Vnútorný strach. Ako sa ho zbaviť?

Mas pravo sa nahnevat a povedat co sa ti nepaci, ak to budes v sebe takto dusit, strach a zlost tak si objednavas do buducnosti rakovinu, takze nemusis na ludi kricat ale povedz im kludnym hlasom, s tymto nesuhlasim, toto sa mi nepaci, nerozculujte ma, mas na to pravo, jednoducho sa musis naucit povedat nie a nechapem preco sa bojis ze ta ludia nebudu mat radi, ved ak k nim citis zlost tak co je lepsie citit k nim zlost ci sa bat co si o mne pomyslia? Oni si tiez povedia ked im nieco nevyhovuje nie? Drzim palce.

ahoj halienka rtfg 🙂 začala som chodiť aj k super psychologičke,ktorá mi pomáha svoj vnútorný strach prekonávať,ale nie je to jednoduché.Vo veľa veciach som sa zmenila som zodpovednejšia a viac sa starám o to ako sa cítim idem k nej chodiť aj na fibernet,pretože mám problém niečo sa naučiť ked si to čítam a ona by mi tým mala pomôcť tento blok odstrániť a ja by som sa už nemala cítiť tak menej cenná len preto,že niečomu nedokážem porozumieť tak rýchlo ako iný .Sú to všetko následky toho ked som ten problém objavila v sebe ako malá na základnej škole prosila som mamu aby niekde so mnou zašla ale ona sa hanbila ísť so nou k psychologičke a problém bol odložený až kým som nenašla v sebe slobodu a odvahu ísť si za svojím problémami a zbaviť sa ich raz a navždy.Viem že som len na začiatku, ale nikdy to nevzdám a zmením príčinu pre, 🙂 ktorú som trpela celý svoj život

Budoucnost, vo mne niečo podobné vypestovala mama, aj keď asi nie až v takej miere ako u teba, ale predsa len som to veľakrát pocítila ako prekážku a tiež som sa musela naučiť chovať inak. Mama mi ako dieťaťu či pubertiačke vždy veravela: Nesmieš byť nervózna, Nesmieš byť nahnevaná, Nesmieš byť taká alebo onaká, proste všetky tie negatívne pocity, považovala za niečo zlé a preto nechcela by som ich prejavovala. Naučila ma teda potláčať ich dovnútra seba a neprejavovať navonok, čo podľa mňa bolo zlé, následky sa začali objavovať už počas puberty, pretože síce ma ľudia mali radi, lebo som bola vždy milá a usmievavá, no na druhej strane keď mi niečo vadilo, nevedela som povedať nie, nevedela som to prejaviť, lebo som si myslela, že je to negatívne. Potom som si ale začala uvedomovovať že na to doplácam, tak ako ty som začala cítiť, že ľudia ma začínajú zneužívať. A tak som si raz povedala a dosť, ten alebo tamten si kričí, zúri a čo sa mu stane? Nič. Nikto mu za to nič zlé neurobí, ba čo viac, ľudia majú pred ním rešpekt a nikto si k nemu len ľahko niečo nedovolí. To samé sa dá pozorovať vo vzťahoch medzi priateľmi, aj v práci medzi kolegami atď. Ak nezačneš prejavovať ľuďom naokolo, že aj ty máš nejakú hodnotu, vážiš si samej seba a svojho času, svojho kľudu atď. tak si ani ľudia nebudú vážiť teba. Mne osobne práve pomohlo nebrať to celé (napr. to čo si ľudia o mne myslia) tak smrteľne vážne. Proste si povedať: Je mi to jedno, ja si poviem čo chcem a vôbec ma nezaujíma, čo to s druhými ľuďmi urobí. Veď nikomu neubližujem iba si vravím svoj názor a chránim svoju osobu pred zneužívačnými ľuďmi. Inteligent to chápe a debil ti môže byť ukradnutý. Netreba ani seba ani druhých brať príliš vážne. Uvidíš, ako sa ti uľaví (osobná skúsenosť) keď to začneš robiť, keď si povieš svoje. Budeš prekvapená, že ľudia to normálne prijmú a hlavne ty sa vyhneš problémom, nebudeš sa tým zožierať najbližšie dni, že si mala povedať toto, alebo urobiť tamto a teraz ke´dže si si nevyjadrila svoj názor, musíš sa premôcť a urobiť niečo nasilu, proti svojej vôli. A tomu sa vyhneš, keď rovno povieš čo si myslíš. Veľmi ti to uľahčí život a uvidíš, že sama spozoruješ časom, že to vôbec nie je také ťažké a že ľudia dokážu prijať aj tvoj negatívny názor alebo hnev na niečo bez problémov. Ako aj Myviel napísala, keď totiž človek príliš potláča sám seba, svoje pocity, názory a hlavne tie negatívne veci dusí v sebe, zarába si na nejaké fyzické ochorenie, a vraví sa že rakovina je práve chorobou dlhodobo duseného odporu vo vnútri seba. Preto to prekonaj hlavne kvôli sebe, veď sa predsa chráň pred takým niečim, tu ti naozaj musia byť všetci ukradnutý, ty proste chrániš prejavovaním samej seba svoje zdravie 😉 🙂 A myslím, že všetci tvoji blízky ktorí ťa majú radi predsa chcú aby si bola zdravá a tí debili - tým je to jedno a tým práve urob najust, že budeš zdravá, bo takí by sa akurát z tvojho nešťastia potešili a takú radosť im predsa neurobíš, no nie? 😉 🙂

Buducnost,zacni zit podla motta,ktore mas uvedene...precitaj si knihu Tajomstvo,pripadne si tuto temu pozri vo volnej diskusii

buducnost21 - veľmi ti odporúčam, prečítaj si túto tému https://www.modrykonik.sk/forum/show.php?vThrea... a hlavne knihu Tajomstvo.....tam nájdeš odpoveď prečo sa svopjho strachu nevieš zbaviť. Musíš začať inak myslieť.... Prečítaj si knihu, len tak pochopíš o čom vravím. Ver, že ti to stojí za to!

😀 😀 😀 😀 😀 😀 sorry, nečítala som príspevky predo mnou, len ten prvý 😀 😀 😀 , takže už keď ti to vravíme s diddi dve nezávisle od seba, ver že na tom niečo bude 😉

buducnost - taky jsem měla od matky vypěstované všelijaké pokřivenosti, které mi ničily život a až několikaletá terapie - po částech servírovaná - mi konečně pomohla se toho nánosu z dětství zbavit a žít spokojeně sama se sebou a s lidmi.
Zkus třeba Alice Millerová - Dětství je drama - pozná se v té knížce úplně každý

budoucnost:já to mám úplně stejně,jsem přesně to co popisuješ,že máš,cítíš.Už dlouho uvažuju o návštěvě nějakého psychologa,protože poslední dobou cítim,že takhle dál žít nemůžu,nesutále ve strach,stresu,naštvaná na to co kdo řekl a proč to řekl./plně mě to už ubijí mít krásný šťastný život,pač já jsem jinak strašně veselej člověk,ale tím,že neumim lidem říct,že mi něco vadí(mám pocit,že ať to řeknu sebe klidnějším tonem,tak to třeba vyzní hrubě nebo drze) a že to nechci,tak nikdy nic neříkám a třeba mě to pak doma týden žere nebo i kvůli spousty věcem nad kterými by druhý mávl rukou brečim.Taky jsem třeba naštvaná na někoho že řekl tohle a tamto a proč to řekl,pač mě se to třeba nelíbilo a pak se doma užírám a on o tom ani neví,že to někoho mohlo naštvat,ublížit mu a tak sem třeba na dotyčného naštvaná aniž by to věděl a jde to třeba pak až do extrému,kdy ho nemám ráda a nechci ho vidět,protože mi přišlo,že je zlej nebo se chová jak "svině" nebo mě štvou lidí tím jak mě zneužívají nebo se mnou mluví jen když něco potřebují a oni jdou za mnou záměrně protože vědí,že já jím to pujčim,protože se to"sluší" nebo to tak má podle mě být,ale pak když vidíš,že se k tobě ten člověk třeba dobu nehlásí,pač on už má co potřeboval že,tak si říkám ať jde do prdele,jenže nejhorší je,že ho pak potkám třeba a nedokážu mu nic říct,ba se s ním naopak normálně bavim,protože on třeba dělá ňuňuňu zase,ale přitom mě dotyčnej strašně sere.Jenže pak je v poho třeba jedno setkání a tak si říkám pohoda,třeba se změní no a samo,že nic,furt se někteří chovají jak svině,jsou zlý a využívají mě a mí dobroty.Vim to o spousty,téměř všech v mym okolí.Oni vědí,že si nechám radši srát na hlavu nebo je domítla,protože to neumim a pak si po mě třeba vesele dupou apod. jsem z toho už taky na nervy a hlavně čím jsem starší tím je to horší.Spíš teď když mám malýho mě to štve víc a víc,ale neumim nad tím třeba mávnout rukou jak radí ostatní,já to prostě neumim,zkoušela jsem to,aby mi dotyčnej byl volnej,aby mě bylo jedno co řekl a jak se chová,ale já to nedokážu a pak doma sedím a trápim se 😢

a holky vy si myslíte,že nějaká knížka mě toho zbaví?Nebo to chce toho psychologa?A zbaví mě toho vůbec někdo nebo něco?Moc bych si to přála

Psychoterapeut tě toho zbaví - samozřejmě že kniha ti jen pomůže pochopit obecné zákonitosti psychiky a myšlení. Z nich trochu popopíš, jak to funguje v hlavě a v citech - mechanismus. Pak se i líp spolupracuje s terapeutem, člověk je lépe připravený
Ty své konkrétní problémy musíš rozkrýt s člověkem, který ví, jak se zeptat. Nijak jinak se tohoto naštvání nezbavíš. Pramení to hluboko z dětsví z věcí, které by člověka ani ve snu nenapadly.
Já žila v podobných stavech - byly způsobené vztahem s matkou - jeto komplikované, ale dalo se to rozmotat a pochopit. Pak chvíli trvá, než se to v člověku usadí emocionálně a přejde do podvědomí, ale výsledky jsou.

já jsem neměla bohužel dobré dětství,takže tušim,že sposuyt mých problémů bude pramenit odsud.Toho psychoterapeuta seženu kde?Toho mi nějaký psycholog za kterým si dojdu přidělí nebo si ho musim někde najít?

psychoterapeut taha z vas peniaze.....budete pocut diagnozy o ktorych ani neviete...vsetko mozne na vas najde...skuste si najprv precitat tu knihu - Tajomstvo...alebo knihu Pozitivne myslenie...alebo Moc podvedomia....skuste v sebe najst dusevnu rovnovahu

ja som najskôr navštívila neurologa pretože som mala pocit že nezvládam situácie a zhoršovala sa mi aj pameť.Poslala ma ku psychlogičke mala som odporúčanie a nestojí ma to nič iba 1hodina do mesiaca nie všetkých treba dávať do jedného vreca.Ked som knej prišla 1 krát veľmi som plakala a to som chcela byť silná ale rozprávanie o me samej ma nijako netešilo,pretože sa to ani dobre nepočúvalo.A najviac ma prelomila téma detstvo a rodina o ktorej som bolka smutná,že nemôžem povedať nič veselé aj ked ich mám veľmi rada skoro z nikým sa nestretávam.Brat ma odmalička nemal rád a teraz sa už ani nevídame často pretože on býva v čechách a ked je na skype tak mi ani neprezvoní či by sme pokecali nikdy som mu nezávidela že je v škole úspešný a že to dotiahol daleko ale chýbalo mi to že ma nemal rád.Adakujem všetkým čo mi radia literátúru ale mám problém niečo si zapametať ked niečo čítam preto idem chodiť na fibernet ktorý mi má pomôcť.ja som ten problém s čítaním objavila na základnej a dosť pomerne skoro,ale mama sa so mnou hanbila niekde ísť.

u nás v SR existujú aj terapeuti, ktorí to robia zdarma, čiže napr. skús sa popozerať, či nemáte nejaké psychol. poradne, my ich máme v každom okrese, tam neplatíš, lebo je to štátne zar. a potom sú terapeuti, ktorým normálne prepláca výkony zdr. poisťovňa, ale to by si musela mať odp. lístok, takže určite aj u Vás v ČR niečo podobné máte

buducnost ☹

diddi - promiň ale mluvíš nesmysl - psychoterapeut neurčuje za prvé diagnozy - diagnoze je věcí psychiatrů, lékařů a za druhé na vás nebude nic "nacházet", ale bude se věnovat jen tomu, o čem klient sám začne mluvit a půjde po problémech, které vycítí, že vás trápí. Nevím, jakou ty máš zkušenost, ale takhle terapeuti nepracují. Kniha může pochopit, co se obecně děje v lidské mysli a ukáže příčiny a následky traumat, ale nepomůže konkrétnímu člověku s konkrétními problémy, které mohou být velice zašifrované. V terapii je důležitý dialog dvou lidí a to kniha nikdy nezastane.

xsuzzi - psycholog ti může poradit dobrého psychoterapeuta - to není totéž. Psycholog jen zjistí tvůj stav, určí diagnozu, ale terapii nedělá, na tu musí být pětiletý výcvik a ten je velice náročný a jen tak někoho nenechají projít. Švagrová ho zrovna absolvuje v Praze a rozhodně to není o tahání peněz a vymýšlení diagnoz 🙄 To mohu zaručit z vlastní zkušenosti.
Doporučuji se poptat po konkrétní terapeutické škole, která se nazývá Rogersovská (podle Rogerse) - je to řekla bych "laskavý " směr přijetí člověka , což je přesně na traumata z dětství , kdy byl jako dítě nepřijat a nepochopen. Absolvovala jsem ji. Když se člověk propracuje tímto prvotním "programem", může se posunout do další fáze - tzv. logoterapie-existenciální analýza - na Slovensku ovšem tuto metodu dělá málokdo. Za dva roky v ní bude ale švagrová mistr a bude si v Blavě otevírat poradnu. 😉

buducnost - tak to máš ke všemu ještě dislexii - chápu, že knihy ve tvém případě jsou mimo. K psychologovi si můžeš přijít popovídat, ale on s tebou mnoho nevyřeší - od toho je právě ten terapeut - napravuje cítění a podrží člověka. Já se vždycky cítila po každé hodině, jako když ze mě spadne jedna cihla - takhle jsem za dva roky rozebrala celý "barák" problémů z dětství a z matky.

🙂 🙂 A hlavně, když vám nesedne metoda jednoho, normálně mu to řekněte a jděte k jinému. 😲 Jsou různé terapeutické školy a každá pracuje na jiném principu. Třeba behaviorální směr je pro tyto naše problémy zcela nevhodný (hodí se ale pro závislé lidi, kteří se vracejí do života), takže byste byly v obraze, na co si dát pozor.

kubaka,najprv je vsak potrebne prijat seba a zacat od seba,potom moze viest dialog....a pre mna je rozhodne zmysluplnejsie citat dobre knihy,ako viest dialog s cudzim clovekom

diddi, tak to si potom asi nemala v živote taký problém, nič v zlom, ale tiež mám niečo prežité a len knihy nepomôžu
kubaka, máš absolútnu pravdu s tým výcvikom, pracujem so psychológmi a teda ten výcvik je strašne dlhý a stojí nehrázne peniaze 😲 , ale ak chce robiť psych. klin. psychológiu, tak to musí mať a určite psychológom nejde len o prachy, možno sú aj takí, ale ja takých nepoznám

ja mam zrejme blok v tom,aby som hovorila svoj problem psychoterapeutovi.....ale je iste,ze musi zacat od seba

ok, musí začať od seba, v tom máš pravdu, pozit. myslenie je veeeeľmi dôležité, mám to odskúšané, a ten blok nemáš len ty, ale podľa mňa každý, je to predsa cudzí človek a najpv mu musím začať dôverovať a pod ...

jo, jenže začít od sebe a přijmout sám sebe nezvládneš jen se sebou samotnou, protože nemáš odstup, nevidíš své problémy zvenku a neumíš je dešifrovat. Začít sama u sebe znamená přesně jít k psychoterapeutovi a mluvit s ním. On umí položit otázky, zeptat se tak, jak by to člověka ani nenapadlo, umí odhalit pozadí věcí a osvětlit to, v čem se člověk jen točí dokola. Umí rozetnout ten uzel. Takže vést dialog se musí - nehledě na to, že na tom terapeutovi si člověk odžívá svůj vztah - je-li to žena, tak k matce, pokud muž, tak k otci. Ve vztahu k terapeutovi se otvírá podvědomí a přávě při tom dialogu leccos vyplave napovrch - dávno odsunuté, protože bolavé. A toho sama nikdy nedocílíš. Kdyby ano, tak se v tom lité tak neplácají a každý si pomůže sám. Vzhledem k tomu, jaká je poptávka po terapeutech a psycholozích, tak je vidět, že na to člověk sám nestačí.

Vanish 🙂 Ten výcvik stojí švagrovou na 5 let asi 80 000 a to ještě musí budoucí terapeut absolvovat sám asi 100 hodin samotných konzultací u logoterapeuta - aby se zbavil vlastních problémů a nepřenášel je na klienty - takže fakt fuška a fůra peněz opravdu.

xuzzi ja som prešla mnohými cestami chodila som aj na terapeutické sedenia ale ja som nepotrebovala aby sa starosti iných lepili na mňa tí druhý nechápali čo ma dusilo a preto som s tade odišla a na tri roky som nebola nikde ale teraz som našla super psychlogičku ktorá je zároveň terapeutkou a porobila mi mnoho testou aby sme zistili kde treba popracovať na tom aby sa to zlepšilo.Bola som na iq testoch,potom testy farieb a nakoniec sme zistili,že mám lepšie vyvinutú neverbálnu časť ako verbálnu.Neverbálna časť je práca fizická a verbálna je práca hlavou a ja by som to chcela dať do roviny aby som bola niekde v strede roviny.Ja sa nevzdám a budem sa snažiť aby som to dosiahla.Veľa som si už v živote vytrpela a teraz to chcem zmeniť kôli sebe a svojej rodine.Manžel je ku mne veľmi tolerantný a nikdy mi nič nevyčítal či som taká,alebo onaká má ma rád takú aká som ale ja sa chcem zmeniť vo vnútri pretože si to zaslúžim a viac trpieť nechcem.Pomáha mi to ked cítim lásku a dôveru nič iné ku svojej zmene nepotrebujem toto je veľká podpora,pretože nie každý chlap by s tým súhlasil a svojej polovičke takto pomáhal a nič za to nečakal.Toto je pre mňa sloboda po ktorej som túžila a ktorá mi bola vždy upieraná .Ja vo svojom vnútri cítim tú veľkú silu a vždy som ju cítila,len som nemala okolo seba tých správnych ľudí a všímala som si len tých nesprávnych

dakujem baby,že nie som len sama kto má takéto problémy.Aj čítanie vašich vyznaní mi dosť pomáha pretože si s toho viem vybrať a konečne priať informácie.A toto je pre mňa výzva,pretože si tu musím všetko prečítať a to ma núti namáhať mozog už si nemôžem povedať,že sa mi nechce ale musím .A časom sa naučím myseľ sústrediť na danú vec,pretože predtým som nevedela utvárať rozumné vety ked mi pri ušiach hralo rádio teraz to už ide a vôbec mi to neprekáža ,predtým áno nevedela som sa na nič poriadne sústrediť .Takže pokrok už niekde je vo mne a ja som rada

kubaka...to mě zajímá...já mám za sebou traumatické dětství,od 13 let jsem u babičky,se vším v sobě jsem si poradila sama,protože jsem nezdolnej optimista...byla jsem zamlklá a zakřiklá...teďka melu a sypu humor z rukávu,pomáhám druhým,ale bohužel mi zůstal jeden blok a to jsou pracovní pohovory:já se tam neuvolním,nedokážu se prezentovat,mnohdy cítím,že je personalista daleko za mnou...nechci se vychloubat...někdy mám problém přijmout autoritu...někdy vím,že to duchovno a empatie u dotyčného prostě není,v podstatě mě prijímací pohovory ponižují...hodně vnímám atmosféru v místnosti a nálady lidí...naše mladá vystudovala psychologii,řekla mi,že je to blok,jak jsem toužila po uznání od rodičů a ono nic...já to všechno vím,ale bohužel vím i to,jak ta moje zaraženost působí u pohovorů.A teď babo raď 😀

baby kupila som si dnes knihu Tajomstvo -a zatial je super 🙂 diky

Dnes som bola 1 raz na fibernete a mala som s toho trochu strach ako to bude prebiehať a či to nebude pre mňa zložité ale strach bol úplne zbytočný a ja som sa po prvý raz cítila,že niečo vo mne sa zlomilo anič mi nebrzdí v tom aby som išla dopredu .Je to namáhavé po skoro 30 rokoch začať uvažovať iným smerom ale som rada že som našla túto cestu pomoci

co je fibernet?? 😨 😨

Ahojky holky. Tak to co popisujete také znám. Od malinka jsem byla spíš zakřiknutá. Nesnášela jsem velké party, stačila mi jedna kamarádka, které jsem se svěřovala a rozebíraly jsme takové ty naše holčičí problémy 🙂
Čím jsem starší, tím bych řekla, že to samo odeznívá. Trvá mi sice hodně dlouho než se rozkoukám a rozpovídám, občas se stále červenám a jsem nervozní, ale už si z toho moc nedělám.
Stále teda nesnáším velkou společnost, jak se k nám nahrne hromada lidí, tak jsem spíš apatická a zmatená 😅 Sama nerada chodím po návštěvách, kde je hodně lidí a díky tomu jsem se dostala minulý týden do konfliktu s tchyní 🙄 Má pocit, že je nemám ráda, protože se "nijak neprojevuju a nedávám své city najevo a málo je navštěvuju..." (navštěvujeme se 1x týdně, někdy i víckrát během týdne, aby se viděli s naší malou, což si myslím, že je až dost). Prostě si nejspíš myslí, že jsem studený čumák 😒 Také si myslím, že jí hodně vadí, že u nich nechceme spát. Bydlíme 10 min. jízdy od sebe a nemám potřebu u nich přespávat o víkendech, což jí strašně vytáčí. Manžel také nemá o přespávání u matky zájem, ale co naděláme, jí to nevysvětlíme a navíc je přesvědčená, že jejího syna navádím a nutím k tomu, aby byl proti své rodině ☹

ina.b, to že máš problém byť vo väčšej spoločnosti a že si skôr introvert je jedna vec, ale ten problém zo svokrou čo popisuješ, tam nevidím žiadnu vinu v tebe, ale skôr mi to nepríde normálny prístup od tvojej svokry. Ak chodíš k nej raz alebo dokonca viackrát za týždeň, tak to je minimálne dosť ak nie až moc často. Ak sa to svokre zdá stále málo, tak to je skôr nejaký jej vnútorný problém, možno je na dôchodku a nudí sa a preto očakáva, že vy jej budete robiť spoločnosť a vypĺňať samotu. Lenže ty a tvoja rodina máte právo na svoje súkromie a máte právo viesť svoj súkromný rodinný život bez nej a jej neustálej spoločnosti, nie ste povinný obetovať svoje súkromie kvôli tomu, že ona sa nudí a nevie si svoj čas vyplniť aj inými aktivitami. Takže sa nenechaj ňou citovo vydierať - to ako to berieš ty je správne, to jej prístup je nesprávny a prehnaný a tie reči, to je proste len citové vydieranie. Ak to nevie pochopiť, že vám tento kontakt stačí, tak to je jej problém a ty sa s tým netráp, ona sa s tým musí vysporiadať. 😉