• Prihlás sa
  • Registrácia nového člena
  • Získaj PLUSPRO
  • Odporúčame: Mojasvadba.skModrastrecha.sk
  • Prihlás sa
  • Registrácia nového člena
  • Získaj PLUSPRO

Obdobie vzdoru u dieťaťa. Ako si s tým poradiť?

4. júla 2016 
@tanulka007 noo po těch životních sra....kách ano, jsme a na výsost :grinning: :grinning: :grinning:
12. júl 2011 o 23:29  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
ahojte, prosím o pomoc :sweat_smile:

synátor má rok a 3 týždne... a včera nám asi definitívne začala obdobie vzdoru... takmer celý deň plače, hádže sa do zeme a dupoce nohami :astonished: Vôbec neviem ako reagovať.... poraďte :pensive:
14. júl 2011 o 10:04  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
piacere, hlavne by som nazáklade jedného "zlého" dňa nehovorila o období vzdoru :wink: .
Teraz je veľmi teplo, môže byť len nervózny, nepokojný, nudiť sa.......... Počkaj, venuj sa mu s láskou, vyhýbaj sa veľkému teplo (veľa tekutín) a uvidíš, že prejde aj obdobie vzdoru





:slight_smile:
14. júl 2011 o 10:21  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@jaaty no včera predviedol také "rošambo" v čakárni u lekárky, že mi až dolu chrbtom stekalo.... a od včera dupoce nohami skoro nonstop :sweat_smile: Nemyslím si, že je to z tepla, lebo sa takto jeduje, keď mu niečo nedovolíme alebo sa mu niečo nedarí (napr. stiahnuť vrchnák zo spreja...)....

14. júl 2011 o 10:24  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@piacere - doporučuji knížku respektovat a být respektován. JInak k tomu - že se háže o zem a dupe nohama. To je normální, začíná si uvědomovat své ego, osamostat'nuje se. Žije jen te'd a tady a všechno, co chce, chce intenzivně...takže já bych reagovala takto - v první chvíli pozorovat, co chce a proč to dělá...pak mu dát empatii - aha, vidím, že se zlobíš, protože ti nejde to a to (a dát důvod)...tím ho učíš, že v budoucnu může vztek a dupání a ječení převést do verbální podoby a co může přitom říct (ale na tu verbální podobu si ještě dost počkáš :grinning: ) a až se uklidní, řekla bych mu jednoduchý důvod co a jak - tohle je tak a tak - jakoby mu to nedovolit, ale taky nepotlačvoat jeho emocionální projevy, protože má právo na své emoce a jsou právné...takže nezastavovat ječení, neříkat - přesta'n ječet, nedávat zákazy...děti všechny naše reakce budou opakovat, učí se tak reagovat do budoucna...takže náš křič, ignorace, nedej bože sprochování, zakazování, převádění pozornosti je kontraproduktivní do budoucna a dítě jen učí, že jeho emoce nejsou správné...
14. júl 2011 o 14:48  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
baby, som s manzelom zufala....prisli sme z dovolenky a bol to ako zly sen...starsi, takmer 3rocny syn mal totalne zachvaty placu...uz po ceste autom vykrikoval uplne zufaly, ze chce ist domenko, domenko...prve dva dni na dovolenke to iste, tak sa dokazal vyhecovat az sa isiel dovracat, uplne bezmocnost... potom si na prostredie zvykol ale pokazde ako sa mu nieco co len nezdalo-napr. mu niekto zobral jeho bicykel alebo si buchol hlavu atd, tak totalny zas zachvat ... dokonca aj teraz doma uz ked sme, predchvilou mal taky zachvat ze chce pozerat rozpravku, samozrejme sme mu nedovolili, tak tak plakal az od unavy zaspal nenaobedovany...proste uz nevladzeme...citala som ze je to normalne v tomto veku...zeby sme to tou zmenou prostredia a dovolenkou v nom nejako nastartovali?? Lebo par takych vystupov mal uz doma pred dovolenkou, napr. ze chce ocka, ocka ked bol v robote a ja som tu nevedela co s nim robit...prosim poradte, ci su az taketo zacvhaty normlane a ako treba reagovat....ja som zo zaciatku mu aj capla po zadku, zavrela ho do izby, kricala na nho ale asi je lepsie to ignorovat, uz neviem co robit, diky za akukolvek radu...
16. júl 2011 o 13:56  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@zuzana710 Nezavidim ti. :unamused: My sme si to so staršim tiež preskakali .Trvalo to tak akutne cca 7-8 m,ale v podstate takmer 2 roky boli place a nervy na dennom poriadku.Neporadim ti moc,akurat , že vela trpezlivosti prajem a co je dost podstatne,tak malemu nehovor, že je zly,proste v nom nevyvolaj pochybnosti o sebe,lebo tomu uveri a naozaj sa aj zlym stane a vždy bude o sebe pochybovat.Ja som sa snažila odsudit spravanie,ale nie maleho.Hovorila som mu , že k nam prišiel certik a ten robi zle a akože sme ho spolu posielali prec.Proste nie maly bol zly,ale ten certik.Dietatu treba vstepovat kladnu predstavu o sebe,to je zaklad.Tymto sposobom sme to ako tak zvladli a dnes ma už takmer 13 rokov a nemame s nim problemy.
16. júl 2011 o 14:11  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@kaja73 Dakujem ti pekne za rady....viem, caka nas asi tvrde obdobie, syn je totiz velmi emotivny typ, tak aj preto to tak preziva, uz som pochopila za ten cas ze urcite netreba kricat, bit, vsetko treba vyriesit co najkludnejsie, ignorovat ked place pre nic, a tiez viem ze netreba hovorit ze je zly, ved on za to v podstate nemoze, vnom sa to vsetko teraz buri a nevie co so sebou...musime len vydrzat a cakat kedy mu to prejde a potom hned riesit obdobie vzdoru mladsieho syna, ktory je povahovo este aktivnejsi, takze to bude tiez zaujimave :slight_smile:
16. júl 2011 o 15:10  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@zuzana710 -poradila bych prostě být empatická. Proč křičet, zavírat, ignorovat - to je všechno odpírání lásky..a přitom dítě je prostě jen rozrušené a potřebuje pochopení, protože ono skutečně to silně prožívá, že te'd a tady chce to a to...ne vždy to je, ale to neznamená, že nás dítě na naše NE má okamžitě a bez emocí poslechnout (takovou loutku snad nikdo nechce) a tak já byhc poradila empatické reakce - když se dítě začne vztekat, že něco chce, tak prostě mu říct - ano, chápu tě, moc se chceš te'dkom dívat na pohádku...a dokud se vzteká a je mimo sebe, tak mu nic ani nevysvětlovat...jen chápat, klidně, obejmnout, pokud se nechá /což asi ne) a jak se uklidní, tak vysvětlit - víš, za chvilku je oběd - můžeš mít pohádku po odpoledním spinkání...a na tom trvat, klidně. Jen to zopakovat, je-li třeba. Jestli se zase začne čertit, tak ano, chápu tě. Chceš pohádku hned te'd...ta podstata je v tom, že jak je dítě rozrušené, tak s ním nic neřešit - nezakazovat, nevysvětlovat, nezavírat někam...jen být empatický (však má právo na své pocity a názory) a až se uklidní, tak mu to vysvětlit. Výhodou je, že dítě pak postupně začne používat - zlobím se, protože to a to. Nebo napokat, když tobě něco nepůjde, tak ti pak dítě řekne - mami, chápu. Já to chápu...Oni opakují po nás naše chování, tak proč je neučit správné reakce na něčí emoce...což určitě není křik, bití, zavírání nebo ignorace. Dítě nic neudělalo, že něco chce, nebo že má nějaký pocit, je malé a učí se s tím zacházet. Ta cesta je přes empatii a ne přes potlačování vztekání, ječení ...to ho časem přejde samo. Ale určitě bych neslevovala z pravidel a dohod - pokud tu pohádku v danou chvíli nemůže mít, protože to tak máte v rámci režimu, pak bych mu znova jen zopakovala vaše pravidlo (až by byl klidný). Tohle pomáhá tomu, aby jsi hněv svého dítěte nenasměrovala na sebe. !Ale pokud mu to začneš autoritativně zakazovat - ve sytlu - Ne, tohle ti nepustím. Mámu musíš poslouchat. Bu'd z ticha - ten jeho hněv se nacílí na tebe místo na to, že nemůže mít pohádku.
16. júl 2011 o 15:13  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
:@blandik vazim si tvoje cenne rady....v podstate mu toto obdobie zacalo len nedavno v takomto rozmere zachvatov, takze sa ucim ja sama ako sa spravat v danych situaciach, nie je to pre mna lahke, ako pisem prisla som uz na to ze krikom a zatvaranim do izby nic nevyriesim, skor pokazim a dostala by som sa asi takym stylom do blazninca ja sama :grinning: S tou rozpravkou...mame taky rezim, ze cez obed a chvilku po obede pozera jim jam a presne 12,20 po jednej jeho oblubenej rozpravke vypnem nenapadne telku a poviem ze vsetky deticky uz spia a ze t elka sa zapina az poobede ked sa zobudia...pekne sa sam zdvihne a lahne si bez slov do postele a spi...len dnes to nevedel pochoopit, lebo sme boli dva tyzdne na dovolenke a mal uplne iny rezim a asi pozabudol :slight_smile:
S manzelom sme sa dohodli, ze to budeme riesit takym stylom, ze ked zacne nieco vymyslat ze chce, budeme sa snazit este v zaciatocnom stadiu odputat jeho pozornot a ked sa nebude dat a chyti uz naozaj zachvat placu, jednoducho ho ignorujeme a sem tam sa ho kludnym tonom spytame ci je uz v poriadku ci nechce sa ist hrat alebo papat, proste snazit sa ho odputat a dat mu vediet ze tym placom a scenami nic nevyriesi ... tak snad to takto nejako prekoname...este raz dakujem p ekne :wink:
16. júl 2011 o 15:22  • Odpovedz  •  Páči sa mi to

@zuzana710 náš herec toto predvádza už teraz :unamused: :frowning2:
16. júl 2011 o 15:23  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@piacere :slight_smile: Aj my mame este mladsieho ktory sa zacina tiez pomaly ale iste naplno prejavovat...myslim ze bude este tvrdsi oriesok ako starsi :wink: Drzim palce!
16. júl 2011 o 15:25  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@zuzana710 - jasně. Víš, myslím, že odvádění pozornosti bude fungovat už jen u toho vašeho mladšího...U tříletého (jde tady o toho staršího? jak jsem pochopila výše?), je už trošku starý na odvádění pozornosti, už si dlouho pamatuje, co chce (měsíce) a tohle trošku působí jako znevážení jeho pocitů, emocí. On se snaží dorozumět, to pochopení z vaší strany je si dost důležité pro jeho sociální vývoj a odváděním se to pochopení vzájemné narušuje. Tady dost pomáhá si to přebrat tak - že pochopení ještě není souhlas s tím, co chce. Naprosto nemusí člověk souhlasit s tím, co malý chce, a může přes to chápat jeho potřeby, chtění, emoce...A po uklidnění mu to vysvěštlit, dát na výběr.....Když se na to člověk podívá takto, není to pak "vymýšlení", ale normální lidská potřeba. Nabídla bych v těch situacích tomu staršímu spíše VOLBU - že můžeš dělat to a to, nebo to a to - co si vybereš? Tohle nemůžeš dělat proto a proto (kdyby stále trval na tom původním, ten důvod proč to nemůže dělat je taky důležitý - ne že maminka řekla, ale má to svůj objektivní důvod proč to nejde). Nebo mu nastavit podmínky, za jakých to může dělat .
Předem se s ním domlouvala na pravidlech a chtěla jeho souhlas - aby opravdu řekl na otázku souhlasíš? - ano (můžeš si před spaním hrát ještě deset minut (nebo chceš si hrát 10 nebo 15 minut), nastavím ti budíčka).
Tak třeba vám to příjde vhod. Hodně štěstí.
16. júl 2011 o 20:35  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@blandik zaujimave rady, urcite vyskusam ...dakujem este raz :slight_smile:
16. júl 2011 o 22:03  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@blandik Ahojky!A jak bys řešila,že nechce nosit čočky?
17. júl 2011 o 10:08  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@rozarka65 - nějak nechápu dotaz - koukala jsem na tvé děti a starší nejsou ještě ani tři roky, to už nosí čočky, místo brýlí?
17. júl 2011 o 23:13  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@blandik Už od miminka nosí čočky a od roka ještě k tomu brýle...čočku má jednu dioptrickou a druhou "černou" jako okluzi...nechce nosit tu černou...pořídila jsem okluzi na brýle,ale to taky nechce, resp. pořád sundává brýle nebo švindluje...zalepování očička nešlo vůbec...Můj dotaz...nejdřív v klidu vysvětluji a pak křičím...je to vyjádření mojí bezmoci...
17. júl 2011 o 23:28  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@blandik a proč můj dotaz...tady nepomůže...."já Tě chápu"...chápat ji mohu,ale čočku dát musím...
17. júl 2011 o 23:30  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@rozarka65 - těžko něco vymyslet, já bych se asi zkusila zamyslet předem, co jí řekneš - jako ten důvod, proč musí být očičko zaslepené černou čočkou a proč musí mít tu dioptrickou. Večer, až je bude mít venku z očí (asi vyndáváte každý večer?), tak bych s ní o tom mluvila a taky ji povídala třeba o rovnátkách na zuby nebo o vozíčku, když má někdo nemocné nožičky - že to jsou věci, které pomáhají našemu tělíčku, aby bylo v pořádku....Jen si o tom povídat, když je v klidu a neřešíte zrovna to nasazování nebo sundávání během dne. Tohle bude bez emocí a malá se na to bude moci soustředit, aniž by ji hrozilo nějaké nebezpečí. Jak ji vysvětlíš, proč to musí nosit každý den, i když je to otrava...tak bych ji nastínila, jak to zítra bude - kdy ji to nasadíš a že to musí být. Že ji chápeš, že to asi není úplně příjemné, ale její oči to potřebují a taky můžete zkusit chroupat každý den mrkev, že tohle taky očičkům pomáhá (aby měla pocit, že i něco může proto dalšího udělat)...Víš, možná to je těžké, protože jak píšeš, vysvětluješ a pak řveš. Malá si potřebuje zvyknout, že řev nepříjde a že to, že budeš v klidu trvat na tom, že se to musí nasadit je jediný donucovací prostředek (jinak bych doporučila knížku - Respektovat a být respektován). A dala bych ji volbu jestli chce, může si vybrat čočky nebo brýle. A když si ty brýle sundá, tak bych ji řekla, že takto se očičko neléčí a bude muset nosit brýle déle (nebo jak to je ve skutečnosti..Nevím, jestli ti to pomůže, ale tu knížku bych ti doporučila, je to o tom, jak komunikovat s dětmi, aby dělaly vyci proto, že jsou potřeba a že to chápou a ne proto, že to řekne rodič - což pak vede právě ke švindlování, když se rodič nedívá...Ale připravila bych se na to, že to nebude snadné a nebude to hned fungovat. Dávala bych ji třeba i na výběr ráno - jestli ty čočky nasadíte před snídaní nebo po ní (nebo jak to máte) a pak bych na tom už trvala, až by nastala ta doba, kterou zvolí...aby měla trošku pocit, že to může nějak ovlivnit. Nevím, jestli ti to nějak pomůže...
17. júl 2011 o 23:54  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@rozarka65 - ještě tak, chápat právě můžeš a přesně jak píšeš, chápeš její pocity, ale (až se uklidní) je třeba trvat na tom, že čočka se musí nasadit - a ktomu, aby to šlo lépe, bych právě mluvila o těch důvodech používání v době, kdy neřešíte nasazování nebo švindlování...to se ji usadí v mozečku..a u nás na nepříjemné věci pomáhá i slovo - zvládnout - že řeknu, no, ono to může být i nepříjemné, ale zkusíme to zvládnout. A když má strach, tak popíšu, chápu, máš strach.

Ale stejně nechápu nějak, jak se ti může podařit nasadit čočku do oka malému dítěti...a zejména když nechce.?
17. júl 2011 o 23:57  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
To všechno jsme už zkoušeli....že si může vybrat,jestli předd snídaní (pohádce) nebo po...čím déle jí to dám,tím déle to musí mít....Nebo výběr mezi čočkou a okluzí na brýle.....To je dobrý nápad s tou mrkvičkou...Asi bych měla nejvíc zapracovat na tom,co jí říkám...:frowning2: Nekřičet a nevyhrožovat....:frowning2: Knížku jsem četla...je moc pěkná...konec-shrnutí jsem si dokonce okopírovala...je to kniha,kterou je dobré mít doma,aby se člověk k ní mohl vracet....a připomínat si,jak určité situace řešit jinak.....Nasazování jako takové už máme zmáknuté za tu dobu,co ji s tím trápím....tedy když spolupracuje,tak čočka je během "vteřiny" v očičku....Věřím,že to nechápeš,protože bys to asi nedělala...když už jsem zoufalá,tak je to proti její vůli,což je taky špatně a hlavně,čím je starší,tím je to těžší....tzn.držím ruce,hlavu a "násilím" ji tam tu čočku dám....:frowning2: Je to těžké...ale také neumím moc zacházet se svýni emocemi...když se zlobím,tak bych se měla naučit volit slova...zvlášť teď,když je k tomu ještě navíc přecitlivělá...buď pláče "bez zjevného důvodu" nebo se vzteká....zatím se snažíme sžít s miminkem...zatím nám to moc nejde a navíc jsem ji minulý týden teprve odstavila,to je taky pro ni těžké pochopit...ale bála jsem se,že vypije mlíčko Eli....a učí se usínat sama...doteď usínala u prsa....je to moc změn najednou a já bych měla být víc chápající a ne striktně něco vyžadova,křičet u toho a ještě vyhrožovat...:frowning2: Jinak děkuji za nápady...:slight_smile:
18. júl 2011 o 02:42  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@rozarka65 - mě v té knížce i zaujalo, že jak se připojí neef. komunikace k efektivní, tak výsledek se nedostavuje, takže možná by pomohlo si popřemýšlet, co ji chceš říkat o té čočce, očičkách a spolupráci a to ji pak opakovat. Možná v tom věku se už domluvíte. Možná ji i říct, že už na ni nechceš křičet, že to bylo chyba a budeš se snažit se držet, i když je to pro tebe těžké, protože víš, jak moc je důležité, aby tu čočku měla v oku a že takto se ji očička můžou zdravit...Je to těžké, vím jak jsme před časem byli u dětské a chtěla vzít stěr z krku, poté, co už do krku koukala s dřívkem a malý ne a ne a celý se rozklepal a dokotorka do toho - to nic není, to je cukrová tyčinka...a já do toho, no může to být nepříjemné, ale je to nutné...tyčinku jsme nakonec vyfasovali domů, doma to taky nešlo a taky jsem ztratila nervy...příště u doktorky to pak šlo, doma jsem ho hodně připravili, že to zkusíme zvládnout...a malý to dokázal, sám pak říkat -já mám radost, já to dokázal, já bál a dokázal....Takže možná pomůže u vás, připustit, že je to nepříjemné, ale že to je nutné a chápat...MOžná zkusit zavést nějaký rituál k tomu, že příjde nějaký speciální panáček - který nasazuje čočku, dohlíží a příjde jen, když se čočka nasazuje a vyndává a bude něco povídat (něco co malou zaujme, na co bere...?). ONa je už dost stará a jestli to děláte každý den, tak už nějak na to zvyklá bude, jde o to, aby jsi pomalu přesměrovala tu povinnost na ní, tu zodpovědnost, aby malá neviděla nasazování čočky jako prostor pro boj o moc, prostor pro vynucení si i negativní pozornosti. ..možná ani nejde tak o ten akt, jako o tu reakci na nového sourozence. A možná by pomhlo ji říct, co a jak a přitom se s ní v době klidu domluvit, že čočka bude nasazená do snídaně. Bez čoček se nemůže snídat? Nevím jaký je jedlík? NO, možná to taky není ono. Prý je supr knížka - sourozenci bez rivality, jestli neznáš.
18. júl 2011 o 14:02  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
To je prava...říkám proč musí nosit čočky,ale zároveň u toho křičím...a pak už říkám,že je mi to jedno,protože mi dochází přesvědčovací argumenty...:frowning2: Taky je pravda,že předevčírem,když jsme se obě uklidnily a já se zeptala,jestli už jí mohu dát čočky,tak se mě zeptala jestli se jí omlouvám a já se zeptala proč,že nemám důvod a ona,že za to,že jsem křičela...to si pamatuje,že když na ni někdy křičím a není to nutné,tak se jí pak omluvím...Dobrý nápad s tím panáčkem,ale nevím,jestli by to fungovalo....ale s tím rituálem máš pravdu....jako třeba,teď před týdnem jsem ji musela odstavit,bála jsem se,že to Eli vypije....tak jako vždy čteme pohádku,pak začne kňourat,že chce mlíčko...tak ji vždy znovu vysvěstlím,proč ne a pak to zapovídáme...mluvíme o tom,co jsme ten den zažily a plánujeme,co budeme dělat další den...trvá to asi půl hodiny...pak se obejmeme a hned usne...jen je problém,když není taťka doma a já jsem nervní,kdy vedle pláče Eli,vždy ji nejdřív uspím,ale někdy se vzbudí....Jinak s tou snídaní by to nezabralo,moc nesnídá...ale zkoušela jsem to s pohádkou....ale to zabralo jen někdy....Jinak včera a dnes byly čočky v očičkách hned....je to jak kdy...dioptrická je v pohodě...problém je s tou černou...ale to také dostává na výběr...buď černá čočka nebo okluze na brýle...ale musí to mít na půl dne,což prostě nezvládá....Nemyslím si,že je to reakce a mimi...tyhle problémy jsou,když ji nějakou dobu nenosí...museli jsme jet pro čočky do Prahy....No a nebo,když se špatně vyspí...Výhoda té čočky je,že když už se nasadí a pak zabaví,tak na to zapomene...někdy ji i zapomeneme vyndat....Neznám..ale díky za tip...mrknu do knihovny...:slight_smile:
19. júl 2011 o 09:36  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@rozarka65 - to vypadá, že když si předem připravíš scénář, jak budeš reagovat tak, aby jsi nedošla ke křiku, k vytýkání, ignoraci (a co já vím k čemu) a necháš to možná více na její zodpovědnosti, s tím, že to v rámci večerního povídání proberete /víš jak, čočka nebude v oku, žádné akutní ohrožení...tak se o tom bude dobře mluvit). MOžná můžete dát čočce i nějaké jméno - třeba paní černá a paní průsvitná /pro tu dioptrickou/ a povídat si o ní příběh, třeba i ty čočky můžou na ni mluvit...mě se pořád zdá, že už na to je zvyklá a že ten křit nebo nucení jen malou nějak popuzuje, že jo, děti nejsou rády nuceny...Možná jen říct - je čas nasadit čočky, aby se očička mohla léčit. Když nebude chtít, tak ji říct -asi máš najaký důvod, proč nechceš. Já to chápu. Bez čoček se ale očička neuzdravují. A držet se stejné formulace, trvat na tom...ale nenechat se vytočit...JInak k tomu omlouvání - já když na malého zakřičím, tak se omlouvám, že jsem takto jednat nechtěla, ale nezvládla jsem to. Že se to stane, ale že to není způsob komunikace, který chci vést...Tak hodně štěstí s čočkama. :slight_smile:
19. júl 2011 o 14:47  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
ach ženy... o koľko to máte ľahšie, keď už môžete so svojími deťmi komunikovať a viete, že vám rozumejú... niečo povedia....

Môj jediné slovo, ktoré vie a používa často je "ba".... občas z neho vypadne mama, baba... tata prestal úplne používať.... takže vysvetľovanie u nás nezaberá.... akoby som hovorila do prázdna...

Včera sme prvýkrát skúsili teóriu objatia... zabrala do troch minút... Ale malý posledné dni tak vyvádza, že budeme asi nonstop objatí :grinning:

Ježíííš.... jeho nič nebaví, všetko mu vadí, všetko ho nazlostí, so všetkým búcha, robí mostíky, kope nohami, hádže sa do zeme... doma, v obchode, na ulici, u lekára, na návšteve... všade! :frowning2:
19. júl 2011 o 14:53  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@blandik To je dobrý nápad...:slight_smile: Myslím to mluvení čoček...takovou hru má ráda...vyzkouším...:slight_smile: Určitě ji to popuzuje...a vím, proč ji nechce...já kdybych měla půl dne koukat jedním okem,tak taky protestuji...:frowning2: Takže držet negativní emoce na uzdě, víc mluvit...vymyslet nějaký rituál či odměnu...a vymezit nějaký čas jen pro ni...teď těžce nese i to,že je doma mimi...bude to těžké, taťka skoro doma není,ale musím něco vymyslet...Moc děkuji za rady...:slight_smile:
19. júl 2011 o 14:54  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@rozarka65 - víš, já myslím, že více o tom mluvit večer, v klidu vysvětlit (aniž by při tom docházelo k nucení - že ty potřebuješ tu čočku, ale obecně - když má někdo nemocné očičko tak a tak, tak to očičko (rohovka, zornička - já nevím technicky oč jde) potřebuje to a to, aby se mohla uzdravit...a to právě děláme, pomáháme očičku, paní černá očičko zastíní a jemu to moc pomáhá...a ráno pak být stručná, trvat na tom, ale dát i čas a neopakovat to trvání pořád dokola. Chápat, ale trvat...A odměny za nasazení - to záleží, jak to máte doma nastaveno. Jestli je i jinak používáte, tak asi ano. Ale pokud ne, tak bych je asi nezaváděla. Malá by to měla chtít, že to má nějaký smys a ne pro odměnu...však to znáš z rabru. A rituál určitě.
19. júl 2011 o 15:17  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@blandik To děláme už teď v rámci večerního povídání...rozebíráme zážitky z toho dne a zároveň i vztekání...proč bylo to a to...Ona to vše chápe,ale když pak dojde na věc,tak je křik...Odměny zavedené nemáme....a to máš pravdu,že by v tom měla vidět smysl,chtít to dělat pro sebe....musím si tu knížku zase půjčit....přelouskala jsem ji rychle byla na ni fronta....A hlavně se musím zklidnit já...nějak to ještě úplně nezvládám....měla jsem určitou představu,ale skutečnost je trochu jiná...:slight_smile: Děkuji...:slight_smile: Koukám,že máme podobne staré dítko...přála bych si být větší kliďas...:slight_smile:
19. júl 2011 o 15:30  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@rozarka65 - knížku doporučuji všemi deseti. U nás funguje na 100procent. MOžná bych ještě zkusila, že jak si tu čočku nasadí (což se nakonec stane asi každý den). Tak ji říct - tedy, to máš asi radost, že jsi překonala strach a že očíčko se může uzdravovat. Já vím, není ti to asi příjemné. A vůbec neříkat - to mám já radost, že tam tu čočku máš (to ne, má to být její radost a ne tvoje, aspoň ne primárně). JInak je toho na tebe moc, jak tak vidím, máte úplně malinké miminko, odstavení...bude zase dobře. I tobě se nejspíše bouří hormony...

Já původně nejsem vůbec kliďas, ale zjistila jsem, že se nemusím vztekat, když se vzteká malý. Že nemusím zarážet jeho projevy vzteků, ale spíše že mi pomáhá se udržet, když jednám empaticky - že se na něj dívám, co asi způsobilo to rozladění a chápu, že je to pro něj důležité...nevyvracím jeho pocity (Tedy se snažím) a tím i sebe nechám v klidu.Byl to pro mě dost fundamentální objev. Moje původní reakce byla - když on začala bojovat, já začala bojovat taky a dostávala se do varu...ale chápu, že každodenní boje s nasazením čočky je jiné kafe než příležitostné záchvaty, že tohle a tamto...
20. júl 2011 o 18:43  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@blandik Když Aninka vlastně nemá strach z nasazování čoček...už ví,že když je v klidu a nebrání se,tak že to nic není....spíš jí vadí,ž nevidí...
HM,bouří a vůbec se mi tonelíbí...hlavně nic nestíhám...představovala jsem si to úplně jinak...ale věřím,že se to brzo srovná...
Mrzí mě,že jsem třeba zas dneska pořád křičela...a někdy i bez důvodně...a co ze mne občas vypadne...:frowning2: Vadí mi,že se málo věnuji Anince,že je tu hrozný nepořádek...náš taťka není skoro doma (je buď v práci nebo na brigádě)...příští týden bude doma,tak se těší,protože pak nebude doma 14dní,tak se musím za ten týden hodit do psychické pohody...
taky mi vadí,že ze mne vypadne...prosím tě udělej tohle,protože...ne...tak to nedělej a stane se tohle...je to na tobě...mně je to jedno....vadí mi,že ze mne vypadne ten dovětek - "mně je to jedno"...samozřejmě mi to není jedno,tak proč to říkám...:frowning2:
To já nezarážím projevy vzteku...říkám ji,že je to normální emoce...ale posílám ji do pokojíku.....že tam se může vztekat jak dlouho a jak nahlas chce...a pak ať přijde a popovídáme o tom...nevím,jestli je to úplně dobře...:frowning2:
Ale to je taky jen když jsem jí ok...jinak bouchám jako sopka...
Dneska mi psala kamarádka,že manžel její kamarádky má leukémii...to se pak stydím nejvíc za své chování...:frowning2: Víš,že zbytečně hrotím některé věci...že bych měla být ráda,že jsme zdraví a nekřičet tolik a víc si užívat a prožívat...
20. júl 2011 o 19:05  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Choď na stranu:   Zruš
Tvoj príspevok