Moje dieťa je jedináčik

Cely zivot som vedela,ze ja som sa narodila,aby som bola matka.vzdy som tuzila mat deti,len som nemala jasno v pocte az kym som nespoznala manzela a jeho nekonecnu rodinu 😀 .Je z 5 deti a medzi najstarsim a nim je 20 rocny rozdiel-nepoznaju sa a nevedia o sebe nic...akurat su papierovo surodenci a to je vsetko,ale nakolko manzelova rodina je silne veriaca,tak nechat si 5 dieta bolo samozrejmostou i ked lekar povedal svokre,ze dieta bude postihnute.Nastastie manzel je zdravotne na tom velmi dobre a nema chybu 🙂 my sme sa rozhodli,ze budeme mat 5 deti,ale s odstupom asi tak 2 roky.Zial situacia sa meni a uz len samotny zdravotny stav pocas tehotenstva moze nase plany pokazit.Mala som 2 tazke porody a 2 potraty.....takze mozno ostaneme len pri 3 detoch-uvidime priebeh tohoto mojho tehtoenstva,ale jedinacika by sme urcite nechceli.Nedovolim si tvrdit,ze jedinacikovia su iny....poznam len jedineho dospeleho jedinacika a ten sa rozhodol mat 4 deti,lebo vraj mu samemu bolo velmi smutno doma.Rodicia sa tesili,ze on je uz samostatny a akosi zabudli aj na to jedine dieta.Kazdopadne treba mat toloko deti na kolko sa citime....ak sa necitime mat deti vobec,radsej ich ani nemat,ako potom nic nezvladat a prinasat do rodiny len same stresy a kriky.

my mame jedinacika a sme max spokojny a asi to tak aj ostane sme stastny

@lindda tak to mi nejak nesedi, kdyz mas v pase napisane, ze se snazite 😀

musim opravit neviem ani ze to tam mam zeby znamenie 😀DDDD

@lindda 😀 😀 😀

ani som to najst nevedela kurnik 🙂 ale ved co ty vies ci nahodou 😎

Aj my máme jednu slečnu,síce veľmi vytúženú,pár rôčkov sme si na ňu počkali,ale sme najšťastnejší na svete,že ju máme.Niekedy,keď sme boli mladší,som nad tým rozmýšľaľa ako by bolo pekné mať párik chlapčeka a dievčatko,ale vyšlo nám to,že máme krásne skoro štvorročné dievčatko,ktoré vieme,že už nebude mať súrodenca.A či je,alebi bude rozmaznaná-nakoľko už nemáme rodičov,ani ja ani manžel,starými rodičmi rozmaznaná nebude a je to len a len nás,čo z nej vychováme.Má kopu bratrancov a sesterníc,tak verím,že nikdy nezostane SAMA.

ahoj, my máme tiež jedináčika a myslím, že to tak aj zostane 😉

Jedináčik býva popísaný ako rozmaznaný, ale podľa mna to tak nie je. Ja som tiež sama a nie je to až také hrozné, keď som mala 10r. a viac, tak vianoce, mikuláš som to vnímala že naši na mna pozerali ako rozbalujem a vtedy mi to pripadalo také osamelé. Dovolenkovali sme s bratrancami , naštastie mama mala súrodencov 🙂 moje deti už tých seterníc majú naneštastie menej, z mojej strany nič, ku krstu si niekoho zavolať bol problém, išla mi kamarátka a už sa ani nezdravíme. 😔 Sestra by asi ostala aspon pri tom pozdrave...a tiež nemám krsniatko, kamarátky si volajú súrodencov, aj sesternice svojich súrodencov..... To sú asi také nevýhody aspoň ktoré prežívam ja. Manžel má zasa ale brata, a s ním sa tiež stretávame minimálne , skôr len z povinnosti. Vždy môžeme mať okolo seba priateľov, spolužiakov a kolegov s ktorými si rozmieme a necítime sa sami. Veď kopa súrodencov si nerozumejú, alebo žijú v cudzine. Byť jedináčik nie je tragédia ako niekto popisuje...Za seba môžem povedať, že ako jedináčik som svojmu synovi chcela dať súrodenca. Aj ked možno nebudú v dospelosti spolu nejako vychádzať, má niekoho na svete komu koluje podobná krv a v prípade niečoho...môžu sa na seba obrátit. Ja sa môžem akurát obrátit na sesternice, ktoré však ked prišlo k veci...som len sesternica a jej sestra je jej bližšia, má pre ňu prednosť. Ale ako píšem, nie je to tragédia, všetko sa dá....najdôležitejšie je zdravie a pre niekoho kto má s ťažkostami to jedno dieťatko-ako som aj ja bola, treba ďakovat aj za to jedno a nezaoberat sa tým , či ako jedináčik nebude neštastné. Určite nebude, a keby niečo, poradí si... 🙂

Precitala som paradny kus tejto diskusie, lebo sa ma teraz tak nejak zacala dotykat.
Vzdy som chcela 3 deti, aj ja som z troch surodencov, mam bratov-jednovajecne dvojicky o necele 3 roky mladsich.
Mali sme krasne detstvo, denne sme sa hodiny hravali a vylety boli super, lebo sme boli taka partia.Dodnes sme super kamarati a ked sa nasi rozisli, ten vztah so surodencami sa iba posilnil.
Ked sa nam narodil syncek, jasne ze to bolo narocne, ako prvorodicia sme nevedeli co skor..
moj manzel bol vacsinu casu od porodu so mnou doma, mam pocit ze je to teraz problem 😔 mm je na maleho hrozne naviazany, a narozdiel od inych chlapov, ktori s detmi len "pomozu", on bol so mnou a malym skoro stale.je vsak na maleho velmi citlivy, ked maly plakal a mal koliky, nevedel to zniest, ked boli spoliky alebo akykolvek problem, mala som pocit ze muz osedivie.on je proste hotovy, zacal sa potit, stresovat co bude..potom prisiel atopicky ekzem, a tato zima bola zla.maly maval casto kozu, ze sme nad nim takmer plakali.vobec to nebolo na hospitalizaciu, ale nespaval, skriabal sa, v noci sa budil, musel brat antihistaminika.muz sa tisickrat zaprisahal, ze druhe mat nebudeme.
Maly uz je na tom lepsie, pomohlo mu more, tak budeme chodit pravidelne.Muzovi som nakazala, aby sa viac zdrzoval mimo domu, lebo robil len dusno 😀
teraz to s malym v pohodicke doma zvladam a uplne si uzivame.v poslednom case ale zacinam premyslat o surodencovi.chcela som maly vekovy odstup, idealne asi 2 roky, aby deticky vyrastali spolu.
Muz o tom nechce ani pocut.
Casto citam, ze si niektore baby deti dovolit nemozu, ze maju pracu, ze maju hypoteky, atd..my sme v idealnej situacii.Manzel ma pracu flexibilnu, je casto doma, ja dokoncujem skolu, peniazky su, do prace sa ponahlat vobec nemusim, byvanie zabezpecene, zdravie mame obaja dobre, sme mladi.
Mam 22 rokov a najradsej by som mala 3 deti, s 2 rocnymi odstupmi..trapi ma to cim dalej tym viac 😔
Pre muza ani nemam argumenty, pretoze chapem a vidim ako hrozne to prezival.On sam je navyse z 3 surodencov, pricom s bratom si velmi nerozumeju a sestru maju o 18 rokov mladsiu, takze spolu nevyrastali..

@tea333 Ahoj, no presne akoby si o nás písala, lenže s tým rozdielom, že deti už nechcem ja. Ja som presne taká istá ako tvoj manžel. Ja všetko strašne prežívam a prešli sme už všeličím. Stačí keď je malá chorá a hneď si spomeniem, že keby som to mala prežívať ešte aj pri ďalšom dieťati tak sa asi zbláznim. Ja mám dve sestry a manžel má jedného brata. Najhoršie na tom je, že malá vyrastá medzi dospelými, lebo také malé deti v rodine nemáme (jedna moja sestra je slobodná, druhá vydatá, ale deti ešte nemajú a takisto manželov brat je ešte slobodný), ale na druhé dieťa sa ja osobne necítim.

@martinka05 v tvojom pripade je to ale pochopitelnejsie, matka byva uzkostlivejsia, dojci, cele dni sa stara, ak povie-jedno dieta stacilo, druhe uz neznesiem, je to pomerne pochopitelne.mne sice manzel pomahal, ale samozrejme, starostlivost je najma na mojich pleciach, ako aj riesenie chorob, soplikov a ekzemu.ja kremujem, ja odsavam nostek, ja uspavam, ja dojcim.preto ak je moj manzel tak hrozne vystresovany, co by som mala povedat ja? 😅
ja si ale stale zachovam chladnu hlavu a problem vyriesim.
myslim ze tento pristup mm zdedil po svojom otcovi.moj svokor je proste ta ista kategoria.Ma 3 deti, a o vsetky sa hrozitansky bal.ked jeho najmladsia povedala ze jej je zle, ze ju boli podbrusko ked mala 13, utekal s nou do nemocnice.doktori ju prezreli a povedali, ze asi len dostane menstruaciu.ale on bol v panike, az ho museli dat na infuzky 😀 😀 😀 rozdiel je ten, ze on nikdy nebol doma, stale v praci, v skole v prahe, takze domov chodil len na vikend.

@martinka05
@tea333 u nas sme vahali obaja,ale viac mm.Odvahu sme nazbierali až ked mal starši syn 8 rokov,ale podarilo sa až po 2 rokoch -aj ked prvy syn sa narodil na 3 pokus.Takže niekedy aj priroda potom už strajkuje. 😒 Možem povedat,že je to sila mat po takej dobe mimčo a verte, že si teraz spatne nevieme predstavit,ako sme tak dlho mohli byt bez Patka. 😉 Mame kopec stresov,plno problemov zdravotnych sme riešili-hlavne prvy pol rok,ale nelutujem a som rada, že ma Petko surodenca-on by nemal ani len bratranca ci sesternicu.Tiež ked si predstavim čo nas este caka-choroby,skolka,skola atd,tak mi zviera žaludok,ale ked sa pozriem na Patuša,tak to nie je podstatne-podstatny je len jeho usmev a objatia a tie stoja za vsetky problemy.Ale je to ozaj tažke sa odhodlat.

@kaja73
@tea333
ja stále hovorím "nikdy nehovor nikdy", ale akosi sa na to necítim mať druhé dieťa
😒

@martinka05 ja aj mm sme jedinačikovia a možno aj preto sme sa nakoniec odhodlali.Nie je to bohviečo byt jedinačik. 😒 ma to aj svoje vyhody ale........vzdy mi niekto chybal.

@kaja73 najhoršie na tom je, že Katka sa ma už sem tam opýta kedy budeme mať malé babätko ☹

@martinka05 Moj je chlapec,tak to až tak velmi neriešil,ale bolo vidiet na nom, že sa citi sam.Este aj byvame v casti mesta,kde ma malo rovesnikov-bud o dost mladsie deti,ale o dost staršie,ani bratranec,ani sesternica 😖 A este ako na potvoru aj v triede boli len 4 chlapci-z toho jeden bol Petko.Proste zufale. 😢 Teraz na nom vidim ako pookrial,jasne že mu obcas Patko lezie na nervy,ale ked sa spolu blaznia-to je pre mna najačšia odmena. 😉

ahoj holky, jestli můžu, tak přidám i já svojí zkušenost..žila jsem jen s mámou jako jedináček do svých 8mi let...asi to má každý jinak ale já jsem tím opravdu strádala, děti ve třídě měly bráchu a nebo ségru, děti v baráku měli sourozence a i moji bratranci byli 2..sice jsem měla kamarády, ale nebylo to ono, prostě takové to sourozenecké piklení na rodiče, když je venku hnusně tak si hrát spolu doma, tak trochu mi to vynahrazovali právě bratranci co byly ode mě o rok starší a druhý o rok mladší se kterými jsem se často vídala, jezdila s nimi na výlety..pak si moje máma našla přítele a v mých osmi letech se narodila moje ségra..takže vlastně se mi splnil sen, jenže...já puberťák a ségra malá holka..takže dvě odlišné bytosti ač sourozenci, tak vyrůstající každý zvlášť, každý má jiné zájmy, jiné kamarády, až teď mě je 27, ségře 19 a můžeme si teď konečně pořádně pokecat 🙂 ...proto jsem vždycky chtěla svým dětem dát toho parťáka do života, který mi tak strašně chyběl, jenže jsem nečekala, že to mateřství je takový záhul 😅 no chtěli bychom to zkusit po létě, ale bojím se, že to nezvládnu..vůbec se nedivím těm, co nakonec mají jen jedno dítě, ono je to opravdu občas fakt náročný.. 😒 ale třeba moje kamarádka i její přítel jsou oba jedináčci - naprosto v pohodě lidi, nerozmazlení-jak se občas připisuje jedináčkům, naopak velice vstřícní a ani jeden co jsme se bavili, tak tím nijak netrpěl a druhé nechtějí, takže je vidět že každý člověk to bere úplně jinak, ale pomatuju si že já se mámy taky pořád ptala, kdy už budeme mít to miminko 🙂

Ahoj Holky. Já právě v této době řeším to stejné. Jsem mezi dvěma mlýnskými kameny. Já sama jsem ze tří dětí. Mám dvě sestry. Teď jsem strašně ráda, že je mám, ale v dětství to bylo dost hrozné. Ne že by jsme se měly rády míň, ale pocházím z chudých poměrů a velice dobře si pamatuji jaké to bylo, když se mi ve škole posmívali, že chodím v obnošených věcech po starších dětech máminých kamarádek. Nikdy jsem neměla nic nového, nikdy jsem si na školním výletě nekoupila ani párek v rohlíku, nemívala jsem na zmrzlinu. Naši na to prostě neměli, byli jsme tři a peněz málo, kupovalo se jen to nejnutnější. Teď mám v mých sestrách nejlepší kamaráky a moc dobře spolu vycházíme. Před časem nám zemřela máma, nedožitých 60 let. Díky tomu, že jsme se mohly opřít jedna o druhou se nám její smrt nesla o něco lépe.
Na druhou stranu jsem si vzala manžela, který je sice také za tří dětí, ale vztahy bych označila, kdybych mohla mluvit sprostě na ho..... Navzájem se pomlouvají, nepřejí si štěstí u úspěch, když se stane sourozenci něco špatného tak mají skodolibou radost. Bohužel je tak vychovala tchýně. V jejich rodině byly peníze vždy na prvním místě a hamižnější rodinu jsem snad ještě nepotkala. Manžel je ještě vcelku normální, ale některé shodné rysy má také. Když máma zemřela, tak jsme se o to co po ní zbylo domluvili a podělili během 10ti minut, bez hádek. Manžel pořád zkoumal jestli ta domluva není pro mě nevýhodná a jestli náhodou jedna ze sester nemá víc. Při tom mě by ani nenapadlo vše přezkoumávat, jelikož svým sestrám bezpodmínečně věřím, že dohoda je spravedlivá. Moje sestry by mě neokradly.
Takže po tomto textu jistě chápete proč jsme se s manžele rozhodli mít jen jedno dítě. Z mé strany jsou to hlavně ekonomické důvody, aby moje dítě nemuselo zažít to co kdysi já a z manželovy strany je to taky z ekonomických důvodů, aby jeho dítě se nemuselo dělit tak jako on se svými sestrami.
Čas utíká mi 36 let, Andrejce 2,5 roku a ve mě hlodá červík, že vlastní sourozenec je to nejlepší co můžu v životě mít. (A nebo taky ne jako v případě mého manžela). Třeba jednou najdu odvahu v sobě a také se mi podaří přesvědčit manžela ještě k jednomu potomkovi. Moc času mi nezbývá.

@aureliaaa - my sme na tom rovnako, tri sestry, tiez tych penazi moc nebolo ked sme boli deti, zazili sme asi to, co popisujes... dnes sme tri samostatne vystudovane baby zijuce kazda na inej strane sveta, ale ktore si za kazdych okolnosti kryju chrbat a drzia spolu.

Nikdy dopredu nevies, ci si deti budu rozumiet. Je to o povahe, o vychove, o zhode blbych okolnosti. Poznam X surodeneckych parov a niektory sa znasaju, iny by sa zabili... nikdy to nevies dopredu.

Ja som po dalsom babatku neskonale tuzila a dal som tym dcerke sancu toho surodenca mat. Bola jedinacik 4 roky, rozmaznany pupok sveta, ano bola to nasa vina, ze bola taka. Mame vsetko a davali sme jej materialne aj casovo vsetko, tak to asi robi kazdy... Zmenila sa odkedy ma brata 🙂 Ak by sa aj v buducnosti nemali radi, v detstve ju to nauci vela veci... ze nie je len ona, ze musi pockat, ze sa musia dohodnut, ze nie je len moje, ale je aj nase... ma niekoho, kto ju berie ako to naj na svete (by si mala vidiet, ako syncek na nu pozera, ako na zjavenie xixi), s kym si bude vzdy moct pokecat...

Nam tiez dlllho trvalo sa rozhupat na druhe, velmi sme to zvazovali, ano, nie... drahy ma dve velke baby z prveho manzelstva... uz fakt nechcel. Ze mat v dnesnej dobe 4 deti... Dnes je taky hrdy, maly je jeho kopia, zniesol by mu modre z neba... sa nedivim po troch babach 😀

Jedno alebo dve deti - rodicov obmedzuje rovnako. Nemam pocit, ze by to bolo financne ci casovo narocnejsie. Nas maly je povahovo flegmatik, kludnucky, spinka, papa, slniecko...

Rozhodnut sa musis sama. Aj tak na konci vitazi srdce nad rozumom. Dieta musis chciet predovsetkym TY, nie ci bude vhodne, aby dieta nebolo jedinacik. Nedarujes dietatu surodenca - v prvej rade sa opät stanes maminou. Mysli na vase partnerstvo, na vasu rodinu, ako ju dalsie dieta obohati, ci obmedzi. Ci bude prinosom, ci zatazou. Dietatko si predovsetkym musite zelat zo srdiecka 😉

Dost mojho poetickeho okienka, pol druhej, idem spat 😀

@kim aj ja som takto vyrastala len s mamkou a bolo to v pohode, nemala som všetko čo som xcela a ked mi mama oxorela tak sa o nás stalara starká, nakoniec som sa musela starať o nás 3 len ja. teda vobec neplatí, že jedináčikovia sú rozmaznaní, skor naopak, ja som bola donutena zivotom zvládať všetko sama a stretla som sa s tým, že deti z úplnýx rodín boli ovela nesamostatnejšie než ja. tiež plánujem v budúcnosti len jedno dieťa.

@ukana aj ja som takto vyrastala len s mamkou a bolo to v pohode, nemala som všetko čo som xcela a ked mi mama oxorela tak sa o nás stalara starká, nakoniec som sa musela starať o nás 3 len ja. teda vobec neplatí, že jedináčikovia sú rozmaznaní, skor naopak, ja som bola donutena zivotom zvládať všetko sama a stretla som sa s tým, že deti z úplnýx rodín boli ovela nesamostatnejšie než ja. tiež plánujem v budúcnosti len jedno dieťa.

ja som jedinacik a osobne som tym cely zivot trpela a aj trpim. je mi smutno a luto ze nemam nikoho kto tu bude so mnou ked raz rodicia odidu. s rodicmi mam vyborny vztah ale stale mi cosi chyba. vzdy som bola presvedcena ze chcem 2 deti. no lenze ja som mala tehotenstvo komplikovane porod este horsi po porode totalna katastrofa a dodnes sa z toho spamatavam. ako fyzicky tak aj psychicky. ako som sa tesila ze toto byva najkrajsie obdovie v zivote zeny tak pre mna prvy pol rok bol snad najtazsim. takze na jednu stranu velmi chcem aby mal maly surodenca lebo on nema a ani nebude mat bratrancov ani sesternice takze bude ozaj uplne sam ked tu my nebudeme. a tiez si myslim ze s 2 detmi je veselsie. jasne je aj viac starosti ale myslim ze aj radosti. tiez nemame nadbytok penazi ale zas ani uplny nedostatok a to druhe dieta nas myslim extremne nezruinuje ved da sa to ukocirovat. a co sa tyka vztahov medzi surodencami myslim ze z velkej casti to vedia ovplyvnit rodicia. vychovou ale aj tym ako sa navzajom spravaju rodicia medzi sebou a aj k detom a ako ich vedu. jasne ze aj osobnostne vlastnosti zohravaju rolu ale aj to sa da trochu ovplyvnit. takze ja druhe dieta chcem len neviem ako k nemu prist pretoze zaroven mam aj paniku z dalsieho porodu a obdobia po nom, takze asi to nejako bude musiet zahojit cas a to znamena ze bude vacsi vekovy rozdiel a tym padom si budu v detstve asi menej blizsi.
no je to veda. ja som vzdy zavidela jedinacikom ktori tym ze su sami netrpia a su spokojny. neviem preco ma to tak trapi.

Uz dlhsie tuto temu citam, lebo ma to v poslednej dobe dost mata a cim viac sa zaoberam osudmi jedinacikov, tym mi je jasnejsie, ze to mojej babulke nechcem urobit, aby zostala sama. U nas ani tak nie je problem sa rozhodnut, ale aj ako k nemu znova prist, kedze na prvu sme dlho cakali kym sa podarila cez IVF. Teraz by nas to znova cakalo a nie je to taka zabava ako hupnut na to doma 😀 Citim, ze by ma to velmi trapilo a bolo luto, ze sme sa aspon nepokusili. Zacinam mat jasno, ze nechcem aby bola sama a viem ze aj rodina funguje po prvych pernych 2-3 rokoch lepsie a jednoduchsie. Moj otec bol jedinacik a vzdy tym trpel, myslim ze dodnes mu niekto chyba a to nechcel dopriat vlastnym detom, i ked sme sa s bratom ako deti nemali v laske. Dufam teda, ze sa mintobsplni, lebo cas uz tlaci...ale verim tomu 😵

Ahojte, ja som jedinacik ... a nikdy som netrpela,mala som krasne detstvo .... kopec deti okolo mna . Vobec som nemala potrebu mat surodenca. Neriesim to ani teraz . Ja za seba vravim . Byt jedinacikom je pre mna fajn. Aj moj syn bude jedinacik .. ako priklad uvediem mojho muza ... ma este dvoch surodencov a su ako jedinacikovia . Je to nazor pohladu ,co komu vyhovuje ,aku ma povahu ..... ci chce jedno babo , 2,3,4 .... 😉

Ahoj, já jsem taky de facto jedináček, pač moje mladší sestra se narodila, až když mi bylo skoro jedenáct - takže celé své dětství jsem vlastně byla jedináček. Taky jsem tím nijak netrpěla, jak píše i @fabula, ale řekla bych, že tím dost trpěli rodiče, protože "já se nudím" nebo "co mám dělat" byla asi moje nejoblíbenější věta 😀 Takže já jsem byla dost spokojené dítě, ale naši mi pořád vymýšleli nějakou činnost nebo si se mnou i hráli, což podle mě muselo být pro ně dost náročné. Nechci říct, že dvěma a více dětem se rodiče nemusí věnovat 😅 ale u mě to byl podle mě skoro extrém.

Ja nie som jedináčik, ale narodila som sa, keď boli moji traja súrodenci už takmer dospelí.

@tea333 az teraz som si precitala tuto diskusiu, tvoj prispevok je uz par mesiacov stary, ale velmi podobny tomu co sa deje u nas..moj manzel je dokonca na rodicovskej a ja doma pracujem, cim vlastne som pri malom tiez a tie zakladne veci aj tak ostavali vzdy na mna samozrejme ako dojcenie, kupanie, nocne vstavanie, vacsinou krmenie a aj teraz najcastejsie ja nakrmim, prebalovala som( uz sme bez plienok), davm maleho spinkat a vsetko s tym..cez vikendy je iba moj..ale tym, ze manzel sam a dobrovolne prisiel s tym, ze bude s malym doma on- to prinieslo presne aj tieto nevyhody - neskutocne na malom lipne, niekedy dokonca mne hovori co mam robit a hlavne tiez ked bol drobec malinky a koliky, bolesti bruska, zuby - tak to niesol strasne zle, citil sa, ze sme bezmocni, ze mu nevieme pomoct, ja nechapem, ze ja som to brala volnejsie, ze proste drobec sa musi vyplakat, aj tie koliky prejdu, vsetkym detom idu zuby a aj ockovanie preziju..kde by zena potrebovala v chlapovi praveze povzbudit, tak on to niesol ovela horsie ako ja..a napriek tomu, ze nas maly nemal inak doteraz( klop klop) ziadne velke zdravotne problemy a je bezproblemovy v spani, jedeni a inak, nas tatino uz o druhom neuvazuje, ze on toto zazivat opat nechce a co ak druhe bude este chuda na tom horsie, chorlavejsie a co ja viem co a on ma zas zazit tu bezmocnost...teraz je to uz lepsie ako maly rastie, tak uz je to volnejsie a aj tatino sa uvolnil, ale staci ze idu zuby a maly je nepokojny a placka a uz mi stale hovori, ze no a to mame pred sebou uz len 8 zubov a tych chces este dalsich 20? No a k tomu on je tiez jedinacik a je spokojny jedinacik, ze jemu nikdy surodenci nechybali a malemu sa chce venovat naplno, ze ho ukratime o vela ked bude mat surodenca, tak vsetky tieto dovody vedu k tomu, ze budem mat vela co robit ho nakoniec ukecat na druhe, ktore ja by som rada tak o 5 rokov..tiez chcem malemu dopriat trosku toho nech ma od nas co najviac ale rada by som mu dala surodenca..uz mi ostava len verit, ze maly zacne sam hovorit o bracekovi o par rokoch a ze tatino uz zabudne co sme prezivali..ved to tak rychlo leti..

@m.i.r.i ja som čitala v nejakom mamičkovskom časopise /dieta alebo mama a ja, tento rok to bolo/ o takom jave, že sú oteckovia, čo prežívajú niečo ako popôrodnú úzkosť alebo čosi také a boli tam presne takéto prejavy, ako tu viacere popisujete. je to asi tým, že sú otcovia doma a sú nejakí úzkostlivejší či čo. asi tým, že tradične muž bol prečo z domu a robil /predtým lovil 😀/ nemá v sebe zakódovaný taký správny prístup k problémom okolo detí. a vieme akí sú chlapi na seba úzkostliví, keď sú chorí a takto to prežívajú aj, keď sú choré deti. samoozrejme, že nie všetci. ale proste nemajú často od toho odstup, keď sú s deťmi doma. ale zas aj mnohé maminy sú také nie? a ešte tomu pridáva si aj fakt, že dakedy bolo viac detí v rodine a aj starí rodičia, širšia rodina, mali to aj rodičia lahšie. teraz je mama či otec sám s dieťaťom doma a sme viac izolovaní, mnohým z toho potom "hrabe", niet sa čo diviť.