Ako prežívate rakovinu v rodine?
ahojte, neviem ci sa najde niekto, kto chce o tom vobec hovorit, ale predsa...
mala som pred 3 rokmi rakovinu prsnika a viem ako dokaze zmenit zivot zo dna na den, hodiny na hodinu... je to tazke nielen pre samotneho cloveka, ale celu jeho rodinu...
podelte sa o svoje pocity, ja sa podelim so svojimi... 😉
teda cert...ova, toho vybuchnuteho manzela ti nezavidim 😅 je to smutne...
ten moj chodil so mnou na kazdu chemoterapiu a bol pre mna fakt velkou oporou.
lenit, ahooj, tak to je naprosto úžasný, bohužel, každý jsme jiný a u mně to tak nebylo, ale teď už je to jedno 😀
ahoj baby..
aj ja sem patrim..moj zivot to zmenilo v tom, ze niektore veci proste neriesim, pripadaju mi smiesne a banalne..myslim, ze rodinu ta skusenost stmelila, co je velke stastie..
prvykrat som sa stretla s rakovinou u mojej tety, zomrela na ca prsnika, ked som mala 9 rokov, velmi som to vnimala, lebo sme ju mali doma az do konca a ja som ju velmi lubila..bola mladucka, iba 28 rokov mala..toto zmenilo moj zivot asi vo vybere povolania, aby som mohla trosku s tou chorobou bojovat aj na inych frontoch a vystudovala som medicinu..
na pokrocilu rakovinu prostaty s metastazami do kosti zomrel aj moj dedko..ale toto bolo vsetko uz pred vela rokmi..
a teraz bojujem znova, od augusta 2008 ma moj brat rakovinu semennikov, prave je na druhom cykle chemoterapie..verim, ze sa podari tu hnusobu prekonat..viem presne, o com to je, tie ktore ste tu pisali o tych pocitoch a o tom, aki su ludia po chemo, su dni, ked je cloveku fajn a su dni, kedy si viac pripusta slabost a chorobu a podla toho reaguje..myslim, ze je to pochopitelne pri takej chorobe..
a tak vas vsetky, co mate po tom a prekonali ste to, obdivujem..ste silne zeny..a viem, co hovorim..
ahojte, tiez sa pridavam do tohto neslavneho klubu ☹
u nas som ten "clen rodiny" ja, od 21. aprila mam prevrateny zivot na ruby a trapim sa s rovnakou diagnozou ako zakladatelka tejto temy.
Mam za sebou 3 cykly chemoterapie, dalsie 3 pred sebou, po nich bude nasledovat radioterapia.
Napriek vsetkemu, som 🙂 😎 😵 a verim, ze vsetko bude ok.
Ale chcem upozrnit vsetky kocky, ktore podstupuju alebo planuju umele oplodnenie - prsnikove nadory su hormonalne zavisle nadory a za svoj stav mozem "dakovat" hormonalnym stimulaciam. Davajte si pozor, ak sa do toho chcete pustit, pytajte sa na preventivne prehliadky, alebo si to uplne rozmyslite.... Vediet o tom skor, pravdepodobne by ma na IVF nikto nenahovoril ☹
takze - vela zdravia - vsetkym 😉
Ahojte...
Pred 4 rokmi mi na nádor na mozgu umrela svokra. Mala len 40 rokov ☹ Od prvých príznakov kedy sme to zistili až do kým umrela prešli len dva mesiace. Bol to hrozný šok. Išlo to hrozne rýchlo a posledné dni bola ako malé bábo, nevedela rozprávať, mala plienky... len v očiach bolo vidno že to všetko vníma.
A pred rokom umrela na rakovinu pľúc priateľka môjho otca, boli spolu 13 rokov... najprv mala rakovinu maternice, tú vyliečili. Potom to zasiahlo pľúca s tým bojovala roky... žiaľ neúspešne...
Mám z rakoviny obrovský strach. Vidím ju za každým rohom. Keď manžela bolí hlava, už mám zlé myšlienky. Nechcem s tým žiť celý život ale neviem ako to prekonať 😒
smutné téma ☹ i já patřím do této skupiny...na rakovinu prsu mi umřela maminka...bylo jí 56...šílený...já se bojím jako čert kříže...já kolem toho chodím a snažím se na to vůbec nemyslet, že by mě něco takovýho mohlo potkat...na gyndě mi gynekolog nabídl, že je možnost odebrání DNA a zjištění zda mám v sobě dáno, že rakovinu budu mít...neměla jsem na to odvahu....
kočky všechny, které jste tady psaly o tom, že jste rakovinu prodělaly, nebo jste v léčení já vás tolik moc obdivuju, že to zvládáte... 😔
na rakovinu hrtanu zemrel muj tata, diagnostikovali ho mesic pred padesatinama ☹ , zemrel pred 3 lety...
Vzdycky prispivam na ruzne sbirky co se tehle nemoci tyka..., je toho tolik.
Vsem hodne zdravi
aj ja sa pridavam, mali sme rakovinu v rodine, teda moja maminka zomrela na rakovinu prsnika a pluc pred 21 rokmi. Pamatam si na nu, bola ako vymenena, nespoznavala ma a v nemocnici som ju casto nasla priviazanu o postel ☹ je to uz strasne davno, vtedy som bola dieta, ale stale to mam cerstve v pamati.
Prajem vela, vela sil, energie a hlavne vela zdravia tym, co s touto zakernou chorobou bojuju!!!!
ahoj peja. je mi to strasne moc luto. ja som ochorela na rakovinu prsnika pred 14 mesiacmi. neviem, ci sa chces o tom bavit, alebo sa nieco opytat. mozno cez ip.
hlavne je pozitivne mysliet. to tvori velke percento uspechu.
ja uz neuverim ziadny reciam ako: "v tehotenstve nic nehrozi", alebo "cisty su neskodne"...
ja som mala v prsniku hrcku - cistu hrozne dlho. vsetci (doktori) o nej vedeli a nikto nic. otehotnela som a zrejme hormonmi alebo Pan Boh vie ako sa z cisty stala rakovina... 😔
lenit, ahoj,
som podobny pripad ako ty, tiez som bola roky sledovana pre hrcku v prsniku a aj tak to takto dopadlo ... ☹
ale ja viem, ze vdaka tym hormonom 😝
a snazim sa pozitivne mysliet 😉
aj ja Ti velmi drzim palce... mas malinku dcerku, ta Ti urcite pomoze vsetko prekonat, verim, ze to bude ok !!
holky je to hrozná nemoc nebo spíše to léčení. moje mamka měla během dvou let dvě rakoviny, naprosto na sobě nezávislé, nejdřív hlasivky a hrtan a teď prso, které jí museli vzít. všem bych doporučila aspoň jednou za rok preventivní prohlídky-odběry krve a tak, protože i když se třeba někdy na něco přijde vůbec není nic ztraceno, naopak, čím dříve, tím lépe. sice si člověk projde tím hnusem, ale má většinou obrovskou šanci dál žít. řeči typu, radši nikam nejdu, protože se bojím nebo, to nic není, to je to nejhorší. člověk má stejně strach, trpí depkama a tak. teď jsem si nechávala brát nějaký hnusný pihy, když jsem tam volala na výsledky, po tom všem, co mám za sebou, jsem myslela, že u toho telefonu umřu, dopadlo to dobře a já můžu zase v klidu žít. promiňte, že jsem se tak rozepsala a poučovala o věcech, které znáte a všude o nich píšou,ale jen jsem chtěla, abyste překonali strach
a radši utíkaly i když by to mohla být naprostá kravina 😉
Ahoj!
Aj ja patrím k ľuďom, ktorým táto hnusná choroba vzala niekoho blízkeho. V novembri to bude už šesť rokov, čo jej podľahol môj ocino. Bolo to ťažké... no čo Vám budem hovoriť, veď to poznáte. ☹ No najhoršie na tom bolo to, že keby nepochybil lekár, ktorý jeho telo nechal dehydrovať, mohol s nami pobudnúť ešte nejaký čas. No bezvedomie, do ktorého upadol, jeho ťažký stav ešte prehľbilo a keď sa po týždni prebral, jeho organizmus bol už v takom žalostnom stave, že smrť pre neho už bola vykúpením! 😔 Dlho ma trápilo, že ani vyšetrovanie lekára neprinieslo našej rodine aspoň čiastočnú úľavu, keďže porekadlo ,,ruka ruku myje" je u nás stálou pravdou!!! 🤐 No Vám všetkým želám len to najlepšie a hlavne veľa síl a pozitívnej energie!!!! 😅
ahoj luise. to je hrozne, ked ludia, ktori su tu preto, aby pomahali, tak uskodia a ked uskodia, tak za to odmietaju niest zodpovednost. velmi ma mrzi co sa ti stalo.
luise, jj, přidávám se k lenit, také mi to je líto, někdy se doktoři chovají fakt strašně, jako by to už samo o sobě strašné nebylo
aj my sme veru mali ťažké srdce na lekára urológa, ktorému chodil otec pravidelne na kontroly a povedal mu že aby na operáciu prostaty nešiel. bože, keby tak otec tušil ako to dopadne ☹ keby šiel na operáciu určite tu mohol ešte byť. a potom keď už otec ležal na smrteľnej posteli, velice machroval a chodil ho stále podporovať na izbu a dával mu falošné nádeje, ale najhoršie bolo, že tatino mu do poslednej chvíle veril.
Mne rakovina vzala strýka, ešte v roku 1996, mal 32 rokov, ostali po ňom dve dievčatká, vtedy mali 6 a 9 rokov.... ja som vtedy ešte nevedela, čo mu je, mala som 14 rokov... len som vnímala, že je v nemocnici, že keĎ je doma, teda u babky, tak bol veľmi chudý, slabý, ale usmieval sa na mňa, vtedy som nastúpila na SŠ, taks me si čítali nové učebnice, povedal mi, vlastne prvý raz, že ma veľmi ľúbi a že som dobré dievča....
O dva dni ho vzali naspäť do nemocnice, ja som čakala v susednej dedine na autobus, keĎ som videla, ako z autobusu z emsta, kde bol strýko hospitalizovaný vystupujú jeho kamaráti - dobrovoľní hasiči, uplakaný, vtedy mi to ešte nedošlo....
pamätám sa, že so prišla domov, bolo to 26. septembra a m§j otec skladal na dvore uhlie, pozdravila som ho, ani mi poriadne neodpovedal, a potom mi amma vnútri povedala, že lacko zomrel... pamätám sa, ako som hodila školskú tašku o stenu a začala som strašne kričať a plakať... bolo to hrozné.... nemohla som uveriť, že strýko, s ktorým som toho toľko zažila, že strýko, ktorý ma učil chodiť, tu už nie je.... mama mi hneĎ ne druhý deň od pediatričky dala predpísať ukľudňujúce tabletky..
Pohreb? Nikdy nezabudnem, ako mi abbka, ktorá už predtým pochovala dvoch synov plakala v náručí, že už nikdy nepríde domov......
prepáčte za chyby,ale nevidela som cez slzy... skoro som si zoskratovala klávesnicu... 😝
Ahojky,
taky se přidávám do klubu ☹
Měla jsem v 15letech nádor na vaječníku 30 x 30cm, je to těžko uvěřitelné ale narostl do takové velikosti jen díky nepozornosti doktorů. Léčila jsem se 14dní na a předtím jsem chodila cca rok a půl s bolestí břicha než mi po prosbách a pláči,že nemůžu bolestma vydržet udělali CT, tam se zjistilo,že mi nádor tlačí na všechny orgány a proto jsem nemohla dýchat, čůrat ani jít na velkou a po každém soustu jídla jsem zvracela. Doktorům ani nebylo divné,že nejím a přibírám. Ano přibírala jsem i 2-3kg za den. Tělo se mi zalévalo vodou a při operaci mi odčerpali z břicha !20litrů! volné tekutiny,která zabránila nádoru metastázovat. Což bylo asi jediné štěstí. Vše jsem zvládla jen díky rodině a mé drahé polovičce.
Bylo to děsný,měla jsem pubertu, nevěděla jsem co se děje a když to zjistili tak mi jen řekli : V břiše máš nádor, zavolej mámě ať se rozhodne kam tě převezem, máš na operaci 48hodin,jinak umřeš. Což bylo pro mě děsný, zní mi to pořád v uších. Nedá se na tohle zapomenout. Ležela jsem tam a nikdo nebyl u mě, dozvěděla jsem se to chvilku po probuzení. V tu chvilku se mi zhroutil celej svět 😢 Nakonec vše dobře dopadlo,měla jsem jen nějaké prášky ale chemku a ozařování jsem nepotřebovala. Pěkně jsem se zakulatila ale teď jde konečně vše dolů. Už to budou 3roky a já jsem tady a užívám si života,sice ne na plno ale chystáme se s přítelem založit rodinu a už žít. Měla jsem ještě pak nějaké problémy ale to už jen díky zašití které se trochu nepovedlo.
Teď čekáme na vyjádření doktorů a pokud vše půjde jak má tak v lednu se začnem snažit o naše vytoužené miminko. 🙂
Přeju všem co mají rakovinu nebo mají s rakovinou někoho v rodině ať se drží. Hlavně musí držet rodina u sebe, to je to nejdůležitější. Člověk si fakt přeháže svoje schůdky hodnot. Nikdy mě před tím než se to stalo nenapadlo,že budu toužit po dítěti už v 18letech. Kdo poznal na vlasní kůži bud chápat 😉
Ja sa veľmi bojím aby aj môj muž nemal to čo jeho mamina, ten istý typ rakoviny mal aj jej strýko. Myslím si že keby jej na to prišli skôr, dalo by sa ešte niečo robiť. Rakovina je práve v tomto zákerná, obzvlášť tá v mozgu ☹ Preto by som chcela aby muž chodil na nejaké preventívne vyšetrenia (CT alebo tak). Ale mám dva problémy... poprvé ako mu to povedať že môže mať to isté a že sa toho bojím 😒 A podruhé naša obvodná lekárka keď sme jej to dávnejšie spomínali povedala niečo v tom zmysle že načo to vedieť dopredu že to môže mať a ničiť si tým život, že aj ona má v rodine rakovinu a nechce to vedieť 😒 Čo by ste mi poradili?
ajaj, amadora...zrejme ide o rakovinu v mozgu...pametaj si, je jedno o aku rakovinu ide...cim skor sa to zisti, tym lepsie. teraz uz velmi uspesne liecia rakoviu. ja som si tym presla a zatial sa povazujem za vyliecenu. ja som bola tehotna, ked mi to zistili. mala sa narodila v priebehu dvoch dni v osmom mesiaci, lebo nechceli cakat dalsi mesiac, kym ma zacnu liecit. a to islo len o mesiac. vidis, ze dolezity je kazdy jeden den. na vasom mieste by som vymenila obvodnu lekarku. s takymto nazorom nema pravo liecit ludi. da sa s chorobou bojovat, ale len pokym o nej vies. preventivne prehliadky maju nejaky dovod. no a pokym ma tvoj manzel takuto rodinnu anamnezu, tak by s tym nemal mat problemy.
takze moje odporucanie...radsej vediet a byt prichystany, ako stratit zo dna na den. a opakujem, vymenila by som lekarku.
ahojte, nestiham pisat ani citat, lebo sa mam vela prace, ale hadam to coskoro dobehnem
len vam chcem povedat ze na gyn kontrole bolo vsetko ok... tak som kludnejsia.
dobre ranko
emily tak moj pohlad na svet za zmenil o 1593°... nehovorim ze teraz zijem inak ale snazim sa neriesit malichernosti a uzivam si kazducicky den naplno, aj ked nic poriadne nerobim a len sa cely den rypem v zahradke.. vecer podakujem bohu za seba a za mojich blizkych a tesim sa na dalsi den. nepozeram spat hladim dopredu, na to co ma caka a co bude,, to co som prezila beriem tak ze to vsetko tak malo byt...
peja ip
johnie s tím pohledem na svět s tebou souhlasím! 😉
Ahoj, kočky, skôr som sa sem nedostala. Ďakujem za podporu a Johnie, som fakt rada,že všetko je ok! Inak s touto hnusobou sa v posledných dňoch stretávam na každom kroku,keďže robím medzi ľuďmi a mnohí nešťastníci sa mi zdôverujú. Je ozaj hrozné počúvať čo prežívajú a verte,že mnohokrát mám z toho depku a akoby toho nebolo dosť, ešte som sa aj dozvedela,že i moja suseda má rakovinu hrubého čreva a akurát zajtra ju majú operovať! Je to taká staršia pani,ale fakt zlatá,nikdy nikomu neublížila a bolo mi hrozne ako som ju tak počúvala,keď vravela,že ešte nechce zomrieť... no otras a je mi stoho dosť mizerne,lebo mi to ešte viac pripomína otca- ten mal totiž to isté. No nič... ale žiť musíme ďalej,tak sa majte fajn. 😲
ahojte,
luise to s ocinom mi ju luto 😔 akoze k lekarom sa ja nebudem radsej vyjadrovat(cest vynimkam) 😠
treisi no maras teda, 15 rocna baba a take jednanie, moc moc vam drzim palceky aby sa vam podarilo zdrave a krasne mimco 😉
amadora jednoznacne zmenit lekarku, to cu uz je ked povie ze radsej o tom nevediet, kopla by som ju dobre, nech sa spamata, to ako chce ona liecit ludi?!?!
baby reagujem na vas pozadu tak mi to prepacte
johnie, super! držím palce, všetko zlé sa raz na dobré obráti 🙂 v to dúfam aj ja. čítam tu srdce drásajúce príbehy a kočky , máte všetky môj obdiv a fandím vám 😉 vidím, že je to skoro v každej rodine 😔 , tak želám aj celým rodinám pevné nervy 😉
rokka aj ja v to verim a drzim palceky vsetkym ktori zapasia a posielam vela pozitivnejj energy
s usmevom ide vsetko lepsie
monkula neviem preco ale v zivote je taka nespravodlivost, ze najmilovanejsi od nas odchadzaju medzi prvymi... 😢
ahoj moja mama presla rakovinou - diagnostikovali jej to ked som bola v 7. mesiaci tehotenstva
nastastie vdaka lekarom nie slovenskym a surovou stravou je za vodou - enzymi to je podstane a naklicene veci ako sosovica, fazula, mungo ... treba hodne naklicovat a jest co hrdlo raci aj ked to nechuti a a vsade to davat ... v surovom stave
emilyz, moje skúsenosti po otcovej chorobe a následnej smrti sú asi také, že fakt všetky ostatné problémy sa mi zdajú banálne . Tiež v robote, baby tam zmierajú nad vecami, ktoré ani nestoja za reč, všetky dávajú na popredné miesto tie ich problémy a dokážu o tom rozprávať pol dňa. Ja som mala smrteľne chorého otca rok a myslím si,že som to niesla statočne aj keď s tabletkou na nervy v sebe, ale nikdy som nepreháňala a nehysákovala. Bolo to síce na mne aj vidieť ako trpím(schudla som 9 kg) ale trpela som potichu.Iba som sa pousmiala nad tým ako kolegyňa bláznila, keď jej mama nebola 2 dni kakať. Neviem, možno chcela tým povedať, že aj oni majú starosti nie iba ja. A keď tatino zomrel smútok som nosila 3 mesiace(nemohla som čiernu farbu ani cítiť) určite ma v robote ohovárali do krvi prečo nenosím celý rok.
Ale bola to skúsenosť na celý život, akosi ma už nič nedokáže rozhodiť. Keď človek vidí smrť v priamom prenose akosi otupie a získa silu ako taký kôň.