• Prihlás sa
  • Registrácia nového člena
  • Získaj PLUSPRO
  • Odporúčame: Mojasvadba.skModrastrecha.sk
  • Prihlás sa
  • Registrácia nového člena
  • Získaj PLUSPRO

Mám o dosť staršieho partnera. Aké s tým máte skúsenosti?

7. marca 2017 
nie,pretože ten moj je blázon :grinning: :grinning: :grinning: :grinning:
22. nov 2009 o 10:17  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Hany, pokud je mezi vámi jinak všechno o.k. a nemáš pochybnosti i ohledně dalších věcí, tak samotného věkového rozdílu bych se nebála :wink:
A rodiče by měli tvůj výběr respektovat, pokud máte dobré vztahy- ale možná bych jim to řekla, až bude ten tvůj rozvedený :wink: přece jenom rozvedený zní líp než ženatý
Frisbee, gratuluji ke spokojenému manželství, co by za to mnohé s mladými partnery daly :slight_smile:
22. nov 2009 o 10:32  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
kalu...povedlo se až napodruhé :wink: ...ale díky bohu za to :slight_smile:
22. nov 2009 o 10:55  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
kalu no neviem ..hovorite ze vek nic neznamena a pritom povies to co si povedala :wink:

ze co by zato mnohe s mladymi daly :wink:

ja mam mladeho muza i ja som mlada a dokonalejsi par ako sme my nepoznam :P :grinning:
22. nov 2009 o 11:00  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Myslela jsem to tak, že hlavně záleží na kvalitách člověka a ne na věku.

A ano, co by za to mnohé (ne samozřejmě všechny :wink: ) ženské s věkově "přiměřenými" partnery daly. Stačí si přečíst každé druhé téma tady na fóru, nebo si vzpomenout na mého ex (který byl taky jen o rok starší než já), nebo se podívat na to, jak to chodí v leckterých rodinách v mém okolí.

Zkrátka, když je chlap opravdu CHLAP, tak vůbec nezáleží na tom, jestli je mladší nebo starší- alespoň mně ne
22. nov 2009 o 11:28  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
kalu,pekne si to napísala :slight_smile:
22. nov 2009 o 11:34  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
ďakujem za rady. a tebe frisbee veľa šťastia a veľa krásnych rokov. :slight_smile: Dúfam,že aj ja budem šťastná a rozhodnem sa správne. Lebo niekedy mám sto chutí to ukončiť pre pokoj v rodine. cmuk
22. nov 2009 o 12:33  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
hany-nevzdavaj to kvoli rodine,nesprav tu chybu...ja mam priatela o 23 rokov starsieho a tiez som vyronila kopec slz kvoli rodine...a moja rodina kvoli mne :frowning2: ale nakoniec to vsetko dobre skoncilo a tesime sa spolu na spolocne prve babo :sunglasses: nelutujem aj ked to nieje vzdy lahke...ale vktorom vztahu je vsetko vzdy idealne?
22. nov 2009 o 13:01  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
hany, ak si stastna, tak nie je co riesit :wink:

miska, este stale 2 v 1?
23. nov 2009 o 11:16  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Ahoj, mezi mnou a mým partnerem je 15letý věkový rozdíl.
Může to mít jistá úskalí, ale řekla bych, že i četnost výhod. Mě to tak vyhovuje. Nemusím partnera "vychovávat," a má navíc i jiné životní hodnoty než mí vrstevníci. Samozřejmě je to každého volba a rozhodnutí závisí na tom, jak se kdo na to cítí. Nemyslím si, že by byl v takovém vztahu paušálně problém mít rodinu. Je to hodně individuální a kde je psáno, že když budeš mít vztah s věkově ideálním rozdílem, budete mít bezva rodinku. Pokud to cítíš tak, že je to člověk, kterého jsi hledala, pak neřeš věk. Je to předsudek a člověk by se tím neměl zabývat.
Možná máš strach co bude třeba za třicet let....ale nemá smysl to řešit. U nikoho nevíš, co za takovou dobu bude... Proto pokud jsi šťastná, tak se toho neboj!
23. nov 2009 o 12:06  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
ahoj kessina, som rada, ze si sa tu objavila :dizzy_face: a ako sa mame? Myslim, ze mozem povedat, ze dobre (ale samozrejme mohlo by byt aj lepsie). Ja mam obdobie ze by som chcela babo asi od zaciatku ako sme sa spoznali...prve plany boli take ze ked budem mat po statniciach tak aj porodim (co bude buduci rok v maj - jun), ale bohuzial museli sme to odlozit, lebo neviem ako by sme to financne utiahli... niekedy mam s toho strasnu hrozu ked vidim, ako sme na tom biedne... a to mam v mojom okoli akosi viac tehuliek s podobnym terminom ako luminkasp... vtedy mi to pride velmi luto, ze my sa este s tohto tesit nemozme...
Tak aspon skolu nejako dokoncim a hadam potom sa to nejako zmeni...
A k hany82 - ak ste spolu stastny, mate si co povedat, podobne alebo rovnake zaujmy kasli na vek... ale ako tu niekto pisal, musis si uvedomit, ze s nim ako keby ti pribudli aj tie dve deti (neviem v akom veku su), ale oni budu vzdy sucast jeho zivota a aj ked budu dospele (ako tie mojho partnera)... ale tiez si treba uvedomit a pripravit sa na to, ze mozno to nebudes mat lahke s jeho ex...
23. nov 2009 o 12:12  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
hany,ďakujem :slight_smile: ...nikdy sa nenechaj do ničoho nútiť,urob to podľa svich pocitov a svojeho svedomia,ale nenechaj si odísť chlapa svojeho života,myslela by si na to roky :wink:
23. nov 2009 o 20:13  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
svojich...nevidím,čo píšem :grinning:
23. nov 2009 o 20:14  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
sonnya, no ja som tu casto, len na inych temach a na tuto akosi zabudam :sweat_smile: hlavne to netreba vzdavat a verit :dizzy_face: urcite to pride v tej najspravnejsiej chvili, to si ja tiez stale opakujem :grinning: tak ti uz do konca vela neostava, budem ti drzat palce :slight_smile: ja riesim tiez ten problem, kde okoliti ludia s bruskami... teda myslim zenske pohlavie :grinning: ale tak nenecham sa "znechutit" a verim tomu, ze vsetko je tak, ako ma...
hany, tiez by som par slov chcela napisat... urcite sme kazdy iny, ale ako ti radili ostatne, tiez by som skor riesila ten rozvod ako vek.... my mame s partnerom rozdiel 21 rokov... sme spolu rok a pol a tiez bol zenaty... teda este stale je... po roku a pol je oficialne este stale zenaty.. pre slabsie povahy to moze byt celkom pecka, myslim v zmysle psychiky, vycitiek... (pretoze pre mna je to obcas naozaj tazke...) nemozem si poriadne ani nic naplanovat, pretoze netusim, kedy ho konecne rozvedu... ani babo, ani manzelstvo, clovek ma niekedy pocit, ze zije v klamstve a zacarovanom kruhu :pensive:
inac je nas vztah casom pevnejsi a pevnejsi, mame sa radi, obaja chceme babo a zit spolu, problem je len v tom rozvode.. ale ako som uz napisala, beriem to tak, ze vsetko je tak, ako ma a ten spravny cas pride... mozno vo chvili, ked ho budeme najmenej ocakavat, ktovie...
co sa rodiny tyka, ver mi, mne tiez neblo vsetko jedno, hlavne co sa reakcie mojho tata tyka... on je taky svojsky, no este aj dnes, ked prideme na navstevu padaju z jeho strany poznamky typu- ze si mam najst nejakeho mladsieho atd... Ale ako tu niekto spominal (vypadlo mi kto :sweat_smile: ), pokial citis, ze je to ten pravy, zabudni na vsetko ostatne a na reakcie ostatnych.. ti predsa neziju a ani nikdy tvoj zivot zit nebudu a casom si zvyknu...
24. nov 2009 o 19:49  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
ďakujem krásne sa povzbudivé písmenká. Neviem aj tak čo ďalej. naši ho poznajú a stále sa bojím toho ako to zoberú. hlavne oco. Ale aj tak Ď........ :wink:
25. nov 2009 o 09:30  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Mila "frisbee", obdivuji, to jak jste silna zena a osobnost. Opravdu obdivuhodne. Prala bych si vzdy nalezt v sobe takovou odvahu a rici, co mi na srdci lezi. Mozna, ze jste mela sanci si precist muj pribeh str. 37-39. Jsem cim dal tim zoufalejsi, :frowning2: a cim dal tim vic ztracim kontrolu nad sebou, myslim, ze se psychicky pomalu i hroutim, protoze docela dost casto upadam do depresivnich stavu. Rada bych se Vas zeptala jako zkusene zeny, ktera uz toho ma hodne za sebou v zivote (jak jiz jste psala mate 46 let) na radu, nebo Vas poprosit okomentovat muj komlikovany pribeh, o ktery jsem se zde podelila (mozna, ze zadam o pomoc), nevim jak dal. Ale take bych se rada zeptala na otazku, ktera asi Vam vsem bude pripadat velice hloupa a budute se mi smat, ale to nevadi :slight_smile:, zodpovezeni otazky je pro mne velice dulezite, mozna rozhodujici vzhledem k mym citum. Jak poznate, ze muze milujete, ze je to pro Vas ten pravy muz, ktery by s Vami byl po zbytek zivota, nebo, ze by jste Vy si rekla, ze si s nim muzete predstavit zivot? Je to poprve v zivote, co mne toto trapi a nevim, zda je to opravdova laska a lpim na tom a nechce se mi to vzdat. Tak mozna na tom neco bude. Ale mam velky strach z vekoveho rozdilu, ktery nas deli (23 let), mam velky respekt k sve rodine atp.................. pokud si prectete moje prispevky, tak mne o neco vice poznate. Mel Vas mazel pred rodinu, manzelku a deti nez jste se potkali? Mate nyni se svym mazelem deti? Co si myslite o takovemto vekovem rozdilu? Myslite, ze by mohl byt velkou prekazkou pri vytvoreni plnohodnotne rodiny? (Mozna tento prispevek je zoufala a konecna zadost o pomoc, pred tim nez se rozhodnu jakou cestou zivotem jit, mozna, ze je to spravny muz a ja bych ho nechtela ztratit, coz je velice pravdepodobne diky memu chovani. Je mozne, ze vubec neni ten spravny muz). Prosim Vas dejte mi trosku svetla do teto tmy. Mozna, ze zadam prilis, ale rada bych znala Vas nazor.

Dekuji moc za pochopeni a odpoved.

S pozdravem
26. nov 2009 o 14:52  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Milá sagar...tykejme si,všechny si tady na koníku tykáme :slight_smile: ...četla jsem Tvůj příběh a plně chápu Tvé zoufalství...jedna věc jsou "jenom" potíže s láskou,druhá věc jsou kulturní tradice...toto je velice vážná věc,vím,že stojíš před životním rozhodnutím,je to strašně těžké,když si zvolíš partnera,rodina Tě zavrhne a jestli vám vztah nevyjde,zůstaneš sama...takto jsem to pochopila.
sagar...Tys mi dala,radit v tak vážné záležitosti :wink: ,to je velmi zodpovědná vec...takže nejprve odpovím na Tvé otázky a pak se pokusím k něčemu dopracovat...jak poznat,že je to ten pravý...myslím,že to člověk nikdy tak úplně nepozná,na lásku záruka není,já byla vdaná,měla dceru a po 5.ti letech jsme se rozvedli,odešla jsem já kvůli psychickému teroru.Můj nynější muž je ode mě starší o 21 lete a žijeme spolu skoro 20 let,oba dva jsme silné povahy,takže je to boj,ale láskyplný a vím,že spolu budeme do smrti,neumím to popsat,ale je to tak.Mám jednu dceru,o společné dětátko jsme bohužel příšli.
Můj muž byl ženatý,rozvedl se kvůli alkoholizmu své manželky,má dospělého syna,se kterým se máme moc rádi,tam problém není.
sagar,já nevidím problém ve věkovém rozdílu,protože se celý život pohybuji v takové společnosti lidí,kde jsou tyto vztahy normální.Jak radím holkám v témách,nenechala bych si odejít chlapa svého života,ten pocit je tak silný,že v nás zůstane celý život.Můj muž měl jako mladý velikou lásku,kterou si nevzal a zdálo se mu potom o ní 20 let..opravdu to v nás zůstává.
Jak jsem vyčetla z Tvého příběhu,s rodičema se o Tvém vztahu mluvit nedá,takže teď je to hodně na Tvém partnerovi,jestli chápe,co kvůli němu obětuješ a jestli vydrží ty problémy,které nastanou.
Já bych do toho šla,zkusila bych promluvit s rodičema naposledy,aby pochopili,že je to pro Tvůj šťastný život důležité a že žijete tady,to znamená,že jsi rovnoprávná dospělá žena a nikdo Tě nesmí omezovat.
Tady nikdo nikomu neurčuje,koho si smí vzít,nebo ne,i když já se po rozvodu dva roky s rodinou nestýkala,nechápali,že jsem si jako žena dovolila opustit manžela.
Drž se,budu na Tebe hodně myslet a piš sem,ať v tom nejsi sama,držím palečky. :slight_smile:
26. nov 2009 o 16:56  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
sagar,ještě mi vypadla nejpodstatnější věc...co Tvůj partner,zdálo se mi,že si nejseš jistá jeho povahou...mluvíte spolu o všem?To je velmi důležité,jestli Tě miluje a respektuje jako osobnost,jinak bys byla nešťastná.
Hlavně jaký má názor na vaši situaci?
26. nov 2009 o 17:20  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Ahoj, dekuji moc za tak rychlou odpoved, ani jsem to neocekavala.

Rodinu mam moc rada, hlavne rodice, kteri pro nas udelala moc a rada bych jim to nejakym zpusobem vratila. Nerada bych jim ublizila, protoze si to nezaslouzi, vytrpeli si dost. Oni mi svym zpusobem dali volnost rozhodnuti, kdyz jsem se s nima o tom bavila jednou, spise vice s maminkou. Ale jsou striktne proti tomu, coz pro mne znamena hodne v mem zivote, nechtela bych je videt trpet kvuli mne. Tak jsem v takove pasti. Nerada bych se s nimi dale o tom bavila a trapila je, tak to dusim v sobe, protoze nevim jak se rozhodnout a jelikoz maminka na tom neni zdravotne dobre, tak se bojim, ze bych ji zbytecne ublizovala.

On neni muj partner, jsme "pouze kolegove", mozna, ze i nejblizsi pratele.O partnerstvi ani nemohu pomyslet, jedinym zivotnim partnerem by mel byt muj manzel, coz bych chtela a budu respektovat, ale potrebuji take poznat cloveka, ktery je pro mne dulezity, tak se snazim poznavat a zaroven uctivat a hlidat si sve meze, i kdyz je to obcas tezke. Ale vim, ze k nemu citim neco vice, kdyz na nej nemohu prestat myslet ani minutu, nemohu jist, denne placu, styska se mi po mne, kdyz ho nevidim a neni noci, kdy by se mi o nem nezdalo. Ale mam strach z budoucna, nemam strach ani o to, ze ma 3 dospele deti, 2 z nich jsem videla, povidali jsme si a jsou chapavi a hodni. S nim jsem se do urcite miry o zivote bavila, myslim si, ze jsem pro neho moc dulezita, nevim zda mne miluje, protoze ani ja nevim, zda pocituju lasku, neznam zamilovanost, protoze jsem nikdy zamilovana nebyla. Je to novy pocit. Mluvila jsem s nim o zalozeni rodiny a on si to moc preje, dokonce rika, ze by chtel mit dalsi dve deti, ze by pro mne udelal cokoliv, abych s nim byla stastna, kdyz bych se rozhodla pro neho. Ale je to tezke pro mne, bojim se duverovat, coz je zbabele ode mne. Obcas si myslim, ze nechape cim si prochazim, jak tezkou situaci mam, mozna, ze on si prozil zivotni trapeni, tak uz to na nej moc nepusobi, ale vadi mi to. Jinak je moc hodny na mne, obdivuju jeho jak cloveka, ktery v pomeru ke svemu veku se snazi zit plnohodnotny zivot "jakoby mladeho cloveka", ma vice energie nez mnoho dnesnich mladiku a je to spolehlivy clovek. Vim, ze ma zivotni energii a zivotni optimismus. Nekolikrat mi i varil a moc rad se mnou ji, a abych pravdu rekla, mne uz jidlo nejak chutna jen s nim. Obcas se mi zda az moc kruty v urcitych vecech a nelibi se mi to. Na zacatku tydne mi rekl, ze by bylo dobre, abychom se vubec nevideli a nebyli v kontaktu, dokud sama nepoznam v sobe, co vlastne pocituji. Ja ho chapu a v tom ho naprosto podporuji, protoze bych ho nerada trapila. Ale co mne vadilo je, ze si mne vymazal ze seznamu kontaktu na facebooku. Je to neco naprosto banalniho a nepodstatneho, ale mne to vadi, protoze si myslim, ze by si mne mohl kdykoliv takto lehce vymazat i ze zivota, preci jen uz se zname skoro dva roky a on udela takovou vec. Bojim se toho trosku take. Je to silna osobnost, je dominantni. Obcas si rikam, ze bych se uz mela prestat trapit a nechat ho byt a pockat az mne to prebli, ale nevim, jestli se to stane. Take mi vzdy vsichni radi, abych si pockala, ze uricte potkam nejakeho mladeho, sobe rovneho a hodneho chlapce, ale srdci neporucite. Na nikoho jineho ani nemohu pomyslet, i kdyz nevim jestli to je laska, ktera by se do budoucna mohla rozvinout do partnerskeho vztahu tak na nikoho jineho nemohu pomyslet.:(. Dekuji za to, ze mne vyslechnes, alespon se citim lepe, ze to mohu s nekym sdilet, je to tezke to nosit denno denne v sobe. Ani si s tim nemohu promluvit se svou sestrou, ona je moc hodna, ale stejne jako ostatni je proti tomu a radi mi, abych na to zapomnela a pockala si na coz mam velkou alergii :(

Tak se mej moc hezky a preji hodne stesti v zivote.

Mozna ze pobcas bude text nesouvisly, protoze pisu z prace, tak nemam moznost ani moc casu si to zkontrolovat, promin:(

Opravdu nevim jak se rozhodnout, jsem na krizovatce zivotne duleziteho rozhodnuti a nechtela bych udelat chybu, kterou bych utrapila predevsim svoje okoli
26. nov 2009 o 19:31  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Sagar,
přečetla jsem si tvůj příběh a dovol, abych ti taky něco napsala, i když nejsem frisbee :wink: Podle toho, co píšeš, mám pocit, že ho určitě miluješ (když na něj nedokážeš nemyslet ani minutu a absence kontaktu s ním tě tak trápí...) a mně se podle toho,co jsi napsala zdá, že miluje i on tebe.
Já bych se, být tebou, bála si takovouto velkou lásku nechat "odplynout" . Rodiče tě podle všeho mají moc rádi a tak to podle mně přijmou, protože uvidí, že jejich dcera je s ním šťastná a je to slušný a spolehlivý muž. Milujete se, oba jste volní, tak si tu vzájemnou lásku užívejte a netrapte se. To, jestli je to ten pravý, nikdy na začátku vztahu nepoznáš, ale mohl by být, tak bych si tu šanci nenechala utéct...
:wink:
26. nov 2009 o 19:59  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
sagar,jak říká kalu...taky si myslím,že je to láska a taky bych si tu šanci nenechala utéct...co mě zaráží je ten kulturní rozdíl,víš,Ty píšeš,že nechceš rodiče trápit,ale pro mě jako matku by to,že je dcera šťastně zamilovaná byla radost,a ne trápení...zároveň vím,že to takto u vás je a to vypadá na marný boj.
Rodiče se brali z lásky?Asi o těchto věcech nehovoříte,ježíš holka,já Tě plně chápu...nemáš to vůbec jednoduché...myslím,že to,že on je dominantní taky není moc dobře,vztah musí být rovnoprávní....ale záleží od Tvé povahy,já se sebou manipulovat nenechám,protože že od 13.let starám sama o sebe.
Víš,v některých věcech člověk musí myslet na sebe a svůj život,a ne na okolí,Ty si žiješ svůj život sama za sebe,až budeš na světě sama bez rodiny...promiň,musím to napsat....zjistíš,že si se obětovala a jsi nešťastná...to stejné je zůstávat s manželem tyranem kvůli dětem,děti jednou odejdou a žena zjistí,že má život za sebou a tyrana na krku.
Snaž se mě pochopit,jak to myslím,můj pohled z hlediska nezávislé ženy,já hodně obětovala,hodně ztratila,ale taky hodně získala,a neměnila bych.
sagar,jsem si naprosto vědomá toho,jaký máš strašidelný problém,ale opravdu je to jenom Tvůj život.Já pořád bojuji,za sebe,za dceru,ale myslím pozitivně,protože po tom všem,co jsem prožila,bych už dávno visela někde na špagátě.
Věř tomu,že když se o něco snažíš,že to vyjde..a zase když to nevyjde,člověk se oklepe,a jde dál..nebuď smutná a hlavně komunikuj,jestli budeš mít jistotu,že Tě Tvoje láska chce jako manželku,bojuj.
26. nov 2009 o 21:27  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Ahoj,

Dekuji Kalu za prispevek, bylo to hezke a pozitivni :slight_smile:.

To Frisbee: U nas jsou stale ve velkem mnozstvi zvykem aranzovana mazelstvi, chlapci se libi divka, pozada rodice, aby sel pozadat o ruku, pokud se divcinym rodicum bude libit tak po nejake dobe je zasnoubi a divka se vyporada s tim, aby ho dokazala milovat a zacala si s nim zvykat. Tak ja si myslim, ze i timto jsem az moc ovlivnena. Ale nechtela bych aby mi manzelstvi aranzovali a vim, ze rodice by to neudelali. Rikam si, ze pokud toto nevyjde tak budu radsi sama, protoze nechci se s nikym jinym tak sblizit.........................

Hodne mam strach z toho, ze nam to treba nevydrzi a ja zustanu sama, dnes snad kazde druhe manzelstvi rozvede a pak trpi nejvice dite. Take bych chtela dat svym detem plnohodnotny zivot, chtela bych, aby meli otce plneho enerie, chapaveho..........................Vim, ze od zivota zadam hodne a nemohu to vse mit. Bojim se, ze budu na svete jednou uplne sama. Cim dal tim vice se dozvidam jak to lide rychle vzdavaji a rozchazeji, tak obcas si rikam, radsi byt sama.

On mi obcas rika, ze jsem na tomto svete moc naivni a cista, obcas se bojim, aby prave tohoto lide nevyuzili a neublizili mi :(
27. nov 2009 o 09:00  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
sagar...to jsem si myslela,ty domluvená manželství....zvláštní,že to přetrvává i v tomto století,chápu,že je to tradice a rodiče to myslí dobře,ale kdo myslí na city těch dívek???
Srdíčko,nesmíš myslet hned ze začátku,že Ti to nevyjde,kdyby takto uvažoval každý,tak vymřeme :wink: .Vždycky je to loterie,když se podíváš na beremese do témy První rozvod a potom do témy Po rozvodu znova šťastné a s nadhledem,tak zjištíš,že spousta holek našla toho pravého až napodruhé a jsou opravdu štastné.
Pravdou je i to,že starší otec si to rodičovství vychutná úplně jinak,než když byl mladý,i když se člověk bojí,aby uvedl své děti až do dospělosti.Nenapsala si,kolik je tvému kolegovi let.
sagar,jsi šikovná,citlivá a inteligentní holka,nemusíš se bát,že zůstaneš sama,to štěstí se vždycky objeví nečekaně :slight_smile: .Já jsem v podstatě idealistický blázen,vždycky hledám v lidech to dobro,pak dostanu trochu po čumáčku,ale naučila jsem se vstát,oklepat a jít dál,protože pokud nejde o život jde o...však víš.Pozitivní myšlení dělá divy,člověku je líp,vyzařuje to z něj a přenáší se to i na okolí.Kdybych teď začla uvažovat pesimisticky kolik nám zbývá ještě společných let s mým mužem,tak bych se zbláznila,víš,nemyslím na to,co bude,snažím se radostně prožít tu dobu,kterou jsme spolu.
27. nov 2009 o 09:49  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Nevim, na tu kulturu se vetsina lidi zvykla, je moc krasna svym zpusob, zachovane tradice, ktere davaji smysl mam rada a rada bych je prenesla i do sve rodiny, pokud bych mela to stesti byt silna a zalozit si ji. Ale takove extremni domluvena manzelstvi atp. je to pro mne nemozne akceptovat. Ale ku podivu funguje to a lide jsou stastni nakonec. Moje rodice se take neznali, poznali se na jedne svatbe a samozrejme, ze muj otec byl ten, ktery chtel maminku za zenu. Tak jeho rodice prisli zadat o ruku atp...............a jsou stastni a miluji se. Hodne toho spolu prozili, hrozne moc trapeni, valku atp.....Ale nejsem si jista, jestli v dnesni dobe se da tato forma domluveneho manzelstvi aplikovat na vsechny divky:(.

Je zde take vec toho, ze vlastne, kdyz se nekdo pro nekoho rozhodne tak siroke okoli pribuzenstva se o tom hned dozvi a vedou velke debaty atp. nechtela bych uvest jmeno svych rodicu do nebezpeci toho, ze mi se za mne museli stydet. Preci jen je to rozvedeny muz, ma 45 let, tri dospele deti. Vsichni mne hned odsoudi, ze je se mnou neco spatne a budou vinit rodice jak spatne mne vychovali a jak jsou neschopni, coz neni pravda a ja je miluju za vsechno, co pro mne udelali, jsou to pro mne moji zivotni hrdinova a muj vzor, nezaslouzi si mit uspinene dobre jmeno.

Tak obcas kdyz se nad tim vsim zamyslim, jak jsem v takovem zacarovanem kruhu, tak si rikam, jestli ma cenu jit do predem prohraneho boje. Jestli bych to radsi nemela vzdat.Obcas se tak nesnamsim, ze dokonce necitim lasku k nikomu, lituju vseho a vubec necitim, ze bych ho kdy milovala. Kdyz jsme se par krat bavili o svatbe a spolecne rodine tak jsem byla rada, ale ta radost mi trva jen maximalne den, kdy se snazim na vsechno ostatni nemyslet.Pak uz si rikam, ze ani nechci svatbu, ani rodinu, proste nic, byt sama, nekym nerusena a naucit se zit sama. Vim, ze jsem sama sebe dostala do dost komplikovane situace, ale srdci asi neprucim.

Predstava, ze by mi manzelstvi nevyslo je pro mne hruzostrasna :(, prave i proto se zamyslim hrozne moc do hloubky, coz mi prinasi jedine a to, ze proste byt sama je to nejlepsi rozhodnuti, kterym nikomu v okoli moc neublizim.

On mi vzdy rika, abych mela pozitivni mysleni, abych myslela na sebe, abych zacala byt alespon trosku sobecka, ze nakonec vsichni si udelaji to, co budou chtit a, ze kazdy se stara o sebe a ty se objetujes a donekonecna trapis. Rika mi, ze bych mela zapomenout na vsechno negativni, mela bych nechat plynout cas a casem zjistit, co v zivote chci. Ale ten optimismus mi trva do te chvile, kdy jsem s nim v kontaktu nebo ho vidim v praci, pak se rozplyne a ja jsem zase v hlubokych depresich. Nechci ztracet jeho cas, obirat ho o cas jen, protoze jsem v tak komlikovane situaci a jsem zmatena.

Nedavno mi rikal, ze divky maji v mem veku uz rodiny a staraji se o ne, a ze ja se nedokazu rozhodnout, co chci v zivote, ze to je ne moc dobre, ze se nedokazu ve svem veku rozhodnout.Jenom nevim, jestli mne stale chape v jake situaci jsem, nebo jsem se dostala. :(
27. nov 2009 o 13:49  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
sagar nevzdávaj to. dúfam,že ani ja to nevzdám a budem šťastná s človekom ktorého ľúbim a nie s tým s ktorým budú šťastní moji rodičia. Držím palce a viem,že je to hrozne ťažké a stojí to veľmi veľa trápenia. :frowning2:
28. nov 2009 o 07:22  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
ahoj hany82, dekuji za podporu.Ja si myslim, ze to pomalu a jiste vzdavam kazdym dnem, ktery utika vice a vice. Nakonec uz asi vim jak dopadnu. Mam ho moc rada, ale mam velky problem, neverim mu. Tak proto jsem take prasala, ze vzdy kdyz se bavime o spolecnem zivote, tak mne napadne velky strach. A rikam si, ze v lasce prece strach nemuze existovat, tak co to vlastne je, ze me lasce k nemu brani? bude to asi ta duvera, kterou v neho jeste nemam a porad ze vsech stran slysim ruzne veci, ktere mne utvrzuji v tom, ze bych mu nemela verit, i kdyz moc rada bych mu plne duverovala, neco mi v tom brani a to je vlastne take muj velky strach.
:frowning2: :unamused: :cry:
28. nov 2009 o 18:50  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
bojim se ho, protoze je naprosto najednou lhostejny vuci mne, v prace vice konfliktni, a to vypovida o jeho charakterovych vlastnostech, ze v zivote bychom to asi daleko nedotahli. Proste ja verim v to, ze kdyz v sobe clovek chova strach vuci nekomu, muze ho milovat sebevic, ale dlouho jim to asi nevydri. Mozna, ze diky tomu, ze se tolik trapim a jsem zoufala, tak jsem i trosku moc paranoidni. Ale vidim na nem, ze ho to moc netrapi a nebude trapit, pokud bychom ani nebyli spolu, jeho lhostejnost je ocividna, ktere jsem si dnes vsimla v praci :frowning2:
28. nov 2009 o 19:34  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
sagar..to je z jeho strany obrana,asi je zraněný a takto to dává najevo...chlapi se chovají jinak,než my,víš :wink:
28. nov 2009 o 21:55  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
miska2220 gratulujem k Vasmu malemu Dominikovi - je to krasny chlapcek :dizzy_face: prajem Vam hlavne vela zdravicka... :dizzy_face:
14. dec 2009 o 12:21  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
:wink: Všetkým Vám prajem úspešný rok 2010 :slight_smile: a nech nás tie naše ,,staršie polovičky" poslúchajúú :grinning: :grinning:
31. dec 2009 o 12:44  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Choď na stranu:   Zruš
Tvoj príspevok