Dali by ste svoje dieťa na adopciu?

ano jak píše mixka, kdybych byla sama a nemohoucí, tak budu radši, když se o mé dítě někdo postará... 😔

ano dala bysom ich na adopciu ale len vtedy ak:
-nemali by sme nikoho kto by nam vedel pomoct
- nemali by sme kde byvat, na ulici to asi nebude to prave orechove
-bola by som tazko chora a nemala moznost sa vyliecit, mam na mysli posledne stadia chorob
- nemala by som im dat co jest
ja si dokazem vela odpriet ale preco by som mala odopierat detom, tym nemyslim hracky a ine rozmary, mam na mysli zakladne jedlo

Inac si neviem predstavit, ze by som sa dobrovolne vzdala svojich deti, ale zivot je klukaty stat sa moze cokolvek, preto nikdy nehovorim nikdy....

zijeme tazke casy a do kakaciek sa mozeme dostat ani nevieme ako a ked nema kto pomoct, prip ma a nemoze, lebo je na tom mozno este horsie ako my... skratka budme vdacne, ze sa mame ako sa mame a hlavne nesudit nesudit nesudit !!! urcite sa ziadna mamina nevzda svojho dietatka preto, ze ju to tesi alebo len tak z rozmaru 😔 ta strata musi velmi boliet, ale robi to isto s vedomim, ze zachranuje svojmu babatku zivot a dava mu sancu na lepsi start do zivota.

hm, to je ťažká otázka.... a neviem na ňu ani odpovedať, nikdy som nebola s takouto situáciou konfrontovaná, a dúfam, že nikdy nebudem.
myslím si, ako napísala mixka, že určite to pre matku nie je jednoduché.... Iste nesedí doma, a keDˇsa rozčúli na dieťa, lebo nechce spať ho nezdrapí a neodnesie do DD. Musí to byť ťažký, vnútorný boj a ak matke nemá kto pomôcť, ak by s ním mala žiť na ulici a kŕmiť ho zvyškami, tak nech je radšej v DD. Viem, že ani tam to nie ej ružové, že tam deti nemajú dostatok lásky, ale, ale ale ale, v mojej odpovedi je príliš veľa ale, naozaj neviem.
Ale neodsudzujem ženy, čo to spravili.... lebo nikdy nevieme, čo ich k tomu viedlo...

Mixko tak tak, soudit je veelmi lehké a veelmi ošidné...

Vzdy lepsie dat dieta na adopciu ako ist na potrat. Takto da zena svojmu dietatu aspon šancu a nevezme mu ani zakladne pravo na zivot. Hniezda zachrany su dobra vec.

Záleželo by na řadě okolností. Ale každopádně obdivuju ty, co dokážou dát dítě k adopci, když si jsou vědomi toho, že by děcku nedokázali zajistit jeho základní potřeby.

pepibubu jo je to frajeřina, ale asi hoodně náročná, na něco takovýho člověk asi nikdy nezapomene...

Essi, to určitě ne, ale je to fakt gesto - vím že bych ti nemohla dopřát co potřebuješ, proto se tě vzdám, aby ti to někdo jiný dopřál - protože - nebo spíš právě proto, že tě miluju. Přestože já na tebe budu myslet den co den a vlastně tím budu mít poznačenej celej zbytek života.

ja osobne by som to nikdy nespravila....

asi tak pepibubu 😔

katrin v Kolumbii davaju zeny deti na adopciu ked uz ich maju viac a nemaju ich ako uzivit, aby im zabezpecili lepsi zivot nemaju inu moznost, lebo by nemali co im dat jest... ☹ Mame stastie, ze na tom tak nie sme ako oni, musi to byt pre tu zenu strasné vzdat sa vlastného dietata, ale z lasky k nemu aby prezilo mu umozni lepsi zivot.

nie

prostě bych nebyla sobecká a dopřála mu lepší život, než by měl se mnou 😔

aj ked teraz mozno nemam vek na babo este..aj ked netusim ako to bude s nami buducnosti co bude..nedala by som nikdy..jedine keby sa malo pri nas trapit mozno vtedy.. 😔

NIKDY. Ak viem, ze by som dieta nezvladla po financnej alebo citovej stranke, tak by som ho radsej nemala. Je to vec planovaneho rodicovstva.

myslím si, že těžko někdo ví jestli by to udělal, když se neocitl v opravdu těžké situaci a ensotjí před tímto rozhodnutím, já taky říkám že bych to neudělala, ale kdo ví, jak bych se v nějaké situaci zachovala...moje máma jedno dítě k adopci dala - měla starší sestru a mě s mým tátou, pak byl táta nějakou dobu pryč a ona otěhotněla s někým jiným, donosila ho ale a dala k adopci, věděla, že otec by to dítě nepřijal, potom měla ještě mladší sestru s tátou...nakonec si nás ta adoptovaná sestra našla - jsme teda 4 holky a měla se dobře, hezkou rodinu a nakonec se měla i líp než my, protože my jsme nakonec zkončily v dětském domově...

Holky, neříkejte nikdy... Nevíte, do jaký situace vás osud může dostat, a i když teď se máte dobře, tak ne vždy to tak musí být - nikomu bych nepřála propad na dno, ale stát se to může komukoliv z nás. A pak je přece zájem dítěte nad zájmem a sobectvím naším, nebo se mýlím?

Moje deti by sa mohli ocitnut na zozname adopcii,len v tom pripade ak by som ja nezila,ani manzel a nikto by ich z rodiny nechcel vychovat.A to sa chvala bohu nestane,lebo viem,ze by sa urcite nasiel niekto v rodine,kto sa mi o deti postara... Ale moznost adpocie schvalujem a samam by som si adoptovala dieta,lebo zial nie kazde dieta sa narodilo do stastnej rodiny a do rodiny vobec.Nakolko detske domovy su preplnene,tak kazde jedno dieta v domove skryva v sebe minimum 1 dovod preco tam je a preco mozno marne caka na adopciu,ale zial odpoved nie vzdy je schopny dat rodic,koli ktoremu to dieta v tom domove je.

pepibubu mluvíš mi z duše, přesně tak to cítím taky....my čekáme třetí, včera jsem říkala manželovi, že bych šla i do čtvrtýho ale mám v těhotenství na jedné noze děsné křečáky a je to horší a horší a nerada bych přišla k nějaké trombóze, tak když nad tím přemýšlím, já bych dokázala přijmout adoptované dítě....asi úplně v pohodě....

nikdy

já bych svoje dítě nemohla dát. ani bych nemohla jít na potrat. já ten potrat ale vnímám dost blbě. já bych do adopce klidně šla..je to psycho, nedávno jsem držela v náručí úplně cizí miminko a ten pocit to byl jako by bylo moje. jenže adopce je strašně složitá, a myslím že to snad i stojí strašně moc peněz a hlavně času (roků) než člověk to vytoužené dítě získá..

to co je za sprostu otazku ci by som dala dieta na adopciu? fakt odveci a uplne zbytocne, niekto nemusi, niekto musi aj ked nechce, niekto chce no nemoze atd atd atd............

já taky přispěju. Máme adoptovanou dcerku a děkuji každé "matce",která mu tu odvahu dát dítě k adopci, pomocí tím a udělat radost těm , kteří svoje bio dítko mít nemohou a zároveň tím dát šanci i tomu dítěti.
A vůbec mi to nepřijde jako sprostá otázka............... toť můj (možná zaujatý) názor.

možná je ta otázka jen špatně postavená, ale myšlená je určitě ok. V tomhle znění trochu vypadá, jestli bychom byly schopné dát to "svoje" současné vytoužené milované prtě k adopci - logicky, nevím kdo by naspsal - jo, já jo. O svých dětech, které máme doma, ke kterým už máme vybudovaný vztah,už nikdy nebudeme asi přemýšet jako o vhodných adeptech k adopci, jsou to prostě už součásti našich životů, at už někdy těžkých nebo složitých, ale prostě už je to nějak nastavené - máme děti.

Asi by to vzbudilo mín negativních reakcí třeba ve znění "jaký máte názor na poskytnutí dítěte k adopci...nebo za jakých podmínek byste dali dítě k adopci.....", ale když se někdo zeptá, jestli bych dala svoje děti k adopci, tak ne, nedala....

Máme v rodině adopčátko, jsem s ní od mala, fajn holka, zapadla mezi nás, je u rodičů od svých 8 týdnů a dneska je jí 8 roků. Její biologická matka by vlastně v téhle diskusi odpověděla - ano, dala. 😉 😉

berenika - hezké, díky 🙂

když mě moje děti s...u tak bych je dala snad komukoli 😝 ,teď ale vážně jsem přísná matka ale zároveň hrozně úzkostlivá tak že nedala a to nikdy!!!!mám problém pustit staršího syna s babi a dědu na dovču

Kdybych byla v situaci, která by mi nedovolila dítě vychovat, tak asi jo. Raději bych ho dala k adopci, než abych šla na potrat.

Nežijeme ve státě, který by byl na tom tak špatně sociálně, aby se v něm nezaopatřila žena s dítětem.
Když si dítě udělám, mám možnost se rozhodnout, zda si ho nechat ještě včas. Navíc je tu otec dítěte. Rodina. V první řadě raději interrupce než odložit porozené dítě. Potáhne se to s ním celý život. Osvojení se složitý proces a děti tráví týdny, měsíce v ústavu, než je umístí.
Je spekulativní říkat: kdybych byla chromá, sama - kdo takové ženě udělá dítě a opustí ji? Kteřá žena si v takové situaci udělat dítě vůbec nechá?
Pro nechtěné děti jsou babyboxy a aspoň že tak, nedokážu si představit rozpoložení ženy, která to dokáže - porodit v tajnosti a odložit mimino. Obvykle to nejsou sociálně ani mentálně příliš vyspělé matky, takže drtivá většina z nás tady by patrně nic takového neudělala. Spíš by předcházela nechtěnému těhu a vůbec by se do takové situace nedostala.

To těhotenství je ostatně taková fuška, že si neumím představt emoční úroveň ženy, která dokáže nepřilnout k plodu, který nosí a cítí ho. Normální ženská, která je schopná se o sebe postarat, se postará i mimino. Kdo to nedokáže, tak bude dítěti lépe u cizích.