• Prihlás sa
  • Registrácia nového člena
  • Získaj PLUSPRO
  • Odporúčame:  Mojasvadba.sk Modrastrecha.sk
  • Prihlás sa
  • Registrácia nového člena
  • Získaj PLUSPRO

On nechce naše dieťa. Čo robiť?

21. marca 2010 
Hruza stu zahoractynu jasne nech ho vida ale ja viem ze uz nie.Babi nevite jak sa stahuje zaloba ze sudu?
3. mar 2009 o 14:11  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Ahoj
Dostala jsem se do situace kdy nevím co mám dělat a potřebovala bych se vykecat…je mi 28, jsem vdaná ale s manželem spolu přes 3 roky nežijeme. Po svatbě jsme se snažili 2 roky o miminko ale nepřicházelo, podstoupila jsem ruzná vyšetření, chodila na injekce, cpala se hormonama a nic. Smířila jsem se sama v sobě se situací že dítě nikdy nebude. Tu prázdnotu jsem si já vyplnila tím že jsem si pořídila psa a dnes mám psy už dva. S manželem jsme se rozešli i z jiných duvodu, zařídila jsem si svůj život, nějakou dobu podnikala a ted před 2 měsíci jsem nastoupila do práce, našla si pěkné bydlení a mám pocit že se mi v životě konečně začíná dařit. Ještě během manželství jsem poznala současného přítele, není to vážný vztah, každý si žijeme svůj život a vyplnujeme společně volné chvíle. Tento náš vztah trvá cca 2 roky. Vše bylo skvělé až donedávna, kdy jsem zjistila že jsem těhotná. MS jsem měla vždy nepravidelnou a tak když jsem to nedostala jak jsem měla tak jsem si s tím nedělala hlavu, ale po 3 týdnech zpoždění jsem si tak cvičně udělala test a objevily se //. Hned druhý den jsem šla k doktorovi kdy mi těhotenství potvrdil. Přítel se k situaci postavil jak jsem čekala, sám má dítě z předchozího manželství a další děti nechce a jeho stanovisko se nezmění. Já jsem děti neplánovala a byla jsem ráda že on na mě nebude v tomhle směru tlačit. Vůbec nevím co mám dělat, nejsem mateřský typ, k dětem jsem nikdy netíhla a ted si nedovedu představit že budu na vše sama. že budu muset totálně změnit svuj život a vzdát se všeho co jsem si pracně budovala. Vím, že bych měla být štastná, mám dítě s mužem kterého miluji, ale na druhou stranu je mi moc smutno a pořád brečím.
1. feb 2010 o 11:12  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
brookbank
ja by som sa na tvojom mieste dieťaťa určite nevzdala nikdy!!! Tiež som nikdy nebola materský typ,nikdy ma nelákali detičky známych,ani som sa nerozplývala nad detskými vecami či oblečením.Bolo to tak do vtedy kým sa mi nenarodil syn.tá láska k nemu neprišla okamžite s jeho príchodom ale poviem ti že moje dieťa je to najlepšie čo ma v živote postretlo,nikdy a nič sa také úžasné stať nemože ,nič nie je nad to že ho mám.Žiaden chlap na svete nesiaha mojmu synovi ani po členky.A ešte čosi čo ak sa ty teraz dieťaťa vzdáš a napr o pol roka sa s priatelom rozídeš!!!! Može byť aj to nikdy nevieš čo sa stane..a potom si na celý život budeš vyčítať že si mohla mať bábo a nebola by si sama.Nie je až také ťažké starať sa o dieťa je to len o čosi náročnejšie ako mať na krku chlapa ktorého treba stále obskakovať. :stuck_out_tongue_closed_eyes:
Napr ja takmer po 10r manželstva som zistila že mm má milenku...no a kto by to povedal že to tak dopadne.Je samozrejme na tebe čo urobíš ale ja by som sa na priatela vykašlala ak sa mu myšlienka nechať si dieťa nepozdáva a tešila by som sa na bábätko :slight_smile:
1. feb 2010 o 11:26  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
právě že vím že o přítele mužu kdykoli přijít, může se stát cokoli... na jednu stranu ho miluju a na druhou stranu jsem na něj hrozně naštvaná že se k tomu nepostavil jako chlap, jako zodpovědný člověk. měla bych ho kopnout do řiti ale prostě ted mám takový zmatek...chci zpátky svuj život co jsem měla ale na druhou stranu ted, kdy mi začíná být pomalu špatně a vidím jak se mi mění tělo si to mimčo začínám uvědomovat a chvílema se i těším.
on mi i řekl že pokud bych si ho nechala že bychom se nemohli dál vídat, že se o mě sice nějak finančně postará ale to bude tak celé co z jeho strany můžu čekat.
1. feb 2010 o 11:31  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
brookbank: Zvaž, že jsou i jiné možnosti, než je potrat. za 9. měsíců se může stát spousta věci, přítel třeba zjistí, že o tebe stojí víc než si myslel a ty, že se vlastně na miminko těšíš. A kdyby ne, třeba miminkem uděláš radost nějakému páru, které po něm zoufale touží a vlastní mít nemůže,
1. feb 2010 o 12:21  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
brookbank - a nebylo to tak, že jsi v manželství naopak dítě chtěla - udělali jste pro to všechno možné? Píšeš, že ses musela smířit s bezdětností.
Teď se ti to povedlo a samo od sebe. To, v co jsi už nedoufala. Není to dostatečná odpověď na tvé váhání? :dizzy_face: Takový malý zázrak...

Muži přijdou a odejdou, když ne tento, najde se jiný - dítě zůstane už navždycky s tebou ...
Mám dvě takové známé kolem padesátky - a jejich opuštěnost, prázdnota a pocit, že jim život utekl mezi prsty je smutná - přestože jsou to profesně úspěšné ženy, mají pocit, že to skutečné,věčné, se jim vyhnulo. Když jim bylo 30 na toto ani nepomyslely. Došlo jim to až když už bylo pozdě něco změnit. To vědomí je zdrcující...
1. feb 2010 o 12:21  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
brookbank, prepac, ale na to, ze si vydata, mas pekne dlhy vztah, ale to je o inom...no sokla si ma tym, ze mas 28, nejsi matersky typ /len aby si po tom ako "zistis", ze aha, uz matersky typ asi som, mohla otehotniet!!/, priatel tak isto nechce uz dieta...hm, tak potom ako si mohla otehotniet??? kvoli tomuto hnusnemu sebectvu ist na potrat??? hmmm
...samozrejme viem ako si otehotnela...len treba trosku pouzit aj hlavu predtym ako nieco spravim...pripada mi to tak trosku pripad 12rocneho dietata...

dufam, ze sa rozhodnes spravne, tak ako pises, ze sa budes nadalej tesit a snad sa zajtra uz zobudis s vacsou zodpovednostou.

prajem ti vsetko dobre, vela sil...a nezabudni na to, ze aj s babatkom si najdes partnera-manzela...takze sa vobec nemusis bat., drzim palce.
1. feb 2010 o 13:22  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
hm...a ako tak citam, reagovala som na druhu polovicu tvojho prveho prispevku...
a dako sa mi bije jedna polovica s druhou...
chcela si dieta dva roky, to je dost dlha doba :frowning2: ...a teraz dokazes napisat, ze nejsi matersky typ a k detom si nikdy neinklinovala /to je preklad slova "netihla"?/...to mi dojde minimalne divne, tak ako to je??

kubaka, suhlasim.
1. feb 2010 o 13:30  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
taky souhlasím s kubakou ale i s hankou. :unamused:
1. feb 2010 o 13:43  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Kubaka
s konca tvojho príspevku mi až behal mráz po chrbte :slight_smile: veru je to tak.Človek by mal myslieť aj v 30tke nato čo bude v 50tke a neskor. :slight_smile:
1. feb 2010 o 13:47  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
brookbank.. ja si myslim ze to neni o tom ze bys dite nechtela, spis o strach jak to sama zvladnes a to zvladnes!!!
pritel je otec ditete takze podporovat min. financne te bude muset, navic u chlapu nikdy nevis co se jim rozlezi v hlave...
je jistejsi nic necekat a pak bud budes prijemne prekvapena a ne zklamana...
ale kazdopadne detatko je tvoje na cely zivot... :wink:
1. feb 2010 o 13:48  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
ja souhlasim s beruskou.. taky si myslim ze je to spis o tom ze se trosku bojis abys to zvladla...

Musi to byt tezke...ale pokud ses vazne tak dlouho o mimi snazila... a ted prislo v zadnem pripade bych se ho nevzdavala!
1. feb 2010 o 14:27  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
ano, po svatbě jsem asi pod tíhou okolností přistoupila na to že chci dítě, přišlo mi to tak "normální", ale nikdy jsem nebyla ten typ co se sklání nad kočárkem, muchlá každé děcko atd. děti nebyly a nejsou mou životní náplní a momentálně smyslem života. bohužel.
klidně si myslete že jsem nezodpovědná a spala jsem s přítelem bez ochrany ale když vám x lekářu potvrdí že děti mít nemůžete tak byste snad braly HA ? ještě ke všemu když vám po ní není dobře :/ to že jsem děti pak už nechtěla byla asi nějaká moje obranná fáze...ano, taky si říkám že to je něco jako zázrak a že se to povedlo je asi osud který měl nynější vztah nějakým způsobem posunout dál. bohužel posunul jiným směrem...
mám hrozný strach, strach jak vše zvládnu...a zlobím se na sebe že necítím co by sem cítit měla...
1. feb 2010 o 14:41  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
hm...to ma mrzi este viac z opacnej strany...x lekarov potvrdi niekomu, ze dieta mat nemozu a zrazu bez zakroku do tela, brania liekov, injekcii...bum, // na teste... :pensive: :pensive:
1. feb 2010 o 14:46  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
neboj se to vsechno pruijde, proste se to v tobe mele, hormony delaji kotrmelce.. hlavne ted ti to jeste neprijde ale ver mi ze az se v tobe poprve miminko pohne, az ho uvidis, usmeje se, udela 1. krok, rekne "mamo" tak litovat nebudes :wink:
a vsechny tezkosti ti to stonasobne vynahradi... :wink:
1. feb 2010 o 14:48  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
beruska2x :dizzy_face:
1. feb 2010 o 14:49  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Muzu vedet ve kterem si tydnu? Je jeste mozny potrat? A nebo uvazujes nad adopci?

Pokud se rozhodnes si mimi nechat urcite to zvladnes! Vzdycky se to da nejak zvladnout!
A nezlob se na sebe ze "necitis to co bys citit mela"... co bys mela citit?
Ja se priznam ze sem nic necitila ani kdyz se maly narodil.. nezamilovala sem se do nej na "prvni pohled".. museli sme si na sebe najaky ten cas zvykat.. ted uz ho miluju nade vsechno na svete! zacatky sou nekdy tezke..ale podle me se to zvladnout da.-...
1. feb 2010 o 14:50  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Kdybych měla od lékařů verdikt, že nemůžu otěhodnět, tak bych HA nebrala, ani kdyby mi po ní bylo dobře. To určitě není nezodpovědnost. S tím asi také počítal tvůj přítel, tak je zaskočený. Třeba je opravdu šance, že změní názor, ale počítat se s tím nedá. Já bych si asi dítě nechala, ale určitě neodsuzuju interupci. Prostě někdo se na to opravdu necítí, a ten zákrok je pak větší zodpovědnost, než mít nechtěné dítě, které trpí nedostatkem lásky.
1. feb 2010 o 14:52  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
brookbank....já neplánovaně otěhotněla ve 22 letech-s přítelem,se kterým jsem byla v té době už 6 let-byl můj první.a ač jsem byla mladá,plány jiné-tak jsem byla neskonale štastná a jsem doted.je mi 26 leta děti mám už dvě.a je to to nejhezčí,co můžeš v životě mít-nic jiného co by to předčilo NEEXISTUJE a nikdy existovat nebude.a piš si-až se ti miminko narodí-až ucítíš ty -jeho lásku-JAK TĚ POPRVNÍ pohladí po tváří,jak se na tebe bude s láskou dívat-až bude plakat,když odejdeš-jak tě bude potřebovat-JAK POPRVNÍ ŘEKNE MÁMA...takovouhle lásku ti žádný chlap na světě NIKD NIKDY V ŽIVOTĚ NEDÁ.a ty nikdy už nepocítíš větší lásku než ke svému dítěti.já taky nehleděla do každýho kočárku,nehleděla do vitrín dětských obchodů-ale dle dle toho nemůžu usoudit přeci,že nejsem mateřský typ.dítě je dar-je to zázrak-je to ta nejkrásnější starost co můžeš v životě zažít.a radši budu mit dětí pět,než žádné...!chlapů můžeš mít-ale děti ty jsou tvoje-ty s tebou jdou celý život. PŘIJDEŠ O TO NEJCENNĚJŠÍ,JESTLI SE ROZHODNEŠ DÁT MIMINKO PRYČ.
a přesně jak tu psali-je to zvlášt ve tvém případě zázrak,když jsi tak dlouho děti nemohla mít.a už se víckrát nemusí opakovat,až se najednou rozhodneš,že jsi mateřský typ.
1. feb 2010 o 14:54  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Andy hezky napsane.. ja sem taky neplanovane otehotnela ve 21 letech.. ted je mi 22..... :sweat_smile:
myslim ze o vek tu nejde....
1. feb 2010 o 14:56  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
jsem asi tak v 7/8 týdnu, dle MS, zítra jdu k doktorovi na další utz a krev kde mi řekne víc.
řeším zda asi dítě nechat a nebo podstoupit miniinterupci, proto je to tak rychlé...každopádně vám holky děkuji i tak za vaše příspěvky, jsem ráda že vidím i jiníé pohledy na věc.
ü přítele nepočítám že by názor změnil....
1. feb 2010 o 14:57  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
i přestosi myslím,že máš právo rozhodnout se jakkoliv-a nikdo by tě neměl odsuzovat,pokud se rozhodneš miminko si nenechat.pořád je lepší udělat to hned v prvních trimestru-než odložit dítě až je na světě.ale věřím,že ty jsi fajn ženská-jen máš strach z nového...to má každý.ale litovat nebudeš.
1. feb 2010 o 14:59  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
kvůli chlapovi,co se neumí postvit k věci-kvůli němu bych už vůbec o interupci neuvažovala.dle vašeho nezávazného vztahu se nedá počítat,že s tebou zestárne,že?a pak ti zůstanou jen oči pro pláč,že jsi kvůli němu dala miminko pryč.ono se ještě najde chlapů,co budou mit rádi nevlasní dítě jak vlastní a maminku milovat nade všechno.....jen se nesmíš bát.zvládla sis vybudovat svůj život jak sis přála-tak zvládneš i tohle.
1. feb 2010 o 15:01  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
momin-máme skoros tejně staré dítě-to moje druhé má osm měsíců zítra-a taky máme stejné moto... :wink:
1. feb 2010 o 15:05  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Pokud chceš dát prcka pryč jen kvůli chlapovi, tak to nedělej, toho bys časem litovala. Možná se za týden rozejdete, ty si najdeš jiného chlapa a další šanci na dítě už třeba nedostaneš :sweat_smile: Sama píšeš, že se na prcka někdy těšíš - to, že necítíš co bys 'měla' je normální, z toho nic neodvozuj, jsi prostě v šoku z toho, že jsi těhotná i přes prognózy doktorů, stalo se něco s čím jsi nepočítala :wink: potřebuješ si na tu situaci a myšlenku, že budeš mít dítě, zvyknout :wink:
Přemýšlela jsi o tom, jestli bys po případném potratu vůbec dokázala být s přítelem dál? :sweat_smile:
1. feb 2010 o 15:40  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Ještě by mě zajímalo, jestli bys o potratu uvažovala i kdyby se přítel k tomu nepostavil tak, jak se postavil :sweat_smile:
1. feb 2010 o 15:55  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
... i když se rozhodneš pro interrupci, neber to jako selhání a žádné výčitky. Pokud se tak rozhodneš, tak to sem raději ani nepiš - sesypaly by se tu na tebe zastánkyně "práva na život" a tuhle morální masáž je to poslední, co bys v tom hormonálním rozpoložení potřebovala. Takových debat už tu bylo....
Taky nejsem proti interrupci - dítě bych k adopci nikdy nedala.
ovšem:
Zádná žena naprosto nemá předem představu, co s ní náhle probuzené mateřské pudy udělají. Jsou zaskočené tou intenzitou, láskou, oddaností k tomu mrněti. Mateřský cit je to nejsilnější, co může člověk zažít. A převálcuje to spolehlivě drtivou většinu žen. Až na nějaké výjimky, samozřejmě, pro někoho mateřství opravdu není..
Strach z toho, že nejsi mateřský typ je zbytečný, není žádné správné a nesprávné cítění. :dizzy_face: .
Spíš popřemýšlet o zázemí, podpoře rodiny, praktické pomoci, finančních možnostech. Práce po roce na půl úvazku atd...Prostě dítě zakomponovat do stávajícího života. Tak dobré pořízení a rozhodnutí
1. feb 2010 o 16:04  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
ne, nechci ho dát pryč jen proto že si to přítel nepřeje...prostě mám asi fakt strach a řešit takovou věc když se mnou mlátí hormony a nejsem schopná normálně uvažovat...co jsem se to min týden dozvěděla tak jsem jen brečela, ted je to už trochu lepší ale stejně mám pořád pocit do breku.
ten člověk je pro mě hodně důležitý a nechci ho ztratit, je to asi špatně po tom co se takhle zachoval, ale já ho prostě asi fakt miluju :(
taky si říkám že o něj můžu přijít a takhle mi po něm něco zustane, ale dokážu se na dítě dívat když mi ho bude připomínat ?
a jak bych uvažovala kdyby se k tomu postavil jinak ? jinak je že by se aspon pokusil to nějak zkousnout, kdyby on dítě chtěl tak bych do toho šla, měla bych jeho podporu...ale takhle jsem na to právě sama :(
1. feb 2010 o 16:22  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
a kdyz pujdes na potrat tak nebudes mu to potom vycitat? ze jsi mela moznost mit dite a kvuli nemu to nebylo...

pises ze vazny vztah nemate - co kdyz se pak za 2 mesice napr. rozejdete stejne a ty budes litovat ze jsi zustala uplne sama? chlapi prichazeji a odchazeji ale dite je fakt na cely zivot...

pokud jen trosku sama za sebe citis ze to dite chces tak to nedelej - v kazdy zensky je kus mamy a kdyz neni ditko planovany tak casto maji holky takovyhle pocity ze zacatku - je to sok...

ale myslim ze normalne jsi sebevedoma normalni zenska co umi stat na vlastnich nohou a to k vychove ditete staci :wink: a chlap ? ten se najde vzdycky ...
1. feb 2010 o 16:31  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
podivej se jeste do jinych temat.. do tehotenskych nebo do Pritel nas opustil v tehu.. je tam vic holek jako ty a nemyslim ze by nejaka litovala ze prcka ma :wink:
1. feb 2010 o 16:34  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Choď na stranu:   Zruš
Tvoj príspevok