Každé dieťa sa vie naučiť spať. Riadili ste sa knihou?

@valika_val pod tym sa rozumiem okrem spania aj zaspavanie.

a kitty s kočárkem se překlikla v kolonce 😉

@kubaka no kitty je za to "prekliknutie" už zablokovaná.. a určite nie len za to

@janka108 názov temy áno, a vid uvodny prispevok: " Ahojte, chcem sa spytat, ci sa niektora z Vas uz riadila knihou o spani babatiek "Kazde dieta sa vie naucit spat". ", takže tak, čo sa týka byť, či nebyť v téme 😉

@kubaka @majdula Tak nevím, v tom případě jsem taky exot 🙂 u nás funguje něco podobného, mám takovou svou monotónní písničku, libovolně variabilní; a když už ne přímo uspat, dokáže to minimálně velmi zklidnit, zmírnit napětí.. jsem ráda, že to funguje i na ty starší špunty 😉

@benne takych prispevkov, co sa netykaju knihy ,je tu viac nez polovica. my sme sa tu nebavili o prikrmoch, ale o zaspavani. ale valika _val je uz tradicne alergicka, ked niekto prispeje inym nazorom ako je ten jej a stipu jej oci, ked cita, ze deti sa daju uspat aj inak, ako to jej . citujem valika_val "tak som si povedala, ze ak ma revat, tak nech reve v postielke, nie mne na rukach" z 15.januara 19.14

@janka108 dik za odpoved, ale stále je táto diskusia venovaná jednej konkrétnej knihe 😉 na nijaký iný príspevok som nemienila reagovať, kedže som už to svoje písala asi 3x minulý týžden 😎

@kubaka @majdula - jsem třetí -, vlastně koukám, že čtvrtá - sice ten konec máme jiný, protože ho tím jen zklid'nuji a pak odcházím...ale taky tak - u nás je to pohádka, písnička a pak pomazlení, kde mu říkám jsi moje slučníčko, mám tě moc ráda...(dříve jsem ho zklid'novala už u té pohádky - že jsem povídala, potichu šeptala, a nakonec vyjmenovávala kde co, že bagr jel přes potůček, cestičku, větvičku, šutříček...)...a viděla jsem jak vadne...

@petka80 - myslím, že se ti povedlo provést to, o čem jsem někde četla...že je potřeba změny v usínání provádět pomalu, po krocích a dát dítěti šanci si na ty změny pomalu zvyknout, přijmout je, pak je chvíli praktikovat a až potom se pohnout dále..Mě se zdá šílené, jak někdo chce ty změny provést najednou...dítě př. uspávané u prsa najednou položit do postýlky a odejít...Ještě v horším případě bez ohledu na věk dítěte...

@layla84 - občas si to tady čtu...zajímala by mě jedna věc - co Weisblut doporučuje ohledně spánku a věku dítěte - myslím tím, zda bere v potaz stáří miminka, batolete a separační úzkost...jestli nabízí rozdílný přístup pro miminko cca 3M staré a 6M, 9M atd. staré, tak aby se miminko cítilo v bezpečí, ale současně si nevytvořilo "zlozvyky"? Mám na mysli zejména usínání. A pak by mě zajímala odpově'd na to, jak by podle této metody se postupovalo u dítěte, které se naučilo samo usínat, ale občas (tak cca 1x za měsíc) se dožaduje přítomnosti rodiče při usínání pláčem... Díky.

vida, kolik z nás na to přišlo samo od sebe... že by miminkovské monotonní mantry mohly aspirovat na láskyplnou usínací metodu 😉 😵 😉 ? To je docela snesitelnější než drezúra? 🙂 Zaručeně uspí i matku -a spoň mě teda jo. 😅

@blandik to by mě taky zajímalo (ne že by teda jakýkoli věk dítěte tuto metodu ospravedlňoval.. nějak jsem tam nezaznamenala zásadní rozdíl 😒 )

@blandik

Dobré otázky. Samozrejme, že rozlišuje - všetky prístupy prispôsobujeme v prvom rade veku dieťaťa. Čas spánku na noc sa v prvých troch- štyroch rokoch veľmi nelíši, menia sa viac menej len denné spánky, skorý nočný spánok zostáva - a to je v našej metóde základná rada pri väčšine problémov so spánkom.
Samozrejme, do pol roka je to celkom iné, lebo tá časť mozgu, ktorá riadi spánok ešte nie je úplne vyvinutá - do 6 mesiacov je spánok viac menej z našej strany neovplyvniteľný, dieťatko spí kedy potrebuje bez ohľa na okolie či polohu 🙂 v 3-4 mesiacoch stále ešte vnímame dieťa ako keby bolo "v maternici" - iste ste počuli aj tieto teórie a Weissbluth tieto výskumy a skúsenosti rešpektuje... a len vo veku 4-6 mesiacov sa začína spravidelňovať a predlžovať denný spánok a nočný posúvať na skoršiu hodinu - plus, v týchto mesiacoch najneskôr sa končí zámena dňa a noci ako taká - pri zdravo vyspatom dieťatku, samozrejme. A to sú tu zahrnuté už aj detičky s kolikou, ktoré do tých 4 mesiacov mali pravdepodobne veľmi málo spánku, do pol roka to pri správnom prístupe dháňajú a dobehnú ostatné deti, režim sa vyrovanáva.

Prístup sa však veľmi nelíši v tom, že sa odmalička učíme sledovať prvotné signály, ktoré bábätko vysiela ako náznaky únavy, a to najmä stíšenie sa, sklenený pohľad, menej pohybov, znížený záujem o okolie, menej aktivity - v tejto fáze dieťatko ukladáme a tak mu zaručujeme dostatok spánku od malého malinkata - cca od tých 3-4 mesiacov, keď už spánok závisí nie len na dieťatku ale aj na nás, či rešpektujeme, čo potrebuje. Ak toto vnímame a podľa toho ukladáme, tak tento prístup je viac menej jediné, čo doktor Weissbluth odporúča pre zdarvý spánok, plus istá regulácia a pravidlá pri denných spánkoch, uspávacie rituály a pod.

Zlozvyky neexitujú, ak máte tento prístup odmalička zachovaný. Ak nejaký zvyk vyhovuje dlhodobo matke aj dieťaťu, aj zvyšku rodiny, ak sú všetci dobre vyspatí a spokojní, prečo by sa akýkoľvek spánkový zvyk mal pokladať za zlozvyk? ide len o to, aby rodičia zvážili že ak sa raz pre niečo rozhodnú, je to dlhodobé rozhodnutie.
Spôsob ako spíte je na vás, tak isto aj spôsob, akým dieťa uspávate - ak to vyhovuje vám, dieťatku i celej rodine tak trebárs skáčte na fitlopte, alebo spite každý vo svojej izbe, alebo zaspávajte na prsníku. To je len na konkrétnej rodine ako sa rozhodne, všetko funguje, ale treba rešpektovať tie správne časy. Zvoliť si však treba len jeden spôsob, rovnaké uspávacie rituály, a toho sa držať, aby dieťa malo jasný signál, že teraz sa ide spinkať.

Záleží len na správnom a citlivom vnímaní potreby spánku. Ak toto zachovávate odmalička, nič iné riešiť nemusíte a dieťa vám dobre spí. To je celá Weissbluthova metóda v skratke.

Chyba je, že mnoho rodičov si vo fáze, keď treba uspávať pomyslí: ako sa tíško hrá, aký je ešte dobrý, aký je zadumaný... málokoho napadne: sadá naňho sníček, dajme ho spať.

Väčšinou rodičia čakajú až kým dieťa nezačne mrnčať, byť nespokojné, trieť si oči, silno zívať, a to je neskoro - v mnohých prípadoch je v tejto fáze spánok už nenávratne preč a ďalší spací vláčik môže ísť bohviekedy, nastupovať naň bude náročnejšie, a jazda na ňom nebude vôbec príjemná a ani pohodlná, bude prerušovaná, a ani nás často nedovezie tam, kam potrebujeme ísť. Obrazne...

takže tu je úplne jedno, či má dieťa 5-6 mesiacov alebo 5 rokov. Princíp je ten istý.

Inak, toto je môj názor k separačnej úzkosti: dobre vyspaté deti nijakú separačnú úzkosť neprejavujú, teda, u dobre vyspatých detí som sa s takým dačím v praxi nikdy nestrela - osobne, neviem, čo by povedal Weissbluth. Viem len, že deti, ktoré majú spánkový deficit - menší, či väčší, skrytý či zjavný - bývajú precitlivelé, emocionálne výkyvy u nich bývajú občas nekontrolovateľné (centrum emócií je, samozrejme mozog, a základnou "potravou" mozgu je kyslík a ZDRAVÝ spánok) - a u takých detí potom bývajú stavy, ktoré mnohí nazývajú separačnou úzkosťou.

Ale teda, moje dieťa to nikdy nemalo, krstňa tiež nie - ani jej staršia sestra (nie sme pokrvná rodina, sú Američania), kamarátkine 2 deti Francúzi tiež nikdy nič také nemali, Kórejci, o ktorých som sa starala ako opatrovateľka a spali odmalička zdravo a dostatočne tiež nikdy nijakú úzkosť nemali, dvaja synovia inej kamarátky nikdy nič - mnohé z tých detí majú už 8 rokov a jediné, čo majú spoločné, že odmalička ich rodičia mali zmáknuté kedy ich dať spať a nikdy nemali problémy so spánkom - no nikdy ani nemali nijaké separačné úzkosti ani im podobné stavy, ani nejaké zvýšené emocionálne výkyvy - proste vyrovnané, pokojné deti. Mám ešte mnoho podobných prípadov v praxi, ale tie nemám na vlastnej koži odžité, mám to len potrvdené od rôznych mamičiek, že je to vždy tak. Verím im, nemám dôvod si myslieť, že by sa snažili separačnú úzkosť nejako popiarať alebo si ju jednoducho nevšimli... a verím tiež, že to nie je náhoda.

No a k poslednej otázke: každé dieťa má dobré a zlé dni, nálady, problémiky, starosti, emócie. Ak dieťa vie pekne samo zaspať a raz za čas potrebuje mamičku, mala by byť pri ňom. Veď tam ide len o to, aby sme zdravo spali, necvičíme drezúrované kone. Nejde nám o disciplínu, ale o zdravý spánok, a ten teda, predpokladám, máme: dieťa vie samo zaspať, predpokladám, že sú rešpektované správne časy, kedy chodí spinkať a je po selý deň dostatočne oddýchnuté - tak čo ešte by sme mali riešiť?

Môj syn sa zvyčajne teší do postieľky a pýta sa sám, nepozná hodinky ale je presný 🙂, ale ak náhodou nestihneme tú správnu chvíľku, a ja ho dám spať neskoro, býva mi precitlivelý a plače, potrebuje ma, aby som ho upokojla. Niekedy ho upokojujem aj pol hodinu. Stáva sa nám to skutočne zriedka, párkrát za pol roka, že prešvihnem dobu - a vtedy som pri ňom, tíšim ho, rozprávam sa s ním kým sa neupokojí, držím ho za rúčku.. nemám dôvod ho drezúrovať, načo, spinká mi vždy dobre, zaspávať vie sám, nemám prečo nereagovať na jeho aktuálne potreby. Ak sa mi v noci náhodou prebudí, znova, býva to len párkrát za pol roka, často keď je spln a volá ma, tak reagujem. Ak v noci z ničoho nič plače - znova, veľmi raritná situácia, ak sa zobudí, zvykne zaspať znova sám - ale ak plače, idem za ním. Veď ak by ma nepotreboval, nevolal by - zaspať sám predsa dávno vie, spánkový deficit nemá, takže asi niečo potrebuje, keď volá. Som pri ňom, utíšim ho, a keď sa upokojí, zase krásne zaspí aj sám.

@layla84

opravujem preklep v prvej časti predchádzajúceho príspevku- nie do 6 mesiacov je spánok nami viac menej neovplyvniteľný, ale do 6 týždňov, samozrejme 🙂 myslím jedno a píšem druhé...

@apollo11

tak keď si prečítaš, o čom je metóda doktora Weissblutha, tak potom mi napíš, či sa v nejakom veku dieťaťa dá ospravedlniť 🙂

Plačom riešime ťažké spánkové deprivácie, keď je ohrozené fyzické či psychické zdravie dieťatka alebo matky, alebo dokonca rodina, alebo ak sa matka sama pre metódu vyplakania rozhodla z akýchkoľvek dôvodov už vopred.

Ale ak zachovávaš Weissbluthovu metódu odmalička a správne, nič také ti nehrozí a ak si pozrieš našu stránku a blogy, ktoré prekladám, drvivá väčšina z nich je zameraná len a len na prevenciu problémov so spánkom, a tak isto celá Weissbluthova kniha. Žiaľ, bolo by treba najprv si prečítať a potom odsúdiť.

@kubaka u nás taky zabíralo povídání tichým pomalým hlasem, já jsem při tom měla u sebe většinou ještě staršího syna, který měl teprve 2 roky, když se narodil mladší, takže já jsem uspávala malýho tak, že jsem ho měla v náručí a staršímu jsem při tom něco vykládala, pohádku, nebo co jsme dělali dneska, co ještě budeme dělat a tak a mělo to dvojí účinek - starší se zklidnil a nevymýšlel blbosti a malej usnul.... je hezké, jak některé maminky píšou, že uspávají v posteli usebe atd. ale když máte starší dítě, tak spousta věcí, co jdou s jedním dítětem už nejdou

@layla84 - děkuji, chápu, že dobré nastavení od začátku je to nejlepší...moje otázka byla směřována trošku jinak - jak jsi psala, novorozenec se cítí součastí matky a podle mě se pak postupně separuje, uvědomuje si sám sebe ...na začátku se dítě může cítit samotné a opuštěné, pokud je v postýlce a máma nad ním...nestačí to, potřebuje k mámě...pak už je zralé na to být v postýlce a máma může už jen u něj sedět...mě šlo o tyhle mezníky...kdy ještě dopřát dítěti tu blízkost a od kdy to už směřovat na postýlku, od kdy pomalu zkusit dítě směřovat na samotné usínání - toto jsem měla na mysli pod pojmem separace - podle mě hodně problémů vzniká tím, že máma si na začátku příjde na systém - př. dítě usíná u prsa...ale pak přehlédne signál, že dítě už u prsa nechce usínat (ale současně potřebuje mámu, aby mu jinou cestu ukázala...protože dítě to nevnímá vědomě a nezná nic jiného...)...Co vím, tak takto míněná separace od matky končí kolem 1,5 roku, kdy už dítě pomalu začíná být zralé na svůj pokojíček, na samotné usínání... Šlo mi o to, aby člověk nevytvořil nějaké zbytečné zlozvyky - tím, že dítě nenechá od sebe "odejít" ("nepustí ho", když je správný čas a stále jej "drží" a tím mu už pak vytváří zlozvyky), ale současně aby dítěti neublížil (jeho důvěře v matku a svět) tím, že ho nechá příliš brzy bez pomoci (ta závislost věku na separaci).

@kalifa28 jej tak to mate super krasne v noci 12h. a cez den 2hod. a vecer nie je umrnacana? dost velky casovy rozdiel od zobudenia tam je 6hod. v pohode vydrzi? Ja sa snazim zistit ako spia deticky v pribliznom veku mojho lebo mi zatial v spankoch tapame:( dnes naspal za cely den iba 11.5hod. co by mal byt nocny spanok viem ze je to zle ale este sme sa nedopracovali k dobremu spankovemu rezimu.

@layla84 Já neodsuzuji to, o čem tu píšeš (řešení složitých situací atd.), ani nezjednodušuji WM na pouhé vyplakání (pokud bych se chtěla hádat, pak by to samozřejmě šlo, ale nemyslím si, že je to tak jednoduché, to by asi celá tahle diskuze nebyla tak dlouhá 😉 ). Prevenci chápeme asi každá z nás jinak. Ale: píše se někde ve Weissbluthových materiaálech o přitulení, mazlení, chování, zpívání... neopouštění? pokud vím, ne. A znovu, netvrdím, že vždy a všude je toto řešení, opravdu vím, že často právě tohle vůbec nezabírá.. jen mi prostě ta absence těchto věcí vadí tam, kde se někdo odborně snaží pojmout dětský spánek. To je prostě jiný přístup, nikdy se v tom neshodneme, to ale neznamená, že diskuze nemůže být inspirativní..

Co tedy považuješ ty za prevenci problémů se spánkem? Zajímá mě to, protože pro mě je to třeba výše zmíněné bezpodmínečné naplňování potřeb blízkosti v prvních měsících života (ne "otroctví", jak tady někde zaznělo 😉 ).. Nebo ty myslíš, že prevence je spíš pevný režim? Já myslím, že ten je sakra důležitý, ale funguje, jen dokud se něco "nepodělá" (nemoc, zoubky atd.), nehledě na to, že se několikrát sám přirozeným vývojem změní.. a zvláštní je, že kolikrát si ten režim mnohem lépe vytvoří děti, které to nikdo neučil (alespoň jak tady často čtu..)

@layla84 "dobre vyspaté deti nijakú separačnú úzkosť neprejavujú, teda, u dobre vyspatých detí som sa s takým dačím v praxi nikdy nestrela "
nechce se mi věřit, že dostatkem spánku vyzmizíkuješ, zrušíš separační úzkost, popisuješ to jako kdyby tento popsaný a zdokumentovaný psychologický mezník ve vývoji dítěte, který se učí v psychologii, byl jen "nemocí" nevyspalých dětí?
nebo jsem to pochopila špatně? 😨 To je stejné, jako kdybys tvrdila, že dobře vyspané dítě nemá potřebu se specificky připoutat k pečující osobě.
A navíc, celou dobu jsi tu operovala konkrétními časy, kdy se mají děti dávat do postele, aniž by se respektovalo a sledovalo, jsou-li unavené - jak píšeš výše. Má se teda sledovat konkrétní dítě a jeho potřeba nebo se řídit časy 17,30, 18,00 a ukládat ho podle režimu.

Ahojte kocky. Idem si k vam po radu. Mam 4,5 mesacneho syna a uz asi tak od 3 mesiaca mame dost problem so spanim. Dovtedy spinkal pekne a aj sam zaspaval. Ale potom ked som ho chcela ucit na postielku (dovtedy spaval v koliske), tak sa to zmenilo. Postielku ani vidiet, hned spusti plac. Tak spava so mnou v posteli. Ale problem je v tom, ze ja tam musim byt s nim.Ako nahle zaspi a ja odidem, tak do minuty je hore a zasa plac a zaciname odznova. Alebo ked zaspi pri kojeni a ho len niekam polozim, aby spinkal dalej, tak to iste. Hned otvori oci a mozme zacat znova. Vcera isiel uspavat maleho manzel a to tiez nehrozi. Velky plac a akonahle som ja prisla tak hned zaspinkal. Neviete poradit ako maleho naucit zaspavat a aby ked zaspi sa tak moc nebudil? Spinka aj v noci moc nekludne, stale sa budi. Ako keby mal problem prjst do tej fazy hlbokeho spanku. Aj cez den mi zaspi len vonku v kocari, doma nanajvys na pol hodinku a aj to len pri kojeni. Dakujem za kazdu cennu radu.

@layla prosím, nešiř tady bludy. separační úzkost je vývojové období, kterým si projde každé zdravé dítě. to, že se u některého projevuje nápadněji, že trvá déle, a u některého to maminka nezaznamená, neznamená, že by si dítě touto fází neprošlo. nic, vůbec nic to nemá společného se spánkem - krom toho, že když se dítě vždycky dovolá mámy, když jí potřebuje, ujistí se, že je vše v pořádku a může klidně spát. ale jakože by to fungovalo naopak? když klidně spí, nepotká ho separační úzkost? tomu ani sama nemůžeš věřit. určitě jsi toho četla hodně, ale zkus ještě klasiku, pana doktora Matějíčka....ten kdyby se měl tu čest potkat s panem doktorem Weisbluthem, nevím, dobře by to nedopadlo....hádej pro koho....
protiřečíš si, a nejenom v tomhle.

@layla84 těžko lze považovat za odborníka na spánek toho, kdo ignoruje základní psychlogii.. nevím, zda toto tvrdí i dr. weissbluth nebo jen ty? separační úzkost je naprosto nezávislá na tom, jak funguje spánek.. maximálně se může projevit silněji právě ve chvíli únavy.. ale naopak? 😕

aha, než se mi to načetlo, už vidím, že berenika reagovala podobně..

Mě šlo o to, jak využít separaci dítěte od matky ve prospěch postupného samostatného usínání - ve smyslu - dítě cca do tolika měsíců potřebuje být u matky, usínat u prsa...pak jak se vyvíjí je možné zkusit jej ukládat do postýlky...pak od toho a toho měsíce už dítě nechce usínat u prsa (a vzniká tady zlozvyk...)...postupně dítě je možné směřovat na samostatné usínání...tak aby byl respektován a podpořen přirozený vývoj dítěte...Nějak věřím, že tohle se dá využít pro nalezení přirozené metody, dítě v tom jen podpořit ne nutit k tomuto...

@apollo11 a já ještě výše psala totéž - . 😒

@apollo11 😉 však to jsou ty nejzákladnější věci - o tom píše i každá neodborná příručka, každý manuál k dítěti.
@layla84 píšeš děsně vzletně, dobře to vypadá, přihodíš pár zahraničních zkušeností, to přidá na důvěře, ale opravdu by bylo vhodné, kdybys - když už chceš radit jako odborník přes spánek, měla tu soudnost a opustila načtené a do hlavy vpravené poučky jedné jediné metody a rozhlédla se kolem sebe.

@berenika39 ... a přečetla si co je to separační úzkost a že kromě spánku má dítě i jiné , poměrně i dost zásadní potřeby. 😒 😒 😒
@layla84

Ahojte kocky 🙂 Dcerka ma rok a pol a furt sa v noci 2x budi na mliecko - UM. Ked ho nedostane zaspi ale po hodine uz place, stoji v postielke a zobre o mliecko a ked jej ho dam, tak az pocujem ako ide do prazdneho hladneho zaludka. Inak nieje velky jedak, skor stale to mliecko a trosku hustej stravy. Nijak do nej viac nedostanem, proste nechce.
Mate nejaku radu? Chcela by som uz v noci spat bez budenia... A kludne ma mozte aj odporucit na citanie dozadu, budem ochotne, ale ak mi niekto vie poradit nieco konkretne, budem vdacna 🙂