V kouzelném lese, hluboko ukrytém mezi prastarými stromy, leží místo, kde ticho našlo svůj domov. Ptáci tu tiše zpívají, jako by drželi tajemství. Sluneční svit proniká jen sporadicky hustým baldachýnem listů a maluje jemné vzory na mechem porostlé zemi.
Osamělý turista, zahalený do zeleného pláště, stojí na okraji malého rybníčku. Oči má zavřené a poslouchá jemné mlaskání vody. Vzduch je naplněn sladkou vůní květin a země. Turista se zhluboka nadechne a vydechne, jako by vstřebával ticho.
Stromy vypadají jako živé, jejich větve jako natažené paže se dotýkají nebe. Ozve se tiché šustění, když se z mezi větvemi vynoří jemný skřítek. Její křídla se třpytí ve slunečním světle a usmívá se na poutníka. Neřekne ani slovo, ale její oči říkají vše: Toto je místo, kde duše odpočívá.
Turista se posadí na mechem obrostlý kámen a zavře oči. Cítí energii lesa, který ho obklopuje. Čas ztrácí smysl a on cítí jednotu se vším. Ticho zde není prázdné, ale plné života a magie.
A tak turista prodlévá, obklopen tichem a tajemnými tvory lesa. Tady není žádný spěch, žádné starosti, jen šepot listí a zpěv ptáků. Je to místo klidu a míru, kde se svět na chvíli zastaví.
Kéž každý z nás najde to místo, kde nás objímá ticho a kde můžeme nechat svou duši odpočinout.
"Ten den, kdy zemřela má matka, jsem si do deníku napsal: "Zasáhla mě hluboká životní rána." Celý rok po její smrti jsem nesmírně trpěl. Až jedné noci se cosi přihodilo. Spal jsem ve své horské poustevně ve Vietnamu. Zdálo se mi o ní. V tom snu jsem viděl, jak spolu sedíme a vedeme nádherný rozhovor. Vypadala tak mladě a krásně, vlasy jí splývaly přes ramena. Bylo tak příjemné sedět vedle ní a mluvit s ní, jako by nikdy nezemřela. Když jsem se kolem druhé hodiny ranní probudil, silně jsem pocítil, že svou matku ve skutečnosti nemůžu nikdy ztratit. Velmi jasně jsem si uvědomil, že je neustále se mnou. Pochopil jsem, že představa její ztráty byla pouhou myšlenkou. V tu chvíli jsem věděl, že má matka žije navždy ve mně.
Otevřel jsem dveře a vyšel ven. Celý svah pode mnou byl zalitý měsíčním svitem. Byl to svah posetý čajovníky a má poustevna se nacházela v půli cesty mezi vrcholem kopce a klášterem. Jak jsem pomalu kráčel mezi čajovníky směrem k vrcholu kopce, uvědomil jsem si, že je má matka stále se mnou. Byla měsíčním svitem, který mě jemně hladil, stejně jako mě hladívala dříve - tak jemně, sladce... nádherně! Pokaždé, když se mé chodidlo dotklo země, věděl jsem, že je tam se mnou. Věděl jsem, že toto tělo není moje, že je živoucím pokračováním mé matky a otce, mých prarodičů a jejich rodičů. Všech mých předků. Chodidla, která jsem viděl, nebyla "moje" chodidla, ale "naše" chodidla. Zanechávali jsme společné stopy ve vlhké půdě.
Od toho okamžiku jsem už nikdy neměl pocit, že moje matka přestala existovat. Stačí, abych se podíval na svou dlaň, pocítil jemný vánek na tváři, nebo zavnímal zem pod chodidly - to vše mi připomíná, že je stále se mnou, kdykoliv a kdekoliv."
~ Thich Nhat Hanh (z knihy "Žádná smrt, žádný strach")
Překlad: Kateřina Grofová
Art: Anna Silivonchik
Milan Rúfus
Mama
Vie o nás všetko. Viac než mnohí iní.
A napriek tomu nikdy nesklame.
A nespomína dlho na prečiny.
O kom to vravím? Predsa o mame.
Mama. Ten človek, čo najdlhšie mlčí,
keď ublížia mu jeho najbližší.
Po každom páde znovu chodiť učí.
Po každom plači znova utíši.
Mama. Tá večná diakonka skromná.
Vyperie, vyžehlí, sedí nad šitím.
Takejto službe sa nič nevyrovná.
No iný život bol by nebytím
pre ňu, čo tŕpne pre každý náš krôčik.
A dá aj to, čo sama postráda.
Srdcom je pri nás, kam nevidia oči.
Nechce nás stratiť. Veľmi nerada.
Preto sa bojí snáď viac, než by chcela.
Hádam viac než my sami o seba.
Snáď myslíme si, že by nemusela
a že nám toľkej lásky netreba.
Nech neradí a nech sa nevyzvedá.
A vtedy mnohý z nás sa poraní,
keď rady matky za lesk sveta predá.
Mama vždy chcela iba ochrániť.
Potom snáď tuší utajenú bolesť
ukrytú hlúpo, za drzosť a chlad.
Pridobre pozná naše srdce holé.
Mama. Ten človek, čo vždy vie mať rád.
Modlitba za prvé lastovičky
Milan Rúfus
Už prišli zďaleka,
už zasa budú s nami.
belasú oblohu
strihajú nožničkami.
A bude na šaty
každučkej lesnej víle.
Veršík je načatý,
štebotky Bohu milé.
Švitorky vernosti
a túžby za kolískou,
cez zimu ďaleko
a na jar ako blízko !
Ty, ktorý odmieňaš
i súdiš naše činy,
udeľ im na hniezda
tej milovanej hliny.
V ústkach ju ponesú
pod materinskú strechu
kľukato-náhlivo,
v strastiplnom spechu.
Obláčiková inšpirácia ☁️🌫️☁️
Jsou lidé, se kterými ztrácíte čas
a jsou lidé, se kterými ztrácíte pojem o čase.
Vše je jen otázkou volby. 😀
NENECHAJ MA PLAKAŤ, MAMI..
"Nenechaj ma plakať, mami.
Moje pľúca sa nezväčšia, nebudem silnejší, nebudem múdrejší.
Nenechaj ma plakať, mami.
Nepočúvaj tie poznámky, tvoje bozky ma nerozmaznajú, tvoje prsia ma neurobia závislou, nerobím to preto, aby som otravoval-a.
Nenechaj ma plakať, mami. Môžem veriť len tebe, poznám len tvoj hlas, tvoju vôňu, myslím len na teba, odkedy som vyšiel z tvojho lona.
Nenechaj ma plakať, mami. Neuč ma, aby som sa utešoval sám, nepotrebujem to, lebo viem, že sa na teba môžem vždy spoľahnúť.
Nepočúvaj ich. Nerozmaznávaj ma, keď sa venuješ môjmu plaču. Nežiadam ťa v noci o útechu, aby som ťa nahnevala, hľadám ťa, lebo ťa potrebujem, lebo nerozumiem tomuto svetu, v ktorom žijeme, lebo sa práve učím milovať.
Neuč ma, keď som taká malá, plakať, trpieť, cítiť samotu.
Naučím sa to, to vám sľubujem. Jedného dňa budem naozaj trpieť a môj plač nebude smerovať k tomu, aby ste ma vzali do náručia alebo ma dojčili, jedného dňa bude môj plač dospelý a vy ho nebudete môcť utíšiť.
V ten deň si chcem spomenúť na jednoduchšie dni. Dni, keď ma rodičia bozkávali a to stačilo, aby som prestala plakať. Tie dni sa už nevrátia, a ak ich nikdy nezažijem, nebudem mať na čo spomínať.
Nenechaj ma plakať, mami."
Buď lepším rodičom ☝️☝️
Väzeň odsúdený na trest smrti čakajúci na popravu, požiadal o posledné želanie, pero a papier. Trestanec po niekoľkých minútach zavolal väzenskú stráž a požiadal, aby list doručil jeho matke.
V liste bolo napísané:
''Mami, keby bolo na svete viac spravodlivosti, dnes by sme boli dvaja odsúdení a nie len ja. Si rovnako vinná ako ja, si vinná za život, ktorý strácam.
Pamätáš, keď som ukradol a doniesol domov chlapčenský bicykel?
Pomohla si mi ho skryť, aby to otec nezistil a nepotrestal ma.
Pamätáš, keď som ukradol peniaze zo susedovej peňaženky?
Bola si to so mnou utratiť v nákupnom centre.
Pamätáš, keď ste sa pohádali s mojím otcom a on odišiel?
Len ma chcel napraviť, lebo namiesto štúdia som skopíroval skúšku. Nakoniec ma objavili a vylúčili.
Postavila si sa proti môjmu otcovi a učiteľom a ja som sa tým nič nenaučil a nakoniec som sa stal delikventom.
Mami, bol som ešte dieťa, potom som sa stal problémovým tínedžerom a teraz som netolerantný a agresívny muž.
Mami, bol som len dieťa, ktoré potrebovalo nápravu a nie súhlas. Ale aj tak ti odpúšťam!
Len vás žiadam, aby ste tento list prečítali čo najväčšiemu počtu rodičov z celého sveta, aby vedeli, že majú zodpovednosť za výchovu dieťaťa, vďaka čomu sa stane človekom, ktorý môže konať prostredníctvom dobrého alebo zlého.
Ďakujem ti mami, že si mi dala život a pomohla mi ho stratiť.
Tvoj delikventný syn.
Tiež som vám chcel pripomenúť, že:
Kto odmieta potrestať svojho syna, nemiluje ho. Kto ho miluje, neváha ho pokarhať.
Vzdelanie je najsilnejšia zbraň, ktorú môžete použiť na zmenu sveta. Vzdelávajte deti, a nebude treba potrestať dospelých.
Zdroj: internet
Jednoho dne Strach zaklepal na dveře.
Odvaha vstala a šla mu otevřít,
ale nebyl tam už nikdo.
~ Goethe
PREČO JE DÔLEŽITÉ, ABY ŽENY ROBILI RUČNÉ PRÁCE?
Počas aktívnej, „mužskej“ aktivity dochádza k nadmernému uvoľňovaniu androgénov (mužských pohlavných hormónov).
Ak žena robí ťažkú fyzickú prácu, mení sa jej postava, stáva sa drsnou a ťažkopádnou.Aj keď jednoducho vedie, ľahkosť v tele sa stráca, jemnosť v hlase mizne, pohyby sú rýchle a ostré.
A keď žena štrikuje, šije, vyšíva, tvorí, dostáva sa do súladu so svojou ženskou prirodzenosťou a vďaka tomu sa zlepšuje fungovanie ženského hormonálneho systému.
Aktivácia jemnej motoriky vyrovnáva hormonálne hladiny v tele. Pri pletení klesá hladina adrenalínu a hormónov strachu. Pletenie pomáha zmierniť stres a prejsť do pokojného stavu. Akákoľvek ručná práca je užitočná činnosť pre ženskú psychiku.
Ručné práce pomáhajú lepšie ako čokoľvek iné vyrovnať sa s úzkosťou a vnútorným napätím a dostať sa zo stresu. Ručná práca pomáha žene zastaviť sa. Len buď a ži! Žiadna analýza, žiadna aktívna akcia.
Vyšívaním hovoríme svojmu telu, že je všetko v poriadku, času je dosť, netreba nikam utekať a niet koho zachraňovať. Všetko je v poriadku a všetko je pokojné. Remeslá nám pomáhajú cítiť sa uzemnené. Cítiť tu a teraz. Tu je náš domov, tu sú naše ruky a vytvárajú niečo krásne a tvorivé.
Ručná práca je veľmi pokojná činnosť: žiadny boj, žiadna analýza. A vytvára stabilný a udržateľný svetonázor, ktorý je taký dôležitý pre každú ženu.
❤️🙏🏼❤️
Ametystová posteľ 💜
Inšpirácia ♥♥♥
Jednoho dne se mě strýc zeptal: "Proč se neoženíš?"
Odpověděl jsem mu: "Až se postavím na vlastní nohy, až budu mít dům, dobrý zdroj příjmů atd., pak se ožením" (a řekl jsem to sebevědomě a hrdě).
Na to mi odpověděl: " Hlupáku, ožeň se hned, dokud nemáš prakticky nic! Všechno ostatní společně získáte. Ale budeš mít v ní jistotu, že si Tě vzala kvůli " TOBĚ". Ale pokud se oženíš přesně podle svého plánu, pak si pak polož otázku: Která žena se za tebe vydá? Jakákoliv! Aniž by o tom přemýšlela, vezme si Tě!
A až zmizí tvoje peníze a všechno, co máš, můžeš si být jistý, že s nimi nezmizí i ona? Nenabízejte své peníze výměnou za její krásu, krása zmizí, peníze přijdou a odejdou, ale láska zůstane, pokud si jí budeš vážit." A tak je to.
Zamyslel jsem se....
VK- skupina Já Slovanka
Emeric Chantier, francúzsky sochár
"Pomysli na seba ako na neopracovaný diamant. Každá situácia, ktorú vyriešiš s láskou, odhalí ďalšiu nádhernú fazetu teba samého. Žiar!" ~ James Van Praagh
KEĎ PRŠÍ 🌧 OTVORTE OKNÁ ...
Vo všeobecnosti máme vo zvyku zatvárať okná hneď ... ako začne pršať. Je to chyba, ktorej sa mnohí z nás dopúšťajú. Ak prší v čase, keď nie je zima, môžeme aspoň na niekoľko minút otvoriť okná.
Dážď 🌧 má za následok okysličenie, a teda čistenie vzduchu v našom dome, túto "vôňu dažďa" by sme mali do nášho domu vpustiť. Keď prší, vonia to ako ozón a tieto častice čistia vzduch v našom dome.
Všetci sme to už cítili. Krátko pred búrkou to cítime. Je to veľmi výrazný kovový zápach. A potom bez okolkov povieme: "Bude pršať".
Zvláštny zápach pred búrkou pochádza z ozónu. Táto molekula je v atmosfére prítomná vždy, ale jej koncentrácia sa počas búrkových dní zvyšuje. Je to preto, že blesky podporujú jej vznik.
Dážď….očisťujúci a čistiaci vodný živel….odplavuje všetko zlé.
Keď 🌧 otvorte okná☝️nechajte prúdiť kyslík, nechajte staré energie odísť a nové prísť s dažďom.
Zdroj VK
"Máma mi občas jednu lupla, a nemám z toho žádné trauma," řekl muž, od kterého se včera odstěhovala žena, protože ji opakovaně bil.
"Táta mě zavíral za dveře, když jsem plakal, a dnes jsem v pohodě," řekl muž, jehož žena by si tolik přála, aby místo práskání dveřmi dokázal plakat.
"Občas mě rodiče trestali, když jsem udělala chybu, a jsem za to ráda," řekla žena, která pokaždé, když udělá chybu, řekne si: "Proč seš takový trdlo? Nikdy se to nenaučíš!"
"Táta měl občas těžkou ruku, a jsem mu vděčná, že mě tím naučil chápat, co je správné," říká žena, která nechápe, proč má tendenci vybírat si partnery, kteří jí občas jednu plesknou.
"Když jsem vyváděla, máma mě někdy zavřela do sklepa, abych se naučila chovat, a jsem jí za to vděčná," řekla žena, která nedokáže úplně vysvětlit svou fobii ze stísněných prostor.
"Rodiče mi říkali, že mě nechají samotnou v lese, když jsem měla záchvaty vzteku, a nemám z toho trauma," řekla žena, která několikrát odpustila svému muži nevěru, jen aby nezůstala sama.
"Když jsem zlobila, stačilo, aby se na mě rodiče škaredě podívali, a už jsem věděla, co mám dělat," řekla žena, která nedokáže udržet oční kontakt s šéfem aniž by se při tom cítila nepříjemně.
"Rodiče mě tresty donutili studovat, a koukejte, jak jsem na tom dobře," řekl muž před svou advokátní firmou, kde každý den sní o práci, která by ho naplňovala.
"Když jsem byla malá, nutili mě sedět u stolu, dokud jsem nedojedla vše na talíři," řekla žena, která nechápe proč se u ní v dospívání rozvinula porucha příjmu potravy.
"Za zapomínání úkolů do školy jsem měla domácí vězení, a jsem rodičům vděčná, že mě tím vedli k zodpovědnosti," řekla žena, která trpí prokrastinací a pravidelně odkládá své povinnosti na později.
"Děkuji své mámě a tátovi za každou ránu a každý trest, protože kdo ví, co by ze mě jinak vyrostlo," řekl muž, který má obtíže udržet trvalý vztah, a syn mu lže, protože se ho bojí.
A tak dál slýcháme od lidí, jak jsou díky různým trestům slušnými a šťastnými lidmi bez traumat, ale paradoxně ve společnosti protkané řetězem potlačované bolesti, předávané z generace na generaci.
Zdroj: internet
Tento baobab rozkvitol po 50-tich rokoch.
Nejdříve ze všeho uvidíte lesklé nohy.
Pak se zadíváte lépe a uvidíte že nejsou lesklé.
A potom už vám nepůjde znovu vidět nohy jako lesklé, protože už víte, že nejsou.
Krásný jak si s námi naše hlava umí hrát 🙂
Človek je taký dobrý, aké je jeho srdce.
Taký silný, ako vie pomáhať slabým.
Taký pekný, aká krásna je jeho duša.
Taký šťastný, ako sa vie tešiť z maličkostí.
Tak múdry, koľkokrát vie poradiť tomu, kto to potrebuje.
Nájsť spriaznenú dušu, nieje podmienené vzťahom aj v priateľstve sa dá nájsť.
Vieš, že si urobila správne rozhodnutie, keď máš pokoj v duši.
Svet si nežiada viac obetí, ale viac objatí ...
Můj synu, pamatuj… #1
NE KAŽDÝ MÁ SRDCE JAKO TY❣️
Zaraž se, prosím, kdykoli se přistihneš, že od druhých očekáváš, že s tebou budou zacházet tím samým způsobem, jakým zacházíš ty s nimi.
Zaraž se, ať nejsi zbytečně zklamaný - ne každý má totiž stejné srdce jako ty.
Vím, jak je to pak frustrující - dávat a adekvátně nedostávat. Přesto nikdy nedovol, ať tě taková negativní zkušenost změní k horšímu.
I dál se k druhým chovej podle toho, jaký jsi ve svém jádru ty, a ne jací jsou oni. Nauč se dávat a nazpět neočekávat vůbec nic. Proč? K čemu je to dobré?
Ihned poznáš správné lidi. Ti totiž tvou laskavost ocení a automaticky opětují - zcela přirozeně s tebou budou zacházet tak dobře, jak dobrý jsi, jak dobře s nimi zacházíš; protože oni jsou stejně dobří, mají stejné srdce jako ty.
Už rozumíš?
Přemýšlejte o tom, prosím, i vy, až příště pocítíte zklamání z něčího jednání. Nesmí to být zklamání z vás, ani z druhého člověka. On je prostě takový.
Je to jen zklamání z nekompatibility srdcí.
Petr Casanova
🎈 Učiteľ dal každému žiakovi balónik, aby ho nafúkol, napísal naň svoje meno a hodil ho na chodbu.
Učiteľ potom všetky balóniky zamiešal. Žiaci mali 5 minút na to, aby našli svoj balónik.
Napriek usilovnému hľadaniu nikto svoj balón nenašiel.
Vtedy učiteľ požiadal žiakov, aby vzali prvý nájdený balón a dali ho žiakovi, ktorého meno bolo na ňom napísané.
O 5 minút mal každý svoj balónik.
Učiteľ povedal žiakom:
"Tieto balóniky sú ako šťastie. Nikdy ho nenájdeme, ak budeme každý hľadať len ten svoj. Ale ak nám bude záležať na šťastí každého z nás, nájdeme aj to svoje.
Šťastie je ako balónik ❤
@martha Scholler
