• Prihlás sa
  • Registrácia nového člena
  • Získaj PLUSPRO
  • Odporúčame:  Mojasvadba.sk Modrastrecha.sk
  • Prihlás sa
  • Registrácia nového člena
  • Získaj PLUSPRO

Zúfalé pocity. Je to laktačná depresia?

1. júna 2012 
Dobry den,chcela by som sa podelit o svoje pocity a poradit.Nechcem vyznievat ako rozmaznane decko,ktore odrazu musi pohnut zadkom,ale momentalne uz fakt netusim ako dalej. Tie hrozne pocity,ktore sa tak odporne nutkavo vracaju,ako na hojdacke..raz si myslim,ze som v pohode a vsetko zvladam,aby som si o chvilu zufala a netusila co robit.Mam 2 tyzdnove babo,synceka...porod bol dost komplikovany,ukonceny cisarskym rezom,prenasala som takmer tri tyzdne a to mi tehotenstvo spociatku udrziavali a kratko pred tymto tehotenstvom som potratila..cize chaos v organizme.Depku som mala aj pred dvanastimi rokmi,ked sa mi narodila dcera,je to smutne,ale na to obdobie strasne zle spominam,dufala som,ze teraz po rokoch to bude ine,ale znova mam pocity bezmocnosti,cele dni som na maleho sama,jeho otec je velky biznisman...takze prednost ma firma,viem,ze to teraz vyznieva smutne,ale niekedy je asi naozaj lepsie zit skromnejsie,ale naplno...ja som zufala z tych zmiesanych pocitov,z uplakaneho maleho,zo strachu o neho,bojim sa kazdeho jeho kychnutia,som akoby paralizovana,nespoznavam sa..snazim sa ho kojit,ale mam pocit,ze stracam mlieko,mam vycitky,vzapati hnev,je to strasne,ale uz som na synceka aj zvysila hlas a potom som nad nim plakala..mam strasne navaly tepla a zvlastny tlak v hlave...neviem si s tym poradit..bojim sa.
10. nov 2009 o 17:11  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
ahoj vtomka..prvý výborný krok ktorý si spravila k vyrieseniu svojho problému je ten, ze si sa s ním niekomu zdôvrila...pokiaľ nemáš nejakú priatelku alebo niekoho, komu by si sa potrebovala zdôveriť tak to môzeš urobiť aj tu, urcite sa tu nájde vela ludí, ktorý ta podporia a budú ti chcieť pomôcť a poradiť...ja som mala celé tehotenstvo neskutocne depresie a stavy o ktorých sa iným ani nesníva a neskutočné strachy o dietatko a kopec iných myšlienok ktoré by bolo treba vypisovať na niekolko strán a pretrvávali aj po pôrode .. najlepsím receptom pre mna sú prechádzky na cerstvom vzduchu a najlepsím receptom je sa s níekým o tom rozprávať a dostat to zo seba von...takze kazdú volnú chvílku vyuzi na to a sadni k pc a urcite sa tu vzdy nájde niekto kto s tebou bude písať a pomôže ti..ja sa pridávam ako prvá :slight_smile:
10. nov 2009 o 17:25  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
autor
Dakujem,je strasne fajn,ked Ta niekto pocuva...maly uz zase place..zatial dakujem...no uz sme tu obaja..strasne rada by som vypadla von,na vzduch,ale mudre tety radia,ze v tomto pocasi mame byt doma...tak neviem..
10. nov 2009 o 17:30  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
ja chodím von aj po dazdi...ja mam depky z toho ked sedim zatvorená v izbe a tiez mam uplakané dietatko .. niekedy ked uz toho mám dosť a neviem od zufalstva co robit tak sa obleciem a idem von s malým na cintorín...mozno to znie morbidne ale mna to ukludnuje :slight_smile: ved to je na zbláznenie celý den byt doma zatvorená a sama s dietatkom ktoré vela place ... aspon na pár minúť mi urcite neuskodí
10. nov 2009 o 17:35  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Ahojte , Vtomka viem cim presne prechadzas. Ja mam doma krasneho pol rocneho synceka. Pocity ktore si opisovala citim presne aj ja. Pred tehotenstvom som sa liecila na depresiu , brala som lieky , ktore mi velmi pomohli . Kedze som chcela uz dietatko lieky som vysadila, velmi som sa tesila ze cakam babo. V 3 mesiaci vsak nastali komplikacie a od 3 mesiaca az do porodu som musela lezat na striedacku v nemocnica-doma. :frowning2: Ked som porodila myslela som si ze vsetko bude ok. Avsak asi ked mal malicky 3 mesiace vsetko na mna znova doslo. Snazim sa s tym bojovat, zatial lieky neberiem kedze kojim., aj ked lekarka ma ubezpecuje ze ich mozem brat aj pocas dojcenia. Aj moj manzel chodi domov neskoro ma svoj biznis s malym som sama. Teraz ked je take pocasie je to o to horsie ze sa neda ani von.Ak to bude na nevydrzanie tak navstiv lekara. velmi ti drzim palce.
10. nov 2009 o 18:13  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Vtomka ak chces , kludne mi mozes napisat aj na email. resina@zoznam.sk :wink:
10. nov 2009 o 18:25  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
:slight_smile: je to fakt tazke .. kto to nema tak to tazko pochopi..ja trpim panickými poruchami a celé tehotenstvo som trpela neskutocnými strachmi o seba a o malické..v podstate som si cele tehotenstvo pretrpela a ani myslienky na babo ma neukludnovali len som pocitala dni kedy sa to skonci teraz je to trocha lepsie ako kedy..tiez som doma sama manzel pracuje je z domu 7 a 10 dni tak som sama na maleho ale mam este 9 rocnu dcerku takze som si povedala , ze to musim zvladnut a niekedy celý den lietam okolo maleho a nestiham ani mysliet na zle pocity ale ja si myslim , ze to vsetko chce len cas..samozrejme lepsie by bolo aj navstivit lekara ale nieje kedy a lieky by mi asi nedal kedze kojim snazim sa s tým bojovat sama a fakt pomaha sa s niekym o tom rozpravat aspon mne to pomaha :sweat_smile:
10. nov 2009 o 18:44  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
autor
renka dakujem aj Tebe,istotne sa ozvem,aj ked mam pocit,ze v tomto kolotoci nestiham nic..vies,zijem v malom meste a uroven psychologickeho poradenstva je takmer nulova,raz pocas zachvatu som volala na linku nadeje,kde mi okamzite odporucali navstivit lekara,vraj je to nebezpecne.vraj asi budem musiet brat lieky a prerusit kojenie,pridem si ako hrozna matka a najradsej by som zbalila svoje veci a vypadla niekam prec,mam pocit,ze neviem dat synovi to,co potrebuje,ani jeho otcovi zazemie,ake ma zena vytvorit.ale ja som si tento stav predsa nevymyslela,ked som sa zverila mame,pohorsila sa na mne,co som to za zenu,ci by som sa dokazala zriect maleho.ja uz neviem co by som dokazala,viem akurat,ze tato bolest mi vlieza do kosti a ak si myslim,ze som z toho vonku,udrie este vacsou silou.
10. nov 2009 o 18:50  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
autor
icejane,naozaj kto nezazil,nepochopi....tie ostatne zeny,nehovorim,ze vsetky nas musia vnimat ako rozmaznancov,alebo nejake monstra..tie panicke poruchy,to je strasne,vcera sme sa vratili z poradne a prve co bolo,bola sprcha,aby som maleho nenakazila nejakou zabudnutou bakteriou...skratka som, vysinuta...dnes je maly specialne zly,len place a uz splietam scenare,cim sa vcera mohol nakazit..je to hroza.
10. nov 2009 o 18:58  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
presne ako hovoris .. ja som tiez z maleho mesta a dokonca len jeden psychos tu je aj to k nemu sa dostat tak to tak po dvoch mesiacoch preobjednavania sa...ja dokonca ani nemam rodicov takze sa im ani nemôzem postazovat co umocnuje moje trapenie este viac...a ani vlastny manzel ma nevie pochopit a ani mu nic nehovorim lebo na mna kuka jak na debila...nezelam taketo stavy a pocity nikomu...ale som rada ze niesom sama a je urcite je nas takych viac a dufam ze jedna druhej pomozeme a aspon si to tak ulahcime...mne zabera najme to ze ked na mna pride nejaky ten blby stav, ved vies o com hovorim, tak sa pozriem na maleho a uvedomim si ze ma len mna a ze ked sa mi nieco stane tak zostane sam a nebude mu mat kto pomôct a ze sa jednoducho nemôzem vzdat a musim to prekonat..kolko prechádzok po vonku sme absolvovali a ja s telefonom v ruke ze kazdu chvilku si zavolam pohotovost a ten strach ze tam na mieste zomriem a co bude s malym a tak som si vzdy hovorila ze musim aspon domov dojst a tu som zatial sa mi nic nestalo :grinning: ono to neni sranda ale dufam ze sa to bude zlepsovat aspon v to verim...tak zacni aj ty a ked budes mat nieco na srdci tak len sadni a pis a odputas sa od toho
10. nov 2009 o 19:49  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Milá Tomka, patřím mezi ty, kterým se takové stavy vyhýbají a nikdy jsem podobný problém neměla. Neznamená to však, že Ti nejsem schopná porozumět. Něco málo jsem o depresích studovala, není to sranda, prostě se nějak "rozhodí" chemie v mozku a ten pak stůně. Rozhodně zkus nějakou odbornou pomoc, nejen konzultaci, ale i léky, to je asi jasné. Až tohle dopíšu, kouknu na nějaké odkazy na netu. Matce se už určitě nesvěřuj...
Během těhotenstvím a před tím sis prošla malým peklem, není div, že máš šrámy. Všechno jsi ale zvládla a máš děťátko, které je to nejkrásnější, co Tě mohlo potkat. Navíc máš ještě dcerku, která by Ti urrčitě mohla pomoct v péči o miminko. Asi bych se jí s pocity moc nesvěřovala, jen jí hodně chval, určitě to teď také nemá lehké. Musí vědět, že je pro Tebe stále moc důležitá. Rozhodně bych chodila VEN, pěkně malého zachumlej a šup na vzduch. Miminkům může uškodit mráz, ne hnusné počasí. 2x denně bych šla na 3O min ven,, někam do přírody, načerpat sílu. Nebo bych se hezky oblékla, namalovala a šla naproti ke škole dcerce. Třeba se budou chtít její spolužačky alespoň z dálky na krásné miminko kouknout. Není snad krásné? :wink:
Zkus si kojení užívat, udělej si hezky pohodlí a pozoruj mrňouska... Přestaň počítat dny, kdy není tatínek doma. Ty to zvládáš skvěle sama, on ochuzuje sám sebe a o mnoho přichází. Jeho mínus. Musíš být na sebe víc hrdá, mít mimi a druhé dítě je těžké a k tomu mít ještě depresi opravdu je na zhroucení. Ty to ale zvládáš a bojuješ dál, ne? Hodně bych také miminko chovala, určítě si pořiď šátek. Vše lze objednat po internetu.
Připadá mi hrozné, že píšeš, že "dnes je malý speciálně zlý"... :frowning2: Určitě Tvé rozpoložení vnímá a je na Tvůj pláč citlivý. Byl by div, kdyby neplakal. Nemocný snad není...
Snad jsem Tě spíš nenaštvala, třeba jsou mé rady úplně mimo a opravdu nechápu... Možná. Tak promiň...
Moc držím palce, ať máte hezkou noc a všechny další dny.
10. nov 2009 o 19:51  •  1 dieťa  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Našla jsem pár tipů na odboenější pomoc např. anonymní http://www.deprese.com/poradna.php. Na slovenském googlu také něco asi bude, koukni. Nevíš, jaký je ten prevít v Tvé hlavě zač, třeba popovídání nebude stačit :unamused: ...
10. nov 2009 o 20:37  •  1 dieťa  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
ahoj vtomka,
ja som presla niecim podobnym ako ty. Mam zlateho 7 rocneho syna a v lete sa mi narodila dievcatko. Depku som dostala uz v porodnici kvoli neuspesnmu kojeniu a trvala mi zhruba prve styri mesiace. Kojenie sme vdaka poradkyni a suplemetoru zvladli, aj vdaka podpore rodiny, ale depka mi stale pretrvavala. Mala bola velmi uplakane dieta a cez den takmer vobec nespala a kocik odmietala. Stale chcela byt len na rukach a cele hodiny na prsniku. Ja som bola na pokraji zufalstva a total vycerpania. Mala som hrozne vycitky najma kvoli starsiemu synovi, ktoreho velmi milujem a ktoremu som sa takmer nevenovala. Priznam sa, ze aj ja som niekedy rozmyslala, ze nedokazem mat dve deti a vycitala som si, ze sa mala narodila a aj som na nu nakricala, ze ju nenavidim a vobe c ju nechcem. Potom som sa strasne hanbila, mala vycitky svedomia. Stale som si hovorila. ona sa nepytala na svet, ale ked je tu, musim sa o nu postarat. Musim to skratit...Kupila som si babyvak a malu som vela nosila, mala spala vo vaku a mne dlhe prechadzky pomahali cistit si hlavu, brala som dni tak ako idu, vzdy som si povedala>super, dalsi den za mnou a takto som sa dopracovala az do 4. mesiaca, ked mala zracu prestala plakavat , zacala akceptovat kocik a spat v nom aj dve hodiny, uz lepsie spava aj v noci, cez den sa snazim cas travit aj s nou aj so synom a je to uplne ine ako na zaciatku.
Zatni zuby, ked babo trochu podrastie zmeni sa to k lepsiemu, zatial vydrz, oddychuj ked sa co len trochu da, chod na chvilu von precistit hlavu, papaj nieco chutne.....drzim ti palce, uvidis vsetko sa zmeni
11. nov 2009 o 11:20  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
autor
zajtra idem ku psychiatrovi,bol dalsi zachvat,dost zly,tak muz zavolal znamemu...uvidim,mam strach.
11. nov 2009 o 14:10  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
ahoj vtomka,rozhodne robíš dobre že navštíviš lekára,ja som chytila depku v nemocnici,nemala som malú pri sebe nenabehlo mi mlieko, a keď sme prišli domov - tak ten pocit zúfalstva a bezmocnosti,že čo ak sa niečo stane malej a ja jej nebudem vedieť pomôcť bol hrozný. Hlavne nezúfaj, mne vtedy pomohol manžel a mamina,ktorí boli pri mne deň aj noc a už je to v poriadku. Treba to dať zo seba von. Držím ti palce a hlavne nezúfaj, o pár týždňov sa nad tým milo usmeješ. Chce to len čas, pa :wink:
11. nov 2009 o 14:39  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
To je absoluně skvělá zpráva. Dobře, že k psychiatrovi (napíše Ti léky) a ne k psychologovi (ten to jen rozebírá, léky psát nemůže...). Držím palce, ať Ti doktor "sedne". Určitě se nemáš čeho bát, naopak, je to vysvobození.
11. nov 2009 o 15:19  •  1 dieťa  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
autor
rybka,aj ja som dufala,ze mi pomoze priatel,ale nekonalo sa,naozaj mam pocit,ze mi pomaha pritomnostou len mama,aj to je take zvlastne krcovite,ale som jej velmi vdacna,zato moj partnersky vztah ide kamsi dole vodou,zvlastne,aky hnev citim,uz som aj myslela,ze sa vratim domov ku nasim,tu tento dokonaly,ale prazdny byt je ako klietka. vobec tu necitim to teplucko domova,len nic...ale cez vikend,ked je priatel doma sa to zvlastne meni,dokonca som pokojnejsia...no to su len 2,vlastne 1 den spomedzi 7 nekonecnych dni...tu bezmocnost,co si opisovala v suvislosti s malickou velmi dobre poznam,este ked som mala malu dcerku,teraz sa k tomu pridruzili stavy uzkosti a strasneho smutku.moc dakujem,ze si napisala.
11. nov 2009 o 15:21  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
autor
ahoj jenovefa,vies ja mam z tych liekov zmiesane pocity,nebudem moct kojit,na jednej strane tuzim byt pokojna a vyrovnana,na druhej strane mam vycitky kvoli malemu...len dufam,ze umela vyziva je plnohodnotna a syncekovi bude prospievat.
11. nov 2009 o 15:25  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Myslím, že deprese je vážná nemoc a stejně bys bez medikace asi v klidu nekojila. Já jsem jinak absolutní zastánce kojení!!! Zkusila bych během léčby mléko odsávat, abys o něj nepřišla, a pak, až budeš na tom lépe, zase kojit.Má to ale asi dost rizika :frowning2: - mimi si zvykne na flašku, navíc léčba bývá dlouhá... Ale nevím, třeba jsou dnes kéky, se kterými kojit lze. A třeba doktor zkusí zatím prášky nepsat... Každopádně bojuj a neměj výčitky. Copak je někdo má, když třeba dostane zánět zubů a musí brát antibiotika, a tedy přestat kojit? Určitě jsi se pokoušela toho hnusu v hlavě zbavit, když to nejde, tak to prostě nejde. UM nejsou ideální, ale fakt lepší, než abys byla vynervovaná a neměla sílu o dítě láskyplně pečovat. Jinak, pukud máš čas, koukni do tématu POROD (na úrovni výběru kojenci...), tak je téma poporodní deprese. Teď tam spolu holky spíš kecaj, ale možná Ti poradí, když si tím také úspěšně prošly. Držím palce dál.. :slight_smile: :slight_smile: :slight_smile:
12. nov 2009 o 08:08  •  1 dieťa  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Holky, já sice do téhle diskuze nepatřím, ale chci vám říct jedno: JSTE NEJSTATEČNĚJŠÍ MÁMY NA SVĚTĚ! Máte to oproti nám, které něčím podobným neprocházíme, mnohonásobně těžší a přesto bojujete. Moc vám držím palce. :dizzy_face:
12. nov 2009 o 14:25  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
autor
ahojte vsetky dobre dusicky,takze pred chvilou som sa vratila z celodennej navstevy nemocnice,stalo sa to,co som predpokladala,moj stav si vyzaduje zastavenie laktacie,hormon spustajuci mlieko sposobuje v mojom mozgu chem.nerovnovahu,co ma za nasledky moje stavy.ktore maju tendenciu zhorsovat sa..nepomohlo ani moje naliehanie,ze sa pokusim vydrzat to.lekar mi to vysvetlil asi tak,ze ak ma niekto predpoklad narast vysoky,moze robit vsetko mozne,aj nemozne,aj tak vyrastie.takze som navstivila gynekologa s odporucanim zo psychiatrie na zastavenie mliecka.hrozny pocit.vzali ma do ruk dve zenske sestry,inak velmi mile a zacali mi odstrekovat mliecko do papierovej plienky,mlieko tieklo,prsia ma boleli a ja som mala pred ocami svojho malickeho,ktory z nich este pred chvilkou tahal mliecko,krvaca mi srdce pri tom vsetkom.potom mi prsia natreli octanom a mocne stiahli gumeným obvazom,nevedela som,ci stracam dych z pevnosti zatiahnutia,alebo zo smutku.od zajtra mam zacat brat lieky,naladovku,antidepresivum a tabletku proti laktacii..premyslam,ze by som este chvilu kojila,maly zacal soplikovat,ale znovu na mna prichadza zachvat,tak neviem,co je horsie.drzte mi prosim palce.
12. nov 2009 o 16:40  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
vtomka drza, budem na teba dnes mysliet :wink: zvladnes to neboj sa :slight_smile: tvoj syn ta potrebuje :wink:
12. nov 2009 o 16:47  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Vtomka, pro tvého syna je nejdůležitější zdravá maminka, která bude v pohodě, než to, jestli má umělé, nebo mateřské mléko. Miliony jiných dětí vyrostly na umělém mléku. Důležité je, že jsi ho kojila spoň ty dva týdny. Je potřeba, aby ses dala psychicky dohromady a užívala sis mateřství, máš ještě dceru, ta tě přece taky potřebuje.
Vydrž, brzo bude líp, moc ti držím palce :wink:
12. nov 2009 o 17:12  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Vtomka velmi drzim palce drz sa :wink:
12. nov 2009 o 20:43  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
vtomka, drzim ti palce, ty to zvladnes...Zvladnes tak ako som to zvladla ja. Tiez som tym presla, tiez som musela skoncit kojenie, tiez som nechcela, tiez mi srdce krvacalo ked som nemohla dat malej prso a ona plakala a nechcela flasu. Ale musela som brat lieky, bolo to hrozne obdobie, ale keby som sa neliecila, mozno by teraz bolo este horsie. Ja som bola v stave, ked som svoju dcerku odmietala, to bol pre mojho manzela signal, ze musim ist k lekarovi, keby osm jeho nemala neviem ako dopadnem....Ale som v poriadku, to je hlavne. Svoju dcerku milujem nenormalne, cakam druhe dietatko a ratam s tym,z e sa to mozno vrati, ale budem to riesit hned, mozno to uz bude po tej prvej skusenosti pre mna lahsie, mozno rovnako takze, neviem....ale najdolezitejsie je to, ze som teraz zdrava, uzivam si svoj zivot s dcerkou, uz ma vobec netrapi ze pije umele mlieko a nie moje...dolezitejsie je aby si ty bola zdrava, potom bude zdrave aj tvoje babo :wink:
12. nov 2009 o 21:08  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
autor
ja este musim kojit,este aspon tyzden,po tyzdni nasadim lieky,ak bude zle,zacnem skor,ale este sa to pokusim zvladnut.mozno to zajtra uvidim inak,ale...
12. nov 2009 o 21:14  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
vtomka, citim s Tebou, tiez som mala poporodnu depresiu a dost zlu, nastastie mam uzasneho manzela, ktory ma maximalne podporoval a aj ked som niekedy bola neznesitelna, vydrzal to so mnou. Je mi velmi luto, ze mas prestat kojit. Na Tvojom mieste by som to skusila vydrzat. Materinske mliecko je pre Tvoje babatko nenahraditelne. Nechapem celkom, preco Tvoj doktor povedal, ze mas prestat kojit, kojenim sa predsa uvolnuje hormon oxytocin, ktory Ta robi stastnou. Skus sa este radsej poradit s laktacnou poradkynou, nech pocujes nazor aj z druhej strany.

Ak Tvoj manzel nema na Vas cas (aj ked by si podla mna v tomto pripade mohol vziat dovolenku, jeho rodina je predsa to najdolezitejsie), skus poprosit Tvoju maminu, alebo nejaku kamaratku, nech kazdy den aspon na hodinku pride k Tebe a pomoze Ti a trochu Ta rozptyli. Nosis babatko v satke? To tiez vyborne vplyva na psychiku nielen mamicky, ale aj babatka. A je velmi dolezite chodit von, depresie su aj z nedostatku vitaminu D, ktory dostavame zo slniecka. Pohyb na cerstvom vzduchu tiez uvolnuje endorfiny :wink:

Velmi Ti drzim palce, maj sa krasne a ver, ze v tom nie si sama.
12. nov 2009 o 21:57  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Vtomka, nedá mi ti nenapísať. Veľmi ti prajem, aby si sa z toho čo najskôr dostala a tvoj synček bol zdravý a robil ti iba radosť. Ale prosím ťa, PRESTAŇ KOJIŤ a začni brať lieky. Nemaj absolútne žiadne výčitky. Veď si chorá, lebo aj laktačná depresia je choroba. Ja som zastánca kojenia, ale všetko má svoje hranice. Určite je pre tvoje diaťatko lepšie, ak budeš vyrovnaná. Nečakaj, kým sa stane niečo horšie. A navyše, antidepresíva ti začnú zaberať až tak za mesiac, takže čím skôr sa začneš liečiť, tým lepšie.
Ja mám z tej laktačnej kampane taký dojem, že čím dlhšie kojíš, tým si lepšia matka. To je blbosť. Ty budeš pre svoje dieťatko najlepšia matka, ak budeš kľudná a vyrovnaná a aj sama si materstvo užiješ. A si dobrá mama, lebo veľmi sa pre dieťa trápiš. Umelé mlieka sú teraz perfektné, určite mu nič chýbať nebude.
Držím palce, nech si čím skôr v poriadku. Máš moju maximálnu podporu. Ak by si sa cítila zle, kľudne mi kedykoľvek napíš do IP, ja bývam dosť na nete, odpoviem čo najskôr.
12. nov 2009 o 21:58  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Vyborna vec je aj tancovanie s babatkom v satke, to mozes robit aj sama doma, das babatko do satky, zapnes si nejaku peknu muzicku a mozes sa zacat krutit a vlnit a hopsat, uvidis, ako sa Vam to obom bude pacit.
12. nov 2009 o 22:01  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Ahojte
vtomka, ja som prezivala prve tyzdne po narodeni drobca cosi podobne, znazila som sa kojit a neslo to bradavky bolave, odsavat neslo, plakala som, maleho som odmietala a kricala nanho, nech uz konecne prestane plakat, mala som zachvaty placu, pocit, ze som na nic, lebo nemozem kojit a okolie to ocakava....nakoniec kojim do dnes a lekara som nenavstivila, ale stale mam pocit, ze som mala, lebo necitim sa uplne fit, stale mavam zachvaty zlosti, ked maly dudka takmer celu noc som uplne ako zmyslov zbavena...
inak alse mala som stastie, ze mi pomahala cela rodina a chodila som vela von, bola som s maly vonku takmer cely den a domov som ho chodila len nakojit a prebalit
teraz je to lepsie, ale ako som napisala citim, ze to nie je ono :unamused:
12. nov 2009 o 22:19  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
vtomka, ja som tiež zástanca kojenia, ale v Tvojom prípade by som určite poslúchla lekárov a okamžite sa začala liečiť, keď si to liečba vyžaduje, prestaň kojiť a užívaj lieky, uvidíš, bude to v poriadku, neriskuj, že sa v tom záchvate niečo stane Tebe alebo nebodaj malému :pensive: Veľmi Ti držím palce, bojuj..
12. nov 2009 o 23:06  •  2 deti  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Tvoj príspevok