• Prihlás sa
  • Registrácia nového člena
  • Získaj PLUSPRO
  • Odporúčame: Mojasvadba.skModrastrecha.sk
  • Prihlás sa
  • Registrácia nového člena
  • Získaj PLUSPRO

Mám veľký strach z pôrodu. Je to normálne?

29. októbra 2016 
anculka, ja som tiez chodila z pripravy na porod cela roztrasena a nestastna, ze preboha, co to bude.... tak som potom posledne 2 razy ani nesla, manzel mi to schvalil :slight_smile: a porod bol uplne v pohode :wink:
28. apr 2008 o 12:18  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Ahojky..no ja na zadnych pripravkych kurzech nebyla...pry i nektere holcicny co byli stejne pak vsechno delali jinak nez je naucili... :sweat_smile:

Nemejte strach...zenska ma vazne vysoky prach bolestivosti...az jsem sama byla prekvapena....ja rodila skoro tri dni....a opravdu se to da....staci jen prodychavat...a hlavne zachovat klid... :wink:

Preju Vam vsem rychly a pohodovy porod! :dizzy_face:
28. apr 2008 o 12:28  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Ahojte babi, no horsi strach ako ja uz uz nemoze mat nikto.
Horsie ako samotneho porodu sa bojim zasivania, babi s tym maju zle skusenosti. :frowning2: :frowning2:
28. apr 2008 o 13:44  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Baby pripajam sa aj ja.
Ja mam riadny strach z porodu, bolesti a ako to budem zvladat potom. (únava, kojenie, starostlivost)
No dúfam že materské inštinkty nastúpia hned a bude to v pohode
28. apr 2008 o 13:46  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Jahodka, mne to praveze pomaha ja idem odtial pokojnesia.
Noo, ja sa bojim asi vsetkeho ale tiez najviac z celeho porodu zasivania a toho, ze ako to budem znasat potom, ci nebudem cela ubolena a ci nebudem mat problem starat sa o miminko. :fearful:
28. apr 2008 o 14:42  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Mna pripravny kurz teraz ukludnuje. Viem, ze ked budem rodit na vsetko co som tam pocula a este len pocut budem hned zabudnem. Chodim tam len pre ten terajsi pocit pohody. Samotneho porodu a bolesti sa vobec nebojim. Ja sa skor bojim toho, ze lekari nieco zanedbaju, babo bude omotane pupocnikom a pod. :frowning2:
28. apr 2008 o 19:47  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Ahojte babenky,porodu sa nebojte,nemyslite na zle veci,bo robite zle len svojim babatkam.Hlavne sa naucte poriadne predychavat,bude vam to treba,to zasivanie je sice neprijemne,ale ked zvladnete porod bude vam jedno zee vam "tam dole" nieco robia.Jednu radu mam,ked pojdete do nemocnice s porodnymi bolestami,napite sa ked mozte :grinning: bo vam daju pit az po porode a zasiti :angry: Ja som skoro umrela od smadu bo som mala 28 hodinovy porod ale musim sa priznat ze moj muz mi aspon troska vody nakvapkal do pusy vzdy ked sa dalo :wink: :grinning:
A co sa tyka materskych povinnosti,ked vam ukazu vase malinke babatenko,tolko materinskej lasky vo vas zahori,ze aj poporodne bolesti prejdu a verte ze pokakane plienky vam budu vonat :wink:
ja som mala 22 ked sa mi narodil nas drobec a vzdy som si myslela: ako je to mozne ze maminy neohrnaju nos ked sa mimino pokaka a este ked sa pogrcka :frowning2: vaaaa ako to len zvladnem!! :pensive:
Ale musim sa priznat ze mi nevadi nic take a vsetky problemi sa daju vyriesit,casom sa aj naucite si zadelit cas (papat,varit,papat,prat,papat,zehlit,papat a zeby aj spat??? :slight_smile: )
Ja som si zvykla a uz by som prijala aj druhe :wink:
Takze buduce mamicky drzim vam palceky,nech vam vsetko dobre dopadne a nech mate krasnych zdravych drobcekov :wink: :slight_smile: :slight_smile:
P.S. a samozrejme lahky porod bez bolesti :wink:
28. apr 2008 o 21:58  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Ahoj, já bych vám také chtěla něco napsat, protože vím, o čem píšete..i já měla šílený strach z porodu a ten mi jen ublížil. Od mala jsem poslouchala o hrozném porodu, který prožila moje mami, později mi tchýně vyprávěla šílenosti ze svého porodu aniž bych to chtěla slyšet..takže za prvé:nenechte se tímhle zvyklat a vynervit. Každá žena bere svoji bolest a hlavně ji vnímá úplně JINAK. Úplně nejlepší je to neposlouchat..naše maminy rodili úplně v jiné době, v úplně jiných podmínkách..
A teď ke mně..já měla takový strach, že jsem při porodu absolutně nespolupracovala..po prohlídce a prvním vyšetření jsem prostě zůstala ležet na posteli sedm hodin!!! Měla jsem takový strach ze všeho, že jsem se odmítala hýbat.. Tím chci říct, že bolesti se zvládají lépe za pohybu a pohybu miminka směrem ven také pomůžete pohybem..gravitace při chození, lezení při otáčení miminka ve vás.. I sprcha je parádní, ale to už na mě musela moje PA pořádně zařvat, abych se zvedla..
Po mém odhodlání zvednout se a vejít do sprchy jsem byla asi do půl hodiny téměř z ničeho otevřená na 8cm..a hned jsem šla tlačit..dodnes jsem přesvědčená, že kdybych nebyla spoutaná tolik svým strachem, netrvala by první doba porodní tak dlouho..
Jinak mě hodně pomáhalo, když jsem si uvědomila, že porod bude trvat max den, dva..zní to strašně, ale co je tahle doba bolestí oproti celému životu a na tu bolest po čase opravdu zapomenete.. Navíc příroda je moudrá a mnohé zařídí za vás..
A poslední, co chci napsat..mějte spíše strach z toho, co přijde..my se na mimi těšili, milujeme ho, ale to jak nám převoral život..to se musí zažít, to se nedá vypovědět. A vlastně si to musíte zkusit na vlastní kůži, aby jste uvěřili..
Je v tom každodenní strach o něj, neuvěřitelně velká láska, radost z každého úsměvu, pokroku..i když jsem po porodu řekla, že už si pro druhé nepůjdu, tak teď vím, že nepůjdu, ale poběžím..chci to všechno zažít nejméně ještě jednou!!!! :slight_smile: :slight_smile: :slight_smile: :slight_smile:
28. apr 2008 o 22:13  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
krasne si to napisala :dizzy_face: :dizzy_face:
uplny suhlas :slight_smile: nie je nic horsie ako ked je clovek sputany vlastnym strachom.
28. apr 2008 o 22:59  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
jaaaj, anculka prepac, zasa som si raz nieco poradne neprecitala :frowning2:
pusinka-u mna bolo zasivanie uplne v pohode a to som teda dost chulostiva na taketo veci :stuck_out_tongue_closed_eyes:
a ako pise very, veru tak, porod je podla mna najlahsia vec - potom to da zabrat....aj ked nas maly je pokojne a pohodove babo, ale nudit sa rozhodne nenudim...:slight_smile:
28. apr 2008 o 23:19  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Baby, aj ja som mala strach z pôrodu, a vidíte, už mám dve deti.A zakaždým som sa bála tej bolesti- prvýkrát lebo som nevedela, čo ma čaká, len som od druhých počula, že to bolí a druhýkrát tiež - lebo som už vedela, čo ma čaká:slight_smile:. Po tomto druhom pôrode som si povedala že nikdy viac, ale ešte som len týždeň po pôrode a tá bolesť je už zabudnutá.
9. jún 2008 o 07:16  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Horalka, blahozelame k Martinkovi! :sweat_smile:
Aj ja by som uz najradsej mala po! :frowning2:
9. jún 2008 o 20:22  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
anculka všetka bolest prejde ked je babo vonku, najhoršie je ked ta hlavička tlači a oni ti povedia ešte netlačte
10. jún 2008 o 07:51  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
anculka-
aj ja som si ešte mesiac dozadu hovorila-už aby som mala po - a už aj mám. Takže aj ty budeš mať zachvíľu po. Ideš rodiť prvýkrát a v MT?Ničoho sa neboj - všetko dobre dopadne.Drž sa
10. jún 2008 o 09:30  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Baby dik! Ja si myslim ze najhrosii je len ten strach z toho neznameho. :fearful:
11. jún 2008 o 21:57  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
anculka-presne tak, naozaj to nie je nic hrozneeeee, sama uvidis.....len to, ze nevies, ake to je, tak sa bojis a to je normalne...ja som sa tiez strasne bala a teraz? kludne pojdem rodit druhykrat :slight_smile:
11. jún 2008 o 22:03  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
:wink: dik!
11. jún 2008 o 22:20  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
vies co mne este pomahalo na strach z porodu - ked mi zacali rozpravat o dojceni tak som sa bala viacej dojcenia ako porodu :grinning: to sa mi zdalo este komplikovanejsie. :grinning: :grinning:

anculka prijemne cakanie - uzi si este posledne slobodne chvile :wink: a skor na to nemysli ako na nieco hrozne a nesnaz si predstavovat horor scenare - pozitivny pristup a uvidis ze sa ani nenazdas a bude po vsektom - viem stare frazy ale co uz ak chceme mat tych nasich drobcekov v naruci musia nejako aj vyjst :wink:

prajem lahky bezbolestny porod a hlavne rychly :slight_smile:
11. jún 2008 o 22:25  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
anculka tak sa ti to pomalicky krati...

nic sa neboj zabudni na horory, vsetko ma za a proti, caka ta krasny zazitok, aj ked si nieco preto musis vytrpiet, ale taky je zivot a ten co das tomu dietatku bude ten najkrajsi dar aky si kedy v zivote dala niekomu A este nezabudni, ze ozajstnou mamkou sa stanes ked si babatko prinesies domov a potom konat! prvy krat bez nikoho len ty a malicka a potom budes len s usmevom na tvari spominat na porod...a ver mi ze sa toho strachu uz nikdy nezbavis, aj ked sa s nim postupne zmieris, mamkou budes dokonca zivota a nikdy sa neprestanes o dcerku bat aj ked budes mat 90rokov! ako radia ostatne kocky, uzi si posledne dni tehu, lebo sa ti neskor budu zdat najkrajsie, v casoch ked si mala malu pod kontrolou a nic jej nehrozilo v bezpeci v brusku, ked pridu dni a bude plackat pri kolikach a ty sa jej budes snazit pomoct alebo hocico ine...Tieto dni su jedne z najkrajsich, lebo si plna ocakavani a zvedava ako bude tvoje zlatko vyzerat a mozno bude uplne ina ako si ju predstavujes, to bude na tom to najlepsie...hihhihihi, nic to nezmeni na fakte ze sa do nej zamilujes...do vsetkeho cim ta prekvapi, bude krasne babetkovsky vonat, najskor bude hadzat ksichtiky, neskor sa usmievkat, potom gagat atd...vsetko bude uzasneeee a vzdy bude krasna aj ked spravi prazenicu do plienky, aj ked pregrcne, proste vzdy! bude tvoj poklad - na to sa tes, ona ti tvoju lasku 100 krat oplati

vsetko si precitas z jej spokojneho vyrazu pri spanku a potom sa zrazu usmeje, alebo povzdychne ...to bude parada, ako ta bude poznat uz od narodenia...videla som to snad 100 x, ale ked som to zazila na mojom dietati, veru sa mi par krat oci zaleskli...az ma v srdci pichlo od stastia Kazdym dnom ju milujem viac a viac Ani netusis kolko lasky ta caka, za tak malo bolesti...

drzkam palceky, vsetko dobre dopadne Musis pozitivne mysliet a ver mi ze kazdou kontrakciou aj tou najhorsou budes blizsie k nej, k svojej hviezdicke, da sa to vydrzat, lebo to co pride potom bude zazrak

mas termin na Dianku Ked si strngnem na meniny svojej dcerky, budem mysliet na teba! :dizzy_face: pa drzkaj sa
12. jún 2008 o 20:28  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
narcia-krasne si to napisala :slight_smile: az mam slzicky :slight_smile: anculka, je to pravda :slight_smile: ako som uz raz v nejakej teme pisala, porod je neraz to najlahsie z celej starostlivosti o babatko :slight_smile:
12. jún 2008 o 22:28  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
anculka, aj ja sa pripájam ešte raz - neboj sa pôrodu, všetko prejde a stále mysli na to, že aj keď to bude bolieť, zachvíľu budeš držať v náručí krásne bábätko.Držkaj sa
13. jún 2008 o 06:58  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
ahoj anculka odkial si z mt :slight_smile:
13. jún 2008 o 07:05  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
narcisa- kráááásne
15. jún 2008 o 17:49  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
ingrida • Dnes o 17:12
(Príspevok bol upravený adminom, lebo nebol v súlade s pravidlom NEPÍŠ VEĽKÝMI PÍSMENAMI)

Ahojte coskoro idem rodit a dost sa bojim. Chcela by som rodit s epi, ale bojim sa injekcii a ochrnutia. Uz som raz rodila pred 11r, to bolo v pohode a vobec som sa nebala, no dnes sa bojim ako taky zbabelec

krasulka • 13tt • Dnes o 17:16
Ahoj Ingrid, ja som sice len v 14 tt ale tiez ma to caka a tiez sa bojim, hlavne preto lebo mavam problemi so srdcom tak sa bojim ako to zvladnem. Tiez by som prijala EPI . Moja kamoska s tym rodila a nevedela si vynachvalit, akurat potom ju bolela hlava a citila to miesto vpichu na chrbte,ale hovorila ze to nebolo take strasne a casom to preslo. :slight_smile:

vierab • 1d • Dnes o 21:28
Ja som rodila s Epi a bolo mi povedané že do pol hodiny od vpichnutia sa nemá vstať lebo potom bolí hlava. Po prvom vpichnutí to ani nebolo možné lebo som rodila a potom na dalšie dni som poctivo ležala. Dopichávali mi ju 5 dní lebo som mala ťažký porod a neviem si to vynachváliť. normálne ju u nás v nemocnici dopichávajú dva dni a bolesti pri stahovaní maternice sú fuč. Ja som pichnutie ani necítila a úlava taká že som si myslela že som v nebi. Držím vám velmi palce
20. aug 2008 o 21:58  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
narcisa: Kazdy vecer to tu citam a potichucky zavidim vsetkym maminkam, tym realnym i tym buducim... Ale Ty si ma rozplakala... Dietatko je naozajstny zazrak, ktory nedokaze ublizit... Si jeho mama a proste tuto ulohu hras cely zivot... aj ked ta dieta prestane po case tak intenzivne potrebovat, aj ked ta mozno niekedy oklame, vzdy to bude Tvoje dieta... Mama nikdy neprestane milovat... Mama je Mama... Ten krasny pocit, ked ti tvoje dietatko po prvy krat povie mama, s takym ustrasenym vyrazom v ociach (co som to povedalo?) a ty budes naplnena stastim, ze prve slovo, slovo, ktore mas navzdy vryte v srdci, je "mama"...

Hovori sa, ze ked niekto drzi dieta za ruku, je to akoby chytil matku za srdce...

Vzdy ho chranis, lebo je Tvoje... a lasku, ktoru vidis v jeho ociach ta naplna ako nikdy nic kedykolvek predtym...

Chcela by som zazit niekedy tieto krasne pocity... Zavidim vsetkym maminkam, ktore kazdy vecer zaspavaju s vedomim, ze je tu niekto, kto vas bude cely zivot potrebovat, ze na tomto svete bude vzdy, za kazdych okolnosti niekto, kto na vas nikdy nezabudne - pre zivot, pre lasku, obetu, ktoru ste mu cely zivot davali...

A vzdavam hold vsetkym maminam, ktore dokazali porodit babatko, ktore podstupili i bolest, nebezpecenstvo zo straty vlastneho zivota len pre to malinke stvorenie zijuce vo vas...

Krasnu noc...:slight_smile: pa
20. aug 2008 o 22:24  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
katulka2
dakujem, ja sama neviem odkial sa vo mne zobralo tolko lasky, pretoze vzdy som si myslela ze najviac na svete dokazem milovat svojho muza, respektive laska k muzovi je ta prava, alebo ta najpravsia a najsilnejsia laska prebieha medzi zamilovanymi ludmi Lasku k rodicom som povazovala za iny druh lasky, taku ktora je samozrejma a dana od narodenia, nikdy som o nu nemusela bojovat ale nikdy som si ani neuvedomovolala jej silu a podstatu a ze je vlastne najdolezitejsou laskou v mojom zivote....nikdy som nechapala mamu ked sa rozplakala nad filmom, len som ju s uskrnom sledovala a bavila sa na jej slzach....teraz placem nad kreslenou rozpravkou, nad vecami, ktore sa mi denne diali pred ocami a ja som ich brala z pleca na plece a bola rada ze sa ma netykaju...

dnes vidim zle dieta a uz je tu hrozba ci nahodou neublizi mojmu dietatu, alebo hocico, clovek alebo nedbaly opilec za volantom, besny pes, ci spinave zabradlie, ktoreho sa mala prave pridrza a potom si strka prsty do ust...ako velmi ma boli ak sa nahodou nejake dieta pobije o hracku a nahodou je to prave moje dieta, do ktoreho strcili, alebo sa s nou nechcu hrat, lebo nema tatrovku atd....to vsetko i ta najmensia krivda ktora sa jej stane, prechadza mojim srdcom a robi don ryhy akoby sa mal svet zrutit...neviem ci su aj ostatne maminy take ale ja vsetko velmi prezivam s malou a ked ju aj vyvadim a capnem na zadok, vecer jej v spanku sepkam do uska ze ju milujem a vsetko co som jej dnes urobila aj to capnutie bolo z lasky a ze ma to bolelo viac ako ju....

a to vsetko pre jeden jedinky moment, ked mi ju prvy krat prilozili na hrud a ja som si ju s prekvapenim obzerala, pretoze vyzerala uplne inak ako som si ju predstavovala, ako velmi som sa snazila najst na nej aspon malicky naznak podoby so mnou, nejak mi to v tom soku nedoslo ze patri iba mne, bez toho ci sa na mna podoba alebo nie, vedela som ze sa do nej zamilujem, aj ked v prvom momente to bol cloviecik ktoreho som predtym nikdy nevidela, vlastne novy cloviecik, ktoreho spoznam osobne az neskor a cim viac som sa na nu pozerala, tym viac som ju chcela a ked si na to spominam, prve emocie prisli asi dve hodiny po porode, ked som ju prvy krat roztrasene rozbalila aby som skontrolovala plienku a aj bola som na nu strasne zvedava a pri pohlade na jej previazany pupcek(ktory som automaticky vnimala ako ranu, hoci nebola), ktory sa jej pri placi natriasal a mne slo puknut srdce od lutosti, mi doslo, ze toto bol nas posledny mimosvetovy kontakt a odteraz sa budeme spoznavat osobne...vtedy som ani netusila aku krasnu bytost som priviedla na svet...Dokazuje mi to kazdy den....

preto zelam kazdej zene, ktora chce byt maminou dietatko zdrave krasne Nebojte sa rodit a nemajte strach, bolest je len mala ciastka za neskutocnu lasku aku spoznate...a aka vas caka...My sami s muzikom sme usudili ze ako je mala na svete nebol nedzi nami najmensi rozbroj, nic Predtym sme sa dokazali pochytit za hocico a teraz sme sa uz dva roky vobec nepohadali...nechcem zakricat... :grinning:
22. aug 2008 o 22:39  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Ahoj holky, úplně chápu vaše pocity a obavy z porodu. Já se taky bála a navíc jsem ani nevěděla do čeho to vlastně lezu.. Pořád ke konci těhu jsem čekala co bude a hlavně kdy už to bude, nakonec mi porod vyvolávali, protože Jakoubkovi se u mě líbilo. Porod není procházka růžovým sadem,ale dá se to vydržet a hlavně to za to stojí.. Bohužel se malý narodil císařským řezem, protože u mě nastaly komplikace, tak jsem ho neviděla hned jak se narodil. Kdo ho choval první, byl můj muž a nikdy nezapomenu na to, jak byl pyšný, když mi večer volal jak máme krásného chlapečka..Já ho viděla až večer, až jsem se probrala z narkózy a byl nádherný, nateklý ale nádherný.. Můj muž má k našemu synovi krásný vztah a myslím,že to je i tím, že u něj byl první a choval ho v náručí,když se doktoři starali o mě... Vůbec se není čeho bát a za tu trochu bolesti ti malí uzlíčci stojí. Vždyť nám budou dělat radost celý život..Nám ji Jakoubek dělá už skoro 2 měsíce...
22. aug 2008 o 23:02  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Ahoj holky jak píše Janhyb tak procházka to rozhodně není ,ale stojí to za to nejhorší byl strach z neznáma a proto jsem si porodnici šla prohlídnout a věděla jsem jak to tam vypadá moc doporučuji. A také jsem věděla co sebou a nebrala nic na zbyt. :slight_smile:
27. aug 2008 o 10:42  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Ahoj holky, já mám rodit snad každou hodinou, čekáme (i doktoři) kdy to u mě vypukne, ale malá ne a ne se rozhoupat :angry: taky jsem se před tím děsně bála porodu, ale nějak se to před týdnem u mě otočilo a už se těším, až to budu mít za sebou a malou budeme mít u sebe...na kurzy nechodím, ani jsem nechodila, když jsem chtěla, tak kurzy byli v době mojí maturity (dálkově) a matura mi byla přednější. Kamarádka tam ale chodila a jen strašili, ale to záleží taky na lidech na tom kurzu :slight_smile: Už jsem tak nějak vnitřně vyrovnaná s bolestí a sporodem, jsem absolutně v klidu, ale nevím, jestli je to vůbec dobře :frowning2:
27. aug 2008 o 11:19  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Ahoj kocky...no ja mam doma desatdnoveho chlapceka a porod...
Nemala som vobec ziadne komplikacie, chodila som velmi poctivo na pripravu, cvicila som o sto tristo a predsa neprebehol podla mojich ocakavani a toho co som chcela.
Teoria je teoria a uplne ine je to ked ste na koze a tlacite. Zabudnete na vsetko co ste sa na priprave naucili, rozum vam lieta uplne inde, pichaju vam do zily injekcie ktore sa vam pocas tlacenia zmenia na modriny velke ako dlan...
No a prestavali mi kontrakcie pocas tlacenia...takze uchvatne. Sestricky mi skakali na bruchu a nakoniec Alex zaplakal...
Sitie som uz ani nevnimala, i ked bolo dlhsie ako cely porod.
Ale po pravde...o rok by som si to rada zopakovala a mala i malu Zuzku. Tento krat uz ale budem vediet ako tlacit a co ocakavat.
27. aug 2008 o 19:00  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Tvoj príspevok