• Prihlás sa
  • Registrácia nového člena
  • Získaj PLUSPRO
  • Odporúčame:  Mojasvadba.sk Modrastrecha.sk
  • Prihlás sa
  • Registrácia nového člena
  • Získaj PLUSPRO

Terapia pevným objatím. Kto používa alebo sa chystá?

27. marca 2016 
Slunicko-nasa dcerka mala tiez viacmenej negativne reakcie,ale myslim ze o tom to je-dieta zisti,ze uz nemoze tebou manipulovat,ze si silnejsia a potom v tej sile nachadza aj psychicku oporu a autoritu ,ktoru doteraz nemalo :wink:
17. jan 2009 o 00:13  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
etuska myslíš,že se to teda spraví?To by bylo fajn.Možná je zmatený z toho,protože to nezná,že?
18. jan 2009 o 15:12  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
ak si si nie ista,nastuduj si literaturu od Jiriny Prekopovej,alebo si skus zohnat info ohladom kurzov tejto terapie.Ja by som tiez rada na taky isla,no bohuzial sme v zahranici,tak postupujem iba podla toho co mam nacitane a podla intuicie :slight_smile:
19. jan 2009 o 00:57  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
etu děkuji,ani jsem nevěděla,že nějaká knížka je :confused: .Zkusím ji sehnat :wink:
19. jan 2009 o 11:49  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
hodila som link niekedy davno,do tejto temy,tak skus prelistovat par stranok spat :wink:
19. jan 2009 o 20:47  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
ahojte

chcela by som pridat svoj "problem", ak to problemom mozem nazvat...

mam 1 a pol rocneho syna.uz skoro rok zijeme sami, dovtedy sme zili so svokrovcami, kde sa o vychove velmi hovorit nedalo...
maly chodi kazdu sobotu raz k nasim a raz ku svokrovcom, aby si ho uzili a aby som si ja oddychla...
ale k problemu- maly je niekedy velmi zlostny, hryze, bije ked sa mu nieco nepaci... alebo zacne hadzat okolo seba hracky, aj seba niekedy hodi o zem...
muz dost pracuje- kedze ja som este studentka, musi aj za mna :zipper_mouth: , pre to na neho maly nieje az tak zvyknuty... a ked pride domov, chce ho objat,dat mu pusu-maly ho odsuva, castokrat mu capne alebo ho zacne hryzt...
netajim sa tym, ze mu dam po zadku, ked spravi nieco zle, ked ma nahneva velmi a hresim ho a on ma zacne este aj capat poslem ho do izby a poviem mu ze ked sa ukludni nech pride...
ked sa vrati je ukludneny, tvari sa akoby sa nic nestalo...
myslite si ze by na neho zabrala terapia pevnym objatim?? chapem tomu dobre, ked ma nervy, nemam hohresit, mam k nemu prist a obimat ho?? vraviet mu ze aj tak ho lubim?? :confused:
21. jan 2009 o 14:39  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
nadush-ano,namiesto capnutia po zadku ho objim :pensive: -precitaj si diskusiu spatne,su tam hodene linky na celkom dobre stranky,ale aj nase skusenosti.Maly jednoducho zacina skusat "co si moze dovolit" :slight_smile: -Ja radim radsej teraz ako neskoro,lebo mi sme zacali az teraz ,dcerka uz ma viac ako 4 roky a je to dost tazke,ale da sa :wink:
Drzim palce
21. jan 2009 o 17:22  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
etuska dakujem, urcite si precitam a rozmyslam ze si objednam aj tu knizku od prekopovej-maly tyran
21. jan 2009 o 17:25  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Je fakt super,ja som ju citala asi 2x ,no zabudla som ju doma,tak musim povedat rodicom nech mi ju prinesu.Chcem si precitat aj dalsiu literaturu na tuto tematiku,lebo u nas bude ta terapia veeelmi potrebna,vlastne uz je :slight_smile:
21. jan 2009 o 21:39  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Ahojte dievcata, dlhsie som sa sem nedostala. Mame doma novinku. Nas Marcelko povyrastol, bude mat coskoro 15 mesiacov a je taky vzdorovity, ze budemem musiet zacat s objimanim aj u neho. ASpon som si to teraz uvedomila. Fakt dnes som mala 100 chuti mu nacapat. Teda nakricala som na neho, lebo co robi, to je uz fakt vela a ani Kajka mi toto v jeho veku nerobila. A je taky sebe nebezpecny, az sa i neho bojim. JEdnoducho sa pri zakazanej aktivite hodi dozadu a vonkoncom mu nevadi, co je tam. Niekedy aj 10 a viac krat denne. Trucuje, reve, ja ho najcastejsie necham tak, on si trochu poplace a potom sa dvihne a ide dalej... Ale tie pady horeznacky mi robia starosti. Vypne sa do luku a prask. JEho hlava musi byt riadne otlcena....Silne objatie u neho ani neviem, ako riesit po praktickej stranke. lebo sa pri tom ohyba dozadu a je uplne v krci, neda sa ohnut, mam pocit, ze mi niekedy pri tom spadne. Asi s nim pojdem nabuduce do postele ako Etuska, lebo ma len 10kg, ale pri tom vzdore sa to zda aj viac.

No, som rada, ze som si tu od vas nasla nieco nove popisane, dam vam vediet, ako mi to s nim ide. Pa.
22. jan 2009 o 23:06  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
ja neviem mne to pripada rovnako nasilne ako capnutie po zadku, dokonca horsie, lebo som to na malej skusila viac krat /este kym bolo treba, ako byvame sami-odstahovli sme sa od svokrovcov je 100% poslusnejsia/ a mam pocit, ze to bolo teda poriadne za trest a scena bola dlhsia. V poslednom case u nas staci zvysit hlas a uz je plac a ked uz poriadne kricim-obcas ma tak vytoci, tak jej to prepne a sama mi povie ze mi chce nieco dat a da mi pusu a potom sa vystiskame...no neviem, nevyvola toto "objatie" nechut dietata k objatiu ako takemu? :confused: to je len moj nazor, mozno to vnimate inak - vsak napiste :wink:
23. jan 2009 o 08:03  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
lendka-nemyslim si,ze to vyvola nechut.My ked sme zacali s objimanim,tak tiez k nam nechcela ist ani za nic a teraz sama pribehne a objime ma.Chce to len trpezlivost :pensive:
23. jan 2009 o 21:20  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Lenadka, u nas sa to vyborne osvedcilo, vobec som nemala pocit, ze by jej to sprotivilo objatie. Ani najmenej.
Ale mozno ty to uź ani nebudes potrebovat, ked sa ti tak zlepsiila. Nie vsetky deti musia byt takto riesene, nastastie :sweat_smile:
Marcelka som dnes asi 2x objimala, boli smena navsteve a tam sa niekolkokrat tak zlostil, ze az, parktrat sa hodil o zem horeznacky.... potom s tym prestal, nastastie. On zuri len kratko, takze kym ho objimam, vymyslam zaroven aj ako mu odputat pozonost a kym na to pridem, tak ho to obvykle prejde.
23. jan 2009 o 22:24  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
uf, uz som si myslela ze len ona je ina, ked bola mensia skusala som toto objatie, ale tak sa vzpierala ze normalne mohla mat s toho modriny :rolling_eyes: :confused: mala som s toho strasne zly pocit, niekedy to bolo ok zo zaciatku, ale cim viac tym to bolo horsie..tak ako ked sme cvicili rehabilitacne cviky na krcny sval, moje dieta sa dlho nechcelo dat pohladkat po hlavicke, pobozkat na licko ci na vlasky :cry: :cry: :cry: proste sa jej sprotivilo dotykanie v tej oblasti, preto som mala obavy ci z objatim to nebude rovnako. nastastie to nie je uz treba, volaky na zvyseny hlas absolutne nereagovala /obcas ani tera nie ke je rozjasena/. Ked naposledy neposluchala, ocino jej vzal DVD-cka, uz je dost velka a tak si uz spojila ze nic nebude, pokial nebude dobra-tak ze uz mame nieco ine co zabera :wink:
28. jan 2009 o 07:26  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Lenadka, tak to je dobre, ze ste nasli cosi ine.

A mas dobre motto :slight_smile:
7. feb 2009 o 17:34  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
AHojte, ako sa vam dari? Nam celkom dobre. A konecne mam v rkach pozicanu knihu Maly tyran, idem citat.
11. feb 2009 o 23:23  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Kde ste kto? Docitala som knizku Maleho tyrana a dost mi to otvorilo oci. :dizzy_face:
15. feb 2009 o 00:11  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Pezincanka-ja som ju citala este v lete a chystam sa opat,ale teraz mam dalsiu knihu od Jiriny Prekop:"Odhalte poklad u sveho ditete"-zda sa byt zaujimava-len z obsahu-pise sa tam o tazko zvladnutelnych detoch,prejavy dovery,kedy byt prisny....-tak uz sa na nu tesim.

U nas je to take hocijake-premenlive,ale to pripisujem dalsim zmenam.Minuly tyzden zomrel svokor,tak sme leteli na 4 dni na SVK a hned spat a teraz maju prist pre zmenu k nam moji rodicia na cca 10 dni,tak viem,ze nebude vo svojej kozi,ale hadam to zvladneme :wink:
16. feb 2009 o 21:05  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
ahojky.
pezincanka, gratulujem k otvoreniu oci :slight_smile: mozes napisat aj viac? ze v com?

etus, ja som citala aj tu knihu, ale ma trochu sklamala :frowning2: mozno som len nebola dostatocne pozorna :sweat_smile:
mne sa od jirinky najviac paci kniha: Nese mne řeka lasky, je to ako rozhovor s nou, a tam sa mi zda, ze principy terapie pevnym objatim su najviac opisane, ak sa k nej dostanete, skuste :wink:
17. feb 2009 o 14:15  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Baileysa-uz si znacim.Mam rada jej knihy :pensive:
17. feb 2009 o 22:46  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
AHojte, Etuska, Baileysa, konecne ste sem nakukli. :dizzy_face:

No, otvorilo mi to oci hlavne smerom k vychove mlaho 15- mesacneho synatora, lebo tieaz si zacina riadne stavat hlavu a ja som uz preto zacala po nociach varit, aby som s nim zvladala byt cez den a venoat sa mu "naplno". Skoncilo to mojou vycerpanostou, zapalom prsnika a nutnostou prespat cely vikend s Ibalginom.... musim sa naucit zit s nim tak, aby som ho nejako uz odteraz dokazala vtiahnut do bezneho zivota, urobit mu prisnejsie hranice uz odteraz.
Mne hlavne nebolo doteraz jasne, dokedy sa treba tomu babatku prisposobovat a uhybat, odkedy uz ho treba ucit hranice. Toto som pri Kajke trochu podcenila a panovacnost sa u nej mohla lahsie prejavit. Dekompenzovala zrejme par mesiacov po Marcelkovom narodeni, takto pred rokom, no a terapia pevnym objatim jej tak pomohla, ze teraz to hodnotim ako velmi uspokojive.

Teda som sa u Prekopovej naucila, ze do 6 mesiacov treba plnit vsetky naroky dietata okamzite, ale potom uz sa moze zacat s treningom "posluchania",,, aby sa maniere dietata nestali neskor tyraniou. Tak ideme na to spolu s manzelom. Len zasa mi trosku nie je jasne, ako odlisit prirodzeny vzdor dietata v tomto veku od zaciatocnych prejavov panovacnosti. Co vyna to?
18. feb 2009 o 00:08  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Ako sa volá táto kniha od Prekopovej lebo som si nestihla vsetko prečítat lebo zdá sa začínam mat podobný problém so synom ako pezincanka. Máme troj mesacnú dcéru a poslusnot násho starsieho syna od kedy sa mala narodila sa nemôze nazvať poslusnostou. Casto máva v poslednej dobe záchvaty zúrivosti a podobne. Bola som uz aj za psychologickou a ona mi túto metódu odporúčala. Potrebovala by som si nastudovat kedy ju pouzit, ako ju pouzit atd.
Poradte nejaké linky alebo aj tú kniku.
18. feb 2009 o 23:05  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
pezi, super :slight_smile: podla mna ako mamina vycitis, kedy je to prirodzeny vzdor a kedy to uz prerasta do vacsej miery, hlave aby vam spolu bolo dobre na svete :wink:
ja som raz niekedy citala, ze rodicia by sa nemali pytat, ako maju vychovavat svoje deti, ale mali by s nimi zit.. a je to podla mna presne o tom vtahovani do bezneho zivota, ked nepodriadujes vsetko uplne potrebam a narokom dietata, ale dieta ma prirodzene miesto v rodinnom systeme, takze veci sa robia s ohladom na neho, ale treba do uvahy aj potreby ostatnych clenov rodiny :wink:
pezi, taaaaak ti drzim palce, nech sa vam to dari :slight_smile:

etus, aby som bola uplne presna tak ako autorka knihy je uvadzana jirina, a je to rozhovor s ingeborg szollosi a ivanou krausovou, fakt vrelo odporucam, je tam vela autobiografickeho z jirinkinho zivota :wink:

marti, ak ti psychologicka odporucila tuto metodu, mala by ta nou aj sprevadzat :confused: teda odpovede na tvoje otazky by ti mala zodpovedat ona. tpo (terapia pevnym objatim) sa pouziva bud ako terapia v indikovanych pripadoch, vted sa robi s pomocou terapeuta, pod jeho vedenim a podobne, to je ale uz u takych vaznejsich pripadoch, inak sa tpo robi ako zivotna forma... idem najst jeden svoj skorsi prispevok a ho skopirujem
:wink:
19. feb 2009 o 13:45  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
chcem ti napisat o terapii pevnym objatim podla prekopovej (co je patentovany nazov, a dost casto sa metoda pevneho objatia zneuziva, trosku vytrhnute z kontextu, napr. na podrobenie dietata alebo podobne, neviem, ako je to v tejto diskusii, priznam sa, ze som necitala celu diskusiu), takze tpo (terapia pevnym objatim) sa pouziva v indikovanych pripadoch pod vedenim terapeuta, ktory rodicom da presne instrukcie, ako to treba robit.

potom ide o pevne objatie ako zivotnu formu, v ktorej ide v podstate o to, dovolit dietatu, aby v naruci rodica vyjadrilo svoj hnev, zurivost, bolest... robi sa iba medzi dvojicami, medzi ktorymi ma byt bezpodmienecna laska, teda rodic a dieta, alebo partneri (dospeli), v inych pripadoch nie ( samozrejme existuju vynimky). ide vlastne o to, ked sa konflikt, ktory sa neda uz riesit slovne, sa riesi takto, a to az dovtedy, kym sa "laska nerozvinie", dieta ma moznost vykricat svoj hnev a rodic mu ukaze, ze to vydrzi, ze dieta ma pravo sa hnevat, ale ze aj rodic ma pravo sa hnevat, dietatu v pevnom objati moze hovorit, ze jeho tiez hneva alebo boli, ked dieta robi to a to, niekedy sa to neda hned v tej situacii, ale pri vacsich detoch sa mozno k tomu vratit, teda, ze teraz mi povedz, co ta hneva atd. a rodic tiez moze povedat, mna to tiez hneva, ked to tebe rano tak strasne dlho trva, kym sa vychystas do skolky a zdrziavas este pri dverach a pod.
takze ked sa rozhodnes, ze ides robit pevne objatie, tak sa musis rozhodnut pevne, ze ano, chces to vydrzat (nie ze to vyskusas a pod.), pevne objatie moze trvat aj dve hodiny (v zvaznejsich pripadoch) a moze byt aj kazdy den za tyzden, dlzka a interval by sa mali postupne skracovat, ak sa to robi spravne... nie je moc dobre, skoncit skor, ako sa ta laska rozvinie, ani striedanie partnerov, ale kazdy sme rodicom prvykrat a ucime sa na vlastnych chybach.
pevne objatie konci, az ked vam obom dobre, teda ze dieta uz nechce z toho objatia uniknut, dokonca dobrovolne samo ostava u rodica a spociva mu v naruci, aspon tak to bolo u nas... pri starsich detoch, hlavne ked uz vedia o co ide, sa stava, ze zacnu hovorit, "maminka, uz mi je dobre, uz ma pust", vtedy sa da povedat, ze ale mne este nie je dobre s tebou
19. feb 2009 o 13:50  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
marti, asi sa pytas na knihu Maly tyran od Jiriny Prekopvej, myslim, ze teraz niekedy vysla v novom vydani :wink:


a este vyborna kniha od jiriny prekopovej: Kdyz dite nechce spat :slight_smile:
19. feb 2009 o 13:52  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
baby, dik, drzte palce.
19. feb 2009 o 21:14  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
ahojte, pred par dnami som zacala citat tuto vasu temu - uplne nahodou som sa k nej dostala a prave dnes som to objatie musela aj pouzit a rozhodla som sa ze to veru skusim! mam sidce iba 10mes. syna, ale riadne sa vie jedovat... hoci ja som podla vsetkych naokolo dost prisna mama a myslim, ze ma hranice riadne vyznacene... tak napriek tomu sa mi vie smiat do tvare ked ho karham a velmi dobre vie, ze nezartujem, iba sa tvari ze mu to nie je jasne! proste je presibany riadne! :sweat_smile: ja som dostala raz dobru radu od jedneho cloveka co ma sam 3 deti a ten mi povedal, ze ak si z dietata urobim "Pana Boha" tzn. ze bude pre mna vsetkym a budem bezpodmienecne a stale plnit vsetky jeho priania a ziadosti a skakat ako bude piskat, tak potom to s mojou vychovou zle dopadne! a dnes vidim ze mal pravdu pri inych detoch - kde rodicia tvrdia, ze su pre nich vsetkym!! tak som hned od zaciatku zacala byt prisna, aby som k tomu nedospela aj ja... lenze bola som z mojej rodiny zvyknuta, ze ked sa neposluchne, tak sa krici a tiez padaju facky! hovorila som si, ze to robit nebudem, ale robim to tak a mrzi ma to! viem ze to nic neporiesi, ale vacsinou to nezvladnem a kopirujem skoro presne jednanie mojich rodicov voci mne kedysi! :frowning2: dnes, ked moj syn strajkoval a nechcel vecer spinkat a vystrajal, hoci bol uz taak unaveny - bolo vidiet ze skusa co zvladnem! - povedala som si, ze bud mu dam na zadok, alebo skusim toto objatie... tak som ho zobrala, silno objala (technicka otazka - ako silno to ma byt? nevedela som totiz ci krici preto, ze ho prisilno objimam, alebo zo vzdoru! :sweat_smile: ) no a trvalo to iba 7 minut... vyvrestal sa, povytahoval a vyjedoval a potom bol kludnucky ako baranok a este sa aj pritulil! :slight_smile: ked som videla ze je uuplne kludny a dlhsie nez len par sekund, ulozila som ho do postielky a za par ani nie minut spal ako zarezany! :slight_smile: tak som si povedala ze ono to vazne funguje! a ked bude treba asi to pouzijem znova! nechcem to zasa prilis casto a prehanat lebo on je inak myslim ze doost dobre dieta (asi aj preto, ze vie presne co ano a co uz nie! :grinning: )ale aj ma to asi v povahe... ale obcas ma taketo trucovite stavy a ja by som mu vtedy hned len suchla na zadok! a viem ze to nie je dobre...
20. feb 2009 o 00:54  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Ahoj, tak jsem tak letecky pročítala vaši diskuzi. Zajímalo by mne, jestli si myslíte, že vzdor a vztekání malých dětí cca do 3 let může být třeba způsobený tím, jestli mluví a dokáží vyjádřit, co by chtěly nebo naopak nechtěly a rodiče jim to mohou vysvětlovat a díky "konverzaci" i zjistí, že je dítě chápe.
Řešily jsme to totiž s kamarádkou, můj syn má 22 měsíců, její 23 měsíců. Můj syn je neskutečně upovídaný (troufám si odhadnout, že jeho slovní zásoba bude určitě 500 slov, možná i více), mluví ve větách, všechno, co se mu honí hlavou mi řekne. Řekne mi, že si chce hrát a s čím atd. Syn od kamarádky naopak mluví velice málo, má slovní zásobu sotva 30 slovíček, což mu nedává možnost se vyjádřit, co se mu líbí nelíbí, co chce nebo nechce atd.
A právě její syn teď dává mamince zatraceně zabrat, kolikrát sama neví, co mu vlastně "přelítlo přes nos". Já se naopak se synem na všem mohu domluvit, samozřejmě mu zároveň vymezuju určité hranice a jsme oba v pohodě. Není chování syna mé kamarádky způsobené třeba tím, že ho rozčiluje, když nemůže mamince říct, co chce a ona, když se to snaží zjistit a dává mu otázky a nemůže se třeba trefit, tak její syn "jde do vývrtky" ? :sweat_smile:
A možná to kvůli tomu pak bude pokračovat i v pozdějším věku, kdy už mluvit bude, ale vztekání už pro něj bude třeba normální prostředek, jak vyjádřit svůj nesouhlas...?
Jak je to tedy u vás, kdy se vaše děti, které mají často své nálady, začaly bez problémů vyjadřovat a řekly si, co chtějí, cítí, na co zrovna myslí, atd. ?
Díky za odpověď a určitě kamarádce doporučím tu terapii pevného objetí a ať si o tom sama něco přečte :dizzy_face:

Ještě jsem chtěla napsat, že můj syn má teď taky své vzdorovací období. Jeden z mnoha příkladů : řeknu mu, že jde jíst polívku, kterou mimochodem miluje, ale pár minut se teď vždycky "dohadujem", jestli ji tedy půjde sníst nebo ne. Vyloženě si chce prosadit svou, ale právě díky oboustranné komunikaci nakonec přijde na to, že by bylo škoda, kdyby tu milovanou polívku nejedl, tak se nechá posadit do židličky a za chvilku spokojeně pomlaskává ... :grinning:
20. feb 2009 o 12:04  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Mima 77 gratulujem, vidis, tak by to malo byt. Krasa.

Garfield, moja dcerka velmi skoro rozpravala, ale nijako to neovplyvnilo u nej vyvoj istej panovacnosti, trucovitosti. Uplne zbytoscne som jej mohla argumentovat, ze ist 2km s starej mame je pre nu pridaleko, ze je uz 12 hodin a prechzdyku sme nemali v plane teraz, ze.......a to mala skoro 4 roky... a skoncilo to totalnou vyvrtkou. Prave ked vie povedat, tak vids castokrat, ze jej argumenty su totalne nelogicke v danej situacii... a preto sa coraz castejsie priklanam k tomu, ze rodic musi v istych situaciach ukazat, ze takto to ma byt, lebo dieta samo este nevie, ako to ma byt, ma len svoje peredstavy... skratka aj dieta sa musi vediet prisposobit. Niektore deti to dakazu bez vacsich problemov, ako napr. to tvoje a ine su take osobnosti, ze si budu mysliet az do konca, ze to musi byt po ich a skonci sa to konfrontaciou, ktora sa v lepsom pripade skonci pevnym objATIM.

Rec u nas nehrala ziadnu rolu v tomto.
20. feb 2009 o 13:03  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Hm, asi to bude opravdu individuální. U toho svého "povídálka" jdu občas do vývrtky spíš já, jak mi donekonečna opakuje jednu a tu samou větu :rolling_eyes: Už se nemůžu dočkat, až se začne ptát "proč" a nejlépe ve chvíli, kdy sedím na záchodě :angry: , to si potřebuje nejvíc povídat.... :confounded:
Díky moc za odpověď :wink:
20. feb 2009 o 13:34  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Choď na stranu:   Zruš
Tvoj príspevok