Bojím sa ho nechať s niekým iným. Čo s tým?

Aďka ďakujem, pekne si to napísala 🙂

Holky to cumim, to ja jsem krkavci matka, ktera byla schopna pulrocni mimino poslat s manzelem na tyden ke tchyni 200 km daleko. 🙂

a kluk, ten je celej blazen do táty. Dnes v tom dešti jeli hledat vltaviny. Kluk prišel uplne mokrej a zabahnenej a spokojenej.

Sarinkam nie si krkavčia matka 😀 Ja mám len prehnaný strach vo veľa veciach 😅

já si myslím, že to je naprosto normální. já bych malou taky někomu nepůjčila. Stačí, když ji má hlídat babička, která občas vymyslí horší věc než to dítě. Pokaždý, když jí tam nechávám, mám celou dobu před očima scény jak z hororu. Naštěstí vždy vše dobře dopadlo. Až budu mít dětí pět, tak mě to určitě přejde a budu je cpát všuce 😀 😀 😀

amadora : mela jsem to podobne. Taky jsme to hodne resila, jak to udelat, abych se tolik nebala, ale nemohla jsem si pomoct...
Moje tchyne s tchanem bydli kousek od nas, v tehotenstvi jsem si rikala, jak to bude super, ze budu mit hlidani a odpocinu si.
Jenze pak se maly narodil a ja fakt vubec nemela potrebu ho nekomu "pujcovat". Dost teda hralo roli i to, ze byl hodne spave miminko a ja jsem se necitila nejak zvlast unavena, i noci byli a jsou fajn.
Kdybych padala na usta, tak by to asi bylo neco jineho, to bych asi ten strach prekonala , abych si odpocinula, ale jak jsem byla v pohode, tak jsem fakt nemela potrebu hlidani, ani jsem ke svemu prekvapeni nemela touhu nekam chodit za zabavou (sednout si s kamoskama nebo tak)

Prvni tydny jsem se taky bala ho nechat i manzelovi, ale tam jsem velmi brzy zjistila, ze se vubec bat nemusim. A ted je to jediny clovek se kterym muzu syna libovolnou dobu nechat a vubec se nebojim.. Manzel se o nej dovede uzasne postarat, skvele si s nim hraje a syn ho zboznuje.
Ovsem neco jineho je, kdyz jdou ven, to uz me pak napadaj myslenky na to, aby je nesrazilo auto apod...
😅 a jednou s nim manzel jel sam v aute a to jsem se teda bala silene, aby do nich nekdo nenaboural atak..
V tomhle jsem fakt hrozna...
No ale pokud jsou doma, tak se nebojim.

U tchanovcu se docela bojim, ale i tak jim ho pujcuju treba na prochazku nebo tak...Oni jsou starsi, tchyni se dost klepou ruce, tchan je takovej zbrklej (jednou Tonika vzal ze zeme a uhodil ho do hlavicky o rouru kamen), takze tam moc klidna nejsem, ale zase kdyz jsem u nich, tak treba tchyne je daleko opatrnejsi nez ja..
Tonik ted zacal chodit i venku a jako ona ho skoro vubec nenecha spadnout, coz mi pride az divny...Ji porad rikam, nechte ho, on se to musi nejak naucit, tech padu jeste bude...a ona za nim porad beha a jisti ho ze zadu... 😅
takze u ni vim, ze je opatrna az moc a tim padem se taky nemusim tak bat.
Ale stejne jako u manzela, kdyz jdou ven, tak me trapi katastrofcky scenare o tom, ze se spatne rozhlidne na ulici apod...(za to muzou zpravy v TV ☹ 😠)

Takze u me to je tak, ze uz obcas malyho nekomu necham pohlidat, ale ze bych si nejak odpocinula, to ne...stejne na nej porad myslim a nedokazu vypnout. Proste si tu samotu neuziju, tak jak bych si ji mohla uzit.
Byla bych rada, kdybych na synovi nebyla tak zavisla, ale zatim to hold nezvladam 😅 , vsude ho taham, na akce, kde nemuze byt on ani nejak nemam chut chodit, jako fakt jsem necekala, ze takova budu 😔 😅
myslela jsem, ze ho budu davat casto hlidat, abych si uzila treba kino, divadlo, koncert atd...a nejak zatim nemam potrebu...
Myslim, a doufam, ze se trochu uklidnim s druhym ditetem....a pak az deti zacnou poradne zlobit 😀

Ahojky, dobré téma 😉 .
U nás to je podobné. Ikdyž malou občas půjčuju na vození tchánovcům a švagrové (ono to zase tak často není, jelikož nemají moc času, mají hodně práce na zahradě..... 😀 ), nesnáším, když ji vytahují z kočárku, protože ji vytahují stylem jak kdyby ji byly dva roky, ani chovat ji pořádně neumí, prostě dělají všechno tak, jak se nemá.
Tuhle si malou tchán posadil, která ještě samozř. nesedí na klín, a drncal nohou jako že jede na koni, takže otřesy jak blázen, normálně jsem zírala, ani jsem v tom šoku nestačila pořádně včas zareagovat..., no prostě musím být stále ve střehu a to mě strašně unavuje. Důvěru v nich nemám žádnou.

Manžovi však věřím na 100% 🙂 .

Hodně holky věří vlastním rodičům (né tchánovcům), hlavně mamce, tam prý nemají problém dítko přenechat..., je to pravda????? Já mám jen matku, a s tou se nestýkám, takže to nemohu posoudit.

Amadora, to ze si tvoju situaciu uvedomujes ako problem je uz zaciatok riesenia...to je super. Nenechaj sa ale upokojit maminkami,ktore pisu ze to citia tak isto a ze je to v poriadku. Ano, jednoznacne, vacsina matiek to tak citi,ze nie sme bez dietatka "kompletne" 😉 , ale v poriadku to nie je. Ja som bola presvedcena ze je takych 9 mesiacov, potom som citila ze nie je...ale az teraz sa to prelomilo a zistila som ze o-o! Nedobree. Co sa prelomilo? No zivot ma dokopal... ☹ Mam rizikove tehu, musela som do nemocnice. Plakala som ako dazd.Trapne 4 dni som bola mimo, maly bol s manzelom,jeden den ale musel do prace, tak s nim ostala svokra. Myslim, ze mal velmi krasny, bohaty program, plny lasky. 😵 Nemala som ani cas mu chybat. Styri dni sme boli spolu doma- a maly musel do nemocnice... 😢 😢 😢
Je to vsetko velmi velmi cerstve, on este stale je v nemocnici s ocinom, lebo mna nechceli ako tehu pustit...ani na navstevu. Nikomu neprajem. ☹ Ale nie o tom som chcela.
Vcera som bola par minut s nimi- a NIC mu nechybalo. Prave naopak. Ocko sa mu tam venujem mozno sposobom akoby som sa ja nikdy nevedela. To iste plati u babiek a kazdeho. Proste druhi obohacuju dietatko niecim inym. Nerozumeju mu dokonale, ale to vobec nevadi.
Amadora, prekonaj svoj strach nie kvoli sebe, ze ty si mas oddychnut alebo ist do kina alebo hocico. Prekonaj to kvoli drobcovi!!!!Daj mu moznost zazit nieco ine- a ver tomu ze nech zazije cokolvek krasne s kymkolvek, ty budes u neho stale na prvom mieste. Neboj sa ze sa vas vztah zmeni!!!Vobec nie. Daj aj sebe moznost dopriat ten pocit hrdosti, ked ti babka povie, aky bol zlaty, bezproblemovy, sikovny, kolko sa toho naucil a neviem co este. Ked som prisla z nemocnice, manzel mi so slzami v ociach vravel, ze to co k malemu po tych par dnoch citi,je neopakovatelne a nenahraditelne, ze sa nesmierne zblizili... 😵 To je pre ich buducnost tak strasne dolezite! To co sa vybuduje teraz uz nic neohrozi. Viem ze nema stravu s dokonalym vyzivovym obsahom...a doobliekany je az hroza... 😀(Nepisem o tej modrine co mal na cele 😅) Ale stastny... 😉 Aj on, aj ta druha strana.
Tvoj Martinko je teraz v tom najlepsom veku, nie ked sa nauci hovorit. Teraz! Ked bude hovorit, bude uz na teba tak naviazany, ze si to neuzije a bude dokola mliet- kde je mama a kedy pride. To bude frustrujuce pre vsetkych.
Teraz je tak akurat zrely uzit si hru s niekym druhym, ale zas este si celkom neuvedomuje tvoju nepritomnsot. Chvilku ano, ale ked ma niekto talent mu odputat pozornost, garantujem, ze za par minut zabudne. Ale neboj, ked sa opat zjavis vo dverach... 😵Nic nebude dolezitejsie ako ty. Drzim palce. Urcite to zvladnes. 😉

Petruna presne si opísala mňa 🙂 Keď je muž s malým doma tak to celkom zvládam (aj keď občas mu ešte poviem daj pozor na toto alebo tamto - čím ho šialene rozčulujem 😅 ) ale keď sú vonku tak je to horšie, na dvore máme dosť kameňov a keďže sa tiež učíme chodiť po vonku (dnu už nemá problém) tak vidím scény ako z hororu ako padne hlavou na skalu a zahluší sa mi a podobne. Mne ani tak nechýbajú vychádzky s kamoškami ako chvíle s mužom. Dosť to cítim že ako sme rodičmi tak zabúdame byť partnermi a chcem to zmeniť. Občas nejaká prechádzka len vo dvojici alebo večera a podobne. A tiež chcem aby si malý zvykol že nebudeme stále s ním, už len kvôli tomu aby nemal taký problém ísť do škôlky.

Dagina ja mojej mamine úplne verím, s malým si rozumie a dáva na neho veľký pozor. Dám jej inštrukcie a v pohode. Ale býva 80 km od nás takže tam je problém 😒

Moje máma hlídala všechny tři kluky,zůstávali u ní i týden.Ted je malej zrovna u ní,ale už je větší.I když byli mimina,tak u babičky spali.Nejsem zastáncem,že když mám dítě,tak se od něj nehnu na krok a šílím strachy,když ho někdo hlídá. 😉 😉 Já když jsem byla malá,jezdila jsem k babičce třeba na měsíc,byla jsem maximálně spokojený dítě.Ten nejmladší je u babičky šťastnej jako blecha,klepe se radostí,když tam má jet.No a my si doma hezky oddáchneme. 🙂 🙂 Narozdíl od Amadory to mám jednodušší,mámu mám deset minut cesty autem.
Jankapo napsala jsi to vlasně za mě. 😉

Jankapo napísala si to fakt krásne, veľmi pekne ti ďakujem 🙂 🙂 🙂 Takto som sa na to nikdy nepozerala, myslela som len na to zlé čo by to mohlo priniesť. ĎAKUJEM!!!

Jankapo... napísala si to fakt krásne...
Ja som moju Zuzku do 2rokov nedokázala vôbec dať nikomu... Po 2rokoch to samé prešlo...
A s Mišiačikom prežívam to isté... proste mi to nejde... nedám a nedám a nedám... Jediný človek, ktorému ho zverím keď idem na 1,5-2hod. do práce, je mama, ale telefonujem a je mi zle od žalúdka 😢 Ja viem že mu nič nehrozí a je vdobrých rukách (však nás mama 4ks vychovala) ale je to napriek tomu ťažké... Čo je zaujímavé, malý už 2roky má, a neprešlo ma to ako pri Zuzke... Možno preto, že je veeeľmi živý (mal už zlomený nos, rozbitú hlavu) fu! A mama nás mala 4kusy skoro po roku a tiež nás nedala nikomu 😀 😀 😀
Raz nás chcela jej sestra kočíkovať a mama povedala NIE! Tak jej ségra povedala si zožer svoje deti 😀 😀 😀 Ale nie v zlom 😉 🙂 😀

Zuzka, pěkně jsi to napsala - 4kusy 😵 .
Já na tom zas tak nic špatného nevidím, že je máma "závislá" na svých dětech, vždyť to všechno tak rychle letí..., si užívám každé vteřiny s malou, za pár let to budou samostatné jednotky a nebudou nás až tak potřebovat 😔 ... . Ale jo, určitě prcek potřebuje setkání i s jinými lidmi, ale proto ho nebudu svěřovat na celý den tchánovcům, kterým nevěřím 😝...

Určite je niekto úzkostlivejší, iný to berie viac s nadhľadom. Myslím, že záleží aj od toho, či ste sa k bábätku dopracovali pomerne v pohode, alebo to boli roky, počas ktorých pomáhali celé lekárske tímy, či je jedno alebo máte šancu dať mu súrodencov. Bežné veci neriešim /malé pády pri chôdzi, naopak oblečené veci, drobné úrazy pri jašení sa/, ale snažím sa predvídať a viesť drobca /aj jeho príležitostných opatrovníkov/ k tomu, že existujú aj nebezpečné situácie a tým je lepšie predísť ako potom riešiť následky. Len tak letmo - v pomere počtu hodín strávených s drobcom - 2 : 300 - mal manžel 3 nehody - popoludní mu syn spadol hlavou dolu zo sedačky /vedľa sedela aj svokra/ a v ten istý večer z postele. Pri vchádzaní do kúpelne mu udrel /až zadunelo/ hlavu o hranu dverí a keď som nabehla, tak mi ho odmietol dať, že on sa neudrel /pritom malý jačal až bol spotený/. Teda je rozdiel, komu ho musíte na tých pár chvíľ nechať a či to naozaj stojí za to - tie super zážitky s inými. 😉

tak ja take "trpim" kdyz s malou nejsem. Zatim jsem ji pres den nechala parkrat na cca max 2 hodky s tchyni a nebo kdyz jsme v CR na navsteve tak treba s moji mamkou ( to klidne i cele odpoledne) jedine co nedokazu je jit "ven" vecer, kdyz uz je mala v postylce - musela jsem ji takhle jednou nechat pod dohledem mamky kdyz jsem jela vyzvednout manzela na letiste a mala se vzbudila a skoro 2 hodiny hystericky brecela a i kdyz mamka to s ni fakt umi tak ji strasne dlouho nedokazala utisit a mala brecela tak moc, ze z toho az zvracela..a ja byla na ceste do prahy a nemohla jsem delat vubec nic a v tu chvili jsem si pripadala jako nejhorsi mama na svete, ze s ni nejsem kdyz me potrebuje ( to bylo kdyz ji bylo cca 10 mesicu) Od te doby kdyz jsme u nasich tak jdeme s manzou treba ven na kafe atd kdyz dam malou spat po obede protoze to vim, ze pak se o ni mamka postara, ale vecer uz jsem proste nikdy od ni nesla. Ted s manzou planujeme, ze az pristi mesic nasi dorazi, ze si zajdeme vecer na vinko, ale jen do nasi mistni hospudky ( 10 minut od domu ) takze kdyby neco tak jsme hned doma ...
Obcas si prijdu, ze jsem fakt az moc uzkostliva a az prehnane jsem na ni fixovana 😅

Jankajs my sme malého spravili na prvú šupu takže v tom to u mňa asi nebude 🙂 Ale s tými úrazmi máš úplnú pravdu, ja tiež vravím že mne nevadia bežné pády, ale môže sa stať aj niečo vážne a radšej tomu predchádzať ako sa má stať niečo čo sa už nebude dať napraviť. Môj muž má tiež trochu smolu na pády malého ale to bude tým že my na deti dávame občas až prehnaný pozor a muži to berú tak že keď padne, tak padne. My sa chystáme tento týždeň keď večer malý zaspí si niekam vyjsť s mužom, ale tiež len niekde v okolí. A v septembri ideme na svadbu tak tu bude cez noc moja mamina a to už mám kŕče v bruchu teraz ako to dopadne. Ale dovtedy času tak uvidíme 🙂

Amadora... ja som tak išla na svadbu od Zuzky... bola s ňou svokra... Malá mala 7mesiacov... Len ona sa mi zachádzala... z ničoho nič dieťa prestalo dýchať a začalo modrieť 😢 😢 😢 (trvalo to dva roky)
Pre istotu som ale nakázala ísť kuk na svokru maminej sestre, ktorá vedela, čo sa malej stáva (aj svokra, ale nikdy nebola svedkom) a neviem či našťastie, ale bola tam vo chvíli, keď už svokra kričala dýchaj! Vtedy pribehla mamina sestra a šup... ceremoniál na to, aby sa nadýchla... Možno by sa bolo nič nestalo, ale som rada že to tak dopadlo...
Brrr... vtedy som povedala "už žiadna svatba!!!" Inak tiež sa nám to podarilo na prvú šupu 😀 😀 😀

ahoj.vitaj v nasom klube 😉 ja ma ten isty problem,pretoze ked nie som pri malej a ona je s niekym inym,stava sa ze sa zachadza 😖 no nastastie manzelovi verim 🙂 no mam takisto problem nechat ju s niekym inym-hlavne so svokrou,pretoze si mysli,ze vsetko zvladne-,,ved vychovala dvoch chlapcov,,.no uslo jej to,ze kazde dieta je naviazane a navyknute na svoju mamu,co svokra nechape 😠 moja mala zostane troska s hocikym,no ked jej ,,zapne kontrolka v hlavicke,, zisti,ze chce mamu a ked nie som nablizku tak je zle.moja svokra nechape ze dieta place pri nej,pretoze chce mamu-ale skoda reci.... 😖 pokial mas moznost brat dieta vsade so sebou tak ho ber-aj ja som nosila malu so sebou,ked som chodila po doktoroch sama so sebou.nenecham ju nikomu pokial viem,ze v ,,pripade nudze,, nie som nablizku.drzim palce 😉

Tak našťastie s týmto problém nemám, náš malý sa nebojí ani cudzích ľudí a nikdy nebol ani dáky plačko. Dnes ma milo prekvapil, boli sme na návšteve u babky a malý len čo zbadal mužovu tetu tak sa tak začal jašiť, naháňali sa, bláznili, dokonca jej dával pusinky. A to sa videli len párkrát. Ale ju majú deti hrozne radi. A má dve dcéry takže má skúsenosti. Tak som tak rozmýšľala že keby bolo treba tak by určite kľudne malého postrážila a Majko by bol určite spokojný 🙂

Ahojky, Murinka, máme stejnou tchyni 😀 . Mistr světa amoleta 😀 .
Amadora, ale jinak ty osobně s tím problém nemáš, né?! Když jedete např, k tchyni na návštěvu, tam si můžou malého užít, malý vyblbnout, vše bude pod tvým dohledem a dobrý, né?! Znám spoustu známých, které nechtějí nechávat hlídat děti, a na noc už vůbec ne.

Jankajs, jj, v našem případě to tak je, malou máme díky lékařkým týmům, asi proto je člověk vůči jiným osobám hodně obezřetný 😒

Ahojky, taky se přidávám do klubu maminek, které nechtějí nechat hlídat. Osobně jsem hodně nedůvěřivý člověk. Možná z toho to pramení. Partner malého pohlídal když jsem šla na cvičení (i když jsem celou dobu přemýšlela, jak malej asi usíná, když ho ukládá táta a ne máma 🙂 ). Venku sám s ním byl jen 2x. To bych řekla, že pramení z toho, že bývá přes týden do večera v práci a o víkendu se jdu taky projít, protože být celý den doma mě jaksi neba. 😉
Když hlídala moje mamka (bydlí daleko), tak jsem si večer s partnerem ani neužila - neustále jsem koukala na hodiny, telefon... 😒 Chlap byl z toho na prášky a chtěl mi vše sebrat. 😀
Partnerova matka tak nějak nehlídá. Prý by i pohlídala (no nevím - nehlídala ani vlastní dceři, když to nutně potřebovala), ale to já o to nějak nestojím. Zkrátka nedůvěřuju. A už vůbec ne po tom, co prohlásila, že malej přestane po lince šátrat rukama až se opaří. 🙄 Dítě její sestry se takovýmto způsobem prý poučilo (nešlo nejspíš o nic vážného) a partner taky nerad moc teplé (prý na sebe převrhl hrnek s kakaem jako dítě). Docela ve mě hrklo. Malej sebou třeba taky přestal plácat o zem, když se praštil hlavou o topení, ale určitě bych nikomu neříkala, že se to tak odnaučí... Vždyť je štěstí, že se nic zlého nestalo.
Navíc ji v podstatě malej ani nezná - byť bydlíme blízko, tak se moc nesetkáváme...

amadora prekonat to aspon podla mna mozes jedine tym , ze na hodinku nechas synceka niekomu a ty niekam vybehnes ale niekam kde budes mat vela prace alebo zabavy aby si nemyslela na neho 🙂 A zavolas len raz ze ci je vsetko fajn a hlavne na toto si davaj pozor , lebo maly bude na teba veeeelmi naviazany obcas si musis oddychnut aj ty aj on 😀

Dagina neviem ako si to myslela že či ja osobne s tým problém nemám... inak ja svokru už nemám lebo umrela pred pár rokmi. Babkám ho zveriť nechcem, už majú svoje roky a neviem si predstaviť ako by behali za drobcom. Keď sme spolu niekde tak na neho dozerám ale inak ho neobmedzujem, nech sa jaší.

Dnes večer mám "rande" s manželom a krstná príde strážiť 🙂 No som zvedavá...

amadora, to je super napad to rande. potom daj vediet. 😉

Jáj, bolo super! Malý bol úžasný, krstná prišla ešte kým sme išli kúpať tak sa aj pohrali, vybláznili a vymaznali a potom keď zaspal my sme vypadli. Búval celý čas, ani nezamrnkal, tak krstná mala pohodu a surfovala po nete. A my s tatkom sme boli na bagetke a cole a potom sme išli s autom na vyhliadku, kde sme chodievali ešte v našich začiatkoch a pozerali sme z výšky na dedinu a na hviezdičky a tulkali sa a rozprávali a tak Hrozne mi to dobre padlo!

no super. aj ja si nieco podobne naplanujem 😉

No ešte niekedy to musím zvládnuť aj keď bude malý hore nikam vypadnúť 😅

Amadora, taky mám tak trochu ten problém, ze začátku to byla dost krize, nešlo to, klepala jsem se každou minutu bez něho (viz můj profil, proč)...pak jsem skončila na operaci žlučníku na 3 dny v nemocnici a domluvili jsme se s manželem, že malý bude s ním a bude mi ho vozit na kojení, nechtěla jsem ho samotného nechat v nemocnici na dětském...zvládli to perfektně a vím, že ty dva spolu nechat můžu, tak strach se zmírnil...a postupně ho začala vozit tchýně v kočárku a te´d ho občas i pohlídá a taky vím, že je tam vše OK, ona je ten typ, co by fakt nic neudělala špatně...naopak mojí mamce bych ho zatím nesvěřila 🙂. Ale sama si myslím, že je potřeba se trochu trénovat a být i bez děcka někde pryč, prostě to zkoušet i na sílu a zvykat sebe ale i děcko na nepřítomnost, je to důležité pro oba. Já to postupně zkouším, moc dobře mi při tom není, ale je to lepší a půjde to. Nechci z nás udělat úplné zavisláčky...

Tak ja to tu trochu prekrutim....
Ja mam uplne opacny pripad....Moj syn nemal ziadny kontak s ludmi okrem mna a manzela do asi 7 mesiacov. Samorejme sme sa stretavali s ludmi, ale nikto mi ho nevaroval. A ja som bola prave z toho hotova, ze nema skusenost so ziadnou inou osobu...Bala som sa, ze ked ho dam do skolky, alebo niekomu varovat v nutnom pripade, tak to bude horor....Ja som doslova "hladala" niekoho, kto by ho varoval na par hodin aspon 2 krat do tyzdna.

Citala som totiz, ze ked matka takto "uzavrie" dieta ako to robi amadora (koli jej silnemu strachu), tak deti maju tendenciu (podotykam tendenciu) sa tazsie zaradit do spolocnosti. Citala som o tom nejaky clanok....ze preco je dobre, ak ma dieta vo svojom okoli viac ludi nez len rodicov...a bolo tam popisaneho velmi vela kladnych prikladov
(skoda, ze ho neviem najst...)

A, ked mal moj syn 7 mesiacov, tak sme mali ist na dovolenku na tyzden, poznavaci vylet, kde nebolo mozne zobrat dieta, tak som ho musela nechat mojej mame....a mala som strach nie z toho, ci sa o neho postara, ale ci sa prave dokaze aklimatizovat a byt s inym clovekom, ked bol cely cas iba so mnou. Syn si babku oblubil hned za jeden den, takze u nas uz problem nie je...