Dali by ste svoje dieťa na adopciu?

katrin
19. mar 2008

Sorry, teraz sa nechcem nikoho dotknúť, ani uraziť, čítala som tému Adopcia, práve som sa zamyslela nad tým, za akých okolností dá žena, ktorá vynosí dieťa na adopciu? Prečo? Mám dvojičky, za žiadnych okolností by som ich nedala, aj keď som vyčerpaná, unavená, psychicky na dne, nikdy by som to neurobila.... 😔

sisstin
21. dec 2009

tymothy: tak tady snad nikdo nepsal, že je to lážo plážo 😕 samozřejmě je to obrovský záhul pro psychiku..ale pro mě pořád menší, než dítě odevzdat...proto dělám vše proto, abych na potrat nešla 😉

tymothy
21. dec 2009

Sisstin, jak pro koho...pro mě je ta adopce daleko schůdnější než potrat. Dnes existuje i tzv. přímá adopce, kdy matka dítě odevzdá osobně adoptivní rodině - můžou si popovídat,trochu se poznat,aby měla jistotu, že dítě nedává ledaskomu. A miminko ani nemusí do ústavu. Kdybych opravdu neměla jinou možnost, asi bych zvolila tuhle verzi. Raději budu žít s představou, že mi po světě běhá dítě, než s představou, že by mi po světě mohlo běhat dítě.

kubaka
21. dec 2009

mata - a právě proto bych svoje dítě z ruky nikdy nedala, protože bych si nedokázala představit, že by se o něho někdo lépe staral a miloval ho než já. Pokud bych si ho už nechala a nešla na interrupci, tak bych se ho nikdy nevzdala. Je to část mého těla, mé duše, pochází ze mě.4 týdenní embryo není nic- buňky, počínající těhotenství.
potrat je legální, věřící nejsem a má pro mě větší význam psychycký stav a život mého dítěte než ukončit dělení buněk - jak píše sisstin - s touhle "vinou" bych žila podstatně snadněji než s vědomím, že jsem vyšoupla dítě do života netuše, jak se mu bude dařit. Kolik dětí zůstává v děcáku bez možnosti osvojení - a jaký je to život...
A moc dobře vím, kdo je rodič - mě vychovával nevlastní otec a až do 15 jsem netušila, že není můj. A milovala jsem ho.
Přesto mě touha poznat své kořeny svedla s mým biologickým otcem dohromady když mi bylo 20. A bylo to smutné - byli jsme dva cizí, kteří k sobě už cestu nenašli. Neznám své sourozence, neznám své genetické zatížení, komu jsem podobná, koho a co máme v rodině. Má máti je nemanželské dítě, takže totéž nevím o dědečkově straně. Chybí kořeny, zázemi v minulosti - tohle jsou také velmi důležité věci a člověk se v určitém věku začne ptát, pátrat a ohlížet. A je to sakra těžké, smutné a složité. A jsou lidé, pro které je toto zásadní a velmi tím trpí.
Takže sentimentální řečičky o tom, že "dám někomu šanci na život" když ho dám k adopci jsou spíš do pohádky, než do života. Průšvih je, že netuším, jaký život odloženému dítěti připravím.

sisstin
21. dec 2009

tymothy: a o tom tu celou dobu píšu 😉 prostě ty to cítíš takhle, já to zas cítím jinak...pro mě by bylo strašný svoje dítě nekomu odevzdat..nevím, jestli bych se s tím smířila..zato potrat je pro mě mnohem schůdnější, nepovažuju to za dítě..čímž netvrdím, že je to lehké rozhodnutí 😉 ale pro moji psychiku mnohem, mnohem jednoduší...

tymothy
21. dec 2009

Kubako, jaký život dítěti připravíš, nemůžeš tušit nikdy...

sisstin
21. dec 2009

já se hlavně snažim chovat tak, abych na ten potrat(adopci) nemusela a je to 😉

kubaka
21. dec 2009

tymothy - to je hrozné, ale určitě ne ukázkový případ. Pokud někdo vyrůstá v masáži, že potrat je vražda, tak se tak taky bude cítit a mít podobné trauma. Normální chlap zase pochopí, že v 16 být matkou je jaksi na hlavu. Pokud měla trauma z potratu, dokážu si živě představit, jak strašné trauma by měla z opuštění dítěte. Ještě horší. Záleží to na psychice ženy. Navíc, pokud se z toho nedokázala za léta dostat, nevyhledala pomoc, nedokázala se k tomu faktu postavit rozumně a racionálně, tak je to opravdu člověk silně labilní.
Jestli má někdo hrůzu z potratu, má se před početím chránit všemi dostupnými prostředky a ne nezrale sexovat v 16. Nedivím se, že taková holka z toho pak měla problém
Já začala v 21 a děti jsme si udělali plánovaně. Takže to chce zodpovědnost a ne pak hasit požáry a zadělávat si na traumata.

tymothy
21. dec 2009

Sisstin - to asi každá normální holka 😉

sisstin
21. dec 2009

tymothy: no to by ses divila, kolik holek tady na koníkovi, co už dítě maj a další neplánujou, se nechrání 😉 a jsou to dospělé ženy 😉

kubaka
21. dec 2009

Tak to klobouk dolů před tvými mateřskými pudy - bez urážky - já bych nemohla žít s tím, že mi po zemi běhá dítě, se kterým nemohu být, kojit ho, těšit a nemohu ho chránit. Takže se chovám tak, abych tohle vůbec nemusela řešit. Jako sissitin.

tymothy
21. dec 2009

No však já říkám normální 😀

Kubako, normálně bych to neudělala, ale kdybych fakt jinou možnost neměla, co by mi zbylo...

sisstin
21. dec 2009

jinak, jestli koukáte na Sex ve městě..tak tam byl "potratový" díl... 😉 jak se Carrie ptá Burger, jestli měla někdy potrat..a ona řekne, že ne samozřejmě 😝 a jde vyhledat toho chlapa, se kterým to dítě měla mít, protože měla výčitky svědomí..a končilo to tak, že si uvědomila, že se zachovala správně...moc se mi ten díl líbil 🙂

vůbec celý Sex ve městě je úžasnej, fakt o životě...ale to sem teda už moc nepatří 😝

tymothy
21. dec 2009

Sisstin, tohle je ale film, bohužel. Většina žen, které si tím projdou, prý k takovýmhle závěrům tak jednoduše nedochází...

sisstin
21. dec 2009

tymothy: to už záleží na povaze, okolnostech atd. 😉 moje máma na potratu byla, a nemyslím, že ji to teda nějak psychicky poznamenalo... 😉 hůř by na tom byla asi s nechtěným dítětem..

to je prostě hrozně moc subjektivní pocit, který závisí na okolnostech atd. 😉

sisstin
21. dec 2009

já jsem to zjistila, asi když mi bylo 13..přecházela jsem k jiné Dr., a dala mi domů kartu..a nebyla zavřená, takže jsem se v tom samozřejmě štourala..bylo tam všechni, i anamnéza matky, a tam byl počet přerušení těhotenství nebo tak nějak a u toho :1 samozřejmě jsem z toho byla vyhoukaná jak lesní sova 😝 ale mamce jsem to řekla tuším někdy okolo 18let, že o tom vím 😝 Tak prostě v 17otěhotněla s ženatým(zřejmě), samozřejmě budoucnost v tom žádná, maturita příští rok...týpek zaplatil a šlus 😉 Pak otěhotněla s mým tátou, taky hned 😝 ale jsou spolu štastně 25let 😉 pak už se konečně chránila 😅 akorát mám sto chutí si občas rýpnout, páč ted je hrozně chytrá...že nemaj mladý holky šukat bez ochrany a bla bla...tak bych ji nejradši něco řekla 😝 ...ale trauma z toho podle mě fakt nemá 😉 a jinak je to nejlepší mamka na světě, máme super super vztah..ale prostě tyhle věci asi tak neprožívá jako jiné ženy 😉

kubaka
21. dec 2009

tymoty - ty bys dítě nikdy nedala 😉 - tomu věřím jako že se Země točí okolo Slunce. Pokud jsi schopná takto psát a argumentovat, nejsi typ matky, co by dítě opustila z jakýchkoliv důvodů. Na to musí být nátura.
A nikdy není tak zle, aby se to v naší mírné české kotlině nedalo vyřešit....
Žádná z nás tady na MK by to neudělala - protože sem chodíme kvůli dětem 😉 řešíme tu hypotetickou otázku, která se netýká ani jedné z nás

sisi.v
22. dec 2009

tymothy - jako promiň, příběh ze života dobrý, ale pokud normální chlap nepochopí, že dítě/holka nechce v 16ti dítě, rozbije kvůli tomu rodinu, a nechá si svěřit dítě atd., místo aby manželce podal pomocnou ruku, tak je to debil a takové manželství by nepřežilo tak jako tak, to bych vážně nesváděla na potrat z minulosti.

mywiel
22. dec 2009

Suhlas so sisi 😉

mercy
22. dec 2009

Hm, myslím na film Tá druhá, keď matka odovzdávala deti milenke svojho exmanžela,lebo vedela, že o chvíľu zomrie a chcela aby k budúcej manželke jej muža mali vzťah a ona k nim. Je to niečo podobné ako adopcia, možno ak by som bola v rovnakej situácii vedela by som deti dať niekomu, komu dôverujem a viem, že ich bude milovať-ale je to príšerná predstava.

mercy
22. dec 2009

Inak ešte jedna vec-vážim si matky, ktoré uprednostnili adopciu pred potratom, lebo vlastne uprednostnili dieťa pred sebou.Dali mu život a šancu na dobrú rodinu.Každá normálna žena bude kvôli tomu trpieť,ale toto mi pripadá nesebecké- na rozdiel od potratu.To je podľa mňa čin z lásky.

nutelka
22. dec 2009

No tak já souhlasím se Siss a Kubakou, máme 2 děti a docela se bojím teď sexovat, aby nebyly 3. 😅 Ne vážně, budeme dělat vše, abysme tuto situaci nemuseli řešit. Ale kdyby to nastalo, tak třetí ještě ustojíme, ale 4. ne a šla bych na potrat. 😔 Má mamka taky byla v 36 letech, řekla mi to v mých 17. Prý ona by i chtěla další mimi, ale taťka ne. 😔
Ještě, Kubako, k tvé poslední větě...není to bohužel pravda. 🤐 ☹

kubaka
22. dec 2009

nutelko - to fakt? Mezi matkami tu by mě to ani nenapadalo 😨 ,

nutelka
22. dec 2009

Kubako, jj, nezapojuju se do takovýchto diskuzí, ale nedalo mi to. 😠 Kdyby dotyčná tady nenapsala, že nikdy..a přitom na jiném serveru si na toto téma založila diskuzi, tak by mi to bylo jedno, ale takto se mi zvedl žaludek. 😝 🤐

bramburka
22. dec 2009

ahoj holky,
já se přidávám ke skupině raději potrat na začátku. Hlavně kvůli psychice ženy, k dítěti se vyvíjí vztah i během těhu, na začátku je to jen 2. čárka na testu,a le postupně ultrazvuk, atd atd. Pak vidět mimi a odevzdat ho, nikdy nemuzu poznat lidi, kterým ho davam, s tím bych se osobně nevyrovnala. S potratem ano, mamka na něm taky byla, více lidí znám, kteří byli a nemají z toho žádné trauma, vůbec, asi takové jako že si při sexu vzali kondom, tím pádem nepočali, myslím to vážně, jde o to, že když to žena bere jako vraždu, at to nedela, pokud to zena bere jako - nekdo to tu psal - zastaveni deleni budnek, bunka nemajici city, tělo není člověk, nemůže to být vražda. Prijde mi to jako spor těch co jsou zastánci antikoncepce a těch, co ne, věřící přeci věří, že i antikoncepce de facto zabije možnost na život, není to pravda?

mariii
22. dec 2009

Tak já jsem celý svůj život silně proti potratům. Neumím si představit situaci, že bych ho podstoupila a doufám, že mě nikdy nikdo před takovéto rozhodnutí nepostaví. Nikoho bych si nedovolila soudit, nejsem žádný mravokárce, ale před rokem se stalo, že moje kamarádka, kterou znám už tak 15 let neplánovaně otěhotněla a když jsme se seši, tak se sesypala a svěřila se, že přemýślí o potratu. Samozřejmě jsem se ji snažila pomoct, upojit ji, ale bylo mi úplně fyzicky špatně. Pak jsem o tom dlouho uvažovala a neuměla jsem si představit, že bych ji nějak v jejím rozhodnutí podpořila nebo tak, ani jsem si nevědeěla představit s ní zas mluvit. Nakonec si mimčo nechala, ale ve mě zůstal ten pocit, že kdyby to udělal tak bych si ji absolutně přestala vážit, nemohla bych se sní vídat atd. Předtím jsem si myslela, že bych ustála cokoliv. Strašně mě to překvapilo, jak strašně mi z toho bylo... ☹ Takže k tématu, svoje děti bych samozřejmé nikdy nedala, kdyby se mi něco stalo, určitě by se postarali příbuzní, ale rozumím, že to nějaká žena udělá, a pro mě určitě radši adopce než interrupce.

elana
22. dec 2009

Nedá mi to, a taky musím reagovat...Nutelko, buďto jsou tu "dotyčné" dvě, nebo jsi špatně četla, ta, o které to vím já, ve svých příspěvcích slůvko NIKDY nemá. Znám ji z jiného serveru, už je to dááávno (možná skoro 8 let), co jsme se bavívaly a tehdy byla úplně jinde, pak jsem ji ztratila z očí a narazila na ni až tady. Nechci slovíčkařit...ale NIKDY tam není a kdoví, jak to tedy myslela, třeba jí psychika to první dítě vytěsnila, není "její", kdoví.

Nesuďme, já si jí velmi vážím (stejně jako ostatních, které to dokázaly), protože určitě je mnohem statečnější, odvážnější a obdivuhodnější žena, která dokáže dítě k adopci dát, přestože jí to přinese opravdu JEN bolest a slzy a žádné uvolnění, že se "problému" zbavila elegantně a nikdo nic neví, což předpokládám, po UUT (sorry, nazvat to přerušením se mi příčí 😉 )dost často přichází 😝

A Bramburko, je to zkreslené, já třeba věřící jsem ale s antikoncepcí problém naprosto nemám (opravdu ne, myslím klasickou HA, o kondomech atd. snad neni třeba se bavit, tam mi to fakt přijde úsměvný, to považovat za amorální).

romcatko
22. dec 2009

holky nečetla sjem debatu celou, ale chi jen napsat z pohledu tech, kdo o adopci mají požádáno, že si žen, které dítě raději dají k adopci , vlastně moc vážím. je to určitě tohdně těžká cesta, ale udělá - může udělat - šťastnými jinou rodinu, která právě na adopčátku čeká. své dítě bych nedala, ale vážím si těch ( bych to zdí divně a padaroxně, vím) kdo to udělají. a čím dřív, poud ví, že dítě nechtějí nebo nemohou mít v péči, tím líp.

nutelka
Odpoveď bola odstránená
Zobraz
kubaka
23. dec 2009

elana - píšeš, jako kdyby byla povinost si všechno odtrpět a dělat ze sebe mučednici a komplikovat život sobě a jiným. Potrat není žádná selanka, nic elegantního a to, jestli to někdo ví nebo ne, je v mých končinách úplně jedno. Nerozhoduji se z ohledem "co by tomu řekli lidi" - dělat tajně, aby "neřekli". V tomhle jsem my z anonymním velkých měst dost svobodní.
Z čeho soudíš, že žena, která opustí a odloží dítě je obduvuhodnější, statečnější a odvážnější?? Uleví tak leda svému svědomí "nezabila jsem", ale tohle břemeno hodí na dítě, které odloží. Jsou to dva pohledy ze dvou stran - co na to jednou řekne to dítě? "raději jsi měla jít na potrat, než mě opustit". To je taky reálná situace.

Marii - no, ke mě se takhle zachovat kamarádka, tak bych ji s prominutím poslala k šípku sama. Aby mnou oporvhovala protože jsem řešila vlastní problém.l

tymothy
23. dec 2009

Kubako, já se musím Marii zastat - tohle fakt každý člověk neskousne a nemůže s tím nic dělat. Prostě se mu to příčí nebo ne. Nic jiného mezitím není... Já třeba vím, že kdybych tohle udělala, první, kdo by mě poslal k šípku, by byl můj muž. Přesto ho ale nikam neposílám.... 😉