• Prihlás sa
  • Registrácia nového člena
  • Získaj PLUSPRO
  • Odporúčame: Mojasvadba.skModrastrecha.sk
  • Prihlás sa
  • Registrácia nového člena
  • Získaj PLUSPRO

Obdobie vzdoru u dieťaťa. Ako si s tým poradiť?

4. júla 2016 
@piacere nebude to zubkami? aj moj mal podobne stavy tak okolo roka, potom to preslo. skor si myslim ze to bude tym, to prave obdobie vzdoru urcite pride neskor. :unamused:
3. okt 2011 o 14:04  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@piacere my sme mali s dietatom poriadny zazitok v podstate od jeho narodenia az do cca 1,5 roka. ale presne v tom obdobi, ako uvadzas, to bolo to iste, no na nevydrzanie. vtedy sa mu drali von vsetky 4 trojky. kym trojky presli, preslo polroka, ale toto priserne obdobie trvalo asi tak 2 tyzdne akoze uplne brutal, trieskanie hlavou o vsetko, co prislo "pod ruku", nervy, hadzanie jedla apod., ja uz som tiez zvazovala, ze skocim normalne ze na psychiatriu, ze ci je v poriadku, ale tiez ma vela ludi ukludnilo, ze zrejme zuby. potom sa to mierne zlepsilo, uz nebuchalo hlavou kade-tade, ale nervy boli sustavne. takto sme to mali fakt perne od roka do roka a pol. vtedy konecne vyliezli behom 2 mesiacov vsetky styri ks trojek zubov a bol konecne pokoj. teraz sa trasiem den co den, kedy sa zacnu "hlasit" patky :stuck_out_tongue_closed_eyes: :stuck_out_tongue_closed_eyes: :stuck_out_tongue_closed_eyes: :sweat_smile: takze ja si myslim, ze to bude zo zubov. ty ich vobec nemusis vidiet, oni sa mozu este kdesi hlboko prerezavat a jeho to tak boli, ze nevie, co so sebou. musis to vydrzat. u nas nezaberali ani sirupy od bolesti :stuck_out_tongue_closed_eyes:
3. okt 2011 o 14:08  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@mandragora22 No naša je takato od roka a pol.V novembri bude mať 2 ale teraz jej len malinko videť dole stoličky a hore ešte par nema.No hrze sa aj mna je jedovata a čo chce to musi mať no svokra vravi že to je nesutočne žive dieťa ale jedovate je strašne aj ma capne alebo že nechaj ma napokoji a tak.Jej aj prve zuby išli ked mala 11mesiacou.
3. okt 2011 o 14:20  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@domca1511 je to tazke s tymi babami :grinning: :grinning: ja sa tych stoliciek fakt bojim. to bude posledne zuby, ale bojim sa, ze si ich najviac odtrpime. obidve :stuck_out_tongue_closed_eyes: a tiez mame velmi zivu osobu doma, tiez je to klbko nervov aj bezne, a ked idu zuby, tak je to niekolkonasobne vystupnovane, ale co uz. nejak to musim vydrzat :grinning:
3. okt 2011 o 15:27  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@mandragora22 No asi tak ale niekedy by som sa o zem najradšej pleskla ja miesto nej od nervou vie byť tak protivna,a ešte ked naobed nespi do večera to je konečna uf.Ako a tie jej reči a citaty niekedy my rozum postoji a ked sme medzi ludmi ani nehovoriac.A ten piskot ked poviem NIE.No sama seba nepočujem.No len pevne nervy a asi na praškoch nam zostava:slight_smile:
3. okt 2011 o 15:34  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@mentolka28
@mandragora22 baby, idú mu stoličky.... ale som neverila, že až takéto hysterické záchvaty kvôli zubom... ale zrejme áno :frowning2: dnes to bolo trošku lepšie... dokázala som ho odpútať od jeho "zlosti".... aj keď poplakali sme si aj dnes statočne... ale aspoň nebúchal hlavou o zem :frowning2:
3. okt 2011 o 18:24  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
zdravim,vsechny,,no jak sem to jen letmo prelouskala,,tak nevim,jestli sem zapadnem,ale musim se optat na nas problem,,jestli nekdo nevite,,uz sem davala do fora tema,jestli je to normalni nebo zajit k doktorovi,,mnoho odpovedi se schodlo,ze to vypada na Aspergruv syndrom,,no ,ale abych presla k svymu problemu,,ve zkratce,,nasi maly,budou 1.12.tri roky,,----maminka nemuze kafe nekdo na ni sahne a ona se muze po,,sme na navsteve a jakmile ji v ty jeji hlavicce rupne,,tak silenej histerak a nikdo s ni nehne,,par lidi na me kouka,ze by ji uz profackoval,,ale co si tim pomuzem,,nedalo mi to a navstivila s dcerou psychologa,,ktery mi ve zkratce povedel,,ze si mam stat za svym,ne byt ani kricet,ze z toho nema rozum,kdyz se ji neco vysvetluje,,a nechat ji vykricet,,a nechat ji byt,,ze to je fixovanost na me a EXTREMNI OBDOBI VZDORU,,alekdy to prejde,,,,a co s tim jak na ni abych se nezblaznila a nezacala zirasovat prasky na nervy,,to uz mi nepovedel :unamused: cili,,budu rada za kazdy nazor nebo radu :slight_smile:
27. okt 2011 o 22:27  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@mamca26 ahoj moja, ja ti asi neporadim, tiez by som potrebovala nejaku radu...ale tiez sa pridam, ze som uz z tohto obdobia vzdoru u maleho na prasky a to sa bojim, ze co ak to nie je ten vrchol...ani po dobrotky ani po zlotky, tiez mu fasnem po zadku niekedy, potom vycitky, aj pokricim, ale to mam pocit ze nezabera, aj som sa snazila to nevsimat, ale to by sme tu mali asi vyhadzane vsetky veci odkial sa len daju vyhadzat..najhorsie na tom je to, ze clovek nevie co je spravne, ako konat, aky to ma vplyv na nho do buducna...najhorsie u nas je to, ze ma zacal bit, ked mu nie je po voli, podla mna vie, ze to boli, ze sa to nesmie, ale preco to robi, tak to fakt nechapem..a znova ani vysvetlovanie nepomohlo, ani po zadku... inak nejaka kocka tu niekde dala odporucanie na tuto knihu http://www.porta.sk/t-5-dni-ktore-zmenia-vase-dieta-uryvok-z-knihy.aspx , tu sa da aj stiahnut http://www.uloz.to/7298931/kevin-leman-8-knih-o-psychologii-vztahov-rar , ja si ju musim kupit, lebo ma bolia oci z PC, tak sa hadam uz budem na to inaksie pozerat..
27. okt 2011 o 22:45  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
naše obdobie vzdoru s prvou prebiehalo dosť zaujímavo. Ona nebola ten typ dieťaťa, čo by sa hádzalo o zem, alebo ma bilo a podobne, ona si našla dačo čo zistila, že ja neznášam...napr grganie...vždy si predo mnou grgla, usmiala sa a povedala pardón. Nepomáhalo dohováranie, ignorovanie, krik...Takto ma vytáčala až kým som jej poriadnu neflasla a vtedy so spokojným zadosťučením, že ma vytočila až takto, tak s tým prestala. Za ďalšie 2 mesiace si našla zase dačo a poď ho od znova. Nemyslite si, že som vypenila za 2 týždne. od začiatku až po mazec to trvalo aj 3-4 mesiace. A potom ako keby spokojná, dala na chvíľku pokoj. teraz začína ďalšie obdobie vzdoru a všimla som si, že to začína robiť znova. Asi jej dám ten mazec hneď a bude pokoj :grinning: :grinning: :grinning: . Babulky...na to treba iba pevné nervy, nevyčítať si, keď dakedy vybuchnete...verte vybuchli aj tie super mamy čo sú tu. A poviem Vám už z vlastnej skúsenosti čím menšie deti tým menšie problémy :wink:
28. okt 2011 o 12:19  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@mamca26 - doufám, že mě tady neukamenují jako supermatku...Co vím o období vzdoru - je to období, kdy se formuje ego dítěte, dítě si začíná uvědomovat, že není součást maminy a že má svou vůli a tak ji testuje..Někdy zvdor vypadá i tak, že dítě dělá pravý opak toho, co se od něj chce..jen aby bylo v negaci a opozici...Myslím, že v tom období je hodně důležité zůstat slušný vůči vlastnímu dítěti, protože dítě naše chování zkopíruje a bude dále používat ve svém životě...Když budu dítě bít, naučí se, že může bít druhé, když to budou slabší nebo když to neuvidí rodiče....Když se na něj bude ječet, že za všechno může, bude mít nízký pocit vlastní hodnoty...Takže př. dítě se nechce jít oblíknout - tak mu řeknu - že je venku zima a že potřebujeme být v teple. Dítě stále nechce, tak mu řeknu - ok, máš k tomu nějaký důvod. Tak já ti vezmu věci sebou a jdu..Nemusím na dítě křičet, můžu ho nechat udělat vlastní zkušenost...Dítě se s největší pravděpodobností obleče v chodbě nebo ještě dříve než vstoupí na mráz...a je to v klidu, bez boje...
Výborná knížka je Respektovat a být respektován, rozebírá komunikaci s dětmi, co je a co není efektivní, jak se dítě přitom cítí a dá se stáhnout na www.ulozto.cz, kdo má zájem, může mrknout než koupí zajíce v pytli. Jedeme podle ní od malého roka a půl a max spokojenost, jak si tady čtu všechny ty - vzdoruje a nevím co s ním, tak mu raději fláknu rovnou, nic nezabírá ani po dobrém ani po zlém...tak si říkám, že je to tak zbytečné...Velké nedorozumění mezi dětmi a rodiči.
28. okt 2011 o 15:27  • Odpovedz  •  Páči sa mi to (5)
Ahojte. Potrebovala by som poradit. Strasia dcerka ma takmer tri roky. V januari by mala nastupit do skolky. V poslednej dobe nevieme co s nou :confounded: na vsetko hovori nechcem, nejdem, nepocuva a straaaaasne jaci. Ja uz som si myslela, ze obdobie vzdoru mame za sebou - aj sa hadzala o zem, jacala a pod. No to, co robi teraz je strasne. Poviem jej nieco, ona mi povie dobre a vzapati urobi opak. To je ten lepsi pripad, v horsom zacne jacat a ze nechce. Nechce jest, ked ma, nechce spat ked ma, nech sa obliect, i ked chce ist von. Ak nie je hned po jej, je zle. Pritom sme to skusali uz po dobrom aj po zlom. :cry:
31. okt 2011 o 14:48  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@blandik asbolutny suhlas...tiez teraz studujem tu knizku a snazim sa tlacit aj muza do toho stylu vychovy...nie vzdy je to lahke, musime sa aj my naucit ovladat, ale celkovo si myslim, ze to nakoniec pomaha aj v nasej spolocnej komunikacii, lebo respektovat sa musia aj dospeli..:slight_smile:
31. okt 2011 o 15:03  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@mata222
@k_a_j_k_a
baby vzor stupa tak do tych 4 rokov, potom sa to postupne zacne pomaly ukludnovat. snazte sa byt kludne a nebit dieta ale zas mata ked si jej jednu struhla, tak jej hlava neodpadla. oni sa trochu poludstia ked zacnu chodit stabilnejsie do skolky. sa tak ako keby trochu znormalizuju a vy budete kludnejsie reagovat,lebo nebudete s nimi cely den
31. okt 2011 o 15:26  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Všetky mamičky vzdorujúcich detí zdravím. Náš čerstvo 3-ročný syn už vyše roka na všetko, ale absolútne všetko, čo po ňom chceme, povie NIE! Kričí, jeduje sa, kope nás. Donedávna to robil len doma, teraz aj vonku na ulici, v škôlke v šatni (a to je v triede najvzornejší!!!). Väčšinou stratíme nervy, lebo už to trvá naozaj strašne dlho, dáme mu po zadku, nakričíme naňho a potom je nám to ľúto. Lepšie je odísť preč a nechať to odznieť, nevšímať si to, nekomentovať (v afekte aj tak nevníma) a potom ho objať, vyjadriť smútok z jeho správania. U nás na 100% zaberá, keď ho zoberieme na ruky, potichúčky mu hovoríme, že ho ľúbime, ale že nevieme, prečo sa tak hnevá. Z hnevu je plač, potom sa utíši a niekedy dokonca aj spraví, čo mu kážeme:slight_smile:. Ale ak sa jeduje, že niečo chce, nikdy neustupujeme. Keď sa upokojí, úplne na to zabudne. Deti nepoznajú toľko nadávok ako dospelí a toto je jediný spôsob, ako môžu svoje stresy a negatívne emócie ventilovať...
31. okt 2011 o 15:54  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@m.i.r.i - ahoj, u nás to mělo taky vývoj. Pro mě je někdy těžké reagovat na dospělé okolí, že se potřebuji naučit, že mají vlastní zodpovědnost, kterou nemusím a nemám na sebe přebírat...Ale moje zkušenost je, že to není o naučení se ovládat (na začátku to je schématismus, našla jsem si systém, jak reagovat a ten jsem držela - že zlobí se, dávám empatii, uklidní se - vysvětlím, funguje to). Ale pak to přešlo do polohy totální změny pohledu na to, jak dítě funguje a jak ho mám vychovávat (místo korekce chyb, jen obecné formulace, spousta respektu k tomu, co dítě dělá a jak řeší situace a pak nemusím počítat do deseti, ani se snažit ovládat, ale užívám si jeho nápady a aktivity, když se mi to nelíbí - řeknu co si o tom myslím já nebo jak se to obecně dělá...) a funguje to. Dítě se chová přirozeně, nedělá žádné naschvály, začíná projevovat empatii - ale zase je to všechno o tom, že to projevuje tam, kde ono chce a ne tam, kde si to vyžádám...jakoby je to na něm...A já jen žasnu, jak i na malé děti platí komunikace a respektující přístup...
31. okt 2011 o 17:41  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Ahojte rada by som sa k vam pridala, nas maly ma 2roky a 8mes, asi ked mal nieco vyse roka tak si zacal presadzovat svoje ale prislo mi to take normalne ze sa rozvija jeho osobnost a snazi sa dat na javo svoj suhlas/ nesuhlas, nebolo to nic strasne, teraz je doma celkom pokojny a dobry chlapcek pekne sa vieme zahrat, poslucha co mu poviem, so spanim nevymysla pekne spi, sem tam pride den ze je mrzutejsi doma ale malokedy, najhorsie je to vonku kde je vela deti, od jari ako sme zacali chodit na ihrisko je zly voci inym detom, neviem ci to zacalo tym ze raz prisiel k nemu jeden chlapcek a dal mu z nicoho nic po hlave a on to potom robi aj druhym detom, deti teraz strasne vela veci od seba chytaju a samozrejme to zle sa rychlejsie nalepi..strrasne nema rad ked mu niekto berie jeho veci akonahle uvidi ze si niekto vzal nieco jeho tak mu to vytrhol z ruky, bil sa len aby to dostal, a ja stale chodim za nim vysvetlujem mu ze musi pekne pozicat ze mu to vratia ale neda si povedat zacne plakat, dupat.. teraz sme prisli do stadia ze si pekne vymeni s niekym hracku alebo chce nieco od druheho co predtym vobec nechcel dat svoje ale zase ani od druhych nechcel..najhorsie je fakt ked ja na ihrisku kopec deti mladsich a vsetci idu za tym co ma v ruke tak je nervozny, postrka ich alebo buchne ze im to nechce dat.. na jednej esterane ho chapem ze si chrani svoje ale nechcem aby strkal a bil ine deti.. dnes napriklad bol uz tak rozculeny ze potom za vsetko plakal, natiahol sa na ihrisku strkal do kazdeho, nikto sa ani pozriet na neho nemohol lebo jacal.. nepomohlo ani vysvetlovanie nic, zobrala som ho na ruky, ukludnil sa a odisli sme.. najviac ma mrzi ze to robi vtedy ked je na ihrisku vela deti a tie pohlady mamiciek ake ja mam nevychovane a neposlusne dieta, je mi luto, lebo vacsinou su to mamicky mladsich deticiek ktore este asi toto obdobie nemaju.. inak je fakt zlaty aj von pokial sa prechadzame samy alebo este s jeho najlepsou kamoskou je ok akonahle je vela deti ktore mu beru veci je zle..aj k nam ked chodi jeho kamaratka tak sa pekne pohraju poziacia hracky nevadi mu to.. viem ze je to len prechodne obdobie ale bola by som rada keby uz skoncilo, fakt ako sme zacali chodit na ihrisko od jari chodim mu stale za zadkom dohovaram co moze co nie, vysvetlujem, ospravedlnujem sa inym mamickam ked spavi nieco zle, som uz z toho smutna lebo doma nieje taky, a bojim sa co bude na rok v septembri ked pojde do skolky... nie kazdy den je samozrejme taky ale ked ma zlu naladu alebo nie svoj den tak potom place za vsetko..
4. nov 2011 o 15:45  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
ja by som tiez potrebovala poradit.. uz neviem, co s malym.. momentalne je nas aktaulny problem toto. ma ist po obede spat.. samozrejme odmieta, nepomaha moje dohovaranie, nic.. nakoniec ho po 15tich minutach nejak ukecam, vleze si do postele a citame si (to na neho zabera). Ked docitame, tak uz ma lezat a spat.. ja ho stale uspavam (to znamena, ze lezim vedla neho, kym nezaspi), aj cez den aj vecer.. v podstate hned ako prestanem citat, tak sa zacne pytat, ze chce este jest (je normalne naobedovany, po obede max.20minut). Nechcem ho pustit, vysvetlujem, ze ma spat.. stale si melie svoje, ze chce jest, zacne kvoli tomu jacat.. nakoniec ma uz tak vytoci, ze jacim aj ja, pripadne uz aj dostal na zadok.. teraz som uz bola tak nastvana, ze som mu povedala, ze mu vyhodim masinky, ak okamzite neprestane.. tak tam zrazu lezi aj sam.. ja viem, ze to nie je spavne riesenie, preto hladam radu.. stve ma to, potom uz brecim aj ja.. nezabera na neho nic.. je pravda, ze vecer mu po rozpravke dovolim ist sa najest, je dost hubeny a ak nejde, tak sa zobudi v noci a place, ze je hladny.. vecer s tym uz ratam, takze ide do postele driv, ale cez den mu to tolerovat odmietam.. buduci mesiac zacina v skolke spavat a ak im tam toto bude robit, tak ma porazi..
9. nov 2011 o 13:20  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
a to este nehovorim o tom, ze ma pocas toho uspavania doskrabal na krku, snazil sa mi vypichnut oko, lezie po posteli kde sa da, snazi sa mi sadnut na hlavu a pod..
9. nov 2011 o 13:26  • Odpovedz  •  Páči sa mi to (1)
@evaviki Moc ti neporadim,len ti poviem, že moj st.syn po obede nespaval od 20m-robil presne to co tvoj maly -tak som to este daky pol rok tahala-že uložit,precitat rozpravku a vždy to skoncili hroznymi nervami-jeho aj mojimi.
Tak somto potom vzdala -to mal cca 2 roky aj 4m-odvtedy nikdy doma po obede nespal.
V skole prvy rok nespaval vobec,druhy tak 2-3 krat do tyždna zaspal na 20min-to potom doma zaspaval takmer o pol noci a 3 rok v skolke už zas vobec nespal-vzdy len ležal-nastastie s tym problem v skole nemal a vedel to obležat.
Dnes ma 13 rokov a chodi spavat okolo 23h,rano vstava o 6,30-viec spat proste nebude a v skole sa mu dari,je na 8r.gympli s cistymi jednotkami-proste nevidno, že by mu ten spanok chybal.
9. nov 2011 o 13:27  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@kaja73 to uz mame tiez za sebou.. problem je ten, ze ak nespi, tak o pol piatej zaspi aj postojacky.. a drzat ho hore za kazdu cenu nie je ok, potom je strasne nervny a len place.. :frowning2:
9. nov 2011 o 13:31  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@evaviki pri ml. synovi, vzdy ked sa mu meni spanok-tak ho prechodne ukladam spat na noc už okolo 18h a vtedy zvladame tieto prechody vyborne.
Skus ho aj ty skor uložit ak nechce spat cez den.
Na skore vstavanie to u nas nema ziadny vplyv-aj tak vstava okolo 6-6,30 ci ide spat o 21halebo o 18h- to už mam odsledovane.
Proste ho na noc ulož okolo 17,30h-18h-ked nespal- a uvidis ako bude na to reagovat-po par dnoch sa to ukaže , ci to je spravny postup pre neho. :wink: U nas to zabera.
9. nov 2011 o 14:12  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@kaja73 aj to som uz skusala.. vstaval o 4tej :frowning2:((((((
inak nakoniec v tej posteli zaspal a dokonca aj bezo mna.. ale brat mu hracku, aby spal.. :frowning2:((((((((( je mi z toho smutno...
9. nov 2011 o 14:27  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@evaviki - taky pořádně nedokážu poradit, náš přestal spát taky cca ve 20 měsících, ale pak ve 27 měsících se k tomu vrátil...a od té doby zase spí. Po tom dvacátem měsíci jsem ho různě vozila venku v kočárku, nebo autem, aby spal. Dělala jsem různé pokusy, aby spal doma..ale nevycházelo to..spolu, sám. Nešlo to..jen venku. Takže v konečném důsledku skoro každý den spal, ale ne doma...Bylo to náročné..A pak byl nemocný v těch 27 měsících a od té doby zase spí, sice to bylo náročné, protože jak se uzdravil, tak trvalo i hodinu než usnul, ale nějak neutíkal z postele...A co se týče školky, tak náš tam spí jako dřevo, zejména po tom, když ho ráno musím vzbudit...to prý usíná hned u pohádky...Říká se, že děti ve školce spí lépe, je tam pro ně toho hodně nového, hodně zážitků, jsou více unavení...
9. nov 2011 o 15:22  • Odpovedz  •  Páči sa mi to (1)
@evaviki moj maly ma 16 mesiacov a tiez ma taketo stavy :slight_smile: snad ich to prejde treba trpezlivost ine nam nezostava :wink:
10. nov 2011 o 13:13  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
a este by ma zaujimalo, kedze je tu tak uzasne vychvalovany rabr.. ako by som mala "spravne" reagovat na situacie u nas doma.. napr. na vsetko hovori chci.. ked sa ho spytam, ako sa to ma povedat, povie prosim.. ale nikdy to nepouzije v celej vete, jedine,ak ju po mne opakuje.. pri stole sa sprava sialene, zavre oci a kruti hlavou, oblizuje stol, z chleba prstom vydlabava syr, do pohara strka prsty, naschval srka pri jedle a piti (co teda este navyse hrozi, ze sa niecim udusi, pretoze to doslova vdychuje)
dalsia situacia, ked mu naobed oznamim, ze ide spat.. zacne plakat, odide do pokojicku, sadne na koberec a zacne rvat.. ale tak, ze operna aria je nic v porovnani s jeho vyskou a intenzitou hlasu.. pokojne sa mu prihovaram, vysvetlujem, po niekolkych minutach proste dostane na zadok a je ticho.. jediny sposob ako ho umlcat.. potom si vleze do postele a povie, ze je unaveny.. este si citame a zaspava.. stale sa chce len tulit, co uz ma obcas stve (kedze za par dni zacina v skolke aj spat, tak je to dost blby zvyk).. pritom ma vselijak postuchuje, furt sa hybe, picha ma prstami do tvare, taha z vlasy.. neviem uz ako reagovat, aby som mu stale nehovorila same negativne veci.. a to su len dve situacie, ktore riesim.. je ich viac.. :frowning2:((((
19. nov 2011 o 20:19  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@hana033
baby normalne sa zacinam bat :slight_smile: nas ma pomaly 13 mesiacov a od 8 mesiacov nas kuse , skriabe, ja mam tvar ako po plastike a modriny po zuboch a to ich ma len necelych 10. Takze sa mam na co tesit ....
20. nov 2011 o 11:44  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@mamca26 - existuje moc dobrá knížka o komunikaci s dětmi - Respektovat a být respektován, u nás to v období vzdoru moc pomohlo...co je efektivní a co není dobré používat, když se s dětmi komunikuje, jak pracovat s emocema...je to trošku pro starší, ale aplikovatelné principy na batolata...a na ty batolata je dobrá knížka - jak mluvit, aby děti poslouchaly a Jak naslouchat, aby děti mluvily...myslím, že hodně vzdorových situací je ještě rozohněné reakcemi rodiče a taky očekáváním rodiče ohledně chování dítěte - mě v tomto hodně pomohlo Montessori...Jinak to, že dítě si rozdělí činností rodičů na to, co dělá táta a co máma, to je normální, pro ně to je smysl pro pořádek, jako hodiny - systém. nemají jiné opěrné body v tom, jak den plyne..ale to, že ráno máma dělá mlíčko a táta ho dává, to, že táta koupe, s mámou dává hračky na místo a čte pohádku, a táta pak se jde pomazlit...to je pro ně budík, hodiny a orientace v čase a taky to tříbí jejich smysl pro pořádek...
21. nov 2011 o 10:22  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@evaviki -. jestli si chceš udělat názor na rabr, dá se stáhnout na www.ulozto.cz - nedá se tak zhruba napsat, co a jak máš dělat v každé situaci, o které píšeš \)tedy dá se, ale bylo by to na déle...) a můžeš si udělat názor, jestli tak chceš postupovat nebo pojedeš v zajeté koleji - dítě tě nakonec začne poslouchat do jisté míry /protože ten vzdor nakonec odezní) nebo budete i dále bojovat...myslím, že rabr poskytuje takový vhled do toho, jak se dítě cítí, když s ním mluvíme určitým způsobem, když nebereme ohled na jeho emoce, když ho trestáme...a když se ho snažíme nátlakem (nucením) přimět dělat věci správně, pokud nechce samo a dobrovolně...že to vede jen k tomu, že dítě dělá věci nakonec správně proto, že ho někdo dozoruje..jaký je rozdíl mezi tím, že řeknu - Venku je zima, poteřbujeme čepici a šálu...nebo vem si ven čepici - že to druhé budu muset opakovat dokola pokaždé..kdežto to první si dítě vznitřní a není potřeba po nějaké době už opakovat...
Jinak k tomu, co píšeš - klasický rozkol mezi tím, co dítě chce a co chceš ty, přičemž, to co chceš ty je z pozice moci s očekáváním, že dítě se zachová tak, jak chceš ty, protože jsi rodič - dá se to obrátit tak, že se dítěti řekne, že tato věc/aktivita má ten a ten důvod, dělá se to tak a tak a že se očekává, že udělá správnou věc...

To rýpání v jídle - nutíš ho jíst? na to, že říká chci - rozlišuješ situace ty sama, kdy říkáš - prosím, mohl by jsi mi podat ...a akceptuješ jeho NE (protože to je přeci možné na prosbu říci NE) a situace kdy máš právo po něm chcít, aby něco udělal a pak už se žádné prosím nepoužívá - př. je čas si jít umýt zoubky...děti neskutečně kopírují naše chování, to co říkáme, ton, všechno...takže pokud ty budeš dost často používat prosím, děkuji, omlouvám se za to a za to - i tvoje dítě to bude dělat...Ale nedá se k tomu nutit, pokud se nutí, opak se většinou stane...Samo dítě má své emoce, pro malé dítě jsou ty emoce moc silné, neumí je ještě zpracovat, chybí mu zkušenosti, že tohle není "konec světa" a tak ječí, kříčí...pokud ty budeš reagovat klidně a s pochopením, tvoje dítě ti brzy řekne, když se tobě nebude něco dařit - mami, já to chápu, to se stane, že se něco nepovede...JInak vysvětlování v emocích nemá moc cenu, a pokud to je vysvětlování, kde jdeš proti dítěti, tak ještě obrátíš jeho hněv na sebe...většina rodičů říká - já vysvětluji, ale nemá to účinek, tak nakonec mi rupnou nervy...a já se nedivím, rodiče čekají, že pokud zvolí mírný přístup, dítě bude poslouchat, a co když neposlechne, co pak? musím ho donutit...jenže většinou to vysvětlení dávají v emocích, kdy se sanží dítě přesvědčit, že je nutné udělat to, co dítě nechce... a dítě je zrovna v emocích, nemá vůbec kapacitu vnímat, co se mu rodič snaží vysvětlit...a jeho emoce jsou ještě více roztočené...pokud rodič počká, až se dítě uklidní, a pak rovnou řekne - co se dá dělat, tedy vynechá zákaz, příkaz - tak dítě více bude vnímat...
21. nov 2011 o 10:36  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
@evaviki - ještě tak, k tomu co píšeš - je vidět, že s tebou bojuje, má svůj způsob jak ukázat, že nesouhlasí, že je podrážděný...nemusí to mít souvislost s jídlem, jen je tam příležitost to udělat...na děti docela dost funguje, když se na to nastaví - je nenutit, jen říct - srkání při jídle může být nepříjemné pro ostatní, co tady s tebou sedí...když bude vrtět hlavou nad jídlem, že ne - tak proč mu neříct - vypadá to, že nechceš jíst. to je v pořádku...To že mu pokojně domlouváš a nic a pak dáš na zadek..to je o tom, že nechce udělat to, co po něm chceš - s tím spaním - co takhle mu říct - po obědě jdem spát, tělo si potřebuje odpočinout...jaké auto si chceš sebou vzít? jdu do postele, čekám tam na tebe...Místo vysvětlování, řešení, nucení...a nakonec vypěnění...klid, jasně řečeno. Jinak pro tvou situaci, kdy s tebou evidentně bojuje - řekla bych na čas si přestat všímat toho, co dělá špatně, ale začít vnímat a říkat nahlas to, co dělá dobře - ale ne chválením - že je šikulka, ale popisem, co vidíš, že udělal dobře -př. vídím, že sis oblíkl kalhoty a taky ponožky. Máš asi radost, že jsi to dokázal sám? Všímat si pidi midi věcí, které se dají takto pozitivně popsat...a ty negativní, které se budou dít a které jsou zásadní, tak moc neřešit v dané chvíli, ale až potom se k tomu vrátit, jen říct - když se srká u jídla, vadí mi to..(a v sobě mít - nutit tě nemůžu, aby jsi přestal, můžu jen za sebe říct, že mi to vadí...jak se přestane bojovat mezi dětmi a rodiči, najedou děti mají potřebu dělat věci dobře a správně, nepotřebují si najít místo, kde můžou rodiči lézt na nervy..) a taky je třeba rozlišovat občas to, že dítě je prostě jen hravé - chce honit , lechtat, házet polštáři...a mít srandu.
21. nov 2011 o 10:46  • Odpovedz  •  Páči sa mi to (1)
Ahojte, neviem, či toto patrí sem do témy, ale neviem, ako mám vysvetliť strednému synovi, nech nerobí stále zle najstaršiemu. V jednom kuse mu berie hračky, vždy chce to čo, má on, ak si niečo nakreslí, tak mu to roztrhá, ak si niečo postaví, tak mu to zhodí, robí jednoducho stále napriek a provokuje...ak je najstarší v škôlke, tak ani neviem, že ho mám doma, je jednoducho skvelý a poslúchne na každé slovo, ale akonáhle je doma najstarší, tak si len robia zle. Vačší si už samozrejme dá vysvetliť, ale stredný sa oduje a pleskne na zem...viete mi niečo poradiť ako naňho?
A ešte ma napadlo, tiež to nie je k téme, ale ako riešite kúpu hračiek, keď staršie dieťa by už mohlo všeličo, ale mladšie to ešte nemôže a nevie to pochopiť...ide mi o to, že najstarší by mohol mať už Lego s menšími dielikmi, ale mladší by mu to hneď zobral a to by sa hneď postrácalo a je proste veľa hračiek, ktoré by som vedela kúpiť staršiemu, ale kvôli mladšiemu to radšej nekupujem a potom staršieho už hračky čo sú doma nebavia. Napadlo ma kúpiť mu pexeso, alebo karty Čierny Peter, teraz majú motív Cars, ale mladší to nevie, ani by to ešte nepochopil, so mnou by sa hrať s tým nevedel, lepšie povedané karty by aj tak hneď pokrčil, alebo roztrhal...ako to riešiť?
Dúfam, že mi to tu nevymažú, keďže to nie je úplne k téme, ale u mladšieho to má súvis aj zo vzdorom, lebo si nič nechce dať vysvetliť, len sa pleskne o zem a buď plače, alebo trucuje...
21. nov 2011 o 11:02  • Odpovedz  •  Páči sa mi to
Choď na stranu:   Zruš
Tvoj príspevok