Kričíte na svoje deti?

kocky, ono to patri k tomu 😉 ja sa musim pochvalit, ze uz sme za obdobm kriku 😎 teraz uz kricim len preto, aby ma bolo pocut, kedze deticky mam dooost hlucne..ale jasne, ze mi ujeli nervy a skrikla som..no nemalo to po chvilke ziadny efekt, takze som to potom prestala..alebo deti vyrastli? 😀

No, tak sa hlásim aj ja. Niekedy si myslím, že susedia ma pokladajú za nejakú "krkavčiu" matku, ak počujú ten krik aj na chodbu 🙂) A to zaručene počujú 🙂) Ja mám dcérku -bude mať tri a syn má jeden a pol. Je to niekedy naozaj veľmi ťažké - hlavne Adam, ten nedokáže poslúchnuť ani na sté upozornenie.Už sa pýtam, či je v poriadku,keď stále nechápe 🙂) Moja mama povedala, že to je normálne, každé dieťa je iné. A u Adama platí len - prísť k nemu a zobrať mu z ruky, čo vzal napriek zákazu, odviesť ho odtiaľ,kde ste mu zakázali vstup... Sám neposlúchne. U dcérky som na to nebola zvyknutá, ona bola poslušné dieťa, ale teraz, ako "dospieva, tiež vystrkuje rožky.Ten krik - u mňa je to aj povahou a temperamentom, ja aj bežne rozprávam hlasnejšie 🙂) No, nie som na ten krik pyšná, ale myslím si, že každý máme nejaký ten "tik" 🙂 a možno je pre duševné zdravie našich detí lepšie, keď si občas zakričíme a potom je zas kľud, ako keby sme ich týrali neustálymi prednáškami, alebo ako keby sme sa nasilu ovládali a boli potom nervózne frustrované matky zrelé na terapiu.🙂

kaskya, moj osobny nazor je, ze tento sposob nie je uplne najlepsi 🤐 , resp. mne vobec nevyhovuje.Take male babatko este necvici s rodicmi 😉 jednoducho to nevie 😉

kricim, ale postupne sa to akosi samo obmedzuje...asi si zvykam 😀
...maly je zlate dieta, ale strasne aktivne, on je v klude len ked spinka 😉 ... neznasa citanie, kreslenie a podobne hry, kde treba sediet..radsej prenasa CDcka z jednej izby do druhej a spat, lieta s autickami po byte, robi mi poriadky v skriniach a tak podobne...ak robi nieco zle a nereaguje na moju prosbu, aby prestal, idem k nemu, razne mu poviem NIE a zoberiem ho prec...toto zabera najlepsie aj ked nie na 100%...ako pisala certica, deturence sa sice tvaria ze tam nie sme, ale vsetko si ukladaju do tej svojej hlavicky a potom opakuju...(napr. ked mi maly nosil hracky do kuchyne pod nohy pocas varenia, tak som ich jednoducho hadzala spat do jeho izby...samozrejme to zacal robit aj on a nielen s hrackami...az po case som si uvedomila, preco to robi...teraz hracky/veci vzdy len pekne pozbieram a odnesiem a drobec tiez 😉 )...ono to chce obrnit sa trpezlivostou a naucit sa robit niektore veci inak, ako sme boli zvyknute...jasne, ze obcas este vyletim a zakricim a obcas aj plesnem po zadku, ale sama vidim, ze to nema skoro ziaden efekt 😅

díííííííky za téma.....já poslední dobou mám pocit, že ani nic jiného nedělám a protože své dítě bych neuhodila za nic na světě, ječím jako siréna a pak se jdu vyřvat do ložnice jaká jsem kráva(sorry za výraz).....vždyť z toho stejně nemá rozum a akorát ji tím stresuju, ale v tom momentu si prostě neumím říct dost....hlavně je to tím, že ani naše dítě není žádný kliďas a je téměř všude a to nechodí, jenom stojí a i to stačí....prostě jsou to andílci, ty naše dětičky 😀

ja na Mirku kricim, ked vidim, ze by mohla ist niekam kde si ublizi... a ja nahodou nestojim tesne za nou... alebo vezme do ruky nieco nebezpecne... inak nemam dovod... a zvysim hlas, iba ak jej musim prizvukovat, ze nieco nebude, alebo nedostane... ked sa zacne slecna so mou hadat 😀 (je to tvrdohava strelkyna)... ale inak nie...

tak já pokud to je nutný tak zakřičím ale jinak ne

davidko,ptáš se,jestli křičím,samozřejmě,že křičím,mám pocit,že když něco doma po někom chci a řeknu to normálně,tak mě nikdo neslyší,hlavně ted,co jsou holky v pubertě.na malýho taky zakřičím,protože mu nechci dát třeba na zadek,když mu řeknu,že nesmí třeba bouchat do televize a on mě má úplně na salámu a bouchá do ní ještě víc a přitom se mi směje do očí,tak radši zakřičím,aspon si nějak ulevím,přijde mi to naprosto normální,když občas zakřičíme,matka na mateřský by se jinak musela doma zbláznit,ne,ba naopak mi přijde až nezdravé,když je někdo pořád v klidu,i kdyby se dítko stavělo na hlavu,takově nezdravě flegmatický...

Já nekřičím, zatím stačí přísný tón hlasu a přísný výraz ve tváři 🙄 Uvidím, na jak dlouho 😀 😉

U nás se nekřičí...manžela jsem zvýšit hlas snad nikdy neslyšela, je to neuvěřitelný kliďas...a já křik stráááášně nesnáším! Možná zvýším hlas v případě, jak psala Adetka..když se malá řítí někam, kde by se mohlo něco stát. Jednou jsem na malou houkla a ona se tak rozplakala, že jsem ji nemohla uklidnit...jak to nezná, tak absolutně nechápala, chudinka... 😅

Ale teď jsem koukla, že radka.m. má dětičky 4! No tak to je pak doma jinak živo, než když máte doma jednoho živlíka...Oni i když jsou třeba 2 nebo jsou pak větší, tak pak ten způsob domluvy musí být sem tam razantnější, když to v klidu nejde /učila jsem na základce a fakt jsou situace, kdy to s ledovým klidem nejde/
Ale na roční nebo mladší dítě řvát jen proto, že do něčeho mlátí (z čehož má radost) je nesmysl...vždyť to stejně nemůže pochopit, proč to nesmí dělat...

no dobrá téma. No ja hučím niekedy jak pavian aby ma bolo počuť, lebo tiež je u nás blázninec.
ale inak ANO, kričím, hlavne po najstaršom, ten je teraz "veľký frajer", vždy musí mať posledné slovo a to ma vytáča. A po druhom sem-tam tiež zakričím, lebo občas tiež robí zloty, napr.ako dnes, chcel Adamkovi strčiť do úst čokoládové gulôčky 😀 že aby sa napapal, ale to bol skôr výkrik hrôzy, že akože nie, nerob to a utekala som k nemu, lebo už gulôčka bola v ústach

kburgerin • 2d • Dnes o 07:09
prosim vas poradte mi stale som nervozna s deti hned na nich vybuchnerm

macka01 • 2d • Dnes o 08:15
hľadaj príčinu svojej nervozity.Neposlúchaju ťa deti alebo sa už doma nudíš,chcela by si isť do práce,alebo prečo?Občas sme nervózne všetky,skus si nájsť nejaký relax,záľubu.Nič ťa nebaví,čímby si si zamestnala myseľ?Deti nemáš maličke,takže sa môžu zabaviť samé kým sa ty budeš niečomu venovať,prípadne sa zabavte spolu.Ta nervozita prejde aj na ne a mohlo by to byť ešte horšie.

micifuzik • Dnes o 08:19
ahoj, ja bývam na deti nervózna keď niečo nestíham. moje deti majú 5 a 3 roky, majú hrozne veľa otázok a požiadaviek. niekedy ma rozhádže už aj to, keď povie asi päťdesiaty krát - mamííííí...... mne pomôže niekedy to, že si sadnem, na všetko ostatné sa ,,vykašlem,, uvarím si čaj a snažím sa uvedomiť si, že predsa nemôžem byť na deti nervózna preto, lebo ja nestíham. proste sa to snažím vedome potlačiť, lebo potom mám každý večer výčitky svedomia keď idem spať, že vlastne kvôli čomu som na ne ,,kričala,,...

ja nekricim :P iba ak napr mi kusne do prsnika tam poviem vyraznejsim, autoritativnym hlasom JOHNNY NONO :D

Já UŽ nekřičím 😀 😀 , ale taky se mi to párkrát stalo, když jsem byla unavená, tak si to kluk odnesl, když byl ještě do té mé únavy pekelnej, pak mě hryzalo svědomí a časem se to srovnalo., protože kluk je docela dost chápavej a já sama vím, že křikem člověk tu situaci ještě zhorší 😉

nekdy ano, pac jinak me nevnima

Když mě kluk ignoruje, tak mu říkám Ignác 😀 😀 😀

ja sa snažím nekričat, hlas zvýšim, ale to len kvoli tomu, ked ho upozornujem, aby niečo nerobil...

normalne nie ale ked si michal v stredu zlomil v skole nos a vcera porezal dlan ze tam ma 6 stychov uz som neodolala a nakricala na neho 😅 😅 😅

Obcas ano, ono to jindy fakt nejde, vzdyt bych se musela zhroutit.

nikdy 😒 kričat na dieta to nikdy ☹

nekricim. ved naco aj?
😎

Tak taky na nej nehulakam tak, ze bych rvala, ale obcas hlas zvysim, to to, jestli myslite vylozene kricet, tak to jen kdyz jsme byli na navsteve a tam nemam zakrytou eletriku, tak to jsem zakricela, aby tam nedal prstiky, jinak az takhle to ne

tak ja nanho nekricim len obcas ked je toho vela zvysim hlas...ale myslim ze to je zbytcona namaha lebo aj tak ma vysmeje 😝

Kričím 😝 niekedy sa inak nedá

já někdy taky zvýším hlas, když třeba pro nic za nic fňuká, tak řeknu: A ticho tady bude! Ale není to křičení, spíš zvýšení hlasu a na to reaguje, vždy se tak zarazí.

ne, zatím nemusím, prcek je pohodář a rozumbrada, kouká na mě, jak mu tou jeho miminkovou řečí vysvětluju, co jo a co ne a zatím poslouchá...od mala ví, co je v bytě i venku tabu (telka,ovladače, pc, venku vajgly na zemi...), a tak nějak nám to funguje. Zařvala jsem jednou v šoku, když měl v jedný tváři narvanej kaštan druhým se blížil do otevřený pusinky...
Jinak třeba tchyně má ve zvyku pořád na vnoučata pořvávat, ne zle, ale prostě "hejká", když se odtamtud vrátíme, Petas ječí a piští a dělá to co ona. Stejně tak ho někdy plácne přes ruku, a on pak začal plácat nás....takže si myslím, že pokud to jenom trochu jde, spíš klííídek.
Chápu, že kde je víc dětí, musí to být hukot🙂))))

ja kričím, keď som nervózna a neviem, čo skôr, je to vlastne moja chyba a je mi to potom ľúto, dokážem nakričať aj za totálnu banalitu, ako napr. dnes, no mám MS 😝
neviem to ovplyvniť, ale hrózne by som chcela...v tomto mi je detí ľúto, že majú mamu čo kričí ☹ a vyčítam si to...

berenika39 - ako si ho prosím ta naučila že ovladače,pc sú nieeeee ??? Ja sa malej snažím vysvetlovat,že niektoré veci su nononono, ale ona si z toho robí srandu. Síce je pravda,že predtým, ako sa blíži k "zakázaným" veciam sa najskor na mňa pozrie, ako by vedela, že to nesmie, ale i tak po tom šahne.. Ale vy už ste starší 😅