• Prihlás sa
  • Registrácia nového člena
  • Získaj PLUSPRO
  • Odporúčame: Mojasvadba.skModrastrecha.sk
  • Prihlás sa
  • Registrácia nového člena
  • Získaj PLUSPRO

Ako prežívate rakovinu v rodine?

19. decembra 2016 
emyliz a rokka díky moc .zvládáme to je to těžký ale jde to .
24. júl 2009 o 11:12  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
nensy, poznám aké je to ťažké :frowning2:
24. júl 2009 o 17:48  • Odpovedz  •  Páči sa mi to (1)
nensy,klobúk dole,že napriek chorému synčekovi,manželovi, si dokázala zvládnuť ďalšie tehotenstvo :slight_smile: ,nepoddávala si sa,statočne si bojovala s nimi,prajem ti,aby si zažila už len krásne a veselé chvíle s tvojou rodinkou :slight_smile:
24. júl 2009 o 23:22  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Ahoj, kočky, držím všetkým palce!!!!!!!!!!!!!!!!!! Johnie, ozvi sa ako to dopadlo s tou endokrinológiou, lebo tiež neviem pochopiť primitivizmus Tvojej doktorky! Čauko a odvahu :astonished:
26. júl 2009 o 16:00  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Babi,kde ste sa všetky stratili? :frowning2: Prišla som po týždni domov a teda mi trvalo,kým som to tu našla. Ako žijete??? :dizzy_face:
7. aug 2009 o 16:06  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Ahoj, taky přidám svoji trošku do mlýna. S rakovinou máme v rodině docela dobré zkušenosti. Můj praděda zemřel na rakovinu žaludku koncem 2.světové (toho si ale samozrejme nepamatuju). Moje prateta zemřela před 8 lety na rakovinu prsu. Před 7 roky zemřel můj strýc, tátův bratr, po dlouhém boji na rakovinu mozku. Před 4 roky zemřel tátův bratranec na rakovinu tlustého střeva (byl zdravý, ale začlo ho bolet břicho,tak šel do nemocnice a domů se už nevrátil - zemřel za měsíc od hospitalizace.
A před 2 roky mi zemřel táta na rakovinu plic, žaludku a lymfatických cest (postupně se to přidávalo). A poslední případ byl soused - dva dny po tomto štědrém večeru umřel na rakovinu tlustého střeva. Diagnostikovali mu raka měsíc a půl předtím a od té doby zůstal v nemocnici a scházel před očima...
Nejhorší to bylo samozřejmě s tátou. Dva roky tvrdě bojoval a nakonec nám s mámou umřel doma v náručí... nikomu to nepřeju. Vám, které s tím svinstvem bojujete nebo máte vedle sebe někoho,kdo onemocněl, přeju hodně sil do boje a konečné vítězství.
7. aug 2009 o 16:43  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
ahoj, dneska je to 5 let, co umrela moje mamka na akutni leukemii :pensive:
7. aug 2009 o 18:43  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Ahojky, tak i já se přidám. Už delší čas jen čtu, ale proč se nepřidat, když se mě to taky týká. V březnu, když bylo malýmu 7měsíců, našli přítelovi rakovinu. Hned operace, několik kol chemoterapie. Bylo to hodně náročný období, ale už je líp. Zatím je v pořádku, příští týden jde na další kontrolu, tak budou nervičky, ale věřím, že bude všechno v pořádku. Nejvíc mi pomohl, vlastně nám oběma, právě Adýsek. Já díky němu neměla a nemám ani moc čas přemýšlet, co se děje :slight_smile: Příští měsíc se konečně bereme, tak si to všechno trápení trochu zpříjemníme :slight_smile: Držím všem palečky aby bylo dobře :slight_smile:
7. aug 2009 o 18:48  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Dobry Den ,kazdemu ,ja hladam niekoho ,kto ma trvalu tracheostomiu ,cize nema hrtan.
moj otec je po totalnej laryngitidy a ozarovani ,a je mu po tej radioterapii velmi zle ,okrem toho ma aj plucnu chorobu.
chcela by som si dopisovat s takym clovekom ,kto to ma ,alebo s pribuznymi toho choreho cloveka.
je zle ak ste na to sam.
prosim teda ,nech sa mi niekto ozve ,ja cakam .
dasenok@centrum.sk
dakujem
7. aug 2009 o 20:22  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Krembonzur,zdieľam to s Tebou; je smutné pripomínať si takéto kruté výročia. :pensive: Makak 21 držím prsty do budúcnosti, aby Vám to spolu vyšlo, a aby Vám obom osud nadelil už len tie krajšie chvíľky, ktoré si užijete so synčekom a hlavne, aby sa priateľ uzdravil!!!!! :slight_smile: Inak máš super meno. :grinning:
8. aug 2009 o 17:14  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
luise :grinning: :grinning: A děkuju moc :dizzy_face: :wink:
8. aug 2009 o 18:02  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
ahojky,,,,som,si,vsimla,,,tuto,,temu,,na konikovi,,,moja,,mamina,,zomrela,,na rakovinu,,pecene,,,,na,,70,,narodeniny,ju zobrali,do,nemocnice,,,a,,,,za tri dni zomrela,,,,,bola,dllhsie,xora,,,vedeli,sme to,,ze neni nieco,,v poriadku,,,ale,,,,sme si nemysleli,,ze to,,,,dojde,,,atkto,daleko,,je,tam,v nebicku,,uz 10rokov,,a,teraz to horsie,,,moj,,brat zomiera,,na rakovinu,,pecene,,,,a,,,zlcovyx,,ciest,,v bratislave,,na STRKOVCI,,,,,nikde ho nexcu,,,uz,ho,.nai,neliecia,,mi hovorila,ex,,svagrina,,,,len nejake infuzky,,,,,a,bola,som,ho,teraz v piatok,,poret,bo,sme sa nerozisle v dobrom mam na neho tazke srdce bo mi vela ublizil ale ked som ho uvidela v tej nemocnici bol to som s ktorym sa budem vyrovnavat dost dlho mozno stael sme sa nevideli tri roky ale ked som sa dopocula ako na tom je hodila som hrdost dost daleko a isla za nim,,,a mozno som ho videla naposledy,,,ma len 56 rokov,,je to strasne :frowning2: :frowning2:
9. aug 2009 o 21:51  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
.... ahojte dievcata, velmi na vas myslim a verim, ze to vsetko prekoname...
temu som preletela jednym dychom

... tiez sem patrim, teda moje deti... a rodicia... ja zatial nie a dufam, ze kvoli detom ma toto mozne dedicstvo, obide...
.. v podstate sme sa do tohto kolotoca dostali, ked moja dcera, teraz ma uz trinast rokov, zacala mat, i ked zial to lekari prehliadali, priznaky nadoru na mozgu... nechcela jest, zvracala na lacno, stazovala sa na bolesti pravej strany tela, trpnutie, prisene mi schudla a ja som zacala byt podla lekarov hystericka matka... len akosi lekari i napriek nasej pediatrice, ktora mala o dceru obavy a posielala nas na odborne vysetrenia, vsetko toto davali za vinu ziarlivosti, ziarlivosti mojej dcerky na male babatko, mojej vtedy sest-mesacnej najmladsej dcerky... situacia sa az tak vyhrotila, ze tato moja, udajne ziarliva , anorekticka, vraj anorekticka v styroch rockoch, mi uplne pochudla na ledva 12 kil a ja som mala ako mama pocit, ze mi doma umrie... nakoniec bola prijata na kramare s tym, ze ak je to porucha jedenia, tak to vyriesia... na druhy den od prijatia som skoncila u jedneho p. profesora, ktory ma ani nepustil za nou na oddelenie a nalial mi rovno v jeho kancelarii konak, potom zacal rozpravat... aby som vas nezatazovala, skratim to... povedal mi, ze moja dcerka je po prvej operacii a caka ju dalsia, pretoze ma nador na mozgu, ze sa na to prislo v poslednej chvili, ze mi mohla doma zomriet... to je jedno z mojich deti... :pensive:

... najstarsi syn, tiez je to pribeh na telenovelu, co sa tyka pristupu niektorych nasich lekarov... tomu par rokov na to, zistili adenom stitnej zlazy, podstupil jej cele vybratie a je v poriadku, nastastie... a bude v poriadku navzdy, to je moje motto :slight_smile:

... potom sa udiala pre mna jedna dalsia z najhorsich veci v zivote... moja milovana maminka, ked prisla z dovolenky sa mi neozyvala, nedvihala telefon, nereagovala, nic... este v ten den po dlhom zvoneni pri jej dverach a zacutia pohybu v jej byte mi nakoniec otvorila, uplne zoslabnuta... volala som zachranku... bola z toho akutna leukemia a moja maminka ma po 48-hodinach opustila... nahle... stratila som cloveka, ktory mi bol radcom, butlavou vrbou, ktory ma vzdy povzbudil a dal vela energie a nasmeroval ma spravnym smerom ist dalej.... chyba mi, moc... a verim, ze zije v mojom najmladsom syncekovi, ktory ma rovnaky datum narodenia ako ona... :pensive:
... aby to nebolo jednoduche... o par dni na to mi umrel i moj drahy ocko... na karcinom pazeraka, bojoval s nim dva roky... v den pohrebu mal moj najstarsi syn dvanast rokov....

moje tri deti si svojich starych rodicov pamataju... pamataju a verim, ze nezabudnu... i ked s nimi boli tak kratko a mne je strasne luto, ze ich moji rodicia neuvidia rast... ich pokroky, ich zivoty... urcite by na nich boli hrdi...

... aby to nebolo take jednoduche, dnes riesime mojej najstarsej dcerky dalsiu diagnozu, neurofibromatozu... co nas caka, nevie nik, ved staci si dat toto slovko do googlu a...
ja len verim, ze to vsetko zvladneme, dcerka je jeden uzasny clovek, osobnost a bojovnik :slight_smile:
nastastie na to nie sme sami, mam uzasneho manzela, ktory nam velmi velmi, pomaha... pomaha, i ked nie je mojim trom detom biologickym ockom, no robi pre ne vsetko, to vsetko, co ich vlastny otec nie... ale to uz je iny smutny pribeh...

... prepacte mi tento mozno dost depresivny prispevok... neviem, mozno je to tou nocnou hodinou a objavenim tejto temy a mozno len mojou potrebou to dat vsetko von......
9. aug 2009 o 23:14  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
nattereri,
zivot ci boh nadeluje ludom len tolko kolko znesu :frowning2: je mi luto co vsetko prezivas...
tvoj pribeh mi pripomina trosku moj, ale my mame zatial stastie - zatial patria moji rodicia do skupine survivors...
moja maminka ma neoperovatelny nador na mozgu- jeden den nam odpadla, nasledne dostala epilepticky zachvat - zdrava krasna 48 rocna zena... nasledovala operacia - vybratie vzorky, histologia, radioterapia... teraz zije s nadorom 6-ty rok, epilepticke zachvaty sa opakuju, do prace sa uz nevratila - dalej je to krasna relativne mlada zena... ku ktorej ma viazu take city ako teba k tvojej maminke... nerozmyslam nad tym co bude, verim ze bude dobre...
ockovi diagnostikovali nador na hrubom creve 2 roky po mamininom nadore... skoro nam zomrel - strasne schudol, nador mu zablokoval creva, myslel si ze mu je len nevolno, nechcel ist do nemocnice, nakoniec sme ho tam uz skoro v bezvedomi odviezli - pretrhlo sa mu crevo, spravili mu vyvod, tyzden bol v kritickom stave... potom sme ho dali previezt na klenovu - tam mu vybrali nador - bol v pociatocnom stadiu rozvoja, takze nebola ani nutna chemo :slight_smile: o rok nato mu nasli dalsi nador -tentokrat v tenkom creve - znovu operacia, teraz uz aj chemoterapia ...

zijeme s tym ze kazdy rok absolvuju moji rodicia neustale kontroly - magneticka rezonancia, protilatky, kolenoskopia - ziadne prijemne vysetrenia... oni ale este ziju a zivot si uzivaju - mam radost ked ich vidim, ako si uzivaju seba navzajom, ako si vazia ze sa este maju, ako miluju svoje vnucatka, chodia na dovolenky... nie som si ista ci by taky boli k sebe aj keby boli zdravi :pensive:
10. aug 2009 o 11:56  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Bože, dievčence...teraz som v robote a revem ako malá,keď som dočítala vaše trápenia... :frowning2: je to strašné. A keď to je v rodine o to je to strašnejšie. Uberá to veľa psychických aj fyzických síl, dobre to poznám :cry:
Prajem vám veľa, veľa, veľa pevných nervov a užívajte si naplno každý okamih svojho života. Vidím že ste úžasné bojovníčky a verím že to všetko zvládnete :slight_smile: Držím palce!!!
10. aug 2009 o 12:13  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
autor
ahojte... slzy sa mi valia z oci ked to citam... je to tak strasne nefer, preco sa to vobec deje? preco ludia neumieraju na starobu? zlvast male deti by nikdy nemali takto trpiet... je mi z toho zle
nedavno som mala priserny a velmi zivy sen o tom ako mi volala lekarka ze vysledky odberov mam hrozne zle a ze nastupujem znova na chemoterapiu, a ze by chceli zobrat krv aj malej, nech su si isti ze je vsetko ok... a kuva nebolo, :cry: najhorsie bolo ze ked som to hovorila muzovi ze co sa deje, tak ma vobec nevnimal furt si omielal ze on musi rano vstavat do prace... zobudila som sa ako placem...
10. aug 2009 o 22:17  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
autor
a este chcem ze moc na vas vsetkych myslim a modlim sa za vas a vasich blizkych...
mozno je tato tema tu na konovi prisilna kava, ale je potrebne dostat emocie zo seba von si myslim
10. aug 2009 o 22:22  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Ahojte. Je mi zase smutno, keď to tu čítam. Je hrozné, čo musia prežívať dospelí ľudia, ale deti?????? :pensive: Viem, že aj ich sa to týka, no kým to človek nevidí alebo nepočuje tak na to aj pozabudne a potom o tom nepremýšľa a tak sa netrápi. Prajem veľa síl a obrovskú dávku bojovnosti Nettereri i Vám všetkým !!!!!!! :frowning2:
11. aug 2009 o 19:31  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
nattereri - tiez sa mi slzy tlacili do oci pri Tvojom prispevku... Je to tazke, ale Boh da silu. Viem to z vlastnej skusenosti. On dokaze robit zazraky aj napriek medicine. On ma s nami svoje nevyspytatelne plany a az po case pochopime, kam nas tie plany a cesty posunuli. Nech je to vzdy len blizsie k nemu. Niekedy mozno vdaka tymto situaciam vieme si viac vazit vsetko, co v zivote prezivame. Mozno zijeme o to plnohodnotnejsie!
johnie: Ako sa mas, ako dopadli Tvoje vysledky? Zabudla som, ci si uz bola...
niekedy ma trapi, ze ludia, kt. maju vyslovene vsetko, nemaju rozum na to, aby si to vazili a nevedia, co so sebou...
21. aug 2009 o 11:10  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
autor
emily ahoj, ,idem v utorok na endokrinol.vysetrenie ... neviem co mam od toho ocakavat :confused:
u vas ako?
22. aug 2009 o 12:44  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Ahoj, je hrůza, jak zatížené jsou některé rodiny touto hroznou nemocí. Všem, které to potkalo držím palce a posílám mnoho sil.
Můj děda z tátovi strany má neskutečně znamének po celém těle. Asi 15 mu jich už vyndali, ale teď už to tak trochu nechávají být, je mu 80 a už by asi řešili jen nějaké hodně podezřelé. V "preventivním" odstraňování se už nepokračuje. Je ale vysoce riziková skupina. A můj táta - také samé znaménko, pořád chodí na slunce bez trika a nenamazaný, před 3 roky!!! se mu udělala taková ošklivá věc dole na noze, pořád jsme mu říkali, ať jde na kožní, samozřejmě nešel. Tento rok jsem si všimla, že mu to zčernalo a neskutečně narostlo. Nespala jsem kvůli tomu několik týdnů, až jsem ho léčkou dostala na kožní a musela jsem tam s ním sedět, dokud ho nevyšetří. Bál se, ale nešel by tam. Dělali mu histologii, naštěstí negativní. Teď je rád, že šel.
Rodina z maminčiny strany, oba rodiče jí zemřeli na rakovinu plic. A moje mamka kouří jednu za druhou.
Tím chvi říct, že mám na ně někdy neskutečný vztek, že na to kašlou a neuvědomují si, že prevencí by se dalo leccos zachránit.
22. aug 2009 o 14:28  • Odpovedz  •  Páči sa mi to (1)
Ahojte, teda dá sa vám závidieť sila a chuť do života. U nuás na okoli je teraz tejto pliagy až-až. Náš švagor 27-ročný, je momentálne v Blave na ožarovaní, ma po cheme, operacii a teraz ešte toto, ale aj tak všetci ďakujeme že sa z toho aspon takto vystrábil. Obdivujem tu silu a odvahu bojavať, viem aké je to ťažké pre samotných chorích i pre rodinu!
25. aug 2009 o 12:18  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
samozrejme chorých nie chorích, až som sa musela na sebe zasmiať.
25. aug 2009 o 12:20  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
autor
ahojte, tak som dnes bola na tom edokrinologickom vysetreni a vsetko je ok, ze prebehol nejaky zapal na stitnej zlaze ale nenarusila sa jej cinnost, kvoli tomu ten zvyseny marker...
tak mi padol velky kamen zo srdca...
25. aug 2009 o 23:16  • Odpovedz  •  Páči sa mi to (1)
johnie tak to je super. Tesim sa s Tebou. Tie markery su niekedy hrozne zradne, zvysit sa mozu aj zo zapalu podla toho, co viem.
26. aug 2009 o 08:59  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Dobrý večer, aj ja by som chcela porozprávať príbeh rakoviny v našej rodine. Je tomu 10 mesiacov, čo diagnostikovali zhubný nádor na mozgu môjmu synovcovi, ktorý krátko predtým oslávil svoje 15-narodeniny. Teraz bojuje v nemocnici po poslednej chemoterapii, kde mu život skomplikovali obličky, ktoré prestali plniť svoju funkciu a nehovorím o jeho ubolenej puse a v nej všetko spálené a zaschuná krv na perách, ktorá sa ťažko hojí, pretože trombocyty nie a nie výjsť hore, aby prestalo krvácanie. Bola som ho včera pozrieť v nemocnici, práve sa vrátil s dialýzy a bol to hrozný pocit, strašne by som zato niekoho zbila ale neviem koho, že takto trpí nevinné dieťa, ktoré sa tešilo zo svojho mladého života a pripravovalo na ďalšie pokračovanie v štúdiu na strednej škole. Hnusná rakovina mu skomplikovala život, lebo on najviac trpí na svojom tele a potom aj na duši a na duši trpí celá naša rodina, hlavne jeho mamka, moja sestrička, ktorá je s ním už tých nekonečných desať mesiacov. Pane Bože pomôž mu a nedovoľ, aby sa takto trápil, veď si to nezaslúži. Pohladkala som ho po jeho ubolenej hlavičke a jemu vyhŕkli slžičky, ktoré som mu poutierala a prihovorila sa mu, aby neplakal, že určite sa to zlepší a bude dobre. On má teraz očká zavreté, plno hadičiek okolo jeho tela. Nik asi nenájde odpoveď, prečo ? Netrvalo a dlho a pred týždňom prišiel ďalší krutý osud. Trpí ním brat synovej priateľky. Mladý 21. ročný chalan s podozrením na lekémiu. Chirurg ho liečil dva a pol mesiaca na "vredy" na koži, ktoré mu čistil a nevšimol si jeho krvné výsledky. Chlapec schudol 11 kg, bledol a rodičom to nedalo pokoja, tak si pýtali papiere od lekára, v ktorých si mamka všimla zlé výsledky krvi. Teraz leží na onkohematológii, zobrali mu vzorky kostnej drene a čaká na ich výsledky. Prosím Pána Boha, aby mu pomohol. Aj Vám všetkým, ktoré tú píšete svoje utrpenia, prajem veľa, veľa síl, ktoré človek vtedy najviac potrebuje.
29. aug 2009 o 18:31  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Zajtra to bude presne tyzden, co nam odisiel nas dedko... :cry: :cry: :cry:

Strasne to boli, aj ked mal uz 86 rokov, ale na veku predsa nezalezi... :pensive:

Vsetkym prajem vela, vela sil a zdravia.
29. aug 2009 o 21:45  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Dnes je to 7 dni co zomrel moj ocko na lymfom v mozgu :cry: :cry: . Cele to trvalo sotva 3 týždne, zacal mat problemy s perifernym videnim, bolela ho hlava, kym sme sa spamatali bol v nemocnici, noc pred planovanou operaciou mozgu upadol do bezvedomia, zoperovali ho, noc po operacii tumor znova zakrvacal do mozgoveho kmena, upadol do komy a uz sa z nej neprebral. :cry: :cry: :cry: Neviem ako budem zit bez neho, netusila som aka je to bolest, vsade ho vidim, neustale len placem. Vobec som si nepripustila zeby sa operacia nepodarila, naplanovala som si navrat domov tak aby som ho videla po operacii a......nahle koniec.
9. sep 2009 o 15:41  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
autor
janula :pensive: smutim s tebou
10. sep 2009 o 21:53  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Ahoj,
ja vim, ze tuto diskuzi ctou holciny, co se jim zrovna vyskytla rakovina v rodině a ted doufaji, ze se to vyleci. Taky jsem to takto pred rokem resila. Vsechno to vypadalo nadejne, mamce nasli nador na plicich, podstoupila chemo, kterou bravurne zvladala, pak se ale objevily metastaze na mozku, podstoupila dalsi ozarovani, vypadalo to zase nadejne, ted si nasla bulky v trislech, na prsu, v podpazdi. Jsou pozitivni a to ji psychicky zlomilo. A uz ji nic nezajima, zacina byt mimo, nevim, jestli ji jde pomoci nebo jestli je lepsi ji nechat proste tak, aby se telo vyrovnavalo se situaci, jaka je asi i tim, ze proste prestava vnimat. Naji se, docela dost ji, ackoliv je hubena, pak jde spat, vstane, chvilku kouka pred sebe, pak se naji, jde spat...pro nas jako pro okoli je to silene. Obcas vnima celkem dobre, za 5 minut nevi, s kym mluvi do telefonu. Ja asi vim, ez mi neuzete poradit, ael proste se nejak musim sverit. Nejak nikoho moc nemam a sve okoli uz nechci zatezovat, ani mi nejde o tom mluvit, lepsi je to psat tak nejak. Mala dcera jep orad nemocna, protoze porad doma placua ona mi porad rika, at neplacu a ja se fakt snazim aspon pred ni neplakat. Docela mi pomaha jit mezi lidi, ale zase kdyz je ona nemocna, musim byt zavrena doma.
4. dec 2009 o 10:43  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Choď na stranu:   Zruš
Tvoj príspevok