Je manželstvo v dnešnej dobe moderné?

expertka8
27. dec 2008

...alebo....."Žiť pod záštitou sobášneho listu, alebo nie?"... 😕

...casto sa stretavam s nazorom..."ze na spolocne spoluzitie nie je potrebny papier"...
..."papier" vsetko pokazi/l/...a pod.

...ako to vidite vy???
...dakujem za kazdy nazor...

P.S....podla mna je mangelstvo DAR 😵

sisstin
13. apr 2009

holky..ale ta láska vydrží tak max. 3roky..pak už jde spíš o něco jiného...že si toho chlapa vážíme, máme ho rády atd, ale já teda vášnivě milovat xlet nevydržim..v každym vztahu pak vyjde ta běžná každodenní realita na povrch..možná mluvim tak, protože jsem zatim nenašla nikoho, koho bych milovala i po hodně letech 😕 jak jsem psala,já se chtěla vdávat ze začátku, když jsem ještě láskou šílela..jenže MP byl rozvedenej a po jednom hodně těžkym vztahu, takže se do toho nehrnul a ted se zase do toho nehrnu já 😝

sisstin
13. apr 2009

ono je to asi i tím, že co koukám, tak hodně z vás má malé děti a brali jste se vcelku rychle..takže nejste spolu třeba zase tak dlouho 😉 takže to je taky o něčem jiném...my spolu už hodně dlouho jsme...a právě proto, že máme ten největší a doživotní závazek, jaký můžeme mít...tak se snažíme ten vztah nějak udržet...hlavně teda já...z MP strany je to asi lepší, já už jsem hodně hodně na vážkách..a nevím, jak by to dopadlo, kdybysme dítě neměli 😕

asanaa
13. apr 2009

sis a jak dlouho jste spolu??
My přez 3 roky a můžu směle říct,že jsem zamilovaná pořád 😅
ale u vás je to přeci jen něco jiného,když spolu nežijete.Kdyby jste spolu žili,tak by si už třeba byla vdaná paní.
Já bych sama s dítětem asi žít nemohla(myslím dobrovolně),to tě teda obdivuju.

sisstin
13. apr 2009

asanna: víc jak 7let 😉 je to můj první partner 😉 ..já teda byla šííííleně zamilovaná víc jak 2roky...nemohla jsem se dočkat, až se uvidíme..ale on ten vztah taky nemá šanci vyprchat moc rychle, když se vlastně vidíte jen každý druhý víkend...vlastně i mín, takhle "často" za náma jezdí až od té doby, co máme dítě 😉 on max. hodně pracuje..a já dřív taky..takže třeba i když přijel, tak já jsem zrovna musela být celý den v práci 😠 ..ale prostě jsme si užívali, že jsme spolu 😉 ..ale od toho porodu já už to prostě vidim jinak, přestal mi chybět...jelikož mám dost práce se synem...a začly mi na něm vadit věci, které mi dřív nikdy nevadily...a to hlavně, že naše komunikace je dost bídná..dřív jsme prostě bud byli jen v posteli..nebo si někde užívali...já vlastně nevím, jaké to je s ním žít..a ted už o to ani moc nestojim 😕 prostě ta první, bláznivá láska u mě vyprchala...a ted už je to hlavně o tom, že je to otec mého dítěte 😉 i když je strašně hodnej, udělá, co mi na očích vidí...tak mně to prostě nestačí 😒 dítě jsme neplánovali, dobrovolně bych do toho při situaci, jaká je v našem vztahu nešla 😔 ...jinak já bydlím s rodiči, kteří mi max. pomáhají..takže není co obdivovat, spíš to mám o hodně lepší než "běžné" manželky 😉

andelka
13. apr 2009

sisstin: to není láska, ale zamilovanost, co vydrží 2 roky. Láska, ta pravá (pro mě manželská) vydrží celý život, pokud ti dva chtějí. Taky nevím, jestli bych vydržela být do manžela zamilovaná a vášnivě ho milovat mnoho let, vím spíš jistě, že ne. Pravá láska, na které lze vystavět manželství až do smrti, je o něčem úplně jiném. Pokud se chtějí brát lidé, kteří jsou šíleně, bláznivě zamilovaní (jak jsi psala), tak náš kněz jim to normálně vymluví. Do manželství se má vstupovat uváženě a s rozhodnutím, že je to napořád.
Já manžela miluju, vážím si ho, je to můj nejlepší přítel, jsem schopná pro něj leccos obětovat, zapřít se, udělat mu radost jen tak, svěřit mu cokoliv, důvěřovat mu, bránit ho, odpouštět mu ...aniž bych k tomu měla jiný důvod než to, že je to můj muž, ten, kterému jsem dobrovolně a svobodně odevzdala svůj život a přijala jeho. Teprve na tomhle základě s ním chci mít děti a vychovávat je.

sisstin
13. apr 2009

andelka: no já to právě vidim podobně jako ty, proto jsem se nevdávala 😉 dítě jsme neplánovali, byla jsem lehkovážná..ale tak prostě se stalo, ted už to nezměnim..syna miluju 😉 ...a protože si právě nejsem jistá, že to na celej život je, tak se vdávat nechci... 😉

asanaa
13. apr 2009

sis aha a můžu se tě zeptat proč s ním teda seš,když se vídáte tak hrozně málo a zřejmě ho už moc nemiluješ??To takhle budete fungovat pořád?? 😕
andelka naprostý souhlas!!!!
U nás to bylo trošku jiné,mám syna z předešlého vztahu(nebyla jsem vdaná) a manžu jsem poznala když byl malému rok.Takže si nás bral vlastně oba a to je přeci krásné.za měsíc budeme podávat u soudu návrh na osvojení,tak nám to snad klapne.

andelka
13. apr 2009

sisstin: Já vím, máš můj obdiv. Popravdě já nevím, jak bych se cítila a co bych dělala, kdybych otěhotněla neplánovaně s "jen" přítelem (pokud by to nebyl ten, kterého jsem si pak vzala, protože by byli velmi záhy rozhodnutí, že se chceme vzít). Takže chápu, proč máš na to takový názor. a rozhodně je lepší nevdávat se, když si nejsi jistá a přesvědčená, že to opravdu z celého srdce chceš.
Jen jsem chtěla malinko opravit to o té nehynoucí lásce, to je totiž v drtivé většině nereálné, aby se dva lidé, kteří spolu normálně žijí a vychovávají děti, vášnivě milovali celý život. Nám to taky vydrželo max. 2 a půl roku a do té doby bych se určitě nevdávala. Tohle rozhodnutí by se podle mě mělo dělat s více chladnou hlavou a ne v "šílenství". 😉

sisstin
13. apr 2009

andelka: já nejsem typická uživatelka koníka, která se štastně vdala, pak štastně plánovala miminko..spíš naopak, těhotenství mě děsilo, dítě jsem nechtěla 😔 ..první 4m synova života byly pro mě snad nejnáročnější v životě...a právě proto jsem ted vcelku hrdá, jak můj vztah k synovi dozrál 😉 a nevyměnila bych ho za nic na světě..protože dítě je pro mě ten nejdůležitější závazek v životě...chlapi přicházejí a odcházejí...já nejsem ten typ, co by byl na chlapovi závislý.. 😉

sisstin
13. apr 2009

asanaa: to je těžký..já sama mám občas dost šílený stavy, jestli jako jo..nebo jako neee..a co budu dělat dál 😉 prostě zas je to člověk, se kterým jsem už něco prožila, mám ho ráda...a je to hlavně otec 😉 ...já zas nedokážu udělat tlustou čáru, a vzdát se ho...já pořád doufám, že to třeba bude lepší...přítel si teda myslí, že joo..a že do 2let už budeme spolu...ale já prostě nevim...nejsem silná udělat nějaký radikální rozhodnutí 😕

estrellita
13. apr 2009

ja nejsem verici, ale mam to uplne stejne jako Andelka. jsem spolu 7 let a svoho pritele miluju, a to, ze se na podzim vezmem, tak to je pro me urcite zavrseni naseho vztahu a posunuti ho dal. kdybych stale vahala, nidky bych do toho nesla.
siss: jj, ja si pamatuju ty tve zacatky 😉
no a co se spolu sestehovat? ono nidky nevis, jak vam to bude klapat ve spolecne domacnosti a delat rozhodnuti predem je blbost 🙂
jinak abych odpovedela na otazku, jestli je manzelstvi v dnesni dobe moderi ??? ........ tak podle me moc neni a hodne lidi ten samotny svazek strasne zlehcuje!!! pak bohuzel roste pocet rozvodu .........

andelka
13. apr 2009

sisstin: Já vím, jsem tu už nějakou dobu. Myslím, že jsi situaci zvládla nejlíp jak jsi mohla. Já to mám trochu jinak. Pro mě je nejdůležitější můj muž a vztah s ním. Teprve pak případné děti. Myslím si, že pro ně je důležité to, jaký k sobě mají jejich rodiče vztah, protože v tom je základ celé rodiny a jejího dobrého fungování. Ale jako já jsem taky vychovávaná jen mamkou a pro ni taky byly a jsou hlavní děti, muži přišli a odešli, ale my jsme tu pořád.
Já osobně bych v téhle situaci být nechtěla, chápu, že je to pro tebe ložité a vlastně nevíš, co bude dál. ale vždycky budeš mít svého syna, který tě bude milovat a tvůj přítel vždycky bude jeho otec, ať už spolu budete žít, nebo ne. a kdo ví, třeba to bude časem tak dobré, že se rozhodneš se vdát. 😉

sisstin
13. apr 2009

estrelita: sestěhovat...zatim ne, on sem nemůže kvůl praci..a já tam nechci 😝 dřív bych na to i kývla..ale ted už prostě ne..nikoho tam neznám, on není nikdy doma...já bych tam umřela...jsem bohužel pohodlná a tady doma mi nic nechybí..je to sobecký ..já vim..ale měnit to prostě nechci 😉 ...a ona ta společná domácnost...bylo by to skoro stejné jako ted..on je fakt pořád v práci..ve dne..v noci..a jediný volný čas tráví se mnou... 😉

asanaa
13. apr 2009

sis hmm to je fakt těžké,já jsem s bývalím žila,nebyli jsme naštěstí manželé.Nebyla jsem s ním šťastná ale bála jsem se to ukončit,asi jak píšeš,byl to otec.Jenže pak jsem potkala manžu a během pár dní jsem věděla že musím odejít.Tak jsem šla bydlet k babi a dědovi do baráčku.No a po roce jsem se stěhovala k manžovi a pak byla svatba.Třeba někoho potkáš a budeš mít hned jasno.
A nemyslím si že jsi až tak jiná,spoustu holek těhu děsí a miminko je zaskočí nebo mají divné pocity,jen se bojí či stydí to tady napsat 😉 Já byla po porodu taky šílená,na všechno jsem byla sama a prcka bych bez pomoci rodičů snad ani nezvládla.Tentokrát je to jiné,mám vedle sebe muže,který mi se vším pomáhá a těší se.Tak si to konečně taky můžu užívat 😵

sisstin
13. apr 2009

andelka: tak třeba naši se brali, když mi byl rok..a jsou spolu pořád 😉 a asi i štastně...jsou to prostě kamarádi, partneři, kteří dělají všechna rozhodnutí spolu...ale ta vášen tam teda rozhodně není 😅 ..a jelikož mi je, kolik mi je..tak tohle mě docela děsí...já chci být ještě vášnivě zamilovaná..mně to děsně chybí 😢

sisstin
13. apr 2009

asanaa: ty jsi měla mimčo dost brzy ne? Když si tě pamatuju ze základky 😀

mamameeja
13. apr 2009

asanaa - taky beru svatbu jako završení vztahu... samozřejmě že děti jsou také závazkem, ale už se mi příčí říkat že to je můj přítel a naše dítě, které se jmenuje jinak než já... Byla jsem tak vychovaná a beru jako samozřejmost že nejdřív studium, svtaba dítě... Ano je jiná doba, nikomu neberu nároz na to jestli svatba ano či ne, ale když si vezmu, jak jsou chlapy hrrrrrrr do ženění - tak pak když vás o to požádají, znamená to něco velkého ... že si jsou jisti tím co dělají. Žít s někým, pořídit si dítě... pak si sbalí 10 věcí odejde, sice platí výživné, ale... za chvíli jiný přítel a bude se to opakovat... nevěřim prostě vztahu na psí knížku, ale nikomu to neberu... stejně tak se lidé můžou rozvést... Ale přeci jen nosit stejné jméno je známkou toho, že k sobě patříme...

estrellita
13. apr 2009

asanaa: jj, aj myslim, ze spousta zenskych neni hned nadsenych, a ze si na ten pocit tehu museji zvykat, nebo pak na pohlavi. ale tady na konikovi se to moc nenosi, protoze kdyz tu rekne neco takoveho, tak se na nej vsichni sesypou a najednou ej to zenska, ktera si dite nezaslouzi atd.... 😕
siss: no ale tak soustavna vasen pak stejne zas opadne, at uz v manzelstvi, nebo mimo. jde o to, aby se ty lidi meli radi, respektovali se, podporovali se a chteli spolu travit cas 🙂

sisstin
13. apr 2009

mamameeja: a hele, jak často říkáš, že je ten a ten tvůj přítel a vaše dítě se jmenuje jinak? Já si teda takovou sitauci neumím moc vybavit 😅 😝

sisstin
13. apr 2009

estrelita: no právě, po vyprchání vášně si s ním nemám moc, co říct..máme úplně jiné zájmy...jako třeba dneska odjel..bylo to fajn...ale ty dva dny mi bohatě stačily..zítra by mě už asi vytáčel 😝

mamameeja
13. apr 2009

školka... rodný list... kamarádi dětí..., ale nemusíš být hned tak přiostřená, je to jen můj názor, jestli jseš takto spokojená, buď - je ti přáno... Někdo je takový jiný makový🙂

asanaa
13. apr 2009

mamameeja to asi nepatřilo mě že?? 😅 Já jsem zastáncem svateb
sis jojo prcka jsem měla ve 21 letech 😉
No přeci nevěříš tomu že po 25 letech manželství může být v tom vztahu vášeň nebo vášnivá zamilovanost 😀
o tom to snad není.Je tam prostě láska,partnerství,rodina....to je hlavní

sisstin
13. apr 2009

mama: vždyt nejsem přiostřená 😕 😲 ..já jsem to prostě fakt nikdy vysvětlovat nemusela zatim...u doktora mi říkají příjmením přítele..a já nic nevysvětluju 😉

sisstin
13. apr 2009

mama: rodný list jsem taky neřešila..prostě jsem v porodnici dala údaje a mé a údaje přítele, a jméno, na kterém jsme se dohodli..a nikdo nic neřešil 😕 ...já s tim fakt zatím neměla jediný problém..tohle je fakt poslední, co by mi vadilo 😕 ...a jelikož je dost lidí i rozvedených a znovu vzatých, tak se děti třeba taky jmenují jinak než matka..a nemyslim, že by to někdo v dnešní době moc řešil 😉

mamameeja
13. apr 2009

asanaa - neboj🙂 právě s tebou naprosto souhlasím🙂 jsem také zástáncem svateb
Sisstin - je to tak, každý má co chce🙂 co považuje za dobré...

sisstin
13. apr 2009

mama: jak píšu, já nejsem pro ani proti, záleží na situaci..ale to jméno je u mě fakt poslední, spousta žen si i v manželství nechává svá rodná příjmení 😉 protože jsou na ně hrdá 😉

asanaa
13. apr 2009

no tak já s tím jménem měla docela potíže.V porodnici,v nemocnici kde operovali malého neustále.To samé na úřadech a hlavně ve školce.Syn má totiž příjmení po bývalém a mě se příčí aby mě oslovovali tím příjmením.Nehledě na to,že syn se po naší svatbě domnívá že už se taky jmenuje jako mamka a tatínek.Tak jsem ve školce prosila aby ho tak oslovovali a naštěstí mi vyšli vstříc.Teď už to budeme mít oficiálně tak bude po starostech.
esterllita jj souhlas,tady se toho nenosí 😀 Já si teda těhu přála takže dobrý,ve skrytu duše jsem si přála holčičku a čekám druhého klučíka 😵 ale zklamaná rozhodně nejsem,to ani náhodou.A i kdybych byla tak tady bych to nenapsala,bo by mě ukamenovali 😀 😀

mamameeja
13. apr 2009

pravda pravda... Já se svého příjmení klidně vzdám - srašně se mi líbí,. kdy vystupuje rodina jako celek🙂

sisstin
13. apr 2009

asanaa: no ted mě teda napadlo, že jak jsem byla v porodce( a fakt jsme tam byly samé svobodné), tak sestřičky hlasitě komentovaly, proč se nevdáme, že asi máme víc peněz..hahahaha 😅 to bych teda chtěla vidět..já nemám nárok ani na přídavky..jako většina..díky MP příjmům 😝

estrellita
13. apr 2009

asanaa: ta psoledni veta je vystizna 😀
a nechces nechat maleho prejmenovat? nebo bys musela mit povoleni byvaleho muze?
mama: ja jsem premyslela nad tim, zda si vzit obe prijmeni..........a nakonec si vezmu pritelovo. tak ymi to prijde hezkci a symbolictejsi 🙂