Ústav pre dlhodobo chorých - tzv. doliečovák. Dali by ste tam príbuzného?

iv...ja jsem pracovala v U.K. jako pecovatel o stare lidi s demenci....a to co jsem videla tam, me presvedcilo, ze bych nedala sveho pribuzneho do podobneho institutu.

Radeji premenim svuj zivot tak, abych byla schopna se postarat o mamu/tatu doma.

ale asi tak jak pise berenika...zalezi na tom ci onom ustavu.
Nejlepsi je mit reference.

ZA - urcite nie. Mali sme tam babku, v podstate uz na tom bola velmi zle, nemohla sa uz ani hybat - spadla im, zlomila si nohu. A to tam bola len chvililinku, ani nam nepovedali, ze ju presuvaju z ineho oddelenia

Ulozili tam aj mojho brata ako bol mesiac na inom oddeleni - tiez sa nam neunuvali oznamit, ze ho prekladaju, nastastie on je moderny, takze stacilo zavolat...(aby som bola presna - zostal tam este 3 dni, pretoze ho nechceli pustit z nemocky - vraj na vlastnu zodpovednost, mal zlomenu chrbticu, ale na ine oddelenie ist nemohol, uz nemal narok, takze sme podpisovali vlastnu zodpovednost).

Ale celkovo - ja som nepocula nic dobre.

nie,nie a este raz nie!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! mala som cest robit na tych odd 🙄

Nedala ani za nic ☹

leda za trest

skôr nie..bolo by to skutočne posledné riešenie..a pred ním by som to radšej určite skúsila doma.

Přemýšlím nad tím a fakt nemůžu na to odpovědět. Já jsem měla taky tu čest zavítat do těchto zařízení a není o co stát 🙄 prostě na druhou stranu nevím, jestli by se dalo zvládnout pěčovat o člověka, který potřebuje péči 24 hodin doma a zachovat si při tom trochu normální život. Pokud bych měla finance (což nemám), tak bych si najala pečovatelku. A pokud by to opravdu jinak nešlo, snažila bych se aspoŇ najít místo s nejlepší pověstí, ale je to teda fakt těžké rozhodnutí. 😔

no záleží na situaci. je jednoduché tvrdit ne, když jset to nezažili.
měla jsem kolegyňku, a ta se starala o dětu s alzhaimrem 😖
byly dny,kdy se ńic moc neudálo, ale někdy se stávalo,že děda prostě místo WC použil koupelnu, kuchyň...
nedalo se s ním vyjít,protože choroba a stařecká demence z něj udělala terorizujícího despotu, který neměl pojem o čase, takže v noci začal dělat bugr v bytě a vulgárně pokřikoval na její děti,že jsou v posteli.
takže v tomto případě bych dědečka asi umístila do takového zařízení už jen kvůli dětem.
samozřejmě,že bych si vybírala ústav, ale ne vždy se podaří najít vyhovující zařízení.určitě rozhodují finance.
další řešení je osobní pečovatelka, ale ta taky něco stojí 😒

mám kamarádku a ta pracuje v ústavu pro děti s komb. postižením (psych. + fyz.) funguje to jako týdenní internát.
ona v těchto případech zastává názor, že je lepší, umístit takto postižené dítě k nim,protože je ve společnosti stejně postižených lidí a přijde jim to normální. rodiče si tyto děti berou na víkendy domů, aby se jim mohli věnovat.během týdne pracují, aby mohli platit pobyt v léčebně. je fakt,že tyto děti nebudou nikdy schopné se o sebe postarat, takže až jim jednou zemřou rodiče,tak budou mít aspoň nějaké zázemí.

pracuju v nemocnici a musim rict ze i kdyz je to velmi tezke, asi bych tam svou mamku nikdy nedala

ani ja by som nikdy nedala ,staram sa o svokru uz dlhsiu dobu a teraz je 3roky bezvladna musim ju krmit ,prebalovat ,polohovat,osetrovat ked mala dekubity a pije len striekackou.ma alzhaimera a vobec nas nepozna a napriek vsetkemu by som ju tam nedala.nezasluzi si to ten stary clovek ved predsa vychovala deti a urcite sa snazila cely zivot a teraz ju len tak odlozit?to urcite nie.olovuje ma pani lebo vobec nevie kto som vobec nikoho nepozna,jest si nepyta lebo nevie ci je hladna ale ked pridem k nej a idem ju krmit takje v jej ociach plno vdaky .urcite by som nemenila lebo vidim ze to stoji za to,aj ked nevie kto som tak je vdacna ked ju napojim alebo nakrmim.komunikovat sa s nou neda lebo sice rozprava ale veci ktore zazila v minulosti.ale aj tak sa s nou porozpravam pritakam jej aj na rozne veci ktore vravi a je spokojna .stoji to za to lebo len tu vidim ake je to dolezite a ze naozaj je tato praca nesmierne uzitocna .lebo tento clovek naozaj potrebuje pomoc ,a nie je to falos ale ozajstna vdaka zo srdca ked ma vidi.stary a chory ludia su naozaj vdacny za pomoc aj ked je to niekedy nesmierne tazke.ale vsetko zalezi od cloveka a od situacie v ktorej sa nachadza.ja som zostala doma z prace,aby som mohla pomahat.ved toto je to najdolezitejsie v zivote.ale kazdy mame ine poslanie ,a ja toto beriem ako moje poslanie pomahat a naplna ma to .som vdacna ze som dostala takuto sancu.prajem vela stastia pri rozhodovani,v tejto tazkej situacii.drzim palce.

marika
je fakt těžký se starat o takové lidi. ten kdo to umí a má na to psychicky dost sil,tak před ním smekám. aby se člověk takhle obětoval, tak to chce fakt hoodně odvahy a sebezapření. ale to taky není všechno. já i kdybych na to psychicky měla, tak prostě veškerou starostlivost a péči směřuji ke své 9m dcerce.
nevím, jak bych se zachovala,kdyby byli moji rodiče v situaci,že by se o sebe nedokázali postarat. no ale asi bych se snažila zajistit pečovatelku na celodenní péči.
moje tchýně pracovala v nemocnici na odd. následné péče a tam se k pacientům chovali hezky. měli tam si jen 15 lůžek a byli tam jak mladí po úrazech,tak nemohoucí staří pacienti.
mají tam skvělou rehab.sestru, která na požádání každého pacienta namasíruje,napraví i mimo léčebný plán.

pokud by nebylo zbytí tak ano... člověka to šíleně vysiluje obětuje se.... a vlastně s ním celá rodina. já znám dost ú)stavů pro seniory, kde to je fajn.... jo a když staříček trpí ještě stařeckou demencí či dalšími poruchami a jéééééé ta to je vážně jen pro siláky. 😉

my jsme meli dedu po mrtvici a stridal to.. treba mesic byl doma a pak tyden, 14 dni tam.. proste posle zdravotniho stavu, jak to bylo potreba, nekdy nas vnimal a nekdy vubec nevedel kde je, co se snim deje... praktikovali jsme to takhle 2 roky a byl to narez, porad musel byt nekdo s nim, aby nekde neupadl, zhubnul na kost a kuzi, nosil plinky..
fakt na to namam pekny vzpominky 😢

ale bylo nas na to vic.. ze bych to delala sama si predstavit nedokazu.. zvlast kdyz vim o co jde..

soanpe, to je smutny. Ja bych si mamku domu proste nevzala,ale hledala bych neco, kde ji bude aspon trosku dobre

zrovna tohle je otázka, která nikdy nedostane odpověď. vždycky bude záležet na spoustě konkrétních situací. každý, kdo se stará o někoho z blízkých, at už jakoukoliv formou, to dělá s úmyslem mu pomoci podle svých možností.

jiná věc je vypočítavost, snaha o zisk, msta, špatné úmysly, ale to si nemyslím, že by patřilo sem mezi mamči, co mají rády život, at už ten nově narozený 😉 😉 nebo ten, který je u konce.

Ja sa na to pozeram z opacnej strany: chcela by som, aby ma raz moje dieta muselo opatrovat, krmit a menit mi plienky? Chcela by som obmedzovat jeho zivot ako ¨odmenu¨ za to, ze som ho vychovala? Nie, nechcela, nikdy v zivote nie!!!! Tisickrat radsej by som sla do podobneho zariadenia, nez nicit zivot vlastneho dietata (co uz aj dospeleho). Viem, ze takyto nazor ma aj moja mama (nastastie relativne zdrava telesne aj dusevne), takze ja hlasujem za ano, dala (samozrejme po starostlivom vybere onoho zariadenia)

berenika...moc hezky jsi to napsala.

niekde ano,niekde nie...samozrejme ako vo vsetkom a vsade,aj tu su rozdiely,ale keby sm nasla nieco "zodpovedajuce" svojim a dotycneho predstavam,tak preco nie?

to ivmila: poznam osobne dva doliecovaky....tam by som nikoho blizkeho radsej nedavala.

vo vseobecnosti doliecovak ano-nie? je to velmi komplikovana otazka a zavisi od situacie rodiny. Co mam ja skusenosti tak to naozaj na ludi velmi velmi zle vplyva a ked tam idu napr na par tyzdnov tak sa domov vratia a su v regrese...proste stav sa im po psychickej stranke vacsinou zhorsi....s tym potom suvisi aj fyzicky prejav....maju problemy s inkontinenciou aj ked predtym to celkom ok zvladali....atd. Ak je clovek ktory tam ide psychicky ok a nezvlada situaciu len po fyzickej stranke tak to okolie tam na neho nemusi dobre vplyvat 😒

a ci tam s nimi cvicia a nejako specialne sa im venuju....no neviem do akej miery.....studujem fyzioterapiu a bola som na doliecovaku na praxi....ono ak tam je v lete jedna fyzioterapeutka a jedna studentka...na 30 pacientov z toho je vacsina samozrejme iba na lozku tak to cvicenie sice je ale nakolko je dostacujuce si tvrdit nedovolim 😒

co tak nejaka menej radikalna zmena...nejake nestante zariadenie..resp. zohnat nejaku pani na doma a naucit ju cviky....ved nejaka dochodkyna ktorej doverujete by sa o mamu iste rada postarala a privyrobila si.

tahat starostlivost individualne to je na dlhe lakte a moze byt z toho viac skody ako uzitku...treba sa o to nejakym sposobom podelit. Clovek si oddychne, nacerpa sily a cas straveny s chorou osobou potom moze byt prezity plnohodnotnejsie 😉

zalezi od konkretneho zaradenia...
ja som v jednom robila a tam by som v pohode dala niekoho z pribuznych za predpokladu, ze by s tym suhlasil...

a ako pise vroni, starat sa o tazko choreho imobilneho cloveka nie je sranda. ak chcete zabezpecit naozaj slusnu starostlivost, zabudnite na pracu, volny cas a pod...taky clovek potrebuje opateru nonstop.

sirinka máš pravdu. ako som prečítala tieto príspevky,mám pocit,že veľa ľudí si mýli doliečovacie oddelenie s hospicom-alebo neviem čím. Ja som robila na doliečovacom odd. starala som sa o nich,ako najviac vedela,vo veľkej väčšine to boli imobilní ľudia-dementní,po porážke, po fraktúre steh. krčka.....vždy boli čistí,najedení aj ked to bola práca nesmierne náročná fyzicky a psychicky.....
Ostala som doma na materskej a stalo sa,že sa šmykol môj dedko,pravdaže zlomený krček. poperácii ostal trvale imobilný,a poviem vám,nebol to med sním lýzať.... dvojročný syn- aktívny,nič mu nemohlo ujsť a dedko,vo všetkom odkázaný na mňa....
od vtedy obdivujem všetkých,čo sa doma starajú o takého to človeka,ale zostaň doma len o sociálnej podpore,tiež nie je výhra,ked teraz sa zíde každá koruna.

niekdo hore písal,že sa personál neunúva dať vedieť príbuzným,že sa prekladá: u nás to bolo takto: ked sa príbuzní informovali na zdrav. stav. vždy sa im povedalo,že hospitalizácia u nás končí a preloží sa na doliečovacie. ked sa príbuzní nezaujímali,tak na to prišlí pri najbližšej návšteve,že pacient je preložený inde-u nás je to v rámci jednej budovi...

takže asi tolko som chcela.....

ivmila: nemala dr. na mysli skôr rhb. odd.? pre tvoju mamu je potrebnejšia rehabilitácia... kde bývaš?

byvam v okrese presov.
Vies, Leni, rehabilitacne oddelenie je v PO spojene s tymto ... aspon tak som to pochopila. Dakujem vsetkym za prispevky ale mam pocit ze sa to ubralo trosku inym smerom ako som predpokladala. Moja mam nieje stara a ani dementna, ma 47 rokov.
Uz sme sa rozhodli...vezmeme si ju domov, nejako to zvladneme, sme styria surodenci a otec. Uz teraz trpi dost, nenechame ju trpiet este viac. Za nic na svete. Ona mi darovala zivot, starala sa o nas, tak preco by sme ju mali odpisat? nie, vela sme o tom premyslali, ale uz od zaciatku bolo takmer iste ze si ju vezmeme domov.
Leni, mas nejake skusenosti s tou rehabiltaciiou? ani neveim ci take oddelenie cisto na rehabilitacie existovalo. KEby ano, tak o tmo by sme uvazovali.

rozhodnuť sa či dať niekoho blízkeho do takéhoto zariadenia je naozaj ťažké, ako už viaceré baby napísali, veľa záleží od situácie, ja sama som raz túto možnosť zvažovala, mama bola už v posledom štádiu rakoviny, posledný rok bola viac v nemocnici ako doma, napokon mi v nemocnici oznámili, že už nemá význam, aby tam bola, naučila som sa pichať jej injekcie, dali mi zásobu domov a starostlivosť o ňu zostala na mne, brat mal vtedy 18 a vyrovnával sa s tým po svojom - nikdy nebol doma, babka - už vtedy mala alzheimera - ešte v začiatočnom štádiu, takže aspoň sa dokázala o seba ako tak postarať a 24 hod. starostlivosť o mamu bola len na mne, do obchodu som odbehla len narýchlo, keď zaspala, v nádeji, že sa nezobudí v bolestiach a vlastne ani neviem ako som tých pár týždňov prežila, ale asi po mesiaci, som bola totálne psychicky a fyzicky na dne, občas sa u nás zastavil mamin obvodný lekár a poradil mi, že ak sa nechcem úplne zrútiť, mala by som zvážiť dať mamu do liečebne aspoň na 1-2 týždne, kedysi by som bola povedala, že také niečo nikdy neurobím, ale vtedy som to začala vážne zvyžovať, liečebňu sme mali v našom mestečku, aj som tam zašla, niektoré sestričky som poznala, za mamou by som mohla každý deň chodiť, tak som naozaj uvažovala ju tam dať, sľúbili mi, že keď sa uvoľní miesto hneď ju prednostne umiestnia, bola som rada, že si troška oddýchnem, napokon tam ale byť nemusela, zomrela o pár dní na to.
Chcela som tým len povedať, že niekedy nie je iná možnosť a aj keď si vravíme, že my by sme nikdy nič také neurobili nikdy nemôžeme vedieť v akej situácii sa ocitneme a ani ja sama by som nechcela, aby raz moje dcéra musela niečo také riešiť, alebo by bola v takom stave ako ja vtedy a bola by som radšej, ak by si to takto uľahčila, ale je pravda, že prístup personálu je v tých zariadeniach rôzny, záleží od ľudí, takže je lepšie čo najčastejšie tam chodiť a čiastočne sa o toho človeka postarať.

Já pracuju ve zdr. potřebách a setkávám se denně s lidma, kteří se o někoho starají a upřímně sama nevím co bych dělala - jako LDNka v nemocnici je fakt krajní řešení. Jsou tam ležáci více méně na dožití a ty sestry to tak často berou a nic moc se pro ně nesnaží dělat.. Ale nějaké pečovatelské domy můžou být na vyšší úrovni - za vyšší cenu a je dost těžké se tam dostat.. Někdy zas ten člověk v takovéto situaci je hrozně psychicky fixovaný na tu rodinu a když ho dáte jinam, tak tam jen trpí..
Ale u tohohle opravdu nejde poradit - to si musí rozmyslet člověk, který by se o něj starat a opravdu si sám upřímně říct, jestli na to má.. Protože nemocný člověk často začne být na své okolí fakt protivný a zlý, protože je nešťastný a nemá to jak ventilovat.. No a pak taky zvládnout člověka třeba přebalovat, umývat, polohovat.. je to o síle fyzické i psychické. Musíte svůj život od základů překopat a starat se o blízkou osobu na úkor svého života. Třeba na úkor dětí, manžela.. Znala jsem paní, který měla maminku po mozkové příhodě a kdysi dávno potratila a pak nemohla otěhotnět. Pak se jí to podařilo, ale byla na rizikovém a musela volit, jestli i přes to se bude o maminku starat - byla úplně ležící, takže si riziko dokážete představit.. Nakonec se stejně o ni starala a už jsem viděla i miminko 🙂

ivmila : ja ti rozumiem,mala som na mysli,že tvoja mama nieje stará.SM je údel mladých ľudí. doma uvidíš,ako to budeš zvládať,do akej miery je mama mobilná. teoreticky by mohlo byť spolu rhb a doliečovacie odd.
doma s vami jej bude určite lepšie,tomu ver ! želám veľa sily .

a že sa to zvrhlo ? to vieš,podľa mňa moc mladých ľudí nemá skúsenosti s zakýmito zariadeniami,a ked áno,tak v spojitosti so starým človekom... asi tolko.

roxi - a preto je az zarazajuce, ako sa v takychto ustavoch sprava personal k svojim pacietnom. Verim, ze je to niekedy o nervy - pracovat dennodenne na takom mieste, ale je to ich praca, a maju robit vsetko preto, aby ju robili dobre.
Ja tiez pracujem (teraz som sice na md), tiez mam vseljake dni, ale musim sa nad to povzniest.
A je smutne, ze clovek, ktory si plati zdravotne poistenie cely zivot, nebyval prilis casto chory - nahodou sa dostane do takehoto zariadenia a co ho caka na stare kolena.
Takisto neodsudzujem ludi, ak tam niekoho daju, ale otazka je, ci by som dala pribuzneho do doliecovaka - nie, rozhodne nie (dufam, ze ani v takej situacii nebudem) ...

pracujem na odd. dlhodobo chorých - nadáva sa tomu aj doliečovák - sme vyslovene nemocničné oddelenie, presne ako interné alebo chirurgické s jediným rozdielom - neriešia sa tu akútne stavy, ale hospitalizovaní sú ľudia ktorí majú zdiagnostikované ochorenie a potrebujú napr. nastaviť liečbu, ľudia po zlomeninách na rehabilitáciu, po porážkach, operáciách atď. Viackrát som sa stretla s tým, že ľudia sa nerozpakujú šupnúť príbuzného do špitálu, lebo ho doma nechcú alebo nezvládajú starostlivosť oňho.Pritom dotzčný chorý potrebuje vyslovene len opateru a nie zdravotnícku star. Ked sa takýmto príbuzným navrhne umiestnenie v DD alebo podobnom zariadení, tak sú celí pohoršení, akože oni by svoju matku/otca do domova nikdy nedali. A tak využívajú všetky možné oddelenia v nemocnici.
Toto je pohľad z druhej strany.
Myslím, že ivmila mala na mysli presne takéto nemocničné oddelenie a nie ústav na dlhodobé umiestnenie. V takom prípade by som sa neobávala príbuzného tam hospitalizovať(býva to tak na 3 týždne). Ved kto sa zamýšľa nad tým, ked treba dať niekoho z rodiny na interné?