Keď zomierajú ľudia. Ako na to nemám myslieť?
baby, vcera som si uvedomila aky je zivot tazky..
Proste clovek sa narodi a takmer cely zivot sa len trapi a suzuje... A tento svet je strasne nespravodlivy...niekto ma vsetko a niekto nic...(nemyslim materialne)
Moja kamaratka ma 24 a ma babo. Pred necelym mesiacom jej nahle zomrela mamkana rakovinu, mala 44... velmi ju obdivujem ako to zvlada,stara sa o domacnost a o otca a o sestru. a ja si myslim ze nieco podobne by som ja urcite neprezila... .je to hrozne. Mam nenormalne hrozny strach, ze niekoho z mojich blizkych stratim...Viem ze sa zbytocne zozieram lebo aj tak sa tomu nevyhnem, len v kuse nad tym rozmyslam...aky je tento zivot...HALUZIM A HALUZIM....
Asi trocha nudny a psycho prispevok, ale neviem sa zbavit takychto myslienok...Co mam robit, aby som s nezamyslala nad takymi vecami a tesila sa z kazdej krasnej chvile? rpsoim poradte a napiste par povzbudivych slov...dakujem
Ja som este zabudla na mojho kolegu ktory sa zabil na aute. Za pol roka sa mal zenit a namiesto svadby bol pohreb. Poznali sme sa iba rok, ale padli sme si do oka a boli sme skveli kamarati. Paradox je, ze zomrel presne rok potom co som nastupila do firmy a na moje prezyvkove meniny. Velmi dlho som sa z toho nemohla dostat a stale mi chyba. Pochovany je 180 km od BA ale aspon raz do roka mu idem polozit kvetinky na hrob. 😔 😢
myslela som si ze do tejto temy sa nezapojim pretoze je tu uz podobna tema,no dnes som sa dozvedela ze kamaratovi pri porode zomrela manzelka ☹ 😢 ,som z toho uplne hotova-dietatko je v poriadku 🙂
Panebože, titkovamiriam, to sa ešte aj v dnešnej dobe stáva?! 😕 ☹ Ako panebože zomrela? Hrozné, hrozné ☹ chudák kamarát, to musí byť pre neho strašné 😔
miriam, mozno ide o tu istu osobu, vcera som sa dozvedela, ze moja spoluziacka umrela pri porode, mala je ok, som z toho zhrozena, je to krute, taka vysmiata osobka, velmi dobra a mila ...
blizsie nic neviem,len tu tragediu nam zavolal spolocny priatel som z toho hotova.
ness napisala som ti do ip
miriam,to je fakt tragédia,smutné,veľmi smutné,včera mi to isté písala kamoška,tiež tu na MK ☹ ☹ ☹
chúďatko dieťatko aj manžel,prečo sa také veci stávajú???
S NESS sme pisali o tej istej osobe ☹ -takze mozno je to ta ista aj u teba 😢
Teda, to je hrozný s tou maminkou, nechápu, jak se tohle může v dnešní době vůbec stát ☹ Posílám hodně síly a energie novopečenému tatínkovi 😔 Chudák malej, je mi líto i děťátka ☹
neviem podrobnosti ale vykrvacala ☹ 😢 ☹
fuuuu to je krute ☹ 😒 😔
neviem ako vy ale ja som si vsimla ze vacsinou zomeiraju skoro len dobri ludia, zli si tu piju svoj kalich dlhsie... asi tam hore potrebuju anjelov ☹
Ahoj holky, zejména Anavilo - umřelo mi před sedmi měsíci těsně před porodem dvojčátko a od té doby se těchto myšlenek nemůžu zbavit a samozřejmě se to zhoršuje kdykoliv se dozvím něco podobného...jenže myslím, že to lepší nebude, těch myšlenek se asi nezbavíme, jen budou míň či víc intenzívní, asi je potřeba se co nejvíc smířit s myšlenkou, že každý to tu máme vyměřené jinak a není to vždycky spravedlivé. Těžko se mi s tím žije, mám strach o malého, o sebe, manžela, všechny blízké a kamarády, mám blbé sny, špatně se mi usíná, ale stejně se toho obecného pocitu strachu asi už nezbavím, takže si říkám, že se s tím musím vyrovnat. Snad to půjde 🙂.
fialinka chapem ta mne v pkoncom piateho mesiac atehotenstva zomrel chlapcek. velmi sme sa na neho tesili a presne ako ty hovoris. bola som hotova velmi som sa bala o manzela a dcerku. mala som zachvaty uzskosti ze som idisla z prace a utekala som do skolky po malu hned na obed co som sa tak bala ze sa jej nieco stane. a manzelovi ani nevravim. ten musel byt na minuty presne doma co som sa tak bala ci sa mu daco nestalo.vsade som chcela ist s nim aby som mala istotu ze je v poriadku. bolo to hrozne. mala som pocit ze sa z toho zcvoknem.
verim ze to zvladnes. ono sa to casom trosku zmierni ale strach tam ostane. ja este aj dnes mam hocikedy pocit ze to nezvladam zo strachu ale sa snazim hned mysliet na nieco pekne a odohnat take myslienky.. lebo tym ublizujes sebe aj tvojej rodinke. ja som teraz tehotna takze mam ine veci na co mysliet ale strach je tam stale ci sa to nezopakuje. takze ti posielam vela vela sili aby si to zvladla. 🙂
janulka7: díky za reakci, vidím, že mne chápeš... ale cítím, že se to zlepšuje a doufám, že i u tebe už je to všechno mnohem lepší, za chvilku budeš mít tolik nové radosti i starostí 🙂 kolem mimča, že to snad úplně přebije to špatné...ale že strach budu mít pořád, to už teď vím...
odkaz pre "anavila" ... je to 9 mesiacov, čo sme pochovali nášho 19 ročného syna. V jeho tele sa opäť prebudila zákerná rakovina, o ktorej sme dúfali, že sme ju porazili, pretože sa držal veľmi dobre. Ver mi, človek vydrží veľmi veľa ... ja som jeden mesiac pochovala na rakovinu 59 ročnú maminku, pri ktorej som bola do poslednej chvíle a hneď na ďalší mesiac diagnostikovali rakovinu aj u nášho syna. Diagnóza bola strašná 6-12 mesiacov života. On žil viac ako dva roky. A keď sa vrátila, zaútočila strašnou silou ... ochrnutie, vozík, plienky, neschopnosť prijímať potravu ... človek prežije, ale jeho život už nie je nikdy taký ako predtým ... nikdy ... nechcem sa ľutovať ... úprimne, viem si predstaviť aj horšie veci ... ľudia sa dokázali postaviť a ísť ďalej ... ja len prežívam a čakám na zázrak uzdravenia boľavej duše ... matka
bolest 😔 😢 .........strasne, co prezivas..........uprimne, ja si nic horsie predstavit neviem, ako to co prezivas 😔
Mě zemřela kamarádka ve 22 letech na rakovinu lymfatických žláz 😔 Bylo to v lednu 2006, v červnu 2006 se měla vdávat a já ji místo na svatbu šla na pohřeb 😢 😔
Pak my zemřel jeden známý, bylo mu 20 let, transplantovali mu srdce, které vydrželo být jen několik měsíců a pak konec 😢 😢 😢 😢
Na základce se mi zabila spolužačka v autě, sedla si cestou z diskotéky k opilému řidiči 😔
Lidem tady z našeho městečka se utopili dva synové, tenkrát ten starší chodil do první třídy, ten mladší do školky, hráli si v zimě na zamrzlém koupališti, pod mladším se prolomil led a ten starší ho chtěl zachránit...Pohřešovali je dlouho než je našli... 😢 😢 😢 😔
moja mama zomrela ked som mala24 a otec jeden a pol mesiaca pred tým,ako sa mu narodil prvý vnuk. Spolužiak mal 17 ked ho skolila rakovina krvi,iného v štvrtom ročníku zrazil vlak. Niekedy uvažujem nad tým aké hrozné je to pre rodičov,že vychovajú dieťa a ked sa má postaviť na vlastné nohy tak oň prídu.
Ach,žienky,plačem ako malé dieťa.Smutne,smutne,smutne.Pripomenulo mi to viac ako inokedy stratu mojích blízkych.Dcérka,otec,svokor,synovec.Keď vidím aké malichernosti niektorí ľudia riešia je mi do plaču.Prečo sa nezamyslia nad svojim prázdnym životom.Veď ja si myslím,že keď raz odídeme,tak aby tu po nás niečo ostalo.Aby mal kto za nami zaplakať.Aby sme nezišli z mysle keď zídeme z očí.Nie?Prajem vám veľa síl. 😵
boze, pozeram naozaj ze nie som na tom az tak zle, ze su aj ovela horsie pripady, sklanam sa nad vami, co ste prezili a ze ste to vydrzali, mate moj obdiv zo srdca.... ale vedzte ze nieste sami, ze aj ked sa nepozname, aj tak mozme zdielat svoje trapenie aspon takto cez net, ej ale je to dobra vec, vsak???
bolest: je mi to hrozně líto, musíš to mít strašně těžké...moc doufám, že to bude lepší, že člověk je zároveň k těmto tragédiím dán i dar určitého "zapomenutí" nebo spíš otupení té bolesti a trápení. Drž se.
A já už radši na tohle téma nezavítám, zbytečně se rozesmutňuju a navíc už teď vím, že můj problém až tak velký není...
ahojte dievcata, nepride mi tato tema morbidna, prave naopak, dolezita. Ja som umrtia mladych ludi v nasej rodine dlllllho potlacala, az som zacala mavat take uzkosti, ze az. Pomohla mi psychologicka ked prisla nato, co som si prezila a nepripustala. Vdaka jej!
Mojej krstnej zomrela 19 rocna dcera na rakovinu a 28 rocny syn spachal samovrazdu (sesternica a bratranec). Druhej tete dcerku zrazil autobus (na mieste mrtva) a syn sa nechtiac udusil plynom ( v prenajatom byte unikal). Dalsia sesternica sa ako 25 rocna smykla v Alpach na prechadzke - za ruky sa drzala so snubencom!...
Vsetko mladi ludia. Pred necelym rokom sme pochovali mojho milovaneho otca...
Jedna z mojich najblizsich kamaratok ma rakovinu....
Poviem vam, treba si naozaj uzivat kazdy den a kazdu jeho minut. Vela krat si to hovorim a pripominam! A tesim sa a uvedomujem si to stastie, ze ja tu mozem byt! Vela sil vsetkym zelam!
laculik no strasne ☹
pozerali ste spravy na antolskej zomrela dalsia zena ako ta moja kamoska 😲 ☹
ach baby-ja som sem nakukla a aj som si poplakala a uvedomila,ake mam zatial stastie v zivote a ze sa trapim nad uplnymi sprostostami.Ja mam tiez casto take zle myslienky a stale sa bojm ze sa mne alebo muzovi,nebodaj detom nieco stane.A veeeelmi sa bojim tych zakernych chorob,uz sa mi aj muz smeje,ze stale myslim len na zle,ale vidim,ze nie som sama.Od kedy mam deti,tak ma napadaju take myslienky.
obdivujem vas tu vsetky,co ste si prezili,viem ze ked clovek musi,zvladne vsetko....a prajem vela,vela sil...........
ahojte
Ako je to velmi smutné ked zomrie mladý človek ked sa nedozvieme ako by žil...čo by dokázal...
Mne v priebehu 7 rokov v podstate zomreli všetci ktorých som milovala, rok po roku sme mali pohreb v rodine.
Ja nenávidím Vianoce na štedrý den som pochopvala maminku...Mala 38 rokov. Zomrela na CMP..ked sme prišli na aro vedela som že už sa nikdy nevráti...Vianoce vždy som ich milovala ale teraz ich nenávidím z duše, aj ked kvôli synčekovi sa snažím on zato nemôže nech ich má rad..ako občas je mi tažko a to asi každej z nás.
Stále si vravím prečo ja, prečo tu nemôže byť, prečo nevidí Davidka aký je šikovný a akú by mala z neho radosť.Strašne mi chýba velmi ju lubim,vravím si že je na dovolenke je jej super ale sa nikdy nevráti..a to mi nejako pomáha.
Ještě jsem si vzpomněla na jednoho kamaráda, byl to takový zajímavý člověk, bohužel se v roce 2007 zabil v autě na dálnici D1,někomu vylítl nábytek z auta a jemu se to připletlo do cesty, tak to narazil do škarpy, ještě měl doutník v ruce a bouli na hlavě. Bylo mu 34 let, taky dost mladý. 😔
Další děsná záležitost se odehrála, když jsem chodila na střední, jedné mé spolužačce zemřela maminka, měla nádor na mozku, spolužačce bylo 16 let 😔 Takhle bohužel zemřel i můj strejda, z ničeho nic začal padat a omdlévat, byli jsme ho navštěvovat v nemocnici, byl jak dítě, ty nevinné oči nezapomenu 😢 . Bylo mu 62 let, nikdy nepil, nekouřil a takhle to dopadlo, byl to bezvadný člověk ☹