
3. aug 2008 o 16:31  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
ahoj Miruschka ako sa ti dari? Ja som dnes upiekla jablkovy kolac a je taky dobry, ze sa ho nevieme dojest :wink:
3. aug 2008 o 16:36  •  2 deti  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
autor
Ahoj zlatusik, si ma tu nasla? :grinning: Ja som robila kolac vcera :dizzy_face: Slivkovy. Zatial ok, prave tvorim... Idem z netu teraz prec, viac potom cez IP. Pa.
3. aug 2008 o 17:32  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
autor
Pár múdrych slov, ktoré som vylovila z múdrych kníh:
"Ľudia nemôžu existovať, ak sa budú vyhýbať všetkému, čo sa im zdá nepríjemné, namiesto toho, aby sa to snažili pochopiť...Vydať sa na milosť je v niektorých prípadoch asi tá najlepšia cesta."

"Verím v silu omnoho mocnejšiu než som ja...Verím v túto silu, lebo viem, že v pravej chvíli, na pravom mieste a v správnom poradí mi bude odhalené všetko, čo mám vedieť a dostane sa mi všetkého, čo potrebujem."

"Akonáhle sa prestaneme snažiť všetko ovládať, náš život sa otvorí."

"Vesmír je energia, ktorá reaguje na naše očakávania. Aj ľudia sú časťou tejto energie, a tak keď máme otázku, objavia sa ľudia, ktorí majú odpoveď. Každý, kto nám prekríži cestu, má pre nás posolstvo."

"Když je člověk proti něčemu bezmocnej, tak se tomu aspoň má smát."

"Tvoja budúcnosť závisí od toho (o) koho (sa) potkneš v živote a v sebe."

"Na otázku či som pesimista alebo optimista odpovedám, že moje poznanie je pesimistické, no moje chcenie a nádeje sú optimistické."

A pár Gumpismov: Ak nevieš, kam ideš, pravdepodobne tam neskončíš....Ak nemôžeš vystáť horúčavu, vyjdi z rúry... :grinning: ...Nekupuj veci, ktoré si nemôžeš dovoliť, iba ak ich naozaj veľmi chceš...

A niečo pekné: "Co když jsi spal? A co když ve spánku jsi snil? A co když ve snu jsi vešel do nebe a utrhls tam vzácný a nádherný květ? A co když poté, co ses probudil, držel´s ten kvítek v ruce? Nu, co pak?" :dizzy_face:
3. aug 2008 o 18:38  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
autor
A kde ste? :confused:
4. aug 2008 o 17:04  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
:slight_smile: Ahoj,tesim sa tvoje nove diela,dufam,ze sa potom pochvalis...a ak v nich bude cervena,vieme,ze si sa rozhodla predsa len zabojovat :wink:
Pokojny vecer,zdravy spanok a sladke sny!
4. aug 2008 o 20:21  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
zena.centrum..cz, 25.01.2006, str. 0, autor: Tereza Málková, DiS., rubrika: Rodičovství
Chci miminko, partner ne!
Pokud vaše biologické hodiny mateřství divoce bijí, ale partner o otcovství nechce slyšet, je na čase vyrazit do útoku! Správný čas na potomka je právě teď.

Kdy jindy, když ne teď?
Jistě už jste jako žena toužící po malém drobečkovi mluvila s vaším partnerem, že by bylo moc hezké pořídit si miminko. On vás jistě hned zahrne několika argumenty, proč "teď to opravdu nejde, snad později". Už jste slyšela výmluvy "až našetřím dost peněz", "až si víc užiju života", "až konečně budu ředitelem" a podobně? Vám je sice jasné, že v pronajaté garsonce si s juniorem moc soukromí neužijete, ale přeci nebudete matkou až ve čtyřiceti.

Pokud žena začne pociťovat, že jí už tikají biologické hodiny, jde materiálno stranou. Pro většinu žen je mít vlastní dítě smyslem života. U každé ženy tato chvíle přichází v jiné části jejího života. Některá žena tuto potřebu cítí ve dvaceti, zatímco jiná o děťátku začne přemýšlet v třiceti.

Někteří muži se bojí ztráty "svobody". Strach, že už nebudou moct chodit na akce s přáteli, jako dřív je může děsit. Jiní muži se bojí zodpovědnosti z výchovy dítěte.

Upřímně, správná chvíle na miminko není nikdy. Vždy je něco, co se musí dokončit, či začít. Náročné studium často prodloužené o pobyt v zahraničí, následné pracovní vytížení a budování kariéry či obavy z rodičovství a konec "pařeb", i to mohou být důvody mužů, proč přeložit rodičovství na "jindy". Ale zatímco u muže je připravenost na otcovství otázkou zejména finanční, u ženy jde o připravenost jejího organismu.

Příroda se neptá
Vhodný věk pro porod je mezi 18 a 45 lety maminky, kdy se nachází v tzv. období pohlavní zralosti. Ideální věk maminky pro první miminko je mezi 21 a 25 lety. Tehdy je největší pravděpodobnost hladkého těhotenství zakončeného nekomplikovaným porodem zdravého miminka. S věkem od 35 roků se zvyšuje riziko genetického poškození plodu (např. Downův syndrom tělesné i mentální poškození plodu).

Dva druhy mužů

1/ První typ se otcovství nebrání, ale má před sebou ještě tolik úkolů, povinností, ale i radostí bezdětného života, že rodinný život se vším všudy přijde až "někdy". Jenže jak už jsem psala výše, jeho "později, miláčku" je omezené připraveností vašeho těla na těhotenství, a vaší nutkavou touhou tulit k sobě voňavé novorozeně.

Pokud máte partnera, s nímž si dokážete představit založení rodiny a který se něčemu takovému v budoucnu nebrání, mluvte s ním nejen o manželství, ale i o dětech. Kolik by jich rád měl, zda má raději holčičky či kluky, jaká jména se mu líbí, co říká na děti sousedů (příbuzných, kamarádů apod.), jaké kočárky z časopisů pro maminky se mu líbí, jaké jsou jeho představy o výchově apod.

2/ Do druhé kategorie můžeme zařadit muže, kteří dítě odmítají z principu. Naštěstí jich je málo, ale chudák žena plánující rodinu, má-li takového partnera. Co s tím? Nabízejí se tři varianty řešení:
Opustit ho a najít si jiného, dítěti nebránícího se partnera
Přemluvit stávajícího partnera, aby si dal říct
Potají otěhotnět ("Asi se mi popletla antibiotika s antikoncepcí, miláčku.") a doufat, že ho šťastná novina zcela změní; zcela krajní varianta, která může dopadnout všelijak

Hlavní je komunikace
Mluvte s partnerem o tom, jak vidí společnou budoucnost, kdy chce děti a kolik. To je základ. Uděláte si představu, od které se můžete odrazit. Je na vás, zda jeho vizi "dítě později" přijmete, či mu ji začnete postupně a systematicky nabourávat tak, že za čas se bude z vašeho bytu ozývat dětské cupitání.

Přeji vám klidné a pohodové těhotenství a mateřství.

Autorka působí jako privátní porodní konzultantka www.porodni-asistentka.cz
4. aug 2008 o 20:32  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Ahoj, Mirusch, tu som. :wink: Ako sa máš? Čo máte nové s pubertiakom?

My sme začali trocha zvažovať darcovské, ale nejak sa s tým neviem stotožniť. Ten anonymný otec môjho dieťaťa... fú, je to ťažké si to vôbec predstaviť, nie to ešte premýšľať ako by som sa cítila, keby som to dieťa od darcu čakala... Takže zatiaľ to vidím negatívne. Nehovorím, že definitívne negatívne, ale nateraz skôr negatívne.

Cez víkend mi bolo zle /slabý úpal/ a uvedomila som si, že keby mi bolo takto zle kvôli dieťaťu od darcu, tak by som nebola spokojná ako keď mi bolo zle, keď sme na chvíľku čakali bábo s manželom a ja som sa v nevoľnostiach šťastne usmievala, že som tehotná.

Inak som čítala všetko, čo si Mimusiacik, našla a zavesila tu a aj do témy Darcovské spermie a veľmi Ďakujem. V mnohých tých veciach, čo sa tam písalo, som sa našla. Bolo to veľmi zaujímavé čítanie...
4. aug 2008 o 20:36  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Choď na stranu:   Zruš
Tvoj príspevok