Dali by ste svoje dieťa na adopciu?

magg presne, azda len pri tom znasilneni by som to vedela svojim materskymi citmi presiaknutym mozgom pochopit... 😔

Ja som presvedčená o tom, že je to 1000x lepšie ako keď sa potom objaví v správach, že nejaký bezďák našiel v kontajri telíčko novorodenca, ktorý sa narodil živý a zdravý a niekto sa ho takto zbavil, nebolo by mu lepšie v rodine, kde by ho milovali a riadne sa oň postarali?
Inak ja neviem ako vy, ale ja by som asi umrela strachom ak by som sama mala rodiť niekde doma. Všeličo sa môže stať a nemusí to prežiť ani rodička.......brrr.

....akosi som skomolila slovo ...."v kontajneri" 😅

A potrat? Neberiem to ako antikoncepciu, samej mi prvé tehotenstvo skončilo s diagnózou zamĺknutý potrat. A nebudem nikoho presviedčať o mojej pravde. Môj názor je však taký, že ja by som v prípade spomínaného znásilnenia išla a tak isto ak by som mala mať dieťatko postihnuté. Zastreľte ma ale ja by som nemohla donosiť. No druhej strane dieťa, ktoré sa podarilo z neopatrnosti...........nemôže zato, že som ja a partner neboli opatrní......na adopciu by som ho nedala, musela by som byť vo veľmi vážnej situácií, ak by som také niečo iba zvažovala. Náš Chrústik bol vytúžené dieťa a možno preto sa mi tak jednoznačne hovorí.

Pořád je to otázka diametrálně odlišné perspektivy. Jasně, že jsou to většinou extrémní situace, kdy se někdo vzdá (nebo musí vzdát) dítěte! A spíš to nejsou matky, které "si hladí bříška" a "mluví na miminko". Já si vůbec nechci představovat ty situace, kdy do toho někdo jde - co se třeba stalo matce těch dvojčátek. Mohl jí klidně zemřít manžel, jediná rodina, kterýho měla, u toho shořet barák a ona v blázinci po pokusu o sebevraždu (extrém), ale co já vím. Jen myslím, že je absurdní na to nahlížet tak, že žádná normální ženská dítě k adopci nedá.

Je to rozhodnutí na každé ženě, ale dokážu si představit, že když holka v šestnácti otěhotní, že dítě třeba k adopci dá... A pak různé sociálně slabší skupiny, prostitutky... řekla bych, že dětí od těchto "matek" je k adopci nejvíc... ale myslím, že zrovna tyhle ženy fakt na koníka nechodí

Holky, tak já možná rozvířím hladinu názorů....ale já se přiznám na rovinu, že je pro mne spíš přijatelnější potrat, než představa adopce.....Říkám to s vědomím toho, že to není správný postoj v ohledu na dítě....ale jsem asi sobecká, já si neumím představit, že bych se rozhodla dítě donosit a vědět, že ho dám pryč....

Svoje dítě bych k adopci nedala nikdy, je moje, chtěné, plánované, milované....ale pokud bych otěhotněla v 15, doma se přiznala pozdě (otevřeně říkám že v pubertě bych volila potrat), tak si dovedu představit že bych dítě k adopci dala...je to lepší než ho hodit do popelnice.Nemyslím si že ženská co dá dítě k adopci musí být nutně nenormální...těžko soudit když neznáme konkrétní situaci.

katrin, ja osobne by som radsej dala dietako na adopciu, ako isla na potrat... v tomto sa asi nezhodneme, ale ak uz by vo mne novy zivot vznikol a ja by som naozaj nemala podmienky a ani rodinu ci inych blizkych ludi, ktori by mi vedeli prip chceli pomoct, tak by som tomu clovieciku dala aspon to jedine, co by som mu dat mohla a to je zivot 🙂 . viem, ze to moze zniet divne, ale preco mu nedat sancu, aby mohol/mohla spoznavat zivot, rast, hrat sa s detmi, zalubit sa a mat svoju rodinu, skratka prezit plnohodnoty zivot... pride mi trosku sebecke, aby som si povedala, nemozem ta mat ja, tak nikto a radsej ani neprid na svet, s tym nemozem suhlasit 🤐

nika70: já taky ne...myslím že kdybych se už rozhodla donosit,tak bych si ho nechala....

lante, presne pri postihnutom dietati by som nevahala ani minutu...Manzel ma mentalne postihnutu sestru a takyto zivot by mna doviedol na psychiatriu...je to aj o povahe...poviem bez hanby...mna by to zabilo ☹

Mixka: souhlasím s tvým názorem, určitě je to v pořádku. Já to říkám na rovinu o sobě, že v tomhle vím, že jsem sobecká....ale prostě bych to nezvládla.

nika70, ja to vase "sebectvo" v podstate chapem a neodsudzujem, ale treba obcas mysliet aj na to, co by si asi prial ten druhy a nie iba na nase pocity, ktore su este aj ovplyvnene hormonmi 😉 ja si vazne myslim, ze dat zivot je obrovsky dar, tak preco ten zivot nedat 🙂

...a myslim, ze vela z vas by zmenilo nazor, ak by nahodou zistila, ze je sama adoptovana prip nemohla mat svoje vlastne babatko...

Aj v pripade znasilnenia by ma nikto neprinutil k potratu, ci adopcii. Ved je to moje dieta, nie? 😔

Svoje nikdy. A pri inych, skor pochopim zenu, ktora ide na potrat, nez taku, ktora da dieta na adopciu. Vzdat sa dietata, ktore som posledne mesiace denno-denne citila, dychala s nim a zila - to je podla mna krkavcina najhrubsieho zrna.

Já mám vyodlené a chěné dítko takže to nemůžu objektivně posoudit ale rozhodně je lepší adopce než pohození do popelnice v igelitové tašce nebo pohození ve sklepě(viz. poslední případ). Zase si říkám, že někdy je lepší potrat, představte si puberťačku s cigárem v puse, každej víkend opilou (v lepším případě opilou)na diskotéce a v bříšku miminko které cíti, že je nechtěné a nenáviděné.
No je to hrozně citlivé téma, já každé zprávy kde najdou mimi nebo je týrání dětí a podobně obrečím.
Postižené dítě je druhá otázka, já si říkala, že mongolidní dítě bych zvládla. Jsou šťastný, žijou si ve svém světě a nevnímají, že jsou jiní. Ale dítě bez ruky, nohy a podobně bych asi neustála. Víš, že se trápí, že vnímá rozdíly a to jak na něj lidi koukají 😒 I by mi to přišlo nezodpovědný přivéct na svět dítě které tu nebude 100 %šťastné.
Proto třeba odsuzuji známou která má genet. vadu( srostlé obratle a hrb, tupozrakost)mají to v rodině, ví jak je to pro ní těžké a co to obnáší a přesto, že jim řekli,že šance na zdravé dítě je 1:100 000 chce otěhotnět.Možná jsem divná já ale já bych nemohla žít s tím, že moje dítě je nešťastné a musí snášet ústrky a posměšky.

vroni, lenze ty si asi mala citovy vztah k svojmu dietatku odkedy si o nom vedela, ale su zeny, ktore maju to svoje dieta na haku a je im ukradnute, preto im nerobi problem ho nechat v porodnici...
my si ideme adoptovat dvojicky a ja som ich matke vdacna, ze nesla na potrat 😵

myschka, mas pravdu, ale katrin asi myslela zdrave babatka... chore su podla mna uplne ina kapitola 😔

mixka tak to gratuluji, já si vždycky když někdo odloží dítě do babyboxu říkám, že někoho to zpráva potěší protože bude mít šanci mít miminko 😉 🙂

dakujeme myschka 😉

Já bych dítě dala k adopci v případě,že bych se o něj nemohla postarat.U mě by to připadalo v úvahu jen tehdy,kdybych trpěla nějakou nevyléčitelnou nemocí a měla bych např. do roka zemřít.
Nevlastním totiž tak dobré příbuzné,kterým bych Adama svěřila.Takže bych se za ten rok snažila mu najít dobré rodiče,................např. pár,který nebude mít nikdy vlastní děti. 😉
Adopci neodsuzuji,................jeden čas jsme o ní uvažovali,když jsem nemohla otěhotnět. 😖

keby som mala byt len o vode a chlebe tak nikdy v zivote by som sa mojho dietata nezbavila a nedala ho na adopciu to je hrozna predstava

j anevychazim z toho, ze by ty matky,co to dite nemuzou vychovat, ho odvezdali jen tak...cast jich je drogove zavisla,cast asi socialne nevhodna, cast nemocna...kdo vi...fandim rodinam,ktere adoptuji deti,protoze oni vlastne osud vetsiny tech decek zachrani...co by z nich jinak bylo,kdyby zustaly u rodin,ktere nejsou schopne v "normalnich" podminkach vychovat dite...

a myslim si,ze otazka jestli bychom my daly nase dite k adopci je spatne polozena...

já chápu, že se ženská třeba dostane do situace, kdy si to dítě nechat prostě nemůže (nebo je to třeba nezletilá holka), tak je to lepší než ho hodit do popelnice. Ale nedokážu se do takové situace vcítit, musí to být hrůza 😖
A někdo kdo děti mít nemůže si ho moc rád vezme a vychová. Je dobře, že je adopce možná 🙂

Suhlasim s tym, co tu zo zaciatku pisala zuzula28
Mne pripada skor sebecke neist na potrat a donosit dieta s tym, ze mu "daruje zivot" a potom ho da na adopciu. Potom sa uz nestara co s tym dietatom bude a aky ten zivot bude mat. Niektori sa uz od 18 dostanu na ulicu a v najhorsom pripade sa stanu narkomanmi a bezdomovcami. A matka je rada, ze mu dala zivot, ze nebola sebecka a nesla na potrat.

naše dítko je vymodlené a taky to nebylo jednoduché ho mít....takže ryze teoreticky- pokud by se v mé situaci něco stalo se mnou ,dítě bych s klidem svěřila manželovým rosičům a věděla bych,že je dítě naprosto v bezpečí (našim bych už ho jen tak asi nedala) ..pokud bych byla sama a bez přátel či příbuzných,tak bych těžkou životní situaci chtěla spíš řešit buď azylovým domem pro matky s dětmi a úplně v nejhorším případě pěstounskou péčí s možností dítě vídat a s možností získat dítě zpět ve chvíli,kdy bych se z tíživé situace dokázala vyhrabat a zabezpečit skromný,ale důstojný život svému dítku...asi bych nedokázala dát dítě k adopci s tím,že už ho nikdy neuvidím..Myslím,že bych pak v každém dítěti hledala to své, např. po devíti letech bych stále koukala na školáčky v tom věku a říkala si-takový/á asi ted je....
dát miminko k adpopci musí být těžké,nesrovnatelně lépe by se mi přijímalo cizí dítě za své,než své dát cizímu .. a nyní si nedokážu představit situaci,která by musela nastat,abych to udělala

Tohle si neumím vůbec představit - u nás to sice nehrozí, ale i kdyby třeba otěhotněla zcela neplánovaně a už jsme měli doma několik dětí, a další jsme nechtěli, tak bych si to miminko nechala. Myslím, že se to dá vždycky zvládnout, vždyť jsou rodiny, které mají třeba i osm dětí (viz. Výměna manželek). Sice nemůžou svým dětem dopřát po materiální stránce to co rodiny, které mají třeba dvě děti, ale myslím, že je důležitější, aby děti vyrůstali v láskyplném prostředí. Rozhodně ale nikoho, kdo se rozhodne dát dítě k adopci, neodsuzuju. Důležité je, aby bylo dítě právně volné a mohlo co nejdříve do náhradní rodiny. Je spousta párů, které mají děťátko jen proto, že ho někdo jiný nechtěl. A aby dítko mělo žít někde, kde ho nemilují, ať je raději u náhradních rodičů, kde mu dávají mnoho lásky. Rozhodně je adopce lepší řešení, než potrat.

Já si to představit nedokážu, ale mám kamarádku, která otěhotněla v 15ti po své první sexuální zkušenosti s chlapem, který o tom nechtěl ani slyšet a podmínky jejího bydlení byly strašné. Jak po straně bydlení tak po straně finanční a rodinné. Neměla nikoho (ani z rodiny) kdo by jí vypomohl.Takže se rozhodla dát dítě k adopci. Ví, že ho adoptovali finančně zajištění lidé a dokonce jí i na uzv Dr. prozradil, že je to kluk. Do dnes na něj moc myslí a trápí ji to, ale je ráda, že je dítě v pořádku a zabezpečené. Teď už čeká druhé, ale to první v jejím srdci má stálé místo.

Já bych svoje miláčky taky za nic na světě nedala. Myslím si, že vždycky se najde nějaké řešení . Když Jsem se dozvěděla o svém těhotenství hned jsem věděla, že pro toho tvorečka co v sobě nosím udělám cokoli na světě. I nemožné. 😵