Rozdielne názory rodičov na výchovu
Ahojte, chcela by som podiskutovat o probleme, ktory ma trapi a akoi si neviem sama rady. Mam 4,5 rocnu dcerku ktora je sikovna mudra dobra aj citliva ale aj velmi ziva ba az pojasena a v obdobi ked skusa co sa da 🙂 jej vychova da naozaj zabrat a ja som z tych ktore detom nedavaju po zadku, snazim sa nekricat ked tak max zvysim hlas, ja hlavne vela vysvetlujem hladam alternativy spolocne riesenia a pod....Moj manzel travi s dievcatami malo casu, je vela v praci a preto sa na vychove velmi nepodiela ale ked uz teda zakroci jeho postoj je odlisny od mojho, podla mna absolutne neucinny dokonca mam pocit ze narusa to o co sa ja snazim. Uvediem priklad : sme s manzelom v praci, pride tam pani ja poviem dievcata podme pockame vonku, Tamarka sedi manzelovi na kolenach a ako schadza dole zakopne o prazdnu plastovu flasu ktoru tam mal manzel pohodenu. Tu sa prejavi jej autoritativne spravanie nahnevane ju zdvihne ruky da v bok a nahnevana vravi : Tati toto co ma byt to si nevies odpratat to mam ja po tebe vyhadzovat a nahnevane odchadza s flasou ku kosu ale pritom doda a dost nahlas : Co si nejake prasa ? A ja viem ze je zle, viem ze mala ma pravdu tak sa jej snazim vysvetlit ze takto sa s tatinom nerozprava. Pani odide manzel nahulaka na dcerku ze to co malo byt ona sa rozplace. A ja neviem co dalej manzelovi nemozem povedat ze ona ma pravdu ze by jej mal povedat ze ano mal som to vyhodit ale ty mi to mozes povedat aj pekne a slusne. Podla neho ona ma 4 roky ma sa starat do svojich veci a nie hukat na neho ako na svojho otca. Ked sa s nim o tom rozpravam povie ze moj pristup je cely na prd ze ona musi pochopit co si moze a nemoze dovolit a keby som jej obcas dala na zadok tak by sa inak spravala. Ja mam manzela rada mame super vztah on ma rad dievcata dal by im vsetky len on nema nervy na vychovu a riesi to takto. ja nechcem podryvat jeho autoritu pred babami ale ma hneva ked na nich krici a ja viem ze to nie je az tak na mieste...
@gangulienka ja celkom rozumiem tomu co pises. absolutne nevidim riesenie v capnuti po zadku, alebo kricani, alebo inej zmene tvojej vychovy.
podla mna si tvoj manzel tieto veci sposobuje ciastocne sam. ak je prchky, agresivny, nemoze cakat ze mu to dcera nebude oplacat. mnoho ludi si mysli, ze mozu byt na deti hruby, kricat, prikazovat a vysledkom bude, ze deti budu mat nesmiernu uctu a zacnu sa "spravat". ja to tak nevidim.
vidim problem v rozlicnej vychove a pristupe vas dvoch, a sama neviem, ako by som reagovala keby moj muz zacal capat maleho po zadku a kricat na neho.
mas pravdu, keby ste to riesili v tej chvili pred dietatom, nerobilo by to nic dobre.
treba si to vyriesit ked ste sami a zvolit vhodne postupy.vase su vsak az prilis odlisne, a preto by ma zaujimalo, ci dokazete najst nejaky prienik a dohodu.
my sa tiez obcas nezhodneme na vychove, ale su to skor malickosti a banality, hlavne postupy su jasne urcene.
podla mna si si zobrala trochu mylny zaver o tom, ze uplne odlisna vychova neuskodi. ja si myslim, ze prave naopak. dieta potrebuje citit hranice a potrebuje ocakavat tie iste reakcie od oboch rodicov, aby vedelo co je dobre a co zle, aby vedelo co cakat. deti maju radi istotu.
ja sama som mala odlisny pristup mamy a otca a nikdy som nevedela, co mozem cakat, jeden povedal to a druhy ine.kazdy reagoval po svojom a ako sa mu chcelo. vznikala z toho napriklad casta situacia kedy som "nenavidela" svojho otca a tajne mu vycitala nasilie, alebo naopak som mame vycitala lahostajnost ..
@tea333 ono to mozno inak vyznelo ako som to ja myslela, obidvaja predsa chceme od dietata to iste len ja im davam viac casu na to aby to spravili a aby to spravili z presvedcenia ze naozaj chcu...manzel na to ide raznejsie ale on zase nevrieska ako zmyslou zbaveny on normalne prikaze ako rodic , zvysi hlas alebo nakrici "okamzite zdvihni papier a nebudeme sa o tom bavit" a a j to capnutie po zadku je vacsinou take ze sa dcery ledva dotkne je to skor take tapnutie....nemyslim ze je na nu zly ani ze ona by mala dovod sa ho bat... ja mam len pocit ze toto je neucinny sposob vychovy ale mozno kombinacia nas dvoch nie je az taka zla 🙂....ved uvidime...my sa sa o tom uz rozpravali vela krat ale on ma pocit ze moj sposob je o nicom, ze ma to stoji len nervy a energiu a keby som skrikla a direktivne povedala tak to mam jednoduhsie a ona bude viac posluchat aj ked ja si nemyslim ze je neposlusna len viac pojasena...
a este ja urcite nie som lahostajna baby maju hranice,,,,aj ked je pravda ze im dovolim viac (ako napr.skakat po blate aj za cenu ze budu spinave alebo chodit bose po vonku)....ale vzdy dosiahnem svoje a ked to fakt nejde dohovaranim tak dam na vyber bud to urobis (alebo s tym prestanes) a mozme potom spolu robit to a to a ak nie tak ani ja nebudem ochotna k niecomu co bude chciet ona...takze ma moznost vyberu a sama si nesie dosledky svojich rozhodnuti...
@tea333 Souhlasím s tebou, že v ideálním světě bude matka i otec zastávat stejný styl výchovy a vždy budou mít ke každé situaci oba dva ten samý přístup. Ale na druhou stranu si myslím, že i když tomu tak nebude, tak pokud aspoň každý z rodičů bude konzistentní v rámci svého vlastního chování (a nebude to nějaké extrémní chování), tak zase tolik nevadí, když např. matka je vlídnější, povolnější a otec naopak přísnější - dítě si ty hranice taky uvědomí, i když budou u každého posunuté trochu jinam. Naučí se, že když je s mamkou, může to a to, může třeba dělat větší kravál, binec, blázinec 🙂 a když je zase s tátou, tak je potřeba být trochu víc v klidu (a užijou si spolu zase třeba jiné aktivity - číst si, jít na ryby, hrát třeba člobrdo...). Je to podle mě podobné, jako se dítě naučí, že v každém prostředí se musí chovat trochu jinak (doma, na hřišti, u doktora, v divadle...) 🙂
Ahoj, necitala som vsetky prispevky, ale trosku ma prekvapilo, ako mnohe zo zaciatku sa stavali na stranu Tvojho manzela. Ja by som sa postavila za Teba, ale o to tu nejde. Podla mna to JE problem, ak su odlisne sposoby vychovy, aj ked je pravda, ze dieta si najde sposob ako vychadzat s jednym a ako s druhym rodicom. Ale aj my mame rovnake problemy, teda ine, ale v tom, ze rozny pohlad, pristup a je to dost problem, najma, ak by este manzel kritizoval tvoj sposob pred dievcatami.
Teraz narachlo mi nenapada vhodne riesenie. Teda ak by si aj tvoj muz priznal, ze to nie je dobre takto prudko reagovat, ale v konkr. situacii mu proste ujde, to je ine. To by sa dalo. Ale ked on aj potom, neskor, v pokoji si drzi svoj nazor, postoj a povazuje svoje spravanie za vhodne a spravne, tu nenarobis nic. Vtedy je asi nutne (zial) nechat, aby ty si si reagovala po svojom a muz po svojom, ale aby ste sa za tie reakcie neosocovali pred detmi.
Neviem presne, aky je tvoj muz. Ale u nas niekedy vyleti, ale aj ked si stoji za postojom amotnym, vie uznat, ze reagoval prehnane. V takom pripade, ako si Ty opisovala (v praci, ako mala ockovi vynadala) u nas nieco podobne moze dopadnut tak, ze maly sa rozreve, pride ku mne, nadava na ocka, aky je zly, ze na neho nakrical. Ja mu poviem, ze ocko je nervozny z prace a ze veru mu nepekne povedal, ale ze mal inak pravdu, ze ocko to mal odpratat. Potom spolocne zajdeme za ockom, maly sa ospravedlni, ale stoji si za tym, ze obsahovo mal pravdu a muz by potom priznal, ze ano, ospravedlnil sa za krik ale dodal, ze takto nepekne sa s ocko nehovori.
A niekedy to urobime opacne. Pridem za muzom, aby sa malemu ospravedlnil, tak sa mu ospravedlni za krik, ale povie, ze fakt to od maleho bolo skarede a maly sa zas tiez ospravedlni. Nakoniec sa vsetci pomojkame.
Mozno si niekto povie, ze sa neda vsetko vysvetlovat (to je pravda, treba ist prikladom deti napodobnuju co vidia) a ze treba aj pevnu ruku, capnut a pod., ale ja som presvedcena ze existuju deti, kde to proste nepomoze. U nas urcite. A ze dat po zadku a dieta pochopi a nauci sa, kde su hranice? Nasmu malemu sa to nepodarilo za styri roky. Az teraz zacinam chapat, ze sa musim vyhnut akemukolvek kriku a "nasiliu", ak chceme prezit. Samozrejme kazda situacia potom trva nekonecne dlho. Ale ostal to uz ako jediny sposob.
A este Ti poviem, ze Ti drzim palce v tom, aby Ti tvoj trpezlivy pristup vydrzal. Teda ak som Ta pochopila dobre, to nie je o benevolentnosti a o tom, vsetko tolerovat, ale akou formou reagovat. Forma a obsah nie je to iste. A v dnesnej dobe stresovej je straaaasne tazke udrzat prijatelnu formu.
@tea333 teraz som si precitala tvoj prispevok a uuuuuplne vo vsetkom suhlasim. To, ze dieta sa prisosobi jednemu a druhemu pristupu indivindi je jedna vec, ale nedava mu to istotu vo formovani vlasntych postojov do dalsieho zivota, lebo ono potrebuje povazovat spravanie oboch rodicov za spravne a dobre a hodne napodobenia a ak je to v takom konflikte, musi mat aj dieta v sebe chaos z toho.
@gangulienka ahoj, aj u nas je tema odlisneho nazoru na vychovu deti aktualna a velmi ma trapi. podobne ako u Vas, tiez je nas rozdielny nazor na vychovu jedinou vecou ktora sposobuje nezhody v manzelstve. u nas je to ale naopak. ja som prisnejsia, manzel miernejsi. mam rovnako stare deticky ako ty, ale obidvoch chlapcov🙂. stvorrocny chodi do skolky, 20 mesacny je so mnou doma. a samozrejme sarapatu vie narobit stvorrocny, ktory skusa... vie od rana na nas nalozit ked sa mu chce, ja chcem take kakavko, nieee, ja som chcel sypat kakavkooooo do poharika nie tyyyy, a plac a rev. tak mu dam sypat kakavko do pohara, nieeee, ja som chcel iny poharik, dam mu iny poharik. a najde si nieco nove. ja viem ze skusa a obycajne to chcem zatrhnut razne (a ked ho mam doma sama tak take uz ani neskusa lebo vie ze nema vyznam), ale manzel je doma a ten to chce vyriesit po svojom, takze pocuva syna, lieta s nim co on chce, a nepriamo naklada na mna ze mam okolo nich lietat ja a zaroven mladsieho drzat na rukach lebo on riesi "problemy" starsieho... tak tak. a nevieme sa zhodnut :( manzel trva na svojom sposobe s ktorym nesuhlasim ja a ja na svojom s ktorym nesuhlasi manzel. je to fakt tazke. nastastie je takychto situacii malo, ale su to situacie na ktorych sa strasne vieme pohadat. a vlastne jedine priciny nasich hadok...
@gangulienka tak sa ospravedlnujem za nedorozumenie 😉