VELMI MĚ BOLÍ KRK..

Tak jsem přestala nosit těsné oblečení, změnila jsem židli, koupila jsem si ortopedické vložky, cvičila jsem jógu, pilates, chodila jsem k chiropraktikům a lékařům všeho druhu, ale bolest byla stále přítomna, přítěž, břemeno, nepříjemnost, která mi nedovolila ani spát a někdy se mi dokonce těžko dýchalo...

Co jste udělali?

Jedna chytrá žena... mi řekla, že je to proto, že jsem dlouho nosila příliš mnoho.

Jak to věděla?

Už při pohledu na moji napjatou a stlačenou páteř, už po pohmatu na mé nahé pokožce svýma starýma a opotřebovanýma rukama věděla...

Co řekla?

Řekla... Tolik tíhy si nesla celá léta, tolik bolesti a nevole, že si to už ani nespočítáš, neseš tíhu svého vlastního světa a světa jiných...

A pak, pak jsem vydechla veškerý vzduch, který jsem zadržovala více než dvě desetiletí.

Řekla vám, jak se léčit?

Vzala mé ruce do svých, do těch starých ženských, přinutila mě spustit ruce, pustila mi ramena, zvedla mi bradu a postavila se před mě.

Její rty se dotkly mého ucha a jemně řekla:

"Není to tvoje vina."
"Ne všechno je vaše zodpovědnost"
"Nemůžete dělat všechno"
"Nemůžete opravit všechno"
"Nemusíte přijmout všechno"

A z očí mi začaly téci slzy hrubé jako rozbité sklo, v jednu chvíli jsem si myslela, že budu plakat krev od tolik bolesti, kterou jsem cítila.

Postupně se mi ramena vrátila na své místo, krk se mi opět změkčil a zvedl, záda se mi narovnala jako už léta ne a slyšela jsem, jak moje kosti popukali.

tíha světa mi sestoupila z ramen, tíha bolestí minulosti konečně spadla na zem a měla sloužit jako odrazový můstek.

Řekla vám ještě něco?

Podívala se na mě s jejími vlčíma očima plnými očekávání a řekla :

"Jsou bolesti, které se nosí v srdci a nelze je tak snadno dostat ven, naučte se odpouštět minulosti, jinak si utopíte svou budoucnost... a také pochopte, že neodpuštění- ubližuje jen tomu, kdo neumí odpustit."

🙏❤️✨
Z FB.