Kdysi žila na venkově stará léčitelka. Jednoho dne, když procházela poblíž nedaleké vesnice, oslovila ji žena, která jí řekla o nemocném dítěti. Poprosila ji, aby tomuto dítěti pomohla. Stará léčitelka tedy šla do vesnice a hned se kolem ní shromáždil zástup lidí, protože taková žena byla vzácným jevem. Jedna žena jí přinesla nemocné dítě a ona se nad ním pomodlila.
"Opravdu si myslíte, že jí vaše modlitba pomůže, když medicína selhala?" vykřikl jeden muž z davu.
"O takových věcech zřejmě nic nevíte!" řekla muži stará léčitelka.
Muž se při těchto slovech velmi rozzlobil a jeho tvář se rozpálila a zrudla. Chtěl něco říci, možná jí chtěl fyzicky napadnout, když k němu stará léčitelka přistoupila a řekla:
"Když má jedno slovo takovou moc, že vás dokáže tak rozzlobit a rozpálit, nemohlo by mít jiné slovo moc léčit?"
A tak stará léčitelka toho dne uzdravila dva lidi.
Jazyk má skutečně moc měnit realitu. Chovejme se proto ke svým slovům jako k mocným nástrojům, kterými jsou - k léčení, vytváření, výchově, péči, požehnání, odpuštění a učení. Volba je na nás, stejně jako je mou volbou sdílet toto vyprávění.
Klid a mír nám všem.