Dali by ste svoje dieťa na adopciu?
Sorry, teraz sa nechcem nikoho dotknúť, ani uraziť, čítala som tému Adopcia, práve som sa zamyslela nad tým, za akých okolností dá žena, ktorá vynosí dieťa na adopciu? Prečo? Mám dvojičky, za žiadnych okolností by som ich nedala, aj keď som vyčerpaná, unavená, psychicky na dne, nikdy by som to neurobila.... 😔
každopádne je lepšie dať dieťa na adopciu, ako ho vyhodiť von oknom alebo na smetisko...a tiež by ho tam mali dať aj tie matky ktore sa o to dieťa nevedia postarať...je ich snád málo na slovensku... 😖 smutná je to realita, ale poniektoré detičky žijú v úbohých podmeinkach a určite by im bolo lepšie u adoptovaných rodičoch, ktorí sa o nich môžu príkladne starať..ved si to zaslúži každé dieťa či nie???
To, že tě matka odloží v sobě máš, ať si to uvědomuješ nebo ne a projevuje se to všelijak. Je to start do života- máma mě opustila, ať měla jakýkoliv ušlechtilý důvod. Neznám své pravé rodiče (což je základní právo dítěte: ). A to je rozhodující.
Po znásilnění, při duševních poruchám obvykle navrhne přerušení doktor, u duševně nemocných je to skoro i povinnost. Studující holka je natolik inteligentní, dokáže téhle situaci předejít nebo jít v prvních týdnech na interrupci. Když matka dítě odloží, je to vždycky hrozné. Ovšem lepší, než kdyby ho zabila a hodila do popelnice
Rozhodně jsem pro přerušení těch pár vzniklých buněk, než za odložení živého a porozeného člověka. Je to věc priorit a cesta menšího zla - na tom se neschodneme, protože každý považuje za menší zlo něco jiného..
ale tie svoje by som nedala za nič na svete....ani ta myšlienka ma nenapadla 😠
Já ty svoje taky ne, protože jsme si je udělali plánovaně a chtěně. Takže my tady jsme opravdu z obliga.
kubaka - a co ještě základnější právo dítěte na život? 😉
Ono teda také hodně záleží na tom, jak to tomu dítěti adoptivní rodiče řeknou - pokud mu to vysvětlí jako malému a nedělají z toho žádné drama, tak má člověk velkou pravděpodobnost, že se s tím vyrovná.
Jinak zásadní rozdíl mezi náma dvěma je v tom, že ty mluvíš o pár vzniklých buňkách, zatímco pro mě je měsíc a půl starý plod malým človíčkem, kterému funguje srdíčko, začíná mu fungovat mozek, a umí se pohybovat. Pod slovy pár vzniklých buněk si představuju něco neživého - třeba kousek tkáně.
kubaka, ja nesuhlasim...urcite ...to nie je tech par vzniklych bunek. je to zivot a ked zena zbada, ze je tehotna, spravidla uz ma babo srdiecko. ja nie som za potrat....ale radsej nech sa o babo stara niekto kto ho bude lubit, ked ho matka da na adopciu.....
no, já jsem potratila v 5. týdnu, viděla jsem TO na vlastní oči a musím říct, že nic lidského to nepřipomínalo ani omylem Má to půl centimetru a nedokáže žít nezávisle na matčině těle. Takže mluvit o právu na život - nekonečné dilema. Když jsem tam doktorce plakala, že "mi to miminko umřelo" skoro se na mě obořila, že v tomto stadiu to ještě zdaleka není miminko, že to takto nemůžu říkat a do třetího měsíce jsou samovolné potraty velmi časté. sama příroda se zbavuje 80% embryí z jakéhokoliv důvodu - nemilosrdně. Právo na život - kvalitní život s matkou a otcem. Ono si nemohlo vybrat, volba početí je naše zodpovědnost. Ono jen trpí naší nerozvážností...
To já bych raději s jakkoliv těžkým srdcem šla miniinterrupci- ve 3-4 týdnu (a to je opravdu shluk budněk, který se ještě ani pořádně nezahnízdil), protože nejsem z těch, co by na sobě těhotenství nepoznal, než odložil dýchajícího člověka, ke kterému bych přirozeně během těhotenství přilnula. Neumím si představit tu prázdnotu po porodu, když bych neměla své dítě. Vlastně uměla: kamarádka to zažila - dítě jí umřelo.
Ale to je stejně hypotetické, protože když už bych dítě donosila, znamenalo by to, že už je moje napořád.
Mluvíte často o traumatu z potrat u - a co trauma z odložení dítěte? Není snad neskonale větší?
Takže tahle otázka prostě není pro nás tady na MK. My bychom děti nedali, jsme sociálně jinde. Ten, kdo je odloží, si je nezaslouží a je dobře, že tak udělá.
myslim ze trauma z potratu /sama som ho zazila/ je vacsia ako trauma z odlozenia dietata.. lebo potrat to je nieco konecne aspon pre tento svet ale ak nemozem vychovavat svoje dieta tak je vacsim hrdinstvom dat tomu dietatu sancu na zivot na zivot v rodine... a koniec koncov situacia sa moze zvratit a stale je cas na rozhodnutie.. a netvrdila by som ze ten kto tieto deti odlozi si ich nezasluzi.. a take tvrde slova... ja som poznala take zeny teda poznam a bolo to v oboch pripadoch tazke rozhodnutie... a isto si to nesu cely zivot ale aspon vedia ze ich deti ziju a maju sa dobre a neskoncili na skladke biologickeho odpadu
neumím si představit nic nešťastnějšího, než když mi někde žije moje dítě, které už nikdy nebude moje, protože "mami" říká té hodné cizí paní, která ho přijala za své. Mezitím bych se třeba z momentálního marasmu vyhrabala, o dítě bych se už dokázala postarat a už by bylo pozdě.
Netvrď mi, že jít na potrat je horší než 9 měsíců nosit dítě, pečovat o něj, porodit ho v bolestech a věnovat někomu jinému. To je proti přírodě a proti mateřským pudům.
Oproti tomu nechtěných těhotenství se s úspěchem zbavovali už domorodci v pralese. Viděla jsem dokument, jak rafinované a účinné metody vypuzování plodu z těla mají třeba přírodní kmeny v Amazonii, které o nějakých našich civilizovaných etických normách nemají ani ponětí. Prostě přerušit těhotenství patří k lidskému pokolení od doby, co je člověk člověkem.
Kubako, já si zase nedokážu představit nic horšího než zabít malého človíčka. Když už si ho udělám, tak za něj mám přeci zodpovědnost, ne? A zodpovědností si teda nepředstavuju takhle - přijde mi to spíš jako sobectví. To bys raději žila s pocitem viny, žes někomu sebrala život? já bych teda raději žila s tím, že jsem mu dala šanci, i kdyby mě to mělo potom mrzet a bolet, rozhodně bych si to nevyčítala tolik jako potrat. Psa nebo kočku bys nezabila, co? Ale plod klidně?
Jinak někteří kmeny byly (možná ještě i jsou) kanibalové. Takže kanibalismus je vlastně také v pořádku...
tymothy - já bych tedy měla pocit viny, a to nebetyčný, že jsem se zbavila odpovědnosti, že nevím kde moje dítě je, jak se má a zda vůbec se nějak má, jestli netrpí jen proto, že jsem mu chtěla dát rádoby šanci... takže kromě toho pocitu viny by mě celý život trápily nekončící pochybnosti.
a mimochodem by mě to nebolelo kvůli mě, protože za vlastní rozhodnutí jsem připravená nést následky, ale právě kvůli tomu dítěti - jaký život jsem mu asi tak připravila.
a mozno by zilo v rodine kde by ho milovali .. a bolo by vytuzenim dietatom... osobne by som pre svoje dieta volila zivot aj ked bezo mna ako smrt
predstav si ze su zeny ktore toto zazivaju ty kubaka pises zo svojho pohladu zo svojho sebectva lebo je jednoduchsie ist na zakrok prezit tu chvilu v nemocnici par dni zotavovania ako prezit 9 mesiacov tehotenstva porod a odlucenie
ale nie vzdy to co sa nam zda jednoduchsie je to lepsie
ja som prezila s jednou zenou presne tuto situaciu bola som aj pri porode toho dietatka a sama sa pozajtra stretnem s biologickou mamou nasho maleho tak ako sa s biologickou rodinou deti v NRS stretavame mnohi a mozno to mna naucilo nesudit
pre mna osobne by bolo prijatelnejsie vedomie ze moje dieta zije ze je v rodine / na SVk mame iny system lepsi ako v Cechach deti idu do rodin nie su v DeD/ ako to ze som onho prisla aj ked nie vlastnou vinou
ako mozno pre teba je potrat ok a v pohode pre mna nie
ja si viem predstavit omnoho nestastnejsie veci ako to ze moje dieta hovori mami inej tete
nehroziiiii nikdy,lebo moja mala je maximalne vytuzena 😵
nerada se pletu do takových diskuzí...
ale..je to o tom, jak každá cítíme..co dítě je a co ne..já to mám stejně jako kubaka..nějaký shluk buněk pro mě není dítě, radši bych šla na potrat...než pak opravdové dítě někomu odevzdat...
někdo to má tak, že dítě je to pro něj už od samotného splození...takže o tom zas přemýšlí jinak..
tot všio 😎
a potrat? teda ja sa k tomu radsej nevyjadrujem,a len tolko ze pokial to nie je nutne z lekarskeho hladiska......a je strasne smutne ze je strasne vela potratov z rozmaru a kvoli tej chvilke rozkosi 😠 😠 akoby neexistovali antikoncepcie ☹ to neviem pochopit uz vazne 😠 🙄
ježiš..tady to skončí blbě...prostě nemá cenu přesvědčovat druhou stranu...já si taky na potrat nechodím jen tak z rozmaru, beru HAK...ale prostě stát se to může 😕 člověk dělá chyby...
já jsem nevěřící, nejsem proti potratům...samozřejmě potrat pro mě není antikoncepce 😉 ..ale za mě lépe jít na potrat, než pak dítě někomu odevzdat, dát ho do děcáku, vyhodit do popelnice atd. 😉
tak dieta vyhodit do smetiaku? no jasne ze to radsej uz az v takom stadiu je normalnejsie ist na potrat ako takym sposobom zabit dieta 🙄
a ako som pisala-je rozdiel ist na potrat a ist na potrat...takze asi tolko
a jasne ze v 12 tyzdni uz zhluk buniek to nie je-tak asi tolko k tomu 🙄
toto nie je vhodna otazka pre toto forum, predpokladam, ze takmer vsetky maminy, ktore su tu maju vytuzene deticky, ktore neskonale miluju.
ja si tiez neviem predstavit, zeby som svojho syna dala na adopciu, ale jeho biologicka mama ho dala, aj ked vychovava dalsie tri svoje deti. netrufam si ju sudit ani hadat preco sa ho vzdala ked tie tri ziju u nej a jej partnera. ale je nieco za co som jej nesmierne vdacna a to, ze sa ho nezbavila, ze ho nepohodila niekde, neporodila v poli, ze mu dala sancu na zivot aj ked ho nechala v porodnici a odisla. je milion dovodov preco sa tak stalo. a vacsina z tychto deticiek, ktore matky odlozia su nechcene deti, pochybujem ze ich matky hladkaju a prihovaraju sa im v brusku tak ako to robia matky, ktore cakaju vytuzene deticky. proste si tie matky odtrpia tehotenstvo, porodia a idu dalej, ci uz z nejakymi vycitkami svedomia, alebo ziadnymi. je to pre nas nepredstavitelne, ale deje sa to a kiez by vsetky matky cakajuce nechcene deti mali dost odvahy a tie deti porodili a odovzdali do ruk uradom. aspon by nebolli novorodeniatka v igelitkach vyhodene z okna internatu, alebo pohodene v poli.
helenka: tady se na UPT chodí do 12tt, většina žen jde hned okolo 4-5tt, to prostě pro mě není dítě..neuvažuju o tom jako o dítěti..nemá to mozek, nic 😉 shluk buněk..proto spousta takto raných těhotenství končí přirozeným potratem..a ženy ani někdy neví, že byly těhotné..jen mají silnější a bolestivější MS 😉 ale pokud někdo nosí dítě 9m pod srdcem, porodí ho..tak je to strašně těžký..tak to vidím já..
vy zas máte jinej názor, ale nemá cenu se tady přesvědčovat, že jeden je lepší a druhej horší 😉
mata25 uplne s tebou suhlasim 🙂
sisstin ved jasne ze kym sa na potrat ide hned na zaciatku tak to je o inom 😉 to mas pravdu 😉
a k adopci nedávají děti jen ženy, které je nechtěly..může existovat 10000xy důvodů, proč to udělají...
takže za sebe, pokud bych byla v nějaké opravdu tíživé situaci, tak bych dítě k adopci dala, i když ted si to vůbec neumím představit 😕 ale kdo víc, co se v životě může stát 😉
kubaka,
neda mi nenapisat, ze ta "hodna cizi pani" sa vola matka, lebo dieta vychovava, nie je rodicom ten kto dieta splodi, ale ten kto ho vychova (aj ked evidentne je slovo rodic odvodene od slova rodit). splodit dieta nie je az taky problem ako ho potom cely zivot milovat a starat sa onho.
cisto hypoteticky, ak by som nemala ziadnu rodinu, partnera a ziadnu sancu na buducnost, keby som bola tazko chora, alebo uplne beznadejny socialny pripad tak by som asi rozmyslala inak ako teraz ked mam za sebou rodinne zazemie a xy ludi co by mi pomohli keby som sa dostala do problemov.
no ja by som tie moje hviezdy určite k adopcii nedala, nakoľko nie som v tej situácii aby som o tom premýšľala ...
ale čoby sa stalo, keby som mala manžela, ktorý by napr. prehral náš byt a ja by som sa s deťmi ocitla na ulici ... nemala by som rodičov ani nikoho kto by mi pomohol ... čo ked ma vyhodia z práce a ja si nebudem môcť nájsť novú atd atd ... čo potom, deti budú bývať so mnou na ulici, aj tak by mi ich asi súd zobral, či chcem alebo nie
Tak já vám sem ještě napíšu příběh jedné mé známé, která v 16 letech otěhotněla a rozhodla se pro potrat. Několik let žila relativně v klidu, než potkala toho pravého, se kterým se vzali a ona znovu otěhotněla. Za to, co udělala, se vždy trochu styděla a nikomu o tom nikdy neřekla (ani svému muži ne) - svěřila se jen několika kamarádkám, protože to nemohla vydržet. Ve chvíli, kdy se jí narodil malý chlapeček, bohužel zažívala takové pocity viny, že přemýšlela i o sebevraždě. Stále si představovala to děťátko, které zabila, jestli by to byla holčička nebo chlapeček, jak by vypadalo, kolik by mu teď bylo let,...až z toho opravdu magořila. Její muž, stále nic netušící, z toho byl zoufalý, nejprve to přičítal přecitlivělosti, ale po čase se rozhodla pro akci a svou ženu doslova dotáhl k psycholožce a tajemství vyplulo napovrch. Přestože předtím spolu měli opravdu krásný vztah, který by jim mohl každý závidět, od téhle chvíle se situace úplně otočila. Její manžel tohle prostě nedokázal překousnout a ona u něj jednou provždy skončila. Upozorňuju, že to nebyl žádný náboženský fanatik brojící proti jakýmkoliv potratům, naopak to byl ateista jak vyšitý, ale tohle pro něj bylo moc - ve své ženě najednou přestal vidět něžnou milující manželku, ale měl ji za vypočítavou vražedkyni....
Jejich manželství skončilo rozvodem, chlapečka dostal do péče on (ona byla podle soudu přece psychicky labilní a nebylo by jisté, zda by se o dítě dokázala postarat). Po několika letech se znovu oženil a jejich syn říká mami úplně jiné ženě, která ho mimochodem také bezmezně miluje (stejně jako biologická matka).
Co se týče oné paní, dodnes se s tím nedokázala vyrovnat a nemyslím si, že se jí to někdy povede. Říká, že to, že šla tenkrát na potrat, byla ta největší chyba, kterou v životě udělala, jediná věc, za kterou se opravdu stydí, a kterou kdyby mohla vzít zpět, bez váhání by to udělala. Sama říká, že kdyby se mohla znovu rozhodnout, dítě by raději dala k adopci - tenkrát nechtěla, bylo by to pro ni zabitých 9 měsíců a navíc by neututlala před okolím, že je těhotná a po porodu dítě nemá.
Je to smutné, ale ze života. Třeba vám to někomu otevře oči. Všude se mluví jen o tom, jak je potrat hrozný vůči dítěti, ale co to udělá se psychikou ženy, už se nikde nedozvíte.
Mimochodem, znám ještě jednu slečnu, která zvolila potrat, tam už to teda není takové drama, ale vyčítá si to také. Ale už to nevrátí.
Kubako, to, že jsou děti v ústavech ale není proto, že by si je neměl kdo vzít. Naopak, těch dětí je daleko méně než žadatelů a čekací doba se táhne do několika let. Za to, že jsou děti několik měsíců nebo týdnů v kojeňáku, můžou české zákony. A znám několik lidí, kteří byli adoptované - nejen děti, ale i dospělé, a s nikým se rozhodně nic netáhne. Já si zase nedokážu představit to, že bych dobrovolně zničila vznikající život.
Krom toho i důvody můžou být daleko hlubší než že je člověk sám nebos i myslí, že dítě neuživí. Co třeba znásilnění, nějaké duševní poruchy, mladičké studující holky, které nemůžou počítat s pomocí rodiny,...