• Prihlás sa
  • Registrácia nového člena
  • Získaj PLUSPRO
  • Odporúčame:  Mojasvadba.sk Modrastrecha.sk
  • Prihlás sa
  • Registrácia nového člena
  • Získaj PLUSPRO

Obdobie vzdoru u dieťaťa. Ako si s tým poradiť?

4. júla 2016 
@zuzana710 možná je to jen období, kdy se potřebuje ujistit, že má "doma", že je to jeho výsostné území, kde se cítí dobře a bezpečně. možná bych ho u toho nechala....zkus ho pochopit, prostě se potřebuje ujistit. řekni mu na to, že jsi taky doma ráda, že se taky těšíš domů, ale že na návštěvě jste vítaný a můžete si tam něco užít, to co doma ne..nevím, zmmrzlinový pohár....neodporuj mu, nezakazuj mu to. dělal by to o to víc. když někoho "vyhazuje", zase s ním můžeš souhlasit, a navrhnout mu třeba, že návštěva je u vás ráda, a že tu bude po určitou dobu, a pak budete spolu dělat to a to...aby pochopil, jak to funguje, že návštěva tu není vetřelec, ale jen na nějakou dobu, po které bude vše zase jako předtím, ty a on doma. moc potřebuje ujistit, že se nic neděje a že je všechno vpořádku.
a přejde to, říká se tomu sensitivní období, citlivě reagují na určité situace, aktivity.
21. júl 2011 o 21:19  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@denisocka - knížku malý tyran jsem nečetla. Nedokážu říct, jestli nám to až tak funguje, někdy mi vadí některé věci - třeba někdy malý chce, aby tohle dělal táta a máma ne - třeba ho oblíkl...my se snažíme mu vyjít vstříc, a když nemůže táta, tak mu řeknu - táta je v koupelně, můžeš na něj počkat a domluvit se s ním nebo to můžu udělat te'd já...ale někdy je pak těžké neříct - nebudš vymýšlet, udělám to já, mám te'd čas..
@zuzana710 - souhlasím s @berenika39 - tedy nevyvracet, má právo chtít jít domů...pak záleží, jak dlouho už tam jste, jestli už skutečně může být přetažený...A napadá mě ještě tohle - když máte návštěvu, a on bude protestovat, tak bych mu to vysvětlila jak píše berenika s tím, že jestli chce být sám, může jít do svého pokojíčku. KDyž budete jinde, můžete mu nabídnout, že s ním půjde jeden z vás ven nebo vymyslet nějaké hraní...U nás začal mít takové prudké reakce, když někdo k nám příjde domů - babi, děda. Ostatní návštěvy ne. Tak ječí, že je tady nechce, a nechce se jít přivítat.. Po pár minutách to přechází.

@lyongirl - k tomu, že jestli nepřestane, nedostane...Víš, tím ho vlastně trestáš, že když nepřestane, tak nedostane. Jednoho dne ti může říct, že mu to nevadí a že to nechce a schvláně bude dál dělat to, co se ti nelíbí...to je úskalí trestů - že nakonec si to některé děti přeberou tak, že můžu dělat, co se nesmí, ale bu'd na to nesmí nikdo příjtí nebo musím vydržet trest a jak děti rostou, tak systém trestů a odměn se stup'nuje, je rafinovanější...a nejhorší na tom je, že děti se chovají podle toho, jestli jim hrozí trest nebo jestli dostanou odměnu...a ne podle toho, co je správné...Já bych mu jen řekla, že tato slova jsou hrubá a nepřeješ si, aby se ve vaší rodině takto mluvilo (a snažila se zbavit toho "vole"). A pak už na to nereagovala, jak jsi psala - není publikum, není představení...ale chce to čas. Tu knížku bych ti hodně doporučila, dobře tam vysvětlují právě tresty a odměny a proč je nepoužívat a co místo toho...Víš, u trestů dítě přestane dělat něco, proto že mu hrozí něco- že má z toho strach. A ne proto, že se mu zvnitřnilo to, proč to nemá dělat. Je to o motivaci - když mu to máma zakáže pod pohrůžkou trestů - tak je to vnější motivace (to dítě to dále chce dělat, ale nedělá, protože z vnějšku přišla nějaká pohrůžka trestu) a o vnitřní motivaci - dítě se netrestá ani neodmě'nuje, ani nechváli, ale řká se mu, jak to na světě funguje, že některá slova jsou hrubá a můžou se dotknout okolí a dítě, jelikož jeho touha podobat se rodičům je velmi silní (a slábně s věkem), tak sice to slovo ještě občas řenke, vyzkouší si to, ale pokaždé narazí na stejnou odpvě'd u rodiče a současně neslyší, že rodiče tato slova používají - tak od toho upustí...zvnitřní si takovou normu chování, a už je to v něm a nejde pak o to, jestli ho rodiče slyší nebo ne, jestli mu hrozí trest nebo ne....
22. júl 2011 o 14:23  • Odpovedz  •  Páči sa mi to (1)
@berenika39
@blandik diky baby za nazor...asi to bude v tom ze si uvedomuje ten pocit bezpecia ktory ma doma, lebo teraz nic nechce len hrat sa doma na koberci s autickami...to je jeho teritorium bezpecia....a ja mu ho urcite ani neberiem, aj ked niekam ideme, vzdy mu rozpravam, ze len nieco ideme kupit, este ho aj uplacam, ze kupime lizatko, cokoladku atd. a ze hned sa p otom vratime domov a moze sa hrat s autickami na koberci....lenze nepomaha to, vcera sme tak chceli ist na nakupy do billy a museli sme sa hned veru aj otocit, lebo tak zacal plakat a hystercit, ze on chce ist domov, ze na nas cely obchod pozeral co sme toza rodicov....toto inak tiez nepochopim, preco sa nad tym niektori ludia len nepousmeju ale pozeraju akoby ste boli nejaky rodic-tyran, co ma nevychovane dieta :frowning2: Takze nepomahalo ani ked sme synovi vysvetlovali, ze len nieco kupime a ideme domov a moze si nieco kupit....a co sa tyka navstev, tiez som skusala ho poslat hrat sa do izbicky, ale nie, on tak srdcervuco place a posiela navstevu domov (teda zatial to boli nastastie len babky),par minut mu proste nestaci sa pojedovat, je to donekonecna....takze robime co mozeme, snad mu to cim skor prejde ... snazim sa mu stale, aj ked zaspava vecer dohovorat, ze domenko sa vzdy vratime, nemusi sa bat, tak snad si to casom uvedomi ta jeho mala hlavicka :slight_smile:
22. júl 2011 o 14:37  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
viem, ze vas maminky stale otravujem so svojim synom a jeho obdobim vzdoru, ale ja uz sa asi psychicky zrutim....tento vikend je totalne rozhadzany, nevie co chce, raz nieco chce potom zas place ze to nechce, vyhadzuje navstevy, zo sekundy na sekundu sa vie zmenit v "dobreho, veseleho" chlapca a potom zas naopak...najhorsie je ze to pretrvava aj v noci, sme s manzelom uz totalne vycerpany...chodi spavat zarovno nas az neskoro a jeho vystupy su az hystericke, v noci sa budi s totalnym zachvatom ze chce kakauko, alebo ze chce ist von do auticka, no proste vymyslene veci, dokonca sa aj pocikal ako sa jedoval....fuuu, rozmyslala som ze sa zajdem sa detskym psychologom aspon sa poradit, co myslite? Moze sa az takto prejavovat obdobie vzdoru? Bojim sa aby neostal nejak poznaceny, nervak atd... :frowning2:
24. júl 2011 o 14:16  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@zuzana710 na tri roky trochu extrem. za psychologom urcite chod, jednak sa ti ulavi ked to niekomu komplexne porozpravas a jednak ti odbornik vysoko pravdepodobne poradi. jasom bola tri krat, a nasa psychologicka vzdy poradila ako dalej.
24. júl 2011 o 14:19  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@xlucia diky moc...take extremne to bolo hlavne minulu noc, ale zas nevymysla takto od rana do noci nonstop, hovorim, strieda sa to, ze byva naozaj aj velmi dobrunky, vesely, zlaty chlapcek az na tieto vylevy jeho :frowning2: Aj som uz bola rozhodnuta zajst k tomu psychologovi, ale prave som citala na nete nejake taketo pripady a teda poviem ti, bolo ich mnozstvo, presne take stavy niektore mamicky opisovali, ze som myslela akoby som to ja pisala...tak skusim este asi pockat s tym psychologom, uvidime ako sa bude vyvijat situacia, ci tam bude nejake zlepsenie, alebo stale rovnako a dufam teda ze nie este horsie....a ak by to bolo stale zle, po lete by som zbehla sa poradit....diky moc este raz za radu :slight_smile:
24. júl 2011 o 14:43  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@zuzana710 - možná by pomohlo, kdyby jsi zavzpomínlala, jak dlouho to už trvá a jestli tomu nepředcházelo něco - nějaká změna...Jinak u nás fungovala to, že když malý vzdoroval, tak jak píšeš - jednou to a pak toto a do toho jekot - tedy jak píšeš, byl mimo sebe - tak prostě ho nechat, chápat, nenutit, jakoby rozvolnit pravidla, dát více času...Možná by vám pomohla ta knížka - Respektovat a být respektován. Jinak vzdor může přetrvávat až do pěti let..takže asi nic neobvyklého...spíše bych se ale asi zasoustředila na to, jak s ním mluvit, pokud máš pocit, že potřebujete nějakou "pomoc" jak dál, co dál...JInak já jsem začala hledat v této poradně, když malý začal poprvé vzdorovat v 1,5 roce a tam jsme právě našli Respektovat a být respektován - byla tam doporučována...a moc se mi osobně názory paní Marty Klingerové líbí - a je tam hodně dotazů a odpovědí -
ttp://ona.idnes.cz/rodicovska-poradna-mgr-markety-klingerove-f2c-/poradna.asp?p=PRORODICE&t=924
24. júl 2011 o 15:04  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@blandik Dakujem pekne za nazor...uz som pocula o tej knizke a planujem si nieco take zaobstarat :slight_smile: Co sa tyka toho obdobia nasho syna, trva to tak do mesiaca, viacmenej sa to tak intenzivnejsie zacalo ked sme boli na dovolenke v chorvatsku, kde mal zrejme sok z cudzieho prostredia, co by vysvetlovalo ze mava aj tie jeho chvile, kedy chce ist "domenko", ale nemyslim ze sa to nastartovalo len tou dovolenkou, lebo uz cca tyzden pred dovolenkou to zacal tak m iernejsie robit, napr. na ihrisku si pozical jeden chlapec jeho bicykel a zacal robit takuto scenu ze krical a chcel ist domov, domov a tiez na navsteve u svokrovcov sme museli ist takto domov, lebo tak plakal....takze asi tak...ale teda musim spomenut ze dnes to vyzera na velmi dobry den...iba rano ked sa zobudil mal scenu cca hodinovu a odvtedy nic, tak uvidime este aky bude vecer a noc :slight_smile:
Dakuejm este raz"
24. júl 2011 o 18:21  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@zuzana710 petr se takhle choval, když si nebyl jistý sám sebou, měl z něčeho obavu, třeba ze setkání s cizím člověkem nebo když jsme přišli do jiného bytu, který před tím neznal. opravdu mu dej pochopení, nesnaž se ho přesvědčit o něčem jiném, než si myslí, má na to nárok, čím dřív si to prožije, tím dřív se to srovná. to není nic o zlobení nebo výchově, má co dělat sám se sebou a svými pocity.
24. júl 2011 o 22:24  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Ta kniha Respektovat a byt respektovan sa da stiahnut v rar alebo zip na ulozto.sk
25. júl 2011 o 12:37  •  2 deti  • Odpovedz  •  Páči sa mi to (1)
mamicky, moze mat dieta traumu z dovolenky?? Starsi syn preziva dost zle obdobie vzdoru, ale myslim si ze to ma spojene zaroven aj nejakou traumou, kedze odkedy sme prisli z dovolenky v chorvatsku, tak nechce s nami nikam chodit, len chce byt doma a "hrat sa na koberci s jeho autickami"....este treba spomenut ze prvy den na dovolenke prezival velmi zle, tiez mal zachvaty ze chce ist domov a domov a domov dokola.....jednoducho teraz nemozme ist ani do obchodu, co sme chodievali normalne kazdy den, dokonca ani na navstevu k babkam, navstevu od nas vyhadzuje a ked toaj chceme "risknut" a vyberieme sa niekam do obchodu s malou dusickou co bude, chyti maximalny hystericky amok ze on chce ist domov, domov, domov....spajam to s tou dovolenkou, lebo predtym bol v pohode, chodili sme kade tade (aj ked raz sa stalo aj pred dovolenkou, ze chcel od babky odist "domov")...takze ja uz neviem...myslite si ze to prejde same, ale treba pomoc psychologa?
27. júl 2011 o 20:49  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@zuzana710 nie som odbornik, takze ber moj nazor s rezervou,ale podla mna je to len take prechodne obdobie u neho. Mozno potrebuje tu dovolenku spracovat, co urcite aj sam zvladne a potom bude dobre. prejde ho to aj bez pomoci psychologa. Moj sa zas boji cudzich ludi. Tiez musim rozmyslat, ci s nim niekam do spolocnosti mozem ist alebo nie. Napr. som isla navstivit kolegyne, reval na cele kolo, prisiel k nam kurier, zbadal ho, zase rev. Tak dufam, ze ho to coskoro prejde, lebo tiez mam z toho mindraky. Aj tak by som ho k psychologovi nedostala, lebo by urcite tiez reval, takze by to bolo zbytocne...
27. júl 2011 o 23:47  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@adrioska jaj, dakujem, si ma velmi ukludnila :slight_smile: Aj ja dufam ze je to len take prechodne obdobie, len mi to nejde dokopy vsetko, lebo predtym bol velmi nebojacny a spolocensky chlapec a teraz toto....ale ako hovori, asi spracuva tu dovolenku a jedno s druhym, takze dame tomu cas....tiez nechcem este panikarit so psychologom, aj tak by sme tam asi neisli ale s nim, ide mi len o to poradit sa ako pristupovat k malemu .... mozno ked to bude este do konca augusta pokracovat, tak by som sa isla poradit, lebo maly nastupuje do skolky od septembra....ale tak dufam ze to prejde dovtedy :slight_smile:
Dakujem este raz a drz sa aj ty, chce to pevne nervy teraz pre nas obe :wink:
28. júl 2011 o 12:30  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@zuzana710 dakujem aj ja. :slight_smile: No moj bol tiez nebojacny a spolocensky, potom pred niekolkymi mesiacmi zacal byt hanblivy a teraz zase sa boji cudzich. Vzdy nejake ine obdobie, tak preto dufam, ze ho to prejde, lebo inak aj my nastupujeme do skolky a potom ako bude zvladat pobyt v nej... :frowning2:
28. júl 2011 o 13:04  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@zuzana710 - já myslím, že prostě jen se bojí, že zase odjedete na dovolenou...tak potřebuje čas a ujištění, že na dovolenou nepojedete...možná mu hodně chyběla autíčka a chce být hodně doma. Jednou tady psala paní o holčičce, která začala mít panickjý strach z větru, protože viděla, jak vítr něco rozbil...taky se pak bála venku i jen vánku...myslím, že u těch dětí je to dočasné...
29. júl 2011 o 14:30  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@blandik dakujem, tiez myslim ze je to prechodne obdobie a trosku sposobene aj tou dovolenkou, ze sa boji ist von z domu, lebo aj ked niekam ideme colen do obchode, stale sa pyta a potrebuje uistovat ze ano, pojdeme potom hned ako nakupime domov a moze sa hrat zas s autickami....ale nemyslim ze konkretne auticka mu na dovolenke chybali, lebo tie mal zbalene so sebou aj tam :wink: Skor ten domov a to bezpecie...tak dufam to chce len cas, lebo som uz doma ako uvaznena a ked chce ist co len nakupit, trpnem kedy chyti amok a bojujem tam s nim pred vsetkymi ludmi :frowning2:
29. júl 2011 o 14:37  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@zuzana710 ahoj zuzi, tiež si myslím, že je to len dočasné neboj, musí byť veľmi náročné byť len doma, obzvlášť v lete, ale asi to budeš musieť vydržať ty a nájsť si cestičku ako ho znovu prilkať von - a to doslova- skús ho napriklad poprosiť nech Ti pomôže isť vyniesť kôš - len na kúsoček mimo domu- že si môže zo sebou zobrať autičko- prípadne ak ti to možnosti dovolia, aj nechať doma dvere otvorené aby mal pocit istoty, že sa môže kedykoľvek domov vrátiť a aj mu tú možnosť povedať, že sa môže vrátiť no a hneď pracovať s tým slovíčkom čo spomínali holky už vyššie ZVLáDNUť - prípadne ak to zvládne mu dať odmenu - niečo čo má naozaj rád a takto po malých krôčikoch isť ďalej, stratil istotu a tú musí pomaličky nadobudnúť, nakoniec ten princíp funguje aj u nás dospelých - ak stratíme pevnú pôdu pod nohami, nehrnieme sa hneď do všetkého ďalšieho strmhlav, ale opatrne. a s tými navštevami by som si dala na čas pauzu, je to pre neho zbytočne stresujúce. Chce to len čas, to mi ver. držte sa Zuzi
29. júl 2011 o 22:16  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@zuzana710 Zuzka, tie prispevky od teba ako keby som pisala ja... presne to iste mame s nasim synom, tiez v noci niekedy sa zobudi a chce uplne nezmysly. tiez sa zmeni behom sekundy uplne na ineho chlapca.... akurat, ze nam sa k tomu pridalo aj zajakavanie. chudacik, tak mi ho je luto, ked ho niekedy vidim ako sa velmi snazi nieco povedat a nejde mu to. teraz je taky iny, bojazlivejsi, tiez sa predtym skoro nicoho nebal. my sme uz aj boli u psychologicky, bola velmi mila, myslim si, ze ak mas nejake pochybnosti, kludne chod hrala sa s nim a tak, maly bol rad, ze vidi nove hracky :slight_smile:. prestali sme sa doma hadat, prestala som na maleho zvysovat hlas, ked neposluchal (niekedy je to tazke, ale da sa), tak dufam, ze toto obdobie rychlo prejde.
30. júl 2011 o 08:54  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@zuuzuu
@januska191 Jaj, baby, ake ste obe mile :wink: Velmi ale velmi ste ma upokojili, ze nie som sama...dakujem aj za cenne rady....uz toto jeho obdobie znasam lepsie, jednoducho som si povedala, ze musime vsetci vydrzat, je to prenho urcite tazke obdobie, tak sa to snazim brat uz tieto jeho stavy s rezervou, nekricim nanho, len mu kludnym tonom vysvetlujem, ked sa to ovsem da a nekrici tak, ze ma ani nepocuje :slight_smile: , jednoducho snazim sa ho este viac nevystresovat svojim spravanim a to iste aj manzel, aj ked jemu niekedy ubehnu nervy, nie je tak vytrenovany za cely den ako ja :grinning:
Psychologicku chcem nechat na neskor, mozno ked budu problemy v septembri s nastupom do skolky, inak to nebudem silit, zatial to n ie je az take extremne a celkom sa viem ovladat zatial, tak je dobre :wink:
Dakujem este raz obom, ste velmi zlate a drzim vam palce a pevne nervy prajem pri detickach...pozeram ze prekonavame vsetky rovnako zaujimave obdobie :slight_smile: papa
30. júl 2011 o 12:19  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
aj my nastupujeme v septembri do skolky. dufam, ze to bude pre neho pozitivna zmena, ze si tam najde kamaratov a hlavne, ze bude mat dobru p. ucitelku, ktora sa im bude venovat. uz ho tak nenapadne pripravujem, ze bude chodit "velkej" skolky a budu sa tam pekne hrat aj nieco ucit, tak sa tvari, ze sa aj tesi, tak dufam, ze si dobre zvykne.
Musim sa podelit s vami o jeden zazitok. pred 3 dnami nam dal niekto pred dvere maleho kocurika, krasneho... maly bol z neho hned nadseny, aj to zajakavanie sa mu zlepsilo, uz rozprava krasne slova, aj ked hlaskuje, ale je to pri nom pokrok. inac mame dom, ale bez brany (este sme nestihli) tak hocikto moze prist k nam do dvora. ale tomu kocurikovi sme sa potesili, asi si aj on zvykol, bol stale pri nas, uz som ho brala ako noveho clena rodiny :slight_smile: a ked som videla Miskove ocka, ako mu svietili, ked sa snim hral, no velka radost. a vcera nam ho niekto zrazil pred domom. nastastie ho maly nevidel, bol uplne rozmliazdeny a od krvi, to by bola urcite trauma pre neho. ale som z toho aj ja smutna, chudacik.. maly sa vecer na neho pytal, tak som mu povedala, ze isla macicka k maminke, ze jej bolo smutno. a tak to hadam pochopil, uz sa na nu nepytal. ale sme sa rozhodli, ze hned ako bude brana hotova, tak si zaobstarame dalsie maciatko. som sama prekvapena ako si vie clovek rychlo zvyknut na take male zvieratko....
tak dufam, ze deticky posluchaju a zelam krasny den :slight_smile:
31. júl 2011 o 07:37  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@januska191 naše malá (4roky)nastoupila do mš loni a našla si tam 2kamarády a stejné lumpi jak je ona. Takže lituji p.učitelky:slight_smile: jo naše děti byli na pejska taky zvyklí a když odešel tak se pořád ptaly kde je.
31. júl 2011 o 08:40  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Dobry vecer, prosim o radu. Moje temer 3 leta dcera nas obcas bije, vzdy ji parkrat napomenu a drzim ji ruce, vetsinou prestane, jednou jsem ji placla silneji pres zadek, az brecela. Dnes pred spanim me porad bila, cim vic jsem zvysovala hlas s napominanim, tak se tomu smala, nepomohlo ani placnuti pres ruku, ani pres zadek, normalne jsem musela z pokoje odejit a poslala tam manzela, jinak by mi asi ruply nervy. Delam neco spatne nebo to prejde?
6. aug 2011 o 21:46  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@zuzik_p Ahoj, malej ste dali krásne meno, som mala vybraté pre tretie bábo :wink: Ja by som jej skúsila vysvetliť, že Ťa to bolí, keď Ťa udrie a že si z toho smutná. Určite ju Ty nebi. Ak má z toho srandu, tak treba odísť. Na mojich niekedy zaberá to ,že vystrúham veľmi smutný xicht a hovorím, že som tá najnešťastnejšia mamka na svete :sweat_smile:
6. aug 2011 o 21:55  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@zuzik_p aj my to niekedy mavame... u nas pomaha, ze to uplne ignorujem, ale ak sa to uz neda zniest, tak tiez poviem ako napisala dobromila, ze ma to boli a som smutna... a ze jemu by sa to tiez nepacilo, keby ho niekto takto bil.... myslim si, ze je to len obdobie a prejde to, len otazka je kedy.. :unamused:
9. aug 2011 o 09:45  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
ahojte no poviem vám že na môjho olivera nezaberá nič bije nás hádže piesok na nás vôbec sa nechce sám hrať aj mu ukážem ako sa hrať baví ho to asi 2minutky najradšej má vodu a blato ale to zas nebaví mna,najnovšie si začal dávať kamienky do úst a začne utekať len trpnem aby sa nazadusil mám problém ho chytiť taký je rýchli :astonished: zatial ešte nerozpráva ale rozumie čo mu hovorím strašne si všetko vidobíja plačom niekedy to nevidržím a povolím aby bol chvílu klud viem že stoho vyrastie ale ja dovtedy ošediviem :grinning: kladiem si len otázku prečo prave ja :slight_smile:
9. aug 2011 o 21:57  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
No kočky poviem vám čo najnovšie zaberá na nášho zbojníka. Keď si zaslúži, tak ho odvlečiem do kúta a len samotný fakt že tam musí stáť zaberá. Chvílu tam reve, vrieska, roní slzy, skúša kadečo, no stačia také 3 minútky a skludní sa, potom sa ho stačí opýtať sa či bude ešte robiť zle...všetko naslubuje len aby mohol odtiaľ preč :grinning: No a najväčšia sranda je to, že on ozaj potom aj poslúcha a prestane hnevať :sunglasses: Takže u nás najnovšie zaberá kút. asi je magický :sweat_smile: A zabudla som spomenúť že má 20 mesiacov
10. aug 2011 o 07:55  • Odpovedz  •  Páči sa mi to (1)
@zdenda6 na hadzanie pieskom u nas zabrala jedna vec.. prvy krat som mu vysvetlila, ze sa to nema.. hodil znova.. tak som povedala, ze este raz a ideme domov.. a ked hodil zase (podotykam ze asi rocnemu dievcatku priamo do oci - stal cca 30 cm od nej), tak som zobrala hracky, jeho za ruku a isli sme domov (so sialenym revom).. po par tyzdnoch to zopakoval s kamienkami a isli sme domov znova.. odvtedy mam pokoj, staci pripadne upozornit, ze ak neprestane, posype domov..
10. aug 2011 o 09:30  • Odpovedz  •  Páči sa mi to (2)
Když jsem četla příspěvek @zdenda6 jako bych četla o Toníkovi. Nedělá úplně totéž, ale cítím v tom tutéž svéhlavost a mou bezmoc. A dělá samozřejmě jiné bonusy navíc. I když koukám, že Oli je o rok mladší, tak to bývalo stejné. A co píše @evaviki je přesně to, co na Tondu platí!!!!! řeknu jednou, řeknu podruhé, pak počítám do 3 a když i tak nezabírá, plním slib - buď odvleču domů nebo vezmu pytel do koše a začnu mu uklízet sama nebo dostane přes pusu, na zadek - podle toho co dělá. A řeknu vám, že jak jsme začínali na 3 a mohla jsem dopočítat klidně do 10, tak pak na 3 aspoň začal a teď už kmitá konečně!!!!! u 1. Samozřejmě mu dávám čas dopředu, upozorňuju, že půjdeme pryč atd., netaham ho okamžitě od hry, zas taková satórie nejsem. :sunglasses:
No a je fakt, že když nechce pochopit něco, co nemá dělat bráškovi, tak jdu a udělám totéž já jemu. Je to teda těžké, nedokázala jsem ho plně zalehnout nebo plně kousnout, ale i tak koukal a aspoň na chvíli to zabralo.:sweat_smile:
10. aug 2011 o 11:25  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
no ja mam doma tiez takeho nervaka len uz ho preslo trieskanie hlavy uz zasa sa hodi o zem vrieska kope nohami alebo zacne sklbat mna. neviem ako ho to oducit ale s trieskaním prestal preto lebo som si ho nevsimala ked to robil ale ked si zacal hlavu buchat o zem tak som sa bala ale potom som pochopila ze on si hlavu udrie ale vie kedy ho to boli a kedy nie a ako si ma buchnut
20. aug 2011 o 08:49  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
ahoj holky,chtela bych prispet a poprosit o radu.Syn 18 mesicu byl vzdycky hodny neplacici dite, 18tym mesicem se vse ze dne na den zmenilo. Porad breci, pisti, odmlouva, na vsechno rika ne.Porad me taha k lednici a rika mnam mnam (ma strasne rad mlecne vyrobky), na snidani dostane chleba s lucinou, ale on mi odpovi ne a vede me k lednici, samozrejme mu nic nedam, ze ma chlebicek na stole, jenze on se zacne vztekat, pistet a pak chce, abych ho chovala. K tatínkovi nechce jit vubec,ten kdyz si s nim chce hrat, nebo si ho chce pochovat, pomazlit tak hned spusti "NE" ,"NE! a je vymalovaný. Už to trvá týden a my nevíme co s ním.Byl vždycky tak hodný. Vysvětlit se mu toho moc nedá,protože mám dojem, že to až tak ještě nechápe... Když jsem mu dala na zadek, tak to nemělo stejně žádný smysl a řvaní taky ne, většinou spustil ještě víc. No, říkám si, že výchova je fakt strašně těžká. Občas mi rupnou nervy a ječím po něm jak po dospělým a pak mě to strašně mrzí, nechci, aby tím byl psychycky poznamenany..:frowning2:
24. aug 2011 o 07:49  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Choď na stranu:   Zruš
Tvoj príspevok