Vidia deti duchov?

olielka ty nemas tie monine decharske zazitky na IP? ak ano hod ich sem prosim.

mona81 napsala:
-----------------------------------------------------------------------------------
můj otec je mrtev (sebevražda) a když mi bylo 12let, tak jsme jen tak s mamkou blbli, že vyvoláme ducha. Dali jsme si svíčku na stůl a jako každý laik dělali nějaké hovadiny jako dát prsty k sobě atd. Pak řekla mamka, jestli je duch mého otce v místnosti, tak ať nám to nějak dokáže. Najednou se plamen ohnul v PŮLI na 90stupňů a ukazoval směrem ke mě a plápolal pěkně dlouho směrem ke mě. Tak nám to nedalo a že si vyměníme místa. (vítr to být nemohl, protože oheň se ohnul V PŮLI OHNĚ, né celý). Vyměnily jsme si tedy místa a zase se to opakovalo. Pak jsem dostala strach, poděkovali jsme a poprosily ducha aby odešel. To je moje první historka, kterou bych ale ani nebrala jako moc zajímavou...budu psát dál do další zprávy

Jednou jsem spala v posteli se svým přítelem a najednou jsem se probudila s hrozným úlekem a nadechovala jsem se jak blázen. Viděla jsem jak se nade mnou sklání bílá postava (popis: hlava-bez obličeje, ramena, tělo a zbytek nevím a abych pravdu řekla, ani mě to nezajímalo. Bylo pro mě prostě úplně normální, že nemá nohy a nemělo to stvoření žádné ukončení ) Sklánělo se to nade mnou a říkalo MI TO POCITEM ...neboj se, já se jdu na tebe jen podívat, jak se ti daří....tyto slova nikdy nezapomenu!!! Jak nebo kam se to pak podělo nevím. Další story v další zprávě

uz to sem ideee.

když jsem pak byla se svým jiným přítelem, tak nám stále praskala skříň když jsem byla v pokoji já. On se mi vysmíval a nikdy mi nevěřil, ale já jsem přesně věděla, že to není jen tak. Hrozně jsem se toho bála

Jednou jsem spala v posteli se svým přítelem a najednou jsem se probudila s hrozným úlekem a nadechovala jsem se jak blázen. Viděla jsem jak se nade mnou sklání bílá postava (popis: hlava-bez obličeje, ramena, tělo a zbytek nevím a abych pravdu řekla, ani mě to nezajímalo. Bylo pro mě prostě úplně normální, že nemá nohy a nemělo to stvoření žádné ukončení ) Sklánělo se to nade mnou a říkalo MI TO POCITEM ...neboj se, já se jdu na tebe jen podívat, jak se ti daří....tyto slova nikdy nezapomenu!!! Jak nebo kam se to pak podělo nevím. Další story v další zprávě

Pak se to jednou stalo ani nevím jak. Byla jsem s kamarádkou u nich doma (ona bydlí u jejího partnera, kterému zemřela manželka...utopila se v Egyptě ve víru při potápění). Já jsem se jí jednou ptala, zda jí (mojí kamarádce) nevadí, že jsou všude fotky jeho mrtvé manželky, dokonce i v ložnici, kde s ním teď spává ona. Ona jen odpověděla že né, že je jí manželka sympatická.

Jednou tak sedíme v obýváku, už byl večer a jen tak si vykládáme o životě o tom jak její partner (manžel zemřelé) si nerozumí se synem (jejich jediným) v tu chvíli jsem ucítila hrozně silné brnění do nohou a podívala jsem se na kamarádku. Zeptala jsem se jí s údivem, cítíš to taky? Ona se podívala na mě a v tu chvíli jsem obě začali z ničeho nic brečet jak o život. Ona cítila to samé jak já, jen s tím, že ona cítila brnění do nohou a k podbřišku a to bylo všechno. Já cítila brnění do nohou, do břicha a postupovalo to do hlavy a od hlavy zpět do žaludku a odtamtud jsem TO chtěla jakoby vyzvracet. Stále jsem měla pocit, že musím něco vyzvracet, ale nebyl to pocit jako vyzvracet jídlo, ale spíš něco ze mne Toto se opakovalo mnohokrát za večer, z ničeho nic jsme řekli, už je to tady a rituál se opakoval. Brečení, brnění atd. Já jsem dostala strach a chtěla jsem jít pryč z místnosti. Moje kamarádka to neprožívala tak intenzivně jako já, takže jí to tak moc nevadilo a chtěla v místnosti zůstat. Měla pocit, že přišla zemřelá manželka jejího přítele a že nám chtěla něco oznámit. Já jsem prostě musela na záchod, takže jsem i s kamarádkou místnost opustila. Ten večer jsem usínala v pokoji s ní a jejím partnerem. Ustala jsem si s KORÁNEM na zemi a odříkával muslimské motlitby. Věř tomu že jsem z toho koránu neměla vůbec žádný dobrý pocit.

Pak se to jednou stalo ani nevím jak. Byla jsem s kamarádkou u nich doma (ona bydlí u jejího partnera, kterému zemřela manželka...utopila se v Egyptě ve víru při potápění). Já jsem se jí jednou ptala, zda jí (mojí kamarádce) nevadí, že jsou všude fotky jeho mrtvé manželky, dokonce i v ložnici, kde s ním teď spává ona. Ona jen odpověděla že né, že je jí manželka sympatická.

Jednou tak sedíme v obýváku, už byl večer a jen tak si vykládáme o životě o tom jak její partner (manžel zemřelé) si nerozumí se synem (jejich jediným) v tu chvíli jsem ucítila hrozně silné brnění do nohou a podívala jsem se na kamarádku. Zeptala jsem se jí s údivem, cítíš to taky? Ona se podívala na mě a v tu chvíli jsem obě začali z ničeho nic brečet jak o život. Ona cítila to samé jak já, jen s tím, že ona cítila brnění do nohou a k podbřišku a to bylo všechno. Já cítila brnění do nohou, do břicha a postupovalo to do hlavy a od hlavy zpět do žaludku a odtamtud jsem TO chtěla jakoby vyzvracet. Stále jsem měla pocit, že musím něco vyzvracet, ale nebyl to pocit jako vyzvracet jídlo, ale spíš něco ze mne Toto se opakovalo mnohokrát za večer, z ničeho nic jsme řekli, už je to tady a rituál se opakoval. Brečení, brnění atd. Já jsem dostala strach a chtěla jsem jít pryč z místnosti. Moje kamarádka to neprožívala tak intenzivně jako já, takže jí to tak moc nevadilo a chtěla v místnosti zůstat. Měla pocit, že přišla zemřelá manželka jejího přítele a že nám chtěla něco oznámit. Já jsem prostě musela na záchod, takže jsem i s kamarádkou místnost opustila. Ten večer jsem usínala v pokoji s ní a jejím partnerem. Ustala jsem si s KORÁNEM na zemi a odříkával muslimské motlitby. Věř tomu že jsem z toho koránu neměla vůbec žádný dobrý pocit.

jednou to jsem přijela zase k té stejné kamarádce a ona přišla za mnou do pokoje a sedla si na konverzační stolek asi tak půl metru ode mne. Její přítel odešel nahoru do sprchy. Já z ničeho nic začala brečet, ale takovou spoušť slz jsem neměla co jsem živa. Podívala jsem se směrem (přes zeď) ke sprše a zakřičela jsem do temna. Já jsem přesně věděla, že volám jejího přítele a na 100% jsem věděla, že on nepříjde. To bylo prostě jasné. Podívala jsem se na kamarádku a ta mi dával POCIT, neboj, vše bude v pořádku. Já lapala po dechu jak blázen, ale přitom jsem měla pocit ŠTĚSTÍ, BEZPEČÍ, MÍRU...nedá se to prostě popsat. Najednou v jedné sekundě to bylo pryč a ona...ty brďo ty jsi byla úúúplně bílá a rty jsi měla fialové jak mrtvola. Jinak to brnění mě zase doprovázelo jako předtím.
Já jsem se na ni jen podívala a nadala jí, tak proč mi nepomohla, když mě viděla v jaké situaci jsem??? Ona mi přesně potvrdila to, co jsem já cítila. Ona mi chtěla pomoct, ale něco ji drželo zpátky ode mne a utěšovalo jí že budu zase v pořádku

v tu chvíli se objevil její partner a ptal se, co jsem po něm chtěli, že slyšel jak HO voláme. Já přitom nevolala jeho jméno, ale jen jem zařvala. On tvrdil, že slyšel že HO někdo volá Já jsem přesně přitom věděla, že ho volám, ale že on nepřijde. Tak jsme mu to všechno řekli co a jak se nám stalo a on že tomu nevěří atd. Jednou si vyjel na lodi AIDA do Karibku a snažil se tam vyvolat ducha svojí manželky, protože ji hrozně moc miloval. Tvrdí, že si s sebou dovezl zlé duchy, kteří ho hodně dlouho pronásledovali a proto s těmito věcmi nechce mít už nikdy nic společného. My jsme ho tedy pozvali ať si sedne s námi a když se něco stane, tak to aspoň uvidí. Nic se nedělo, tak jsem se po půl hodině rozhodli, že se pomodlíme (každý po svém ve svém nitru) a že půjdeme klidně spát. Pak nás napadlo, že si dáme ruky. Když jsme si dali ruce a každý zavřel oči, mě nic nenapadalo, jak bych se měla pomodlit tak jsem oči otevřela. Když jsem viděla svoji kamarádku, začala jsem se šíleně smát. Kamarádka otevřela oči a popadl jí výbuch smíchu taky Její přítel nechápal tak jsme se zase pustily. Ono totiž jak jsme se chytli těma rukama, mě začalo něco šíleně svědit v břiše. NNNNNNNNNNNNNNáááááááádherný pocit, míru, lásky atd. On necítil nic, my s kamarádkou jsme cítily dokonce když jsme si podaly ruce, jak námi koluje energie
on asi začal žárlit že my máme něco společného a tak hned že teda jdeme spát. Mě ale hrozně zajímalo, co ta moje kamarádka cítila. Zda to byl ten stejný příjemný pocit atd. On že je konec a že se jde spát. Já ale chtěla vědět co ona cítila a tak jak on stoupl, že jde spát, tak kamarádka se na mě podívala a řekla...Moniko, ty nemůžeš ty duchy k sobě jen tak pouštět a udělala rozmach rukou...v tu ranu se na mě (nebo přeze mě) přehnali zhruba tři tamvé stíny. Já začala ječet jak o život a řvát na ni, ať je okamžitě zavolá zpátky. Cítila jsem že ONA je někdo a já nic. Že ona s nimi může manipulovat i se mnou. Já měla šílený strach a ona se na mě dívala šílenou nenávistí. DÁVALA MI POCITEM... chtělas trpět tak trp. Prosila jsem ji ať je vezme zpátky a ona se mi výšklebným obličejem zeptala JAK? Ty víš jak odpověděla jsem jí a ukázala PŘESNĚ CO MUSÍ UDĚLAT, jako bych to odněkud už znala. Moje kamarádka to udělala úplně jinak opět s výšklebkem na obličeji. Prostě z ní sálala nenávist a převaha nademnou. Její přítel na mě křičel, ať ji nechám být, že ona za nic nemůže, že nic neudělala. Já jen řvala jak smyslů zbavená že TO BYLA ONA. A ona přesně věděla. Nakonec mi řekla ať jí dám ruce a že ona to udělá po svém. Dala jsem jí teda ruce, ale začali mě šíleně pálit a zazvonil mi tel. Ona mě říkala ať tel. nechám být! Já ji ale neposlechla a protože mě ruce pálily, tak jsem se jí vytrhla a šla s tel. do koupelny....
vzala jsem jejího přítele s sebou a pověděla úplně potichu do ucha, co jsem měla za pocity a jak ona mě ovládala atd. Pak jsme šli za kamarádkou a ona vypověděla přesně to samý. Že ona cítila, že mě může ovládat a řekla přesně to co jsem už napsala na začátku...CHTĚLA JSI TRPĚT TAK TRP. Nevím co to má znamenat. Nedokážu si to ani vysvětlit dnes. Přesně mi řekla jak mě nenáviděla, ale že to nebyla ona. Že to bylo něco v ní, co jí to přikazovalo a vlastně i ona byla zajatcem TOHO neznámého.

to vše se odehrávalo v německu, ale tentokrát v čr. Byla jsem s mamkou v hospodě, kde jsme zůstali už sami dvě a hráli jsme šipky. Já už vždycky cítila v té hospodě něco, co neumím popsat. Najednou mě zase naběhli slzy a jako bych chtěla něco ze sebe vyzvracet. Já viděla u baru postavičku (černou) a věděla jsem že je to holčička kolem šesti roků. Když jsem to řekla mámě, tak mi akorát tak řekla, že jsem opilá (jsem ten večer nic nepila). Máma jinak taky věří na duchy. Ten večer jsem jí řekla...jestli chceš vidět ducha, já ti ho můžu přivolat. Věděla jsem, že kdybych se jen zamyslela, přesně bych jí nějakého zavolala. Ona se jen lekla a šli jsme domů...Asi tak půl roku na to se mamka seznámila s jedním pánem a ten když k nám přišel na návštěvu tak po něm náš vlčák vystartoval a kousl ho (ona totiž neměla ráda nikoho, kromě mě a taky jen mě poslechla. Byla to velice týraná fenka a když jsme ji odebrali, tak měla už rok). No a když jsem se tedy za fenku omlouvala, tak jen řekl, to nevadí, já vím proč mě kousla. Tak jsem na něj vykulila oči a on začal s tím, že on přišel a měl na sobě nalepené duchy a ona to na něm cítila a cítila se tak ohrožená, protože někdo v rodině už s duchama něco společného má a ona cítila rivalitu tak proto po něm vyjela. Když mi řekl že se zajímá o duchy tak jsem se ho zeptala, jak vlastně na to přišel atd. V tom on začal, že tady museli vyvraždit kdysi dávno rodinu...manžel, manželka a řekl PĚT NEBO ŠEST LET HOLČIČKA. V tu chvíli se na mě mamka podívala a nevěřila svým uším. Přesně to co jsem viděla já. Jak je možné, že někdy něco vidíš, nebo cítíš a dokonce víš, kdo by to tak mohl být? Já s tím nechci teď nějak začínat, protože duchy můžu i cítit, ale příjde to samo. Nemůžu je nějak vyvolat nebo tak. Mám jen strach na to pomyslet, protože jsem v sedmém měsíci těhu a kdyby do mě vstoupil ZASE nějaký ten duch a já zase začala dýchat jak blázen (přestože jsem se cítila super) a bojím se aby to nějak neublížilo malé. Jsou to jen tak zhruba moje příběhy, ale stalo se i víc, ale ty nebyly už tak zajímavé.

ja len dufam, ze ma mona za to nezabije...
Mona, odpuuuuuuust, baby to chceli

urcite nie lebo ona sama to hodila potom na stranku otvorene a kedze je stranka vymazana urcite jej nebude vadit ze sa posunula pod iny nadpis.

😕 😕 baby toto myslite vazne 😕 to snad nie.... 🤐

no, nevim, se mi to teda 😕 nezdá....

kacabacka, co sa i nezda? To, co saom tu poslala ja?

Tak taky přihodím svůj zážitek 🙂Bylo mi asi 18, ještě jsem bydlela u našich a spala jsem nahoře v dvoupatrové posteli. Najednou jsem se uprostřed noci zničeho nic vzbudila, nic se mi nezdálo, jen jsem otevřela oči a uprostřed pokoje stála černá mužská postava s velkým kloboukem na hlavě. Šíleně jsem se lekla, celá jsem úplně stuhla a zavřela jsem oči, sdrce mi bouchalo jako blázen a neměla jsem ani sílu, abych rožnula lampičku. Po několika minutách jsem se odvážila pomaličku otevřít oči a už to bylo pryč. Dlouho jsem pak nemohla usnout.. Nikdo mi nenamluví, že to byl zrakový klam, nebo sen!

melory mozem otazocku preco "ona sa chce volat Dorotka" to si ako na to prisla ????

ako niezeby som pochybovala o niecom len som zvedava, jedno je tema duchovia a ine je komunikacia s nenarodenym dietatom ... o duchoch nepochybujem a tiez mam zopar skusenosti ktore ma presvedcili ze nieco medzi nebom a zemou je, nieco co pokracuje ked clovek umrie, a dokonca verim aj na anjelov straznych ale aby si mrknus v brusku vyberal mena to hadam nie ????? mel ale ozaj nic v zlom

lebo sa mi snivalo ze som porodila dievcatko a povedala mi ze mami ja sa chcem ale volat dorotka

Já také přispívám jedním příběhem...

Dcera mé kamarádky, dnes dospělá dvacetiletá slečna, měla v období od přibližně deseti do patnácti let jasný pocit, že jejich bytem, který má dlouhou chodbu, někdo chodí, ačkoliv tam je ona sama. Přišla třeba ze školy, ve svém pokoji si lehla na postel a četla si knížku, nebo se učila a najednou zaregistrovala, jak někdo v klido prošel kolem otevřených dveří jejího pokoje.....slyšela prý i kroky. Tyto zážitky trvaly tolik let, že je potom brala jako samozřejmost, že s nimi v bytě bydlí ještě někdo a ten se prostě pohybuje a ona ho vnímá. Jejich byt sousedí těsně s našim. Pokaždé, když jsme o tomto mluvili, tak jsem to brala jako takové dětské fantazírování. Až do té doby, než jsem jednou usnula v obýváku, v noci jsem se probudila a mezi dveřimi stál muž..... Prostě tam stál. Nevím, jaký měl obličej, co měl na sobě, jen vím, že to byl muž. Stál v místě, kde přes stěnu jakoby pokračuje chodba vedlejšího bytu, ve kterém si tak rád vykračoval, když byla malá sama doma.....
No, jsem hodně racionální člověk, ale tenkrát mi nebylo moc veselo. Nevím, jak dlouho jsem třeštila oči do polotmy, než zmizel...ale prostě zmizel.

mel ahaaaa jedine ze tak 🙂 nic v zlom ale aby nebola dorotka s pipikom 🙂 aj take sa stalo

jejda to jsou zazitky 😲 ale verim tomu.Me se taky stavaly takove divne veci,ale nevim kdyz je napisu,abych nebyla za blazna 😀

ninja, neboj nic a hoď to sem... 😀

No holky,tak jak tam koukám,tak budu mít dneska težké usínání! 😀

mozeme ocakavt ducha a zajtra si pokecame aka sme mali akeho 😅

Tak nevím co si mám myslet, netvrdím, že není něco po smrti, ale některé ty historky mi přijdou dost přitažený za vlasy. Já se v noci zbudit a vidět v pokoji nějakého chlapa, tak nejdřív začnu ječet 😲 a pak, kdyby náhodou nezmizel tak začnu volat policii. Myslím, že lidská mysl je dost složitá. Je dost možný, že jsou mezi námi lidé vnímavější a citlivější, ale taky si pamatuji jak jsme jako puberťačky vyvolávali duchy a byli jsme třeba dvě domluvené a na ostatní jsme to hráli.

kdyz jsem studovala,byla jsme na intru,mely jsme pokoj celkem 4 holky.Vecer jsme si povidaly strasidelne historky.Jedna nam rikala o sve babicce,ze za ni kazdy vecer chodila nejaka pani,duch a mela misto oci dulky zalite voskem 😕
Pak jsme sly spat a ja mela pocit,ze me nekdo skrti,probudila jsem cely pokoj a holky rozsvitily.Vsude byl vosk 😲 Na zemi,na prezuvkach,na nocnim stolku a nikdo z nas nemel v pokoji jedinou svicku,zapalovac,sirky,cim by treba nektera z nas si udelala legraci.Vsechny prisahaly,ze spaly a ze o nicem nikdo nevi.Jedna spoluzacka mela vosk na ocich 😨 Byly jsme z toho hotove,zavolaly vychovatelku a resilo se to.Nikdo nechapal.Holky ta co mela vosk na ocich,pak zemrela.Autonehoda ☹

ninja to su tie veci.... 😲

ninjo, klidně je napiš, jsem zvědavá :

kamhajek, myslím, že bys neječela 🙂. Já jsme si to taky myslela, ale když se mi to stalo, tak jsem nevydala ani hlásku, jen jsem ležela a bušilo mi srdce. Hlavně jde totiž poznat, že to není živý člověk, ale něco nadpřirozeného. Kdybych si jen na vteřinku myslela, že to je třeba zloděj, chovala bych se úplně jinak. Ale chápu, že je těžké tomu věřit, když to člověk nezažije. Ale pak stačí jeden takový zážitek a už nikdy nepochybuješ o tom, že duchové existují 🙂

ninja, tak to je psycho!! Věřím ti, ale přečíst si to třeba v nějakém časopise, tak bych se tomu asi zasmála.. Brrrr

kamhajek ono je to skor o tom ze existuju ludia kt. maju ten dar skutocne, nemusia si vymyslat , su skratka dobre medium ,netvrdim ze niektore historky nie su vymyslene ale vies ako sa hovori kto uvidi uveri....s jacanim je to sice fajn ale myslis si ze by si bola schopna vydat zo seba akykolvek zvuk keby sa ti z nicoho nic objavila tmava postava bez tvare pri posteli ? ja som dobry skreklun a ked sa mi nieco take raz stalo zaliezla som pod perinu, zavrela oci, odriekavala modlitbu a radsej som ani nedychala aby ma nebolo vidno, bolo to neprijemne,krvi by si sa mi v tej chvili nedorezala

kamhajek, buď si jistá, že policii bys nevolala.....
Ječet? Hmm...možná ano, ale já nebyla schopna ani vzbudit manžela. Byla jsem tak konsternovaná, že jsem se bála pohnout. Natož vylézt z v té chvíli jediného bezpečného místa, kterým byla postel a utíkat volat policii... 🙂 🙂