Obdobie vzdoru u dieťaťa. Ako si s tým poradiť?

@blandik on už vie,že ma ist do svojej izby,občas zaperlí slovami - idem sa tam ukludniť,ale hračky hadže stale,ked ma nervy ,darmu mu ich vezmem , len si robim robotu navyše a potom ich za par dni vraciam

@denisocka - napadá mě akorát k těm hračkám - co takhle mu je nechat a doufat, že si rozbije nějakou oblíbenou ? není lepší škola, než když si svým vztekem robije něco oblíbeného? No, nápad.

no,to by bola skoda penazi.beztak co sa nerozbije,to rozoberie

@denisocka ak ti mozem poradit, tak sa skus s muzom porozpravat, ako riesit situacie ked ste obaja doma. u nas bol problem v tom, ze muz chodil domov tesne pred ulozenim do postele, a to potom deti nechceli ist spat, ale sa s nim hrat. coby mi nevadilo, lenze na druhy den bol potom horor. prebrali sme to a dohodli sa, ze bude chodit na kupanie, ak nebude stihat vtedy, tak az po ulozeni do postele. ked pride pred kupanim, sprchuje/kupe a uklada deti on. ak stihaju, tak si so starsim este pred spanim zahraju nejaku spolocensku hru. inak maju na hranie cele vikendy - a to si uzivaju. vsetci 😉

co sa toho vzdoru tyka - tak ako radi @blandik. ja som upozornila, ze ak znici, vyhodime/vezmem a nova hracka nebude. celkom to pomohlo - hlavne ak niektore hracky boli na urcitu dobu odlozene u mna v skrini. akurat treba byt dosledny a ked sa mu niecim vyhrazas, tak to potom aj dodrzat. inak to nema zmysel.

ak je taka situacia ako u vas - mladsi chory, strarsi ma "svoju chvilu" a manzel nebol doma pomohlo dvd. pri tom vydrzal potrebny cas. nie je to casto a v tomto pripade - ucel svati prostriedky. ak je manzel doma, tak sa snazime si ich rozdelit - jeden jedno dieta (ja vacsinou to chore), druhy druhe dieta.

ach jaj, ja to obdobie vzdoru asi nepredycham ☹, dnes som sa rozrevala v meste uz aj ja, ked som jaciace, trepajuce dieta tahala, vliekla domov, najhorsie je na tom ze nepomaha nic...nemam pocit, ze by som nieco doteraz vo vychove robila zle, ale na tomto obdobi asi absolutne pohorim

@spalka - neboj nepohoříš a nic špatně jsi neudělala, já, když Honzu čapne rapl, tak se ho zeptám "kdepak je ten hodný Honzík?" a hledáme ho spolu anebo "s tebou si hrajou hormony, viď?" a on tak na mě kouká, panč neví, co jsou to hormony a pak řekne "jo" 😀 😀 😀 Nechám ho vyřvat a pak se uklidní na zbytek dne. Vesměs ho hysteráky čapají dopoledne 😉

@anta dik, ja uz som skusila asi vsetko, takticke dohovaranie, odvedenie pozornosti, zobratie na ruky, aj veci ktorymi som opovrhovala (nemam nervy zo zeleza) - nakricala som na nu, aj som ju vycapala - nic nepomaha ☹, ved nemoze zostat lezat vonku na zemi (takto riesi veci, ked nieco nechce) lebo chce zmrzlinu a nechce ist domov ☹, tak ju vezmem na ruky a ideme domov, jaci z plneho hrdla, trepe sa a ja mam co robit, aby som sa spolu s nou nehodila o zem i ja.

@spalka - takhle drsný dítě nemám, takže nemám zkušenosti s válejícím se človíčkem na ulici, asi bych ho zvedla a s velkým úsilím odnesla domů.

@spalka - u nás pomáhá, když se vzteká - mu dát empatii (nenašla jsem ji ve tvém výčtu), že chápeš, že se zlobí, že se ji nechce jít domů (a fakt ji chápat, však co by ne, ji se opravdu nechce a je to pro ni "konec světa" v jejím chápání). Takže bych ti poradila - jak se začne vztekat, tak mlčet chvíli a jen pozorovat, proč to dělá (pokud to nevíš hned, že co se děje), pak ji na to dát empatickou, chápající reakci - "chápu, že je to otrava jít domů, když se ti líbí venku. Já ti rozmumím" a tohle opakovat co nějakou chvilku. Neříkat žádné důvody, vysvětlení, svá očekávání, tresty, výhružky, že se zlobíš...nictakového - jen to dítě chápat. To dělat, pokud se vzteká, nechce jít k tobe, válí se - jinak ještě - pokud to je někde venku, nebo někde, kde je hodně lidí, tak dítě odnést pryč, bokem, kde je klid a tam ji nechat vztekat, nenutit ji objetí, jen ji "chápat" a skutečně se pokusit ji chápat. Jak se nechá vzít do náručí, tak ji vzít na ruce a stále "chápat". Až se uklidní, přestane brečet - tak teprve te'd ji dát vysvěltení - asi bych znova zopakovala to "chápání" a pak ji vysvětlit, že je čas obídku a že už musíte jít domů. Že ji chápeš, že se ji nechce, jenže podle budíčku už je čas odejít....POkud to opět vyvolá hysterák, tak ji opět "chápat" a zase po uklidnění vysvětlit.

Dítě může takto brečet i docela dlouho a silně a potom, co ji dáš tu empatii, tak může ještě zesílit (náš jakoby na chvilku přestal brečet a odkýval hlavou, že jo...a pak brečel dál)...Jde o to, že tímto dítěti nezakazuješ mít emoce, ona je malá, emoce má silné jako každé dítě, nemá ještě taková chápání světa a když se ty její projevy začnou potlačovat, jako něco nesprávného, tak dítě může pak mít pocit, po čase, že jeho emoce nejsou důležité, že není správné mít negativní emoce jako je vztek, strach, rozčílení...Navíc tím, že ji řekneš, jak se asi cítí - že je naštvaná, protože nemůže zůstat venku - v rámci té empatie - tak ji učíš, jak může později svůj vztek zverbalizovat, jak to může do budoucna říct a dítě jak poroste, tak bude svůj vztek a jekot nahrazovat slovy. Náš posledních pár měsíců místo jekotu kříčí nahlas, že se zlobí...a já mám radost, protože přestává ječet.

Jinak údajně, když se nechá dítěti si prožívat své emoce, bez potlačování, tak do budoucna se mají tyto hysteráky zkracovat....

Jestli jsem dobře pochopila, malý se snaží si tím ječením vynucovat nějakou koupi věcí - možná by pomohlo ji vždy pak odvést/odnést pryč - jak jsem psala, dát ji tu empatii a pak po uklidnění vysvětlení...a taky ji říct, že když něco chce, může ti říct, že to chce. Pak se můžete spolu dohodnout, jestli to bude mít a kdy (že sladkost ano, ale na svačinku...nebo jak to máte). Ale křičení není cesta k tomu, aby jsi to koupila. A ještě jedna věc, co nám pomáhá - když malý něco chce - nezačínám záporem větu - jakože Ne, to nekoupím. Ne, to nemůžeš mít. Ale řeknu - ty chceš čokoládu. Můžeš ji mít na svačinku (nebo TY chceš čokoládu, jednu doma máme a svačinku jsi už měl, můžeš mít tu, co je doma na odpolední svačinku. Je třeba, aby si bříško udělalo místo na oběd - tím, že mu neřeknu hned ten zápor, ale vysvětlím, jak to s čokoládou je a současně i zopakuji jeho potřebu - tím mu dám najevo, že přesně vím, co chce, tím se daří potalčovat zbytečné záchvaty vzteku.

JInak tohle čerpám z knížky: Respektovat a být respektován. Jsme max spokojeni.

@blandik rozumiem co hovoris, poskusim sa to pouzit, v podstate som sklamana aj sama zo seba, mam toho tiez vela nastudovane, viem, ze spravne zvladnutie obdobia vzdoru je dolezite, snazim sa veci chapat jej ocami, ale momentalne mi dosla energia a trpezlivost a s takym niecim som nepocitala, jednoducho mam dost a tuto skutocnost neviem pochopit ani ja sama, nevadi, zajtra bude lepsie, dufam 🙂

@spalka v prvom rade si potrebujes oddychnut, nemas moznost dat malu na vikend k starym rodicom? alebo aspon niekomu na par hodin..
u nas pomahaju (mimo toho, co pise blandik) este dalsie veci: povedat dopredu - este 10 minut sa budes hrat a potom pojdeme domov, takze s tym rataj a pozbieraj si formicky (hracky, loptu..)
a dalsia vec, ked sa zacne vztekat, tak zmenit temu.. jaci na mna, nechcem spinkat, nechcem spinkat, dostava nervy.. tak sa ho spytam, ci sa mu pacilo, ked sme boli vonku a hrali sme sa.. to ho zaujme a vyleze do postele dobrovolne..
a hovorit vety tak, aby neobsahovali zapor (co je u mna peklo, musim sa strasne snazit)..
je to narocne, kolkokrat aj ja uz nemam nervy, urcite v tom nie si sama.. drzim palce..

@spalka - určitě bude zase líp. Mě vždycky ten příchod vzdoru totálěně rozhodil na dva dny. Trvalo mi to, než mi to docvaklo, co se to zase děje a že mi nevyměnili dítě. Nakonec jsme ta období řešili tak, že jsme rozvolnili pravidla, nestávalo se, že by nešel spát neumytý nebo že bychom se venku producírovali jen ve slipech, ale trvalo to všechno moc dlouho...Nějak se nám osvědčilo ho nechat - nechceš se jít umýt. ok. Máš asi nějaký důvod. Večer se ale myjeme, než jdeme spát - zadeček, aby neštípal (jakože jsme mu řekli, že takto se to dělá a proč, ale že tedy berem to, že nechce). Tím se nám nezacyklil na tom, že to dělat nechce a nakonec stejně šel se umýt (pomáhalo si i vztí nějakou hračku sebou do koupelny) a jak vzdor odešel, tak nebyl problém zajet do starých pravidel.

JInak taky dost funguje změnit prostředí, nebo zařadit nějaký neobvyklý výlet (př. jízda busem, vlakem), nějaký úkol venku...hlavně o víkendech...

Ahojte, prispejem sem s mojimi skusenostami zpetne...My sme mali obdobie vzdoru neskutocne, hadzanie sa na zem, behanie, mala absolutne na nic nereagovala, kricanie, zachvaty...
Teraz pred 4 rokom nam psychologicka povedala ze Veru ma vyvojovu vadu reci-ona sice perfektne rozprava, super slovnu zasobu atd. Dokonca fungujeme bilingualne-cesko-slovensky. Ale ma problemy ked niekto na nu rozprava rychle alebo abstraktne pojmy, pokyny. Obdobie vzdoru nam trvalo tak do 3.5 roku a este teraz protestuje obcas ale uz len na veci ze nieco nechce robit...
Tak keby ste nahodou niekto tiez mali predlzene obd. vzdoru po 3 roku intenzivne vzdorovanie preventivne skocte aj na psychologiu...Ale radsej klinickemu psychologovi, toto nevie diagnostikovat hocikto...

ahojte, chcem sa vas spytat. maly ma 2 roky a 3 mesiace, zacal teraz riadne zurit a za vsetko place. nezvyknem nejak ustupovat v tom co poviem ked zacne zurit a snazim sa nenapadne odviezt jeho pozornost. v poslednej dobe ma maly ale odmieta. vravi ze som zla, ze ma nelubi a nech idem prec. som zufala a na dne. nejak to nejdem prezit. ocina ma rad, lubi ho da aj pusu. mne da pusu len ked z toho nieco ma....ked mu poviem nech mi da pusu len tak, tak povie ze nie a nezabudne pridat ze ma nelubi. manzel mu vo vrtochoch trosku viac vyhovuje, ale nie uplne.... lenze on nechce ani pocut ze robi chybu.....
vraveli aj vam nieco podobne vase drobce? ☹

No syn ma rok a pol a ma "stavy" ked mu nieco zakazeme ze reve ako divy, bolo aj take, ze sa hodil o zem a buchal si este aj hlavu o dlazku, alebo o stenu, co bolo po ruke. Ja som si ho absolutne nevsimala, dokonca aj na ihrisku, ked sa certil /teraz je uz teplo/, tak som ho nechala "valat"sa po zemi.... jeho sa totiz v tej chvili ani neda vziat na ruky, doslova sa "ovesi" dvihne ruky hore a ja ho nemozem ani zdvihnut, lebo sa smyka.... ale tato faza vdaka ignoracii presla. Ked sa doma prilis hneva, tak ho dam do postielky, tam sa vyvrieska a ked ho z nej beriem na ruky tak uz sa ku mne len prituli a je dobre. Najnovsie sa s dcerou biju o hracky, resp. on ju stipe a tlcie. Moja rada pre dcerku "dobru mu tresni po prstoch, nech vie, ze to boli a prestane to robit". Aj mna ked udrie, co i len v zapale hry, tak mu po rucke capnem. Nevravim, ze ho tlciem, som proti fyzickym trestom, ale podla mna inak ako takto deti nezistia, ze inym ublizuju. A mna uz dokonca netlcie. Este ho musim naucit, ze ani sestricku nesmie otlkat. a zastavam nazor, ze treba capnut po tej casti tela, ktora ublizuje, cize po rucke, po nozke a ak uhryzne tak - podotykam jemne- po ustach, aby sa zbadal. Zabralo to pri dcerke a zacina aj pri synovi.

@denisocka no ja by som to hadzanie hraciek pojala dost jasne- ak by po mne hodil hracku a este ma aj trafil, tak by som mu pohrozila, ze mu tu hracku vyhodim. Ak by to urobil znova, tak by pred jeho ocami naozaj skoncila v kontajnery. Snad by si rozmyslel, ci bude zit bez hraciek.

@kamilka22 a nebojíš se, že mu tím dáváš najevo, že se věci řeší "plácnutím" a nebude vědět, jak jinak se zachovat při problému, než že někoho udeří? když ty ho plácneš, proč by on nemohl tebe? já vím, že ho nebiješ, rozumím tomu, ale to oplácení je začarovaný kruh. docela funguje nabídnout dítěti v tom období plácání (a projdou si tím všechny děti) alternativu, nějakou aktivitu, kdy si to mohou zkoušet jen tak, aby se vyřádily a ukojily tu svoji potřebu. zatloukátko, nafukovací pytel na box, nevím, prostě něco, kde si užije...ale do lidí, do sestřičky....nevím, píšu jen svůj názor.
My se taky navzájem přeci mezi dospělými nebijeme, když chceme něčeho dosáhnout.
Zkoušela jsi mu vysvětlit, popsat ten problém, říct mu, že víš, že se zlobí, že má chut tebe nebo sestru plácnout, ale že je i jiný způsob, jak se zachovat?

@berenika39 chapem tvoj postoj a po pravde, ja co sa tyka vysvetlovania nepoznam hranice. Obcas mam pocit, ze si idem usta zodrat a viem, ze to prinasa ovocie. S tym capnutim po rucke - nikdy ho "nebijem" ked len neposlucha, patri to predsa k jeho veku a toto sa da krasne vysvetlit. Ibaze on presne vie, ako jeho sestricka zareaguje, ked jej on ublizi. Pre jej spravanie je nieco ako bitka uplne netypicke a nikdy v zivote by ho len tak, alebo len preto, aby dosiahla svoje neudrela. On sa vyziva v tom, ze ked ju udrie, ci postipe, ona automaticky rezignuje a on dosiahne svoje. Aj preto moj verdikt bol, ze sa musi naucit sa branit. Toto je zrejme o poznani povahy dietatka. Kazde dieta je ine. Mojej dcerke stacilo, aby som jej vec povedala raz. Synovi musim tak milion krat a k tomu pridat este milion inych veci pre motivaciu , samozrejme, ze sa snazim odputat jeho pozornost od takehoto spravania, ale obcas kona akoby v amoku, vtedy naozaj radsej volim tu alternativu, ze ho dam vyplakat do postielky. Toto u nas funguje. Celkovo mam pocit, ze sa to lepsi. Vonku este ziadne cudzie dieta neudrel, a to s detmi travime more casu. Dovoluje si len na sestricku aj to preto, ze mu to ona dovoli.

@kamilka22 rivalita mezi sourozenci prostě je, s tím zkušenost nemám (tedy mezi podobně malými sourozenci 😀 ), a souhlas i s tím, že ne na všechny platí to samé. snad si to nevezme jako jasný vzorec reakcí. já si jen myslím, že to oplácení nebere konce. no uvidíš, čas to všechno trochu srovná.

@berenika39 no ved praveze u nas to koniec berie, mna uz nebije vobec a aj u dcerky sa to pomalicky lepsi. Obcas ho jemne capla po rucke, on sa potom rozplace. Ked sa uplne odmietala branit, tak to bolo daleko horsie. Tiez si myslim, ze to potrebuje cas, a samozrejme vysvetlovat a vysvetlovat. Vidim na nom, ze je dost inteligentny a mnohemu rozumie, tak verim, ze moje rozpravanie nevyjde na zmar.

@kamilka22 však taky ještě bude stárnout 🙂 a bude věcem rozumět líp. ono i když v tom věku kolem roku a půl vypadají, jako že nechápou, tak chápou, jsem o tom přesvědčená, ukládají si to do hlaviček a teprve později to začnou používat, začne to z nich padat 😉 , takže to vysvětlování i v batolecím věku má rozhodně smysl.

@kamilka22 mimo téma - ale neva - zastřelí mě třeba.
Strašně si vážím toho, když někdo dokáže korektně reagovat i na nesouhlasný nebo oponující názor.

@berenika39 tak cisto suhlasim, ze vysvetlovanie, aj u takychto malickych je dolezite. Potvrdilo sa mi to u dcerky, obcas som mala pocit /a plati to aj u syna/, ze ma ani nevnima, ked jej /mu/ to vysvetlujem, a na to hoci aj o par dni urobi to o co som ju /ho/ ziadala. A dcerka mi to dokaze uz aj krasne prerozpravat, preco sa to nerobi a to je pre mna ako balzam na dusu. Dokonca aj ked ju Michal udrie, tak mu vysveluje, ze sa to nerobi, ze ju to boli a ze ani ona jeho nebije. 😉

Maminky, každá z nás si týmto štádiom prechádza, niekto lepšie, niekto horšie. Fandím tým, ktoré sa ho naučili zvládať, cítim s tými, ktoré ničí, oberá o silu. Každé dieťa je individualitou, na každé funguje niečo iné, časom každá mamina príde na to, čo zaberá... a ak si naozaj nevie dať rady, netreba sa báť vyhľadať aj odbornú pomoc, dnes je úplne bežné, že sa u psychologov objavujú mamičky s deťmi mladšími ako 3 ročnými. Taká je doba, môžeme si za veľa z týchto prejavov samé -- naše deti sú zvyknuté na veľmi veľa podnetov...niekedy malo dievčatko jednu bábiku - ako jedinú hračku od malička až pokým si nevedela z niečoho vytvoriť novú lepšiu - takú svoju. K tej dobe je ťažké vrátiť sa, zvykli sme si "na jídla vybraná" ako sa hovorí v jednej starej rozprávke. Motiváciou je ja chcem to aj to, lebo je toho toľko na výber, niekedy nebolo tak moc na výber a dieťa sa tešilo z toho, že ja mám - a mám to rád.
Maminky som jednou z Vás, bojujem zo vzdorom 2 špuntov každý deň, a aj keď som veľakrát vyčerpaná, smutná, že som musela niekedy aj kričať(ako napr. dnes, pretože som bola dosť unavená), či capnúč po zadku,a ak prídem len na malý tromf - malý krôčik ako so vzdorom vyhrať, tak som za seba rada. Nedávno napr. zabralo na mojho 23mesačného pri jeho vzdorovaní pred spaním, kedy stráášne moc plakal až hystericky, až tak že už mu aj hlasivky raplovali, som sa musela začať smiať a vravím, mu "synáčik ale keď niekto plače aj slzičky mu tečú, a ty máš očká suché, ako to" ... na to sa začal smiať aj on, chvíľami sa pokúšal o plač ale pri mojom smiechu mu to nešlo a bol pokoj. Nedá sa to tak vždy, je to len taká malá ilustrácia, že niekedy stačí úplná spontánna haluz, nielen sa kŕčovito sústrediť na to, čo je niekde napísané, čo platí u kamošky a čo určite zaberá a potom sa trápiť, že u nás to nefunguje. Samozrejme tým nehaním tých, ktorí dokážu fungovať i tak.
Chce to strašne moc trpezlivosti, ktorá však u niktorej z nás nie je bezodná, skúšajme pomaličky rôzne alternatívy a vydržme to, hlavne ako tu vyše niekto píše trvať na svojom a na jednom, nemeniť merítko rovnakých situácií, pretože dieťatko tým dostávame do neistoty a vtedy sa správa nevyspytateľne i samo pre seba.
Držím Vám všetkým pevne palce, nech sa Vám - nám darí bojovať s týmto obdobím so zdravím, silou a čo najlepšie pre naše zlatíčka ,aby boli raz zdraví, sebestační - pomôžme im dospieť do štádia, aby si "vyrobili vlastnú bábiku - takú tú podľa svojich predstáv".
A ešte jedno, žiadna" zlá" mamina by o sebe nezapochybovala, že je zlá, tak nie je namieste pochybovať o sebe - všetky sme dobré, len sme niekedy v úzkych a je to prirodzené, sme len ľudia, dokonalosť nechajme inej moci. Podstatné je, že sa snažíme, každá v rámci svojich aktuálnych možností - žvot je v tom dobrý, že nám väčšinou dáva aj (minimálne)druhú šancu.

@valika_val ja mam o trosku starsieho maleho a je to dost podobne, dokonca mam pocit ze cim je starsi tym sa to zhorsuje, lebo si viac uvedomuje co robi. Uz sa mi stalo ze aj o zamkovu dlazbu si udrel hlavu, tak sa nazlostil a predklonil. Obdobie vzdoru je od 1roka a v 3rokoch vrcholi takze sa mame naco tesit. Tiez to tazsie zvladam nechcem ho bit a kricat, ale niekdy aj moja trpezlivost konci. Dufam, ze to pochopi a aj toto obdobie prejde ved este nas caka puberta 😀

Ahojte. Moja dcéra bude mať v septembri 3 roky, takže niekedy tiež trošku trucuje. Ale u nás to nie je až také zlé.
Ona sa nehádže o zem a podobne,ale iba plače keď nemá to čo chce. Aj to iba v tedy, keď je zle vyspatá alebo unavená, alebo jej niečo je. V tedy jej vadí že ju chcem prezliesť, vadí jej že má isť papať,alebo že ju chcem dať vycikať a pod. Ani nás nebije lebo si to nedovolí iba svoju staršiu sestru práve vtej nervovej chvíli uštipne, alebo ju potiahne za vlasi, alebo poškriabe , ale aj na tom pracujeme aby sme to odbúrali. Ja ju nechám tak a po chvíli sa ukľudní sama, alebo keď už to trvá dlho tak si ju zoberiem na ruky a sa hráme že je bábätko a trošku ju pokolíšem na rukách. Keď vidím že už sa usmieva, tak je všetko OK. 😉

Ahojte maminky, moja dcérka má 22 mesiacov a už aj u nás začalo obdobie vzdoru. No nie je to veru ľahké, raz sa mi ju podarí ukľudniť rýchlejšie inokedy to trvá dlhšie. Snažím sa prísť na to, čo na ňu zaberá. Niekedy na ňu zaberá keď ju nechám tak a po chvíľke sa ukľudní, inokedy plače až tak že už mi je jej ľúto a tak si ju zoberiem na ruky a učičíkam ju. Je to s tými našimi drobcami veru niekedy ťažké, ale sú chvíle keď mi tie starosti dcérka vynahradzuje svojim krásnym smiechom a objatiami a pusinkami. Držím palce všetkým mamičkám a aj sebe, aby sme týmto obdobím prešli v pohode. A dámy, chce to hlavne klídek a nohy v teple 😀

Ahojte, prispejem sem i ja po dnešku ☹ Som už zúfalá a aj vyplakaná ☹ Matejka nerozmaznávam, snažím sa mu neustupovať ale v poslednej dobe je to príšerné. Akonáhle nie je podľa neho tak sa urazí a niekam schová a akože je nahnevaný - to je ešte tá lepšia varianta. Lenže čím ďalej tým viac sa začal hádzať o zem, kričať, skákať ako psík po 4 a tiež havkať až kričať a to nie len doma ale aj napr. v obchode, vonku. A tiež to robí keď idú správy, telefonujem a dokonca aj keď stretneme nejaké dieťa - napr. jeho budúceho spoluškôrkara ☹Deti má rád ale toto správanie 😖Namiesto hrania sa s nimi alebo prihovorenia sa im začne trhať trávu, skákať po 4 ☹Neviem čo to znamená, čo robiť. Venujem sa mu ako sa mi len dá (v októbri čakáme 2 bábo - na sestričku sa veľmi teší).
Skrátka keď niečo si zaumieni tak to musí byť okamžite lebo inak je zle, neberie na nič ohľad.
Nepomáha dohováranie, ani vyhodenie hračiek do smetiaka, v krajnom prípade capnutie po zadku v krajnom prípade.
Viem, že ste toho tu veľmi veľa rozpísali, som zúfalá a budem rada každej pripomienke, rade...

@jani74 citam, ze malicky ma 2 roky a desat mesiacov. Je teda uz "rozumnejsi", ja by som tomu vystrajaniu vonku /aj ked sama viem, ake je to tazke/ neprikladala velky doraz, asi by som to spociatku ignorovala, pripadne by som /ked ho ten vzdor prejde/mu vysvetlila, ze je to nepekne a preco sa Ti to nepaci. A kedze cakate druhe babatko, radim obrnit sa trpezlivostou, budes ju potrebovat. Ale zaroven, chodte do toho bez strachu, kazdy problem, ktory pride ma riesenie, aj ked sme casto unavene a mame pocit, ze dalej uz nevladzeme.