Proč se stává, že se některé vztahy příchodem miminka na svět otřásají v základech nebo dokonce rozpadají? Kde se láska „vytrácí“? Jak to, že bychom jeden za druhého dýchali a najednou to tak není? Milujeme své dítě jako nic na světě, ale partner se nám vzdaluje? 

…šel s hlavou odkrytou a bosý… vyznává velký český básník Jaroslav Vrchlický – říká snad, že právě v lásce je skryta největší úzdravná síla a moc? Láska boří překážky, láska urychluje vyrovnávání karmických dluhů, láska hory přenáší, láska uzdravuje.

U zrození dítěte stojí láska… tedy většinou ANO! V ostatních případech je tam přítomná vášeň, touha, přátelství, náklonnost…

        U našeho plození rozhodně byla. Patřili jsme k těm italským párům, které nedokázaly žít spolu, ani bez sebe. Potkali jsme se na střední škole, takže spolu randíme už staletí a jak jinak můžou mladí lidé řešit problémy, než rozchodem. Takže vždy, když se nějaký objevil, problém jsme odsunuli hezky stranou, prošli si postupně všemi fázemi rozchodu (Šok - co se to proboha stalo?...Odmítání reality - tohle nemůže být pravda…Odloučení - teď chci být raději o samotě…Agrese a vztek - nesnáším tě! Zlomil jsi mi srdce!...Smlouvání - co musím udělat, aby se ke mně partner vrátil?...) a vrátili se zase šťastní k sobě. A až se naše EGA zase nesnesla, zopakovali jsme postup znova a znova a znova …nepočitatelně krát sto! Naštěstí jsme nikdy nevěřili pořekadlu: dvakrát do stejné řeky nevstoupíš. Upřímně dnes mám na to svůj názor a to tento: souboj ega můžu vést opakovaně s téže osobou a vstupovat tedy do téže řeky se stejnou osobou či totéž ego bude bojovat s někým novým a vstoupím do téže řeky, ale s jinou osobou. Jestli mi rozumíte🙂. (Přeloženo: výměnou partnera MŮJ vlastní problém nezmizí!)

        Rozhodnutí mít miminko bylo živeno obrovskou láskou a mé těhotenství bylo jedním z nejkrásnějších období našeho života. Ono nádherné období, kdy nás každý hýčká, partnerství krásně vzkvétá a MY DVA už se nemůžeme dočkat na toho TŘETÍHO človíčka, který z nás vytvoří RODINU! EGO se upozadilo a najednou bylo TADY a TEĎ zcela krásné a přirozené…

        Proč se ovšem stává, že se některé vztahy příchodem miminka na svět otřásají v základech nebo dokonce rozpadají? Kde se láska „vytrácí“? Jak to, že bychom jeden za druhého dýchali a najednou to tak není? Milujeme své dítě jako nic na světě, ale partner se nám vzdaluje? Proč je tomu tak, když jsme si to všechno představovali úplně jinak? "To bylo řečí, prej rval bych se o tebe, jak eskymáckej pes, ale nějakej bezzubej, ne? "

VÝŽIVA DĚTIČEK

Komu je určené:

Všem maminkám, které se zajímají o výživu svých dětiček od „první lžičky“ až po děti školního věku.

Cíl:

Cílem kurzu je projít problematiku výživy dětí, osvojení si dovedností přípravy "zdravých" jídel a práce s jednotlivými surovinami.

O kurzu:

Taky se okolo Vás roztrhl pytel s těhulkama? A co jim nadělit, když dupačky, čepičky, dudlíky, kousátka a štěrkátka dává každý? A hlavně! Trefte se do vkusu budoucí maminky….člověk by zásadně neměl být nevděčný a na darované věci nekoukat stylem: do toho jako mám to svoje dítě navléct??? To jako myslíš vážně??? Áaaaale ruku na srdce…pár takových kousků přece jen dostaneme. Pokud rádi dáváte smysluplné dárky, koukňete níže, třeba najdete inspiraci…

SÉGRA, UŽ OPRAVDU NEČTI DÁLE!!! NEBO SE JEŽÍŠEK BUDE ZLOBIT A NIC VÁM DVĚMA NENADĚLÍ!!!

    1. KNIHY

Než se miminko narodí, velice podnětnou knihou je Nová doba porodní (Vlastimil Marek).

Když jsem svojí sestře říkala, že jí tato kniha pomůže navodit pocit, že je porod zcela přirozený akt, který (až na výjimky) nepotřebuje zásahy, dostala jsem sprchu „nadávek“ ať si to strčím někam, že moc dobře ví, že to bude bolet jako prase a že jde na císaře i když k tomu nemá jediný důvod! No na začátku těhotenství býváme ostřejší, to se časem utřepe… Stejně tuto knihu dostane.

Strach z porodu je přirozený, stejně jako porod sám… Tato kniha by měla projít rukama každé těhulky bez ohledu na zvolený způsob porodu. Napomáhá ženě získat důvěru v sebe sama!!!

Nedávno jsme se se sousedkou dostaly na téma spánek dítěte, protože každý se zajímá, jak to vaše dítko v noci spí. A když zjistila, že máme dítě v posteli, skoro vyjekla: „Vy spíte s děckem v posteli??? Cožéééé. Ale to ho tam budete mít do puberty, víte to????“. No jelikož to je starší paní a myslí vše dobře, nezatěžovala jsem ji zbytečnými fakty, kterými později v článku zatížím Vás, ale položila jsem jí jednoduchou otázku: „Máte děti? A které okamžiky byste vrátila, kdybyste měla na chvíli možnost je zase prožít?“ Zamyslela se a na chvíli ztichla. Nabídla jsem jí proto odpověď. „Určitě jeden z těchto okamžiků by bylo přitulení se ke spícímu dítěti, k tomu voňavému štěňátku, políbení jeho malého nosíku a pohlazení sametové kůže.“ Už jsem nemusela pokračovat dále.

Kéž bych to své dítě mohla mít v posteli do 15 (berte to s nadsázkou :D)

Když si vzpomenu na své dětství, nezapomenu na noci, kdy jsem měla hlavu přikrytou peřinou, obávala se jakéhokoliv pohybu či zvuku a usínala se strachem. Do dneška je mi nepříjemné usínat sama…

Co by si Vaše dítě vybralo, kdyby mělo svobodnou volbu? Kde končí nad ránem Vaše děti? Musíte je vyhánět z manželské postele, kde pro Vás všechny není dost místa? Nadáváte potom na to, že nejste vyspaní, ale stejně nemáte srdce děti rezolutně poslat zpátky do svých pokojů?

Je přirozenou potřebou člověka ochraňovat své potomky ve dne v noci. Samičky téměř každého živočišného druhu svá mláďátka nepřetržitě opečovávají a rozhodně jim nebudují vlastní nory, brlohy či hnízda, aby samy měly klid a mohly v noci nerušeně spát.

Moje kamarádka mi nedávno doporučila knihu „Každé dítě může dobře spát“ od A. Kast-Zahn a Dr. H. Mongenroth. (Omlouvám se tímto kamarádce, že zde knihu zmiňuji. Jsem moc ráda, že mi ji doporučila, jen mě tato kniha mírně řečeno šokovalaJ.) Protože zde jsem se dozvěděla, že: „Problémy se spaním jsou u malých dětí velmi rozšířené.“  A doplňují to statistickým údajem: „V kojeneckém věku se nejméně každé třetí dítě během noci vícekrát probudí a pláče. Tento problém se většinou sám od sebe nevyřeší.“