• Prihlás sa
  • Registrácia nového člena
  • Získaj PLUSPRO
  • Odporúčame:  Mojasvadba.sk Modrastrecha.sk
  • Prihlás sa
  • Registrácia nového člena
  • Získaj PLUSPRO

Obdobie vzdoru u dieťaťa. Ako si s tým poradiť?

4. júla 2016 
no neviem či by som sa malemu omluvila že nanho nakričim :confused: teda už ked vybuchnem .aby si z toho nakoniec nevyšla ty ta zla.už sa stalo že aj sa som nevydržala a zvyšila hlas a maly len kukal čo to že tak kričim.ale bola som fakt nahnevana .potom som si ho nevšimala a ani maly mna a po chvili už bolo ok.
23. okt 2009 o 13:57  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
aj u nás to začalo....ked mu niečo nedovolíme, nedáme, - okamžite vyplazuje jazyk, hračky nepožičia nikomu, hoci sa s nimi nehrá - na ihrisku - ako náhle vidí, že si jeho hračku zoberie iné dieťa, už je zle.....všetko musí byť podľa neho - čo samozrejme sa nedá - tak davaj a ľahne si na zem.....a také to bolo zlaté a kľudné dieťa....teraz akoby do neho vošlo 100 diablikov
24. okt 2009 o 16:09  •  2 deti  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
a po zadku alebo po nose aj ja schytám, ked chytí nerva :pensive:
24. okt 2009 o 16:11  •  2 deti  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Ahojte baby, tak moja mala ma zajtra 20 mesiacov a obdobie vzdoru mame v plnom prude, stale sa hadze o zem, ked sa jej nieco nepaci alebo sa jej nieco nepodari,,,,no a zacne sa jedovat a strasne hucat a kricat....desna je vtedy :rolling_eyes: no a dnes co robila, tak to som si myslela, ze sa asi rozplacem,,,ja niekedy vobec neviem ako mam reagovat, som z toho znicena a najlepsie na tom je, ze som s nou cley den sama a uz mi kape na karbit .....neviem ci jej mam dat po zadku alebo zvysit hlas alebo si ju pritulit,,,ona proste ked sa jeduje, tak nezabera vobec nic.....boooze preco je ta vychova dietata taka tazka :confounded:
1. nov 2009 o 13:30  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
haha,ked sa vam tak hodia dve deti naraz...neviem,ci sa zlostit, hanbit,ci utiect :grinning:
1. nov 2009 o 21:56  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
no to musí být něco :sweat_smile:

u nás to pomalinku začínalo a dneska to asi začlo naplno...

typickej rozhovor: chtěl bys hrušku nebo pomeranč? Hlušku.... dám mu ji, řve... mám ji dát pryč? jo.... dám ji pryč, řve... ty tu hrušku chceš? ... jo.... dám mu ji, řve... takhle pětkrát, tak ji vezmu pryč a jdeme od stolu....
scéna... mám hlad... chtěl bys hrušku nebo pomeranč? nebo jablíčko?... hlušku... dám mu ji, řve....

jako co s tím?? :sweat_smile: :sweat_smile: někdy je to na pěst, ale dneska mi ho bylo fakt až líto, vidím, že se s ním něco děje, dneska se poprvé stalo, že jsme přišli mezi děti (který miluje), všude hračky a on seděl a prostě brečel :unamused: nic nepomáhalo, až když jsem ho dala do ohrádky, tak tam seděl, koukal, hrál si s balonkem a trochu se uklidnil... všecky děti byly na druhým konci místnosti... tohle jsem u něj nikdy neviděla...

večer jsem mu dala na spaní mlíko, protože skoro nejedl (nemohl se rozhodnout co chce) a jakmile jsem ho položila do postele tak hroznej řev (normálně se usmívá a vypravuje nebo zpívá)...
docela koukám, je teda fakt, že dneska to dorazilo s takovou razancí že mi ho bylo líto, tak jsem se aspoň nerozčílila spíš jsem nevěděla jak mu pomoct, bylo vidět že s ním něco "mlátí" a on to nezvládá
3. nov 2009 o 21:00  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
jeje, uplne vim, o cem mluvite. dneska jsem ho vzala do detskeho centra, chces na auto bee, na motorku bee, chces na prolizky bee, domu? bee... asi třikrát spustil takový ryk, až mi bušilo srdce... někdy mám pocit, že se rozbrečím... zkoušela jsem ho přitulit, ale on se tak vztekne, že mám problém ho udržet...
4. nov 2009 o 11:50  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
binki: tak tohle mi něco připomíná :slight_smile:)))
naše Dája se pak dokonce začne vztekat až tak, že se z toho poblinká ... fakt nevím, co s ním mám dělat. Prostě v tu chvíli nic nechce ....
14. nov 2009 o 14:45  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
ahoj dievcata...tak sa pridavame do klubu :grinning: zacalo sa nam obdobie vzdoru. cakalo som ho az ked matej dovrsi dva roky, ale vzdy so vsetkym zacal skor (chodit, rozpravat, atd) tak co som si to vobec namyslala :grinning: :grinning:
inak hroza, ak je odpoved na nejaku jeho poziadavku nie, tak najprv skusa u ineho clena rodiny, toho kto je prave po ruke. a samozrejme s manzelom sme vo vychove zajedno, takze na opatovne nie zacne plac a vyskot. ked sme vonku na prechadzke chvilku je vsetko ok, potom si zmysli ze uz nechce sediet na motorke a ja ju musim niest. ale to je este pohoda...poslednych par tyzdnov ma syn taku blbu maniu ze chyta odkvapove rury (moja "najmudrejsia" svokra, mimochodom ucitelka ho to naucila) a prstikmi po tej rure putuje, akoze po nej lezie pavucik a spieva si pritom taku anglicku detsku pesnicku. bolo by to hrozne zlate, keby po prve sa na tie rury nevycikal kazdy pes v meste (a obavam sa ze nielen pes) a po druhe uz ziadna vychadzka s malym nie je o pohode a klude lebo non stop klusam pri malom a som v strehu pri kazdom odkvape a odtahujem mu rucicky aby sa ho nedotykal... :frowning2: umornou snahou som ho to skoro odnaucila, a teraz pred par dnami zacal zase, tak vcera sme isli s takym hysakom z mesta domov, ze ludia na mna pozerali ako na vrahynu malych deti (podotykam, na maleho som nekricala, len som mu normlanym hlasom dohovarala, ze toto je nonono a ze nech neplacka)...inak zboznujem ludi, ktory ked vidia kricuce dieta s maminou tak hadzu pohlad typu "ja by som to teda riesila, inak a lepsie a ze no tato teda tu vychovu nezvlada". no jedno....trapi ma ze sa nechce podelit o hracky (spusti hrozny krik), ked si nieco tvrdohlavo zaumieni potrebujem na to take neuveritelne mnozstvo energie aby som ho presvedcila o opaku, pripadne odviedla pozornost na nieco ine ze som chvilami totalne K.O., kedysi ho velmi bavilo spolocne citanie si kniziek, teraz ho pri tejto cinnosti udrzim asi tak na 5 minut :frowning2:
ako riesite podobne situacie vy? miestami som fakt zufala, fakt mam pocit ze to nezvladam. bit 21 mesacne dieta mi pride sproste, ked je uz uplne zle tak na neho nakricim, ale aj tak mam pocit ze sa moje slova minu ucinku a len tupo hladi niekam do blba a aj tak si ide za svojim. vdaka za rady a pomoc, som zvedava na vase skusenosti a hlavne riesenia krizovych momentov.
3. dec 2009 o 14:54  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Tak našťastie nemávame problémy v "hysákom" vonku, ale doma sa jedovať vie. A keď ide do tuhého u nás platí: Keď sa chceš jedovať, choď do svojej izbičky a môžeš tam pokračovať". Zväčša je do 3 minút pokoj :grinning:
3. dec 2009 o 14:58  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
jaaty, u nas je to tak, ze doma je vacsinou zlaty a ked ideme von tak ma potrebu dostat zo seba to zle...asi si mysli ze tam ma viac obecenstva...my mame zavedeny kutik, kam ked ho posleme aj sam odide, ale v pohode zopakuje to za co dostal pred chvilkou trest...ako pubertiak ...
3. dec 2009 o 15:01  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Ahoj holky, oživuji tuto diskuzi. Právě se nacházíme v období vzdoru, trvá to od minulého pondělí a s nostalgií začínám vzpomínat na toho mého hodného chlapečka, který se proměnil v ďáblíka :grinning: :grinning: . Je z něj najednou vztekloun, háže hračkami a řve jak tur. Což o to, nejdřív jsem nechápala o co jde a trhalo mi to nervy, takže jsem občas na něj pěkně zaječela a stejně to nepomohlo. Když mu člověk řekne "neječ", tak se rozeřve jak siréna ještě víc. Myslela jsem si původně, že jsou to zuby, ale to se mi nějak nezdálo. Mám ho nechat řvát? Zatím to řeším, že ho dávám do postýlky (aby si třeba neublížil) a odejdu, to ještě funguje. Znáte ještě nějaké fígle? Tedy kromě zavírání v jiné místnosti :slight_smile: Teď se ptám, jsou to jen nárazovky ty vzdory? Jak dloho to jakoby v jednom kuse trvá, týdny?
14. dec 2009 o 10:52  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Anta, u Hedu to trvalo tak asi dva měsíce. Si pamatuju, že na Boží hod jsme málem ani neodjeli na návštěvu, protože jí nebylo skoro možné oblíknout :rolling_eyes: . Pak už během toho roku, byly takové střídavé fáze, ale to byl nenejvýš tak týden a mezi tím už to v pohodě šlo :wink: .
Nepomáhá tak nějak nic :sweat_smile: . Já sama jsem kolikrát docela nervák, zvlášť když mám pocit, že pohár trpělivosti přetekl. Takže když byly už fakt velké scény, tak skončila pod sprchou, to jí docela probralo a nějakou dobu to brala jako výstrahu. Teď jak je větší, tak samozřejmě domlouvám, aby byla rozumná, někdy se snažim o motivaci. Ale zase abych nabízela sladkosti a jiné úplatky, aby si z venku sundala boty, nebo si vyčistila zuby, tak to ani náhodou.
14. dec 2009 o 11:33  •  2 deti  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Bery - děkuji, já jsem mu musela už minulý týden aspoň opláchnout studenou vodou obličej, aby se z toho hysteráku vůbec dostal :wink: Nemáme to jednoduché :sweat_smile:
14. dec 2009 o 12:04  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
anta, ahoj, petr to celkem rychle vzdal, zkoušel to, trvalo to asi měsíc, ale mě se docela osvědčila _ v mezích možností - naprostá ignorace :grinning: :grinning: . Když začal, zatla jsem zuby a dělala, že ho nevidím, neslyším. Když to přešlo, vzala jsem ho na ruku, a zeptala se ho, jestli to ječení pomohlo. Kroutil hlavou. Později už se stačilo zeptat: a pomůže ti to? A on řekl nene a přestal. Normálka pochopil, o co jde, že tím nic nezíská, diváci žádný, tak se na to prostě vybodnul. Netuším ovšem, jak dlouho mu to vydrží....ted dobrý, je zlatej, nechá si domluvit, potřebuje všechno vysvětlovat a pak má klid. Je to myslitel :grinning: :grinning: :grinning:
14. dec 2009 o 13:24  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
ja som neni za bitie ani podobne, ale preco niekedy ked rodicia poriadne vycapali dieta ked neposluchalo bol respekt , deti sa nehadzali ako dnes. Nie je to moj nazor, ci uz sa opytam mojej mami, svokry, alebo inych starsich povedali, ze take deti ako su dnes urcite neboli a ze nemohli si dovolit to co dnes. Podla mna aj ta mama ma len jedny nervy a nemusi pocuvat revanie a pistanie cely den. Potom ludia dostavaju psychicke problemy, lebo sa nevyventiluju a miesto toho aby urobili mozno aj krik dieta tulia a dieta sa im zado odmenuje plieskanim o zem.
15. dec 2009 o 06:35  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
bobulka34, no jo, jenže dneska se hraje na to, že děti jsou kámoši a hlavně partneři rodičů :stuck_out_tongue_closed_eyes: . Pak se rodiče diví, že jim přerůstají přes hlavu, nemají z nich respekt, diskutují s nima o tom, o čem být diskuze vůbec nemá :wink: .
15. dec 2009 o 08:39  •  2 deti  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Já si respekt násilím nevynucuji, okřiknu jednou, dvakrát a pak jde... :grinning: :grinning: :grinning: Minulý týden mě fakt vytáčel, tak dostával céres, neboť jsem nevěděla, která bije. Teď už to vím. Honzík švihá vzteky hračkami o zem, řve u toho, no a když to vidím, tak řeknu "jo?", čapnu ho, dám do postýlky a jdu pryč. Přiznám se, že už se občas tomu i směju :sunglasses: On třeba ječí a pak zvolna to přechází jakoby do zpěvu. Pak se ho ptám, jestli se uklidnil a on udělá takový jako že jo a jsme zase kamarádi :slight_smile:
Bobulka34, souhlasím s tebou, ano něco na tom pravdy je, my matky jsme taky jen lidi a máme jedny nervy, ale jak zkoušené, fuj :sweat_smile: :sweat_smile:
15. dec 2009 o 10:02  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Ahoj spolubojovnice vzdoru :wink: . Tak jen abyste si nemyslely, tak staršímu bude teď pět roků a to bych vám přála ho vidět. Někdy si tak říkám, jestli to je vzdor či už puberta, protože co on dokáže udělat nebo už i říct, to je síla. Mladšímu bude 15 měsíců a zatím bojujeme tak nějak normálně asi úměrně k jeho věku, ale ročiluje mě tím, jak vším hází, tříská apod, ale to tak bylo i u prvního. Ale jak vám říkám, počkejte si na předškolní věk, to je taky síla. No a budu muset končit, páč je jdu porovnat do pokoje :stuck_out_tongue_closed_eyes:
15. dec 2009 o 10:15  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Hary, díky za optimismus, který jsi zrovna do mě vlila, to se mám teda na co těšit :grinning: :grinning: Tak je srovnej do latě a hlavně v klidu :grinning: :grinning: :wink:
15. dec 2009 o 10:21  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Taky dělám to, že když scéna pomine a jsme kámoši (než ho to zase čapne :grinning: ), tak mu nastavím dlaň, řeknu: tak co, Honzíku, kámoši? A on jde a plácne mě do té dlaně (jako v americkém filmu) a zahuhlá "no jasná věc" - pozor nemluví to ne, ale samozřejmě poznám souhlas :grinning: :grinning: :grinning:
15. dec 2009 o 10:34  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
ahojte,
akurat vcera moja dcerka vonku dostala zachvat placu, sadla si na zem a plakala. pekne som jej povedala, aby sa postavila, a nic. len kricala ako keby ju drali z koze. tak som sa otocila, a len krik, krik, krik. naratala som do piatich a nic nepomohlo. divali sa na mna na ulici,ako na matku ,ktora tyra svoje dieta. nechapem co sa jej v tej minute stalo. prisla som k nej, a zobrala som ju na ruky, a potom plac presiel. a prechadzka mohla pokracovat. :angry: toto uz skusila par krat, vtedy som jej dala aj po zadocku, ani to necitila,oblecenie a plienka to tlmia. :wink: ale co som zistila, ked zacne takto, tak ju dam do izby a zatvorim dvere, lebo vtedy by som ej zbytocne mohla dohovarat, neic nepomaha. ked sa vyplace, a ukludni sa v mojom naruci, tak je to najkrajsie a najlepsie dievcatko na svete. :slight_smile:
nech uz prejde to obdobie vzdoru....
16. dec 2009 o 12:44  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Teda dneska mi dítě spalo 45 minut a od 10,00 hodin je vzhůru, je unavenej jako prase, celej den kňourá, pomoooooooc :sweat_smile: , patří to nespaní taky ke vzdoru? :wink:
16. dec 2009 o 16:20  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
anta, to ja mam kazdy den, ze len dcerka tolko spi. ako babatko malinke spala len 2x20minut cez den, a oslavovali sme ked spala 45minut. ale v noci nam spala. :wink:
17. dec 2009 o 08:44  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
anta tak to znám malý si dnes taky umanul že prostě spát nebude řval jak pominutý tak jsem ho nechala a zkusila pozděj jak uviděl postýlku zas řev tak jsem se na něj už vybodla,protože mě likviduje nervy ty jeho uřvané výstupy a to byl pak hezky umanutý až do večera jak se mu něco nelíbylo nebo se mu něco zakázalo řev no už to par dní trvá a mám z něj nervy jak špagáty a to myještě v noci špatně spí protože ho ještě ke všemu trápí zuby tak je to hruza prostě malý tyranosaurus rex co si maminku dává k svačině ať už to skončí jsem z toho psychycky naprosto vyčerpaná
17. dec 2009 o 19:49  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Lenulin, Michálek je opravdu moc krásnej chlapeček, taková dobrota od prvního pohledu. :grinning: Máme to samý doma, ale vyloženě - zuby, vzdor a přes prdel asi dostane, už mě taky pěkně rozčiluje chlapeček. Dá se s ním hrát tak nanejvýš 10 minut a vzteká se. Nám už to takhle "pěkně" jde 14 dní a jsem z něho fakt unavená a vždycky jen čekám, kdy to zase přijde a mám dojem, že toto období snad neskončí. :rolling_eyes: Nervy mám dost našponovaný a taky už mi stačí málo. V noci spí blbě, přes den to nestojí taky za nic, takže je pořád prakticky unavený a proto protivný. :confounded: Snažím se na něj po dobrém - nejde to, po zlém - nejde to, už mi nějak dochází nápady, co s ním :sweat_smile:
18. dec 2009 o 09:41  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Tak jsme opět spali 45 minut, je to normální!??!! Jsem fakt už naprdlá a nebaví mě to. Člověk s ním odpoledne ani nemůže ven, protože je furt unavenej, no už mě to teda leze krkem. :angry: :angry: :angry:
18. dec 2009 o 10:10  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
no tak náš pro změnu nešel spát vůbec,tak jsem je s tatínkem vyexpedovala ven že trochu poklidím a navařím.Prostě ho nechám tak nebude spát a hotovo včera to vcelku vydržel a večer jsem alespoň nemusela absolvovat půhodinové uspávání krom hodiny co v noci řádil spal až do rána což byl úspěch.tak uvidíme to by bylo aby jsme nenašli nějaký metr.A oblékání ven řev jak blázen sousedi v baráku už si myslí že jsem nějaká šílená fůrie. se divím že na nas nezavolali socku :slight_smile: Jinak výraz pro to naše zvířátko vymyslela sestřenka co má doma 2kluky SS sladká svině :wink:
18. dec 2009 o 11:01  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Ahojte,

neviem či aj nám začína obdobie vzdoru, alebo to vzdor ešte nie je, ale bojím sa, že malý prestáva mať pred mnou rešpekt :pensive: Martin má 17 mesiacov. Vždy keď niečo zlé spraví (dáva prsty do elektrickej zástrčky, sedí v detskej stoličke a hádže všetko čo má na pultíku na zem, hodí o zem čaj, vypína televízor, ...proste klasické veci, čo deti v jeho veku robia a skúšajú), vždy mu miernym hlasom poviem, TO SA NESMIE, on vtedy spozornie..huncútsky sa pozrie na mňa a pokračuje v tom ďalej s tým, že mi pri tom hladí do očí..a doslova akoby provokoval. Vtedy zvýšim hlas a skríknem na neho ešte raz TO SA NESMIE a on síce zareaguje tak, že to prestane robiť ale vzápätí spraví rýchlo niečo iné zlé, buď si vyberie dudlík a začne s ním búchat o zem, o chladničku a pozerá na mňa, alebo chytí hocičo čo je na blízku..napr. hračku a zdvihne ju nad hlavu a hodí o zem, alebo chytí niečo čo nesmie dávať do úst a strčí si to do úst...proste prestane robit to, za čo som ho hrešila ale má potrebu provokovať dalej.

Ked ho vyhreším aj za to druhé čo nesmie...tak si nájde tretie...a takto sa doťahuje až kým zakričím tak, že sa rozplače..alebo mu šupnem po plienke, keď už aj ja mám toho dosť.

Neviem ako sa v takejto situácii zachovať, či mám vtedy keď tú prvú vec prestane robit tváriť sa, že nevidím že robí niečo iné zle...Lebo ja mám pocit, že práve to ho provokuje robit zle, že vie, že sa na neho pozerám.

Rada by som si prečítala aj nejaký odborný článok...ako si vybudovať rešpekt..ale zatiaľ som nič nenašla :unamused:

Ak viete ako by som mala správne reagovat, poraďte.
19. jan 2010 o 08:19  •  1 dieťa  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
kamilka

to zaujíma aj mňa, čo ti poradia, mám doma to isté, lenže krpček bude mať ešte len rok :dizzy_face:
19. jan 2010 o 12:19  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Choď na stranu:   Zruš
Tvoj príspevok