V kouzelném lese, hluboko ukrytém mezi prastarými stromy, leží místo, kde ticho našlo svůj domov. Ptáci tu tiše zpívají, jako by drželi tajemství. Sluneční svit proniká jen sporadicky hustým baldachýnem listů a maluje jemné vzory na mechem porostlé zemi.
Osamělý turista, zahalený do zeleného pláště, stojí na okraji malého rybníčku. Oči má zavřené a poslouchá jemné mlaskání vody. Vzduch je naplněn sladkou vůní květin a země. Turista se zhluboka nadechne a vydechne, jako by vstřebával ticho.
Stromy vypadají jako živé, jejich větve jako natažené paže se dotýkají nebe. Ozve se tiché šustění, když se z mezi větvemi vynoří jemný skřítek. Její křídla se třpytí ve slunečním světle a usmívá se na poutníka. Neřekne ani slovo, ale její oči říkají vše: Toto je místo, kde duše odpočívá.
Turista se posadí na mechem obrostlý kámen a zavře oči. Cítí energii lesa, který ho obklopuje. Čas ztrácí smysl a on cítí jednotu se vším. Ticho zde není prázdné, ale plné života a magie.
A tak turista prodlévá, obklopen tichem a tajemnými tvory lesa. Tady není žádný spěch, žádné starosti, jen šepot listí a zpěv ptáků. Je to místo klidu a míru, kde se svět na chvíli zastaví.
Kéž každý z nás najde to místo, kde nás objímá ticho a kde můžeme nechat svou duši odpočinout.