Som sa pobavila....

První den si sbalila všechny osobní věci do krabic a kufru. Příští den si zavolala stěhováky, aby jí věci odvezli. Třetí den si naposledy sedla ke stolu v krásné jídelně, zapálila svíčku, pustila si uklidňující hudbu ( Má vlast, od B. Smetany)a pochutnala si na kupě krevetek, kaviáru a lahvince vína.
Po večeři naposledy navštívila každý pokoj v domě a do každé tyče na záclonu vložila napůl snědenou krevetu namočenou v kaviáru. Pak uklidila kuchyň a odešla.
Krátce na to přišel manžel se svou novou přítelkyní a byli velmi šťastní.
Po několika dnech začal dům pomalu, ale nepříjemně páchnout. Vyvětrali, vyčistili koberce, prohlédli otvory jestli tam není mrtvá myš. Nakonec vyměnili koberce, vymalovali a všude rozložili vonné věcičky. Ale nepomohlo to. Přátelé je přestali navštěvovat,služebná utekla a opraváři odmítli přijít do domu. Nezbývalo, než dům prodat.
Po měsíci o dům stále nikdo neměl zájem a odmítli s nimi spolupracovat i realitní kanceláře.
Nakonec si museli vzít vysokou půjčku a koupit nový dům.
Bývalá manželka zatelefonovala a ptala se, jak se daří. Soucitně vyslechla ságu smradlavého domu. Taky podotkla, že se jí po tom domě velmi stýská a byla by ochotná snížit částku, na kterou má podle rozvodového řízení nárok výměnou za ten dům.
Manžel si uvědomil, že jeho bývalá manželka neví, jak moc ten dům smrdí, vycítil příležitost a svolil jí ho prodat za desetinu toho jakou měl dům hodnotu, za podmínky, že podepíše veškeré papíry hned ten den.
Žena souhlasila, během hodiny navštívil manžela právník s podepsanými papíry.
Po týdnu bývalý manžel se svou novou přítelkyní s úsměvem na tváři sledují stěhováky, jak jim balí zařízení.
A představte si, že nezapomněli ani na ty tyče se záclonami