• Prihlás sa
  • Registrácia nového člena
  • Získaj PLUSPRO
  • Odporúčame: Mojasvadba.skModrastrecha.sk
  • Prihlás sa
  • Registrácia nového člena
  • Získaj PLUSPRO

On nechce naše dieťa. Čo robiť?

21. marca 2010 
ako sa mate,
15. dec 2007 o 20:27  • Odpovedz  • Páči sa mi to
Suzi, já se mám celkem fajn, co nového u vás? Vyřídilas něco na té sociálce? Co ranní nevolnosti, netrápí tě?
17. dec 2007 o 12:47  • Odpovedz  • Páči sa mi to
Jak jsem si přečetla tuto diskuzi,tak mám takový vztek na toho nezotpovědného chlapa,že kdyby se mi dostal do rukou.....Já bych na potrat nikdy nešla,nesnesla bych myšlenku,že jsem zabila svoje dítě!Určitě to zvládneš,on bude muset platit ať chce nebo ne a až mimi bude na světě,tak soud ti jistě pomůže,aby jsi dostávala alimenty,neboj!Moje kamarádka prožila něco podobného,ale v tom rozdílu,že její muž chtěl mimi,ale když byla těhotná,tak mu hráblo nebo co,a začal jí fizicky a psichicky týrat,pořád ho omlouvala,až jednou to nevydržela a s malým se odstěhovala do podnájmu.Taky měla strach že to sama nezvládne,nemá ani podporu rodiny,ale sílu jí dává ten maličký a pro něj udělá cokoli.Vše se už u ní ustálilo,peněz nemá na zbyt,ale vyjde s nimi,a je štastná že má krásného a zdravého chlapečka,i když jeho otec selhal na celé čáře!Moc ti držím palce ať to zvládneš jako moje kamarádka a hlavně hlavu vzhúru!
17. dec 2007 o 18:24  • Odpovedz  • Páči sa mi to
ahoh johando netrapia uz je vsetko ok a co mas inac nove?boniika dakujem viem a verim tomu ze raz sa v nem hne svedomi a az bude babetko tu aj tak ho bude chcet videt
18. dec 2007 o 17:14  • Odpovedz  • Páči sa mi to
dakujem vsetkym za pomoc a podporu a karasne vianoce a stasny novi rok
21. dec 2007 o 14:43  • Odpovedz  • Páči sa mi to
Nechapu jak si muze nejaky ¨tatinek poridit miminko aniz by se staral!! Takoveho bych bud zvedla z gauce a dala do ruky pliny, nebo mu rovnou zavrela dvere! Muj pritel nastesti pomaha, zatim se jeste uci, takze male da obcas neco naopak nebo ji da jiny olejicek, ale snazi se a od toho podle me tatinci jsou- aby mame pomahali s detmi! Takze vsem holcinam co jim manzel nepomaha bych radila pritvrdit na ne :slight_smile: Treba to pomuze:slight_smile:
22. feb 2008 o 21:53  • Odpovedz  • Páči sa mi to
Vis nektere znas otcove nasich miminek opustili este ked na zacatku teh v mojem pripade mna tak miloval az neunesel ze sem si male nechala a len mi zavolal a skoncila sem jak ta najhorsi na svete.Nechcela som peniaze ani nic po nom ale len aby mal zajem o malu a on ju nechce videt ked sa narodi.tak sem sa rozhodla ze predca ponem budu zadat vsetko co ji patri .mas stesti na tak uzasneho chlapa
23. feb 2008 o 10:47  • Odpovedz  • Páči sa mi to
Suzanko121- rozhodla ses správně! nikdy toho nebudeš litovat atřeba si ke svému drobečkovi najdeš časem nového a lepšího tatína,který si tvoje dětátko zaslouží..držím palečky at to zvládneš:slight_smile:
25. feb 2008 o 18:12  • Odpovedz  • Páči sa mi to
dekuju zvladli to ine zvladnu to aj ja :slight_smile:
28. feb 2008 o 14:07  • Odpovedz  • Páči sa mi to
objavuje sa tu na nas chlapov kopec nazorov. A vsetky sa koncia tym,ze sme nezodpovedni:urobite si to dieta a potom...
Ako keby pri splodeni neboli DVAJA...
Podla Vas,chlap NEMA PRAVO sa bat,citit strach pred zodpovednostou (hoci inak ako zena).Nema pravo sa zlaknut toho neocakavaneho, nepoznaneho (stachu: co sa teraz bude diat). Strachu zo zlyhania, obavy: "ci to zvladnem", ekonomickych obav, ci bude za co to dietatko vychovat. Ci to budem vediet...
Nehovorim o tych pripadoch, ked z pohodlnosti, ci sebectva odmietaju SVOJE dieta. Ako aj predchadzajuce prispevky hovoria, aj zeny sa boja: samoty, opustenosti, strachu, ze to chlap necha VYLUCNE na nich.
Preto niektore to riesia slzami (velmi ucinny prostriedok - chlapi neznasaju zenske slzy), pripadne pritvrdia (vsak bambulka?), ine sa odstahuju (samozrejme s pocitom urazenosti: nechces to dieta=nechces ani mna=odchadzam). Su aj tazsie a narocnejsie pripady, ktore patria do ruk odbornej pomoci, ked zena chce "skocit pod vlak", lebo je(alebo sa citi byt) opustena...
Kazdu chvilu prichadzaju otazky: Ostanem na to sama? Opusti ma moj chlap? Nebude pri mne len ako ziva mrtvola, a od vsetkeho da ruky prec? Bude ma milovat aj nadalej? Nebude ma odmietat po porode ako zenu?Bude mi pomahat?
Chlap jednoducho nema narok na to, aby bol chapany. VZDY treba chapat iba a vylucne zenu. Musi byt CHLAPOM a nesmie mat take pocity... Nesmie unikat, Musi byt pri zene, psychicky ju drzat...
Neustaly kolotoc: MUSIS, MUSIS, MUSIS...
Nic sa nehovori o tom, ze KDE sa to ten chlap ma naucit. V zene je to akesi prirodzene, ze sa VIE (nie kazda) o dieta postarat. Citi, prirodzenym materskym instinktom, ako ho nakrmit, a kolko, ako ho okupat (aby voda nebola prilis tepla ci studena), ako ho prebalit, ako sa s nim ucit prve krocky, co ma vediet v ktorom veku (rozpoznavat ludi, farby, prve slova, kedy ma vediet chodit, 1x na nocnik, koniec plienok, drzat predmety, ako sa je s lyzickou, atd,atd,atd...) A prirodzene ocakavate, ze automaticky to mame vediet aj my-chlapi...
Podla Vas, mile prispievatelky, chlap nepotrebuje psychicku podporu, iba zena. Chap nepotebuje uistenie a doveru: "Zvladneme to"?
Myslite si, ze chlap vo svojich pochybnostiach nepotrebuje pocut slova: "Ja Ti verim a PLNE doverujem", "pomozem Ti, a naucim Ta to", ci "Ty na to mas, aby si bol DOBRY (FANTASTICKY,SUPER) tato"....?
Niekedy sa to skusa psychickym vydieranim: "pozri, ako vela ja zena pre Teba robim: periem Ti, vyvaram,peciem,zehlim,staram sa o domacnost, Ty nic nerobis, LEN chodis do roboty, ci uz spominane: urobil si mi "to" a teraz sa staraj! Ja mam starosti sama so sebou...
Vyzera to tak, ze kazde pohlavie lutuje sameho seba...
A sama kritika, kritika, kritika. Nechapeme jeden druheho. Chlap nechape zenu a zena muza. Konstatovanie: chlapi su z Marsu... (o tom, ze zeny su z Venuse, radsej taktne pomlcim)
Nie, potrat nie je riesenim.
Postavit sa ZA zivot je (bez ohladu na to, ci je clovek veriaci, ci nie) narocne a tazke...
Pre zenu je to prirodzene-je s dietatkom 9 mesiacov "zrastená", cíti ho, býva jej zle, niekedy nevie, co sama so sebou. Chlap nikdy vnutorne nepreciti, co je to mat v sebe novy zivot.Je odkazany na interpretaciu citov a pocitov zeny. Boji sa do toho ist. Snazi sa byt istym sposobom nezavisly, a tato udalost ho este viac priputava, sputava, z(a)vazuje... Strach: ako to bude, co to bude... Otazky: "Zvladnem to?"
A, aj ked mi neuverite, ma rovnake pravo sa bat, ako ma toto pravo zena.
Najma pri neplanovanom tehotenstve.
Viem o com hovorim, ano, z vlastnej skusenosti...
Svoje pocity vsak pred manzelkou ukryvam(aj ked ma to vnutorne zoziera), aby som nebol odsudeny, aby som nebol JA ten zly...
...aby som nebol odsudeny...

p.s.: Zeny, a co tak pomoct chlapom prekonat ich vlastny strach-strach zo zlyhania?
Prisaham, ze vysledok stoji za to...
13. mar 2008 o 08:47  • Odpovedz  • Páči sa mi to
dominik,v lecčems máš pravdu. V jednom s tebou nesouhlasím - ty NEMUSíŠ, co nechceš. To že jsi "podlehl"(?) tlaku ženy (rodičů, okolí atd.) je tvé rozhodnutí a asi ne zrovna nejlepší, pokud se cítíš vnitřně sžíraný. Pokud ti manželka navíc ani neprojevuje plnou důvěru a neobdivuje tě (ty ji ano?) a ty to potřebuješ (čemuž věřím, protože s mým manželem se ujišťujeme o důvěře, náklonnosti a výjimečnosti už přes 8 let), co si o tom povykládat? Říct manželce na rovinu, že se bojíš. Ženské nejsou blbé a moc dobře vědí, že chlapi se leckdy bojí více než ony, jen to umně skrývají. Pokud tě miluje, nepřestane kvůli něčemu tak přirozenému, jako je strach. Naopak - více ji to k tobě přiblíží.
Ty jsi evidentně zodpovědný člověk připravený starat se i o nenaplánované dítě, jen máš asi trochu nevyjasněný vztah k ženě. Ona to cítí - to si piš a možná právě ta nejistota ji nutí chovat se, jak se chová. Miluješ ji? Jestli jo, neboj se, budeš skvělý táta, uvidíš - děti jsou velké bohatství a nejsou zase tak finančně náročné, jak se všeobecně tvrdí. Pokud vám nehrozí bezdomovectví a hlad, neměj obavy a těš se na škvrně. Jestli ji nemiluješ a vzal sis ji jen z "musu", pak je každá rada drahá.
Každopádně si s ní sedni a prober všechna svoje a její trápení, strachy a bolesti. Můj manžel brečel, když jsem mu oznámila své (neplánované) těhotenství, brečel ze strachu a já si uvědomila, jak citlivého člověka jsem si vybrala a miluji ho (i za to) dodnes.
Tak hodně štěstí
13. mar 2008 o 11:53  • Odpovedz  • Páči sa mi to
dominik sorry - ale ved od toho Ste chlapi...... to uz fakt mame vsetko na svete robit za Vas???????
13. mar 2008 o 13:10  • Odpovedz  • Páči sa mi to
ahoj dominik,
prepac,ale znie mi to akoby to pisala skor zena ako chlap,chlapi predsa skryvaju svoje emocie a pocity tak velmi ako sa len da....
no samozrejme vo vela veciach s tebou suhlasim,v podstate aj vo vsetkom mas pravdu...ale musis chapat jednu vec,ze zena bez chlapa s dietatom na krku je v dnesnych podmienkach "na holickach"takze ano,ked si si to dieta spravil,tak sa staraj...aj chlap musi vediet potlacit svoje ja a aj ked to dieta nechce,je to predsa jeho krv...
a okrem ineho.ja tomu mojmu nemusim hovorit co vsetko tu doma robim okrem ineho aj nakupujem stavebny material staram sa sama o dieta nakolko je na tyzdovkach mimo domova,odvzdusnujem si radiatory a opravujem vsetky hracky co sa malej pokazia,dokonca som opravila ovladac od Tv kt.roky nefungoval a ani neviem ako...atdatd...vzdy presne vie co som robila a co som neurobila nekomentuje a samozrejme je to aj naopak...a chvalim ho kade chodim je to najuzasnejsi chlap a chcem aby to vsetci vedeli...a funguje to tak vo vela manzelstvach si myslim ze viac ako si vobec vies predstavit(aj ked to byva u niekoho len docasne)takze v prvom rade si daj do poriadku svoj vztah lebo pesimizmus znel tvojim textom o 100sest a ak sa citis nepochopeny tak daj IP :wink: mozno ti budem vediet poradit
13. mar 2008 o 20:19  • Odpovedz  • Páči sa mi to
dominik, pekne si to vysvetlil z mužskej stránky...ale prepáč.....my ženy myslíš nemáme obavy z narodenia dieťaťa, nechceme niekedy ujsť? nepýtame sa, zvládnem to??? cítime sa presne ako vy....ibaže, vy naozaj môžete zabuchnúť dvera a ísť..bez následkov......čo my ženy? my si nemôžeme povedať, ups, teraz som si to rozmysela...vieš, je to ľudský život...a ak by sme už ani na to nepozerali/totálne bezcharakterne/, veď interupciou si môžeme tak veľmi poškodiť a tie psychické následky....hmm...
je to od muža totálne chrapúnstvo.....keď odrazu dieťa nechce...
proste na svete je to zrejme tak zariadené..že muži potrebujú ženy a ženy mužov...a majú si byť oporou....
a že nevieš či to dieťa zvládneš? ako? a čo s ním? ani my to nevieme.....keď mi môjho drobca doniesli prvý krát...bála som sa ho aj chytiť....ale proste na všetko prídeš.....rovnako muž, rovnako žena......len treba chcieť...
a že vy musíte byť silní silní a silní? a že žiadne emocie, že vy ste opora???rovnaká aká sme my ženy pre vás....ja by som skôr povedala, že každá žena by zvládla aj dieťatko sama ale ide o psychiku, každý je spokojnejší, ked vie, že niekde pri ňom stojí opora, niekto kto ťa podrží, poradí...zastúpi ked nevládzeš....je to jedno či si žena, či muž...
keby to tak bolo, ako hovoríš, že chceme od vás mužov len aby ste boli silní........možno v minulých dobách...partner partnera by mal poznať aj v hraničných situáciách aj jeho slabiny...všetko....nie je hanba, keď muži plačú.........pre mňa je to skôr prejav dôvery, keď som videla, ako sa môj muž predo mnou rozplakal.........lebo viem, že mi odhalil svoje vnútro...všetko.....a to si vážim.....je od vás chlapov veľké pokrytectvo sa tváriť, že nemáte žiadne emocie.....že ste ako kamene
13. mar 2008 o 20:41  • Odpovedz  • Páči sa mi to
To je pravda aj zeny maju strach neni to vzdy jednoduche ale pravda je ta ze vi dostanete strach a uteciete pozor nie vseci
14. mar 2008 o 07:56  • Odpovedz  • Páči sa mi to
burina111, hovoríš mi z duše, sama by som to lepšie nenapísala, perfektný príspevok :wink:
14. mar 2008 o 16:47  • Odpovedz  • Páči sa mi to
...rozdiel medzi ženami a mužmi je, že ženy ujsť nemôžu :pensive: žien čo opustia dieťa je ročne na Sk len veľmi veľmi málo... ale chlapov čo opustili svoje deti je kopec :pensive:
Dominik a je blbosť čo si napísal... že vieme ako s deťmi zaobchádzať... figu borovú... rovnako tápem čo mu je kď plače, rovnako neviem ako ho obliecť keď je vonku teplo alebo zima... rovnako neviem všetko ako muž... lenže JA NEUTEČIEM... a preto je žena silnejšia ako muž... preto sme my ženy dostali dar byť tehotné... alebo preto sme silnejšie, lebo sme mohli byť tehotné? :confused:
14. mar 2008 o 16:56  • Odpovedz  • Páči sa mi to
...až teraz som si prečítala Burinin príspevok... 100% súhlas :pensive:
14. mar 2008 o 16:58  • Odpovedz  • Páči sa mi to
suhlasim so sue.... aj matka sa musi naucit vsetko od nuly, nevies dieta chytit ani prebalit a ked vidis ako ho sestry v nemocnici prevracaju je ti zle...
neviedela som kupat, kojit, zabalit ju do vankusa, obliect, urobit caj....no nic....
naopak mna to vsetko naucil moj o 10rokov starsi partner, ktory sa tolko nebal ako ja.... :wink: dakujem Bohu, ze uz mal deti.... nezvladla by som to....
ale nedavala by som to za chybu chlapom, ze vedia menej, nie kazda mama zahrnie otecka pracou okolo babetka, co je chyba!!!!!
14. mar 2008 o 19:39  • Odpovedz  • Páči sa mi to
burina :sunglasses: :slight_smile: 100%ný súhlas
14. mar 2008 o 19:46  • Odpovedz  • Páči sa mi to
ajduska, ahoj, joj, tak to som rada že mám spriaznenú dušu....tak je to tak. neznášam tie ženy pokrytecké, čo sa tvária, že su nad vodou, že všetko zvládajú s prehľadom, že sa neboja...dieťa je určite niečo viac prirodzené pre ženu ale nie je to nič známe..aj keď je s nami už 9mesiacov predtým...je to zas o inom, keď je von....rovnako nevieme čo s nimi.. na všetko prichádzame možno radami, materským citom a častokrát aj na vlastných chybách...a drobčeky to musia s nami prežiť...ale môžem z vlastnej skúsenosti povedať, že my s malým sme si na seba zvykli a spoznali sa po troch mesiacoch a teraz to už pekne ide s úsmevom a s prehľadom...ale boli beznádejné stavy a okamihy, keď som si povedala...toto nezvládnem...asi som nebola pripravená na dieťa..ale je to za nami a teraz som ta najšťastnejšia žena na svete....dieťa uplne zmení živoť...........na taký farebný a krásny :grinning:
14. mar 2008 o 19:47  • Odpovedz  • Páči sa mi to
kočky som rada, že suhlasíte :slight_smile:
14. mar 2008 o 19:48  • Odpovedz  • Páči sa mi to
No asi je to těžké pro obě strany, ale pro chlapa je "snadnější" prásknout dveřma a zmizet... Ale na jejich obranu, ne všichni jsou tací. U nás to bylo tak že pro mámu jsme byli a jsme pořád, děti jen když se to hodí! Táta byl ten co nám vařil pral, dokonce i pekl koláče...! Mámě to bylo fuk, někde trajdala a čert nás vem! Když se rozváděli řekla že nás dostane do péče a on jí bude platit vysoké alimenty a jestli nás nebude mít ona tak nikdo a raději ať jsme v děcáku... Názor ať si každý udělá sám :frowning2:
Ale i dominik musí uznat, že to jak se zachoval ten vůl, s prominutím, nevím jak jinak ho titulovat, není správné, lépe řečeno je to chováni na ránu mezi dveřma!!
Ale k tématu: vím o případu, kdy se chlap od dítěte i matky distancoval, nakonec to dopadlo tak, že byl donucen být v kolonce otec a na dítě posílal peníze, neviděl ji ani jednou a když holčičce byli tři a jeho současná přítelkyně nemohla mít dítě rozhodl se že si vezme ji... Argumentoval právě tím že nebyl připraven, ale že na ni řádně platil a že ji teď chce zpět... Že ona se o ni nemůže postarat, že bydlí v garsonce což je pro dítě nevyhovující atd. atd.... No a po dlouhých soudních tahanicích dostal právo jí vídat... :frowning2:
14. mar 2008 o 20:11  • Odpovedz  • Páči sa mi to
To ano kor ked opusti zenu ubehne dlha doba a preto ze platyl a naraz si spomenul ze ma dieta tak ho chce ale kde bol ked ho potrebovali vsetko co tu je napisane je cista pravda :slight_smile:
15. mar 2008 o 23:09  • Odpovedz  • Páči sa mi to
No se obávám že na to kde byl když to bylo třeba už se pak nikdo ptát nebude... :frowning2: Pokud platí, tak kdykoliv se rozhodne, může zažádat o svěření dítěte do péče... :confounded:
16. mar 2008 o 14:45  • Odpovedz  • Páči sa mi to
To ano ked mu dopslova a do pismena preskoci teho sa najvic bojim
16. mar 2008 o 17:32  • Odpovedz  • Páči sa mi to
dominik asi neměl v práci do čeho píchnout, tak si tu vylil srdce (nebo vymyslel srdceryvný příběh) :wink:
17. mar 2008 o 16:26  • Odpovedz  • Páči sa mi to
no to nevime :slight_smile: ale je zajimave ze sem choda aj chlapi :slight_smile: :slight_smile: :slight_smile:
17. mar 2008 o 17:09  • Odpovedz  • Páči sa mi to
ak ste to nepochopili,tak dominik ma problem...obava sa toho coho kazda z nas?co bude ked sa to narodi a ako to bude zvladat
17. mar 2008 o 21:24  • Odpovedz  • Páči sa mi to
Ozaj a neviete ako dopadla na koniec skokanka????
22. mar 2008 o 20:48  • Odpovedz  • Páči sa mi to
Choď na stranu:   Zruš
Tvoj príspevok