• Prihlás sa
  • Registrácia nového člena
  • Získaj PLUSPRO
  • Odporúčame:  Mojasvadba.sk Modrastrecha.sk
  • Prihlás sa
  • Registrácia nového člena
  • Získaj PLUSPRO

Obdobie vzdoru u dieťaťa. Ako si s tým poradiť?

4. júla 2016 
@rozarka65 - miminko je malinké, všichni se zžíváte, bude zase líp. Chápu přesně, co ti vadí. Člověk to nechce říkat a nemůže si pomoct. Vyletí to samo, a pak už se vlastní rozjeté emoce špatně zastavují, a hlavně když je člověk utahaný...U nás mi nejvíce funguje jakoby brát skutečně malého jako člověka, který má práva - ve smyslu, že koukám, proč asi nechce jít něco dělat, tak mu dám více času. Nebo to pojmenuji, že tobě se nechce to a to, a pak v klidu zopakuji důvod, proč máme jít dělat tohle a tamto..když zase protestuje, tak mu řeknu důsledky...Ale je mi jasné, že s miminkem je to jiné...Já myslím, že když by jsi v pokojíčku malé udělala nějaké místo (hezké), kdy by měla "trucovnu", že tam by jste chodili (i ty), když se budeš zlobit a ostatní pak budou vědět, že se ten člověk zlobí - pak by to posílání do pokojíčku bylo asi takové férové (třeba ji tam dát i nějaké polštáře, do který může bouchat, házet o zem...) -no jen takový nápad...
Taky si to někdy říkám - vidím někoho na vozíčku a pak si říkám, že to, co mi někdy příjde tak zásadní, je neskutečně triviální ve srovnání se zdravotními problémy. Kéž by na to člověk uměl pomyslet, když se začíná čertit...

20. júl 2011 o 22:16  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@blandik ja ked teba citam tak sa strasne hanbim ako kricim po malom :frowning2: keby to bolo fakt kvoli niecomu dolezitemu, ale ja praveze kricim kvoli hlupostiam. Neviem ako sa mam naucit naratat do desat predtym ako vybuchnem. zo mna to proste vylezie hned.
tiez by som chcela tak pokojne uvazovat ako ty, inak dobre sa citas :slight_smile:
20. júl 2011 o 22:40  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@mentolka28 nejsem @blandik, ale co už....důležitý je si to párkrát zkusit, jakmile se ti chce začít ječet (a věř, že je to normální, že to prožívá kdekdo), udělej něco jiného. Najdi si nějaký rituál...nevím, kde jsem to našla, četla, ale používám to..když jsem na prasknutí, jakoby rukou hodím za záda, přes rameno - jen takový znak, symbol, pro "a je to pryč". Možná je to ulítlý, ale funkční. Podstata je v tom, že jakmile opustíš to křičení po dítěti, ubude konfliktů, vzniklých z boje o moc, o to, kdo komu dokáže, že má navrch. Uvidíš, jak krásně to jde v klidu - a to je ohromná motivace už příště nezakřičet, je-li to zbytečné. Hodně často není problém v dětech, ale v rodičích. (ted ale nemyslím konkrétně tebe, jen obecně :wink: ).
20. júl 2011 o 23:03  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Holky, občas vás čtu a najednu stranu obdivuju ten nadhled a na druhou stranu pochybuju, že by to u nás fungovalo....
Ten boj o moc je přesně asi vystižený, ale jak donutit dítě, že se má každé ráno umýt, vyčistit zuby, převléknout? Před každým jídlem umýt a po příchodu domů zout a opět umýt ruce? Prostě základní věci? O vše se dohadujeme, vše 100x opakuju, vřískne na mě NE a zdrhá. Zkoušela jsem ho honit - zdrhá víc, ignorovat - trajdá po bytě v botách a vleze s nima klidně i do postele. Vysvětluju, že když dělá binec (schválně matlá, jen co se na něj podívám, leze do postele se špinavým zadkem....), tak si s ním nebudu moct hrát, pže budu muset uklízet ten svinčík...... Je mu to jedno. Dám mu vybrat ze dvou variant, odpoví mi "No ano". Přitom mluvit umí už obstojně, ale tohle jakoby nechápe.
Každý den se ptám, kde jsem udělala chybu. Teda trochu ji tuším - vařečka má u nás už své místo, ale nakonec prostě jinak to nejde než tou silou. Nějaké řeči tipu " Nedělej mi to, je mi to nepříjemné. Tobě by se to také nelíbilo" (věčně mě nějak morduje a nezná míru, kdy přestat) nezabírají. Tahá někoho za vlasy, domlouváme, nezabere, zatáhám ho taky, tak chvilku to chápe, že to bolí a nemá to nikomu dělat a pak stejně jde a udělá to zas. Během půl hodiny!
Tak raďte, páč já už jsem fakt bezradná. :frowning2:
21. júl 2011 o 09:29  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@fim tu sa ťažko radí..to by sme len filozofovali..tu len ti môžem popriať veľa trpezlivosti a sily..možno máš talentované dieťa, ktoré ťažko rešpektuje nejakú autoritu..hlavne na neho nepozeraj ako na zlé dieťa..je to dobrý chlapček, ktorý je svojhlavý..len pridám moju skúsenosť..ja keď mám taký problém so svojou dcérou, tak keď kričím, bijem, nič nepomáha..a ona už očakáva, že budem kričať, inokedy sa to ani nedá zvládnuť..ale občas ju prekvapím, že som k nej vtedy milá alebo namiesto bitky, za to, že mi skočila v topánkach do postele (aj tak je už špinavá) sa v tej posteli vyváľam s ňou..a ona ma potom berie ako svoju super kamarátku..(funguje to síce, tak na dve hodinky) ale aj to je niečo...Ešte si skús prečítať niečo o poruchách správania... :wink:
http://www.centrumnadania.sk/index.php?filename=por_sprav_uvod
21. júl 2011 o 10:03  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@fim :wink: když budeš pochybovat, nikdy nezjistíš, jestli to funguje..zkus to. Problém je ten, že dítě nejde nutit, aby...ono v tom vzdoru, který je přirozený, normální a dokonce samozřejmý ve vývoji (uvědomuje si sám sebe), nikdy nebude dělat právě to, k čemu ho nutíš, ale opak, bude stávkovat.
A nemysli si, že nechápe. Chápe, dobře, víc, ne si umíš představit, jen mu jeho věk velí dělat natruc :wink: .
K těm denním činnostem - jde o to, aby věděl, že jsou to běžné věci, nic povinného, lepší je okolo toho moc nemluvit, prostě po příchodu: mám špinavé ruce, jdu si je umýt, jdeš se mnou? Potřebuju pustit vodu, nakapat mýdlo...pozitivně ho přivést do koupelny, spláchnout ruce a hotovo. Žádné nucení, negace. Jakoby mimochcodem. Dokonce ani nechválit, aby věděl, že ruce se mejou proto, aby byly čistý a ne pro pochvalu. Postupně se to zautomatizuje. Chvíli to trvá, ale jde to.
Boty - petr má důležitý úkol, když přijdem, vyzuje se a moje i jeho boty uklízí do botníku...má "práci".
Špinavý do postele - spolu ráno povlečte čisté povlečení s tím, že ted se vám tam bude hezky spát, že postel je jen na spaní a v pyžamku, v jiném oblečení by se tam dostala špína..a když se tam bude sápat, připomenout, že je povlečení čistý a chodíte tam jenom večer v pyžamku.
Jakmile něco takového začneš, chce to důsedně dodržovat. Neustoupit z toho, a čem jste se dohodli, dětem dělá dobře, když mají jistotu.

Nepochybuj, zkus to jinak a pak tě to bude bavit, když se to aspon částečně zadaří. Vařečku nech v šuplíku, sama vidíš, že to stejně nepomáhá. :wink: :wink:
Trpělivost, pevné nervy a klídek, částečně to přejde samo, nebude pořád vztekací...jeden den si dej práci a pokaždé, když se nadechuješ k nějakému "ne", vymysli, jak to říct pozitivně, aby význam byl stejný:slight_smile:))
21. júl 2011 o 10:14  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Holky, dík. Píšete to s takovým nadhledem... jednotlivé střípky tam poznávám, uvědomuju si je a marně se o ně pokouším. Jsem trochu i unavená - je to frkot. Asi jste si všimly, že mám dráčky dva, a to téměř přesně o dva roky. A nemusím asi mluvit o tom, že se nám do toho motají miminkovské manýry - poslední dobou o sobě čím dál častěji prohlašuje, že je miminko a směje se tomu. Ale to už je to nejmenší, to už se směju taky. Horší bylo, když všude prskal, slintal, krkal apod. :wink:
Snad se brzy ozvu s pozitivními zprávami. :dizzy_face:
21. júl 2011 o 10:24  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@fim no s dvěma dětmi si to ani neumím představit a všechny maminky více mrńousů mají můj obdiv, je jasný, že tam není tolik prostoru, času a klidu, ale přesto, ten princip zapomenout na negace říkat všechno pozitivně by tam mohl mít svoje místo. Přeju, at je to brzo lepší a pevné nervy.
21. júl 2011 o 13:53  • Odpovedz  •  Páči sa mi to (1)
prosim vas, niekto erudovany mi poradte,ja sa to aj hambím napísať

ked moj mlady panko už velmi veselo pouziva slova ako - posrata, hovnata .... ale fakt za každý ked sa mu dačo znepači - posrata mama, alebo hovnate auto .... tak už neviem ako na neho . neda sa to predsa nevšimat,nereagovat . nepomaha dohvaranie, on sa nakoiec ospravedlni, plače, slubuje že to už nepovie a urobi 5kroky a už pocujem -xiixii,posrata....

akože vyrastie z toho,či čo robit ? taketo hefty nachytal v školke ,ale mrzi ma že to pouziva furt ked sa mu dačo nepači... len čo oči otvori sa u nás hovnuje jedna radost :confounded:

inac ma 3,5roka ... a ešte amme problem,že stale "kikirika a breše ! " doma , na plne gule ,z ničoho nič si zakikirika,alebo zabreše a vtedy nielen že menší chytí šoka,ale častokrát aj mne vypadne z ruky niečo,ked zablačí ...
21. júl 2011 o 14:21  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@blandik Děkuji za rady a dobré nápady...:slight_smile: Dneska Aninka udělala hroznou scénu u doktorky...nezvládla 3letou prohlídku...odmítla spolupracovat.brečela,vztekala se...asi hodinu jsem ji vysvětlovala,co se bude dít...že to nic není,že to nebude bolet...ale ona má prostě z dr. strach...nebyla skoro nemocná,tak ji má spojenou jen s odběrem krve....:frowning2: Musíme přijít ještě jednou,tak budeme doma trénovat...přitom si na doktorku hraje ráda....
21. júl 2011 o 15:53  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@rozarka65 - náš nedávno nezvládl výtěr z krku, protože nejprve mu doktorka koukla s dřívkem, pak jsme si povídaly a nakonec, že by přeci jen udělala výtěr - a malý už byl na odchodu...no, klepal se. Doktorka do toho - to nic není, je to jen cukrová vatička, já- že to možná je trošku nepříjemné, ale je to nutné.,...nepovedlo se. Sama jsem to utla, protože mi bylo jasné, že pusu neotevře a jen mu uděláme trauma...tak že to zkusíme doma. Doma to taky nešlo (nakonec mi parádně ujely nervy...) a pak to vyšlo za 14 dní, malý pak najednou po tom prohlásil - ze to zvládnul, že je rád...

Mě na to pomáhá - než jdeme k doktorovi říct co nejpřesněji, co se tam bude dít a taky uvést, že něco nemusí být úplně příjemné, ale že se to dělá proto a proto. A nakonec používám slovo - zvládnout. Že to zkusíme zvládnout...až na ten výtěr z krku to zatím vycházelo...Jinak větišnou, jak už chytnou děti hysterák, tak moc nefunguje vysvětlovat, ony už mají strach a je konec...

@denisocka - myslím, že to mají všechny děti. Já bych ti poradila - to nijak moc neřešit /zakazováním, trestáním, křikem../, ale jak to řekne - tak mu jen klidně říct - víš, tohle jsou hrubá slova, která můžou někomu ublížit/která mi ubližují. Napadá tě něco jiného, co můžeš místo toho říct, když se na mě zlobíš? Nebo rovnou narvhnout - když se na mě zlobíš - můžeš mi to říct: Zlobím se na tebe proto a proto. . (Když si zvykneme taková slova používat, tak pak je můžeme říct i někde, kde se to nehodí a pak nám to může být líto - tohle asi pro starší dítko, Nepřeji si, aby se u nás doma mluvilo hrubě, lidi se uráželi). Děti ani tak nechápou co říkají, jak ta slova jsou silná, ale líbí se jim reakce okolí - někdy se směje, někdy zuří a to je hrozně láká. Takže pokud chceš, aby je přestalo používat, tak mu jen klidně nebo věcně řekni pokaždé - tohle jsou hrubá slova, ubližují mi /neposlouchají se mi dobře. A pokud bude dále opakovat oná slova, tak už to znova neopakuj a nereaguj, třeba bud' zticha, tvař se klidně nebo můžeš i odejít z místnosti - ale ne naštvaně - jakoby mu dopřej, aby si to slovo řekl třeba 50x, ale neopakovala bych tu větu o hrubých slovech více než 1-2x. Dítě to brzy přejde a hlavně - v budoucnu bude mluvit tak, jak mluvíte doma vy a ne podle toho, co slyší ve školce.

@mentolka28 - děkuji, ale nejsem náturou vůbec klidná, spíše výbušná kvůli pitomostem. U malého mi moc pomoho se nejprve dívat na to, co dělá a snažit se pochopit, proč to potřebuje dělat (takže apriori se na vše dívám jako na vývojovou potřebu, že musí skákat, musí běhat, házet věci, kříčet...), když se vzteká, tak si říkám, že má právo na své emoce a nezakazuji mu. A je mi ho spíše "líto" respektive snažím se soucítít, že mu něco nejde, něco nemůže zrovna te'd a myslím na to, že jak budu v těchto situacích reagovat já, tak i on bude jendou nejspíše reagovat sám - když mu dám empatii - chápu, že se zlobíš - tak mi pak sám řekne, když já se budu zlobit, že mě chápe (jinak mi to už několikrát řekl)...Snažím se ho vidět jako dobrého a poukazovat hlavně na to, co dělá dobře a nevychovávat upozorňováním na chyby, ty většnou přecházím nebo jen konstatuji - tady na stole je voda. Na zemi jsou hračky. A dost mě fascinuje, že když se dítě nechá takto dýchat, nenapadá se (že ty jsi nepozdravil, to neumíš pozdravit? A kdo bude děkovat, máš tady teda bordel, ty se nebudeš mýt, to jsi ale čuník...), tak dítě funguje docela dobře...-

ale co jsem tím chtěla napsat - nedokážu se vlastně ovládat, mám horší ovládací schopnosti než půlka populace, ale když se mi podařilo dívat na malého s pochopením, a s tím, že se vychová podle toho, jak se my sami chováme a jen na základě informací o tom, jak svět funguje /př. nepozdraví - tak až odejdeme mu jen řeknu - víš, to byl soused. Když někoho zdravím, tak se očekává, že pozdravíš taky, i když toho člověka neznáš. a více to neřeším, chce to sice více času, ale dítě začne zdravit i tak a samo od sebe). A když se mu něco nelíbí, tak ho chápat a hledat, co se mu nelíbí...tak vlastně na něj pořád hledím jako na dobrého, ani mě nenapadne o něm smýšlet jako o "hajzlíkovi, nepořádníkovi, drzounovi...a co já vím ještě čem, nelže, protože k tomu nemá příležitost, nedělá naschvály, protože toho hodně může, ale když je to nějak nebezpečné, tak za určitých podmínek , snažíme se ho brát jako par'táka - že i on má své potřeby typu - sedět v autě za volantem, 50x vylézt na hromadu písku...takže mu vlastně do jeho aktivit nekecám, pokud nás netlačí čas, a když to je nějak nebezpečné, tak to děláme spolu...Takže je to o tom, že se nemusím přemáhat, aby nevybuchla (počítat bych asi mohla do sta, nepomáhá mi jinak ani odejít se uklidnit - to bych tam musela být hodně dlouho), ale pomáhá mi se dívat na malého s pochopením a jako na dobrého, který se snaží dělat dobré věci, je zkoumavý a když se něco nepodaři, tak ho nechat se z toho poučit, aniž bych toho moc musela říkat - stačí jen odstranit následky....

@denisocka - ještě jsem chtěla napsat, že náš křičí taky, z plných plic, má písníčky, které ječí naplno, když se večer umyje s manželem, tak vyletí z vanny a ječí jak siréna...neřeším to. Nepotlačuji...nějak se řídím heslem, že na co se upozor'nuje a co se snaží potlačit, to se rozrůstá...tedy že upozor'nováním na něco se jen ona aktivita u dítěte stane neskutečně vyhledávanou..
21. júl 2011 o 17:45  • Odpovedz  •  Páči sa mi to (1)
@blandik velmi rada citam tvoje rady. a toto ma pobavilo,som sa vzila do jeho role " Děti ani tak nechápou co říkají, jak ta slova jsou silná, ale líbí se jim reakce okolí - někdy se směje, někdy zuří a to je hrozně láká." hlavne ked povie - zabijem ťa - tak to ja cela sčervenám a už je ohen na streche,čo to hovorí, a vonku ked to povie,tak sa poväčšine z toho dospelaci smeju :sweat_smile: . a pravdu mas,treba si to nevšimat,stale mi to hovori,svokra-ona je taky kludas,jej ked povie čokolvek,len ho pohlady.-že to je škarede slovo a ide život dalej. ked to ale povie mojim rodičom -trebars-ty jeden dedo posraty .... alebo chod preč, bo ta zabijem -tak naši sa urazia a fakt niekedy akože odidu , aspon maju zamienku .ale urazia sa furt. je pravda že za tie slova sa hambím co hovori,sama na ne reagujem krikom :angry: ale je to moja skarana povaha,preto si aj myslím,že maly to zas dedí po nás ,teda po mne. mj muž mu zas nevie povedat nič na "rozum" on nevie ani zvyšit hlas,ani povedat niečo dorazne,s ním maly kýve ako chce :unamused:

čo sa tyka kriku,nikdy taky nebol,ale celkovo je taky "zly" odkedy je v školke. a tien krik je desny,to z ničoho nič sa hra a zrazu začne brechat tak ,že menší čo bude mať rok chytí šok a zachvat 5 minutoveho plaču-tak ako si to nemam všimat ? :confounded: ved kedykolvek mi z ruky vypadne pribor ,alebo mi zabehne
21. júl 2011 o 17:58  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@blandik No něco podobného bylo u zubaře,který to chtěl utnout...ale já nechtěla jet znova....máme to hodinu a půl vlakem a já už moc cestovat nechtěla,blížil se mi TP....nakonec to zvládla a všude říkala,že má hvězdičku...Taky se snažím vysvětlovat...tak to zkusám ještě s názornou ukázkou...:slight_smile: To se mi líbí s tím slovíčkem zvládnout...:slight_smile: Teď si vzpomínám na jeden film...maminka říkala,že slovo nejde není ve slovníku a že ho zkusíme odfouknout....:slight_smile:
21. júl 2011 o 18:02  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
ináč,jeden krat povedal počas hry 3x po sebe - do pisi,do pisi,do pisi .---- zadrzala som dych,odišla z izby a vravim mužovi-a je to tu,vravel do pi*i :grinning: ,ale nereagovalôa som ... a co sa stalo? odvtedy to ani nepovedal.možno keby som sa kedysi nezasmiala na to jeho prve "hovno" tak by sme nemali fekálne obdobie teraz
21. júl 2011 o 18:03  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@denisocka - náš zatím do školky nechodí a tak jediné, co vypustil bylo - nemám rád maminku, mám rád tatínka. Ale to příjde na podzim...Tenkrát jsem mu to jen zopakovala, nemáš rád maminku. Víš, já tě ráda mám, ráda si s tebou čtu, ráda si s tebou hraju nebo snídám a ráda jdu s tebou ven. Baví mě to. (a tím jsem skončila, celá kaza trvala si měsíc).
Já bych se k tomu postavila takto - nejde nereagovat, ale ani křikem se to nevyřeší, spíše se to utvrdí v dítěti (to pak záleží i na tom, jestli má tendence být poslušný nebo spíše vzdorovitý v životě)..takže když ti řekne - zabiju tě - tak mu to ani slůvkem nezakazovat, ale snažit se parafrázovat to, co asi dtíě chtělo říct - TY mi asi chceš říct, že se na mě moc zlobíš, protože nemůžeš tohle a tamto...a pak pracovat s tím, jestli se chytne, že se zlobí proto a proto...a třeba pak nakonec říct - víš když se řekne zabije, tak to je hodně silné slovo. Místo toho se dá říct ,že se hrozně moc zlobíš na mě...Beru to tak, že je to onen přechod od pouhého ječení k verbálnímu vyjádření nesouhlasu, a děti jsou hodně intenzivní - někde slyší - já tě zabiju, ty posraný blbečku, z reakcí okolí cítí, že to má sílu a tedy koresponduje s jejich intenzivním naštváním a už to používají - tím, že mu začneš zakazovat tohle slovo používat a budeš křičet, zlobit se a půjdeš moc do hloubky významu toho slova /že jak to můžeš říct, ty chceš být bez maminky, aby umřela?...) - což to dítě totálně ještě nedokáže domyslet, co vlatsně tím říká, tím mu v jeho očích budeš zakazovat mít své emoce (ono až tak nepochopí, že tohle slovo je moc sliné a proč jsi uražená, nebo že se tě to dotklo a proč - tedy nebude fungovat vzbuzování pocitů viny), ale bude mít pocit ,že mu zakazuješ se zlobit. Ta cesta je nechat ho zlobit, převést to do řeči dospělých - ty se asi zlobíš, protože ...a jen jako třešinku uvést, že "já tě zabiju" je hodně silné a později třeba i co to znamená - že když někdo někomu tak moc ublíží, že ten z toho umře, tak vlastně toho člověka zabil a za to pak jde do vězení a hodně lidí je smutných...ale to asi později, ne v té situaci, kdy se malý čertí...

Když to začneš parafrázovat, tak se možná i vaši chytí a budou reagovat podobně. Náš dělá něco podobného - když k nám příjde babi, děda, a jdem jim otevřít dveře, začne hrozně ječet, že nééé, že mají jít prýčč....spustí řev. Taky mi je to nepříjemné...říkám mu - přišla babi a děda, mám z toho radost. Jdu se přivítat, můžeš jít taky nebo počkat tady...Dělá to i na manžela, když příjde z práce...není to vždycky, a po chvilce to přejde...Taky tak ječí někdy po probuzení...Já vnitřně cítím, že to nejsou jeho skutečné pocity...
21. júl 2011 o 18:12  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@denisocka - u nás zase byla "huba" - děda použil, že má hubu plnou zubů a malý se hned chytl a že má plnou hubu. No¨¨Tak jsem mu na to řekla, že já mám pusu. Zvířata mají tlamu. A malý pořád - mám hubu, hubu...jen jsem mu řekla, že huba je škaredé označení pusy. A že já o sobě mluvím hezky, a mám tedy pusu...Pár krát to vytáhl...A je mi jasné, že až půjde do školky, tak to taky začne...ale myslím, že když se doma nemluví sprostě, tak dítě pak taky nebude takto mluvit...možná přechodně v pubertě, možná i trošku dřve...tomu se asi nevyhnem...ale u těch malých dětí bych byla v kldiu, jen bych si dávala pozor na vlastní slovník. ..
21. júl 2011 o 18:16  • Odpovedz  •  Páči sa mi to (1)
@rozarka65 -to je krásné - zkusím to odfouknout :wink: Já se snažím malému říkat, že když se něčeho bojím a pak to zkusíme a zvládneme to, že pak třeba zjistíme, že nebylo třeba se bát a když se mu to povede, tak mu povím, že to má asi radost, že to zvládnul. Někdy se vyplatí, že se počká a neodloží se to...nás tenkrát tlačil čas, že už málem 'tukali na dveře s odvozem vzorků...kdyby bylo více času, vezmu si ho ven, ulidním ho, vysvětlím, a až by byl totál klidný, tak bychom šli zpátky...Ale i tak - výsledek není jistý...
21. júl 2011 o 18:18  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@blandik vieš,kým nechodil do školky,tak to bol taky zlaty chlapček .. nevravim ze je zly,ale proste je to šidlo,a kedze mam aj druhe dieťa,ktore potrebuje ešte 2x cez den spat ... a ked su spolu ,tak to nejde,je to vypetie pre všetkých - ja dookola uspavam, maly dookola kričí a palče,nema klud a starší jačí a bliaka, lebo chce hento toto,tamto ..ked poviem,že dnes sa prvy krat uplne sam vycural do vecka,tak sa zasmejete . ale hej,doteraz bol tak naučeny,aže proste furt s ním neikto šiel, najprv mu toho pinda podrzal,po čase iba zobliekol a drzal tričko, poslednu dobu sme iba drzali tričkoa cikal sam ..ale tak dnes ma to už dožralo,elbo v školke vie ist uplne sam cez celu chodbua vycikat sa a doma proste koniec,rev na cely barak -on nevie,on nechce,podrz mi tričko, podrz mi pinda :grinning: , ako smiech ma prešiel . a ked chcem mat doma relativny klud a nenechat mladšieho revat niekde preveseneho v kresielku,tak som stale s ním na ten hajzel choduila a rychlo mu pomohla..

najhoriš je,že vyplavalo na povrch že v škole boj taky benjaminek mojkačik,najmenši ... tak ked nechcel robit činnost,tak si odbehol do kuchyne,tak ho pomojkali,dali chlebik, potulili ... a potom doma,ak sa niečo yvzadovalo,tak koniec,des,strajk .... plač... za všetko plače ! ako horšie akokeby mal 2roky . zakažem,skríknem, nedovolím ,nepridem -plač a taky zalostny,krokodílie slzy ..... a tu sa dozviem že - "tak on bo, taky mojkaný v školke, každy ho potulil"

a naša veta pri jeho nervozite je " mamka, ako sa mam ukludnit ? daj mi pusu,že sa ukludnim " on sam vie,že je nervozny,že mu niečo nejde,tak pýta pusu..a vieš,ja som taka divn,niekedy mi dost naloží,zanadava, aby som zomrela a mna to fakt mrzi,aj mu poviem ako si písala -to chceš? aby som zomrela,aby si mi chodil zapalovat sviečku an cintorin? chceš byt naozaj bez mamky? :sweat_smile: :sweat_smile: :sweat_smile: :sweat_smile: no a on kwed je taky nervozny,kričí,nevie sa ukludnit tak pyta tu pusu... a ja som užskusila mu nedat,tak reval fakt celu hodinu až som sa premohla,dala mu pusu a zrazu usmev :confused: :confused: :confused:
21. júl 2011 o 18:22  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@blandik hej,pekne si napísala ,ja si asi budem davat tiež väčši pozor na to čo vypustim,ja som totiž dost nervozna povaha a kadečo zo mna vypadne , to ybs om sa asi chvalit nemala , lebo potom sa nemožem cudovat,po kom to dieťa je :pensive:
21. júl 2011 o 18:26  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@denisocka - ono je to určitě vypětí, dvě děti blízo od sebe. Tak se možná i stane, že se najednou začne od staršího vyžadovat větší samostatnost a čím se více tlačí, tím více je dítě nesamostatné...Navíc setrvává v jistých zajetých kolejích, že doma chodí s ním čůrat maminka...a nechce to měnít, pro něj to asi je čas, kdy s ním jdeš bez "řečí" a nechce se toho vzdát. Já bych se mu právě snažila dát co nejvíce lásky, tolik, kolik si řekne. Dítě má dělat věci správně proto, že chápe proč, a ne proto, že maminka pak nedá pusinku. Když se začne čertit a chce pusinku, dala bych mu ji. Víš, to oč se snažíme u nás doma je asi v kostce toto - odvrhli jsme křik, zákazy, pokyny, příkazy, ignoraci, ironii, izolaci, tresty a odměny. Když chceme, aby malý třeba něco nedělal - tak mu řekneme obecně - že př. když autíčkem jezdí po stěně, může se ta stěna poškrábat a jdem mu třeba ukázat ostré hrany na autě, nebo že může pustit lak...a tím, že následně nekřičíme a nevedeme boje o moc, dítě se naučilo reagovat na tyto jemné informace. Nedělá naschvály...Moc nám pomohla knížka - Respektovat a být respektován, našli jsme se tam - co se týče našeho dětsvtí, připoměli si, proč tohle a tamto na nás nefungovalo a proč jsme jací jsme dneska. Nechceme tyhle věci dělat našemu dítěti a jsme moc rádi, že i bez nátlaku to jde, a zdá se nám, že moc dobře. Tak možná by stála za přečtení.
21. júl 2011 o 18:45  • Odpovedz  •  Páči sa mi to (3)
@blandik mne sa velmi pači na tebe,že nielen dobre a rozumne radíš,ale u vas tak aj funguje . ja som vdacna za každy riadok,ktory si mi tu napísala,idem pozhanat tu knihu, a čo tak kniha - maly tyran?
21. júl 2011 o 18:51  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@denisocka ja som tiež nervózna povaha a hocičo vypustím, ale skôr také ako ježíš, sakra, ty vole a pod., ale toto mi našťastie malý neopakuje. Od sesternice pochytil ty kokso, zo škôlky ty brďo a ešte používa slovo "fras", som hladný jak fras, šibe mi jak fras a pod. Tiež neviem, ako to z neho dostať, po vysvetlení, že to nie je pekné to s ním aj tak nič nerobí. On stále dokola hovorí, čo mi šibe do hlavy, ťuk, ťuk a takéto somariny opakuje hocikde na ulici a hučí a hučí, že ho počuje každý, nevie rozprávať potichu :frowning2:. Začala som s tým, že ak neprestane, nedostane nič - cukríky, žuvačky a pod. Aj keď neposlúcha a niečo pýta, tak nedostane. Celkovo sladkosti dostávajú málo, niekedy nemajú aj pár dní, ale ak neposlúcha, alebo sa chová neslušne a pýta niečo sladké, tak mu poviem, že jednoducho nedostane, pretože robil niečo, čo je nesprávne. Neviem, či je toto dobrá výchova, ale na nič lepšie som akosi neprišla :sweat_smile:
21. júl 2011 o 18:53  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@blandik tuším mám tú knižku, ale ako sme sa presťahovali, tak neviem, kde je a ani som ju nečítala, tak asi by bolo načase nájsť ju a čítať...
21. júl 2011 o 18:56  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@lyongirl moj nereagoval do 3rokoch a potom to začalo
21. júl 2011 o 18:57  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@lyongirl alebo mi poziciat prečítat :grinning:
21. júl 2011 o 18:58  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@blandik no pomýlila som sa, mám knihu Po dobrém, nebo po zlém? a Výchova detí 1000+1 rada...
21. júl 2011 o 18:58  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@denisocka v tej druhej knihe je kapitola aj o neslušných slovách, neskôr si ju prečítam a zreprodukujem :slight_smile:
21. júl 2011 o 19:01  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@denisocka a akurát sa mi na hlavnej stránke objavila téma - Keď dieťa neposlúcha, možno aj tam je niečo zaujímavé, ale pravdupovediac, nemám čas teraz moc čítať a ani sa mi nechce...
21. júl 2011 o 19:03  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@denisocka
ukľudnite sa tým, že veľa malých detí nemá jasno v tom, čo nadávky a ostatné hrubé slová znamenajú. Obvykle iba skúšajú použiť slová, ktoré majú nejakú silu, aby zistili, či vás tým môžu vytočiť. Pokiaľ nebudete reagovať prehnane, nebude toto chovanie trvať dlho...
Keď nazve dieťa niečo/niekoho hovienkom, kakankom, treba mu vysvetliť, že toto slovo sa používa iba na záchode. Toto slovo nepatrí do kuchyne, obývačky a pod. a ak ho chce používať, nech ide na záchod...
Malé deti neustále experimentujú so slovami a sú si dobre vedomé toho, ako dospelí reagujú. 2 ročné dieťa môže nevinne opakovať, čo počulo v TV, od kamarátov a pod. 3-5 ročné dieťa môže používať nevhodné slová na vyjadrenie zlosti, keď chce vzdorovať autoritám, keď chce získať vašu pozornosť, alebo sa len predviesť pred kamarátmi.
Okamžitá reakcia:
- snažte sa o normálny tón hlasu
- povedzte dieťaťu, že jeho výber slov nie je vhodný
- navrhnite iné prijateľné slová ako náhradu
- utešte obeť

Zkúste nereagovať na všetky nevhodné slová. Pokiaľ sa nepodarí dieťaťu vás vytočiť, možno prestane. Alebo odíďte z izby, ak začne nevhodne hovoriť. Je na vás, či mu to vysvetlíte.
Pochváľte dieťa, keď si všimnete, že sa vyhýba nevhodným slovám.
Vytvorte si niekoľko pravidiel, ako napr. sprosté slová nepoužívame a nikomu nenadávame a pravidelne ich dieťaťu opakujte.

21. júl 2011 o 20:18  • Odpovedz  •  Páči sa mi to (1)
Maminky pomozte, je normalne ked moj 3-rocny syn zacal robit totalne sceny ked sme niekde colen v obchode, niekde na navsteve, ze on chce ist "domeeenko, domeeenko" a dokola tak srdcervuco place, ze az musime ist prec, dokonca ked k nam niekto pride aj na navstevu, tak ich takymto sposobom dokaze doslova vyhodit domov ... dost zle, inak je to vesely, velmi spolocensky chlapec, s nicim nema problem, len mava taketo nalady....je toto tiez obdobie vzdoru ??? Uz som na nervy, neviem ako mam pristupovat k nemu, kolko to moze trvat??? Diky za rady
21. júl 2011 o 20:47  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Choď na stranu:   Zruš
Tvoj príspevok