Naše úplně první kolo

Na začátku byly jedny ohromně levné letenky do Kodaně k našemu 15. výročí. Pak se trochu prodražily - to když si můj muž spletl čas odletu s časem příletu a my jsme na letišti sháněli cokoli, co ten den poletí na sever…  

Prodlouženého víkendu ve dvou se nešlo jen tak vzdát. Jakožto rodiče dvouleté dcery s dalším potomkem na cestě jsme moc dobře věděli, že je to nadlouho naše poslední šance užít si (trochu klidu). Těšili jsme se, jak plynule navážeme na doby, kdy jsme ještě žádné děti neměli…

Až na místě jsme pochopili, že to žádná velká romantika (nejspíš už nikdy) nebude: mluvili jsme jen o dceři a nejvíc času jsme strávili v místních hračkářstvích. A ještě jsme se u toho výborně bavili! Kromě elektronických bicích, dětského fotoaparátu a smývatelných výtvarných potřeb jsme do kufru vměstnali i náš první First BIKE…

Čímže nás to odrážedlo tehdy upoutalo? Ze všeho nejdřív svým čistým designem a velmi kvalitním zpracováním. Byli jsme překvapení, jak je lehké a stabilní zároveň. A pak jsme si vybavili naši dceru, která nám vyrostla z motorky, ale pedálům ještě nepřišla na chuť…  

Přičemž to nejlepší jsme zjistili až doma: netušili jsme, jak rychle se na tom „kole – nekole“ naučí držet rovnováhu. Bez pomáhání, bez vysvětlování, úplně sama. Každým okamžikem si byla jistější a jistější. Po pár hodinách si už tak věřila, že zvedla obě nohy do vzduchu a ujela tak desítky metrů. Dnes je jí 5 let a je z ní nadšená cyklistka, která na šlapacím kole nikdy nepotřebovala postranní kolečka… 

Kolo bez pedálů po ní podědil mladší syn. Jeho první oblíbenou trasou byl zimní okruh předsíň – kuchyně – jídelna – obývák – předsíň. Teď trénuje prudký sjezd do garáže, klopí zatáčky a nejlíp se cítí v pořádném terénu. Nejdřív brzdil nohama, ale díky ruční brzdě už s přehledem smykuje. Helmu má na hlavě častěji než kšiltovku. Je mu 2 a půl…

First BIKE není hračka „na efekt“. Děti se odrážejí, dobře se baví a ani si nevšimnou, že se právě něco naučily. Něco, co už nikdy nezapomenou a co nás (a naše rodiče) stálo mnohem více úsilí - držet rovnováhu na kole…

Naše děti jen s těžkým srdcem půjčují své první kolo ostatním. Nejspíš proto, že je o to na procházkách poprosilo už tolik kolemjdoucích tatínků. Ti bývají smělejší než maminky. Přistupují k němu totiž jako k vozu - žádají zkušební jízdu…   

Andrea Balharová