Já: Ahoj Bože.
Bůh: Ahoj …
Já: Rozpadám se. Můžeš mě dát zase dohromady?
Bůh: Raději ne.
Já: Proč?
Bůh: Protože nejsi skládačka.
Já: A co všechny ty kousky mého života, které padají na zem?
Bůh: Nech je tam chvíli. Spadly z nějakého důvodu. Nech je tam chvíli být, a pak se rozhodni, zda si potřebuješ některý z těchto kousků vzít zpět.
Já: Ty to nechápeš! Život se mi rozpadá! Já se rozpadám!
Bůh: Ne, ty to nechápeš. Procházíš hlubokou proměnou, vyvíjíš se, rosteš jako osobnost. Bolest, kterou cítíš, se uzdravuje. Zbavuješ se věcí a lidí ve svém životě; všeho, co Tě brzdí. To jsou ty části, které padají. Vše se dává do pořádku. Odpočívej. Zhluboka dýchej a nech ty části, které už nepotřebuješ, spadnout. Přestaň lpět na kouscích, které jsou už minulostí.
Nech je padat. Nech je jít.
Já: Jakmile to tak udělám, co mi zbyde?
Bůh: Jen ty nejlepší kousky sebe sama.
Já: Bojím se té změny.
Bůh: Pořád Ti říkám: NEMĚNÍŠ SE, ale STÁVÁŠ SE!
Já: Stávám se? A kým?
Bůh: Stáváš se tím, kým jsem Tě stvořil. Člověkem světla, lásky, dobročinnosti, naděje, odvahy, radosti, milosrdenství, milosti a soucitu. Stvořil jsem Tě pro mnohem víc než pro ty kousky, které teď padají, kterými ses rozhodl ozdobit a na kterých lpíš s chamtivostí a strachem. Nech spadnout všechno, co k Tobě jednoduše nepatří. Miluju Tě! Neměň se! Staň se!
Staň se tím, kým jsem Tě stvořil. Budu Ti to připomínat, dokud si nevzpomeneš.
Já: Padá další kousek …
Bůh: Ano, to je správně.
Já: Takže … nejsem zlomený?
Bůh: Ne, jen světlo láme temnotu, stejně jako při úsvitu. Je tu nový den.

Autor: John Roedel