Lozenie, plazenie. Je to potrebné? Máte skúsenosti?
Nasa mala dcerka ma 9 mesiacikov 🙂 je zdravucka,ciperna, ziva stavia sa uz na nozicky, ma pekne drzanie telicka....
Ibaze sa nechce za nic na svete plazit ani lozit.Tiez odmieta byt na brusku-vydrzi iba chvilu Neviem ci je potrebne aby lozila alebo uz priamo bude chciet chodit.
Poradte ako je to dobre podporit-cvicit, aby zacala lozit a plazit sa.
Ake su vase skusenosti??
@sisamato Mne bylo 29 a 30 pri porodu, nejsem stara matka 😅 Aspon si tam nepripadam. To, ze obe deti maji vadu, je proste smula, nekdo si cernyho petra vytahnout musel, jen jsem nemusela dvakrat a jeste ta motorika. Byla jsem vzorna tehotna, zijem zdrave, sportujem, akorat jsem u prvniho chodila do stresujici prace a u druheho se starala o miminko, zadnej extrem, a mam co mam... Na vsechno odpoved najit nemuzem 😅
ahoj 🙂 ,
po čase zdravím a přicházím opět s prosbou 😅 🙂 ...
můžu nějak motivovat dítě k tomu, aby se postavilo?....už mě nic nenapadá.nechci být ""nenažraná" 😀 , malá krásně lozí, před nedávnem jsem se lehce stresovala, že se nemůže nějak pohnout kupředu...a teď řeším pro změnu to postavení se.
předem moc děkuji za rady a názory 🙂
ahojte, ja by som potrebovala nejake rady ako maleho motivovat a ako mu pomoct k tomu aby sme sa uz zacali prevalovat...mame uz o 10 dni osem mesiacov a stale len lezkame...aj ked sa vie natocit na jednu ci druhu stranu a tak si uchmatnut hracku ale nic viac...co sa tyka polohy na brusku to vydrzi...a co este dokaze je ze ked lezi na chrbatiku tak sa niekedy odraza nozkami a tym sa posuva....
@ined77 Souhlasim s Ivular, a jinak jsme lakali na jidlo, ale jedine rohlik 😀 MOje deti mi zadarmo nic nedaly! U toho staveni je treba, aby to bylo spravne, tzv. na rytire, s nakrocenim jedne nohy (nemas Rozvijej se detatko?), ne aby se za ruce prohnuta vytahovala, tak to delal nejdriv Martin, takze jsem trenovali toho rytire a cpali mu nozku dopredu. On klecel, ruce dal nahoru a uz tahal, tak jsem se mu snazili ukazat, ze kdyz predsune jednu nohu vpred a stoupne si na chodidlo, ze to pujde lip (rytir se to jmenuje kvuli tomu, ze dite je v pokleku jako kdyz pasuji cloveka na rytire), ale stejne se dlouho vytahoval.
@lutia Tady uz bych se spis obratila na rehabku, pozadala bych praktickeho Dr o zadanku a sla. Jinak jsme lakali na mobily, ovladace a jidlo. Kdyz se obrati na bok, tak tlakem na jednu nozicku a zadecek dite jakoby na brisko prevalit, a pozor, aby se u toho nezaklanela hlavicka. Proste mu trochu napovedet, jak na to.
@jasekd ...jasně, jsem moc ráda, že lozí! 😉
přes rytíře chápu, znám z neuro 😉 .a taky jsem ji i tak zkoušela nachystat, ale nic, vždy kecla na prcku 😀 .zajímavé je, že dělá kliky, zvedne prcku vysoko a stojí na rukách a nohách 😕 ...nevím kde k tomu přišla 😅 .
já jen, že by mi celkem bodlo kdyby aspoń stála 😎 ...ve školce mi po kolenou vymete kdejaký čurbes než vychystám staršího 😒 😀 ....ale ne, prostě si myslím, že ve svém věku už by stát snad i měla 😉 .
@ined77 Kliiid, mne Martinek zacal stat spolehlive u neceho asi v 16 mesicich a v prostoru bez opory si stoupal mozna ve 20, 21 mesicich, tak ja mam posunuty meritka 😅 Valel se mi po zemi cele jaro/leto/podzim, na hristi mi utikal stejne jako ostatni deti svym matkam, ale po 4, koukali se na me divne, a co nadelam. Jsem rada, ze rytire znas, protoze to vubec neumim popsat 😀
baby ako mam maleho motivovat aby zacal chodit na zaciatku sme mali problemy aj sme chodili cvicit vojtovu metodu chvalabohu sme skoncili maly zacal stvorkovat ked mal 10 mesiacov prvykrat sa postavil ked mal 11 mesiacov a odvtedy len po stvornozky a popri nabytku ale sam ani za svet a za rucicky uz vobec nie bude mat teraz 16 mesiacov a este sa ani len nepusti nabytku. 😠
@jasekd ... 😀
zase mi to nedalo a trošku jsem ji "potrápila" 😝 , ale je na ní vidět, že ji to zajímá, jen nějak neví jak na to, opět, stejně jako u lezení 😅 .
a co říkáš na ty "kliky"?...já tedy doufám, že si malá stoupne atd. o chlup dřív než martínek 😅 😉 ...i když vím, že s tím stejně prd nadělám 😉 .
@jajuska1411 ...já myslím, že jednou se prostě pustí sám i bez nějaké motivace😉.až si bude jistý🙂.
vím jak to bylo u našeho chlapečka...kdybych stála na uších, nepomohlo by to a jednoho dne se prostě pustil a šel🙂.
mmch...za ručičky se vodit dítko vůbec nemá😉.
@ined77 Nevim, Martin to nedelal, syn setrenice ano, podle me to delat nemusi, ale nicemu to nevadi. JInak kazdej je rychlejsi nez Martinek, krome deti postizenych 😅
@jajuska1411 my jsme si ho posilali mezi sebou, teda hlavne ode me k tatinkovi, lakali na rohlik, a postupne vzdalenost mezi nami zvetsovali.
@jasekd to mi vravela uz ja kamaratka ze posielat medzi sebou ale ako nahle ho chytim tak si mysli ze ide sa pestovat a uz sa ma nechce pustit a u tatina to iste 😠
@ined77 hej len kedy to bude lebo uz som toho precitala fuha no vela a zevraj je to tych 5 mesiacov od prveho posatavenia no a my ich budeme mat za 13 dni a nejako to nevyzera ze by chcel ist sam 😒
@jajuska1411 ...jooo, to kdyby se dalo vědět dopředu😅.podívej na nás...malá má 12,5 měsíce a ještě ani nestojí, jen lozí....musíme to asi nechat na matce přírodě😝 😀.
Precitajte si toto..........urcite vam to pomoze viac ako tychto 49 stran
Nejčastější chyby rodičů v průběhu pohybového vývoje dětí do 1 roku
1.Kdy a jak často dávat děti na břicho
Poloha na bříšku je pro děti hodně důležitá. Přibližně od pátého měsíce, kdy se děti otáčejí ze zad na břicho, se celý vývoj začne odehrávat pouze z této polohy. A proto je potřeba, aby děti polohu na břiše dobře znaly, uměly v ní vydržet dostatečně dlouhou dobu, a aby se jim tam hlavně líbilo. V porodnici často maminkám radí, aby děti na břicho nedávaly z důvodu syndromu náhlého úmrtí, či vdechnutí vlastních zvratků. Určitá opatrnost je na místě u novorozenců (do konce 1. měsíce), kteří ještě sami neumí otočit hlavičku na břiše. Ale i v této době může být miminko několikrát denně na břiše pod dohledem matky. Není tak dávno doba, kdy všechny děti od narození vyrůstaly v poloze na břiše.
2.Kdy začít děti pokládat na zem
Mezi třetím a čtvrtým měsícem je vhodné začít nechávat děti často na tvrdé podložce, kde se můžou dobře opřít a volně pohybovat. Z hlediska bezpečnosti je nejvhodnější zem. Pokud máte doma chladněji, lze použít hrací deku, pěnové puzzle či kusový koberec. Hrazdičku dávejte jen občas, línější děti se rádi jen dívají a nesnaží se uchopit vzdálenější hračku. Fixace v lehátku dítěti neublíží, pokud tam bude tak 10% času. V jiném případě (nad 50% času stráveného v lehátku) se hodně blokuje vývoj dítěte. V tomto věku bývají děti často na posteli či gauči. Pro miminko to není ani bezpečné ani prospěšné. Matrace je moc měkká, dítě se nemůže pořádně opřít a dochází k blokování vývoje. Miminko, které si hraje na zemi, naopak můžete volně přenášet, podle toho v jakém pokoji zrovna jste. Většinou dětem stačí, když vás vidí a jsou spokojené. Výhodou pobývání dětí jinde než v postýlce je i získání určitého režimu - postýlka je na spaní, zem na hraní. Tento režim vám hodně usnadní ukládání dítěte ke spánku.
3. Kdy děti samy sedí
Existuje velmi rozšířená fáma o tom, že v 6 měsících by mělo dítě už samo sedět. Z hlediska vývoje je ale tento požadavek zcela nereálný. Tento názor přetrvává ještě z doby, kdy byly děti běžně pasivně posazované, z důvodu trénování zádových svalů. Bohužel, až když tato generace dorostla, zjistilo se, že je bolí záda mnohem častěji a dříve, než jiné generace. A pátralo se proč. Nakonec došly odborníci k závěru, že záda byla přetěžovaná už v dětství, a názor o pasivním posazování dětí se diametrálně změnil. Bohužel v USA jsou ve fázi pasivního posazování teprve nyní, takže spousta knih přeložených z angličtiny, vás může k pasivnímu sedu nabádat. Sed je vyvrcholením celého vývoje. Většina dětí nejdříve stojí a leze, a až poté, co si lezením posílí zádové svaly, začíná sedět. Sednou si tak, že z polohy na všech čtyřech jdou na bok a poté si vyndají jednu nebo obě dolní končetiny. Ze začátku se většinou ještě drží rukama země. Až v okamžiku, kdy si uvolní ruce pro hru, jsou záda připravená na sed. V žádném případě není možný sed z lehu na zádech, tak jako u dospělých. Někdy si děti tak sednou, když jsou ve zvýšené poloze (autosedačka, kočár, klín ad.), nebo se za něco chytnou a vytáhnou se do sedu (tyčky od postýlky, madlo v kočárku). Ale i to je pasivní sed, stejný jako by jste je posadily na zem vy samy. Zde je na místě pevně kšírovat bezpečnostními pásy tak, aby se dítě nemohlo posadit. A proč je pasivní sed tak nebezpečný. Protože kromě toho, že dětem ničí záda, je schopný i zablokovat psychomotorický vývoj. Většina pasivně posazených dětí nikdy, nebo jen velmi krátce leze. Sed je cíl celého vývoje a lezení je cesta k němu. Pokud dítěti nabídnete cíl dřív, než projde cestu, pravděpodobně už se po ní nikdy nevydá.
4.Proč některé děti nelezou
Lezení je jedním z nejzdravějších pohybů ve vývoji vůbec. Nejen že propojuje hemisféry a tím zlepšuje koordinaci a soustředění, ale hlavně posiluje zádové a břišní svaly a připravuje tělo na sed. Děti, které lezou jsou samy sobě nejlepším terapeutem. Dokáží se prolézt drobnými nesrovnalostmi těla. Lezení zaujímá ve vývoji veliký časový úsek, většinou 4 až 5 měsíců, než začnou děti samy chodit.Bohužel i dnes je dost dětí, které nelezou. Důvodů je více, ale mezi nejčastější patří bezkonkurenčně pasivní sed. Některé děti nemohou lézt kvůli chodítku. Chodítko je pomůcka, která může dítěti jedině ublížit. V žádném případě mu neumožní rychlejší nástup chůze. Je výhodná jen pro rodiče, kteří chtějí mít klid od svých dětí. Dětem se líbí, že vidí z jiné perspektivy a rodiče jsou rádi, že se jim nemůže nic stát. Bohužel se jim nemůže stát ani to, aby lezly. Děti se na vás stávají závislými, seberete jim radost z toho, co dokázaly ony samy. Motivace dětí dostat se do sedu je totiž hnacím motorem celého vývoje.
5. Stoj a chytání dětí
Dítě, které se dostane do stoje, je potřeba co nejdříve naučit jak dolů. Pokud maminka začne dítě chytat nebo sundavat ze stoje, dítě má pocit, že matka je součástí jeho pohybového stereotypu. Takové dítě se pouští, kdykoliv vidí matku v blízkosti, dokonce i v době, kdy už dávno umí dolů. Proto se většina úrazů stává v přímé blízkosti rodičů. Naopak dítě, které není chytané, se velmi brzy naučí spoléhat samo na sebe. Při nácviku slézání ze stoje doporučuji odstoupit na dostatečně velkou vzdálenost a udržovat s dítětem oční kontakt. Mluvte na něj klidným tónem, aby se drželo a nepouštělo, jinak spadne. Lákejte dítě pomocí hračky dolů, ale nedovolte, aby se vás chytalo. Pokud dítě odmítá spolupracovat, radši obě nohy pokrčte v kolenou do kleku, než aby jste ho sundala. Z kleku se už dítě bez problémů dostane na zem, a přitom si může natrénovat jak na to. Při případném pádu situaci zlehčete, určitě nelitujte. Dramatický výraz vašeho obličeje může rozplakat i velmi statečné dítě. Každý pád je důležitá informace do mozku, jak příště neprovést pohyb. Hlavička vašeho dítěte je na pád teď připravena mnohem lépe, než když srostou lebeční švy. Určitě nedoporučuji obkládat polštáři či pořídit helmu. Každé dítě brzdí (či nebrzdí) svůj pád podle povrchu na který je zvyklý. A většinou na asfaltu vaše dítě nikdy žádný polštář nepotká a ani helmu na sobě celý život mít nebude.
6. Vodění dětí za ruce
Většina dětí potřebuje od prvního stoje do chůze urazit dlouhých 4- 5 měsíců, které tráví lezením a obcházením nábytku. Většinou si rodiče myslí, že chůze přichází mnohem dříve. Často se stává, že chtějí tuto fázi zkrátit voděním za ruce, a tím urychlit nástup chůze. Vodění za ruce nemá bohužel s chůzí moc společného a už vůbec ji neurychluje. Dítě se do vás pověsí a reflexně pohybuje nohama. Vaše dobře myšlená pomoc se obrátí spíše proti dítěti, nastává stagnace vývoje. Dítě se fyziologicky nemá kam ve vývoji posunout a nástup chůze se naopak zpomaluje. A tak většina dětí voděných za ruce začíná chodit až kolem 15- 18 měsíce. A jejich rodiče či babičky často končí v ordinacích rehabilitačních lékařů s bolestmi zad. Proto doporučuji nechat své dítě v klidu lézt a obcházet nábytek, nijak nezasahovat do jeho vývoje a chůze přijde tak brzy, jak jen to je u vašeho dítěte možné.
NEJVÍCE POMUŽETE SVÝM DĚTEM TÍM, ŽE JIM NEBUDETE VUBEC POMÁHAT.
@digysa ...děkuji 🙂 .zajímavé čtení 😉 .
joj, mně už se obě děti táák napadaly...a žijou 😀 😉 .jasně, že když to jde, zachytím, ale většinou prostě žuchnou a je to 😅 .nad helmičkou přemýšlel MM u synka, já to nechtěla, ač měl co chvilku bouli.je potřeba aby se naučily pudu sebezáchovy 😉 .
@ined77 Ja mam nejvetsi strach o zuby, profesionalni deformace 😀 Pravda je, ze tyhle opozdene deti (u naseho M. to musim takhle natvrdo napsat, nemyslim ted jeste Vendy nebo tvoji Kacenku) vic premysleji a jsou opatrnejsi, pokud nejsou v zapalu hry. Martin jeste neumel ani stat v prostoru a uz umel slejzat, ze zidle, z prulezky, z kopce, vzdy nohama a zadeckem napred, nekdy z toho byly komicke situace, kdy pidi kopecek, temer rovinka, jine dite tam behaly ani nevedely, a nas Martin prilezl po 4 k tomu "terennimu zlomu", obhlidl teren, zamyslel se, a pak se rychle otocil zadkem a scouval to 😀 a zase metelil rychlosti blesku po 4 dal. Takze ani ted s chozenim zatim nemame nejaky brutal uraz. Vcera si rozsekl ret, svejma zubama o Vendinu hlavu, prali se a on ji skodil, takze dobre mu tak, krve jak z vola, ona ta pusinka hrozne krvaci, vsechno mi tu sprasili, uplnej krvavej sport, a pritom se nic nestalo.
@jasekd ... 😀 ..no vidíš jaký je martínek šikulka! 😀
jj, právě! o zoubky se vždy bojím při nějakém pádu na tvářičku, to je první co kontroluju a jak je u toho krev tak o to zběsileji 😀.
téda, to jste měli doma krvavý román teda 😅 .vím, malý tak kdysi stál u konferenčního stolku ( cca rok mu byl) a samozřejmě ho hlodal a tak nějak se mu podlomily nožičky a o ten stůl si ten rtík nějak natrhl...krve bylo neuvěřitelně 😨 .
zadečkem napřed jsem malého učila od začátku co se pokoušel někam vylézt a slézt...a rozuměl tomu brzy 😉 .doknce to už říkám i katunce...tak do foroty 😅 , když má náběh skočit z postele po hlavičce 😝
@jasekd a
@alena76 ja keby ze som mala tu moznost tak mam urcite deti ovela skor... 🙂