• Prihlás sa
  • Registrácia nového člena
  • Získaj PLUSPRO
  • Odporúčame: Mojasvadba.skModrastrecha.sk
  • Prihlás sa
  • Registrácia nového člena
  • Získaj PLUSPRO

Každé dieťa sa vie naučiť spať. Riadili ste sa knihou?

24. novembra 2016 
Kubako díky moc. Gratulace zatím nepřijímám-
Musím říct, že je to s Bárou je staršně těžký a bolestný.Ona má dny, kdy je hnusná a kdy to docela jde. Ted je hnusná. takže se na mě utrhává, vyhazuje mě z pokojíku. Bohužel to jsou dny, kdy musím přitvrdit na výchově. Nesnáším rozbroje,ale s ní to bohužel jinak nejde. padají tresty. Pak jak když ji cvakne a začne být docela fajn.
Kubako ,ale řekla si to hezky. Ono dělat vše pro miminko je nádherné,ale je také potřeba aby děti věděly, že i máma je člověk.Že když ji bolí hlava, tak by mohly uvařit mámě čaj. To zase moje dět vědí. Tohle umí. Ani nevím, že bych je k tomu vychovávala.Prostě respekt navzájem.
11. apr 2010 o 15:26  • Odpovedz  • Páči sa mi to
pet.s - myslis si, ze pri Barbore ste spravili chybu v tom, ze ste ju "hyckali"?? tak ale nech ta tesi, ze hadam to uz horsie nebude - ze uz mozno pomalicky vyrastie z puberty a toho najhorsieho vzdoru :wink:
katkabg - prajem ti, nech to tvojej bambulke vydrzi co najdlhsie :wink: ale frola presne vystihla to, o com som hovorila :sweat_smile: u nas bolo prvych 9-10 mesiacov uplne ukazkovych a dokonca tiez bez mudrych kniziek a rad, prislo to uplne samo, na nic sme maleho neucili... a potom tie nestastne zuby a uz sa to valilo jedno za druhym :zipper_mouth: asi sme mali vtedy oddychovat aj na nasledujuce mesiace/roky, len sme o tom nevedeli :grinning:
11. apr 2010 o 20:39  • Odpovedz  • Páči sa mi to
diky baby to je to co som pisala, ze ked sa maminy par mesacnych babetiek tesia aky maju rezim od narodenia tak proste nevedia ako sa to neskor meni, nejde o strasenie ale proste to treba brat tak ze je to normalka, dieta prechadza najma prvy rok takym vyvojom, ze nie je lahke pre neho to vsetko zvladnut a preto sa neda cakat ze budu spinkat kedy chceme, papat ako chceme a spravat sa ako si prajeme. Kazde obdobie je trochu ine, niekedy narocnejsie, niekedy zrazu uzasne....ale urcite nie je dobry riesenim nechat babetko plakat aby sa nieco naucilo, prave aby bolo neskor samostane potrebuje ziskat istoto ktoru mu dava maminy ktora je tu stale pre neho ked ju potrebuje.
11. apr 2010 o 20:51  • Odpovedz  • Páči sa mi to
Baby dík za všetky rady.
Tá fit lopta by asi nefungovala, lebo on našťastie nie je ručičkové dieťa, takže keď ho aj vezmem na ruky, tak sa pýta za chvíľu dole.
Pokiaľ ide o večernú únavu - cez deň mi spí poobede od cca 12:00 do cca 15:00. Ukladám ho, keď sa sám pýta, že chce ísť spinkať. Šúcha si oči a začne mrnčať. To isté je aj večer. Okolo pol ôsmej si začne šúchať oči, mrnčať a je taký prítulný, proste vidieť, že je unavený.
V posteli sa začne aj ukladať, že ide spinkať, ale potom ho asi niečo napadne a je po spánku.
Už som aj skúšala, že som ho vzala a pozeral so mnou telku, alebo sme sa hrali a uložila som ho spať neskôr, ale bolo to to isté, dokonca horšie, lebo sa unavil až tak, že už nevedel zaspať vôbec.
11. apr 2010 o 21:25  • Odpovedz  • Páči sa mi to
zelmirka suhlasim. ale pozor na reci, tu sa to nenosi. :wink:
11. apr 2010 o 21:41  • Odpovedz  • Páči sa mi to
uz mlcim frola :sunglasses: nedalo mi to, lebo viem ako som na zaciatku branila kazdu maminu ktora knihu uplatnila kym som nemala vlastne skusenosti.
11. apr 2010 o 21:58  • Odpovedz  • Páči sa mi to
no tak ty mozno budes pre ne najzaujimavejsia, kedze mas vlastne skusenosti s knihou. ale su tu tvrde radikalky, takze asi tazko uspejes. :grinning:
11. apr 2010 o 22:40  • Odpovedz  • Páči sa mi to
lovula, drzim vam place, aby co najskor preslo toto unavne obdobie. asi si to len treba odzit :confounded: ale verim, ze ked bude viac s inymi detmi (ked bude pekne pocasie), ze tie ho unavia :grinning:
11. apr 2010 o 22:49  • Odpovedz  • Páči sa mi to
:grinning: ale no tak frola.... ty si rypec :grinning: :grinning:
Já neříkám, že jsme radikálka, ale prostě jen píšu, že jsme taky Báře byla pořád na blízku a při ruce a dělala jsem vše, pro její zdravý rozvoj a aby netrpěla, aby měla pocit, že jsme tu pro ni. a koukej...dnes mi klidně řekne "drž hubu, pííí..." musím říct, že to strašně bolí, :cry:
U kluka jsem takhle netančila. A je to staršně fajn kluk, který mě má moc rád, já jeho a opravdu si oba svůj vztah užíváme. Je mu 13 a občas nastaví svoji peřinu. Tak si pod ni vlezu a povídáme si.Ve 13 ti mi klidně dá pusu před svým fotbalovým týmem.
Já jen zkoumám, co je lepší.
Nechci se dožít s třetím prckem druhé Báry. :unamused:
Docházím k tomu, že pravidla by asi měla být, že je to pro dítě jednodušší. Ale vyžadovat pravidla, přeci neznamená, že to dítě mám méně rád. Můžu být laskavý rodič i s pravidly, ne? :wink:

Jééé to se mi to píše. Ale už vidím tu realitu :grinning: :grinning: :grinning: :grinning:
11. apr 2010 o 23:02  • Odpovedz  • Páči sa mi to
pet.s ale to je normalka ze pri druho dietati sa uz tak nejanci a je clovek viac v pohode a je tam velka vyhoda lebo ked uz je surodenec tak sa vela veci aj rezimu uci od starsieho, pracujem v materskom centre a vsetky maminy mi to potvrdili, ze pri druhom uz bolo vsetko akosi lahsie, mamina uz ma skusenosti takze niektore veci vobec neriesi. Co sa tyka puberty nedavno som som bola na prednaske s psychologickou ktore hovorila, ze zavisi aj ako clovek zvladne prve obdobie vzdoru dietata okolo 2-3 rokov. Ale samozrejme aj cele obdobie dalej je dolezite, kazde dieta je ine a neda sa najst univerzalny recept ako ku ktoremu pristupovat, mozno by stalo sa za to pokecat s niakou skusenou psychologickou ked sa dcera sprava naozaj prehnane, niekedy mozno par veci dokaze veci zmenit ked clovek vie spravne reagovat. Juj aby to nevyznelo ze sa robim mudra
len rada studujem rozne knihy o psychologii a rada pocuvam maminy ktore uz maju skusenosti. Pravidla jednoznacne musia byt inak je dieta neiste, nevie vlastne co ma a nema ked raz to moze a raz nie, len pravidla nemaju nic spolocne s tym ze tu niekto chce uplatnit metodu z knizky, kontrolovany plac na par mesacne babo.
11. apr 2010 o 23:31  • Odpovedz  • Páči sa mi to
zelmi..S Bárou jsem chodila po psycholozích od 2 let. Už jsem i připadala, že mě mají za magora, který nedokáže zvládnout dítě a vymýšlí si.S dětmi dělám od 18 let.Tak si myslím, že poznám, že něco není v pořádku,
Nejlepší byl jeden psycholog. Věk asi 25, svobodný, bezdětný, když jsem tam šla že 3 letá Bára vůbec nespí. 6e ji přece nemůže stačit 4 hodiny spánku, pak jen několik 20 minutovek přes den někde ve stoje. Řekl mi, tak at nespí. A já mu říkám,ale já mám doma ještě druhé dítě, které musím taky obstarat a manžel musí chodit do práce. Že nezvládnu, spát 4 hodiny denně. Navíc to byly hodiny kdy malej vstával.Tak mi řekl, že si mám vybrat prioroty. Nevím jak by mělo být řešení v reálu dle jeho rady.
Aby ji diagnostikovali dyslexii, a dysortografii jsem si musela vydupat. Ve čtvrté třídě ještě nezvládala slabiky. Nikoho to nezajímalo.
Pak jsme narazili na super psycholožku, ta ji udělala asi v 6 třídě psychologický profil a podle toho vychází v pedagogické poradně dodnes.Poslala ji na nějaké odborné vyšetření mozku. Zjistili drobné postižení mozku.
Jenže to pořád byly jen diagnozy a nikdo neřekl jak na ní a jak s ní pracovat. Díky skvělé paní učitelce třídní na druhém stupni jsme poznali středisko Klíč v Praze na Klíčově. Bára tam jezdila na skupiny. Byla po nic taková otevřenější a komunikatevnijší. Jenže je to každý čtvrtek v Praze. Pro nsá to znamená dojíždění 60 km. Bára má ten dlouho školu i praxi. Navíc tam vlezla už moc pozdě. Styděla se a připadala si nenormálně. Pořád říkala, že je blázen. Bylo mi ji líto.
Tak jezdíme jen na konzultace. Máme docela fajn psycholožku, ale bohužel sama mi řekla, že se s ní mělo pracovat do puberty.Že co se v tom mozku nezvládlo do 1.menstruace, tak už nedohoníme.
Štve mě to. Je to překrásná holka(má několik nabídek na modeling), normálně chytrá( v tom, o čem jsme ji vyprávěli-dějiny, divadlo), jen prostě vzdělávání není pro ni.A v sociální oblasti je taky na štíru.
Ale i kdyby se mi nic za celý její život nepodařilo, tak dvě věci mě nesmírně hřejí u srdce. Když si poprvé v 7 třídě sama přečetla knížku. Málem jsem obrčela štěstím, když si začala půjčovat knížky z mojí velké knihovny. Dnes už čte sama od sebe Viewegha, Monyovou, sice to není žádná úroveň,ale já jsem šťastná, že ČTE!:grinning: :grinning:
A druhá věc, nějak před Vánoci jsem dětem položila v autě otázku, kdyby mohly trávit Vánoce kde chtěly a s kým chtěly, kde by je trávily. A Bára vyhrkla "No to je jasné, že s vámi a babičkou a dědou. Jako každý rok." Přitom už měla kluka. Tak jsem čekala něco jako s Honzou na pustém ostrově.
Je to sice paběrka,ale pro mě má cenu perel. :wink:
12. apr 2010 o 00:44  • Odpovedz  • Páči sa mi to
pet.s nenarazala som na teba :wink:
ty si tu trocha vniesla iny pohlad na vec a rozsirila temu :grinning:
12. apr 2010 o 11:44  • Odpovedz  • Páči sa mi to
suhlasim frola pet.sk ma zase uplne ine skusenosti....mne len obcas neda napisat ked vidim ako sa trapia maminy parmesacnych babetiek a chcu skusat metodu z knizky, chapem ich lebo kazda sme zazili chvile kedy doslova padame na hubu od unavy ale malickych deticiek to vazne nevedie k nicomu dobremu, aj ked samozrejme ako sme rozne maminy su rozne aj dietka. A to este potom ked uvidia ako zacne napr. donedavno roztomile babo vzdorovat :grinning: :stuck_out_tongue_closed_eyes:
12. apr 2010 o 12:28  • Odpovedz  • Páči sa mi to
jo jo :sunglasses:
12. apr 2010 o 12:48  • Odpovedz  • Páči sa mi to
Inak viete co nechapem. Kde my matky berieme tolko energie. Keby mi niekto pred rokom a pol povedal ze nebudem spat viac ako 3 hodiny vkuse a cez vikend vstanem skor ako o 11hod tak nechaaaapem. A tuto noc som spala asi hodinu. Malej idu stolicky. No hroza. Cely barak hore nohami. A to uz som navarila, upratala........akoze vdaka za tu energy.
12. apr 2010 o 12:57  • Odpovedz  • Páči sa mi to
janica to ani ja nechapem, ja som bola totalny spachtos, v noci ma zobudit nemozne, cez vikend som spavala do 9 a ked som prve mesiacie v noci kojila tak som myslela ze to nevydrzim a odvezu ma :grinning: no a som tu a maly tiez :grinning:
ako naschval je moj maly ranostaj takze vyspanie je v nedohladne. Inak mali sme obdobie kedy vstaval o 5 rano a kedze knizka pise ze to nie je normalne tak som vyskusala vsetky rady...nic nezabralo...bola som len viac nervozna a ked som to prestala riesit postupne sa to trochu upravilo a spi az do 6 ho. :grinning: :grinning:
12. apr 2010 o 13:09  • Odpovedz  • Páči sa mi to
tak to ja som brutalne vystavena nedospata stale, vobec si na to nocne vstavenie neviem zvyknut a asi si nezvyknem :unamused: som zvedava kedy odvezu mna.
12. apr 2010 o 13:39  • Odpovedz  • Páči sa mi to
rainee zvyknes neboj sa. nejako to priroda zariadila aby sa to dalo zvladnut. skus mozno este spavat cez den, ak ti dcerka spava ovsem... moja uz 4 mesacna nespavala cez den, takze nic ale teraz si snou obcas veru zdachnem :slight_smile:
12. apr 2010 o 13:45  • Odpovedz  • Páči sa mi to
ved to ze nespi ani cez den, ked tak hodinku v kociku. teraz sa tu na mna skeri z lehatka :grinning:
vcera sme ju vecer nicili, odkvacla o 22, potom sme papali o 4 rano a od 6 fachci ako hodinky.
12. apr 2010 o 13:52  • Odpovedz  • Páči sa mi to
rainee ked neodviezli mna tak verim ze to zvladnes, keby si niekedy videla mna, maly sa v noci zobudil, ja v stave ze som sa nedokazala pohnut, niekedy ho zobral muz a prilozil ku mne a ja som spala po sediacky kym maly pil mliecko, rano som vrcala na vsetkych okolo a ze to sa neda vydrzat....kojila som v noci do 8 mesiaca, tiez nie podla knizky do 6 lebo som citila ze este dost taha tak som to nechala a podarilo sa mi v 8 mesiaci to postupne natahovat az vydrzal do 5 do rana. To ma zachranilo, ale aj dnes ked uz spi lepsie ma noci kedy sa budi. Ja uz ani neviem co to je poriadne sa vyspat, pomaha ked ti ho niekto zoberie na chvilu kocikovat ale neskor ked bude vacsia tak chvilku postrazit aby si si vydychla a mohla sa venovat sebe. Neboj bude lepsie.
12. apr 2010 o 14:11  • Odpovedz  • Páči sa mi to
janica..víš, kde ji bereme? V těch pohledech na spící spokojená dětičky, v těch svítících očičkávh, když jsou překvapené. V tom, že si vzpomene jak voní(voněli, když byli malí), ve vzpomínkách, kdy se nás drželi za ruku protože se něčeh báli. tam kde ji brali naše mámy, naše babičky, naše prababičky. Prostě z mateřské lásky :grinning: :grinning: :grinning:
Kdyby mě někdy někdo řekl že budu po nocích jezdit pro dcerunku na disko a s klukem v neděli vstávat v 5 a vozit na fotbal, taky bych neveřila, že to budu dělat dobrovolně. :grinning: :grinning:
12. apr 2010 o 16:15  • Odpovedz  • Páči sa mi to
pet.s, citala som so zaujmom co si pisala o svojich detoch. spominala si, ze dcera k vam prisla ked mala 10 mes.? nemyslis, ze moze mat taku povahu preto, ze bola do tych 10 mes. v kojeneckom ustave? citala som cela kniziek aj clankov, kde pisali, ze je velmi dolezite aby male babo malo istotu v jednej osobe a ked ju nema tak je cele popletene, neiste a odrazi sa to na jeho celom zivote. preto su aj deti z DD take problematicke. inak to som sa len tak zamyslala, nechcem tu zas mudrovat :sweat_smile:
inak zelmirka1 vystihla aj moj nazor, pre deti pravidla musia platit, co povie rodic to musi byt ale s laskou a nenechat trapit par mesacne babatka same v postielke.
12. apr 2010 o 22:12  • Odpovedz  • Páči sa mi to
januarova - jistě - je něco jiného porodit dítě a být s ním od té chvíli napořád, formovat ho, dávat mu od narození pocit bezpečí a jistoty -možnost zafixovat se na jednu osobu - to dětem chybí. Naví, pokud se narodí s ADHD, různými mozkovými nedostatečnostmi. To dělá hodně. Nic naplat. Až budeš mít pet.s mrňouse, půjde to jinak, přirozeně, hladce, jaksi samo od sebe - jinak jsem překoukla, zda syn je vlastní nebo taky adoptovaný?
taky si myslím, že se předčasně obáváš něčeho, co vůbec nemusí nastat nebo být problém. Třeba ti to ani nepřijde - a hlavně pak ti spousta "rad" alá Každé dítě se umí naučít spát " přijde třeba zcestných - ta metoda - nebo úplně nepotřebných - prostě to poplyne bez problém - nebo v tom problém nebudeš vidět.
Já plně kojenéhoé synka uspávala i tak, že jsem si s ním lehla, ukojila do bezvědomí, :grinning: chvilku si sama odpočinula, koukala na něj, jak spí, pak dala do postýlky a šla koukat na TV - brala jsem to jako příjemný čas. Když jsem už nekojila, chvilku jsme leželi, nebo jsem ho chovala, pak šel do postýlky. Později už se mnou nechtěl ležet. Pak přišla doba, kdy si tam sám hrál - (rozuměj, vyhazoval vybavení) až si tam usnul. V roce a půl jsme mu vyřízli příčky, takže se tam necítil jak v kleci a mohl tam i ven sám. Ale prostě si se poválel po naší posteli, tak si nakonec vlezl k sobě a usnul ve svém pelíšku Pak dostal rostoucí postýlku z IKEA, kam přešel bez problémů, ve 3 letech jsme ji přenesli k bráchovi a spí už tam. Nic z toho nebyl problém. Neviděla jsem v tom problém. Jaký taky? Dnes prostě usne ve své postýlce. Chvíli si tam s někým z nás čte a pak prostě usne.
Nic jsem ho neučila , nenastolovala nic přísného, nebazírovala na dodržování čehosi naordinovaného , jak to vyplývá z výše napsaného - to se snažím říct - prostě potřeby se měnily a naše chování k malému taky. A nějak se nic negativního nedělo. Spí sám v pokoji ve své postýlce. Co víc dodat? :slight_smile: A právě že jsem nic nedělala nijak super - jsem celkem zdravě "líná" matka - nezahlcuju děti učením čehokoliv - básniček atd. malý na to ani není. Nedělala jsme z nich cvičené opičky. Mfěly a mají prostor pro své nerušené hry a fantazii - někdy fakt k zbláznění - mému :grinning: :grinning:
12. apr 2010 o 22:33  • Odpovedz  • Páči sa mi to
janurova-vyslovila jsi velkou pravdu-je to celé ö citové deprivaci..
Kubaka syn je taky adoptovaný,ale matka podepsala papíry před porodem a mohl jít ve 3 měsících domů.
Říkám, že bych o citové deprivaci mohla napsat knihu. Ale kdo s tím má žít a kdo to má vydržet.
Měla jsem velký pohovor s Bárou. Je vidět, že ji samotnou to trápí, že neví, co se sebou,ale bohužel ona nikoho neposlechne. Nedá si poradit. Je mi ji líto,ale musí na to přijít sama.
Kubaka pravda je, že nejraději vzpomínám na chvíle, kdy děti se mnou spaly v posteli. I ted plánuji dětský pokoj pro mrníska a v něm postel pro sebe.Tak staršně se těším na ty teplé ručičky a vo'navé vlásky.
:grinning: :grinning: :grinning:
13. apr 2010 o 01:09  • Odpovedz  • Páči sa mi to
jeej, pozeram, ze sa tu kupodivu zisla celkom dobra partia. Mozno reagujem s oneskorenim, ale rada by som sa pridala. Celkom dobra stranka o uspavani je dr. Sears:
http://www.askdrsears.com/
napriklad tu su nejake techniky na uspavanie:
http://www.askdrsears.com/html/7/T070300.asp
Inak dr. Sears pri kazdej prilezitosti varuje pred vyplakavacimi metodami - zisk je sice rychly, ale straty su velke a dlhodobe. A navyse pre deti, ktore maju naozaj so zaspavanim problem (t.j. ako moja, ze aj chce spat ale nevie zaspat) tieto techniky spravidla nefunguju.

Moja mala stale spava 4-krat za den, neviem, ci je to ok, ale po tych dvoch hodinach bdenia je uz unavena a potrebuje uspat. A spi len do najblizsej fazy lahkeho spanku (asi po 30-40 minutach od zaspatia), lahky spanok stale nie je schopna sama prespat. Tak aspon raz denne si ju nechavam pocas spania uviazanu v satke a idem s nou na prechadzku - stala chodza ju spravidla znova uspi, takze potiahne hodinu a pol. Cez den uspavam kolisanim, lahkym poskakovanim (fitloptu nemam - ale zato ta postava, co teraz mam, manzel na mna cumi, ze mam lepsiu postavu nez pred otehotnenim :grinning: ) a v noci kojenim - chodim s nou do postele medzi osmou a deviatou vecer, nech sa aj ja trochu vyspim.

A ze energiu berieme pri pohlade na nase poklady - to je svata pravda. Ked tu raz bola svokra, tak mi strasne chcela pomahat s malou, tak jeden den sme to urobili tak, ze ked sa mala vyspala a napapala, venovala sa jej ona. To bol jeden z najhorsich dni. Mne ostalo len to narocne - uspavat, krmit, v noci vstavat, a tesila sa s nou ona. Tak som v ten den toho naozaj pochopila o materstve velmi vela, ze ten cas, ked je cerstva a vesela a ja sa s nou hram, vlastne vobec nie je zataz, ale naopak, oblazenie.
13. apr 2010 o 11:46  • Odpovedz  • Páči sa mi to
pets . tak tohle bude pro tebe úplně jiná a originální zkušenost - jsem přesvědčená, že to bude jiné - vastní donošené, porozené dítě, od první chvíle celé tvoje. To dělá prostě hodně. Budete mít ideální starovní podmínky. Jsi tuž dost "stará" :grinning: v dobrém slova smyslu, takže nakonece ti to, čeho se bojíš nepřijde až tak horké.
Já podruhé taky neřešila spoustu věcí a to jsem měla parvní dítě vlastní. :slight_smile: To spaní v posteli s kojencem byl snad nejblaženější pocit, co jsem kdy zažila - bez nadsázky. teplé dychající tělíčko vedle sebe- byla jsem nejklidnější spala jako zařezaná. A malý taky.
Ještě teď v noci někdy přijde mě okopávat a tulit se - to už tolik příjmené není, pač kopě. :sweat_smile:
13. apr 2010 o 12:18  • Odpovedz  • Páči sa mi to
Ahoj, už dlhšiu dobu vás tu čítam... :slight_smile:

Kubaka - to je presne ono, prispôsobiť sa potrebám dieťaťa. Niektoré chce zaspávať samé, niektoré nie. Nemá zmysel to lámať cez koleno, obzvlášť prvé mesiace.

Je pravda, že deti kojené v noci sa častejšie budia, a podľa mojej skúsenosti to nezlepšia ani kašičky či iné príkrmy. Ja som jedno dieťa v noci kojila do roka, ďalšie dve do 15 mesiacov (vlastne do ukončenia kojenia) a nedovolím si odhadnúť, kedy dieťa nočné kojenie potrebuje, a kedy "už vymýšľa". Už len to, že sa chce pritúliť a "podudať" podľa mňa svedčí o nejakej potrebe. Tiež ale chápem, že človek sa chce vyspať... :slight_smile: Kupodivu nočné kojenie so samostatným zaspávaním nemá veľa spoločného, to, že dieťa samé zaspí ešte neznamená, že sa za dve hodiny zase nezobudí :slight_smile: My sme to najprirodzenejšie nechali práve u najmladšej, a tá sa sama naučila zaspávať pár týždňov po prvých narodeninách. Tiež je pravda, že všetky naše deti spia v jednej izbe, tak sa tam chvíľku pohrajú a postupne odkväcnú :slight_smile:

Johanka - povedala by som, že tie spánky sú ok, keď vidíš, že je unavená, tak ju ptreba dať spinkať. Ja som u prvého syna mala strašné komplexy, že nemáme "pevný režim", že vôbec nechcel spávať podľa hodín, ale proste odrazu bol unavený a chcel spať. :slight_smile: Blbo sa plánoval deň, pretože cca do toho pol roka som fakt netušila, kedy cez deň pôjde spať. U ďalších detí som to už vôbec neriešila. :slight_smile:
13. apr 2010 o 12:24  • Odpovedz  • Páči sa mi to
johanka, moja mala taky spankovy rezim asi do polroka, aj ked od cca 4. mesiaca zacala akceptovat aj kocik. A do konca 9. mesiaca spala 3x. Teraz uz len dvakrat. A vecer len so mnou pri kojeni. Baby, ja som to spanie akosi prestala riesit. Sice sa v noci budime, niekedy viac niekedy menej, nemam silu ju nijako preucat, nakojim, nastastie teraz pomerne rychlo znovu zaspi. Mam teraz ine starosti, ze len sa plazi nic viac a mam pocit, ze odkedy spanok jednoducho neriesim, ale akceptujem aky je, tak ma to vobec nerozhadze, ze v noci vstavam, a necitim sa ani unavenejsia...sice cerstvejsia tiez nie :grinning: . Ono sa to nejako utrase.
13. apr 2010 o 12:26  • Odpovedz  • Páči sa mi to
dankolucka,tak to je presne to iste. Tiez mi pred par tyzdnami zacala akceptovat kocik, ale len na tie kratke spanky. Do dlheho sa zatial ukocikovat neda.
Tiez som to uz so spanim a rezimom davno prestala intenzivne riesit. Najprv som mala mindraky, ked som pocula a citala, ako niektore baby dvojmesacnym babatkam zavadzaju presny rezim a ze ako je to pre tie babatka super. A ja som ju nebola schopna ulozit do postielky... bola som stastna, ked na chvilu zaspala, nech to bolo kedykolvek. Ale rezimovat sa da asi pri detoch, co pekne spinkaju a pripadne ich treba na krmenie budit, vsakano. Ukludnili ma prispevky ako napriklad od zelmirky, ci v inej diskusii od annag, ktora ma tri deti, ked upozornili, ze vsimnite si, ze spanok a rezim riesia mamicky, ktore maju jedno mrnave babatko. Tie skusenejsie totiz vedia, ze nic nenariesia, a dieta sa vsetko nauci, ked na to dospeje, ci ho k tomu trenujeme alebo nie.

kubaka, tvoje prispevky tiez strasne rada citam. Sala z nic taka pohoda a istota, ze spravne je - hm, ako to vyjadrit, uz viem - s detmi zit (ano, lepsie slovo nez "vychovavat ich") tak, ako to clovek najlepsie citi.
13. apr 2010 o 13:26  • Odpovedz  • Páči sa mi to
johanka - :slight_smile: :slight_smile: jo, žít s nimi - tu jednoduchou složitost jsem taky pochopila u druhého mrňouse v 38 letech. a všichni jsme o moc klidnější.
Ovšem netvrdím, že nepochybuju, nezamýšlím se, jestli netřeba v něčem přitvrdit - to je normální, pochybovat a přehodnocovat - akorát že náš malý je odmalička taková palice - ví moc dobře co chce a co je pro něj dobré, že nedá pokoj, dokud to nedostane. :grinning: A naparosto nic s ním nesvedeme. Tak to prostě nechám být. Nechce jíst oběd - nejí, dostane až večerní kašičku - tou se nacpe k prasknutí. Nezlomím ho žádným způsobem, což ani není dobré - zrovna jako ho donutit spát podle nějakým mých představ.
Na druhou stranu - je to i dobře. Neztratí se, vyzná se sám v sobě a ve svých potřebách, stojí si za svým. A to není vůbec k zahození. Ještě si s ním na stará kolena užijeme :grinning: Už se těším - budu mít padesáti doma puberťáka. ALe člověka to dítě udržuje poměrně hodně vitálně v kondici - nedovolí stárnout.
Vůbec mám pocit, že až teď po čtyřicítce jsem začala naplno žít se vším všudy. Rozjela jsem si takový byznys, pořád se to rozšiřuje -viz mé inzeráty - a to člověku taky nedá ustrnout. Je to zdravé. :dizzy_face: .
13. apr 2010 o 14:59  • Odpovedz  • Páči sa mi to
Choď na stranu:   Zruš
Tvoj príspevok