Moje dieťa je jedináčik

ukana
9. máj 2007

Chcela by som sa podelit o rady s mamickami, ktore sa dobrovolne alebo aj nie, rozhodli mat jedinacika. Vo svojom okoli sa stretavam prevazne s negativnymi reakciami, ze to bude rozmaznane dieta, nespolocenske, ze bude sam v dospelosti a pod. Ziadne pozitiva. Nas maly chodi do skolky, ma kamaratov, sestra ma rovnako stareho syna, s ktorym travi vela casu. Proste sme sa tak s manzelom predbezne dohodli. Ste na tom niektora podobne? Alebo ste boli jedinacik? Je to take hrozne? Privitam kazdu radu a argument 😉

lucqa
18. aug 2008

Ahojte, ja sa tiez pripajam k jedinacikom. Moj otec je z piatich surodencov a vsetci maju jedinacikov, okrem jeho brata, ten nemal deti. Ja som tym, ze som jedinacik nikdy netrpela, ale niekedy som mala problem s okolim, ktore mi to davalo najavo. Takze byt jedinacikom vobec nie je hrozne 😀 Ja sama by som chcela deti 2, ale bojim sa mat druhe kvoli tomu, ze poznam vyhody jedinacika a neviem si predstavit ake to je mat surodenca a vobec vychovavat 2 deti. Mam zly pocit z toho, ze svojho syna ochudobnim prave o tie vyhody jedinacika, ze mu potom nedokazem dat tolko lasky, kolko dostava teraz, alebo sa to odzrkadli na mojom vztahu voci druhemu dietatu, ze hyo nebudem mat tak rada ako prvorodeneho.

jabber
19. aug 2008

lucqa - syna o výhody jedináčka připravíš, to ano, ale se sourozencem dostane daleko víc, nic úžasnějšího než parťáka a kámoše mu dát nemůžeš 😉 🙂

lukin
19. aug 2008

Já budu mít asi taky jedináčka, i když neplánovaně. Jaké to je mít "jen" jedno?

kejka
19. aug 2008

Ahoj holky
Tak já si fakt dost dobře nedokážu představit mít jen jedno dítě. 😕 Asi proto,že mám tři. 😀 Miluju je všechny tři a jsem pyšná,že je mám.Ani jednoho jsem nikdy o nic neošidila.Starší kluci držej při sobě jako dvojčata a malýho mají moc rádi a on je.Já o bratra přišla-tragicky zemřel a strašně mi chybí.Byl mladší o 4roky.Byl to můj spolubojovník,můj nejlepší přítel,můj ochránce. 😢
Ale chápu i vás,které chcete jen jedno.Však mám spoustu známých,co jedno mají a další nechtějí,nebo už nemůžou mít.
Jen jedna věc-rozhodněte se správně,ať toho jednou fakt nelitujete a určitě si neberte příklad z rodin,kde to neklape,nebo mají sourozenci mezi sebou problémy.Tohle je a bude vaše rodina. 🙂 🙂 🙂

petronelie
19. aug 2008

Ahojky, já bych chtěla mít jedináčka.Tedy nelíbí se mi přímo slovo jedináček...chtěla bych jen jedno děťátko. Možná časem ale změním názor,zatím u něj zůstanu a s manželem se na tom shodujeme. Je tu ještě někdo takový?

lukin
19. aug 2008

petronelie: Jo, jasně, že je tu ještě někdo takový 😀 Např. já 🙂 Sice jsem to původně v plánu neměla, ale teď si myslím, že to bude lepší 🙂

sylvar
19. aug 2008

petronelie, já já já 🙂

pensadorcallisto
19. aug 2008

Siduska... Nasi tiez stale preferovali len brata a preto teraz viem, ze ja to robit nikdy nebudem. ten pocit vo mne ostane az do konca zivota...
Manzel sa hrozne tesi na chlapca, je cely uneseny, ale vcera som mu otvorene povedala, ze ziadne preferovanie... Viem, ze sa neda byt stale neutralny, ale da sa pre to urobit maximum... Ja uz teraz obe moje deti lubim rovnako. A urcite by som nenakricala na starsiu dceru len preto, ze maly place, ze chce nejaku hracku, s ktorou sa hra ona...
Proste clovek uz potom nerobi to, co jeho sameho zranovalo. Aspon takto to citim.

Ked sme s dcerou boli same, tak som si nevedela predstavit, ze by som mala este jedno babo... Myslela som si, ze uz s nikym nemozem mat taky blizky vztah ako s nou.. Ale opak je pravdou. Presne ako som to tu uz niekde na fore citala, tych 9 mesiacov je na to, aby sa zena pripravila na novu situaciu a zzila sa s nou..

zuzana76
19. aug 2008

baby a nebojite sa mat len jedno dietatko? co ak sa mu nahodou nieco stane, nedajboze, co potom? poznam jednu rodinu, mali jedinacika, chlapca v mojom veku, ked mal 14 rokov zomrel a rodici zrazu nemali pre koho zit, snazili sa o druhe babo, zena mala okolo 38 rokov, ked sa im podarilo druhe dietatko, tiez chlapcek, uz ma asi 10 rokov, teda neviem si predstavit, ako museli trpiet ti rodicia, ja viem, ze aj ked maju viac deti, strata dietata je hrozna, ale aspon maju pre koho zit, ja chcem deticky dve, ak boh da 🙂

lukin
19. aug 2008

zuzana: Trochu se toho bojím, ale budu se modlit, aby se mé dceři nic zlého nestalo. Kdybych měla pohodové těhotenství a menší dítě a manžel by mi s ním v šestinedělí pomáhal a i teď, tak bych do druhého šla, ale takto zatím ne.

petronelie
19. aug 2008

zuzana76:

Nemyslím,že by člověk měl přemýšlet nad tím: Co když se mu něco stane. Mojí známé zemřela tragicky dcera a přestože má ještě jednu, říkala, že byla prázdná jako kdyby měl jen ji (tu,co zemřela).
Dopředu se takhle děsit....panebože!

A minulý rok tragédie v našem městě.....při vichřici jeli dva bratři v autě a spadl na ně topol.Oba zemřeli. Si nevybereš ☹

Lukin: Já neumím říct,proč to tak chci,třeba začnu přemýšlet jinak,až budu mít děťátko,ale teď to vidím takto. Z ekonomických důvodů, z pracovních důvodů....prostě vůbec,někdo má styl života,který mu dovolí mít pět dětí,jiný zas chce mít jen jedno.

petronelie
19. aug 2008

Ale asi to bude tím,že mě až do mých 30 naplňovatl život ve dvou....extra jsem po mimču netoužila. Ale teď jsem ráda,že ho mám v bříšku a moc se na něj těším. Bože díky za ten dar!!!!!

kristi
19. aug 2008

lukin: muz mi taky nepomaha, ani u eventuelniho dalsiho ditete s tim pocitat nemuzu, a mne bude jedno asi zatim stacit.....na min. dalsich 5-6 let. Pak se uvidi

debra
19. aug 2008

pripájam sa aj ja k tejto téme a ja som jednoznačne za 2 deti v rodine,ja mám síce zatiaľ len jedno,ale v tejto dobe a v našej krajine sa to inak hádam ani nedá...ale nie o tom som xcela...ja mám brata a si ani neviem predstaviť,čo by robila keby ho nemala..výborne som si s ním rozumela v detstve a stále veľmi dobre rozumiem aj teraz...v detstve keď nás rodičia hrešili za niečo,spolu sme sa o tom s bratom v izbe rozprávali,liečili svoje žiale...mne to veľmi pomohlo,nexcem si predstaviť,že by nemala súrodenca...
aj Vikinke ho xceme zaobstarať,ale bohužiaľ nejde to hneď... 😖 uvedomujem si,že už aj bez toho,bude medzi nimi veľký vek.rozdiel,ale nenarobím s tým už nič

laculik
19. aug 2008

ahojte, myslienka, ze mat radsej deti dve, keby sa nahodou jednemu nieco stalo, je pekna blbost!
V mojom okoli, jedna matka stratila deti dve, obe boli nezavisle na sebe chore, choroby sa prejavili az po 18tom veku. Druha matka prisla tiez o dve deti, tragicky, kazde v iny rok... Takze sa tesme z kazdej chvile a kazdeho rana! A hlavne si myslim, ze aj bezdetne pary maju zmyselny zivot. 😉

lukin
20. aug 2008

A jaké máte důvody k tomu, abyste měly jedináčka? 🙂 U mě to je fakt jen to, že jsem měla děsné těhotenství a mám z toho trauma a pak dětský pokojíček je taková tenká malá nudla. Jako dvě děti bych tam nastrkala, ale pokud by byl druhý kluk, tak by to nedělalo dobrotu.

petronelie
20. aug 2008

laculik: Úplně s Tebou souhlasím!

sylvar
22. aug 2008

lukin, peníze, bydlení, možnost dát kroužky, vzdělání, to vše dnes stojí hrozně peněz a bohužel, v hodně případech je toto rozhodující.
laculik, taky souhlasím 😉

roasha
22. aug 2008

tiez suhlasim s laculik,ked pocujem ze jedno dieta je len pre strach,tiez ma z toho"driape"!kazda matka sa boji o svoje deti,ale aby som mala viac deti len preto,ze jednemu sa moze nieco stat?
aj ja poznam viacero rodin,ktore mali po dve deti,a tiez im im obe tragicky"odisli "v dospelosti.
kazdy mame inu predstavu o rodinke,niekto chce deti viac,niekto jedno,ale aby som dieta brala ako"kusovku",lebo ak sa jednemu nieco stane.....je mi z toho na nic. 😒

jaia
24. aug 2008

My tiez ostavame pri jednom dietati. Dovodom su financie, zivotny styl a taktiez uz sme aj vekovo zrelsi. Nezijeme na SVK, pomoc nemame a ked chcem dat dietatu to najlepsie, ostavame veru pri jednom. Dalsim dovodom je, ze mame dost rozcestovany zivotny styl a nemienime ho menit, pretoze nam to obom vyhovuje. Ja dokazem mat niekde "zakladnu" kam sa vraciame na zimu, ale vacsinu roka sme rozcestovani. Neviem si to predstavit s viacerymi detmi. Neviem ostat nastalo usadena na jednom mieste. Cestovat z krajiny do krajiny mi vyhovuje.

elitera
25. aug 2008

My bysme rozhodně chtěli víc dětí, dvě určitě. Nějaký sebeomezení mi nepřijde jako argument proti více dětem, to bych si pak děti nemohla pořizovat vůbec.
Ad pokecání si se sestrou - mám sestru o 5 let starší a nijak zvlášť si nerozumíme. Můj manžel má sestru o 1,5 roku mladší a rozumějí si naprosto skvěle, až jim to občas závidím. Takže my chceme dítka taky blízko u sebe (i když samozřejmě vím, že to není všelék).

Holky, kdyby mojí mamku nepostihla leukémie, další argument pro více dětí by mě asi nenapadnul. Ale mamka měla strašnej problém sehnat dárce kostní dřeně, protože nemá VLASTNÍ sourozence.
Obecně si myslím, že mít aspoň 2 děti je spíš výhoda.

lukin
25. aug 2008

elitera: Jo, já si to taky myslím, ale nemůžu překonat strach z těhotenství a z velkého děcka apod. Proto nejspíš zůstaneme při jednom. Taky ten malinkatý pokojíček apod. Jinak já mám ještě dva bráchy a nijak zvlášť si s nimi nerozumím, a to jsme pouze o rok.

rusovcanka
25. aug 2008

Ahojte,my sme tiež rozmýšľali nad tým,že jedno dieťa nám stačí...ale potom sme nejako zmenili názor-ani vlastne neviem prečo...proste sme jedného dňa zistili,že by sme radi ešte jedno dieťatko 😉 Takže teraz sa chystám k lekárke,lebo to vyzerá tak,že nás bude o jedného viac 😀 Chápem ľudí,ktorí chcú len jedno dieťa-z akýchkoľvek dôvodov.Toto je naozaj osobná vec každého jedného páru a okolie sa nemá do toho "montovať" a otravovať blbými rečami,typu:jedno dieťa je len pre strach.

janca26
26. aug 2008

ahoj holky. Já sem si vždycky přála mít 2 děti, ale můj manžel chce pouze jedno, poněvadž z prvního manželství
má už většího kluka. Dost jsme se kvůli tomu přeli, docela mě to trápí, on argumentuje tím, že když budem mít
jedno, tak mu bude moci víc dopřát, má strach že se 2 bychom nevyšli finančně atd... No nechci se kvůli tomu zbytečně hádat, uvidíme jak půjde to první (začínáme se snažit) a pak prostě uvidíme jestli bude druhé nebo ne.
Já bych teda radši měla dvě, sama mám o 3 roky mladšího bráchu, bylo to vždycky fajn mít prostě někoho s kým
se můžete spolčit proti rodičům, máme společné zážitky z dětství i nyní si skoro pořád rozumíme (samozřejmě né vždycky idylicky), takže jsem ráda, že ho mám. Můj manžel má taky sestru, myslím si že je taky rád že ji má.

adunka73
22. sep 2008

Ahoj holky,je mi 35let,jsem jedinacek a cim jsem starsi,tim vic mi to vadi.Kdyz jsem byla mala-mlada,mela jsem kolem sebe spoustu kamaradu,tak mi to ani neprislo.Kdyz mi bylo 6let,zemrel necekane muj otec a protoze meli s mamkou stastne manzelstvi,tak se nikdy pres jeho smrt neprenesla a oplakava ho dodnes.Zustala tedy sama se mnou.Cely zivot jsem citila urcitou zodpovednost vynahradit mame chybejiciho partnera a ona me vychovavala jako sklenikovou kvetinku,protoze mela extremni strach,ze prijde nahodou i o me.Navic jsem cela kopie meho otce.
Dnes ziji par let v zahranici a mati je sama jako kul v plote v Cz z cehoz opet mam spatne svedomi,ze jsem ji "opustila"a mam tedy stale vnitrni potrebu ji chranit a pomahat vic,nez je normalni.Diky bohu mam velmi tolerantniho manzu.
Sama mam dve dcery a rada bych jeste dalsi detatko,protoze jim pak v zivote nebude tolik smutno a muzou se navzajem podelit se vsemi radostmi i strastmi.Na druhou stranu chapu,ze v cz nejsou zrovna nejlepsi ekonomicke podminky pro velkou rodinu,ale penize nejsou vzdycky vsechno.Laska a pocit sounalezitosti znamena mnohem vic.

roasha
29. sep 2008

na odlahcenie-............. vcera mi rano mala zahlasila"snivalo sa mi nieco strasne......................ze si bola tehotná!" 😀

janka5861
12. nov 2008

ja som tiez jedinacik ....precitala som si celu diskusiu ,ale nad dovodom co napisala Zuzana 76 zasnem 😒 😒 .....
v zivote som nic ani neviem ako by som to napisala menej mudre necitala. Je jedno kolko ma matka deti ci jedno alebo desat . Ak mama prezije vlastne dieta je to diera v srdci na cely zivot.

janka5861
12. nov 2008

a smutok a prazdnota ......

dianocka
13. nov 2008

Ukana som rada,ze o tom pises.My s manzelom mame uzasnu 21 mesacnu dcerku a sme rozhodnuti len pre nu.Ja sa stretavam tiez s roznymi,najma negativnymi reakciami.Podla mna su to len neadekvatne prezitky.Ja nad tym tiez dost uvazujem a rozmyslala som o pre a proti.Podla mna to ma par oborovskych vyhod,ktore viaceri surodenci nemaju.Svojmu dietatku mozeme dat celu nasu lasku,venujeme sa mu na 100% ,nezanedbavame ho,vzdy si ho vypocujeme,a dame mu vsetko aj po financnej stranke.A to ci je dieta rozmaznane,samotarske atd..,zalezi predovsetkym od rodicov a aj od povahy dietata a nie od toho,ci je jedinacik alebo nie.A argument,ze nie je na tom svete samo je pekna hlupost.V mnohych pripadoch vychadzame lepsie s priatelmi ako s vlastnou rodinou.A to nespominam delenie majetkov,staranie sa o rodicov v starobe,o to ktore z deti je lepsie,mudrejsie,a slova ako ber si priklad zo svojho surodenca....Mat dieta je ta najuzasnejsia vec a najvacsi zazrak a preto by sme si ho mali vazit najviac na svete a nebrat pocet a mnozstvo deti len ako nejaku vyrobu.... a potom na nich nebudeme mat cas,ked ich je viac,pretoze to tak je,kde je viac ako jedno dieta.

daniela1983
14. nov 2008

moja mama bola jednacik, ja som bola 14rokov, kym sa narodil brat, ale citim sa stale ako jedinacik a aj moje babo bude jedinacik s najvacsou pravdepodobnostou