Ako sa zmieriť s bezdetnosťou?

Vlasta, 25.10.2006, str. 22, autor: Lucie Věcková, rubrika: Téma vlasty
Nemůžeme mít děti
Nekonečné čekání na miminko často vylepší partnerský vztah

Miminko stále nepřichází? Máte strach, že tento stav negativně ovlivní vaše manželství? Je-li vztah opravdový, nemáte se čeho bát. Ať je výsledek léčby jakýkoli.

Martina (33 let) začala se svým manželem o dítěti mluvit před deseti lety.

Ale do dnešního dne zatím neměli to štěstí, aby si mohli svoje miminko pochovat.
„Ze začátku jsem probrečela mnoho nocí a vyzkoušela snad všechny metody léčby. Od návštěv léčitelů, pití různých čajů, cvičení podle Mojžíšové až po mimotělní oplodnění v centru asistované reprodukce,“ vzpomíná Martina. „Kdy jsem měla největší krizi? Asi po druhém neúspěšném pokusu. Měla jsem pocit, že jsem zklamala jako žena. Naštěstí mi byl obrovskou oporou manžel. Stále věříme, že se objeví nějaká nová metoda a jednou to vyjde. A konečně budeme moci dát našemu malému človíčkovi plno lásky,“ vypráví. A dodává: „Jsme oba podle všeho zdraví. Lékařům se ale přesto nedaří zjistit příčinu, proč nemůžeme mít děti.“

Jak na psychiku

Často se mluví o určitém psychickém bloku, který může být jednou z příčin neplodnosti. „Jestliže lékaři žádnou medicínskou příčinu neobjevili, tak to ještě neznamená, že za všechno může psychická nerovnováha nebo labilita. Z toho je pouze zřejmé, že momentálně dostupnými vyšetřovacími metodami žádnou nenašli,“ uvádí na pravou míru tvrzení psycholožka Hana Konečná z Nadace Mateřská naděje.
Lékař Jiří Doležal z kosteleckého Centra reprodukčního zdraví Arleta se odvolává na příklady ze své praxe: „Čekací doba na první vyšetření se pohybuje okolo šesti týdnů. A do první schůzky v ordinaci neočekávaně otěhotní deset procent žen. A dalších deset ihned po první návštěvě.“ Tak tohle je naše psychika! Odvaha si přiznat, že potřebujeme pomoci. Pak může po domluveném termínu schůzky s lékařem přijít úleva: „Výborně, tam nám určitě pomohou.“ A najednou začne vše stoprocentně fungovat.
Podle psycholožky Konečné není potřeba trápit nedobrovolně bezdětné páry pocitem, že mají jakýsi psychický blok, tedy psychogenní neplodnost.
Zatím se totiž nepodařilo vědecky prokázat, že by stres, deprese či úzkosti byly startujícím momentem neplodnosti.
Ale pozor! Kouření, drogy, potravinové doplňky, které obsahují anabolické steroidy, špatný stav kosterně-svalového aparátu, ale i podvýživa a obezita mohou patřit mezi příčiny poruch plodnosti. A ty už si může usměrnit každý sám.
Další možnou příčinou neplodnosti může být i nízká frekvence pohlavního styku. Nedostatek pokusů o otěhotnění. Ale na druhou stranu platí, že nic se nemá přehánět a každodenní milování očekávaný efekt také nepřinese.
Pokuste se, aby se milování, jež má uspokojit vaši touhu, nestalo sexem na příkaz.

Kdy už je pozdě

Do jakého věku se mají bezdětné páry pokoušet o těhotenství? Na tuhle otázku samozřejmě neexistuje přesná odpověď. Pro pár to má cenu vždy, ale biologický věk se nedá oklamat.
„Je třeba vědět, že po pětatřicítce šance na otěhotnění klesají a po čtyřicítce jsou šance miminko donosit malé a šance potratit bohužel velké,“ upozorňuje Hana Konečná.

Léčba v centrech asistované reprodukce pomáhá vyřešit i několik let trvající bezdětnost.
„V naší poradně jsme po devatenáctileté neplodnosti pomohli jednomu páru k narození dítěte,“ uvádí příklad gynekolog Jiří Doležal.

Zničí léčba vztah?

Nedobrovolná bezdětnost, opakující se marné pokusy o otěhotnění, náročná léčba, potraty, to vše jsou velice stresující situace. „Je to podobné, jako když se třeba narodí postižené dítě, když někdo z partnerů vážně onemocní nebo přijde o práci,“ vyjmenovává psycholožka Konečná. Každá taková zátěž je zkouškou kvality vztahu. Dobrý vztah to vydrží, slabý rozbije.
„Lidé, se kterými mluvím, a potvrzují to i výzkumy, říkají, že problém poruchy plodnosti jejich vztah spíš posílil. Víc si váží jeden druhého.
Zjistí, že se mají doopravdy rádi. A to bez ohledu na výsledek léčby,“ říká Hana Konečná.
„Máme za sebou už sedm neúspěšných pokusů, ale manžel stále stojí při mně. Léčba pro něho také není příjemná. Ale mám pocit, že náš vztah tahle situace stmelila,“ říká Martina. S tím souhlasí i lékař Jiří Doležal: „Jsem přesvědčen, že společný zájem manželství upevní. Oba partneři prožijí strach z neúspěšné léčby a paradoxně je to semkne.“

Jak žít dál

A pokud pár zjistí, že šance na úspěšné otěhotnění je mizivá? Pak by měl začít uvažovat o adopci či jiném naplnění života.
„Asi nejdůležitější je, aby spolu partneři mluvili, nebáli se ptát a chodili na procedury spolu,“ radí psycholožka Konečná. Můžete se začít vzdělávat, učit se cizí jazyk nebo změnit kvalifikaci. Sport zase zvýší vaši kondici, pomůže odbourat stres.
Najděte si koníčky, které vás zaujmou a pohltí.
„Nastupuji do školy, přihlásila jsem se na dva kurzy, starám se o psy. V létě jezdíme do ciziny, v zimě lyžujeme. Pořád ale věříme, že se nám miminko podaří,“ říká nakonec s úsměvem Martina.

„Máme za sebou sedm neúspěšných pokusů, ale manžel stále stojí při mně.“

***

KOLIK POKUSŮ

Nedostatek sexu je chyba, ale každodenní milování vás také nezachrání. „Pohlavní styk stačí dvakrát až třikrát týdně,“ doporučuje gynekolog Jiří Doležal.

UŽITEČNÁ KNIHA

Máte chuť dozvědět se víc? Mnoho rad a informací najdete v knize Cesta za dítětem, kterou napsala psycholožka Hana Konečná. Kniha je určena těm, jejichž touha po dítěti se z nějakých důvodů nenaplňuje, a těm, kteří zatím jen o rodičovství uvažují. Vydala Academia, 2003.

Kvetka, s pubertiakom sa už tešíme na dovolenku 😀 Ešte poupratovať, pobaliť, požehliť a tak...

Mimušiačik, ten posledný príspevok-skopírovaný-sa mi veľmi pozdával. Ďakujeme. Čiže sa správam podľa toho, čo káže psychologička, to ma teší 😅
A moje ste kukali? Ja som dala len linky. A citáty? 😕

Mirusch, jasne, že som kukala linky. 😉 A citáty boli pekné.

Inak mňa najviac zaujalo to psychosomatizovanie neplodných žien. To, že okolie pripisuje neplodným ženám psychickú labililituj, nevyrov nanosť a precitlivenosť aj keď psychicky labilné nie sú. Bože, koľko som sa napočúvala od známych "učených rád", že nemôžem mať deti kvôli psychike, že mám relaxovať, že až sa uvoľním, tak otehotniem, a podobné žvásty. Ako keby som nebola zrelá dospelá žena. Bola som v pohode, žila som pokojný život, bola som odpočinutá, ale väčšina ľudí cítila povinnosť ma informovať, že až sa uvoľním a odpočiniem si a na otehotnenie prestanem myslieť, tak sa to stane. Bola by som rada, keby som už vtedy vedela, že to nie je psychika, ale genetika...

Kvetka, presne tak, niekedy mi to už ide na mozog, lebo som sa pristihla, že si v prítomnosti tehotných a malých detí dávam pozor, ako sa správam. Je to tak, že ak si nevšímaš, tak na ne žiarliš, ak si všímaš priveľmi, si na deti upätá, lebo nemôžeš mať vlastné. Najlepšie je, keď človek nevie o našom probléme, tak ho o tomto nenapadne uvažovať 😅 Mne sa to javí tak, že v prítomnosti kamarátok s deťmi sa správam úplne rovnako aj teraz, voči nim aj voči deťom...Hm. Možno táto informácia ovplyvnila viac myslenie ostatných ako moje. Je to možné? Alebo si zase niečo nahováram? Isto, že niekedy pocítim smútok, ale ten neovláda moje správanie.

A niekedy sa až musím smiať, ako ľudia rovnako reagujú. Na jednej strane chápem, že mnohí si to absolútne nevedia predstaviť, ako sa musím cítiť a sú v pomykove, nevedia čo, tak skúšajú aspoň radiť. Klasické reakcie sú - relaxuj 😀 , darcovské sp., adoptuj, neboj sa, ešte otehotnieš. Chápem. Snažia sa pomôcť. Ale nemôžem predsa každému dookola vysvetľovať, čím sme prešli. Blízkym ľuďom áno, tí si zaslúžia, aby som aspoň stručne objasnila. Ale každému - ee. Každému o tom nehovorím, ale na otázky typu-kedy bude dieťa, už nechcem odpovedať- keď pán Boh dá.... Stále rozmýšľam nad univerzálnou odpoveďou, čo zároveň v jednej vete vysvetlí a zároveň umlčí ďalšie otázky. Máte nejaký nápad?

Idem práve čítať knižku "Rozlúčka s prianím mať dieťa"...teda to je môj preklad, v origináli je to trefnejšie. Ak tam nájdem nejakú zaujímavú myšlienku, hodím ju sem.

Ahoj mirusch ako sa mi mas???

Mirusch, už som tu spomínala, že som pri IVF bola izolovaná a moja najlepšia kamarátka si to vysvetlila tak, že na ňu kašlem. Poohovárala ma tak, že so mnou veľa ľudí prestalo rozprávať, ani mi len neodpovedajú na maily. Doteraz nemala v sebe toľko slušnosti, aby za tými ľuďmi zašla a povedala im, že to boli lži. A keď som si to s tou "kamarátkou" vyjasňovala, že čo mi to urobila, tak ona mi zahlási: "Ja som si myslela, že mi závidíš dieťa." 😲

X krát som bola u nej, hrala sa s jej deťmi, starala sa o ne, keď ona mala vážnu psychickú krízu a na pár dní opustila deti, aby si prečistila hlavu, dohodila som jej dcére odborníčku na to, čo potrebovala a ona po toľkých rokoch usúdila, že som sa jej 4 týždne /mala som silné OHSS/ neozvala, lebo som jej závidela dieťa ??? Zdá sa, že pre niektorých ľudí je naša neplodnosť dobrou barličkou v tom, keď nás chcú nejak uzemniť alebo posudzovať. A tejto "kamarátke" som naozaj deti nezávidela, ona sama prišla o bábo v šiestom mesiaci tehu, veľa si kvôli tomu vytrpela, tak pre Boha, čo som jej asi tak mohla závidieť? ☹

Ahoj Kuspitka, je leto, teplo, tak ako sa môžem mať zle 😀 ...občasne slnečno, občasne oblačno, ale žijem a spriadam plány. 😵

Kvetka, pamätám si, že si to písala. Je to sila. Rozmýšľam, či by sa niektorá moja kamarátka takto zachovala. Nepredpokladám. Častokrát nie sme v kontakte aj mesiac a nič sa nedeje. Hlavne s tými tehu a s deťmi... A keď ich teraz zase v SR pôjdem pozrieť, som si istá, že to bude ako keby sme sa videli naposledy včera. Dokonca s jednou som teraz nekomunikovala už 4 mesiace (býva v USA a je v SR na DV) a vôbec sa neobávam, že mi nedá deti do papŕč - na, teraz sa na chvíľu staraj ty 😀
Môj názor je, že sa treba zamyslieť, kto je vlastne kamarát či priateľ. V prípade tvojej kamarátky to skôr vidím na jej osobný psychický problém, na to, že sama sa nevie s určitými vecami vyrovnať a preto si vytvára závery, ktoré jej vyhovujú. To je jedna vec. To by som pochopila. Čo je ale nepochopiteľné a neospravedlniteľné, je to, čo urobila - rozširovať nepravdivé informácie. A potom nenájsť v sebe dostatok odvahy na ospravedlnenie nielen tebe, ale aj ostatným, lebo to by znamenalo, že sa mýlila a narušila by si reputáciu. Kto rád priznáva chyby? Nikto.
Kedysi dávno som osobne zažila rozširovanie dohadov a nepravdivých info ohľadom mojej osoby. Stratila som jednu kamarátku a doteraz netuším prečo. Proste sa naštvala, povedala mi, že ja viem prečo, ale ja to fakt úprimne netuším. Alebo to, že som bola v puberťáckom veku introvert, tichá, samotár, znamenalo, že som arogantná a namyslená. Iba som oči pučila 😕 , keď mi to nakoniec jedna z odvážnejších kamarátiek povedala, ako dobrú radu, že taká nemám byť. Uf.

Ja som rovno mojim dobrým priateľkám povedala, že budem teda teta, čo nosí darčeky a robí babysitterku a ešte som sa chvalabohu nestretla s negatívnou reakciou.
Kvetka, skús jej odpustiť, povedz si to nahlas a už sa tým nezaoberaj, negatívna energia ti nepomôže. Je to smutné, ale čas sa vrátiť nedá.

mirusch ked ti je dobre tak to je super.

Máš pravdu, Mirusch. Len je to ťažké v tom, že by som to od nej nikdy v živote nečakala. Pomohla som jej toľko ako nikomu v mojom živote. A takéto poďakovanie som dostala. Ale uvedomila som si už na druhý deň, odkedy som na tie jej lži prišla, že sa trápiť pre takéhoto človeka, nemá zmysel, lebo za to vôbec nestojí. Takže ja sa kvôli tomu netrápim. Ja len keď si na to spomeniem, tak som v permanentnom údive a šoku ako také čosi mohla urobiť.

Kuspitka 😵 Nuž, mám dve možnosti - prežiť život v smútku a depresii alebo sa z neho tešiť a posmutniť si len občas. Čo by si si vybrala ty? 😉 Nikdy nie je tak zle, aby nemohlo byť ešte horšie.

Kvetka, presne ťa rozumiem, mňa dodnes udivuje tá jedna kamoška, ako ma odpísala a to je už 14 rokov....
Ale poviem ti jednu vec, keď na niekoho myslíme, dobíjame ho tým energiou. Čiže treba myslieť na tých, ktorých máme radi a ktorí si to zaslúžia. 😵

Bože, nejako mi je dnes optimisticky, neviete prečo? Dúfam, že zajtra nebudem zase slziť...

.... akú smutnú tému ste dali... neraz mi bolo strašne ľúto...
ja mám za sebou tiež dosť veľký maratón... ale stále niekde v kútiku duše verím, že sa to podarí... 😉

... 3xneuspešné IUI, 1x IVF zastavené, OHSS?... 2x neúspešné KET.... teraz v lete som si dala voľno, konečne
nejem žiadne estrofemy, a od konca septrebra idem na dalšie KET...
...
a ráno idem do obchodu kúpiť niečo na raňajky a v rade stoja 3 tehotné baby.... ☹ ☹ a vždy si poviem,
že to je super, že aspoň oni majú dieťatko, keďže ja stále nič... hm... 😉 😉 😉

... aj my raz budeme s bruškami stáť v rade pri pokladni 🙂 🙂 🙂

Nuž Dytuš, taký je život...ty možno ešte budeš stáť v rade s bruškom, ja iba ak by som veľmi pribrala 😅 Držím ti palčeky. 😉 Mám ťa v tabuľke, len ešte musím opraviť dátum.

miruschka - nazov knihy znie super,tak sup sem myslienky,kt.posunu k mudrosti! 😉
Pokojny den!

Blesk pro ženy, 18.09.2006, str. 28, autor: MONIKA DIXOVÁ, rubrika: Téma
Nepropadejte PANICE
NEPLODNOST NENÍ PROBLÉM JEDINCE, ALE PÁRU

Miminko potřebuje, aby maminka byla silná, ať už přijde na svět přirozenou cestou nebo prostřednictvím některé z metod asistované reprodukce. Dnes už je umělé oplodnění zcela běžnou záležitostí.

Jarka (31)
Na první pokus

Když se Jarka s manželem dohodli, že si pořídí miminko, vůbec netušili, že to nebude tak jednoduché. Pokoušeli se o to rok, ale bez úspěchu. Proto se Jarka rozhodla vyhledat na internetu informace, jak postupovat, když se nedaří otěhotnět. „Jsem klasická žena, která od 20 let brala antikoncepci a děti nechtěla. Když jsme je potom chtěli, tak jsme si mysleli, že to půjde ze dne na den, ale ono nic,“ přibližuje Jarka počáteční nervozitu. Z internetu vyčetla, že po roce marného snažení je nejvyšší čas obrátit se na některé z center reprodukční medicíny.

Koloběh vyšetření

Šli tedy společně s manželem na první konzultaci a absolvovali úvodní vyšetření. To ukázalo, že Jarka má jeden vejcovod zcela neprůchodný a druhý téměř neprůchodný. Její manžel měl spermiogram v pořádku.
Přesto pro ně bylo jediným řešením umělé oplodnění. „Nic mi nebylo, všechno probíhalo normálně včetně menstruačních cyklů a najednou vám doktor řekne, že normální cestou nikdy neotěhotníte. Je to taková šlupka, že si to ani nedokážete představit ! “ popisuje své zděšení 31letá žena. Už při vyšetření poznala, že něco není v pořádku a z ordinace odcházela se slzami v očích. Do týdne se však dala s manželem do pořádku a za další týden se do ordinace vrátili, aby se domluvili na dalším postupu.

Umělé oplodnění

Léčbu zahájila Jarka užíváním hormonů, které si píchala injekcemi do břicha vždycky ráno a večer v průběhu 14 dní. Dělala to tak proto, aby neuzrálo jen jedno vajíčko, ale více vajíček naráz. Pak následoval odběr vajíček, který žena absolvovala v narkóze. Ve stejný den její manžel odevzdal své sperma, které lékaři spojili s vajíčky. Pak už jen čekali, kolik embryí přežije prvních pár dní. Po 6 dnech šli na transfer dvou embryí, z nichž jedno „odešlo“ a z druhého se narodil toužebně očekávaný syn, který dostal jméno Hugo.

Nepopsatelné štěstí

„Test jsem si ani nemusela dělat, protože jsem věděla, že tentokrát to vyšlo a že jsem těhotná. Bylo mi tak strašně dobře, takový zvláštní klid se mi rozhostil po těle a po duši. Měli jsme obrovské štěstí, že jsme patřili mezi ty šťastlivce, kterým to vyšlo hned napoprvé,“ popisuje spokojená maminka.
Protože pojišťovna proplácí jen základní léky a léčbu, museli mladí manželé se vším všudy doplácet ještě asi 40 tisíc korun, což pro ně nebylo tak důležité jako fakt, že se konečně dočkají vytouženého potomka. Uvědomují si, že by si za to sice pořídili nádhernou dovolenou, ale v době, kdy chtěli miminko a umělé oplodnění pro ně bylo jedinou možnou cestou, to neřešili. Navíc si to mohli finančně dovolit.
„Určitě plánujeme s manželem dalšího potomka, protože máme ještě 3 embrya zmrazená. A jestli to napodruhé bude taky kluk, tak uvažujeme, že půjdeme i do třetího

Věra (36) Zpackaný život

Věra a její partner se dlouho věnovali kariéře, užívali si života a na rodinu neměli ani pomyšlení. „Když jsme se rozhodli, že už je na dítě čas, bylo Davidovi čtyřicet a mně třiatřicet. Rok jsme to zkoušeli a nic. Proto jsem poprosila kamarádku, aby mi dohodla vyšetření u svého známého, který pracuje v centru asistované reprodukce,“ říká 36letá žena.

První problém

Když se Věra objednávala ke své první návštěvě lékaře, věděla, že bude problém dostat tam i Davida. Lékař jí vysvětlil, že je vyšetření partnera nutné, protože si musí nechat vyšetřit spermie. „Když jsem to Davidovi řekla, začal zuřit. Strašně se naštval, že jsem ho postavila před hotovou věc a že s ním manipuluji,“ vzpomíná Věra na první problém. Když mu vysvětlovala, že vyšetření průchodnosti vejcovodů není také zrovna příjemné, nezajímalo ho to. „Nakonec mi povolily nervy. Řekla jsem mu, že je to pro mě zásadní věc a že jestli nedokáže překonat jedno vyšetření, že si rozmyslím, zda s ním vůbec chci mít děti. David tedy nakonec řekl, že na vyšetření půjde, ale ještě několikrát mi to vyčítal,“ popisuje mladá žena.

Návštěva lékaře

S lékařem se domluvili tak, že přivezli spermie z domova. Za dva dny šla Věra na vyšetření průchodnosti vejcovodů, kde se dozvěděla, že výsledky spermiogramu dopadly katastrofálně. Najednou stála před rozhodnutím, jak to řekne Davidovi. Nejprve se rozhodla mu to zatajit, ale když se vyptával a byl z toho dost nervózní, všechno mu řekla. Ale to byla zásadní chyba, protože David nedokázal pochopit, jak mu mohla v tak důležité věci lhát.

Hotové peklo

„To, co nastalo, se nedá nazvat jinak než peklo. David zuřil, řval, že jsem se proti němu spolčila s doktorem a přestal se mnou mluvit,“ vypráví Věra. Po dvou dnech jí došla trpělivost a pohádali se. Naštvalo ji, že její partner pořád řeší jen sebe. Vůbec ho nezajímalo, že Věra bude muset podstoupit náročnou hormonální léčbu. Později se situace poněkud uklidnila, ale klid jim vydržel jen do chvíle, než se spolu vydali k lékaři podruhé. Když vyšli z ordinace, obvinil ji David, že výsledky jsou mnohem horší, než jak mu řekla.

Šťastný konec v nedohlednu

David se urazil a znovu u nich nastala tichá domácnost. V té době začala Věra uvažovat o tom, že se s Davidem rozejde. Nakonec ale všechno „ustáli“ a společně se rozhodli pro první umělé oplodnění. David byl najednou pozorný a všechno se zdálo být fajn. Když ale začala Věra opět menstruovat, nálada se vrátila na bod mrazu. „David mi oznámil, že si nemíní zničit život tím, že tohle bude zažívat pořád dokola. Aniž by se zeptal, co si o tom myslím, oznámil mi, že pokud se to nepovede ani napotřetí, budu se muset smířit s tím, že budeme bezdětní,“ popisuje Věra hořkou zkušenost. Jak to dopadlo, není zatím redakci známo, oběma partnerům nicméně držíme palce, aby se potomka dočkali.

***

Co na to odborník

MUDr. Eva Domorázková, předsedkyně správní rady nadace „Mateřská naděje“

* Kdo obvykle nese poruchy plodnosti hůře, muži nebo ženy?

Poruchy plodnosti nesou hůře ženy. Jsou smutné, že nemohou otěhotnět nebo že opakovaně potrácejí. Objevuje se u nich pocit bezmoci a křivdy. Svou naději a ztrátu prožívají nejen psychicky, ale na rozdíl od mužů i fyzicky - a sice každý měsíc s příchodem menstruace. Muži se spíš uzavírají do sebe, nechtějí o příčině své neplodnosti hovořit, stydí se za ni, odmítají docházet na vyšetření, někdy špatné výsledky dokonce tají nebo je zpochybňují.

* Zažila jste, že by se kvůli poruše plodnosti partneři rozešli?

Ano, zažila, ale nebývá to často. Porucha plodnosti je velice tíživá situace, náročná na psychiku obou partnerů. Ti spolu musí hovořit, hledat řešení. Nejhorší je mezi nimi ticho a když všechno trápení leží jen na ženě. Jsou také ženy, které říkají, že neplodnost byla pro ně příležitostí poznat sama sebe a svého muže. Proto někdy může dojít i k utužení partnerského svazku.

* Jak jsou pro ženu a pro muže psychicky náročné opakované pokusy umělého oplodnění?

Nejtěžší je pro ně selhání prvního nebo druhého pokusu. Někteří se se situací vyrovnají, ale u některých může zklamání vést až k rozvoji psychosomatického onemocnění. Každá situace má řešení, je však třeba využít všech možností, případně adopce.

Cosmopolitan, 19.01.2006, str. 100, autor: MICHAELA KLEVISOVÁ, rubrika: Cosmo problém
ČEKÁTE snad příliš dlouho NA DÍTĚ?
Stále více žen zvažuje, že by měly otěhotnět dřív, než bude pozdě. Máte si z nich brát příklad?

Nejspíš je vám jasné, že pořídit si dítě není tak jednoduché jako přijít do pekárny a poručit si bochník chleba. A asi tušíte, že čím déle budete první těhotenství odkládat, tím vyšší existuje riziko, že do jiného stavu nepřijdete vůbec. Přesto se spoustě z vás do plození ještě nechce. "Připadám si na mateřství moc mladá," přiznává šestadvacetiletá korektorka Monika. "Neumím se pořádně postarat ani sama o sebe, natož o dítě." Sedmadvacetiletá obchodní zástupkyně Zuzana má podobný názor: "Počkám si klidně ještě deset let. Chci cestovat, ne kysnout doma s kojencem." Možná si myslíte, že když mohla Madonna poprvé rodit v osmatřiceti, zvládnete to také. Bohužel ale nemůžete v den svých čtyřicátých narozenin přikázat vaječníkům: Jedno mimino, prosím," a myslet si, že vám tělo přání okamžitě splní. Od třiceti let vám každým rokem klesá plodnost. A překážek na cestě k dítěti se objevuje s vyšším věkem čím dál víc. Přibývá žen, které si tahle fakta uvědomují. "Vřískání kojenců mě znervózňuje a že bych na ulici nahlížela do kočárků, to u mě vážně nehrozí," prohlašuje čtyřiadvacetiletá úřednice Denisa. "Přesto je mi jasné, že pokud nechci zůstat bezdětná, měla bych už brzy vysadit antikoncepci. Moje sestřenice se k dítěti odhodlala až v šestatřiceti a už na něm s přítelem marně pracují tři roky. Nechci dopadnout jako ona." Ženy o generaci starší než vy braly svou plodnost jako samozřejmost. Nikdo jim nevysvětlil, že ve čtyřiceti možná budou o dítě usilovat marně. Vy jste informovanější. Dobře víte, že rozhodnutí, které uděláte ve dvaceti, může mít dopad na celý váš život.

"Chci dítě, ale nemám chlapa."

"Nepovažuju těhotenství ze samozřejmost, ale za dar," zdůrazňuje dvacetiletá švadlena Tereza. A její kamarádky uvažují stejně. Jako odstrašující příklad totiž vidí své starší sestry a kolegyně, kterým je teď mezi třiceti a dvaačtyřiceti lety. Po revoluci dlouho studovaly, vrhly se na kariéru, chtěly cestovat, flámovat a užívat si svobody. Střídaly partnery a na děti měly času dost. Spousta těchto žen je dnes bezdětných, ačkoli by potomky chtěly. Sociologové očekávají, že v generaci, která prošla plodným obdobím po sametové revoluci, se objeví přes pětadvacet procent celoživotně bezdětných žen - třikrát víc než v generaci vašich matek! Potvrzuje to šestatřicetiletá výtvarnice Dominika, které loni lékaři oznámili, že její tělo přestalo vyrábět vajíčka. "Dokud jsem byla zdravá, myslela jsem jenom na práci. Dnes se zlobím na každého, kdo mi ve dvaceti vykládal, že na děti mám času dost a ke štěstí mi bude stačit skvělá práce. Není to pravda." Z podobně tragického osudu své starší sestry se poučila čtyřiadvacetiletá studentka ekonomie Kateřina. "Sestra před několika lety onemocněla endometriózou, ale gynekolog ji vůbec nevaroval, že by měla po operaci bleskově otěhotnět. Ve dvaatřiceti se dozvěděla, že mimino mít nemůže." Kateřina se proto rozhodla, že jakmile dodělá školu, založí rodinu. "Kariéru odložím na později nebo třeba zůstanu s dítětem doma jenom pár měsíců a začnu pracovat. Cokoli je lepší než riskovat, že zůstanu bez potomků." Pětadvacetiletou aranžérku Veroniku postrašil příběh starší kolegyně. "Po škole osm let pendlovala po Evropě a živila se prací načerno. Teprve pak si začala v Čechách budovat kariéru. V sedmatřiceti jí najednou došlo, že by chtěla děti, jenže nemá ani přítele, se kterým by si je pořídila. Propadla depresím a začala pít. Pořád si opakuju, že takhle já dopadnout nesmím."

"Dítě? Až na něj ušetřím."

Dobrá zpráva zní, že v Čechách začala stoupat porodnost. Loni přišlo na svět 97 000 dětí, což je nejvíc za posledních deset let. Rodí teď hlavně třicetileté až pětatřicetileté matky, ale do porodnic se hrnou i mnohem mladší ženy. Měla byste si z nich vzít příklad? "Studie dokládají, že po pětatřicítce klesá plodnost a po čtyřicítce už hodně prudce," prozrazuje psycholožka Hana Konečná z nadace Mateřská naděje. S věkem se snižuje počet menstruačních cyklů a naopak stoupá riziko spontánního potratu. Příroda zařídila, že vaše tělo se v ideální kondici pro první těhotenství ocitá už ve dvaceti až dvaadvaceti letech. To ale neznamená, že ji nutně musíte poslechnout. Pokud se těsně po dvacítce ještě nechcete stát mámou, zachovejte klid. "Myslím, že na první dítě má v dnešní době žena čas do třiceti až dvaatřiceti let, aniž jí hrozí zdravotní problémy," tvrdí gynekolog Karel Přibyl ze soukromé ordinace v Havlíčkově Brodě. "První těhotenství po pětatřicátém roce už se musí sledovat trochu ostřeji. Medicína je ale v této oblasti na vysoké úrovni." Většina odborníků chápe, proč se do plození nehrnete hned po maturitě. Chcete něco dokázat v práci a ani trochu vás neláká role ženy v domácnosti, finančně závislé na partnerovi. Dobře víte, že v některých profesích vám rodičovská dovolená může rozjetou kariéru totálně zabrzdit. Nejdřív si proto budujete dobrou pozici v zaměstnání a teprve pak si pořizujete první dítě. "V dnešní době existuje navíc vysoká rozvodovost. Ženy tudíž odchod na mateřskou zvažují, protože znamená dlouhodobou závislost na nejistém partnerském svazku," míní psycholožka Konečná. Potvrzuje to i devětadvacetiletá účetní Romana. Jasně že vím, že nemůžu s prvním dítětem čekat do čtyřiceti. Než si ho ale pořídím, chci si naspořit nějaké peníze, abych si na mateřské nepřipadala jako žebrák. Protiví se mi představa, že bych škemrala na manželovi kapesné, kdykoliv si budu chtít vyrazit s kamarádkou na kafe."

"Otěhotním za osm let."

I když se před pětatřicátými narozeninami usadíte ve stálém vztahu a začnete pracovat na dítěti, nemáte vyhráno. V cestě za miminem vám mohou stát potíže, o kterých jste dosud neměla tušení. Jako třiatřicetiletá zdravotnice Markéta. "Myslela jsem, že do roka po vysazení antikoncepce otěhotním," vypráví. Jenže ukázalo se, že mám na vaječnících cysty, kvůli kterým mi nedozrávají vajíčka. Musela jsem na operaci, ale ta se nepovedla. Štve mě, že mě gynekoložka neposlala na ultrazvuk už před lety, když jsem si stěžovala na nepravidelnou menstruaci. Kdyby se na cysty přišlo dřív, mohla jsem teď být matkou. Mé mladší sestře doktor už ve dvaceti pověděl, že by kvůli problémům s menstruačním cyklem měla otěhotnět do tří let. Co bych já za takovou informaci dala!" Plodnost vám nabourávají také nadváha, podvýživa nebo závislost na nikotinu. Časovanou bombou bývá i neobjevená chlamydiová infekce, kterou jste mohla chytit při sexu a vůbec o ní nevíte. Často se neobjeví žádné příznaky. Vezměte tohle na vědomí a důkladně informace přežvýkejte. A až si příště pomyslíte "na dítě mám času dost", ujasněte si, jak dlouho na něj ještě chcete čekat. "Dala jsem si lhůtu osm let," svěřuje se jednadvacetiletá studentka práv Iveta. "Do té doby chci něco dokázat v práci, hodně cestovat a najít si stálého přítele. V devětadvaceti začnu pracovat na prvním dítěti. Kdybych váhala déle, jednou bych mohla litovat."

***

OPATŘILY SI DÍTĚ ZAMLADA

Nevadilo jim studium či rozjetá kariéra, přijaly těhotenství a do mateřství se statečně vrhly hned kolem dvacítky.

Jak ne/plodní jsou MUŽI?
Chyba v plodnosti nemusí trčet na vašem přijímači.

* U mužů plodnost neovlivňuje ani tak věk jako zdravotní stav. Zdravý chlap může bez problémů zplodit potomka třeba i po šedesátce.

* Plodnost vašeho drahého snižuje kouření a také sport, při kterém se silně zatěžují břišní svaly (třeba pravidelné zvedání činek), a sportovní disciplíny, které zatěžují rozkrok (dlouhé terénní jízdy na kole, na motorce, jízda na koni).

* Když se páru delší dobu nedaří zplodit dítě, častěji bývá porucha plodnosti na straně muže.

Inak tá Viera z toho príbehu ako tajíla zlý spermiogram, bola dobrá ťapša. Podľa mňa človek musí na také rozhodnutie o vyšetrení spermiogramu dozrieť a nie že ho partnerka donúti odovzdávať spermie na vyšetrenie. No a ten zvyšok, to už bola len koruna tomu celému. To nebol zdravý vzťah...

Veru, veru, v tom príbehu s Vierou boli ťapšosi obaja. V takom vzťahu by som im priala hlavne to, nech sa radšej rozídu...
A ten Cosmopolitan článok. Nuž, to je jeden názor. Tam ide o to, vysvetliť dievčinám, nech zbytočne nečakajú, ale nerieši to problémy, aké máme my, iba okrajovo. A čo keď partner nemôže mať deti? A baba má 20? Má si nájsť iného? Trochu mi to pripomenulo, ako mi svokra odkladá článočky z novín o migréne, s vedomím, že to som isto nevedela a zachráni ma to. A pritom tam je len klasická info o rozdiele hlavybolenia a migrény a že niekedy Ibuprofen nepomôže (nikdy 😠 ) a treba triptany. Uf, tie beriem už 10 rokov kurník. Proste základná informácia čitateľovi. Toto vôbec nie je proti tebe Mimušiačik, ani v najmenšom, som ti vďačná za príspevky a rôzne uhly pohľadu, názory a tak. Len ma hnevajú jednostranné pohľady a neúplné informácie z pohľadu určitých novinárov.

Uf, no a načo sa ja tu vlastne vzrušujem 😅 Idem ešte vyriadiť kúpelňu a bolí ma chrbát ☹

Ahojte.skusal niekto toto Kajanské korenie

Ja nie Kuspitka, ale baby v IVF teme ano. Kukni moju tabulku-album, tam je aj uvedene kto. Lauritka a par dalsich. Ja som skusala Femigard a pekne mi stiahol hormony, az sa lekarka potesila. Ale aj tak mi to bolo prd platne.

ved to moja neviem co je dobre ale chcem skusit vsetko aj zmenu centra pokial viem ze je tam kus sanca tak skusam vsetko aj nemozne

Kajanské korenie? To je niečo k téme? 😨

D:\ajka\SANOPA sanopa_eu - - výrobky - Kajenské korenie.mht pozri si toto

Kvetka, to pomáha imunite, prekrvuje maternicu a pomáha k uhniezdeniu embrijka 😉 Buď sa berú tobolky alebo chilli omáčka.

mirusch to mi poradila laurita nech skusim toto

Aha. No ja s uhniezdením embrijka nemám problém. 😝 Mne len embrijko ďalej nerastie. 😉 Tomu sa hovorí čierny humor.

asi ja mam problem s uhniezdenim

A je po humore. ☹

skazila som vam naladu ak ano prepacte 😢

Nie, len občas čierny humor vypáli značne nevhodne. Prepáč.

nic pohode kludne napis svoj nazor aspon nebudem uz tak zdeptana drzim sa zatial kazdej malej ślamky