• Prihlás sa
  • Registrácia nového člena
  • Získaj PLUSPRO
  • Odporúčame: Mojasvadba.skModrastrecha.sk
  • Prihlás sa
  • Registrácia nového člena
  • Získaj PLUSPRO

Ako prežívate rakovinu v rodine?

26. januára 2017 
caute, nas to postretlo tiez minuly tyzden ta hrozna sprava, a to pri otcovi, ma nador na plucach a pridruzene metastazy na pluci... nemate niekto s touto chorobu skusenosti v rodine?
Zatial mu robia rozne vysetrenia , liecba ziadna a nkto poriadne nic nevysvetli, oznamia to cez telefon a ries si ... :rolling_eyes:
13. júl 2009 o 16:01  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Janetka,tak to mi je fakt ľúto. :frowning2: My v rodine nemáme skúsenosti s týmto druhom ochorenia. No určite sa niekto ozve. A doktorov.... tých radšej nebudem riešiť! To by bolo nadlho. Ahoj a prajem veľa síl!!!
13. júl 2009 o 16:57  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
autor
janetka to fakt vam povedali cez telefon??? sila, skuste specializovane onkologicke nemocnice v bratislave tam vam urcite vsetko radi vysvetlia co sa tyka dalsieho postupu a liecby. drzim moc moc palce a otcovi mnoho sil
13. júl 2009 o 21:08  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
janetka, tak to je síla, to mě moc mrzí, držím tatínkovi moc palce a hlavně psychické síly
13. júl 2009 o 21:10  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
janetka, velmi mi to je ľúto :cry: , práve teraz je rok, čo aj môjmu ocovi zistili rakovinu prostaty s metastázami v kostiach. Viem sa vžiť do tvojej situácie a do situácie v celej rodine. Hrozné!!! Tie nervy a bezmocnosť... Pozerať na milovanú osobu ako ti odchádza pred očami. Otec vo februári zomrel, ale stále na neho myslím a mám ho pred očami. Prajem tebe aj celej rodine veľa, veľa síl na zvládnutie ťažkej situácie a tatinovi držím palce aby to všetko zvládol.
14. júl 2009 o 08:44  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
janetka - my sme mali tiež v rodine podobný prípad. Švagrov ocino mal rakovinu pľúc a on sa liečil v Nitre na Zobore. Aj ho operovali, tiež na Zobore. Švagor vravel, že tam boli veľmi ľudskí doktrori a aj celý personál nemocnice.
Manželov otec mal tiež rakovinu - on mal nádor na mozgu. Ale on zomrel, keď mal môj manžel 10 rokov, takže pred 20 rokmi. Jeho operovali v KE a svokra vravela, že tiež boli tí doktori a všetci v nemocnici veľmi ústretoví, a milí.
Prajem Ti teraz hlavne veľa veľa sily a odvahy, aby si všetko v pohode zvládla. :frowning2:
14. júl 2009 o 09:07  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
johnie som rada, ze je vsetko v poriadku!
ano, presne o tom pohlade na svet- niekedy ma mrzi, ze ludia si kazia dni tym, ze sa trapia nad zbytocnostami a nevazia si, ze su zdravi a ze maju jeden druheho...
14. júl 2009 o 11:40  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
dakujem za slova povzbudenia...
dnes mu este robia jedno vysetrenie v TT a tam sa to vsetko rozhodne a snad nam poskytnu lepsie info ... lekarka mu tam povedala, ze je vyborne , ze nevykasliava krv, tak neviem, ci je este nadej.. niekedy vraj CT neposkytne uplne info... uvidime.
Presne, ked je clovek zdravy tak sa zaobera hlupostami a hada sa o malickostiach a az potom pochopi, co je dolezite....
14. júl 2009 o 11:46  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
janetka tak dufam ez dnes dopadnu vsetky vysetrenia dobre !
14. júl 2009 o 11:49  •  2 deti  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
janetka nadej umiera posledna a niekde som citala, ze nadej netreba pochovat skor ako pacienta. Nemusite sa dat odradit ani hroznymi prognozami, pretoze ani tie sa nemusia vyplnit! vlastna skusenost.
Dolezite je CT - to sa popise a rozanalyzuje, potom rozbor krvi a ohladom pluc asi najviac ukaze ct...musi sa stanovit liecba - chemo, oziar, prip. operacia...
14. júl 2009 o 12:30  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Máš pravdu keď je človek zdravý tak je majster sveta a úplne inak sa dívaš na svet, keď si dáš ružové okuliare dolu z očí a zbadáš tvrdú realitu.
14. júl 2009 o 12:35  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
z vlastnej skusenosti mozem povedat, ze sice sa meni pohlad na svet a na zivot, ale zase na druhej strane...ked si ja sama pre seba poviem, ze mala som rakovinu a teraz som sa vyliecila, tak mi to znie tak cudzo. tazko sa to opisuje...bolo to tazke, ale ked clovek chce, vsetko sa da vydrzat...
18. júl 2009 o 22:32  • Odpovedz  •  Páči sa mi to (1)
Ahoj,
také mezi Vás bohužel patřím. Uže jsem před časem založila jiné téma, ale pak jsem nějak neměla sílu to číst, natož něco psát.
Jde o moji maminku, umírá na rakovinu. Bojuje s ní celkem 15 let, začalo to děložním čípkem, pak metastázami na krční páteři. Tohle vše zvládla, jak operace, ozařování i chemoterapii. Jen co dostala povolení od lékařů, začala užívat života jako před tím, jezdila na dovolené, dokonce jezdila na kole, no prostě dělala to, co ostatní. Během těch několika dalších let prodělala spoustu různých zákroků, jelikož po drastickém ozařování má srůsty a zničené vše v pánvi. Před asi rokem a půl ji začala bolet noha. Chodili jsme všude možněm nikdo na nic nemohl přijít, ale já jsem tušila, že to nebude dobré. Začala brát různé léky od bolesti a na tom to zůstalo. Pak před rokem ji prasklo tlusté střevo, museli jí udělat umělý vývod. Před Vánocema jí praskl močový měchýř, takže prodělala další těžkou operaci a má dva vývody vedle sebe :frowning2: .
Pořád nás uklidňovali, že to bude těma srůstama, že to může být rakovina, ale taky nemusí, nemohli to najít.
No, nakonec se zjistilo, že jsou metastázy v kostrči, od toho ta bolest nohy. Mamka za ty necelé dva roky zhubla 25kg. Má dva vývody a téměř ochrnutou nohu, nádor tlačí na nervy v páteři a postupuje dál. Bohužel už pro ní nemůžou nic udělat a ona sama mi řekla, že už nechce, že už toho trápení bylo dost, že dostala patnáct let, aby nás mohla vychovat :cry:, ale že už nemá sílu. Maminka má 49let. Je doma a zatím se drží statečně. Doma o tom občas mluvíme a když někdo příjde na návštěvu, nikdy jí neuvidí plakat, je neskutečně statečná a silná.
Někdy mám pocit, že se zblázním. Bydlím sama s manželem, mladší sestra bydlí s našima. Ta je na tom hůř, já přece jenom odjedu domů a můžu na chvilku vypnout, ale ona chuděrka né. Tak mi někdy v noci zavolá a hrozně pláče a já pak s ní. Je to tvrdé a kdo nezažil nepochopí :cry:. Je to nespravedlivé a nefér a nic s tím nemůžu udělat. Neumím si představit, že tady nebude, bůbec nevím, jak budu žít.
Vám všem moc držím palce a omlouvám se jestli jsem to napsala zmateně.
Děkuju, že jsem se mohla vypsat.
21. júl 2009 o 02:52  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
autor
mimco v prvom rade je nam luto co prezivate a tvoja mama ako pises je uzasna bojovnicka a drzime jej palce
no a v ziadnom pripade sa neospravedlnuj za nic, obcas je dobre dostat zo seba tu bolest a smutok a vykricat a vyzalovat sa svetu, vynadat vsetkym naokolo a ulavit si
urcite to nemate lahke, bojite sa o mamu.. priznam sa ze ja ked som to prezivala tak som vobec nemyslela ako sa citia moji blizky, az potom som pochopila ako neuveritelne ma podporovali a mozno iba vdaka nim som to zvladla a nepoddala sa.
hrozne na vas vsetkych myslim a modlim sa za vas.
21. júl 2009 o 10:06  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
mimco, pridavam sa k johnie. obcas pomoze aj vypisat sa.
tiez mozem z vlastnej skusenosti povedat, ze ked som ja brala chemo a vyzerala som dost biedne a dozvediela som sa, ze mamina alebo svokra stale placu tak mi to prislo take divne a mozno aj trochu trapne, ze preco? ved ja neumieram. nejako som sa nevedela vcitit do toho, co oni prezivali. moja babka zomrela na rakovinu a uz si to raz prezili. ibaze babka mala cez 60 rokov a nie 27. ja som sa fakt snazila vyzerat ok a v pohode a ked som videla, ze moji blizky sa trapia, tak mi bolo este o nieco horsie.
mimco, ak je pravda, ze tvoja mamina uz nevladze bojovat, tak jej to tu este sprijemnite. ked vas uvidi, nech vidi krasnych usmiatych ludi ktori ju lubia a nie uplakane smutne tvare...ver mi, bude sa citit lepsie, ked vas bude vidiet stastnych a veselych. asi to znie kruto, ale zialit este budete mat kedy...(prepac)
prajem vela sil a optimizmu a krasnych dni s maminou.
21. júl 2009 o 11:00  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
mimco, bože ako by som čítala riadky z vlastného života, len v mojom prípade to bol otec. My sme to prežívali minulý rok. Rakovina prostaty :frowning2: Začalo mu to bolesťami chrbta, to sme ešte netušili,čo nás čaká po vyšetreniach.Vyšetrenia ukázali že má metastázy v chrbtici, kľúčnych kostiac, rebrách a panve :frowning2: Tiež sa držal statočne, ožarovanie, infúzie...No bohužiaľ tatino po úpornom boji s touto pliagou vo februári zomrel. Bolo to desné, pozerať na to. Tiež nebývam s našimi ale bývam v tej istej dedine, takže som tam bola každý deň. Fungovala som vďaka tabletkám na upokojenie, inak by som sa zbláznila. Tvoja mamina je úžasná bojovníčka, užite si chvíle, ktoré môžete byť spolu. Držím palce a želám veľa síl.
21. júl 2009 o 11:10  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
mimco...
je mi hrozne luto, co prezivas a pri citani tvojich riadkov sa mi tlacia slzy do oci...
utrpenie tvojej mamky je velmi velke a takisto aj utrpenie vase, pretoze najvacsia bolest pre dieta je pozerat sa, ako jeho rodic trpi...mas pravdu, kto to nezazil, nepochopi, nech ako chce, ale ani to netreba nikomu zazlievat, lebo vdaka Bohu ze nie kazdy toto zaziva a treba sa na to tak pozerat, ze Boh dal kriz prave vam a vedel preco.
velmi vam drzim palce. budte silni. tak, ako napisala lenit, snazte sa jej sprijemnit tieto chvile, aby nemusela mysliet na chorobu a aby nevidela vas trapit sa, lebo o to tazsie by to pre nu bolo. fakt drzim palce, budte silne.
21. júl 2009 o 15:50  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Ahojte, tiež patrím medzi vás, čo viete, čo je bolesť pri strate rodiča. Neviem, čo je lepšie pretože u nás to bola tragická nehoda,ktorá prevrátila naše životy naruby. Keď takýmto spôsobom odíde jeden z rodičov aspon teda v mojom prípade to tak bolo odišla aj časť mňa. Mala som pocit, že len v tedy som dospela hoci už mam nejaký ten rôčik a moje deti su už veľké. Odvtedy ubehol nejaky čas a ja stále pri hrobe plačem a neviem sa s tým zmieriť. Túto bolesť pochopí len ten, čo to zažil. Ak je niekto chorý poviete si už sa aspon netrápi, ale keď sa niečo takéto stane zdravému človeku je to ešte horšie. Preto Vám všetkým, čo túto bolesť prežívate držím palce, nejdem hovoriť, že to chce svoj čas hoci je to pravda, ale bolesť tu bude vždy, či chceme alebo nie len je menej intenzívna, ale je. Držím palce nech to zvládnete.
mimco - viem, že je to ťažké a viem, aké pocity prežívaš. Držím Ti palce aj mamičke musíte byť silní aj keď sa to ťažko rozpráva
21. júl 2009 o 16:17  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Naozaj je zbytočné hovoriť,že bolesť časom pominie,lebo ja si myslím,že to nie je pravda. :pensive: Stáva sa,že sa na chvíľu utlmí,ale onedlho sa opäť prederie na povrch len je o niečo slabšia.... Mimco,nemôžem dodať nič iné,len to,že Tebe i celej Tvojej rodine prajem veľa síl a ešte aspoň zopár chvíľ radosti............ :astonished:
22. júl 2009 o 20:18  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
pridávam sa do "klubu" :pensive: Rakovina zničila môjho otca... je to síce otrepané, ale je to tak... chce to čas. U mňa je to už desať rokov.... a až takmer po desiatich rokoch viem spomínať.... už sa nepýtam prečo, už to "prijímam".... veľa síl dievčatá :pensive:
22. júl 2009 o 20:28  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
autor
ahojte, tak na minulej kontrole mi robili odbery a zas tam je nieco zvysene... nieco so stitnou zlazou, ze mam ist ku endokrinologovi(ci ako sa to pise, sak ani neviem) ta doktorka je fakt divna, a co akoze mam povedat tomu lekarovi, ze poslali ma z blavy ze ma mate vysetrit, ze ci je vsetko ok, ved by ma mala ona poslat ku niekomu. fakt sa v nej nevyznam
22. júl 2009 o 22:11  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
johnie to znamena, ze ti nedala ten papierik ku endokrinologovi, ale sa mas objednat sama? to nie je nejaky system, ze ta prideli k niekomu z tej istej nemocnice? neviem, ako to funguje, ale malo by jej na tom zalezat. Velmi drzim palce
22. júl 2009 o 22:39  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
autor
emily dakujem a tiez si myslim ze tak by to malo prebiehat ze mi napise na ten paprierik ten marker a hodnotu a dovod preco ma k niekomu posiela ... no nechapem ju.
22. júl 2009 o 22:58  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Ahojte :slight_smile: ,patrím medzi vás,môj ocko zomrel na rakovinu pľúc ,mal metastázy v pažeráku a na krku,ako 42-ročný po 4 mesiacoch od zistenia,bolo to pred 18 rokmi,teta pred 5 rokmi na karcinóm pankreasu ako 45-ročná,takže smola :unamused: ,dokonca ja som pred MD pracovala na detskej onkológii,viem,čo prežívajú chorí a hlavne ich príbuzní,rodičia detí,ťažko to človek ,ktorý to nezažil pochopí,tie pocity zúfalstva,bezmocnosti :unamused: ,ja len dúfam,že veda tak napreduje,že sa podarí nájsť nejaký liek,ktorý zničí alebo úplne zastaví rast nádor.buniek a nebude mať toľko vedľajších účinkov :wink:
23. júl 2009 o 00:12  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
johnie musis sa ozvat, lebo inac asi nic nepomoze na tych lekarov, clovek musi byt niekedy drzy a sprosty, aby si vybojoval svoje :confounded: zial to takto funguje
23. júl 2009 o 14:44  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Ahojte, ráda bych se také přidala k vašemu tématu, ale také bych chtěla poradit. S rakovinou mám bohužel špatnou zkušenost, měl ji můj bratr, když mi bylo asi 15let, jemu tehdy 23. Po různých operacích a dlouhých cyklech chemoterapie, kdy mu dávali jen 30%na to, že přežije. Vše zvládl. Určitě hlavně proto, že se nevzdával a snažil se myslet pozitivně a optimisticky.Když všechno dobře dopadlo a rodina si oddechla, do 2 let mu zjistili metastáze. Všechny to srazilo na kolena, ale zase jsme se snažili bojovat s ním a dnes? Je to šťastný mladý ženatý muž a má krásnou dcerušku. Ale tím to pro naši rodinu neskončilo. Na řadě jsem byla já. Je mi jen 19let a po cystě na vaječníku, kdy mi ji odoperovali a já myslela, že vše je v pořádku, zjistili. Že to byl zhoubný nádor:frowning2:...Hned mi volali a měla sjem se dostavit do nemocnice. Řekli mi, že mám dvě možnosti, buď musím znovu na operaci, kde mi vezmou vaječník, vejcovod, břišní předstěru, pánevní dno a lymfatické uzliny a můžu doufat, že nebudu potřebovat chemoterapii (čehož se strašně bojím, neboť jsem viděla na vlastní oči, co to s člověkem udělá) a nebo můžu čekat, ale mám prý velmi vzácný nádor, který se začne projevovat, až už je to ve špatném stádiu. Samozřejmě jsem přistoupila na tu první možnost a za 2 týdny mě čeká operace. Strašně se bojím té bolesti, ale věřím, že vše dobře dopadne. Přece jen mám ještě celý život před sebou...nemáte s tím prosím někdo zkušenost? s tímto druhem nádoru atd...?děkuji
23. júl 2009 o 18:40  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
petuly drzim Ti palce velmi! hlavu hore bude dobre
24. júl 2009 o 10:05  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
ahojky tak já se taky přidám.kdž jsem byla ve druhém měsíci tak zjistili manželovi rakovinu.hned šel na operaci a pak na chemoterapie musím říct že to zvládal velice dobře i na to že mu začali padat vlasy .nejdřív jsem vubec nevěděla jak to zvládnout mám doma ještě postíženýho syna který nechodí a nevidí a do toho jsem byla těhu ale řekla jsem si že se nemužu položit kuli oboum a mimču co se má narodit a hlavně jsem nechtěla aby manžel viděl jak moc mě to vzalo .chemoterapie zvládnul dobře a myslím si že mu hodně dalo chut žít miminko co se mělo narodit takže stím bojoval a nepodlehnul tomu.momentálně dochází na onkologii a jetdí do prahy na PET.manželovi to zjistili když mu bylo 29 let.jinak na všechny tady moc myslím držte se určitě všechno bude dobrý
24. júl 2009 o 10:18  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
nensy tak to je sila a ty si silna zena, Pan Boh vam dal krasne dievcatko a silu vsetko zvladnut
24. júl 2009 o 10:35  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
nensy, držím palce a želám celej Tvojej rodinke veľa síl...ver že raz sa všetko na dobré obráti :slight_smile:
24. júl 2009 o 10:44  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Choď na stranu:   Zruš
Tvoj príspevok