• Prihlás sa
  • Registrácia nového člena
  • Získaj PLUSPRO
  • Odporúčame: Mojasvadba.skModrastrecha.sk
  • Prihlás sa
  • Registrácia nového člena
  • Získaj PLUSPRO

Obdobie vzdoru u dieťaťa. Ako si s tým poradiť?

4. júla 2016 
no četla jsem, že období vzdoru trvá cca od 2 do 3 let, občas až do pěti let. Když se malý začne vztekat, tak nám pomáhá u něj zůstat, nesahat na něj a jen mu říct, proč je asi naštvaný - že se zlobí proto a proto a nemá cenu něco vysvětlovat, když se vzteká /to je jako kdybych já byla naštvaná, brečela a někdo by mi začal říkat, že něco dělám špatně, určitě bych neměla chut ho vůbec poslouchat, ale můj vztek by se obrátil vůči němu)...takže jsme u něj, on nás třeba i odmítá /(ale jak se zvednem, že jdeme pryč, začne plakat o to víc)...a popíšeme, proč se zlobí...po nějaké době se chce nechat přitulit, tak ho přitulíme a až se úplně uklidní, tak mu vysvětlíme, co a jak - proč něco nešlo, nemohl mít...pak to pochopí...
15. okt 2010 o 17:31  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
tak my mame obdobie vzdoru ako z knizky uz od roka :stuck_out_tongue_closed_eyes: ked malej nieco nedovolime tak zacne kricat,plakat,dupka nozkami,hodi sa o zem...svokru vzdy obmakci a dostane to chce...u mna a manzela nema sancu a este aj dostane po zadku-bohuzial toto jej nemozeme od malicka tolerovat :wink:ale vzdy po par sekundach pribehne a dava nam bozteky :dizzy_face:potom si uz ,,uvedomi,, ze toto robit nemoze :wink:
15. okt 2010 o 20:56  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@blandik: každé dítko je jiné. Dcerka, když má publikum, vyvádí ještě víc :grinning:
15. okt 2010 o 21:18  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@jindri - já jsem to myslela na situace doma, kde není širší publikum. Někde venku bych ho odnesla ječícího stranou a tam bych aplikovala to, co jsem psala výše...u nás nefunguje metoda pevného objetí a mě osobně se nelíbí, ale opravdu mám velmi často vyzkoušeno, že když našemu povím, co se mu nelíbí (že je smutný, vzteká se, protože ...táta odešel třebas... tak mi to i v tom šíleném návalu vzteku odkýve, koukne na mě - jakože mu rozumím a pak ječí dál...ale i tak se naváže určitá nitka reálna mezi náma...já se pak občas snažím se k němu přiblížit, on mě třeba odstrkává, že mě nechce..nakonec ale se nechá objemout, odnést a pak až se ulidní, mu to zrekapitluji - dvě, tři věty...on to pak pochopí...ale není v lidských, natož dětských silách porozumět rozumnému vysvětlení v situaci, kde je v emocích - to nedokážeme ani my...Takže dle mého názoru snahy, aby dítě v emocích "poslouchalo" a "podřídilo" se jsou zbytečné.

15. okt 2010 o 21:44  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@jindri - výhodou toho, co jsem popsala je to, že člověk se nedostává tak často do boje o moc a dokáže udržet své emoce na uzdě, nerozčílit se...když se na to, co dítě prožívá, dívá jako na naprosto přirozené období osamostat'nování a budování vlastního ega a sebeúcty, a hlavně s vědomím - že toto jednou pomine, hormony se uklidní...
15. okt 2010 o 21:47  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
U nás to začalo tiež keď mal Danko rok, len tak pomaličky postupne, teraz má dva a občas spravý cirkus aj na ulici, vtedy keď ho držim za ruku tak zostane visieť, ale naučila som sa že účinnejšie ako ťahať ho za ruku a snažiť sa ho zdvihnúť (spraví zo seba handrovú bábiku) je pustiť ho na zem, v tom momente sa spamätá postaví sa chytí ma za ruku a ideme ďalej. Doma s obliekaním je to tiež horor, ale prišla som na to že ho neupozorním že sa ideme obliekať, proste ako sa hrá, prídem k nemu, vyzlečiem mu tričko, navlečiem druhé, strčím mu do ruky knihu, položím ho na zem, prebalím navlečiem gate a môžme ísť, kým som vysvetlovala že sa ideme obliekať tak mi behal s vrieskaním po byte a nemalo to význam,. Niekedy ale príde sám od seba keď poviem že ideme von a nechá sa obliecť. Najhoršie je to teraz na jeseň s bundou, vetrovku si za svet nechce nikdy obliecť, vtedy je krik vždy. V každom prípade treba byť neoblomný. Keď ho hreším za to ako sa správal, tak vidieť že ho to mrzí, lebo sa príde pomojkať a ak ho nechcem objať lebo poviem že neposlúchal tak s plačom na krajíčku hovorí dookola moje moje, takže sa potom zasa udobríme a všetko ide ďalej. Pohľady na ulici, prípadne v obchode som sa tiež naučila ignorovať, snažím sa to naučiť aj priateľa a moju mamu, ale oni to ignorovať nevedia takže vtedy dostane malý čo chce... :confounded:
16. okt 2010 o 08:33  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Ahojky tak zrovna také řeším toto neuvěřitelně příjemné období :frowning2: . Káťa byla vždycky taková výbušnější, ale to co dělá teď už začíná být mazec. Třeba jdeme po ulici má na hlavě čepici - najednou si jí sundá. Tak jí v klidu vysvětlím, že je zima a že by nastydla a dám jí ji znovu na hlavu. No řev jak v cirkuse. Tak říkám fajn tak když ne čepici tak budeš mít tu kapucu od bundy. Dobrý - nejvetší scéna zažehnána. Za pár minut - nechce bundu a vzteká se, že jí nejde rozepnout. Fakt na palici. Nikdy jsme neměli problémy s oblékáním - teď je to řecko-římský souboj :confused: do toho mi není úplně njelíp jelikož devátý měsíc je devátý měsíc, že? A perte s obludkou :sweat_smile: . Obejmutí na ní absolutně nepůsobí to jí vytočí ještě více. Já se to snažím ignorovat, ale člověk tu trpělivost taky nemá bezednou. Naivně jsem si myslela, že nejhorší máme za sebou, ale to jsem se evidentně šeredně spletla. Předevčírem když se mi začala vztekat v obchodě, protože jsem jí tam nechtěla nechat lítat tak když jsem ji odvedla na ulici tak si až chtěla lehat. Fakt skvělý. :stuck_out_tongue_closed_eyes:
16. okt 2010 o 09:15  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@blandik: ... publikum jsem i já, to jí stačí :wink:
To co píšeš, jsou rady z knížky Věda zvaná rodičovství, ne? Ano, nemá cenu běsnícímu dítku říkat, co udělalo špatně a vůbec mu něco vysvětlovat. To nedělám, s dcerkou si to řekneme potom.
..... ale při záchvatu nepoužívám, že bych jí řekla, jak se asi cítí a proč. Nejčastěji jí řeknu, kočinko, nerozčiluj se, chtěla by jsi to, ale nejde to. Snažím se jí spíš, až to nejhorší odezní, nabídnout alternativu. Pokud to taky jde, nesnažím se za každou cenu, aby bylo po mém, ale nalézt vhodný kompromis.
16. okt 2010 o 10:31  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@casiopeia: přesně v tom vidím svou dceru :grinning: .... proto nosím ven čepice dvě :grinning: jednu si na hlavě nechá. :slight_smile: ... oblékání jsi nazvala hezky, u nás to probíhá stejně a stačí mi můj šestý měsíc ... pokaždé jsem z toho zpocená a vyřízená a to máme jít teprve ven :grinning:
16. okt 2010 o 10:38  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@jindri - tu knížku neznám...ale snažíme se o partnerský přístup, zajímáme se o komunikaci mezi lidmi...a můžu říct, že nám to funguje, ačkoliv dítě v obodobí vzdoru je prostě občas vzdorovité...a je to s nimi někdy těžké...taky se snažíme o kompromisy, najím podmínky, za jakých to jde - to chce dělat ... jen co mě se líbí na tom, že povíme, jak se asi cítí - je že když dítě nemluví (nebo ještě není schopno zvládnout své emoce "kultivovanějí" než že ječí, soptí a dupe...je, že jim tímto dávám vzor jak do budoucna své emoce sdělovat - takže když já te'd budu říkat, vidím, že se zlobíš, protože to a to není tak a tak...tak doufám, že jedno bude říkat - mami, zlobím se, protože to a to...

Jinak k tomu - taky jsme měli kolem 20-23 měsíce období, kdy se nechtěl oblíkat, převlíkat, mýt, sundat nebo nandat plenu...pomáhalo hodně odvádět pozornost nebo mu dát chvilku čas a pak už šel, nebo jsme vymysleli, že s náma chodí do koupelny a na záchod nějaká hračka, kterou si může sám vybrat a ta se na něj kouká...snažili jsme se to nedělat proti jeho vůli - tedy ne, aby při tom ječel a současně jsme opkaovli jednu, dvě věty o tom, že se ráno myjeme...že se potřebujeme oblíknout, aby nám bylo příjmně teplo...a po těch třech měsících to odeznělo. Momentálně se to vrátilo - má dva roky a začíná opět bojkotovat ranní potřebu mytí - tedy spíše chce hned snídat. Osobně se mi vyplácí mu dát chvilku čas, pak zkusit znova (prostě snídani bez umytí nedostane...ale o tom je období vzdoru - zkoušejí, jaká bude naše reakce...a učí se naše reakce - takže jak se k nim chováme v tomto období, to si podle mě zakódují jako své reakce pro obdobné situace).
16. okt 2010 o 16:02  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Baby, ja uz nevladzem pocuvat mamine reci (je lekarkou) ze je bud "chory na mozog" alebo je totalne nevychovany" ked sa hadze o zem, kope nas atd. Vcera maleho dokonca surovo vyhodila z izby, ze ked sa takto bude k nej spravat tak k nej ani nechodi. Ze ju vobec nema rad a ona by mu kupila vsetko co by chcel. Je to sice pravda, ze mu stale nieco dava, ale nevie pochopit to obdobie vzdoru. Uz som jej dala aj clanky, ze to patri k vyvinu a to ani nechce citat ze su to same somariny. Aj nasi susedia to maju s detmi, lenze mamina to pripisuje tiez k nevychovanosti lebo rodicia su nobl a nemaju na nich cas a preto sa takto spravaju. Dokonca jeden dedko tiez nevie pochopit spravanie a tak ho bije remenom a to je velmi vysoko postaveny clovek. Povedala som mamine, nech ide za jej kolegynou - detskou psychologickou (ma to v budove) a porozprava ked si takto mysli...lenze doteraz to neurobila. My by sme chceli druhe babatko, ale ked mam stale take nervy tak sa to nepodari. A odstahovat sa neda, lebo byvame v rodinnom dome a polovica patri mne a vsetko sme do toho investovali. Inak s maminou nemam problemy, len toto nevie pochopit.
18. okt 2010 o 10:19  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@blandik: zkusím jí to říkat, za to nic nedám a jestli to bude ku prospěchu věci, tím lépe :wink: Taky se snažím nedělat nic proti její vůli a zkouším fígle.
18. okt 2010 o 11:44  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
ahojte kocky....tak ja si uz tiez neviem dat rady,maly ma 20 mesiacov a je tak neskutocne nervavy,vsetko ho nahneva nic sa mu nepaci.potom sa jeduje hadze o zem,bije ,skriabe,kope....no koniec.....ale najviac ma hneva a teda toto by ma zaujmalo ci to robia aj vase deti lebo sa mi to vobec nepaci sme nanho dobry vsetko sa snazime brat z chladnou hlavou,tak fakt nechapem preco ma taketo chovenie........a to ked sme vonku nieco ho neeeskutocne nahneva ze sa zacne hadzat o zem a vrestat az usi bolia,vecsinou sa mu niekto prihovori ze ake je to skarede,a on sa postavi a ide k tej cudzej zene alebo muzovy,vypyta sa na ruky a zacne ich obimat a tulit sa.....a ku mne nechce ani za svet ist....potom aj ty ludia tak na mna pozeraju ako by som bola zlamatka......proste neviem si rady....je to otras,uz som si aj povedala ze nebudem chodit von....mate to tiez doma niekto???
22. okt 2010 o 14:36  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Nám se docela osvědčilo se snažit při záchvatu vzteku odvést pozornost a pokud se to nedaří, zatnout zuby a prostě ignorovat - i na veřejnosti. Ony nás ty dětičky stejně jen zkoušejí, co si můžou dovolit :wink: V případě, že nás synek kousne nebo dá facku, okamžitě mu švihneme přes ruku. Doma také velmi pomůže studená sprcha - oblečený tak jak je. Ale to jsem použila jen jednou, víc nebylo potřeba.
22. okt 2010 o 14:45  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@blandik -my sme vo vyvoji tzv.fazy "preco a preco???"v obdobi vzdoru...!!!!v takejto situaciii si ani nedokazem predstavit,ze by som jej nevysvetlovala veci aj ked ma velky hnev...to by sa mi isla zblaznit od jedu a pocitu,ze neni zaujem,keby som sa jej to najpv nesnazila vysvetlit...a az potom,ked vydim,ze to jej maly mozocek nevie,alebo nechce pochopit,co sa da tazko odhadnut,tak sa to snazime ignorovat,lebo objat ju v takej situacii je nemozne...nedovoli nam to a tym to len zhorsime...ked sa ukludni,tak hned po tom pride mojkanie,bozky a slova ako moc sa lubime... :slight_smile:
26. okt 2010 o 20:16  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@vodnarky - pokud dítě i při vztekání se pořád ptá proč, proč, tak asi zkusit vysvětlit stručně...ale sama píšeš, že pak to její mozek nedokáže přelouskat....bude to tím, že když se dítě /a lidi obecně/ rozčílí, tak není ani schopné vnímat argumenty, proč něco ne...takže když je v emocích, jen mu řeknu, jak se asi cítí, když něco nemůže (jakože vidím, že jsi smutný, že nejde to a to) a pak čekám, taky se nenechá obejmout, odhání mě...ale když odejdu, tak se vzteká ještě více...tak jsem poblíž, koukám na něj...a čekám, až se uklidní...občas opakuji, jak se cítí (ale nevysvětluji)..nakonec se sám nechá obejmout, já ho odnesu jinam a tam mu v klidu zopakuji opět, jak se cítil a proč to nešlo - tedy v této chvíli už přidám i důvod...a on to vezme...Když se já budu vztekat a někdo mi začne vysvětlovat, proč to nemůžu - namířím svůj vzek vůči dané osobě, co se mi snaží v podstatě vysvětlit, proč to nejde, jenže já jsem zrovna v emocích a to nedokáže můj mozek přijímat logiku...až se uklidním, je prostor na logické argumenty...proto nemá cenu dítěti něco vysvětlovat, když se vzteká...ale je vhodný popis jeho emocí a důvod (smutný, protože to a to...) - to dává dítěti pocit, že mu rozumíte, ale současně to neznamená, že jeho chování schvalujeme...

Strčit dítě pod studenou sprchu ....to mě příjde naprosto nehumání a má to podle mě pouze ten efekt, že dítě se cítí totálně poníženo, zraněno ve svých citech a právech, a taky poníženo - a to jsou dostatečné důvody pro to, aby nový pocit zahanbení, ponížení přebil původní vztekání, "vzdorování"....Nějak nevidím důvod, proč by se mělo k dítěti přistupovat jinak než k dospělému - takže si nedovedu představit, co by to udělalo s mými city vůči jiné osobě, která by řešila můj vztek tím, že by mě násilně strčila pod studenou sprchu...A samozřejmě dítě se i po ponížení ze strany rodičů příjde následně pomazlit, uzná svou "vinu", dožaduje se lásky ze strany rodičů - je to samožejmé - nemá to ale podle mě nic moc dočinění s uznáním svého prohřešku, litováním - pro dítě, malé dítě jsou rodiče životně důležití, nedokáže být bez jejich náklonnosti, potřebuje jejich lásku a po rozměšce s rodiči se dítě potřebuje ujistit, že jej rodiče mají ještě stále rádi...
26. okt 2010 o 22:15  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
tak sa pripajam do skupiny :slight_smile: nas adamko je tiez v obdobi vzdoru. hadze sa o zem na ulici a uz vie, ze sa mi to nepaci, spravi to vzdy, ked mu nieco nechcem dovolit a pozera na mna, ako budem reagovat. tiez nas bije po tvari, rukach (tak capne) a najskor som mu tiez capla, ked to spravil prvykrat, a vysvetlila, ze to nie je pekne. Potom som mu vzdy chytila ruku a iba vysvetlovala, neskor som ho poslala do kuta, pretoze ma bil (vysvetlovala som mu). teraz ma capne a hnes sa sam pyta do kuta s tym, ze "chcem do kuta, lebo maminku capol".. vcera som mu prvykrat dala uz aj po zadku taku silnejsiu, mrzelo ma to hrozne.. ked sa ukludnil, zase som mu vysvetlila, ako sa spraval a ze ma nahneval a ze som mu capla po ritke a ze ma to mrzi. a on mi zacal rozpravat, vlastne sa tiez ospravedlnil, ze to bola z jeho strany len taka "hataprtka" teda srandicka.. no poviem vam, snazim sa, snazim sa, ale vie ma vytocit a mam problem skor so sebou. a tiez s mojou mamou a otcom, ktori nam zacali davat rady, ako nanho nemozeme kricat a davat mu na vyber (vraj to nechape) a zakazovat mu nieco, lebo on na to nereaguje a podobne. je pravda, ze ked je s mojimi rodicmi, je kludny, zaspi hned o osmej bez placu a sam v izbe.. takze bojujem sama so sebou, s nimi a este aj s adamkom :frowning2: v septembri zacal chodit do jasli,takze som najskor nevedela rozlisit, ci je to jaslami, alebo sme uz "v tom" :slight_smile: jedno s druhym asi.. no snad to zvladneme tak,aby z neho vyrastol sebavedomy chlapec, co sa nebude bat povedat si svoj nazor a zaroven respektovat ostatnych.
27. okt 2010 o 00:18  •  2 deti  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Ahojte , uz som tu citala, ze obdobie vzdoru sa u niektorych sibalov zacalo uz od jedneho roka :frowning2: .Mam taky pocit, ze aj u nas to uz zacina, neviem co sa deje, ale maly sa zacina hadzat dozadu ,ci uz je na rukach, alebo iba sedi, zacne neskutocne rucat od nervov, ked ho napr. cez den beriem niekam, kam on prave teraz nechce, napr. prebalit a tak... :unamused: . Mam pocit, ze zacina trucovat, ale pride mi to velmi skoro. :confounded: Mate aj vy podobne postrehy u vasich ratolesi ? :slight_smile:
27. okt 2010 o 11:34  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@blandik -z psychyckeho hladiska mas uplnu pravdu...ale u nas to bez toho vysvetlovania ani nemoze prebiehat...ked uz len idem varit ryzu,je zvedava a zacne sa pytat preco ju varim..????milo a pekne jej porozpravam,ze ryza sa vari preto aby sme ju mohli papat...ze neuvarena sa nepapa a bla-bla...ale ona sa nazlosti na to,ze ja ju varim..!!!a stale preco a preco...potom to uz vzdam a o ryze jej nerozpravam,na co ma samozrejme jedy...snazim sa ju previest na ine myslienky,ako ci si nejdeme pozriet rozpravocku..atd...no niekedy to zaberie,ale niekedy nie...je to velmi tazke,lebo velakrat ma privedie do uzkych a neostava mi nic ine iba cakat,kedy ju to prejde a kedy ju budem moct znova objat... :slight_smile:

no a s tou studenou sprchou naplno s tebou suhlasim...je to neludske...pripada mi to ako nejaky stary komunisticky zvyk...vravim to preto,lebo v tej dobe boli ludia velmi mlady ked sa stavali rodicmi a viaceri na to vobec neboli pripraveny....
27. okt 2010 o 14:21  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@monikapalo
ahoj. ja mam 10 mesacnu dcerku, ktora robi uplne to iste co tvoj maly. hadze sa mi do zadu ked robime to co nechce ona, ked chce stat pri stole a ja ju odtiahnem tak dupoce nohami, ked jej zoberiem nieco tak zacne kricat od hnevu potom to hodi o zem a toto mame kazdy den, dokonca ma aj trieska rukou ked sa jej nieco nepaci . a prebalovat?? iba postojacky! ked ju polozim na zem tak mi bud spravi mostik alebo dupe nohami o zem.. v lepsom pripade ma kope no nemyslela som si ze to pride tak skoro ... je to vobec mozne v takom malom veku??!
27. okt 2010 o 15:39  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@nikush4 no a tie veci s prebalovanim, detto :grinning:
27. okt 2010 o 18:02  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@vodnarky Ahoj, mám ještě malé dítě na otázky "proč proč"... tak nemám zkušenost... Zkoušela jsi otázku někdy otočit? Např. říct - no, já to přesně nevím, co TY myslíš??? Třeba by se malá zamyslela a Ty by ses něco pěkného dozvěděla... :slight_smile:
27. okt 2010 o 22:34  •  1 dieťa  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@jenovefa -ahoj...aj take uz bolo a este aj je..ona sa aj zamysli,ale nedozviem sa nic nove,iba je tych otazok potom ovela viac :sweat_smile: ...asi to chce este cas...ved ono to nakoniec vsetko prejde...ale prezivat to v tom momente nieje jednoduche...ale aj to patri k rodicovstvu...tak len vsetkym maminkam zelam vela trpezlivosti.... :wink:
28. okt 2010 o 12:02  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@vodnarky u nas na vecne otazky preco? pomaha skutocne to co radi jenovefa. opytam sa ho vacsinou - no preco? na to sa skutocne zamysli a odpoveda si potom sam. ale ono sa neskor vzdy najde nova tema, na ktoru sa zacne pytat a preco? ale daleko tazsie je podla mna odpovedat na otazky typu "a keby"...? :wink:
28. okt 2010 o 12:46  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
ja ked malý sa opýta prečo a keby som sa ho ja opýtala proti otázkou, tak mi odpovie ja neviem maminka ty mi povedz..ale obdobie vzdoru sme mali aj teraz máme, ale v porovnaní s tým, čo tu čítam nie je až také krušné.. o zem sa nehádže a ani nehádzal.. len ked sme niečo spravili, tak ako nechcel tak sa začal ohánať rukou a biť sa.. okrem toho aj pľul a kedže dohováranie nepomáhalo, tak vyfasoval par razy aj na zadok a prestalo to.. teraz stačí zdvíhnúť hlas a malý sa ukľudní a poslúcha.. tak dúfam, že je to už za nami.. :wink:
28. okt 2010 o 12:55  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@bubelko -tak to vam len tisko "zavidim"..ked sa to opytam nasej "roztopasnice",tak mi povie...mna sa pytas???ty mi povec preco!!!???... :sweat_smile: asi nieco take ako tu pise majdiska...ale kazde dieta je ine....
no a dufam,ze to "a keby?"sa u nas ani neukaze.....!!!! :grinning: ... :wink:
29. okt 2010 o 13:27  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@vodnarky :wink: snad sa neukaze, ale tie su fakt dobre :grinning: inak musim priznat, ze ked uz po 10ty raz odpovedam na tu istu otazku, tiez mi zacina dvihat tlak na 180 :wink: a pri tych keby detto :wink:
29. okt 2010 o 14:05  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@vodnarky - studená sprcha to už je úplně za hranicí normálnosti... je to smutné... slyšela jsem tak jednou i maminu v centru povídat, že to dělá se svým starším synem...a že ji to zabírá :frowning2: Jinak - náš zatím moc nemluví - tedy ne ještě otázky proč, dovedu si představit, že to je náročné - minimálně mi máma říká, že z toho pak jde po celém dni hlava kolem... já bych osobně neříkala ale - "no já nevím, co myslíš ty?" -- ale řekla bych - " NO, vypadáš, že už jsi o tom hodně přemýšlela, tak co myslíš, jak to je...?" Ale odzkoušeno nemám...ale mám pocit, že s dětma je to pářád dokola tisíckrát ta samá situace, milují opakování...možná bych volila ji povědět o rýži - je tvrdá, tak se musí vařit a pak začít povídat dál o rýži...že se u nás nepěstuje...prostě to témě posouvat dál...dítěti se tím předá více info a nebude "snad" pořád ptát na to samé a v podstatě se říká, že děti se často ptají pořád dokola na věci, na které znají odpově'd, aby zahájily hovor...takže jim ani nejde o odpově'd, ale začít si povídat...
30. okt 2010 o 00:48  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@blandik nechcem ti brat iluzie, ale bude sa pytat do nekonecna to iste a aj po stej roznej odpovedi dospeje k otazke, s ktorou ste zacalu :grinning: podla mojej skusenosti a info, co som dostala na poradni - potrebuje sa uistit, ze odpoved bude stale ta ista :slight_smile: ale je pravda aj to, ze radi sa rozpravaju :wink:
30. okt 2010 o 09:12  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@blandik -pochopitelne,ze tie deti su po tej sprche ako cukricek,len aby to nemuseli zazit znova a znova :frowning2: ...a maminy si potom myslia jak perfektne to zabera... :sweat_smile: ...na tuto temu radcej ....no coment.. :zipper_mouth: :pensive: ...
30. okt 2010 o 13:09  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Choď na stranu:   Zruš
Tvoj príspevok